rasdani/cohere-wikipedia-2023-11-cs · Datasets at Hugging Face

_id stringlengths 16 23	url stringlengths 31 341	title stringlengths 1 182	text stringlengths 100 16.6k
20231101.cs_1888534_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod	Vilímkův průchod	Po únoru 1948 bylo Vilímkovo nakladatelství znárodněno a do prostorů se přistěhoval národní podnik Knižní velkoobchod.
20231101.cs_1888534_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod	Vilímkův průchod	Vilímkův průchod spojuje novoměstské ulice Opatovickou (160/18) a Spálenou (89/15). Po vstupu do domu, ať už z jedné či druhé strany, se ve vnitrobloku průchod několikrát lomí, prochází dvorními arkádami vedle zahrady a nakonec vyústí do opačné ulice. Ze strany Opatovické se nachází studentská kavárna se zahrádkou. Při procházení si lze všimnout patrných stop po nápisu „Nakladatelství Jos. R. Vilímek“. V části budovy sídlí Vyšší odborná škola publicistiky a Gymnázium Paměti národa.
20231101.cs_1888534_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod	Vilímkův průchod	Zajímavým technickým detailem je točna v průjezdu z Opatovické ulice, kam nákladní auta navážela papír. V tiskárně fungovala první rotačka na našem území.
20231101.cs_1888534_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod	Vilímkův průchod	Celý komplex mezi Spálenou a Opatovickou ulicí je nyní (2023) silně zchátralý a čeká na náročnou rekonstrukci.
20231101.cs_1888534_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod	Vilímkův průchod	Skrytý průchod ve Spálené ulici. Tají kavárnu i bývalé nakladatelství. – článek v Pražském deníku, autorka Michaela Lišková, vyd. 2017-11-14 [cit. 2023-10-24]
20231101.cs_1888538_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ioannes%20Kaminiates	Ioannes Kaminiates	Ioannes Kaminiates (, někdy též Kaminatos nebo Kaminiatis; 9. – 10. století) byl řecký obyvatel Soluně v době, kdy město – tehdy jedno z největších v Byzantské říši – bylo obléháno a dobyto saracénskými vojsky pod vedením Leona z Tripolisu. Jeho popis plenění města O dobytí Soluně () se dochoval ve čtyřech rukopisech, třebaže ani jeden z nich nebyl pořízen před čtrnáctým stoletím, což způsobuje jisté pochyby nad autenticitou textu.
20231101.cs_1888539_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Neomonachus	Neomonachus	Neomonachus (česky tuleň, toto jméno je však používáno pro více různých rodů) je rod ploutvonožce z čeledi tuleňovití (Phocidae), jenž zahrnuje pouze dva recentní druhy: tuleně karibského (N. tropicalis) a tuleně havajského (N. schauinslandi). Tuleň karibský je dnes pokládán za vyhynulého, s posledním datem pozorování k roku 1952. Tuleň havajský patří mezi druhy ohrožené (k roku 2023).
20231101.cs_1888539_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Neomonachus	Neomonachus	Tuleň havajský a karibský byli tradičně řazeni společně s tuleněm středomořským (Monachus monachus) do rodu Monachus. Ačkoli tyto tři druhy tvoří monofylum, vzhledem k výrazné molekulární, morfologické i časové divergenci byl roku 2014 vytyčen právě rod Neomonachus, zatímco tuleň středomořský zůstal jediným žijícím druhem rodu Monachus. Divergenci linií vedoucích k dnešním dvěma druhům z rodu Neomonachus zřejmě pohánělo vytvoření Panamské šíje před 4 až 2 miliony lety, s následnou izolací obou populací v Atlantském, resp. Tichém oceánu a vikariantní speciací.
20231101.cs_1888540_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy%20nad%20Vltavou-Minice%20%28%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD%20zast%C3%A1vka%29	Kralupy nad Vltavou-Minice (železniční zastávka)	Kralupy nad Vltavou-Minice jsou železniční zastávka a automatické hradlove vsi Minice v jihozápadní okrajové části města Kralupy nad Vltavou v okrese Mělník. Leží v km 22,648 jednokolejné neelektrizované trati Kralupy nad Vltavou – Kladno (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 093) mezi stanicemi Kralupy nad Vltavou a Otvovice.
20231101.cs_1888540_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy%20nad%20Vltavou-Minice%20%28%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD%20zast%C3%A1vka%29	Kralupy nad Vltavou-Minice (železniční zastávka)	Zastávka byla vystavěna společnosti Buštěhradská dráha (BEB) ze směru z Kralupy nad Vltavou, kudy od roku 1850 procházela trať společnosti Severní státní dráha (NStB) spojující Prahu a Drážďany, do Kladna, pravidelný provoz zde byl zahájen 16. listopadu 1855. Zastávka nesla název Minitz nebo Minice do roku 1961, kdy bylo změněno na Kralupy nad Vltavou-Minice.
20231101.cs_1888540_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy%20nad%20Vltavou-Minice%20%28%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD%20zast%C3%A1vka%29	Kralupy nad Vltavou-Minice (železniční zastávka)	V zastávce byl v roce 2020 zděný přístřešek a sypané 100 m dlouhé nástupiště s pevnou hranou ve výšce 200 mm nad temenem kolejnice. V blízkosti zastávky v km 22,716 je přejezd P2466, který je vybaven světelným přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závor. Na tomto přejezdu trať kříží silnice II/101 z Kralup do Kladna.
20231101.cs_1888543_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson	Jaderná elektrárna Robinson	Jaderná elektrárna Robinson () je provozní jadernou elektrárnou ve Spojených státech. Leží poblíž města Hartsville v Darlington County ve státě Jižní Karolína. Elektrárnu vlastní a provozuje společnost Duke Energy Progress, dceřiná společnost firmy Duke Energy. Reaktor elektrárny dodala a vybudovala americká společnost Westinghouse. Elektrárna byla pojmenována po H. Burtonovi Robinsonovi, bývalém výkonném viceprezidentovi společnosti Carolina Power & Light. V době spuštění se jednalo o největší jadernou elektrárnu na světě. Ke chlazení reaktoru se používá voda z 910 hektarů velkého jezera Robinson.
20231101.cs_1888543_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson	Jaderná elektrárna Robinson	Výstavba jediného bloku započala dne 13. dubna 1967. Jedná se o třísmyčkový tlakovodní reaktor typu Westinghouse M312. Jeho hrubý výkon je 780 MW a čistý výkon po odpočtu vlastních potřeb bloku je rovných 700 MW. Do sítě byl poprvé blok připojen dne 26. září 1970 a do komerčního provozu přešel dne 7. března 1971. Reaktor má provozní licenci od NRC co 31. července 2030.
20231101.cs_1888543_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson	Jaderná elektrárna Robinson	NRC definuje dvě zóny havarijního plánování kolem jaderných elektráren. První o poloměru 16 kilometrů, která se týká především vystavení radioaktivní kontaminace vzduchu a poté druhou o poloměru 80 kilometrů, jež se zabývá kontaminací potravin a vody.
20231101.cs_1888543_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson	Jaderná elektrárna Robinson	Podle studie NRC zveřejněné v srpnu 2010 byl odhad každoročního rizika zemětřesení dostatečně silného na to, aby způsobilo poškození aktivní zóny reaktoru 1 ku 66 667.
20231101.cs_1888546_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD%20sv%C4%9Bta%20v%20ragby%201991	Mistrovství světa v ragby 1991	Mistrovství světa v ragby 1991 bylo 2. MS v ragby. Turnaj se konal od 3. 10. do 2. 11. v Anglii, Francii, Skotsku, Walesu a Irsku. Ve finále vyhrála 12:6 Austrálie nad Anglií. Třetí místo získali obhájci titulu z předešlého mistrovství Nový Zéland, když zvládl 13:6 porazit Skotsko. Nejvíce bodů (68) si připsal Ir Ralph Keyes a nejvíce položení do soupeřova brankoviště (6) zvládli Francouz Jean-Baptiste Lafond a Australan David Campese.
20231101.cs_1888546_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD%20sv%C4%9Bta%20v%20ragby%201991	Mistrovství světa v ragby 1991	Na MS 1991 se automaticky kvalifikovaly týmy, co se na předcházejícím MS 1987 dostaly do vyřazovací fáze. O zbylých 8 míst se hrálo v regionálních kvalifikacích. Z africké kvalifikace se probojovalo Zimbabwe, z Evropy si místo na světovém šampionátu zajistila Itálie a Rumunsko, z asijskooceánské části se kvalifikovala Samoa a Japonsko a z americké sekce Kanada, Argentina a USA.
20231101.cs_1888546_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD%20sv%C4%9Bta%20v%20ragby%201991	Mistrovství světa v ragby 1991	16 účastníků bylo rozděleno do čtyř čtyřčlenných skupin. Dva nejlepší týmy ve skupině se probojovaly do čtvrtfinále a také si zajistily místo na MS 1995. Za položení do soupeřova brankoviště dostal tým během zápasu 4 body ohledně skóre.
20231101.cs_1888548_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov	Vjačeslav Alexandrovič Infantov	Svatý Vjačeslav Alexandrovič Infantov (1883, Mordovskoje Afonino – 14. ledna 1938, Kujbyšev) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, jerej a mučedník.
20231101.cs_1888548_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov	Vjačeslav Alexandrovič Infantov	Narodil se roku 1883 ve vesnici Mordovskoje Afonino Samarské gubernie v rodině úředníka Alexandra Infantova.
