rasdani/cohere-wikipedia-2023-11-cs · Datasets at Hugging Face

_id stringlengths 16 23	url stringlengths 31 341	title stringlengths 1 182	text stringlengths 100 16.6k
20231101.cs_1888601_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	Po vzniku Čínské lidové republiky roku 1949 nedlouho pracoval v Pekingu jako náměstek ministra průmyslu paliv. Roku 1950 byl zvolen tajemníkem provinčního výboru KS Číny v Pching-jüanu (místo Pchan Fu-šenga). Roku 1952, v souvislosti se zrušením provincie Pching-jüan, byl přeložen do Tchien-ťinu na místo náměstka starosty a pak starosty (1952–1955). V únoru 1955 přešel do funkce prvního tajemníka ťilinského provinčního výboru KS Číny, v 60. letech současně vykonával funkci komisaře ťilinského vojenského obvodu a tajemníka severovýchodního byra ÚV KS Číny. Na VIII. sjezdu KS Číny v roce 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny. Jeho úspěšné práce v Ťi-linu si všiml Mao Ce-tung, který si ho zařadil mezi čtyři nejtalentovanější provinční lídry (s Wang Žen-čungem, Tchao Lu-ťiaem a Čao C’-jangem).
20231101.cs_1888601_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	V Ťi-linu zůstal do roku 1966. S nástupem kulturní revoluce a odvoláním pekingského prvního tajemníka Pcheng Čena byl v červnu 1966 zvolen druhým tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny. Rozhodně podporoval kulturní revoluci, včetně Mao Ce-tungova hesla „palte na štáby“, namířeného proti stávající stranické a státní byrokracii, aktivně prosazoval organizaci rudých gard na Pekingské univerzitě. V roce 1967 byl jmenován místopředsedou pekingského revolučního výboru, který přebral správu města (výboru předsedal Sie Fu-č’). V říjnu 1968 ho účastníci zasedání ústředního výboru převedli z kandidátů mezi členy ÚV. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny znovuzvolen členem ústředního výboru. Od června 1970 vedl skupinu pro kulturní revoluci státní rady, která převzala funkce ministerstva kultury (do ledna 1975), při řízení kultury se střetával s vlivem Ťiang Čching, který obvykle nepřevážil ani s případnou podporou Čou En-laje.
20231101.cs_1888601_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	V roce 1970 po roztržce Mao Ce-tunga s ministrem obrany Lin Piaem a Čchenem Po-ta naléhal na Maa, aby rychle a osobně zakročil proti potenciální opozici v řadách armád. Mao Ce-tung reagoval oceněním Wu Teovy loajality. Po odhalení „Lin Piaova spiknutí“ v roce 1971 Wu Te posílil svou pozici. Po smrti Sie Fu-č’ v březnu 1972 Wu Te přebral vedení Pekingu, když se stal novým prvním tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny a předsedou pekingského revolučního výboru. Od května 1973 se účastnil práce politbyra (s dalšími nečleny politbyra Chua Kuo-fengem a Wang Chung-wenem). V srpnu 1973 na X. sjezdu KS Číny byl znovuzvolen do ústředního výboru a ústředním výborem pak zvolen členem politbyra, patřil ke zkušeným regionálním politikům mladší generace (kromě něj i Chua Kuo-feng, Ťi Teng-kchuej a Li Te-šeng), které Mao vyzdvihl do politbyra s tím, že zaujmou vysoké státní a stranické funkce. V lednu 1975 byl zvolen místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, jehož předseda byl zároveň hlavou státu, znovuzvolen 1978, odvolán v dubnu 1980). Byl zastáncem tvrdého maoistického kursu. Aktivně se podílel na ideologických a represivních kampaních, zejména na kampani „kritiky Lin Piaa a Konfucia“, vystupoval proti rehabilitaci Teng Siao-pchinga. Zároveň měl špatné vztahy k šanghajským radikálům v politbyru a zejména k Ťiang Čching. V dubnu 1976 se podílel na násilném potlačení demonstrací a nepokojů v Pekingu a následných represích, což mu vyneslo nechvalnou pověst mezi obyvatelstvem metropole.
20231101.cs_1888601_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	Po smrti Mao Ce-tunga v září 1976 se postavil na stranu Maova nástupce Chua Kuo-fenga a s Wang Tung-singem a Čchen Si-lienem sehrál rozhodující roli v přípravě a provedení zatčení takzvaného „gangu čtyř“ v říjnu 1976. Poté patřil ke skupině umírněných maoistů kolem Chua Kuo-fenga, vyslovujících se pro pokračování Maovy politiky bez excesů radikálů „gangu čtyř“ (patřil k nim Wang Tung-sing, Ťi Teng-kcuej a Čchen Si-lien). Vliv Chua Kuo-fenga a jeho stoupenců však klesal s tím, jak sílila pozice Teng Siao-pchinga, rehabilitovaného v polovině roku 1977. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl znovuzvolen do ÚV i politbyra.
20231101.cs_1888601_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te	Wu Te	V říjnu 1978 byl odvolán z vedení pekingské strany i revolučního výboru. Na plénu ÚV v prosinci téhož roku byl kritizován. V únoru 1980 byl odvolán z politbyra a v dubnu z funkce místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nebyl zvolen do ÚV, náhradou přešel do ústřední poradní komise KS Číny (znovuzvolen 1987, do 1992), už bez významnějšího politického vlivu.
20231101.cs_1888609_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29	Alpy (báseň)	Alpy (původním názvem Die Alpen) je lyrická poučná báseň švýcarského botanika a básníka Albrechta von Hallera, sepsaná roku roku 1729, jež vyšla ve sbírce Versuch Schweizerischer Gedichte. Skládá se ze 49 osmiveršových strof, z nichž každá obsahuje 10 alexandrínů. Díky této básni, řazené mezi lidovou (rolnickou) tvorbu, se Haller nesmazatelně zapsal do švýcarské národní poezie.
20231101.cs_1888609_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29	Alpy (báseň)	Hallerovým motivem k sepsání básně byla jeho cesta do Alp, kterou podnikl v roce 1728 s curyšským přírodovědcem Johannesem Gessnerem. Formou vykazuje báseň markantní barokní rysy a svým obsahem se soustředí zejména na popisné pasáže a morální úvahy, opěvující krásu hor a skromnost tamějších obyvatel, které staví do vzájemného kontrastu s obyvateli údolí, jež jsou podle něj zkaženi lačností po peněžích a kterými alegorizuje absolutistické panovníky. Inspirací byla Hallerovi dílo Daniela Caspera von Lohensteina. Haller však patří mezi zástupce raného osvícenství, který se společně s jeho krajany Johannem Jakobem Bodmerem a Johannem Jakobem Breitingerem snažil přiblížit krásy majestátních Alp vzdělanému publiku. K návštěvě hor ho netáhlo pouze vědecké poznání, nýbrž i samotný zážitek. I v případě Hallerovy básně nalézáme stopy anakreontiky.
20231101.cs_1888609_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29	Alpy (báseň)	Zprvu byla báseň rozdělena do deseti slok, na nichž pracoval několik měsíců. Však mu zcela nevyhovoval koncept sonetů, se kterými se ztotožňuje pouze tzv. coupletem a důsledným střídáním mužského a ženského rýmu. V koncovém rýmu se rozhodl pro jeho úplnou formu.
20231101.cs_1888609_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29	Alpy (báseň)	První část básně (4. až 31. strofa) zpřítomňuje těžký život horských sedláků. V části druhé (32. až 44. strofa) následuje čtenář výstup do neúrodné krajiny horských vrcholů. V závěru básně autor kritizuje stav jeho současné civilizace a chválí vesnickou skromnost.
20231101.cs_1888609_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29	Alpy (báseň)	V poznámkách pod čarou, o něž je báseň doplněna, odkazuje autor na rostliny, které Haller popisuje ve svém hlavním díle Enumeratio methodica stirpium Helvetiae indigenarum. Jedná se o sesel, hořec žlutý, hořec tolitovitý, hledík, jarmanku větší, pěnišík rezavý, pěnišík chlupatý a silenku bezlodyžnou.
20231101.cs_1888611_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	Emanuel Andrássy, Andrássy Manó (3. března 1821 Košice – 23. dubna 1891 Gorice), byl uherský hrabě se šlechtickým přívlastkem de Csíkszentkirály et Krasznahorka; uherský politik, průmyslník a cestovatel a umělec.
20231101.cs_1888611_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	Emanuel Andrássy se narodil jako nejstarší syn hraběte Károlyho Andrássyho a baronky Marianna Adelheid („Etelka“) Szapáry de Muraszombat. Kromě starší sestry Cornelie měl i bratry Gyulu a Aladára.
