rasdani/cohere-wikipedia-2023-11-cs · Datasets at Hugging Face

_id stringlengths 16 23	url stringlengths 31 341	title stringlengths 1 182	text stringlengths 100 16.6k
20231101.cs_1888720_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu	Ni Č’-fu	Ni Č’-fu se narodil v Šanghaji roku 1933 v rolnické rodině, než dosáhl jednoho roku života, zemřel mu otec. Od roku 1944 pracoval, v letech 1945–1948 se vrátil do školy. V roce 1950 se vyučil v šanghajské továrně Te-tchaj. V červnu 1953 byl přeložen do státní továrny 618 (Strojírny Jung-ting) v Pekingu. Během svého působení v továrně vyvinul vrtací stroj, který výrazně zvýšil výkon a životnost vrtáků a na který mu byl později udělen patent. V roce 1958 vstoupil do Komunistické strany Číny a v roce 1959 byl jmenován národním „vzorovým pracovníkem“. V roce 1965 byl povýšen na zástupce hlavního inženýra továrny 618 a později na hlavního inženýra.
20231101.cs_1888720_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu	Ni Č’-fu	Patřil k příkladným dělníkům vyzdviženým do politiky během kulturní revoluce. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a v roce 1973 na X. sjezdu KS Číny, kdy třetinu nově zvoleného ústředního výboru tvořili dělníci a rolníci, se stal kandidátem politbyra, jedním ze čtyř lidí zastupujících v politbyru lidové masy (vedle Wang Chung-wena, Čchen Jung-kueje a Wu Kuej-sien). V letech 1973–1976 působil také jako tajemník pekingského městského výboru KS Číny, místopředseda pekingského revolučního výboru a předseda pekingských odborů.
20231101.cs_1888720_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu	Ni Č’-fu	Když na konci kulturní revoluce v roce 1976 padl „gang čtyř“, byl Ni poslán do Šanghaje se Su Čen-chuou a Pcheng Čchungem, aby převzali vedení Šaghaje od stoupenců gangu čtyř. Ni se stal druhým tajemníkem šanghajského městského výboru KS Číny a místopředsedou šanghajského revolučního výboru a převzal městskou milici a odbory, které dosud byly pod kontrolou Wang Chung-wena, jednoho ze čtyř. V roce 1977 se vrátil do Pekingu, kde zastával funkci druhého tajemníka městského výboru KS Číny. Téhož roku byl na XI. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra.
20231101.cs_1888720_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu	Ni Č’-fu	Na IX. kongresu odborů v roce 1978 byl zvolen předsedou Všečínské federace odborů, což bylo vnímáno jako razantní změna, částečně i kvůli jeho relativně nízkému věku. Funkci předsedy odborů vykonával po tři po sobě jdoucí období až do roku 1993. Na XI. sjezdu KS Číny v roce 1982 byl znovuzvolen do politbyra. Od října 1984 do srpna 1987 současně zastával funkci tajemníka městského výboru KS Číny v Tchien-ťinu. V letech 1988 až 1998 působil jako místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu). V roce 1999 se stal předsedou Asociace čínských vynálezců, kterou v roce 1985 spoluzakládal. Do ústředního výboru KS Číny byl zvolen na sedm po sobě jdoucích období, od roku 1969 až do roku 2007.
20231101.cs_1888721_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Anselmo%20Silvino	Anselmo Silvino	Anselmo Silvino (* 23. listopadu 1945 Teramo) je bývalý italský vzpěrač. Měřil 165 cm, byl členem týmů Gruppo Sportivo Fiamme Oro a později Vigili del Fuoco v Teramu.
20231101.cs_1888721_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Anselmo%20Silvino	Anselmo Silvino	Začínal jako boxer a cyklista, pak se zaměřil na vzpírání a v roce 1965 se stal juniorským mistrem Itálie. Na Letních olympijských hrách 1968 obsadil v lehké váze třinácté místo. Roku 1970 byl šestý na mistrovství světa ve vzpírání. V lehké váze dokázal překonat hranici 400 kg ve trojboji.
20231101.cs_1888721_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Anselmo%20Silvino	Anselmo Silvino	Pak přešel do střední váhy, v roce 1971 vyhrál Středomořské hry a obsadil třetí místo na světovém šampionátu. Na mistrovství Evropy ve vzpírání v květnu 1972 získal bronzovou medaili, stejně jako na následujících olympijských hrách konaných v Mnichově. Roku 1975 byl druhý na Středomořských hrách. Osmkrát se stal mistrem Itálie a vytvořil 43 národních rekordů. Po ukončení vzpěračské kariéry se stal trenérem. Byl mu udělen Řád zásluh o Italskou republiku a cena Il Paliotto d'oro.
20231101.cs_1888722_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1	Juliana Lazarevská	Svatá Juliana Lazarevská (rozená: Uljana Ustinovna Něďureva, provdaná Osorina; † 15. ledna 1604, Lazarevo) byla ruská věřící Ruské pravoslavné církve, uctívaná jako spravedlivá.
20231101.cs_1888722_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1	Juliana Lazarevská	Narodila se ve 30. letech 16. století v městě Plosna do rodiny statkářů. Její otec Ustim Vasiljev byl ključnikem (zaměstnanec paláce) cara Ivana Hrozného ve Vladimiru. Když jí bylo šest let, zemřela jí matka Stefanida Grigorjeva. Byla poslána na výchovu ke své babičce do Muromu. Po smrti babičky se dvanáctiletá Juliana odstěhovala ke své tetě.
20231101.cs_1888722_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1	Juliana Lazarevská	V 16 letech se provdala za Georgia Vasiljeviče Osorina, majitele vesnice Lazarevo. Byl znám pro svou zbožnost a podporu chudých a vězňů. Juliana porodila 10 synů a tři dcery. Její dva synové tragicky zemřeli a Juliana z tohoto důvodu chtěla vstoupit do monastýru, což jí její manžel vymluvil.
20231101.cs_1888722_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1	Juliana Lazarevská	Roku 1614 bylo objeveno její zachovalé tělo a začala být uctívána. Ve 20. nebo 30. letech 17. století sepsal její syn Družina Jurjevič Osorin život své matky. Do roku 1649 bylo u jejího hrobu zdokumentováno 21 zázraků.
20231101.cs_1888722_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1	Juliana Lazarevská	V 70. letech 20. století došlo k jejímu celocírkevnímu svatořečení. Byla zařazena do Sboru všech svatých ruskou zemí zářících.
20231101.cs_1888730_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Střih větru, někdy označovaný jako gradient větru, je rozdíl v rychlosti a/nebo směru větru na relativně krátké vzdálenosti v atmosféře. Atmosférický střih větru se obvykle popisuje jako vertikální nebo horizontální střih větru. Vertikální střih větru je změna rychlosti nebo směru větru při změně výšky. Horizontální střih větru je změna rychlosti větru při změně boční polohy pro danou výšku.