20231101.cs_1888548_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov	Vjačeslav Alexandrovič Infantov	Roku 1937 byl zatčen a obviněn z kontrarevoluční činnosti ve skupině kněží kolem biskupa Alexandra (Trapicyna).
20231101.cs_1888548_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov	Vjačeslav Alexandrovič Infantov	Rozsudek byl vykonán 14. ledna 1938. Spolu s ním byl zastřelen také biskup Alexandr a další duchovní.
20231101.cs_1888548_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov	Vjačeslav Alexandrovič Infantov	Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.
20231101.cs_1888565_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	Sü Š’-jou (; 28. února 1906 — 22. října 1985) byl čínský komunistický voják a politik, účastník občanské války, Dlouhého pochodu, čínsko-japonské války a korejské války. V Čínské lidové republice zaujímal vysoké velitelské funkce: zástupce náčelníka generálního štábu (1954–1959), velitel Nankingského vojenského okruhu (1955–1973), náměstek ministra obrany (1959–1978), velitel Kantonského vojenského okruhu (1973–1980). Byl volen nebo jmenován i do významných politických funkcí:předseda provinčního revolučního výboru (1968–1973) a první tajemník provinčního výboru (1970–1973) v Ťiang-su, člen politbyra (1969–1982), člen stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (1980–1982), místopředseda ústřední poradní komise KS Číny (1982–1985).
20231101.cs_1888565_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	Patřil k předním komunistickým vojevůdcům období občanské války a války s Japonskem. Politicky patřil do skupiny funkcionářů, kteří se z regionálních funkcí posunuli do vysokých centrálních úřadů vzhůru během kulturní revoluce, kterou podporoval. Ve druhé polovině 70. let se politicky přeorientoval na skupinu kolem Teng Siao-pchinga, což mu zajistilo setrvání ve vysokých funkcích do konce života.
20231101.cs_1888565_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	Sü Š’-jou se narodil 28. února 1906 na severovýchodě provincie Chu-pej (od roku 1933 je toto území součástí okresu Sin na jihu provincie Che-nan) v chudé rolnické rodině. V osmi letech se stal buddhistickým mnichem v šaolinském klášteře. V roce 1920 se vrátil do světa a zapojil se do tehdejšího vojenského a politického boje. Vstoupil do armády severního militaristy Wu Pchej-fua. Poté, co byla Wu Pchej-fuova vojska v roce 1926 poražena kuomintangskou armádou v rámci Severního pochodu, přešel Sü Š’-jou na stranu Kuomintangu. V kuomintangské armádě byl povýšen do hodnosti poručíka. Poté se vrátil do své rodné vesnice.
20231101.cs_1888565_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	V listopadu 1927 Sü Š’-jou opět změnil svou politickou orientaci. Zúčastnil se povstání ve východním Chu-peji a vstoupil do Komunistické strany Číny. Následujícího roku vstoupil i do čínské Rudé armády. Sloužil pod Sü Siang-čchienem, zastával velitelské funkce od velitele čety až po velitele divize. Ve svých 29 letech se stal velitelem 9. sboru 4. frontu. V letech 1931–1933 se vyznamenal v bojích s kuomintangskými vládními jednotkami v provinciích Chu-pej a S’-čchuan, v řadách 4. frontu se účastnil Dlouhého pochodu.
20231101.cs_1888565_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	V roce 1937 Sü Š’-jou studoval na Protijaponské vojenské a politické akademii v Jen-anu. V březnu 1937 byl na zasedání politbyra ústředního výboru kritizován bývalý vůdce 4. frontu Čang Kuo-tchao a nepřímo i jeho podřízení, stovka důstojníků 4. frontu studujících na akademii reagovala výhrůžkami, že odejde z akademie k vojskům a opět se vrátí k vedení svých vojáků, Sü Š’-jou patřil k organizátorům skupiny. Proti šesti velitelům 4. frontu, včetně Sü Š’-joua a Chung Süe-č’ho, byla vznesena obvinění z kontrarevoluce a trockismu. Tribunál jim udělil tresty smrti, Mao Ce-tung však nařídil, aby byl trest smrti změněn na krátké vězení a ztrátu politických práv. Tato shovívavost byla motivována vojenským nadáním obviněných.
20231101.cs_1888565_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	Po vypuknutí války s Japonskem se stal zástupcem vedoucího oddělení Protijaponské vojenské a politické akademie. Na podzim 1938 se jako zástupce velitele 386. brigády 129. divize 8. pochodové armády s jednotkami vydal do hor Tchaj-šan, účastnil se bojů s Japonci. Od jara 1939 studoval na stranické škole při severočínském byru ÚV KSČ.V letech 1940–1945 bojoval v provincii Šan-tung.
20231101.cs_1888565_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	V roce 1946 se v Číně obnovila občanská válka mezi komunisty a nacionalisty. Sü Š’-jou vedl 9. kolonu Východočínské polní armády/3. polní armády, později 11. armádu ve 3. polní armádě. Pod jeho velením komunistická vojska ovládla Šan-tung. Po vzniku ČLR se stal nejprve zástupcem velitele a poté velitelem šantungské vojenské oblasti. V roce 1953 se ujal velení 3. čínského lidového dobrovolnického sboru v korejské válce. Jeho jednotky se účastnily těžkých pozičních bojů v závěrečné fázi války. V roce 1954 byl po návratu do Číny jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, téhož roku se stal i poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců a členem Státního výboru obrany. V lednu 1955 zúčastnil bitvy o ostrovy I-ťiang-šan s čankajškovským Tchaj-wanem. Střetnutí skončilo vítězstvím komunistů a obsazením ostrovů. V témže roce byl při zavedení vojenských hodností jmenován generálplukovníkem.
20231101.cs_1888565_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	Od března 1955 velel Nankingskému vojenskému okruhu. V této funkci setrval 18 let. Na VIII. sjezdu KS Číny byl zvolen kandidátem ústředního výboru. V letech 1959–1978 působil i jako náměstek ministra obrany Čínské lidové republiky. V prosinci 1973 byl (v rámci širší rotace velitelů vojenských okruhů) přeložen z Nankingu do Kantonu na post velitele Kantonského vojenského okruhu. V roce 1974 velel operaci na obsazení Paracelských ostrovů čínskými vojsky.
20231101.cs_1888565_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	Aktivně se účastnil politického boje v době kulturní revoluce. V první fázi kulturní revoluce podporoval radikální skupinu, později známou jako gang čtyř, a byl úzce spojen s Čang Čchun-čchiaem a Kchang Šengem. V březnu 1968 převzal správu provincie Ťiang-su jako předseda ťiangsuského revolučního výboru, od prosince 1970 současně vykonával funkci [[[Představitelé Ťiang-su\|prvního tajemníka ťiangsuského provinčního výboru]] KS Číny; v obou funkcích setrval do odchodu z provincie v prosinci 1973. V říjnu 1968 byl převeden z kandidátů mezi členy ústředního výboru, Na IX. sjezdu KS Číny v dubnu 1969 byl znovuzvolen do ústředního výboru a vzápětí ústředním výborem zvolen členem politbyra (znovuzvolen na sjezdech 1973 a 1977, do 1982). Politické pozice Sü Š’-joua posílili v roce 1971 po smrti Lin Piaa a čistce Lin Piaových věrných, na níž se Sü Š’-jou podílel. Aktivně podporoval Ťiang Čching a její radikální maoistickou skupinu (měl však napjaté vztahy s Wang Chung-wenem) a kritizoval Čou En-laje za „proamerikanismus“ a „revizionismus“. Od roku 1974 se Sü Š’-jou politicky přeorientoval na Teng Siao-pchinga. Na jaře 1976, během incidentu na náměstí Nebeského klidu, Tengovi vyjádřil podporu. To mu pomohlo zachovat si vojenské a politické postavení po smrti Mao Ce-tunga, kdy umírnění vedení Chao Kuo-fengem provedli čistka šanghajských radikálů (gangu čtyř), i po převzetí moci Teng Siao-pchingem.
20231101.cs_1888565_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou	Sü Š’-jou	V roce 1979 Sü Š’-jou velel východnímu křídlu čínských sil ve válce s Vietnamem. V lednu 1980 přešel z Kantonu do Pekingu na místo člena stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nebyl zvolen do ÚV a politbyra, náhradou přešel do ústřední poradní komise KS Číny jako její místopředseda (předsedou byl Teng Siao-pching).
20231101.cs_1888567_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij	Vasilij Ivanovič Vitebskij	Svatý Vasilij Ivanovič Vitebskij (24. ledna 1873, Novaja Binaradka – 14. ledna 1938, Kujbyšev) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, jerej a mučedník.
20231101.cs_1888567_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij	Vasilij Ivanovič Vitebskij	Narodil se 24. ledna 1873 ve vesnici Novaja Binaradka Samarské gubernie v rodině kněze Ivana Vitebského.
20231101.cs_1888567_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij	Vasilij Ivanovič Vitebskij	Roku 1921 se stal duchovním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Samaře. Stejného roku byl také zatčen s představeným chrámu Grigorijem Jairovem. Dne 29. prosince 1928 byl odsouzen ke třem letům vyhnanství v Saratově. Roku 1931 byl znovu zatčen a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Byl odsouzen na deset let v pracovním táboře.