20231101.cs_1888611_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	Po studiu na právnické univerzitě v Pešti začal cestovat nejen po západní Evropě, ale i po severní Africe. Byl aktivistou revoluce v roce 1848/1849, která měla v Uherském království podobu boje za nezávislost na vládě rakouských Habsburků. Po potlačení povstání byl v exilu; věnoval se exotickým cestám do Číny a Indie. Po rakousko-uherském vyrovnání dostal amnestii a mohl se vrátit do Uher.
20231101.cs_1888611_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	Po návratu se stal županem Turnianské župy, Gemersko-malohontské župy; později župy Zemplín. Působil jako poslanec Uherského sněmu (1847–1848 a 1881–1891).
20231101.cs_1888611_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	V roce 1867 postavil ve městě Nižná Slaná postavit železárny Hüttenwerke Etelka, které nesly jméno jeho matky. Huť měla 2 vysoké pece, zkujňovací výheň a hamr na tyčové železo. Další huť, kterou postavil v roce 1870 v obci Vlachovo pojmenoval po svém otci Hütte Karl. Huť měla vysokou pec, hamr a 2 pražicí pece.
20231101.cs_1888611_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	V roce 1971 spoluzaložil Erste österreichisch-ungarische Hochofengesellschaft (První rakousko-uherská vysokopecní společnost). V roce 1872 zahájila tato společnost výstavbu Sofiehütte (Žofinská huť) v Ostravě.
20231101.cs_1888611_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy	Emanuel Andrássy	Kromě dolů a hutí byl Emanuel Andrássy majitelem zámku v Parchovanech a v obci Betliar, kde je umístěno muzeum rodu Andrássy.
20231101.cs_1888612_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Alice je modelové označení pro plně elektrický letoun izraelské společnosti Eviation, poprvé testovaný v roce 2022 při krátkém letu v americkém státě Washington. Byl to zároveň první úspěšný let letadla poháněného pouze elektrickou energií, které může v budoucnu přepravovat cestující. Míst pro pasažéry je na palubě celkem 9. V kokpitu jsou dále dvě místa pro piloty. Pro letectví to byl přelomový okamžik, neboť úspěch testu Alice podpořil revoluci pohonných systémů v letectví, ke které naposledy došlo v padesátých letech 20. století, když byly pístové motory nahrazeny proudovými.
20231101.cs_1888612_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Eviation se se svým modelem orientuje spíše na regionální dopravu nebo-li Urban Air. Tento způsob dopravy spočívá v transportu osob či nákladu na vzdálenosti v rámci jednotek stovek kilometrů. I přes tuto limitaci je o Alice zájem a dopravní společnosti CapeAir operující na východním pobřeží a středo-východě USA a v Portoriku s Eviation podepsala letter of intent (dohoda o dohodě budoucí), ve které vyjadřuje zájem o 75 letounů typu Commuter.
20231101.cs_1888612_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Typ nabízející přepravu pro co nejvyšší počet lidí, na palubě je místo pro 9 cestujících a 2 členy posádky (piloti).
20231101.cs_1888612_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Typ zaměřující se na maximální komfort cestujících, v letadle je rozsáhlý prostor pro nejrůznější osobní předměty, se kterými může chtít člověk cestovat, ať už se jedná o golfové hole, lyže, či dokonce kola, na palubě je místo pro 6 pasažérů a 2 členy posádky.
20231101.cs_1888612_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Typ uzpůsobený pro výhradní přepravu zboží, skladovací prostor s dvěma přístupovými vchody má užitný objem 12,7 metrů krychlových.
20231101.cs_1888612_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Eviation uvádí, že Alice je při provozu dosáhnout maximální rychlosti 260kts. Za definovaných podmínek potřebuje Alice k vzletu 839 metrů a k přistání pouze 622 metrů. Z maximální povolené hmotnosti celého letadla, která je stanovena na 8350 kg, je u typu Commuter 1134 kg vyhrazeno pro cestující či náklad. Dalších 3,6 tuny je přiřazeno hmotnosti baterií. I přes své malé rozměry je Alice nejprostornějším letadlem ve své váhové kategorii FAR23. Letadlo disponuje elektrickou přípojkou pro střídavé napětí 800 V, čímž se zásadně redukuje doba napájení, která je pro let trvající 1 hodinu stanovena na 30 minut.
20231101.cs_1888612_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice	Eviation Alice	Jak již bylo zmíněno, Alice je plně elektrickým letounem. Veškerou energii, kterou k provozu potřebuje, ukládá do dedikovaných baterií s kapacitou 900 kWh. Tyto baterie vážící 3,6 tuny jsou dle slov CEO společnosti Eviation Gregory Davise ekvivalentní k monožstí leteckého paliva, které by se za letu spotřebovalo, kdyby byla Alice poháněna proudovými motory. Baterii jsou dimenzovány tak, aby vydržely alespoň 3000 hodin provozu. Na ocase letadla jsou dva elektrické motory dodávané společností magniX. Přesněji se jedná o dvě jednotky magni650 s celkovým výkonem 1300 kW. Synchroní motory s permanentními magnety jsou doplněny o čtyři střídače magni100, které odebírají stejnosměrné napětí z baterií a motoru dodávají střídavé. Motor pohání hřídel, na jejímž konci je vrtule s konstantními otáčkami. Uvnitř krytu kónického středu vrtule je ukryta převodovka, která napájí olejové čerpadlo a mazací systém.
20231101.cs_1888613_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef%20Bogataj	Josef Bogataj	Josef Bogataj (14. března 1905 – 3. ledna 1970) byl protikomunistický odbojář a bratr Františka Bogataje.
20231101.cs_1888613_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef%20Bogataj	Josef Bogataj	Narodil se 14. března 1905 v Rateči, tehdy patřící Itálii, dnes patřící Slovinsku. Jeho otec byl tesař Jan Bogataj. Před německou okupací byl zaměstnán jako dělník v pivovaře v Uherském Ostrohu. Zde pracoval až do konce roku 1940. V lednu 1941 odešel ilegálně do Jugoslávie a vstoupil do Československé zahraniční armády. Po únoru 1948 byl součástí protikomunistického odboje, kde měl roli zpravodajského kurýra. 5. srpna 1949 byl Bogataj zatčen. V rozsudku vynesený 2. března 1951 v Uherském Hradštii dostal doživotí. Dne 7. října 1963 rozhodnutím prezidenta republiky mu byl prominut zbytek trestu odnětí svobody. Poté se vrátil domů do Uherského Ostrohu a žil u své sestry Antonie. 3. ledna 1970 zemřel v nemocnici v Uherském Hradišti.
20231101.cs_1888613_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef%20Bogataj	Josef Bogataj	Bogataj se v roce 1936 oženil s Leopoldou Hošovovou (narozena 18. října 1914) a měl s ní dvě děti: Jindřišku a Josefa. Od března 1948 s manželkou nežil ve společné domácnosti. Ta se odstěhovala do Podmokel, kde vychovávala a starala se o syna Josefa. Bogataj se staral o dceru Jindřišku, která s ním bydlela v Uherském Ostrohu. Během věznění Bogataje se s ním manželka rozvedla.
20231101.cs_1888615_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění je tvořena jednak základními prostorovými předpoklady, dále vhodným tvarováním mobiliáře, řešením interiéru pro zrakové podněty, specifickou akustikou, přijatelným mikroklimatem.
20231101.cs_1888615_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Odlišujeme požadavky na prostor pro individuální soustředění a požadavky na prostor pro kolektivní aktivity související s duchovním soustředěním.
20231101.cs_1888615_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Tento článek se zabývá vymezenou oblastí statického typu lidské aktivity vedoucí k duchovnímu soustředění. K duchovnímu soustředění vedou také dynamické aktivity, například taneční, nebo dechové, případně různé další. Duchovní soustředění může podpořit také vnímání specifických uměleckých výtvorů, např. obrazů, soch, hudebních skladeb apod. To je samostatné téma pro zvláštní článek.
20231101.cs_1888615_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Užití termínu „soustředění“ je v dané souvislosti pomocné, neboť mentální aktivity podporující duchovní růst jsou značně různorodé.