20231101.cs_1888730_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Střih větru je meteorologický jev v mikroměřítku, který se vyskytuje na velmi malé vzdálenosti, ale může být spojen s meteorologickými prvky v mezoměřítku nebo synoptickém měřítku, jako jsou squall line a studené fronty. Běžně je pozorován v blízkosti microburstů a downburstů způsobených bouřkami, frontami, oblastmi lokálně silnějších větrů v nízkých hladinách označovaných jako low-level jets, v blízkosti hor, radiačních inverzí, které vznikají v důsledku jasné oblohy a klidného větru, budov, větrných turbín a plachetnic. Střih větru má významný vliv na řízení letadla a byl jedinou nebo spolupůsobící příčinou mnoha leteckých nehod.
20231101.cs_1888730_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Pohyb zvuku v atmosféře je ovlivněn střihem větru, který může ohýbat čelo vlny, což způsobuje, že zvuky jsou slyšet i tam, kde by normálně slyšet nebyly. Silný vertikální střih větru v troposféře rovněž brání rozvoji tropických cyklón, ale pomáhá organizovat jednotlivé bouřky do delších životních cyklů, které pak mohou způsobit nepříznivé počasí. Koncept termálního větru vysvětluje, jak rozdíly v rychlosti větru v různých výškách závisí na horizontálních rozdílech teplot, a vysvětluje existenci tryskového proudění.
20231101.cs_1888730_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Střih větru označuje změnu rychlosti větru v horizontální nebo vertikální vzdálenosti. Piloti letadel obecně považují za výrazný střih větru horizontální změnu rychlosti vzduchu o 30 uzlů (15 m/s) u lehkých letadel a téměř 45 uzlů (23 m/s) u dopravních letadel ve výšce letu. Vertikální změny rychlosti větší než 4,9 uzlů (2,5 m/s) se u letadel rovněž považují za výrazný střih větru. Střih větru v nízké výšce může katastrofálním způsobem ovlivnit rychlost letadla při vzletu a přistání a piloti dopravních letadel jsou školeni, aby se vyhýbali všem mikroburstovým střihům větru (ztráta protivětru přesahující 30 uzlů [15 m/s]). Důvody pro opatrnost jsou následující:
20231101.cs_1888730_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	několik historických nehod se střihem větru se týkalo mikroburstů o rychlosti 35-45 uzlů (18-23 m/s).
20231101.cs_1888730_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Střih větru je také klíčovým faktorem při vzniku silných bouřek. Se střihem větru je často spojeno další nebezpečí turbulence.
20231101.cs_1888730_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Atmosferické fronty. Výrazný střih je pozorován, pokud je rozdíl teplot na frontě 5 °C nebo vyšší a fronta se pohybuje rychlostí 15 m/s nebo vyšší. Vzhledem k tomu, že fronty jsou trojrozměrné jevy, lze frontální střih pozorovat v jakékoli výšce mezi povrchem a tropopauzou, a lze jej tedy pozorovat jak horizontálně, tak vertikálně. Vertikální střih větru nad teplými frontami představuje pro letectví větší problém než v blízkosti a za studenými frontami, a to z důvodu jejich delšího trvání.
20231101.cs_1888730_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Tryskové proudění ve vyšších hladinách. S tryskovými proudy vyšších hladin je spojen jev známý jako turbulence v čistém vzduchu (Clear Air Turbulence, CAT), způsobený vertikálním a horizontálním střihem větru spojeným s gradientem větru na okraji tryskových proudů. CAT je nejsilnější na anticyklonální straně trysky, obvykle vedle nebo těsně pod osou trysky.
20231101.cs_1888730_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Přízemní tryskové proudy. Když se přes noc nad zemským povrchem před studenou frontou vytvoří noční přízemní jet, může se v blízkosti spodní části přízemního jetu vyvinout výrazný vertikální střih větru. Tento střih větru se také nazývá nekonvektivní, protože není způsoben blízkými bouřkami.
20231101.cs_1888730_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Inverze. Když se za jasné a klidné noci vytvoří při zemi radiační inverze, tření neovlivňuje vítr nad vrcholem inverzní vrstvy. Změna směru větru může dosáhnout 90 stupňů a rychlosti 21 m/s. Někdy lze pozorovat i noční proudění v nízké hladině. Nejsilnější bývá k východu slunce. Rozdíly v hustotě způsobují letectví další problémy.
20231101.cs_1888730_10	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru	Střih větru	Downbursty. Když se v důsledku mělké vrstvy srážkově ochlazeného vzduchu šířící se v blízkosti přízemní vrstvy z mateřské bouřky vytvoří hranice odtoku, může na předním okraji trojrozměrné hranice vzniknout jak rychlostní, tak směrový střih větru. Čím silnější je outflow hranice, tím silnější je výsledný vertikální střih větru.
20231101.cs_1888731_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201989	Úmrtí v roce 1989	Na této stránce naleznete chronologický seznam významných osobností, které zemřely v roce 1989. Je možné přidávat i osobnosti, které ještě nemají vlastní článek, pokud je pravděpodobné, že splňují podmínku encyklopedické významnosti. Osobnosti jsou řazeny v rámci dnů abecedně podle příjmení, příp. pseudonymu.
20231101.cs_1888731_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201989	Úmrtí v roce 1989	Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu, rakouská arcivévodkyně, švagrová císaře Karla I. (* 21. června 1897)
20231101.cs_1888731_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201989	Úmrtí v roce 1989	Benjamin Tamuz, izraelský spisovatel, novinář, umělecký kritik, malíř a sochař (* 11. července 1919)
20231101.cs_1888734_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	Heorhij Viktorovyč Sudakov (* 1. září 2002, Brjanka) — ukrajinský fotbalista, který hraje na pozicí záložníka za ukrajinský fotbalový klub Šachtar Doněck a za ukrajinskou reprezentaci. Bronzový medailista z Mistrovství Evropy mládeže 2023 jako součást ukrajinské reprezentace U-21.
20231101.cs_1888734_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	Heorhij začal svoji fotbalovou kariéru na dětské a mládežnické škole "Sokil" v obci Brjanka. V roce 2014 jako součást charkovského školního týmu s číslem 20 na turnaji "Coca-Cola Cup Leather Ball" v kategorii U-12 a dokázal vyhrát v cvičení žonglování s míčem. Poté hrál v dětsko-mládežnické fotbalové lize Ukrajiny, nejprve za Metalist Charkov v letech 2014-2017 a Šachtar Doněck v letech 2017-2019.
20231101.cs_1888734_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	V sezóně 2018/19 se Heorhij stal mistrem Ukrajiny mezi hráči do 17 let a byl vyhlášen nejlepším hráčem finálového turnaje. Navíc byl na konci této sezóny oceněn jako nejlepší ofenzivní hráč mezi hráči narozenými v roce 2002.
20231101.cs_1888734_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	19. září 2018 zahrál svůj první zápas v juniorské lize UEFA proti německému týmu "Hoffenheim" (1:2).
20231101.cs_1888734_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	Na předvečer zápasu konaného 21. října 2020 ve skupinovém kole Ligy mistrů proti Realu Madrid byla skupina hráčů ze Šachtaru vyřazena kvůli nákaze COVID-19 a nemohla se zápasu zúčastnit. V důsledku této situace zařadil hlavní trenér Luis Castro Sudakova do soupisky pro zápas. Osmnáctiletý debutant nastoupil na hřiště v závěru zápasu, když vystřídal Dentinha.