20231101.cs_1888567_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij	Vasilij Ivanovič Vitebskij	Dne 30. listopadu 1937 byl zatčen ve skupině kněží kolem biskupa Alexandra (Trapicyna) a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Dne 21. prosince 1937 jej Trojka NKVD odsoudila k trestu smrti zastřelením.
20231101.cs_1888567_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij	Vasilij Ivanovič Vitebskij	Rozsudek byl vykonán 14. ledna 1938. Spolu s ním byl zastřelen také biskup Alexandr a další duchovní.
20231101.cs_1888567_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij	Vasilij Ivanovič Vitebskij	Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.
20231101.cs_1888568_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov	Jakov Ivanovič Alferov	Svatý Jakov Ivanovič Alferov (1878, Šlamka – 14. ledna 1938, Kujbyšev) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, jerej a mučedník.
20231101.cs_1888568_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov	Jakov Ivanovič Alferov	Před revolucí byl učitelem a po začátku pronásledování církve byl rukopoložen na jereje. Začal sloužit v chrámech samarské eparchie.
20231101.cs_1888568_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov	Jakov Ivanovič Alferov	Roku 1930 byl zatčen za kontrarevoluční činnost a odsouzen ke třem letům v pracovním táboře, pracoval na Bělomořsko-baltském kanálu.
20231101.cs_1888568_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov	Jakov Ivanovič Alferov	V říjnu 1937 byl znovu zatčen ve skupině kněží kolem arcibiskupa Alexandra (Trapicyna) a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Dne 21. prosince 1937 jej Trojka NKVD odsoudila k trestu smrti zastřelením.
20231101.cs_1888568_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov	Jakov Ivanovič Alferov	Rozsudek byl vykonán 14. ledna 1938. Spolu sním byl zastřelen také biskup Alexandr a další duchovní.
20231101.cs_1888568_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov	Jakov Ivanovič Alferov	Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.
20231101.cs_1888571_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD	Agutiovití	Agutiovití (Dasyproctidae) představují čeleď dikobrazočelistných hlodavců původem z neotropické oblasti.
20231101.cs_1888571_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD	Agutiovití	Za taxonomickou autoritu čeledi agutiovití (Dasyproctidae) je pokládán Charles Lucien Bonaparte (1838). V rámci vnitřní systematiky spadá tato čeleď do monofyletické skupiny Caviomorpha v rámci hlodavců (resp. dikobrazočelistných), jež zahrnuje jihoamerickou spektakulární diverzifikaci tohoto savčího řádu. Blízké příbuzenské vztahy agutiovití zřejmě sdílejí s pakovitými (Cuniculidae, syn. Agoutidae) a morčatovitými (Caviidae). V rámci některých starších systémů může být čeleď agutiovitých řazena přímo v rámci pakovitých.
20231101.cs_1888571_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD	Agutiovití	Především taxonomie rodu Dasyprocta však zůstává značně komplikovaná. Vyjma recentních forem se do systému přidružuje i několik vyhynulých, zřejmě kmenových skupin, ve fosilním záznamu datovaných až do spodního oligocénu.
20231101.cs_1888571_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD	Agutiovití	Agutiovití představují středně velké hlodavce s hrubou lesklou srstí oranžově hnědého až černého zbarvení. Tělo je kompaktně stavěno, s krátkým ocasem, štíhlými končetinami a robustní lebkou. Agutiové váží až 4 kg, akučiové jsou o něco menší, avšak s delším ocasem. Přední končetiny nesou čtyři prsty, přičemž osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem (jako v případě sudokopytníků), zatímco zadní končetiny nesou pouze tři prsty a osa končetiny prochází třetím prstem (jako v případě lichokopytníků). Drápy samotné jsou kopýtkovité, přičemž tyto adaptace dělají z agutiovitých relativně schopné běžce. Celkový zubní vzorec činí 1/1, 0/0, 1/1, 3/3 = 20 zubů, shodně jako v případě pakovitých. Řezáky jsou relativně tenké, molariformní zuby jsou hypsodontního typu, s plochou korunkou a pěti hřebeny.
20231101.cs_1888571_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD	Agutiovití	Jde o čeleď endemitní v neotropické oblasti, areál výskytu sahá od jižního Mexika po Ekvádor, Bolívii, Paraguay a severovýchodní Argentinu. Zavlečené populace se vyskytují v Karibiku. Přirozená stanoviště představují lesní a křovinatá prostředí, úkryt agutiovití hledají v husté vegetaci, zatímco potravu shánějí na otevřenějších prostranstvích. Mezi zdroji potravy a místy k odpočinku si agutiovití často udržují vyšlapané stezky, po nichž se během dne pohybují. Některé druhy si hloubí nory. Potravu tvoří především spadané ovoce, jež si často zahrabávají na později: v důsledku tohoto chování představují ve svém ekosystému důležité rozptylovače semen. Menší podíl potravy tvoří hmyz a výhonky. Především agutiové se běžně krmí v typickém posedu, přidržujíce si potravu obratnými předními končetinami.
20231101.cs_1888571_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD	Agutiovití	Agutiovití vytvářejí monogamní páry, přičemž doba rozmnožování závisí na okolních podmínkách prostředí a není striktně načasována. Březost trvá 104 až 120 dnů. Jde o typické K-stratégy: vrh běžně nepřesahuje dvě mláďata, jež samice kojí okolo 20 týdnů. Kvůli nemalému riziku predace jsou agutiovití nicméně souběžně prekociály a již asi hodinu po porodu si osvojují běžecké dovednosti nutné k přežití.
20231101.cs_1888572_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Tragédie Superga bylo letecké neštěstí, ke kterému došlo 4. května 1949 v Turíně. V čase 17:03 narazilo letadlo Fiat G.212 letecké společnosti Avio Linee Italiane, s celým fotbalovým týmem Turín FC na palubě, do zadního strany baziliky Superga, která stojí na turínském kopci. Všech 31 cestující zahynulo.
20231101.cs_1888572_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Letadlo přiváželo fotbalový tým Turín FC domů z Lisabonu, kde sehráli přátelské utkání proti Benfice, organizované na pomoc kapitánovi portugalského týmu Franciscu Ferreirovi, který byl ve finančních potížích.
20231101.cs_1888572_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Celý fotbalový tým, vítězové pěti po sobě jdoucích titulů od sezóny 1942/43 do sezóny 1948/49 a který tvořil téměř celý italský národní tým, přišli v nehodě o život. Při nehodě zemřeli také týmoví manažeři a společníci, posádka a tři známí italští sportovní novináři: Renato Casalbore (zakladatel Tuttosport), Renato Tosatti (Gazzetta del Popolo) a Luigi Cavallero (La Stampa). Úkolem identifikace těl byl pověřen bývalý trenér italského národního týmu Vittorio Pozzo, který znal celé mužstvo.
20231101.cs_1888572_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Zápasu se nezúčastnil Sauro Tomà, který si poranil meniskus, náhradní brankář Renato Gandolfi (upřednostněn byl třetí gólman Dino Ballarin, bratr obránce Alda, který se za něj přimluvil), rozhlasový komentátor Nicolò Carosio (narození syna), Luigi Giuliano (kapitán juniorky, který měl chřipku), bývalý italského národního týmu a novinář Vittorio Pozzo (klub preferoval Cavallera), Tommaso Maestrelli (i když byl hráč Říma byl pozván Mazzolou, neodletěl, protože si nebyl schopen včas obnovit svůj pas), a prezident klub Ferruccio Novo, potýkající se s bronchopneumonií.
20231101.cs_1888572_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Třímotorové letadlo Fiat G.212 z produkce Avio Linee Italiane odstartoval z lisabonského letiště ve středu 4. května 1949 v 9:40. Velitelem letounu byl podplukovník Pierluigi Meroni. Let měl mezipřistání na letišti v Barceloně, kde přistál ve 13 hodin.
20231101.cs_1888572_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Ve 14:50 letadlo odstartovalo a nasměřovalo směr Turín. Plánovaná trasa měla přeletět nad městy Cap de Creus, Toulon, Nice, Albenga a Savona. U Savony se letadlo stočilo na sever, směrem k Turínu, kde se očekávalo, že dorazí asi za 30 minut. Mezitím se počasí v Turíně velmi zhoršilo. V 16:55 řídící letového provozu na letišti Aeritalia informoval piloty o povětrnostní situaci: oblačnost téměř v kontaktu se zemí, dešťové přeháňky, silný jihozápadní vítr s nárazy, viditelnost 40 metrů. Věž také požádala o hlášení o poloze. Po několika minutách ticha v 16:59 přišla odpověď: Nadmořská výška 2000 metrů. QDM na Pino, pak jsme šli na Superga. Posádka ve skutečnosti postupovala směrem k rádiovému majáku v obci Pino Torinese, který se nachází mezi městy Chieri a Baldissero Torinese, jihovýchodně od Turína.