20231101.cs_1888615_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Potřeba duchovního soustředění vyplývá z předpokladů jednoho z typů lidské inteligence – inteligence existenciální navazující na inteligenci intrapersonální. Všechny lidské kultury si pro tuto aktivitu od nepaměti vyhledávaly a pak i vytvářely vhodná místa. Pro jedince, kteří neměli dostatečné předpoklady pro individuální soustředění, vytvářely jednotlivé kultury podpůrné kolektivní aktivity. V českém prostředí má tradici křesťanský systém, který jedinci přináší nabídku komplexní podpory od narození, přes vzdělávání, iniciaci při vstupu do dospělosti, uzavírání manželství, duchovní podporu v nemoci až k pohřebnímu obřadu. Průběžně přitom má člověk k dispozici etickou výuku, kolektivní meditaci i psychohygienickou podporu vztahující se ke každodenní etice. Jiné systémy do počátku 21. století tak komplexní servis nenabízejí. Křesťanské kostely umožňují v čase mimo kolektivní setkání tiché individuální soustředění nejen příslušníkům různých církevních komunit, ale celé široké veřejnosti. S nástupem prolínání kultur začala vznikat také univerzální komunitní centra. České prostředí má vztah také k jógovému nebo buddhistickému duchovnímu soustředění. Vývoj mladé architekty inspiruje k navrhování univerzálních prostor pro duchovní soustředění, kde mohou trávit v tichu společný čas kulturně velmi odlišně orientovaní jedinci, nebo se v nich mohou střídat kolektivní aktivity různých komunit.
20231101.cs_1888615_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Potřeba duchovního soustředění je vztažena nejen k tradičním přirozeným potřebám člověka, ale také k potřebám novým, podníceným napětím umělého a zrychleného životního rytmu a tlakem tržního mechanismu na povrchní životní styl. Speciální prostory pro přirozené duchovní soustředění vznikají například v nemocnicích nebo na letištích. Zajištění prostor pro duchovní soustředění v obcích patří k základním povinnostem samosprávy.Péče o lidskou duši patří k primárnímu smyslu existence veřejných institucí.
20231101.cs_1888615_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Michail Ignatieff, rektor Středoevropské univerzityPro projekty všech variant je třeba zajistit kvality, kterým je věnován tento článek.
20231101.cs_1888615_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Pro podporu individuálního duchovního soustředění potřebuje člověk prostor izolovaný od akustického ruchu s přijatelným mikroklimatem, průměrně osvětlený přirozenými nebo umělými zdroji. Obecně je optimální také „vizuální ticho“, tedy prostor oproštěný od předmětů i dekorativních struktur stěn, podlahy i mobiliáře. Dlouhodobý návyk související se specifikem některých kultur může vést k přijatelnému soustředění, nebo k jeho podpoře i ve členitém, dekorativním prostoru obsahujícím mj. řadu inspirujících symbolických prvků.Mnohým našim předkům poskytovaly kostely, kapličky i poutní chrámy příležitost pro tělesné i duševní spočinutí. I my potřebujeme – podobně jako naši předkové – chvíle a místa, kde si můžeme tělesně i duševně vydechnout. (Jan Šedivý)Podobně lze při individuální preferenci dosáhnout přijatelných podmínek v otevřeném přírodním prostředí.Podobni dětem můžeme naslouchat, jak ševelí vítr v korunách stromů, nebo jak zpívají ptáci. A zároveň si být vědomi toho, co se děje. Takové chvíle nás tělesně i duševně uvolňují, umožňují vnitřní svobodu, prohlubují sebepoznání, soucit a lásku a dávají radost ze života. (Jan Šedivý)
20231101.cs_1888615_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Kolektivní aktivity využívají pro podporu soustředění vedle ticha také poslech inspirativních myšlenek, hudby, společného zpěvu i recitace a symbolické aktivity (křest, biřmování, připomínka poslední večeře Ježíše Krista s učedníky, svatby, pohřby a.), jejichž pravidla jsou tématem specializovaných vědních oborů. Ergonomie se soustředí především na harmonizaci prostorových, vizuálních, akustických ad. podmínek jedince, který se jich účastní.
20231101.cs_1888615_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Vzhledem k základní poloze lidského těla, která je vzpřímená, je soustředění obecně podporováno svislou polohou páteře nebo předklonem (tradiční pracovní poloha těla). Duchovní soustředění je aktivní forma podobně jako práce. Odchýlení od kolmé polohy směrem dozadu postupně až k vodorovné poloze (leh) podporuje uvolnění (relax) a může vést ke spánku.
20231101.cs_1888615_10	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Klek s úklonem – poloha vyjadřující pokoru (islám)„Pokud člověk nevnímá svou vertikálu, tak se pravděpodobně rozkmitá jeho horizontála. Potřebujeme to, co nás drží pohromadě, tím je spiritualita.“
20231101.cs_1888615_11	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Petr Glogar, psychoterapeut a teologDuchovní soustředění podporují zejména polohy se vztyčenou páteří. Přirozený fyziologický efekt poloh může být ovlivněn kulturními odlišnostmi, které vedou k užívání i dalších speciálních poloh.
20231101.cs_1888615_12	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Všechny potřebné fyzické polohy nemusejí být pro každého snadno dosažitelné nebo udržitelné a mohou proto vést k vytvoření napětí, které oslabuje soustředění. Proto jsou k dispozici různé pomůcky, u nichž je důležité nejen tvarování a rozměry, ale také přiměřená měkkost a menší tepelná vodivost.
20231101.cs_1888615_13	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Některé techniky soustředění pracují s vnímáním reálného, byť zejména pro začátečníky spíše od předmětů oproštěného prostoru nebo se lidé soustřeďují se zavřenýma očima. Aby soustřeďující se mysl nebyla odpoutávána náhodně vznikajícími myšlenkami, jsou někdy používány vizuální prvky dlouhodobě upoutávající pozornost, např. světlo svíčky, geometrický obrazec nebo zobrazení s duchovní symbolikou.
20231101.cs_1888615_14	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Mnohé lidské kultury si během svého vývoje všimly mentálního působení přírodních audiovizuálních kombinací, např. zrcadlení slunečních paprsků v hladině proudící vody spojené se zvukem stejného rytmu, nebo kmitání žhavých uhlíků a plamenů ohniště spojené s praskotem apod. Moderní vědecké výzkumy doložily účinek těchto jevů na lidskou mysl prostřednictvím kmitočtů světla či zvuku vztahujících se ke kmitočtům vybuzeného či uklidněného mozku (delta, theta, alfa ad. vlnění). Na základě těchto poznatků byly vytvořeny audiovizuální stimulátory, které prostřednictvím promyšleně složených programů dokáží podnítit lidský mozek k přizpůsobení se kmitočtům potřebným k soustředění nebo uvolnění.
20231101.cs_1888615_15	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Pro duchovní soustředění individuální nebo malých skupin jsou vhodné spíše méně rozměrné, intimní prostory se střídmým, nerozptylujícím vybavením.
20231101.cs_1888615_16	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Pro kolektivní aktivity může být účinnou podporou vertikální rozměr prostoru posílený vysokými okny, která vpouští do interiéru světlo z výšky. Člověk vnímá také půdorysný tvar, symbolicky duchovní soustředění obecně podporuje kruhový půdorys, křesťanská setkání také půdorys tvaru kříže. Je užitečné, když si jedinec může vybrat své místo blíže nebo dále k centru dění, společně se skupinou dalších nebo izolovaně stranou lidí.
20231101.cs_1888615_17	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Z hlediska vnímání promluv je akusticky i vizuálně výhodný blízký, zvýšený post, jakým jsou řešeny například křesťanské kazatelny v kostelích. Ve vztahu ke sledování obřadu, např. na křesťanském oltáři je vhodný úhel pohledu mezi mírným podhledem a mírným nadhledem. Velký nadhled, např. z galerií, kůru nebo chybně zvýšeného „hlediště“ ubírá na působivosti vjemu.