20231101.cs_1888734_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	Heorhij Sudakov odehrál svůj první oficiální zápas za mládežnickou reprezentaci Ukrajiny U-15 proti České republice, které se konalo 23. května 2017 (0:1).
20231101.cs_1888734_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	V květnu 2018 reprezentoval mládežnickou reprezentaci Ukrajiny U-16 a dokázal vyhrát v turnaji Miljana Miljaniča v Srbsku .
20231101.cs_1888734_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	V mládežnické reprezentaci Ukrajiny U-17 odehrál 6 zápasů a vstřelil 4 góly ve kvalifikačním turnaji na mistrovství Evropy 2019.
20231101.cs_1888734_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	V říjnu 2020 povolal hlavní trenér mládežnické reprezentace Ukrajiny U-21 Ruslan Rotaň Heorhije Sudakova na zápas kvalifikačního turnaje pro Mistrovství Evropy 2021. Bohužel, kvůli diagnostikované nákaze COVID-19 mu nebylo možné hrát za mládežnickou reprezentaci v tomto zápase..
20231101.cs_1888734_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov	Heorhij Sudakov	15. listopadu 2020 byl povolán do ukrajinské fotbalové reprezentace společně s Oleksandrem Nazarenkem a Serhijem Bulecou kvůli zraněním Oleksandra Zinčenka a Ruslana Malinovského. V květnu 2021 byl pozván do kempu ukrajinského reprezentačního týmů, aby se připravil na Mistrovství Evropy. Svůj debut v reprezentaci absolvoval 23. května 2021 v přátelském zápase proti Bahrajnského reprezentačního tým (1:1). 1. června 2021 byl Sudakov zařazen do soupisky reprezentačního týmu k účasti na mistrovství Evropy.
20231101.cs_1888735_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe	Filip II. ze Schaumburg-Lippe	Hrabě Filip II. Arnošt ze Schaumburg-Lippe (5. července 1723, Rinteln – 13. února 1787, Bückeburg) byl vládce knížectví Lippe-Alverdissen a Schaumburg-Lippe.
20231101.cs_1888735_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe	Filip II. ze Schaumburg-Lippe	Narodil se v Rintelnu jako syn hraběte Fridricha Arnošta Lippsko-Alverdissenského (1687–1777) a jeho manželky Alžběty Filipíny Friesenhausenské (1696–1764). Jeho otec byl synem hraběte Filipa Arnošta I., zakladatele lippsko-alverdissenské linie rodu z Lippe, a jeho manželky vévodkyně Dorotey Amálie Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becké (1656–1739).
20231101.cs_1888735_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe	Filip II. ze Schaumburg-Lippe	V roce 1749 se po svém otci stal lippsko-alverdissenským hrabětem a vládl, dokud po smrti svého bratrance Viléma 10. září 1777 nezdědil Schaumburg-Lippe. Vládl jako hrabě až do své smrti 13. února 1787, kdy ho vystřídal jeho jediný žijící syn Jiří Vilém.
20231101.cs_1888735_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe	Filip II. ze Schaumburg-Lippe	Poprvé se oženil 6. května 1756 ve Výmaru s princeznou Ernestinou Albertinou Sasko-Výmarskou (1722–1769), dcerou vévody Arnošta Augusta I. Sasko-Výmarského. Z tohoto manželství měl čtyři děti:
20231101.cs_1888735_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe	Filip II. ze Schaumburg-Lippe	Podruhé se oženil 10. října 1780 ve Philippsthalu s lankraběnkou Julianou Hesensko-Philippsthalskou (1761–1799), dcerou lankraběte Viléma Hesensko-Philippsthalského. Měli čtyři děti:
20231101.cs_1888735_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe	Filip II. ze Schaumburg-Lippe	Hraběnka Vilemína Šarlota (1783–1858); provdala se za hraběte Ernsta zu Münster, ministra Hannoveru, matka prince Georga Herberta zu Münster
20231101.cs_1888736_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Dana Seidlová (*12. prosince 1929 Čáslav) byla porodní asistentka a skautka. Po roce 1948 jí politický režim v Československu neumožnil studium na vysoké škole. V roce 1969 s manželem emigrovali a usadili se ve Švýcarsku. Angažovala se v krajanských spolcích. Patřila mezi zakladatele tradice skautských táborů a skautského časopisu. Koncem osmdesátých let dvacátého století se podílela na organizaci řetězové hladovky, kterou drželi čeští exulanti po celém světě na podporu politických vězňů Československu. V Curychu svými články přispívala do Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Společně se Svatoplukem Karáskem šířila myšlenky Charty 77 v zemích západní Evropy. Koncem roku 2016 se přestěhovala do Prahy.
20231101.cs_1888736_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Dana Seidlová – Guthová se narodila 12. prosince 1929 v Čáslavi do rodiny lesního inženýra Gastona Gutha, který byl zaměstnán u knížete Schwarzenberga jako lesní správce na zámku Hraběšín. Maminka Helena pečovala o domácnost. Dana měla o rok staršího bratra Jiřího a sestru Annu, která se narodila o osmnáct let později. Jejím dědečkem byl Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Osobně se však neznali. Do roku 1944 žila rodina v Hraběšíně. Za války se majetek Schwarzenbergů dostal do nucené správy. Rodina se přestěhovala do Vlachova Březí, kde otec poslední válečný rok spravoval zámek rodu Herbersteinů. Po osvobození americkou armádou znovu zaměstnali Schwarzenbergovi Gastona Gutha, tentokrát na Orlíku.
20231101.cs_1888736_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Teta Vlasta Koseová patřila k zakladatelkám českého dívčího skautingu, a proto se Dana při studiu gymnázia v Praze zapojila také do práce ve skautskému hnutí. Po únoru v roce 1948 se rodina Guthova dostala do těžké situace. Schwarzenbergovi odešli z republiky a otec marně hledal zaměstnání. Dana si po maturitě přála studovat medicínu, což jí nebylo umožněno. Odstěhovala se do Liberce, kde bydlela na internátu a studovala zde školu pro porodní asistentky. Po ukončení studia dostala umístěnku do Jilemnice, Tanvaldu a Semil. Pracovala také v Praze.
20231101.cs_1888736_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Po dvouleté praxi byla přijata na lékařskou fakultu na doporučení svého nadřízeného lékaře. Ale její studium bylo záhy ukončeno, protože nepatřila do „ dělnické třídy“. Na vysoké škole nakonec studovala obor psychologie péče o nemocné. Složila všechny zkoušky, ale před odevzdáním disertační práce, v roce 1969 s manželem Rudolfem Seidlem emigrovali do Německa. Zde zůstali jeden rok, poté se rozhodli pro Curych ve Švýcarsku.