20231101.cs_1888572_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Po dosažení rádiovému majáku v obci Pino Torinese, se letadlo vyrovnalo s přistávací dráhou Aeritalia, přibližně 9 kilometrů daleko, ve výšce 305 metrů nad mořem. Severně od Pino Torinese se nachází vrch Superga se stejnojmennou bazilikou v dominantní poloze ve výšce 669 metrů nad mořem. Předpokládalo se, že v důsledku silného levého bočního větru se mohlo letadlo během zatáčky snést doprava, což jej posunulo z normální sestupové dráhy a vyrovnalo ho s kopcem Superga místo s přistávací dráhou; po nedávných vyšetřováních se objevila možnost, že se výškoměr zasekl ve výšce 2 000 metrů, a proto piloti věřili, že byli v této výšce, zatímco byli pouze 600 metrů nad zemí.
20231101.cs_1888572_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	V 17:03 letadlo, které se otočilo doleva a zahájilo přibližovací manévr. Místo toho narazilo v rychlosti 180 km/h do zadní části baziliky. Rozborem vraku a dispozice vraku nebyly zjištěny žádné pokusy o objetí nebo otočení. Jediná část letadla, která zůstala částečně nedotčená, byla ocasní plocha.
20231101.cs_1888572_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	V 17:05 se Letiště Aeritalia Torre pokusila kontaktovat let, ale nedostala žádnou odpověď. Z 31 lidí na palubě se nikdo nezachránil.
20231101.cs_1888572_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Bývalí trenér Vittorio Pozzo byl povolán, aby identifikoval těla hráčů a manažerů. Pohřeb obětí se konal 6. května v turínské katedrále a zaznamenal působivou účast 600 000 lidí. Mezi přítomnými byli také Giulio Andreotti, zastupující vládu, a Ottorino Barassi, prezident FIGC.
20231101.cs_1888572_10	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Zbytky letadla, včetně vrtule, pneumatiky a roztroušených kusů trupu, ale také kufry Mazzoly, Marosa a Erbsteina, jsou uchovány v Muzeu Grande Torino a granátové legendě, sídlící ve Villa Claretta Assandri ve městě Grugliasco, slavnostně otevřena 4. května 2008 v den 59. výročí tragédie.
20231101.cs_1888572_11	https://cs.wikipedia.org/wiki/Trag%C3%A9die%20Superga	Tragédie Superga	Sedm z osmnácti fotbalistů je pohřbeno na hřbitově v Turíně, dalších deset hráčů bylo pohřbeno ve svých vlastních měst a obcích. Tělo Eusebia Castigliana, které se původně nacházelo v Turíně, bylo v 90. letech přemístěno na hřbitov jeho rodného města Carmagnola, několik kilometrů od Turína.
20231101.cs_1888573_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Theogenes%20z%20Cyzica	Theogenes z Cyzica	Na začátku 4. století se stal biskupem Paria v Malé Asii. Během vlády císaře Licinia byl předveden před soud a nucen vzdát se své víry a vstoupit do římské armády. Theogenes odmítl a byl vězněn a mučen. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti utopením. Jeho tělo bylo odneseno křesťany a pohřbeno u hradeb města Cyzicus.
20231101.cs_1888575_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201988	Úmrtí v roce 1988	Na této stránce naleznete chronologický seznam významných osobností, které zemřely v roce 1988. Je možné přidávat i osobnosti, které ještě nemají vlastní článek, pokud je pravděpodobné, že splňují podmínku encyklopedické významnosti. Osobnosti jsou řazeny v rámci dnů abecedně podle příjmení, příp. pseudonymu.
20231101.cs_1888575_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201988	Úmrtí v roce 1988	Marie Vojtěcha Hasmandová, představená Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského (* 25. března 1914)
20231101.cs_1888575_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201988	Úmrtí v roce 1988	Dmitrij Alexandrovič Bilenkin, ruský sovětský autor vědecko-fantastické literatury (* 21. září 1933)
20231101.cs_1888575_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201988	Úmrtí v roce 1988	Kaikhosru Shapurji Sorabji, britský hudební skladatel, kritik, klavírista a spisovatel (* 14. srpna 1892)
20231101.cs_1888575_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201988	Úmrtí v roce 1988	Antonie Schwarzenbergová, princezna z Fürstenbergu, byla matka Karla Schwarzenberga (* 12. ledna 1905)
20231101.cs_1888579_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Great Seal bug, označovaný také v angličtině jako „The Thing“, bylo bezdrátové pasivní odposlouchávací zařízení, které pracovalo v pásmu ultrakrátkých vln. Mezi další označení patří endovibrátor nebo chrysostom. Ke svému provozu nevyžadovalo žádný zdroj napájení. Bylo aktivní jen v okamžiku, kdy anténa odposlechu zachytila signál z vysílacího zařízení. Tyto vlastnosti jej činili obtížně odhalitelným a umožnili jeho dlouhodobé nasazení.
20231101.cs_1888579_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Vynalezl jej sovětský vynálezce Lev Sergejevič Těrmen. Odposlouchávací zařízení se nacházelo od roku 1945 na americké ambasádě v Moskvě. K odhalení odposlechu na ambasádě došlo až po sedmi letech jeho provozu.
20231101.cs_1888579_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Great Seal bug bylo pasivní odposlouchávací zařízení, které nepotřebovalo ke svojí funkci žádnou baterii, ani nevyžadovalo napájecí zdroj. Bylo tvořeno dutým kovovým válečkem, který měl šroubovací dno na jedné straně a na druhé straně měl tenkou postříbřenou membránu. Ta se pohybovala nad vodivou plochou, která se nalézala uvnitř kovového válečku na sloupku, který byl spojen sešroubovacím dnem. Tato část tvořila kondenzátor, který měnil svou kapacitu podle vibrací kovové membrány. Zařízení se chovalo jako dutinový rezonátor, který se skládal z paralelního rezonančního LC obvodu. Z dutinového rezonátoru byla vyvedena anténa, jejíž délka byla 23 cm. Což odpovídalo 1,5 násobku použité vlnové délky. Vnější průměr těla dutinového rezonátoru měl průměr 2,4 cm a byl vysoký necelé 2 cm.
20231101.cs_1888579_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Aby odposlouchávací zařízení vysílalo, bylo zapotřebí směrem k němu vysílat signál na nějž byl naladěn. Tento signál měl podle odtajněné zprávy FBI mít frekvenci okolo 1 700 až 1 800 MHz. Na zachycený signál se v dutinovém rezonátoru namodulovali vibrace, které zachytila tenká postříbřená membrána. A toutéž anténou došlo zpět k vysílání zachyceného zvuku, který byl modulován převážně amplitudovou modulací.
20231101.cs_1888579_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Vynálezce Lev Sergejevič Těrmen, který byl po svém návratu do Sovětského svazu uvězněn v Burytské věznici, kde byl uvězněn kvůli podezření z podílu na vraždě Kirova. Byl odsouzen za vlastizradu na deset let v gulagu Magadan, z něhož jej dostal letecký konstruktér Andrej Nikolajevič Tupolev, který jej přetáhl do Moskvy, kde začal pracovat pro KGB.
20231101.cs_1888579_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	4. srpna 1945 obdržel americký velvyslanec William Averell Harriman v SSSR od všesvazové pionýrské organizace V. I. Lenina dřevěný reliéf státního znaku Spojených států amerických. Některé zdroje uvádějí, že k předání došlo až v roce 1946. V němž se nacházelo odposlechové zažízení vyvinuté Těrmenem. Dřevěný reliéf byl umístěn do knihovny ve Spaso House, kde sídlili američtí velvyslanci v Moskvě.
20231101.cs_1888579_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Reliéf byl umístěn v knihovně rezidence Spaso House, která byla také používána jako obývací pokoj a v roce 1947 i jako dočasná kancelář ministra zahraničí Marshalla během zasedání Rady ministrů zahraničí v Moskvě.
20231101.cs_1888579_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Při odposleších ruského leteckého provozu zachytil britský operátor jasný a čistý hlas britského leteckého atašé. To vyvolalo podezření, že je ambasáda odposlouchávána. Ve snaze najít odposlech byla ambasáda prohledána, ale zařízení se nepodařilo nalézt.
20231101.cs_1888579_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Podobný záchyt vysílání uskutečnil v roce 1952 také americký operátor, který zachytil rozhovor, který vycházel ze Spaso House.
20231101.cs_1888579_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Podle zveřejněné zprávy FBI bylo při mnoha příležitostech zachyceno vysílání z britské i americké ambasády v Moskvě v období, které trvalo více než rok. 11. září 1952 zachytil technik Joseph Bezjian hlas velvyslance a nalezl odposlouchávací zařízení uvnitř reliéfu státního znaku. Zařízení bylo následně převezeno do Washingtonu D.C., kde bylo podrobeno další analýze, jejímž cílem bylo zjistit jak zařízení funguje a najít způsoby jak jej objevit nebo rušit.
20231101.cs_1888579_10	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Po sestřelení špionážního letounu U-2 v květnu roku 1960, které pilotoval Francis Gary Powers, se americká diplomacie snažila o zmírnění aféry U-2. Jednou z těchto snah bylo i veřejné odhalení odposlechového zažízení. K tomu došlo během slyšení Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, které se odehrálo 26. května 1960, kdy jej odhalil americký velvyslanec při OSN Henry Cabot Lodge Jr., který se tím snažil poukázat na to, že špionáž mezi oběma národy byla vzájemná.