20231101.cs_1888615_18	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Pokud není zařízení interiéru střídmé, pravidelní účastníci aktivit již ze zvyku většinou vnímají jednotlivé detaily jen ve chvíli aktivit, které se k nim váží. Nevnímají umění tedy jako galerijní prostor k postupné prohlídce, ale jako užitkový prostor s jednoduše vymezenými funkcemi.
20231101.cs_1888615_19	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Duchovní soustředění může být také podporováno zvukově hlasitým nebo jen myšleným opakováním motivujícího textu (včetně krátkých „manter“), zpěvem symbolické písně, hudbou přiměřeného rytmu a tonality apod. Pro hudbu je optimální, když zaznívá z výše prostoru interiéru, protože nejde o koncert, kdy má smysl sledovat jednotlivé hudebníky při hře, ale souhru všech faktorů směřujících k duchovnímu soustředění.
20231101.cs_1888615_20	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Vzhledem ke stále vzácnému výskytu moderních prostor vhodných pro duchovní soustředění jsou často tolerovány krajní mikroklimatické kvality historických prostor (zejména chlad), které jsou pak vyrovnávány vhodným oblečením. Pro jógovou praxi, při níž je optimální jen lehké oblečení, jsou používány v zimě vytápěné místnosti. Pro křesťanskou praxi v historických objektech je využívána elektrická tepelná podpora, kdy lepší než tepelné zářiče je fyzicky i ekonomicky výhodné vyhřívání sedáků pro kontaktní sdílení tepla. V menších prostorách je nezbytné přirozeným větráním zajistit dostatečné množství kyslíku v ovzduší, který je nezbytný pro podporu bdělosti. Vzduchotechnické systémy nejsou vhodné vzhledem k vytváření rušivého zvukového smogu.
20231101.cs_1888615_21	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Pro podporu soustředění jsou využívány také čichové podněty, v křesťanských kulturách vůně zapáleného kadidla (vonná pryskyřice kůry kadidlovníku), v asijských kulturách jemný dým zapálených santalových, levandulových, jasmínových aj. tyčinek.
20231101.cs_1888615_22	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Obecně je důležitou podporou duchovního soustředění spíše lačný než naplněný žaludek. Některé aktivity však mohou posílit chuťové stimuly. Například duchovní soustředění při obřadu připomínajícím Poslední večeře Ježíše Krista je podpořeno požitím malé oplatky nebo kousku chleba spojené se symbolickým zapitím douškem vína.
20231101.cs_1888615_23	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	FASSATI, Tomáš: Inteligentní je víc než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, ISBN 978-80-01-06430-6, s. 96-98, 181
20231101.cs_1888615_24	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD	Ergonomie prostor pro duchovní soustředění	Šedivý, Jan: O kontemplaci, Cesta, Brno, 2014, kapitoly – Místa usebrání, s. 19, Ticho a vnitřní mír, s. 28, Vědomá pozornost, s. 31, Různé přístupy, s. 56
20231101.cs_1888617_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Reino%20B%C3%B6rjesson	Reino Börjesson	Reino Börjesson (4. únor 1929 Partille – 21. října 2023, Partille) byl švédský fotbalista, záložník. Jeho otcem byl švédský fotbalový reprezentant Erik Börjesson.
20231101.cs_1888617_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Reino%20B%C3%B6rjesson	Reino Börjesson	Ve švédské lize hrál za IFK Göteborg a Norrby IF, nastoupil v 55 ligových utkáních a dal 29 gólů. Kariéru končil v týmu Örgryte IS. Za reprezentaci Švédska nastoupil v letech 1951–1958 v 10 utkáních a dal 3 góly. Byl členem švédské reprezentace na Mistrovství světa ve fotbale 1958, nastoupil ve 3 utkáních a získal s týmem stříbrné medaile za 2. místo.
20231101.cs_1888620_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Hope%20Creek	Jaderná elektrárna Hope Creek	Jaderná elektrárna Hope Creek () je provozní jadernou elektrárnou ve Spojených státech. Leží v Salem County ve státě New Jersey. Elektrárnu vlastní a provozuje společnost Public Service Enterprise Group. Reaktor elektrárny dodala americká společnost General Electric. Elektrárna leží v těsném sousedství se Salemskou jadernou elektrárnou a celkově elektrárny produkují na 3600 MW. V roce 2003 dohromady vyráběly více než polovinu elektřiny ve státě. Elektrárna ke svému chlazení využívá uzavřený terciální okruh s jednou chladicí věží o výšce 150 metrů.
20231101.cs_1888620_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Hope%20Creek	Jaderná elektrárna Hope Creek	Výstavba prvního bloku započala dne 1. března 1976. Jedná se o varný reaktor typu BWR-4 od General Electric. Jeho hrubý výkon je 1240 MW a čistý výkon po odečtení vlastních potřeb bloku je 1172 MW. Do sítě byl blok poprvé připojen dne 1. srpna 1986 a do komerčního provozu přešel 20. prosince 1986. Blok má od NRC udělenou provozní licenci do roku 2046.
20231101.cs_1888620_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Hope%20Creek	Jaderná elektrárna Hope Creek	Současně s prvním reaktorem začal být budován ve společné budově i druhý blok. Jeho výstavba započala ve stejný den. Spuštění se však nikdy nedočkal, protože jeho výstavba byla 1. prosince 1981 zrušena. Toto rozhodnutí bylo učiněno na základě překročení rozpočtu při výstavbě prvního bloku. Mělo se jednat o identický reaktor BWR-4. Ke chlazení měla být využívána druhá chladicí věž, která nebyla nikdy postavena.
20231101.cs_1888620_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Hope%20Creek	Jaderná elektrárna Hope Creek	NRC definuje dvě zóny havarijního plánování kolem jaderných elektráren. První o poloměru 16 kilometrů, která se týká především vystavení radioaktivní kontaminace vzduchu a poté druhou o poloměru 80 kilometrů, jež se zabývá kontaminací potravin a vody.
20231101.cs_1888620_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1%20elektr%C3%A1rna%20Hope%20Creek	Jaderná elektrárna Hope Creek	Podle studie NRC zveřejněné v srpnu 2010 byl odhad každoročního rizika zemětřesení dostatečně silného na to, aby způsobilo poškození aktivní zóny reaktoru 1 ku 357 143.
20231101.cs_1888622_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Ervín František hrabě z Neippergu ( Erwin Franz Ludwig Bernhard Graf und Herr von Neipperg) (6. dubna 1813 Schwaigern – 2. března 1897 Schwaigern) byl německý šlechtic a rakousko-uherský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1830 a zúčastnil se několika válečných tažení. V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl zemským velitelem ve východní Haliči (1869–1878). Svou kariéru završil v čestné funkci velitele jedné z císařských gard (1878–1897). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a členem rakouské Panské sněmovny. Svými dvěma sňatky se spříznil s českými rody Valdštejnů a Lobkowiczů.
20231101.cs_1888622_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Pocházel ze staré šlechtické rodiny Neippergů, narodil se na zámku Schwaigern jako čtvrtý syn hraběte Adama Alberta z Neippergu (1775–1829), generála a diplomata napoleonských válek, matkou byla italská šlechtična hraběnka Teresa Pola (1778–1815). Po jejím úmrtí se Adam podruhé oženil s arcivévodkyní Marií Luisou (1791–1847), bývalou manželkou císaře Napoleona. Ervín studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni (1825–1830) a v roce 1830 vstoupil jako poručík do rakouské armády. Vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech, již v osmnácti letech byl nadporučíkem (1831) a v roce 1836 získal hodnost rytmistra. Aktivní službu začínal u 2. švališérského pluku v Uhrách, později strávil několik let v Parmě, kde sídlila jeho nevlastní matka Marie Luisa. V roce 1847 byl povýšen na majora a během revoluce v roce 1848 byl velitelem rakouské posádky v Parmě. Bojoval v bitvě u Custozzy, poté byl převelen do Uher, kde se zúčastnil bojů proti maďarským povstalcům. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1849, plukovník 1850) a poté byl velitelem 2. dragounského pluku.