20231101.cs_1888736_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Rudolf Seidl byl vystudovaný elektroinženýr, tak získal práci téměř okamžitě. Bylo období konjunktury. Dana Seidlová pracovala devět let v porodnici. Ve Švýcarsku se vytvořila silná komunita Čechů tak se také aktivně zapojila do veřejného života. Seznámila se s kazatelem a sociálním pracovníkem Přemyslem Pitterem, který jí na počátku sedmdesátých let dvacátého století, s podporou Svazu československých spolků pomáhal při založení české doplňovací školy. Ve stejné době se rozhodla využít své zkušenosti ze skautu a začala organizovat skautské tábory pro děti a mládež. Táborů se zúčastnily děti nejen ze Švýcarska, ale také z Francie nebo Německa, později i z USA. Posledních devět táborů, které proběhly během posledního desetiletí dvacátého století, se konalo pro české děti.
20231101.cs_1888736_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Mezi její další aktivity patřilo vydávání skautského časopisu Tamtam. O historických a aktuálních politických událostech psala do Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Přesto, že odešla do emigrace, zůstali jí v Československu přátelé. Například zůstala v kontaktu s novinářkou a chartistkou Libuší Šilhánovou. Díky jejím informacím spolu se Svatoplukem Karáskem šířila a podporovala myšlenky Charty 77 ve státech západní Evropy. V roce 1981 zorganizovala například řetězovou hladovku na podporu politických vězňů, která se rozšířila do celého světa. Čeští exulanti během jednodenního půstu psali dopis politickým vězňům v Československu.
20231101.cs_1888736_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Také záhy po Sametové revoluci se vypravila do Československa. Vedle materiální pomoci (psací stroje a kopírky) přivezla i deset tisíc franků, vybraných od českých emigrantů žijících ve Švýcarsku. V porevolučních letech se zde setkala s Karlem Schwarzenbergem. Po celý život byla v kontaktu s jeho rodinou. Na pražském Hradě byla přijata Václavem Havlem. Následně ho doprovázela na oficiální cestě do Švýcarska.
20231101.cs_1888736_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	V roce 2011 jí udělila pražská pobočka Společnosti pro vědy a umění cenu pro osobnosti, kteří se zasluhují o dobré jméno české vědy a kultury.
20231101.cs_1888736_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	Byl jí udělen čestný doktorát společně s dalšími osobami, kteří v rámci komunistického režimu nemohli dokončit vysokoškolská studia.
20231101.cs_1888736_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1	Dana Seidlová	V roce 2019 obdržela nejvyšší skautské vyznamenání „Řád Stříbrného trojlístku“. Její skautské jméno bylo Pirátka.
20231101.cs_1888737_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1	Milena Blatná	Ing. Milena Blatná, rozená Hypšová (narozena 10. října 1934, Uhelná Příbram) je účastnice 3.odboje, předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky (KPV).
20231101.cs_1888737_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1	Milena Blatná	Vyrůstala s dvěma sourozenci v Jitkově u Chotěboře, posléze v Kadani. Rodiče pomáhali partyzánům a vnímali poválečný vývoj v Československu jako demokracii ohrožující.
20231101.cs_1888737_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1	Milena Blatná	Coby čerstvá maturantka nastoupila v roce 1952 nejdříve do kanceláře, později na pozici kolektorky v jáchymovských dolech. Postupně začala pomáhat politickým vězňům při navázaní a udržování kontaktu s jejich rodinami, přičemž pod velkým osobním rizikem pronášela pravidelně jejich dopisy.
20231101.cs_1888737_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1	Milena Blatná	I přes vytrvalý nátlak a hrozící ztrátu vlastní svobody odolala tlaku na spolupráci s StB. Z práce v jáchymovských dolech byla propuštěna v roce 1954 po přistižení při přenášení dopisů politickým vězňům.
20231101.cs_1888737_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1	Milena Blatná	Od roku 2015 stála coby dlouholetá respektovaná členka v čele hnutí členů KPV, kteří si na rozdíl od tehdy aktivního předsednictva přáli, aby činnost KPV pokračovala a její řady se rozšířily i o potomky politických vězňů. Dne 11. prosince 2019 byla zvolena předsedkyní KPV, od té doby podniká kroky k plnému obnovení činnosti organizace.
20231101.cs_1888738_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek	Petr Hanousek	Petr Hanousek (5. dubna 1956, Frýdek Místek) je klavírista, hudební skladatel, pedagog, organizátor kulturních akcí a spisovatel.
20231101.cs_1888738_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek	Petr Hanousek	Petr Hanousek se narodil ve Frýdku Místku v roce 1956 v rodině hudebního skladatele a sbormistra Pavla Hanouska. Vystudoval Konzervatoř v Ostravě u Danuše Myškové a JAMU v Brně u Jiřího Doležela. Po studiu na vysoké škole učil na Lidové škole umění ve Vítkově hru na klavír, později na ZUŠ v Opavě, krátce působil jako inspektor České školní inspekce. Od roku 1996 do roku 2019 působil na Základní umělecké škole Vladislava Vančury v Háji ve Slezsku, kde se v roce 2006 stal ředitelem. Souběžně rovněž vyučoval klavírní improvizaci na JAMU v Brně. Pravidelně působil jako lektor letních klavírních kurzů Audaces fortuna iuvat v Mikulově. V roce 2022 obdržel cenu Petra Bezruče za mimořádný celoživotní přínos.
20231101.cs_1888738_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek	Petr Hanousek	Mezi nejvýznamnější akce spolupořádané Petrem Hanouskem patří Beethovenův Hradec, renomovaná mezinárodní interpretační soutěž, která se koná na zámku Hradec nad Moravicí. Od roku 1996 pořádal také celostátní soutěž mladých skladatelů, ve spolupráci se současnými českými hudebními skladateli (Markéta Dvořáková, Vít Zouhar, Peter Graham). Podílel se na vzniku celé řady regionálních akcí na Opavsku, jako je nesoutěžní přehlídka Máme rádi baroko na Církevní konzervatoři v Opavě, soutěžní přehlídka žáků ZUŠ Múzy Ilji Hurníka, opavské setkání mladých klavíristů s názvem Magický klavír a další. Dramaturgicky se podílí na hudební části multižánrového festivalu Bezručova Opava.
20231101.cs_1888738_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek	Petr Hanousek	Petr Hanousek je autorem řady publikací, mezi které patří Toulky Opavou za hudební klasikou, Za tajemstvím tónů, Cesta za uměním současné Opavy. Průběžně přispíval do časopisu Talent. Jako hudební skladatel se věnuje především mladým interpretům (Tři skladbičky pro smyčcový soubor, Tři písně pro dětský sbor, klavírní cykly Příběhy vertikál a Ozvěny času).
20231101.cs_1888739_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna%20Klin	Rozhledna Klin	Rozhledna Klin, slovensky rozhľadňa Klin, je nízká dřevěná rozhledna u vesnice Klin a nedaleko Oravské přehrady v okrese Námestovo na Slovensku. Geograficky se nachází u přírodní památky Klinské rašelinisko v Chráněné oblasti Mokrade Oravskej kotliny patřící pod Chráněnou krajinnou oblast Horní Orava v Oravské kotlině v Žilinském kraji.