20231101.cs_1888579_11	https://cs.wikipedia.org/wiki/Great%20Seal%20bug	Great Seal bug	Po odhalení odposlechu a objevení způsobu jakým pracuje vyvinuli Britové podobné odposlechové zařízení, které dostalo název SATYR, které bylo v průběhu 50. let 20. století používáno Američany, Australany, Brity a Kanaďany. CIA na základě tohoto odposlechu vyvíjela ve spolupráci s nizozemskou zpravodajskou službou vlastní zařízení pro operaci Easy Chair, které mělo skončit v kanceláři sovětského velvyslance v Haagu. Energetické nároky potřebné pro přenos dat v radiofrekvenčním pásmu touto cestou CIA od dalšího pokračování odradily.
20231101.cs_1888580_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmas%20I.	Kosmas I.	Dne 1. ledna 1078 svolal mnoho biskupů a církevních hodnostářů, kteří byli nespokojeni s císařem Michaelem VII. Dukasem. Společně požadovali, aby opustil trůn. Dne 3. dubna 1078 slavnostně korunoval císaře Nikéfora III. Botaneiatéta.
20231101.cs_1888580_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmas%20I.	Kosmas I.	Dne 1. dubna 1081 podplatil Alexios Komnenos velitele oddílu německých žoldáků, který otevřel brány města a vpustil rebely dovnitř. Kosmas přesvědčil Nikéfora, aby se dobrovolně vzdal trůnu a zabránil krveprolití. Dne 3. dubna 1081 korunoval císařem Alexia. Poté rezignoval na svůj post a odešel do monastýru Kallia.
20231101.cs_1888583_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ra%C3%BAl%20Garc%C3%ADa%20Pierna	Raúl García Pierna	Raúl García Pierna (* 23. února 2001) je španělský profesionální silniční cyklista jezdící za UCI ProTeam Equipo Kern Pharma. Jeho starší bratr Carlos je též profesionálním cyklistou za tým Equipo Kern Pharma. Jejich otec Félix García Casas je bývalý profesionální cyklista.
20231101.cs_1888586_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebeta	Sebeta	Ve městě Sabata se nachází Škola pro nevidomé Sabata. Ta se v roce 1959 stala součástí nadace Haile Selassie I Foundation a stavba nové budovy začala 4. října 1962. Etiopský institut pro zemědělský výzkum otevřel v Sabatě, v roce 1967 výzkumnou stanici, která funguje jako národní centrum pro výzkum zlepšování výnosů z rybolovu.
20231101.cs_1888586_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebeta	Sebeta	Dne 16. listopadu 1969 bylo objeveno spiknutí s cílem zabít císaře poblíž Sabaty pozemní minou na silnici. Osm lidí bylo zatčeno a vůdce, 76letý Tekle Wolde Hawariat, se zabil druhý den po přestřelce s policií ve svém domě v Addis Abebě. V etiopských médiích se o něm hovořilo bez potupy, kvůli jeho dřívějším zásluhám.
20231101.cs_1888586_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebeta	Sebeta	V roce 1979 byla založena kongregace církve Mekane Yesus. Kostel tohoto sboru byl v dubnu 1994 vypálen davem a vůdci Etiopské pravoslavné církve poté tento čin neodsoudili.
20231101.cs_1888586_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebeta	Sebeta	Při celostátním sčítání lidu, v roce 2007, byl zjištěn celkový počet obyvatel Sabaty v počtu 49 331, z čehož bylo 24 356 mužů a 24 975 žen. Většina obyvatel uvedla příslušnost k etiopskému ortodoxnímu křesťanství, což představovalo 71,1% obyvatel, zatímco 16,87% populace byli muslimové a 11,18% protestanté.
20231101.cs_1888589_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Didrik%20Pining	Didrik Pining	Didrik Pining (asi 1428 Hildesheim – asi 1491 Vardø) byl německý mořeplavec a dobrodruh. O jeho životě existuje jen málo spolehlivých informací.
20231101.cs_1888589_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Didrik%20Pining	Didrik Pining	Podle genealogických výzkumů se narodil v Hildesheimu v kupecké rodině. Po krachu rodinného podniku odešel do Hamburku. V záznamech Hanzy z roku 1468 je uveden jako korzár ve službách dánského krále Kristiána I. S Hansem Pothorstem a Johannem Scolvem se zúčastnil v letech 1473 až 1476 plavby po severním Atlantiku (mohlo jít o údajnou portugalskou výpravu na Terra do Bacalhau, kterou vedl João Vaz Corte-Real). Podle jednoho výkladu mapy Carta marina jejich lodě dorazily do Grónska k hoře Gunnbjørn. Kielský starosta Carsten Gryp roku 1551 napsal, že se Pining při svých cestách pravděpodobně dostal až na Newfoundland. Sofus Larsen a Gunnar Gunnarsson proto Pininga označili za předchůdce Kryštofa Kolumba.
20231101.cs_1888589_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Didrik%20Pining	Didrik Pining	Po návratu byl Pining místodržitelem na Islandu, je podle něj pojmenován první islandský psaný zákoník Piningsdómur. Na dánské straně se zúčastnil bojů v Severním moři proti Angličanům a u ostrova Gotland proti Stenu Sturemu. Pak byl velitelem pevnosti Vardøhus ve Finnmarku, kde zřejmě okolo roku 1491 zemřel. Skibbyská kronika uvádí, že Pining byl popraven jako pirát.
20231101.cs_1888589_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Didrik%20Pining	Didrik Pining	Je po něm pojmenována škola v Hildesheimu a pohoří Didrik Pining Bjerge v Grónsku. V Brémách se nachází reliéf Pininga a Pothorsta, který vytvořil Bernhard Hoetger. Hans-Friedrich Blunck napsal román Plavba do neznáma, který byl pokusem nacistické propagandy prohlásit Němce Pininga za skutečného objevitele Ameriky.
20231101.cs_1888594_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wanda%20%28metoda%29	Wanda (metoda)	Wanda je technika společných setkání, která se zaměřuje na podporu vzájemného učení, skupinové reflexe a propojování různých pohledů na situace z praxe.
20231101.cs_1888594_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wanda%20%28metoda%29	Wanda (metoda)	Na osobní úrovni učí technika kricky myslet, konstruktivně diskutovat, respektovat druhé, rozvíjí komunikační dovednosti, přispívá k pozivnímu myšlení a empatii.
20231101.cs_1888594_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wanda%20%28metoda%29	Wanda (metoda)	Výběr případu – výběr nového konkrétního případu, o jehož řešení projeví zájem všichni zúčastnění. Přispěvatel formuluje svou učící se otázku.
20231101.cs_1888594_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wanda%20%28metoda%29	Wanda (metoda)	Návrhy, nápady, rady – formulace nových doporučení. Přispěvatel se snaží odpovědět na svou učící se otázku.
20231101.cs_1888594_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wanda%20%28metoda%29	Wanda (metoda)	Stanovení pozitivní učící se otázky je klíčovým bodem celého setkání. Aby skutečně vedla k učení, musí být zaměřena na přispěvatele samotného. Častokrát má potřebu změnit někoho jiného, ale v jeho možnostech je změnit právě své vlastní chování, díky němuž může pomoci zlepšit nejen daný případ, ale zároveň se tím sám rozvíjet a předcházet dalším krizovým situacím.
20231101.cs_1888597_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohemian%20Alps	Bohemian Alps	Bohemian Alps (česky České Alpy) je místopisné označení oblasti v jihovýchodní Nebrasce na americkém středozápadě. Region se rozkládá na území okresů Saunders a Butler přibližně 40 kilometrů severně od Lincolnu, hlavního města státu, a 40 kilometrů západně od Omahy, nejlidnatějšího města Nebrasky. Název oblasti dali čeští osadníci, kterým tento kraj svými pozvolnými kopci připomínal rodné české země. Český vliv je v oblasti do současnosti patrný.
20231101.cs_1888601_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	Wu Te (; 5. února 1913 — 29. listopadu 1995) byl čínský komunistický politik. Zprvu regionální politik v Tchien-ťinu a Ťi-linu, koncem 60. let byl Mao Ce-tungem převeden do Pekingu, jako druhý tajemník městského výboru komunistické strany, pak místopředseda revolučního výboru, po smrti Sie Fu-č’a roku 1972 stanul v čele pekingského revolučního výboru i městského výboru strany. Byl členem politbyra ústředního výboru KS Číny (1973–1980), místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, 1975–1980). Patřil mezi stoupence kulturní revoluce, kteří od počátku 70. let konsolidovali zemi. Roku 1976 se s Maovým nástupcem Chua Kuo-fengem a většinou politbyra postavil proti levicovým radikálům (gang čtyř). S dalšími stoupenci Chua Kuo-fenga byl roku 1980 pod tlakem skupiny kolem Teng Siao-pchinga odvolán z funkcí.
20231101.cs_1888601_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	Vlastní jméno Wu Teho bylo Li Čchun-chua (), Wu Te byl stranický pseudonym. Narodil se 5. února 1913 v okrese Feng-žun východně od Pekingu, v provincii Che-pej. Během studia na pekingské univerzitě vstoupil roku 1933 do Komunistické strany Číny, organizoval stávky a další dělnické akce v severovýchodním Che-peji, v oblasti Tchang-šanu. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války zorganizoval Chepejskou protijaponskou armádu a zapojil ji do partyzánské války v severních oblastech. V roce 1940 byl jmenován vedoucím komise při ústředním výboru KS Číny, která dohlížela na činnost odborů za nepřátelskou linií v severní Číně, roku 1942 působil jako komisař pluku v komunistické armádě. Po skončení čínské občanské války působil jako funkcionář odborů v severní Číně, krátce roku 1948 i jako stranický tajemník v Tchang-šanu.