20231101.cs_1888622_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	V roce 1854 dosáhl hodnosti generálmajora a jako velitel brigády sloužil v Uhrách, respektive v Banátu. Po druhém sňatku v roce 1856 dočasně armádu opustil a žil na statcích rodiny své manželky v Čechách. Po návratu do armády byl zástupcem velitele 6. armádního sboru v Itálii. Ve válce se Sardinií (1859) byl přidělen k 1. armádnímu sboru, ale do bojů fakticky nezasáhl. V roce 1863 byl povýšen na polního podmaršála, v prusko-dánské válce byl zástupcem velitele 6. armádního sboru a účastníkem invaze do Jutska. V letech 1864–1866 byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči. Za prusko-rakouské války v roce 1866 převzal velení 4. divize 8. armádního sboru a byl poražen pruskou armádou v bitvě u Aschaffenburgu. Po válce byl divizním velitelem v Prešpurku a v roce 1869 provizorně vrchním velitelem ve Vídni. V letech 1869–1878 zastával funkci vrchního velitele pro východní Halič a Bukovinu se sídlem ve Lvově. V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Nakonec odešel do Vídně a v letech 1878–1897 zastával čestný post velitele jedné z císařských gard (Capitän der k.u.k. Trabanten-Leibgarde), z titulu této funkce byl také velitelem stráže v Hofburgu.
20231101.cs_1888622_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Po smrti nejstaršího bratra Alfreda (1807–1865) převzal správu rodového majetku ve Württembersku (další dva starší bratři zemřeli bezdětní již dříve). K majetku patřily rozsáhlé pozemky se zříceninou starobylého hradu Neipperg. Hlavním sídlem byl zámek Schwaigern, který během 19. století prošel nákladnou novogotickou přestavbou. Zde Ervín Neipperg zemřel v březnu 1897 a je pohřben na rodovém pohřebišti v nedalekém Massenbachhausenu.
20231101.cs_1888622_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Jako potomek staré říšské šlechty patřil k mediatizovaným rodům, kterým byl v roce 1829 přiznán nárok na oslovení Osvícenost. V roce 1837 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1869 byl získal titul c. k. tajného rady. Od roku 1865 byl čestným majitelem 12. dragounského pluku. V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, díky majetku v Německu byl také dědičným členem horní komory zemského sněmu Württemberského království (1865). Byl čestným rytířem Německého řádu a Maltézského řádu. V roce 1873 získal prestižní Řád zlatého rouna, kromě toho byl nositelem řady dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.
20231101.cs_1888622_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1845 s hraběnkou Henriettou Valdštejnovou (1823–1845), dcerou Antonína z Valdštejna. Henrietta však zemřela již tři měsíce po svatbě. Ervín se podruhé oženil v Praze v roce 1852 s princeznou Rosou Lobkovicovou (1832–1905), dcerou knížete Augusta Lobkovice z mělnické rodové sekundogenitury. Rosa byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z druhého manželství se narodily tři děti.
20231101.cs_1888622_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	1. Reinhard (1856–1919), poslanec německého říšského sněmu, dědičný člen horní komory württemberského zemského sněmu, ∞ 1880 hraběnka Gabriela z Valdštejna (1857–1948)
20231101.cs_1888622_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	2. Anna Berta (1857–1932), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1884 kníže Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz (1858–1938), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, rytíř Řádu zlatého rouna
20231101.cs_1888622_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	3. Hedvika (1859–1916), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1881 hrabě František Xaver von Königsegg-Aulendorf (1858–1927)
20231101.cs_1888622_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Díky svému manželství s Rosou Lobkowiczovou měl příbuzenské vazby na několik významných osobností, jeho švagry byli kníže Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908), kníže Alfred II. Windischgrätz (1819–1876) nebo hrabě Mořic Esterházy (1807–1890).
20231101.cs_1888622_10	https://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C3%ADn%20z%20Neippergu	Ervín z Neippergu	Ervínův mladší nevlastní bratr Vilém Albrecht (1819–1895) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Namísto původního rodového jména Neipperg přijal jeho italskou variantu Montenuovo a jako syn arcivévodkyně Marie Luisy získal titul knížete. V další generaci vynikl kníže Alfred Montenuovo (1854–1927), dlouholetý nejvyšší hofmistr císaře Františka Josefa I.
20231101.cs_1888627_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEung%C4%BEa	Džungľa	Džungľa ( Dzsungel) je nejmenší městská část Košic (Slovensko), součást okresu Košice I. Leží severně od košického starého města, na levém břehu řeky Hornád. Existence Džungľe jako samostatné městské samosprávné jednotky s jen kolem 750 obyvateli, je často diskutovanou politickou otázkou.
20231101.cs_1888627_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEung%C4%BEa	Džungľa	Tato čtvrť s lidovým názvem vznikla ve 30. letech 20. století, v 70. letech byla určena k asanaci, která se nakonec nerealizovala. Její poloha mezi centrem města a nově postavenými sídlišti jí přinesla dynamický rozvoj v podobě nákupního areálu podél Trolejbusovy ulice. Jako samostatná městská část je Džungľa vedena od roku 1990.
20231101.cs_1888627_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEung%C4%BEa	Džungľa	Severné nábrežie, Trolejbusová, Vŕbová, Prúdová, Plťová, Úzka, Člnková, Korýtková, Brodná, Hornádska, Rampová, Prešovská cesta.
20231101.cs_1888631_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3ma%20%28hudebn%C3%AD%20skupina%29	Sóma (hudební skupina)	Sóma je česká alternativně rocková/grungeová kapela. Skupina pochází z Valašského Meziříčí a jejich skladby většinou zahrnují tvrdší kytarové riffy, které mají prvky metalu, bluesu a progresivního rocku. Inspiraci čerpají z 90. let a kombinují tento sentiment s moderním pojetím hudby.
20231101.cs_1888631_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3ma%20%28hudebn%C3%AD%20skupina%29	Sóma (hudební skupina)	Přibližně v roce 2014 se po společném jamování kytarista David Enge rozhodl s baskytaristou Tomášem Ježem a bubeníkem Tomášem Rafajem o založení hudebního projektu s tehdejším názvem Conspiercy. Později ještě v téže roce se přidal Jindřich Preč na bicí a Tomáš Rafaj se ujal na post druhé kytary. Většinu let skupina hrála převážně instrumentálně a občas vystupovala naživo v okolí Valašska na menších koncertech. Skupina se nakonec rozhodla pro přejmenování a kapela se začala nazývat Sóma podle významnosti opojného nápoje z védského náboženství.
20231101.cs_1888631_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3ma%20%28hudebn%C3%AD%20skupina%29	Sóma (hudební skupina)	Na podzim v roce 2020 nastoupil na pozici vokálisty Lukáš Vichtora, který vyhrál s jeho druhou kapelou Dazed and Confused 20. ročník mezinárodní klubové soutěže hudebníků Líheň. Sestava byla poté konečně kompletní. Kapela se soustředila na nahrání několika demonahrávek. Na jaře 2022 byl po kapelní neshodách vyhozen ze skupiny Jindřich Preč a nahrazuje ho Petr Juráň.
20231101.cs_1888631_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3ma%20%28hudebn%C3%AD%20skupina%29	Sóma (hudební skupina)	V letech 2022-2023 vydávají singly Despair, Junkyard a The Doll na streamovací platformě Spotify a Youtube. Na podzim se skupina účastnila dvoudenního festivalu Křídla u Nového Města na Moravě.
20231101.cs_1888632_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Victor%20Wembanyama	Victor Wembanyama	Victor Wembanyama (* 4. ledna 2004 Le Chesnay) je francouzský profesionální basketbalista hrající na pozici pivota v týmu San Antonio Spurs v Národní basketbalové asociaci (NBA). Je vysoký 224 cm a váží 95 kg.