20231101.cs_1888739_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna%20Klin	Rozhledna Klin	Jednoduchá dřevěná, zastřešená a příhradová rozhledna je postavena v nadmořské výšce 612 m. Má jednou výhledovou plošinu ve výšce 3,2 m a vede na ni vnější nezastřešené schodiště. Stavba vznikla v roce 2018. Rozhledna, která je celoročně volně přístupná nabízí výhled do Oravské kotliny, okolní pohoří Karpat a Klinské rašelinisko. U rozhledny, která se také nachází na trase naučné stezky Náučný chodník Premeny lesa, jsou umístěny informační tabule.
20231101.cs_1888742_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023	Střelba v Lewistonu 2023	Útok aktivního střelce ve městě Lewiston ve státě Maine se odehrál ve večerních hodinách 25. října 2023 místního času. Čtyřicetiletý útočník Robert Card při ní na dvou místech ve městě zastřelil dohromady 18 osob, dalších 13 zranil, z toho několik těžce. První střelba se odehrála v jednom z místních bowlingových center, další pak v restauraci na severu města. Pachatel policii unikal více než dva dny, nicméně v pozdních večerních hodinách místního času policie jeho tělo našla, příčinou úmrtí byla sebevražda.
20231101.cs_1888742_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023	Střelba v Lewistonu 2023	Co do počtu obětí se jedná o desátý nejhorší útok aktivního střelce v americké historii, v roce 2023 pak jde o vůbec nejhorší takový útok. Zároveň se jedná o nejhorší útok aktivního střelce v historii státu Maine.
20231101.cs_1888742_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023	Střelba v Lewistonu 2023	Poté, co útočník zaútočil na místní bowlingové centrum, dorazil přibližně po dvanácti minutách do restaurace Schemengees Bar & Grille. Prvních 7 obětí zemřelo v bowlingovém centru, dalších osm v restauraci, tři oběti zemřely při převozu do nemocnice. Těžce pak byly zraněny 3 další osoby. Přestože střelba v restauraci byla nahlášena jen dvě minuty před příjezdem policie, pachatel stihl z místa činu uprchnout. Obyvatelé města Lewiston a přilehlých oblastí byli na situaci upozorněni. Několik následujících dní, dokud nebylo tělo pachatele nalezeno, pak byla většina institucí ve městě uzavřena.
20231101.cs_1888742_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023	Střelba v Lewistonu 2023	Robert Card (* 4. dubna 1983) žil ve vesnici Bowdoin několik kilometrů od města, město nicméně pravidelně navštěvoval. Card byl přes 20 let členem aktivních záloh, nebyl však nikdy nasazen v boji. V červenci 2023 byl krátce hospitalizován poté, co měl slyšet hlasy a vyhrožoval, že provede útok na místní vojenské základně.
20231101.cs_1888744_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD	Václav Táborský	Václav Táborský (vlastním jménem Václav Špringl, 29. srpna 1928, Praha) je český scenárista, režisér dokumentárních filmů a pedagog. Jeho tvorba zahrnuje především snímky dokumentární, která natáčel pro Krátký film Praha.
20231101.cs_1888744_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD	Václav Táborský	Táborský se narodil v Praze, vystudoval režii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1952. Po řadě úspěšných snímků natočených v 60. letech se rozhodl emigrovat se svou ženou Dagmar Hykovou-Táborskou do Kanady, zejména kvůli okupaci Československa sovětskými vojsky. Zde po dobu dvaceti let vyučoval na vysokých školách, psal a publikoval texty a v současnosti zde také žije.
20231101.cs_1888744_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD	Václav Táborský	Tvorba Václava Táborského oscilovala mezi průkopnickými díly inspirovanými hnutím cinéma verité, ale také běžnou zakázkovou tvorbou dle zadání vedení Krátkého filmu Praha. Jeho tvorba nesla často prvky reportáže, fejetonu, ankety s výrazným zastoupením sarkasmu, ironie a humoru. Na většině svých filmů spolupracoval s kameramanem a později režisérem Janem Špátou. Za hrané snímky s dokumentárními prvky Zablácené město (1963) a Útěk do větru (1965) získal Zlatého lva sv. Marka na festivalu v Benátkách.
20231101.cs_1888744_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD	Václav Táborský	Své zkušenosti filmaře i pedagoga zachytil v autobiografických knihách Paměti točomana (2000) a Točoman a lidožrouti (2012). V roce 2023 byl pozván k uvedení retrospektivy na Mezinárodní filmový festival do Jihlavy, kde představil výběr své tvorby.
20231101.cs_1888745_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura	Dorsetská kultura	Dorsetská kultura je archeologická kultura, která existovala v Arktidě před příchodem Inuitů. Jejími předchůdci byli lidé saqqaqské kultury.
20231101.cs_1888745_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura	Dorsetská kultura	Příslušníci této skupiny přišli do oblasti Nunavutu okolo roku 500 př. n. l. ze Sibiře. Raná fáze kultury trvala do přelomu letopočtu, střední dorset do 5. století a pak nastalo pozdní období, kdy se kultura rozšířila až do Grónska a na Labrador. Předpokládá se, že celková populace nepřesáhla čtyři tisíce lidí. Skraelingové, které popisují vikingové ve svých ságách o cestě přes Atlantik, mohli patřit právě k tomuto kulturnímu okruhu. Středověké klimatické optimum vedlo k úpadku a do roku 1500 toto etnikum v jeho životním prostoru nahradila pokročilejší kultura Thule. Inuité označovali své předchůdce výrazem Tuniit a popisovali je jako lidi velmi urostlé a silné, avšak bázlivé a nepříliš inteligentní.
20231101.cs_1888745_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura	Dorsetská kultura	Na základě shod v materiální kultuře byla za poslední potomky dorsetské kultury považována izolovaná populace Sadlermiutů, která se na ostrovech v Hudsonově zálivu udržela až do počátku dvacátého století, kdy vymřela na nemoci zavlečené Evropany. Testy mitochondriální DNA však tento předpoklad nepotvrdily.
20231101.cs_1888745_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura	Dorsetská kultura	Na rozdíl od Inuitů nelovili příslušníci dorsetské kultury kytovce ani lední medvědy, živili se převážně mroži a tuleni. Byli kočovnými lovci a sběrači, neznali luk a šípy, používali převážně harpuny s kamennými hroty. Neměli psy a saně tahali sami. V létě stavěli polozemní dlouhé domy, v zimě žili v iglú. Zpracovávali mastek, z něhož vyráběli lampy qulliq plněné tulením tukem. Vytvářeli umělecky cenné sošky z mamutoviny. O pokročilém šamanismu svědčí petroglyfy v Qajartaliku na Ungavském poloostrově, které byly navrženy na zařazení mezi Světové dědictví.
20231101.cs_1888745_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura	Dorsetská kultura	Kultura je pojmenována podle osady Cape Dorset (v roce 2020 přejmenované na Kinngait) na pobřeží Hudsonova průlivu, kde v roce 1925 nalezl Diamond Jenness první artefakty. Al Purdy věnoval tomuto ztracenému lidu báseň Lament for the Dorsets.