20231101.cs_1888534_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod

Vilímkův průchod

Po únoru 1948 bylo Vilímkovo nakladatelství znárodněno a do prostorů se přistěhoval národní podnik Knižní velkoobchod.

20231101.cs_1888534_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod

Vilímkův průchod

Vilímkův průchod spojuje novoměstské ulice Opatovickou (160/18) a Spálenou (89/15). Po vstupu do domu, ať už z jedné či druhé strany, se ve vnitrobloku průchod několikrát lomí, prochází dvorními arkádami vedle zahrady a nakonec vyústí do opačné ulice. Ze strany Opatovické se nachází studentská kavárna se zahrádkou. Při procházení si lze všimnout patrných stop po nápisu „Nakladatelství Jos. R. Vilímek“. V části budovy sídlí Vyšší odborná škola publicistiky a Gymnázium Paměti národa.

20231101.cs_1888534_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod

Vilímkův průchod

Zajímavým technickým detailem je točna v průjezdu z Opatovické ulice, kam nákladní auta navážela papír. V tiskárně fungovala první rotačka na našem území.

20231101.cs_1888534_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod

Vilímkův průchod

Celý komplex mezi Spálenou a Opatovickou ulicí je nyní (2023) silně zchátralý a čeká na náročnou rekonstrukci.

20231101.cs_1888534_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%ADmk%C5%AFv%20pr%C5%AFchod

Vilímkův průchod

Skrytý průchod ve Spálené ulici. Tají kavárnu i bývalé nakladatelství. – článek v Pražském deníku, autorka Michaela Lišková, vyd. 2017-11-14 [cit. 2023-10-24]

20231101.cs_1888538_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ioannes%20Kaminiates

Ioannes Kaminiates

Ioannes Kaminiates (, někdy též Kaminatos nebo Kaminiatis; 9. – 10. století) byl řecký obyvatel Soluně v době, kdy město – tehdy jedno z největších v Byzantské říši – bylo obléháno a dobyto saracénskými vojsky pod vedením Leona z Tripolisu. Jeho popis plenění města O dobytí Soluně () se dochoval ve čtyřech rukopisech, třebaže ani jeden z nich nebyl pořízen před čtrnáctým stoletím, což způsobuje jisté pochyby nad autenticitou textu.

20231101.cs_1888539_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neomonachus

Neomonachus

Neomonachus (česky tuleň, toto jméno je však používáno pro více různých rodů) je rod ploutvonožce z čeledi tuleňovití (Phocidae), jenž zahrnuje pouze dva recentní druhy: tuleně karibského (N. tropicalis) a tuleně havajského (N. schauinslandi). Tuleň karibský je dnes pokládán za vyhynulého, s posledním datem pozorování k roku 1952. Tuleň havajský patří mezi druhy ohrožené (k roku 2023).

20231101.cs_1888539_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Neomonachus

Neomonachus

Tuleň havajský a karibský byli tradičně řazeni společně s tuleněm středomořským (Monachus monachus) do rodu Monachus. Ačkoli tyto tři druhy tvoří monofylum, vzhledem k výrazné molekulární, morfologické i časové divergenci byl roku 2014 vytyčen právě rod Neomonachus, zatímco tuleň středomořský zůstal jediným žijícím druhem rodu Monachus. Divergenci linií vedoucích k dnešním dvěma druhům z rodu Neomonachus zřejmě pohánělo vytvoření Panamské šíje před 4 až 2 miliony lety, s následnou izolací obou populací v Atlantském, resp. Tichém oceánu a vikariantní speciací.

20231101.cs_1888540_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy%20nad%20Vltavou-Minice%20%28%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD%20zast%C3%A1vka%29

Kralupy nad Vltavou-Minice (železniční zastávka)

Kralupy nad Vltavou-Minice jsou železniční zastávka a automatické hradlove vsi Minice v jihozápadní okrajové části města Kralupy nad Vltavou v okrese Mělník. Leží v km 22,648 jednokolejné neelektrizované trati Kralupy nad Vltavou – Kladno (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 093) mezi stanicemi Kralupy nad Vltavou a Otvovice.

20231101.cs_1888540_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy%20nad%20Vltavou-Minice%20%28%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD%20zast%C3%A1vka%29

Kralupy nad Vltavou-Minice (železniční zastávka)

Zastávka byla vystavěna společnosti Buštěhradská dráha (BEB) ze směru z Kralupy nad Vltavou, kudy od roku 1850 procházela trať společnosti Severní státní dráha (NStB) spojující Prahu a Drážďany, do Kladna, pravidelný provoz zde byl zahájen 16. listopadu 1855. Zastávka nesla název Minitz nebo Minice do roku 1961, kdy bylo změněno na Kralupy nad Vltavou-Minice.

20231101.cs_1888540_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kralupy%20nad%20Vltavou-Minice%20%28%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%AD%20zast%C3%A1vka%29

Kralupy nad Vltavou-Minice (železniční zastávka)

V zastávce byl v roce 2020 zděný přístřešek a sypané 100 m dlouhé nástupiště s pevnou hranou ve výšce 200 mm nad temenem kolejnice. V blízkosti zastávky v km 22,716 je přejezd P2466, který je vybaven světelným přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závor. Na tomto přejezdu trať kříží silnice II/101 z Kralup do Kladna.

20231101.cs_1888543_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson

Jaderná elektrárna Robinson

Jaderná elektrárna Robinson () je provozní jadernou elektrárnou ve Spojených státech. Leží poblíž města Hartsville v Darlington County ve státě Jižní Karolína. Elektrárnu vlastní a provozuje společnost Duke Energy Progress, dceřiná společnost firmy Duke Energy. Reaktor elektrárny dodala a vybudovala americká společnost Westinghouse. Elektrárna byla pojmenována po H. Burtonovi Robinsonovi, bývalém výkonném viceprezidentovi společnosti Carolina Power & Light. V době spuštění se jednalo o největší jadernou elektrárnu na světě. Ke chlazení reaktoru se používá voda z 910 hektarů velkého jezera Robinson.

20231101.cs_1888543_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson

Jaderná elektrárna Robinson

Výstavba jediného bloku započala dne 13. dubna 1967. Jedná se o třísmyčkový tlakovodní reaktor typu Westinghouse M312. Jeho hrubý výkon je 780 MW a čistý výkon po odpočtu vlastních potřeb bloku je rovných 700 MW. Do sítě byl poprvé blok připojen dne 26. září 1970 a do komerčního provozu přešel dne 7. března 1971. Reaktor má provozní licenci od NRC co 31. července 2030.