20231101.cs_1888633_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%BDudov%C3%ADt%20Jendrej%C3%A1k	Ľudovít Jendreják	Ľudovít Jendreják (* 28. května 1929, Veľká pri Poprade – † 1. října 2017, Bratislava) byl slovenský architekt a pedagog.
20231101.cs_1888633_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%BDudov%C3%ADt%20Jendrej%C3%A1k	Ľudovít Jendreják	Mezi lety 1950 - 1955 studoval na Fakultě architektury SVŠT v Bratislavě. Od roku 1955 působil jako projektant a později jako vedoucí ateliéru v bratislavském Stavoprojektu. Po roce 1968 byl zaměstnancem Združených ateliérov a Štátneho projektovo-technického ústavu (ŠPTÚ), kde samostatně a s kolektivem realizoval vícero významných staveb. Od roku 1990 vedl v Bratislavě vlastní architektonickou praxi.
20231101.cs_1888633_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%BDudov%C3%ADt%20Jendrej%C3%A1k	Ľudovít Jendreják	V mladosti patřil k prvním dobrovolným členům Tatranské horské služby, působil i jako horský nosič na Téryho chatě. Byl aktivní horolezec.
20231101.cs_1888633_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%BDudov%C3%ADt%20Jendrej%C3%A1k	Ľudovít Jendreják	Je autorem nebo spoluautorem množství realizovaných staveb zejména občanské vybavenosti. V zahraničí realizoval několik objektů pro diplomatické účely ČSSR.
20231101.cs_1888633_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%BDudov%C3%ADt%20Jendrej%C3%A1k	Ľudovít Jendreják	Ľudovít Jendreják byl oceněn titulem zasloužilý umělec. V letech 1966, 1980 a 1981 mu byla udělena Cena Dušana Jurkoviče.
20231101.cs_1888637_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel%20Star%C3%BD%20%28spisovatel%29	Karel Starý (spisovatel)	Karel Starý (24. října 1831 Vepřová - 9. prosince 1898 Praha), byl český středoškolský profesor, spisovatel, publicista a překladatel.
20231101.cs_1888637_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel%20Star%C3%BD%20%28spisovatel%29	Karel Starý (spisovatel)	Karel Starý se narodil v obci Vepřová do rodiny učitele Václava Starého a jeho ženy Anny rodem Novotné.
20231101.cs_1888637_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel%20Star%C3%BD%20%28spisovatel%29	Karel Starý (spisovatel)	V roce 1874 se v Broumově oženil s Augustou Wintrovou (1854), později spolu měli tři děti, nejstarší byla dcera Anna (1875), další dcera Marie (1877) se narodila v Broumově a poslední byl syn Jaroslav (1879).
20231101.cs_1888637_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel%20Star%C3%BD%20%28spisovatel%29	Karel Starý (spisovatel)	V letech 1867–1895 pobýval v Praze i s celou svou rodinou. Karel Starý zemřel v Praze koncem roku 1898.
20231101.cs_1888638_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Form%C3%A1nek%20%28hudebn%C3%ADk%29	Jaroslav Formánek (hudebník)	Jaroslav Formánek, křtěný Jaroslav Vojtěch (15. února 1884 Strakonice - 28. června 1938 Praha), byl český učitel hudby, dudák, hudební skladatel, spisovatel, kapelník a učitel hry na dudy.
20231101.cs_1888638_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Form%C3%A1nek%20%28hudebn%C3%ADk%29	Jaroslav Formánek (hudebník)	Jaroslav Formánek se narodil ve Strakonicích v rodině učitele Josefa Formánka a jeho ženy Anny rodem Fišerové. Již jako hoch vídal různé české dudáky a vždy se jim svěřoval, že bude jednou také dudákem. Základní vzdělání zíkal ve Strakonicích, poté absolvoval vyšší reálku v Českých Budějovicích. Následně byl odveden na vojnu, kterou absolvoval v Písku, jako jednoroční dobrovolník u tamnějšíhoho pěšího pluku čís. 11 a během vojenské služby působyl u plukovní hudby.
20231101.cs_1888638_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Form%C3%A1nek%20%28hudebn%C3%ADk%29	Jaroslav Formánek (hudebník)	Po návratu z vojny, pak kolem roku 1912 odešel do Prahy, kde krátce pracoval jako úředník u finaní zprávy v Běchovicích, poté působil na pražské konzervatoři jako profesor hry na dudy a v roce 1914 se oženil s Miladou Sílovou.
20231101.cs_1888638_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Form%C3%A1nek%20%28hudebn%C3%ADk%29	Jaroslav Formánek (hudebník)	V roce 1937 zvítězil na „rozhlasových vlnách“ nad skotskými dudáky a na základě tohoto vítězství byl přezdíván králem dudáků. Koncem měsíce června roku 1938 v Praze zemřel.
20231101.cs_1888638_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Form%C3%A1nek%20%28hudebn%C3%ADk%29	Jaroslav Formánek (hudebník)	Jaroslav Formánek založil a také pracoval ve výboru krajanského spolku Švanda dudák v Praze. O hře na dudy, dudácích a české dudácké hudbě publikoval odborné studie v rukopise "Úplná škola dudácké hry".
20231101.cs_1888638_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Form%C3%A1nek%20%28hudebn%C3%ADk%29	Jaroslav Formánek (hudebník)	Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích a jeho význam pro podporu kulturních tradic regionu, Bakalářská práce, Vypracoval: Matěj Štěrbík 2014
20231101.cs_1888639_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft, křtěný Ludvík Eugen (9. července 1872 Veselí nad Moravou - 6. března 1955 Veselí nad Moravou), český malíř.
20231101.cs_1888639_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft se narodil ve Veselí nad Moravou v židovské rodině, jeho rodiče Moritz a Terezie Ehrenhaftovy provozovali hostinec zvaný „Pálenice“ na Předměstí Veselí. Zprvu chodil malý Ludvík do židovské školy ve Veselí, kde vyučovacím jazykem byla němčina, poté začal studovat v Opavě na gymnáziu, ale během studia náhle zcela ohluchl a na doporučení lékaře přerušil gymnázium a začal se věnovat kresbě a malování.
20231101.cs_1888639_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	Ponejprve studoval kresbu v Brně, kde byl ovlivněn Hansem Ruppem a poté odešel do Vídně na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se zdokonaloval v kresbě, ale seznámil se rovněž s fotografií, kamenotiskem a zinkografií. Následně podnikl několik studijních cest po Belgii, Francii, Holandsku, Itálii a v neposlední řadě i po Německu. V letech 1897-98 studoval na malířské akademii v Mnichově u prof. Heinricha Knirra a Heinricha Johanna von Zügela.
20231101.cs_1888639_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	Z Mnichova se vrátil do rodného Veselí, kde se zapojil do uměleckého života, v kontaktu byl jak s Jožou Uprkou, tak především se svým dlouholetým kamarádem Cyrilem Mandelem, se kterým si moc rozuměl.
20231101.cs_1888639_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	V roce 1902 měl ve Vídni svojí první výstavu v salonu "Pisko" a rovněž vystavoval v Hodoníně s malířem J. Uprkou. V témže roce poznal ve Vídni mladičkou Růženu Škrabalovou, Ludvík byl do mladé Rózi natolik zamilován, že se dne 19. ledna 1910 nechal ve Vídni pokřtít na Ludvíka Eugena, a následně se 25. ledna 1910 s ní oženil.
20231101.cs_1888639_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	Po první světové válce se Ludvík Ehrenhaft vrátil do vlasti a v roce 1920 si ve Veselí zakoupil v místní části Rybáře malý domek a v něm se Ehrenhaftům narodili všechny čtyři děti, tři kluci, Karel, Mikuláš, Bedřich a dcera Tereza. Jelikož měl některé náměty zdokumentovány na fotografiích, mohl tyto motivy zpracovávat znovu po létech v ateliéru, o čemž svědčí čtvercová síť načrtnutá na fotografiích, sloužící ke snadnějšímu zvětšování na plátno obrazu. To, že se roku 1910 Ludvík Ehrenhaft nechal pokřtít mu během německé okupace ve 40. letech z největší pravděpodobností zachránilo život, jelikož většina jeho příbuzných skončila v koncentračních táborech. Malíř zemřel na počátku měsíce března roku 1955 a vzápětí byl v místní synagoze také vykonán pohřební obřad a ze stěny na vše dohlížel Klement Gottwald a Stalin.
20231101.cs_1888639_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk%20Ehrenhaft	Ludvík Ehrenhaft	Vedle malby se Ludvík Ehrenhaft věnoval také fotografii, a tak nám na svých fotkách trvale zachytil místa, která dnes již neexistují, nebo vypadají zcela jinak.