20231101.cs_1888748_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban	David Urban	David Urban (* 1973 Praha) je kriminalista a spisovatel. Je známý především jako autor kriminálních povídek a románů.
20231101.cs_1888748_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban	David Urban	Narodil se v Praze, je zaměstnaný u kriminálky. U policie začínal jako řadový policista na místním oddělení v Praze, v současné době pracuje u pátrací kriminálky.
20231101.cs_1888748_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban	David Urban	V roce 2016 začal psát povídky, později i romány. S povídkami žánrů sci-fi, fantasy, hororu a historie se zúčastnil různých literárních soutěž. Zvítězil v roce 2019 v soutěži sci-fi povídek O stříbřitělesklý halmochron, obsadil druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tematikou Rokle šeré smrti 2017. Vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií, kterou pořádal Archeologický institut v Mušově.
20231101.cs_1888748_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban	David Urban	Později přešel ke krimi žánru. Je dvojnásobným vítězem v soutěži kriminálních příběhů Česká lupa, finalistou soutěže O cenu Havrana. Je držitelem Ceny Jiřího Marka 2022, Ceny Společnosti Agathy Christie 2020 (Dobrá partie), Ceny České Společnosti Sherlocka Holmese 2019 (Poslední případ Hercula Poirota). V roce 2023 byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii detektivky (Hra o přežití).
20231101.cs_1888748_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban	David Urban	Své povídky uveřejnil v antologiích 4. český thriller, Uchovej mou duši, Nejlepší detektivní povídky roku 2018.
20231101.cs_1888749_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	Cecilia Eusepi, OSSM (17. února 1910, Monte Romano – 1. října 1928, Nepi) byla italská římská katolička, členka třetího řádu servitů. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.
20231101.cs_1888749_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	Narodila se dne 17. února 1910 v Monte Romano jako poslední z jedenácti dětí Antoniu Eusepi Paulině Mannucci. Pokřtěna byla 26. února téhož roku od arcikněze Uga Fulignoliho. Její otec zemřel v dubnu roku 1910, kdy na smrtelné posteli svěřil péči o rodinu svému švagrovi (jejímu strýci z matčiny strany) Filippu Mannuccimu. Dne 6. ledna 1915 byla odvezena na malou farmu nedaleko Nepi, kde žila se svými sourozenci, matkou a strýcem z matčiny strany. Dne 27. května 1917 přijala z rukou biskupa Luigiho Olivarese svátost biřmování. První svaté přijímání přijala dne 2. října 1917.
20231101.cs_1888749_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	Dne 5. září 1916 započala své studium na škole vedené cisterciačkami a roku 1922 vstoupila k servitům do třetího řádu. Téhož roku také vstoupila do Katolické akce. Dne 14. února 1922 přijala škapulíř a jméno Maria Angela. Roku 1923 obdržela povolení od místního biskupa vstoupit i přes nízký věk jako postulantka do kongregace servitek. Studovala v Římě, v Pistoii a v Zarau. V Pistoii žila v letech 1923–1926, avšak kvůli tuberkulóze, která jí byla diagnostikována v létě roku 1926 se musela 23. října vrátit domů do Nepi.
20231101.cs_1888749_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	V té době již byla známá pro svůj duchovní život a lidé, včetně duchovních si k ní chodili pro radu. Tehdy se setkala se servitským knězem Gabrielem M. Roschinim, který se stal jejím zpovědníkem a duchovním vůdcem. Ten jí nařídil, aby si sepsala životopis, který začala psát dne 29. května 1927 a dokončila dne 12. září 1928.
20231101.cs_1888749_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	Zemřela na tuberkulózu dne 1. října 1928 v noci ve svém domě v Nepi. Dne 16. března 1944 byly její ostatky přeneseny do kostela San Tolmeo ai Servi v Nepi.
20231101.cs_1888749_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	Její beatifikační proces započal dne 23. ledna 1954, čímž obdržel titul služebnice Boží. Dne 1. června 1987 ji papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 1. července 2010 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.
20231101.cs_1888749_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi	Cecilia Eusepi	Blahořečena pak byla dne 17. června 2012 na Piazza della Bottata v Nepi. Obřadu předsedal jménem papeže Benedikta XVI. kardinál Angelo Amato.
20231101.cs_1888750_0	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Zatímco zpočátku studoval sochařství, jeho práce se rozvinula do efemérních, procesně založených a konceptuálních forem uměleckých děl. Ústředním tématem jeho tvorby, se kterým celý život experimentoval, byl čas a s ním spojená dynamika transformace, jako je chátrání, vypařování, fúze. V sedmdesátých letech definoval téma své práce jako pokus prostřednictvím svého umění „znázornit charakteristiku času a prostoru ve stejné důležitosti“. Využití fotografie v jeho tvorbě je rozhodující, ať už toto médium slouží k dokumentaci jeho akce nebo k „sochání času“.
20231101.cs_1888750_1	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Nomura se narodil v roce 1945 v prefektuře Hjógo. V roce 1967 promoval na kjótské městské univerzitě umění. Podle své absolventské výstavy, která byla v roce 1969 vystavena před Městským muzeem umění v Kjótu, však umělec projevil zájem hlavně o sochařství. Tato práce, Tardiology (1968–1969), se skládá ze čtyř velkých krabic naskládaných na sebe, jak bylo původně prezentováno 18. března 1969. Na rozdíl od monumentálních trvalých děl ve veřejném prostoru se toto dílo mělo časem zhroutit pod vlastní vahou. Proces sebedekonstrukce tardiologie byl postupný kvůli vystavení gravitaci. Název díla podle umělce odkazuje k neologismu „teorie zpoždění“, zvýrazňující propast mezi aktuální zkušeností a vnímáním času jako sledu diskrétních událostí.
20231101.cs_1888750_2	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Se svými ranými díly, jako je Tardiology, se Nomura začal odvracet od objektu jako takového k plynutí času, základům hmoty a rytmům vesmíru. Vytrvalost a opakování po dlouhá časová období jsou ústředními charakteristikami jeho procesně orientované praxe. Již v roce 1969 začal Nomura natáčet filmy a zvukové skladby pomocí kyslíku, suchého ledu a dalších materiálů, které jsou častěji spojovány s vědou než s uměním. Spíše než aby předem představil plně realizovaný objekt, Nomura vědomě sledoval proces změny, přičemž instalace díla byla pouze „výchozím bodem“ konstrukce, kterou „gravitace, vítr, déšť a čas“ postupně rozbijí.