20231101.cs_1888543_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson

Jaderná elektrárna Robinson

NRC definuje dvě zóny havarijního plánování kolem jaderných elektráren. První o poloměru 16 kilometrů, která se týká především vystavení radioaktivní kontaminace vzduchu a poté druhou o poloměru 80 kilometrů, jež se zabývá kontaminací potravin a vody.

20231101.cs_1888543_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Robinson

Jaderná elektrárna Robinson

Podle studie NRC zveřejněné v srpnu 2010 byl odhad každoročního rizika zemětřesení dostatečně silného na to, aby způsobilo poškození aktivní zóny reaktoru 1 ku 66 667.

20231101.cs_1888546_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD%20sv%C4%9Bta%20v%20ragby%201991

Mistrovství světa v ragby 1991

Mistrovství světa v ragby 1991 bylo 2. MS v ragby. Turnaj se konal od 3. 10. do 2. 11. v Anglii, Francii, Skotsku, Walesu a Irsku. Ve finále vyhrála 12:6 Austrálie nad Anglií. Třetí místo získali obhájci titulu z předešlého mistrovství Nový Zéland, když zvládl 13:6 porazit Skotsko. Nejvíce bodů (68) si připsal Ir Ralph Keyes a nejvíce položení do soupeřova brankoviště (6) zvládli Francouz Jean-Baptiste Lafond a Australan David Campese.

20231101.cs_1888546_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD%20sv%C4%9Bta%20v%20ragby%201991

Mistrovství světa v ragby 1991

Na MS 1991 se automaticky kvalifikovaly týmy, co se na předcházejícím MS 1987 dostaly do vyřazovací fáze. O zbylých 8 míst se hrálo v regionálních kvalifikacích. Z africké kvalifikace se probojovalo Zimbabwe, z Evropy si místo na světovém šampionátu zajistila Itálie a Rumunsko, z asijskooceánské části se kvalifikovala Samoa a Japonsko a z americké sekce Kanada, Argentina a USA.

20231101.cs_1888546_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD%20sv%C4%9Bta%20v%20ragby%201991

Mistrovství světa v ragby 1991

16 účastníků bylo rozděleno do čtyř čtyřčlenných skupin. Dva nejlepší týmy ve skupině se probojovaly do čtvrtfinále a také si zajistily místo na MS 1995. Za položení do soupeřova brankoviště dostal tým během zápasu 4 body ohledně skóre.

20231101.cs_1888548_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov

Vjačeslav Alexandrovič Infantov

Svatý Vjačeslav Alexandrovič Infantov (1883, Mordovskoje Afonino – 14. ledna 1938, Kujbyšev) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, jerej a mučedník.

20231101.cs_1888548_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov

Vjačeslav Alexandrovič Infantov

Narodil se roku 1883 ve vesnici Mordovskoje Afonino Samarské gubernie v rodině úředníka Alexandra Infantova.

20231101.cs_1888548_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov

Vjačeslav Alexandrovič Infantov

Roku 1937 byl zatčen a obviněn z kontrarevoluční činnosti ve skupině kněží kolem biskupa Alexandra (Trapicyna).

20231101.cs_1888548_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov

Vjačeslav Alexandrovič Infantov

Rozsudek byl vykonán 14. ledna 1938. Spolu s ním byl zastřelen také biskup Alexandr a další duchovní.

20231101.cs_1888548_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav%20Alexandrovi%C4%8D%20Infantov

Vjačeslav Alexandrovič Infantov

Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

20231101.cs_1888565_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

Sü Š’-jou (; 28. února 1906 — 22. října 1985) byl čínský komunistický voják a politik, účastník občanské války, Dlouhého pochodu, čínsko-japonské války a korejské války. V Čínské lidové republice zaujímal vysoké velitelské funkce: zástupce náčelníka generálního štábu (1954–1959), velitel Nankingského vojenského okruhu (1955–1973), náměstek ministra obrany (1959–1978), velitel Kantonského vojenského okruhu (1973–1980). Byl volen nebo jmenován i do významných politických funkcí:předseda provinčního revolučního výboru (1968–1973) a první tajemník provinčního výboru (1970–1973) v Ťiang-su, člen politbyra (1969–1982), člen stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (1980–1982), místopředseda ústřední poradní komise KS Číny (1982–1985).

20231101.cs_1888565_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

Patřil k předním komunistickým vojevůdcům období občanské války a války s Japonskem. Politicky patřil do skupiny funkcionářů, kteří se z regionálních funkcí posunuli do vysokých centrálních úřadů vzhůru během kulturní revoluce, kterou podporoval. Ve druhé polovině 70. let se politicky přeorientoval na skupinu kolem Teng Siao-pchinga, což mu zajistilo setrvání ve vysokých funkcích do konce života.

20231101.cs_1888565_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

Sü Š’-jou se narodil 28. února 1906 na severovýchodě provincie Chu-pej (od roku 1933 je toto území součástí okresu Sin na jihu provincie Che-nan) v chudé rolnické rodině. V osmi letech se stal buddhistickým mnichem v šaolinském klášteře. V roce 1920 se vrátil do světa a zapojil se do tehdejšího vojenského a politického boje. Vstoupil do armády severního militaristy Wu Pchej-fua. Poté, co byla Wu Pchej-fuova vojska v roce 1926 poražena kuomintangskou armádou v rámci Severního pochodu, přešel Sü Š’-jou na stranu Kuomintangu. V kuomintangské armádě byl povýšen do hodnosti poručíka. Poté se vrátil do své rodné vesnice.

20231101.cs_1888565_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

V listopadu 1927 Sü Š’-jou opět změnil svou politickou orientaci. Zúčastnil se povstání ve východním Chu-peji a vstoupil do Komunistické strany Číny. Následujícího roku vstoupil i do čínské Rudé armády. Sloužil pod Sü Siang-čchienem, zastával velitelské funkce od velitele čety až po velitele divize. Ve svých 29 letech se stal velitelem 9. sboru 4. frontu. V letech 1931–1933 se vyznamenal v bojích s kuomintangskými vládními jednotkami v provinciích Chu-pej a S’-čchuan, v řadách 4. frontu se účastnil Dlouhého pochodu.

20231101.cs_1888565_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

V roce 1937 Sü Š’-jou studoval na Protijaponské vojenské a politické akademii v Jen-anu. V březnu 1937 byl na zasedání politbyra ústředního výboru kritizován bývalý vůdce 4. frontu Čang Kuo-tchao a nepřímo i jeho podřízení, stovka důstojníků 4. frontu studujících na akademii reagovala výhrůžkami, že odejde z akademie k vojskům a opět se vrátí k vedení svých vojáků, Sü Š’-jou patřil k organizátorům skupiny. Proti šesti velitelům 4. frontu, včetně Sü Š’-joua a Chung Süe-č’ho, byla vznesena obvinění z kontrarevoluce a trockismu. Tribunál jim udělil tresty smrti, Mao Ce-tung však nařídil, aby byl trest smrti změněn na krátké vězení a ztrátu politických práv. Tato shovívavost byla motivována vojenským nadáním obviněných.

20231101.cs_1888565_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

Po vypuknutí války s Japonskem se stal zástupcem vedoucího oddělení Protijaponské vojenské a politické akademie. Na podzim 1938 se jako zástupce velitele 386. brigády 129. divize 8. pochodové armády s jednotkami vydal do hor Tchaj-šan, účastnil se bojů s Japonci. Od jara 1939 studoval na stranické škole při severočínském byru ÚV KSČ.V letech 1940–1945 bojoval v provincii Šan-tung.

20231101.cs_1888565_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

V roce 1946 se v Číně obnovila občanská válka mezi komunisty a nacionalisty. Sü Š’-jou vedl 9. kolonu Východočínské polní armády/3. polní armády, později 11. armádu ve 3. polní armádě. Pod jeho velením komunistická vojska ovládla Šan-tung. Po vzniku ČLR se stal nejprve zástupcem velitele a poté velitelem šantungské vojenské oblasti. V roce 1953 se ujal velení 3. čínského lidového dobrovolnického sboru v korejské válce. Jeho jednotky se účastnily těžkých pozičních bojů v závěrečné fázi války. V roce 1954 byl po návratu do Číny jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, téhož roku se stal i poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců a členem Státního výboru obrany. V lednu 1955 zúčastnil bitvy o ostrovy I-ťiang-šan s čankajškovským Tchaj-wanem. Střetnutí skončilo vítězstvím komunistů a obsazením ostrovů. V témže roce byl při zavedení vojenských hodností jmenován generálplukovníkem.

20231101.cs_1888565_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

Od března 1955 velel Nankingskému vojenskému okruhu. V této funkci setrval 18 let. Na VIII. sjezdu KS Číny byl zvolen kandidátem ústředního výboru. V letech 1959–1978 působil i jako náměstek ministra obrany Čínské lidové republiky. V prosinci 1973 byl (v rámci širší rotace velitelů vojenských okruhů) přeložen z Nankingu do Kantonu na post velitele Kantonského vojenského okruhu. V roce 1974 velel operaci na obsazení Paracelských ostrovů čínskými vojsky.