20231101.cs_1888601_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te

Wu Te

Po vzniku Čínské lidové republiky roku 1949 nedlouho pracoval v Pekingu jako náměstek ministra průmyslu paliv. Roku 1950 byl zvolen tajemníkem provinčního výboru KS Číny v Pching-jüanu (místo Pchan Fu-šenga). Roku 1952, v souvislosti se zrušením provincie Pching-jüan, byl přeložen do Tchien-ťinu na místo náměstka starosty a pak starosty (1952–1955). V únoru 1955 přešel do funkce prvního tajemníka ťilinského provinčního výboru KS Číny, v 60. letech současně vykonával funkci komisaře ťilinského vojenského obvodu a tajemníka severovýchodního byra ÚV KS Číny. Na VIII. sjezdu KS Číny v roce 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny. Jeho úspěšné práce v Ťi-linu si všiml Mao Ce-tung, který si ho zařadil mezi čtyři nejtalentovanější provinční lídry (s Wang Žen-čungem, Tchao Lu-ťiaem a Čao C’-jangem).

20231101.cs_1888601_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te

Wu Te

V Ťi-linu zůstal do roku 1966. S nástupem kulturní revoluce a odvoláním pekingského prvního tajemníka Pcheng Čena byl v červnu 1966 zvolen druhým tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny. Rozhodně podporoval kulturní revoluci, včetně Mao Ce-tungova hesla „palte na štáby“, namířeného proti stávající stranické a státní byrokracii, aktivně prosazoval organizaci rudých gard na Pekingské univerzitě. V roce 1967 byl jmenován místopředsedou pekingského revolučního výboru, který přebral správu města (výboru předsedal Sie Fu-č’). V říjnu 1968 ho účastníci zasedání ústředního výboru převedli z kandidátů mezi členy ÚV. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny znovuzvolen členem ústředního výboru. Od června 1970 vedl skupinu pro kulturní revoluci státní rady, která převzala funkce ministerstva kultury (do ledna 1975), při řízení kultury se střetával s vlivem Ťiang Čching, který obvykle nepřevážil ani s případnou podporou Čou En-laje.

20231101.cs_1888601_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te

Wu Te

V roce 1970 po roztržce Mao Ce-tunga s ministrem obrany Lin Piaem a Čchenem Po-ta naléhal na Maa, aby rychle a osobně zakročil proti potenciální opozici v řadách armád. Mao Ce-tung reagoval oceněním Wu Teovy loajality. Po odhalení „Lin Piaova spiknutí“ v roce 1971 Wu Te posílil svou pozici. Po smrti Sie Fu-č’ v březnu 1972 Wu Te přebral vedení Pekingu, když se stal novým prvním tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny a předsedou pekingského revolučního výboru. Od května 1973 se účastnil práce politbyra (s dalšími nečleny politbyra Chua Kuo-fengem a Wang Chung-wenem). V srpnu 1973 na X. sjezdu KS Číny byl znovuzvolen do ústředního výboru a ústředním výborem pak zvolen členem politbyra, patřil ke zkušeným regionálním politikům mladší generace (kromě něj i Chua Kuo-feng, Ťi Teng-kchuej a Li Te-šeng), které Mao vyzdvihl do politbyra s tím, že zaujmou vysoké státní a stranické funkce. V lednu 1975 byl zvolen místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, jehož předseda byl zároveň hlavou státu, znovuzvolen 1978, odvolán v dubnu 1980). Byl zastáncem tvrdého maoistického kursu. Aktivně se podílel na ideologických a represivních kampaních, zejména na kampani „kritiky Lin Piaa a Konfucia“, vystupoval proti rehabilitaci Teng Siao-pchinga. Zároveň měl špatné vztahy k šanghajským radikálům v politbyru a zejména k Ťiang Čching. V dubnu 1976 se podílel na násilném potlačení demonstrací a nepokojů v Pekingu a následných represích, což mu vyneslo nechvalnou pověst mezi obyvatelstvem metropole.

20231101.cs_1888601_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te

Wu Te

Po smrti Mao Ce-tunga v září 1976 se postavil na stranu Maova nástupce Chua Kuo-fenga a s Wang Tung-singem a Čchen Si-lienem sehrál rozhodující roli v přípravě a provedení zatčení takzvaného „gangu čtyř“ v říjnu 1976. Poté patřil ke skupině umírněných maoistů kolem Chua Kuo-fenga, vyslovujících se pro pokračování Maovy politiky bez excesů radikálů „gangu čtyř“ (patřil k nim Wang Tung-sing, Ťi Teng-kcuej a Čchen Si-lien). Vliv Chua Kuo-fenga a jeho stoupenců však klesal s tím, jak sílila pozice Teng Siao-pchinga, rehabilitovaného v polovině roku 1977. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl znovuzvolen do ÚV i politbyra.

20231101.cs_1888601_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Wu%20Te

Wu Te

V říjnu 1978 byl odvolán z vedení pekingské strany i revolučního výboru. Na plénu ÚV v prosinci téhož roku byl kritizován. V únoru 1980 byl odvolán z politbyra a v dubnu z funkce místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nebyl zvolen do ÚV, náhradou přešel do ústřední poradní komise KS Číny (znovuzvolen 1987, do 1992), už bez významnějšího politického vlivu.

20231101.cs_1888609_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29

Alpy (báseň)

Alpy (původním názvem Die Alpen) je lyrická poučná báseň švýcarského botanika a básníka Albrechta von Hallera, sepsaná roku roku 1729, jež vyšla ve sbírce Versuch Schweizerischer Gedichte. Skládá se ze 49 osmiveršových strof, z nichž každá obsahuje 10 alexandrínů. Díky této básni, řazené mezi lidovou (rolnickou) tvorbu, se Haller nesmazatelně zapsal do švýcarské národní poezie.

20231101.cs_1888609_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29

Alpy (báseň)

Hallerovým motivem k sepsání básně byla jeho cesta do Alp, kterou podnikl v roce 1728 s curyšským přírodovědcem Johannesem Gessnerem. Formou vykazuje báseň markantní barokní rysy a svým obsahem se soustředí zejména na popisné pasáže a morální úvahy, opěvující krásu hor a skromnost tamějších obyvatel, které staví do vzájemného kontrastu s obyvateli údolí, jež jsou podle něj zkaženi lačností po peněžích a kterými alegorizuje absolutistické panovníky. Inspirací byla Hallerovi dílo Daniela Caspera von Lohensteina. Haller však patří mezi zástupce raného osvícenství, který se společně s jeho krajany Johannem Jakobem Bodmerem a Johannem Jakobem Breitingerem snažil přiblížit krásy majestátních Alp vzdělanému publiku. K návštěvě hor ho netáhlo pouze vědecké poznání, nýbrž i samotný zážitek. I v případě Hallerovy básně nalézáme stopy anakreontiky.

20231101.cs_1888609_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29

Alpy (báseň)

Zprvu byla báseň rozdělena do deseti slok, na nichž pracoval několik měsíců. Však mu zcela nevyhovoval koncept sonetů, se kterými se ztotožňuje pouze tzv. coupletem a důsledným střídáním mužského a ženského rýmu. V koncovém rýmu se rozhodl pro jeho úplnou formu.

20231101.cs_1888609_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29

Alpy (báseň)

První část básně (4. až 31. strofa) zpřítomňuje těžký život horských sedláků. V části druhé (32. až 44. strofa) následuje čtenář výstup do neúrodné krajiny horských vrcholů. V závěru básně autor kritizuje stav jeho současné civilizace a chválí vesnickou skromnost.

20231101.cs_1888609_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy%20%28b%C3%A1se%C5%88%29

Alpy (báseň)

V poznámkách pod čarou, o něž je báseň doplněna, odkazuje autor na rostliny, které Haller popisuje ve svém hlavním díle Enumeratio methodica stirpium Helvetiae indigenarum. Jedná se o sesel, hořec žlutý, hořec tolitovitý, hledík, jarmanku větší, pěnišík rezavý, pěnišík chlupatý a silenku bezlodyžnou.