20231101.cs_1888750_3	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Po vzoru několika japonských uměleckých kolektivů, jako je The Play nebo mail-artová skupina Psychophysiology Research Institute, jeho procesně orientovaná praxe mobilizuje dokumentaci (fotografické a videozachycení, texty), v rozšířeném pojetí uměleckého díla. Událostí, která spustila jeho reflexi, byl pád krabic obsahujících jeho díla uložená pod okapem a vystavená přírodním živlům, což způsobilo poškození krabic. Na základě této zkušenosti se začal zabývat procesem proměny a tématem plynutí času, které se stalo ústředním bodem jeho tvorby. Tento cyklus označuje názvem Photography-as-documentation-as-artwork approach (Fotografie-jako-dokumentace-jako-umělecké dílo).
20231101.cs_1888750_4	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Nomura je uznáván jako jeden z prvních Japonců, kteří použili fotografii v uměleckém kontextu. To je zvláště patrné v dílech, které vytvořil koncem 60. let. Nomura vytvářel instalace přímo v přírodních a městských prostorech a fotografoval je s dodržením určitého intervalu mezi jednotlivými záběry, aby dokumentoval jejich přirozený rozklad. Fotografie byla nejúčinnějším médiem pro dokumentování umělcových pomíjivých akcí, jako je Tardiology (1968–69), kartonová struktura zamrzlá ve svém kolapsu, Dry Ice (Suchý led, 1970), odpařující se kostky ledu. V pokračování této praxe dokumentace podal Nomura kurátorovi muzea zprávu o tom, co viděl z veřejné telefonní budky. To bylo zaznamenáno a stalo se zvukovým uměním v Telephone Eyeshot (1970).
20231101.cs_1888750_5	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Jeho série Dry Ice (Suchý led) je zvláště důležitá v procesu legitimizace dokumentace jako uměleckého díla uměleckými institucemi. Přestože se dílo na první pohled jeví jako trik konceptuálních uměleckých forem v módě 60. a 70. let, kterých si byl Nomura vědom, radikálně se liší důrazem na fyzikální fenomén fúze, tzv. vypařování hmoty a role umělce, který je svědkem a archivuje tento proces. Jakmile byly bloky ledu uspořádány v prostoru na dlouhé tabuli, umělec je zvážil a určil datum. Poté, jakmile byla pořízena fotografie, přesunul je a znovu zapsal čas a jejich novou váhu. V roce 1970, u příležitosti 10. mezinárodní umělecké výstavy Japonska (Tokijské bienále '70) Mezi člověkem a hmotou, v Tokijském Metropolitním muzeu umění, Nomura vystavila sérii deseti fotografií Suchého ledu. Série byla uznána jako umělecké dílo, jak jako akce, tak jako dokumentace, stejně jako díla Kawaguči Tacua a Jana Dibbetse na stejné výstavě. V té době si jen málo japonských umělců vedlo záznamy o svých vystoupeních, které často delegovali na jiné. Fotografie japonské umělecké skupiny Hi Red Center, která čistí ulici mohou být citovány jako jedny z nejstarších dokumentů performance art. Toto uznání fotografického záznamu jako nedílné součásti uměleckého procesu je doprovázeno rostoucí, i když v roce 1970 stále křehkou institucionalizací současného umění (gendai bidžucu) v Japonsku.
20231101.cs_1888750_6	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Fotografické médium používal ke svojí tvorbě i Nomura Hitoši jako prostředek k "sochání času". Tento nový pohled na práci je doprovázen novým měřítkem pozorování. V sériích, jako je "moon" score (1975–) a Rotace Země (1978–79), Nomura používá kromě kamer i sofistikované dalekohledy a počítače k zaznamenávání plynutí času a pohybu hvězd a planet. V sérii Moon score fotografoval Nomura každou noc mezi prosincem 1975 a červnem 1979 pohyby Měsíce. Každá noc představuje 34 záběrů a také dva snímky meteorologického deníku včetně data, fáze měsíce, východu a západu měsíce. Tyto snímky jsou prezentovány jako černobílé kontaktní tisky i velkoformátové černobílé tisky. Každý záběr byl dvakrát exponován s několika řádky tvořícími hudební záznam. Některé desky se tak staly hudebními partiturami (měsíc zhmotňující notu), byly interpretovány orchestry a staly se autonomními hudebními díly.
20231101.cs_1888750_7	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	V některých případech není Měsíc zaostřen, Nomura nepoužívá stativ ani superzoom, což má za následek rozmazání pohybu. Podle Nomury to o to více přispívá k vytváření muzikálnosti.
20231101.cs_1888750_8	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Mezi lety 1972 a 1982 Nomura fotografoval každý měsíc vše, co mohl vidět ve svém každodenním životě, aby vytvořil 100 stop stříbrného filmu, které nazval Ten-Year Photobook or the Brownian Motion of Eyesight (Desetiletá fotokniha aneb Brownův pohyb zraku, 1972–1982). Tyto snímky byly publikovány jako série ve formě 120 svazků v pevné vazbě, jeden za měsíc, obsahující 21 snímků na každé stránce, s názvem Desetiletá fotokniha nebo Brownův pohyb zraku. Tento kus mohl být také vystavován v různých formátech, zejména jako filmová projekce se čtyřmi snímky za sekundu pod názvem The Brownian Motion of Eyesight. Tato rozmanitost v ukázce tohoto díla umožňuje Nomurovi otevřít dočasnost, již neupřednostňovat jedinou typologii dočasnosti, ani typologii kinematografie, ani typologii rozhodujícího okamžiku fotografie.
20231101.cs_1888750_9	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Nomura v rozhovoru řekl, že jako mladý student miloval přírodu a plánoval studovat přírodní vědy, dokud „nepodlehl pokušení“ a místo toho studoval umění. Pokud lze jeho rané práce chápat jako vztahující se k sérii vzdálených experimentů, které byly seskupeny pod rubrikou globálního konceptuálního umění , což odpovídá fenoménu, který popsala kurátorka a historička umění Reiko Tomii termínem „mezinárodní současnost “, Nomurova cesta byla založena na jeho vlastní kombinaci umění a vědy, která se snažila rozmazat hranice mezi těmito dvěma disciplínami.
20231101.cs_1888750_10	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	V roce 1980 začal Nomura dělat denní expozice (série Analemma), které sledovaly Slunce po obloze; přitom pozoroval fenomén kontrastu mezi konkávními a konvexními liniemi v průběhu roku. Fotografické opakování zdůrazňuje symbolický význam tohoto fenoménu nekonečné regenerace. V rámci svého zájmu o Slunce Nomura poslední dvě desetiletí sbíral asteroidy a od roku 1993 také stavěl a jezdil automobily na solární pohon.
20231101.cs_1888750_11	https://cs.wikipedia.org/wiki/Hito%C5%A1i%20Nomura	Hitoši Nomura	Toto zkoumání Nomury směrem ke Slunci, hvězdám a kosmu je rozhodující pro pochopení pohybu jeho uměleckého přístupu, který spojuje specifické s nekonečným a staví vnímání do středu jeho experimentů s prostorem, časem a hmotou: „Zajímají mě přírodní síly. Moje umění dává pozorování těchto sil viditelnou formu. Země samotná je největší časomírou; je to jeho nejlepší časomíra.”