20231101.cs_1888565_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

Aktivně se účastnil politického boje v době kulturní revoluce. V první fázi kulturní revoluce podporoval radikální skupinu, později známou jako gang čtyř, a byl úzce spojen s Čang Čchun-čchiaem a Kchang Šengem. V březnu 1968 převzal správu provincie Ťiang-su jako předseda ťiangsuského revolučního výboru, od prosince 1970 současně vykonával funkci [[[Představitelé Ťiang-su|prvního tajemníka ťiangsuského provinčního výboru]] KS Číny; v obou funkcích setrval do odchodu z provincie v prosinci 1973. V říjnu 1968 byl převeden z kandidátů mezi členy ústředního výboru, Na IX. sjezdu KS Číny v dubnu 1969 byl znovuzvolen do ústředního výboru a vzápětí ústředním výborem zvolen členem politbyra (znovuzvolen na sjezdech 1973 a 1977, do 1982). Politické pozice Sü Š’-joua posílili v roce 1971 po smrti Lin Piaa a čistce Lin Piaových věrných, na níž se Sü Š’-jou podílel. Aktivně podporoval Ťiang Čching a její radikální maoistickou skupinu (měl však napjaté vztahy s Wang Chung-wenem) a kritizoval Čou En-laje za „proamerikanismus“ a „revizionismus“. Od roku 1974 se Sü Š’-jou politicky přeorientoval na Teng Siao-pchinga. Na jaře 1976, během incidentu na náměstí Nebeského klidu, Tengovi vyjádřil podporu. To mu pomohlo zachovat si vojenské a politické postavení po smrti Mao Ce-tunga, kdy umírnění vedení Chao Kuo-fengem provedli čistka šanghajských radikálů (gangu čtyř), i po převzetí moci Teng Siao-pchingem.

20231101.cs_1888565_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%BC%20%C5%A0%E2%80%99-jou

Sü Š’-jou

V roce 1979 Sü Š’-jou velel východnímu křídlu čínských sil ve válce s Vietnamem. V lednu 1980 přešel z Kantonu do Pekingu na místo člena stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nebyl zvolen do ÚV a politbyra, náhradou přešel do ústřední poradní komise KS Číny jako její místopředseda (předsedou byl Teng Siao-pching).

20231101.cs_1888567_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij

Vasilij Ivanovič Vitebskij

Svatý Vasilij Ivanovič Vitebskij (24. ledna 1873, Novaja Binaradka – 14. ledna 1938, Kujbyšev) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, jerej a mučedník.

20231101.cs_1888567_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij

Vasilij Ivanovič Vitebskij

Narodil se 24. ledna 1873 ve vesnici Novaja Binaradka Samarské gubernie v rodině kněze Ivana Vitebského.

20231101.cs_1888567_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij

Vasilij Ivanovič Vitebskij

Roku 1921 se stal duchovním chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v Samaře. Stejného roku byl také zatčen s představeným chrámu Grigorijem Jairovem. Dne 29. prosince 1928 byl odsouzen ke třem letům vyhnanství v Saratově. Roku 1931 byl znovu zatčen a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Byl odsouzen na deset let v pracovním táboře.

20231101.cs_1888567_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij

Vasilij Ivanovič Vitebskij

Dne 30. listopadu 1937 byl zatčen ve skupině kněží kolem biskupa Alexandra (Trapicyna) a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Dne 21. prosince 1937 jej Trojka NKVD odsoudila k trestu smrti zastřelením.

20231101.cs_1888567_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij

Vasilij Ivanovič Vitebskij

Rozsudek byl vykonán 14. ledna 1938. Spolu s ním byl zastřelen také biskup Alexandr a další duchovní.

20231101.cs_1888567_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij%20Ivanovi%C4%8D%20Vitebskij

Vasilij Ivanovič Vitebskij

Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

20231101.cs_1888568_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov

Jakov Ivanovič Alferov

Svatý Jakov Ivanovič Alferov (1878, Šlamka – 14. ledna 1938, Kujbyšev) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, jerej a mučedník.

20231101.cs_1888568_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov

Jakov Ivanovič Alferov

Před revolucí byl učitelem a po začátku pronásledování církve byl rukopoložen na jereje. Začal sloužit v chrámech samarské eparchie.

20231101.cs_1888568_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov

Jakov Ivanovič Alferov

Roku 1930 byl zatčen za kontrarevoluční činnost a odsouzen ke třem letům v pracovním táboře, pracoval na Bělomořsko-baltském kanálu.

20231101.cs_1888568_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov

Jakov Ivanovič Alferov

V říjnu 1937 byl znovu zatčen ve skupině kněží kolem arcibiskupa Alexandra (Trapicyna) a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Dne 21. prosince 1937 jej Trojka NKVD odsoudila k trestu smrti zastřelením.

20231101.cs_1888568_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov

Jakov Ivanovič Alferov

Rozsudek byl vykonán 14. ledna 1938. Spolu sním byl zastřelen také biskup Alexandr a další duchovní.

20231101.cs_1888568_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakov%20Ivanovi%C4%8D%20Alferov

Jakov Ivanovič Alferov

Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

20231101.cs_1888571_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD

Agutiovití

Agutiovití (Dasyproctidae) představují čeleď dikobrazočelistných hlodavců původem z neotropické oblasti.

20231101.cs_1888571_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD

Agutiovití

Za taxonomickou autoritu čeledi agutiovití (Dasyproctidae) je pokládán Charles Lucien Bonaparte (1838). V rámci vnitřní systematiky spadá tato čeleď do monofyletické skupiny Caviomorpha v rámci hlodavců (resp. dikobrazočelistných), jež zahrnuje jihoamerickou spektakulární diverzifikaci tohoto savčího řádu. Blízké příbuzenské vztahy agutiovití zřejmě sdílejí s pakovitými (Cuniculidae, syn. Agoutidae) a morčatovitými (Caviidae). V rámci některých starších systémů může být čeleď agutiovitých řazena přímo v rámci pakovitých.

20231101.cs_1888571_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD

Agutiovití

Především taxonomie rodu Dasyprocta však zůstává značně komplikovaná. Vyjma recentních forem se do systému přidružuje i několik vyhynulých, zřejmě kmenových skupin, ve fosilním záznamu datovaných až do spodního oligocénu.

20231101.cs_1888571_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD

Agutiovití

Agutiovití představují středně velké hlodavce s hrubou lesklou srstí oranžově hnědého až černého zbarvení. Tělo je kompaktně stavěno, s krátkým ocasem, štíhlými končetinami a robustní lebkou. Agutiové váží až 4 kg, akučiové jsou o něco menší, avšak s delším ocasem. Přední končetiny nesou čtyři prsty, přičemž osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem (jako v případě sudokopytníků), zatímco zadní končetiny nesou pouze tři prsty a osa končetiny prochází třetím prstem (jako v případě lichokopytníků). Drápy samotné jsou kopýtkovité, přičemž tyto adaptace dělají z agutiovitých relativně schopné běžce. Celkový zubní vzorec činí 1/1, 0/0, 1/1, 3/3 = 20 zubů, shodně jako v případě pakovitých. Řezáky jsou relativně tenké, molariformní zuby jsou hypsodontního typu, s plochou korunkou a pěti hřebeny.

20231101.cs_1888571_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD

Agutiovití

Jde o čeleď endemitní v neotropické oblasti, areál výskytu sahá od jižního Mexika po Ekvádor, Bolívii, Paraguay a severovýchodní Argentinu. Zavlečené populace se vyskytují v Karibiku. Přirozená stanoviště představují lesní a křovinatá prostředí, úkryt agutiovití hledají v husté vegetaci, zatímco potravu shánějí na otevřenějších prostranstvích. Mezi zdroji potravy a místy k odpočinku si agutiovití často udržují vyšlapané stezky, po nichž se během dne pohybují. Některé druhy si hloubí nory. Potravu tvoří především spadané ovoce, jež si často zahrabávají na později: v důsledku tohoto chování představují ve svém ekosystému důležité rozptylovače semen. Menší podíl potravy tvoří hmyz a výhonky. Především agutiové se běžně krmí v typickém posedu, přidržujíce si potravu obratnými předními končetinami.

20231101.cs_1888571_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agutiovit%C3%AD

Agutiovití

Agutiovití vytvářejí monogamní páry, přičemž doba rozmnožování závisí na okolních podmínkách prostředí a není striktně načasována. Březost trvá 104 až 120 dnů. Jde o typické K-stratégy: vrh běžně nepřesahuje dvě mláďata, jež samice kojí okolo 20 týdnů. Kvůli nemalému riziku predace jsou agutiovití nicméně souběžně prekociály a již asi hodinu po porodu si osvojují běžecké dovednosti nutné k přežití.

20231101.cs_1888572_0