20231101.cs_1888611_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

Emanuel Andrássy, Andrássy Manó (3. března 1821 Košice – 23. dubna 1891 Gorice), byl uherský hrabě se šlechtickým přívlastkem de Csíkszentkirály et Krasznahorka; uherský politik, průmyslník a cestovatel a umělec.

20231101.cs_1888611_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

Emanuel Andrássy se narodil jako nejstarší syn hraběte Károlyho Andrássyho a baronky Marianna Adelheid („Etelka“) Szapáry de Muraszombat. Kromě starší sestry Cornelie měl i bratry Gyulu a Aladára.

20231101.cs_1888611_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

Po studiu na právnické univerzitě v Pešti začal cestovat nejen po západní Evropě, ale i po severní Africe. Byl aktivistou revoluce v roce 1848/1849, která měla v Uherském království podobu boje za nezávislost na vládě rakouských Habsburků. Po potlačení povstání byl v exilu; věnoval se exotickým cestám do Číny a Indie. Po rakousko-uherském vyrovnání dostal amnestii a mohl se vrátit do Uher.

20231101.cs_1888611_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

Po návratu se stal županem Turnianské župy, Gemersko-malohontské župy; později župy Zemplín. Působil jako poslanec Uherského sněmu (1847–1848 a 1881–1891).

20231101.cs_1888611_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

V roce 1867 postavil ve městě Nižná Slaná postavit železárny Hüttenwerke Etelka, které nesly jméno jeho matky. Huť měla 2 vysoké pece, zkujňovací výheň a hamr na tyčové železo. Další huť, kterou postavil v roce 1870 v obci Vlachovo pojmenoval po svém otci Hütte Karl. Huť měla vysokou pec, hamr a 2 pražicí pece.

20231101.cs_1888611_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

V roce 1971 spoluzaložil Erste österreichisch-ungarische Hochofengesellschaft (První rakousko-uherská vysokopecní společnost). V roce 1872 zahájila tato společnost výstavbu Sofiehütte (Žofinská huť) v Ostravě.

20231101.cs_1888611_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel%20Andr%C3%A1ssy

Emanuel Andrássy

Kromě dolů a hutí byl Emanuel Andrássy majitelem zámku v Parchovanech a v obci Betliar, kde je umístěno muzeum rodu Andrássy.

20231101.cs_1888612_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Alice je modelové označení pro plně elektrický letoun izraelské společnosti Eviation, poprvé testovaný v roce 2022 při krátkém letu v americkém státě Washington. Byl to zároveň první úspěšný let letadla poháněného pouze elektrickou energií, které může v budoucnu přepravovat cestující. Míst pro pasažéry je na palubě celkem 9. V kokpitu jsou dále dvě místa pro piloty. Pro letectví to byl přelomový okamžik, neboť úspěch testu Alice podpořil revoluci pohonných systémů v letectví, ke které naposledy došlo v padesátých letech 20. století, když byly pístové motory nahrazeny proudovými.

20231101.cs_1888612_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Eviation se se svým modelem orientuje spíše na regionální dopravu nebo-li Urban Air. Tento způsob dopravy spočívá v transportu osob či nákladu na vzdálenosti v rámci jednotek stovek kilometrů. I přes tuto limitaci je o Alice zájem a dopravní společnosti CapeAir operující na východním pobřeží a středo-východě USA a v Portoriku s Eviation podepsala letter of intent (dohoda o dohodě budoucí), ve které vyjadřuje zájem o 75 letounů typu Commuter.

20231101.cs_1888612_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Typ nabízející přepravu pro co nejvyšší počet lidí, na palubě je místo pro 9 cestujících a 2 členy posádky (piloti).

20231101.cs_1888612_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Typ zaměřující se na maximální komfort cestujících, v letadle je rozsáhlý prostor pro nejrůznější osobní předměty, se kterými může chtít člověk cestovat, ať už se jedná o golfové hole, lyže, či dokonce kola, na palubě je místo pro 6 pasažérů a 2 členy posádky.

20231101.cs_1888612_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Typ uzpůsobený pro výhradní přepravu zboží, skladovací prostor s dvěma přístupovými vchody má užitný objem 12,7 metrů krychlových.

20231101.cs_1888612_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Eviation uvádí, že Alice je při provozu dosáhnout maximální rychlosti 260kts. Za definovaných podmínek potřebuje Alice k vzletu 839 metrů a k přistání pouze 622 metrů. Z maximální povolené hmotnosti celého letadla, která je stanovena na 8350 kg, je u typu Commuter 1134 kg vyhrazeno pro cestující či náklad. Dalších 3,6 tuny je přiřazeno hmotnosti baterií. I přes své malé rozměry je Alice nejprostornějším letadlem ve své váhové kategorii FAR23. Letadlo disponuje elektrickou přípojkou pro střídavé napětí 800 V, čímž se zásadně redukuje doba napájení, která je pro let trvající 1 hodinu stanovena na 30 minut.

20231101.cs_1888612_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eviation%20Alice

Eviation Alice

Jak již bylo zmíněno, Alice je plně elektrickým letounem. Veškerou energii, kterou k provozu potřebuje, ukládá do dedikovaných baterií s kapacitou 900 kWh. Tyto baterie vážící 3,6 tuny jsou dle slov CEO společnosti Eviation Gregory Davise ekvivalentní k monožstí leteckého paliva, které by se za letu spotřebovalo, kdyby byla Alice poháněna proudovými motory. Baterii jsou dimenzovány tak, aby vydržely alespoň 3000 hodin provozu. Na ocase letadla jsou dva elektrické motory dodávané společností magniX. Přesněji se jedná o dvě jednotky magni650 s celkovým výkonem 1300 kW. Synchroní motory s permanentními magnety jsou doplněny o čtyři střídače magni100, které odebírají stejnosměrné napětí z baterií a motoru dodávají střídavé. Motor pohání hřídel, na jejímž konci je vrtule s konstantními otáčkami. Uvnitř krytu kónického středu vrtule je ukryta převodovka, která napájí olejové čerpadlo a mazací systém.

20231101.cs_1888613_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef%20Bogataj

Josef Bogataj

Josef Bogataj (14. března 1905 – 3. ledna 1970) byl protikomunistický odbojář a bratr Františka Bogataje.

20231101.cs_1888613_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef%20Bogataj

Josef Bogataj

Narodil se 14. března 1905 v Rateči, tehdy patřící Itálii, dnes patřící Slovinsku. Jeho otec byl tesař Jan Bogataj. Před německou okupací byl zaměstnán jako dělník v pivovaře v Uherském Ostrohu. Zde pracoval až do konce roku 1940. V lednu 1941 odešel ilegálně do Jugoslávie a vstoupil do Československé zahraniční armády. Po únoru 1948 byl součástí protikomunistického odboje, kde měl roli zpravodajského kurýra. 5. srpna 1949 byl Bogataj zatčen. V rozsudku vynesený 2. března 1951 v Uherském Hradštii dostal doživotí. Dne 7. října 1963 rozhodnutím prezidenta republiky mu byl prominut zbytek trestu odnětí svobody. Poté se vrátil domů do Uherského Ostrohu a žil u své sestry Antonie. 3. ledna 1970 zemřel v nemocnici v Uherském Hradišti.

20231101.cs_1888613_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef%20Bogataj

Josef Bogataj

Bogataj se v roce 1936 oženil s Leopoldou Hošovovou (narozena 18. října 1914) a měl s ní dvě děti: Jindřišku a Josefa. Od března 1948 s manželkou nežil ve společné domácnosti. Ta se odstěhovala do Podmokel, kde vychovávala a starala se o syna Josefa. Bogataj se staral o dceru Jindřišku, která s ním bydlela v Uherském Ostrohu. Během věznění Bogataje se s ním manželka rozvedla.

20231101.cs_1888615_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ergonomie%20prostor%20pro%20duchovn%C3%AD%20soust%C5%99ed%C4%9Bn%C3%AD