20231101.cs_1888720_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu

Ni Č’-fu

Ni Č’-fu se narodil v Šanghaji roku 1933 v rolnické rodině, než dosáhl jednoho roku života, zemřel mu otec. Od roku 1944 pracoval, v letech 1945–1948 se vrátil do školy. V roce 1950 se vyučil v šanghajské továrně Te-tchaj. V červnu 1953 byl přeložen do státní továrny 618 (Strojírny Jung-ting) v Pekingu. Během svého působení v továrně vyvinul vrtací stroj, který výrazně zvýšil výkon a životnost vrtáků a na který mu byl později udělen patent. V roce 1958 vstoupil do Komunistické strany Číny a v roce 1959 byl jmenován národním „vzorovým pracovníkem“. V roce 1965 byl povýšen na zástupce hlavního inženýra továrny 618 a později na hlavního inženýra.

20231101.cs_1888720_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu

Ni Č’-fu

Patřil k příkladným dělníkům vyzdviženým do politiky během kulturní revoluce. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a v roce 1973 na X. sjezdu KS Číny, kdy třetinu nově zvoleného ústředního výboru tvořili dělníci a rolníci, se stal kandidátem politbyra, jedním ze čtyř lidí zastupujících v politbyru lidové masy (vedle Wang Chung-wena, Čchen Jung-kueje a Wu Kuej-sien). V letech 1973–1976 působil také jako tajemník pekingského městského výboru KS Číny, místopředseda pekingského revolučního výboru a předseda pekingských odborů.

20231101.cs_1888720_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu

Ni Č’-fu

Když na konci kulturní revoluce v roce 1976 padl „gang čtyř“, byl Ni poslán do Šanghaje se Su Čen-chuou a Pcheng Čchungem, aby převzali vedení Šaghaje od stoupenců gangu čtyř. Ni se stal druhým tajemníkem šanghajského městského výboru KS Číny a místopředsedou šanghajského revolučního výboru a převzal městskou milici a odbory, které dosud byly pod kontrolou Wang Chung-wena, jednoho ze čtyř. V roce 1977 se vrátil do Pekingu, kde zastával funkci druhého tajemníka městského výboru KS Číny. Téhož roku byl na XI. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra.

20231101.cs_1888720_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ni%20%C4%8C%E2%80%99-fu

Ni Č’-fu

Na IX. kongresu odborů v roce 1978 byl zvolen předsedou Všečínské federace odborů, což bylo vnímáno jako razantní změna, částečně i kvůli jeho relativně nízkému věku. Funkci předsedy odborů vykonával po tři po sobě jdoucí období až do roku 1993. Na XI. sjezdu KS Číny v roce 1982 byl znovuzvolen do politbyra. Od října 1984 do srpna 1987 současně zastával funkci tajemníka městského výboru KS Číny v Tchien-ťinu. V letech 1988 až 1998 působil jako místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu). V roce 1999 se stal předsedou Asociace čínských vynálezců, kterou v roce 1985 spoluzakládal. Do ústředního výboru KS Číny byl zvolen na sedm po sobě jdoucích období, od roku 1969 až do roku 2007.

20231101.cs_1888721_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anselmo%20Silvino

Anselmo Silvino

Anselmo Silvino (* 23. listopadu 1945 Teramo) je bývalý italský vzpěrač. Měřil 165 cm, byl členem týmů Gruppo Sportivo Fiamme Oro a později Vigili del Fuoco v Teramu.

20231101.cs_1888721_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anselmo%20Silvino

Anselmo Silvino

Začínal jako boxer a cyklista, pak se zaměřil na vzpírání a v roce 1965 se stal juniorským mistrem Itálie. Na Letních olympijských hrách 1968 obsadil v lehké váze třinácté místo. Roku 1970 byl šestý na mistrovství světa ve vzpírání. V lehké váze dokázal překonat hranici 400 kg ve trojboji.

20231101.cs_1888721_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anselmo%20Silvino

Anselmo Silvino

Pak přešel do střední váhy, v roce 1971 vyhrál Středomořské hry a obsadil třetí místo na světovém šampionátu. Na mistrovství Evropy ve vzpírání v květnu 1972 získal bronzovou medaili, stejně jako na následujících olympijských hrách konaných v Mnichově. Roku 1975 byl druhý na Středomořských hrách. Osmkrát se stal mistrem Itálie a vytvořil 43 národních rekordů. Po ukončení vzpěračské kariéry se stal trenérem. Byl mu udělen Řád zásluh o Italskou republiku a cena Il Paliotto d'oro.

20231101.cs_1888722_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1

Juliana Lazarevská

Svatá Juliana Lazarevská (rozená: Uljana Ustinovna Něďureva, provdaná Osorina; † 15. ledna 1604, Lazarevo) byla ruská věřící Ruské pravoslavné církve, uctívaná jako spravedlivá.

20231101.cs_1888722_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1

Juliana Lazarevská

Narodila se ve 30. letech 16. století v městě Plosna do rodiny statkářů. Její otec Ustim Vasiljev byl ključnikem (zaměstnanec paláce) cara Ivana Hrozného ve Vladimiru. Když jí bylo šest let, zemřela jí matka Stefanida Grigorjeva. Byla poslána na výchovu ke své babičce do Muromu. Po smrti babičky se dvanáctiletá Juliana odstěhovala ke své tetě.

20231101.cs_1888722_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1

Juliana Lazarevská

V 16 letech se provdala za Georgia Vasiljeviče Osorina, majitele vesnice Lazarevo. Byl znám pro svou zbožnost a podporu chudých a vězňů. Juliana porodila 10 synů a tři dcery. Její dva synové tragicky zemřeli a Juliana z tohoto důvodu chtěla vstoupit do monastýru, což jí její manžel vymluvil.

20231101.cs_1888722_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1

Juliana Lazarevská

Roku 1614 bylo objeveno její zachovalé tělo a začala být uctívána. Ve 20. nebo 30. letech 17. století sepsal její syn Družina Jurjevič Osorin život své matky. Do roku 1649 bylo u jejího hrobu zdokumentováno 21 zázraků.

20231101.cs_1888722_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Juliana%20Lazarevsk%C3%A1

Juliana Lazarevská

V 70. letech 20. století došlo k jejímu celocírkevnímu svatořečení. Byla zařazena do Sboru všech svatých ruskou zemí zářících.

20231101.cs_1888730_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Střih větru, někdy označovaný jako gradient větru, je rozdíl v rychlosti a/nebo směru větru na relativně krátké vzdálenosti v atmosféře. Atmosférický střih větru se obvykle popisuje jako vertikální nebo horizontální střih větru. Vertikální střih větru je změna rychlosti nebo směru větru při změně výšky. Horizontální střih větru je změna rychlosti větru při změně boční polohy pro danou výšku.

20231101.cs_1888730_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Střih větru je meteorologický jev v mikroměřítku, který se vyskytuje na velmi malé vzdálenosti, ale může být spojen s meteorologickými prvky v mezoměřítku nebo synoptickém měřítku, jako jsou squall line a studené fronty. Běžně je pozorován v blízkosti microburstů a downburstů způsobených bouřkami, frontami, oblastmi lokálně silnějších větrů v nízkých hladinách označovaných jako low-level jets, v blízkosti hor, radiačních inverzí, které vznikají v důsledku jasné oblohy a klidného větru, budov, větrných turbín a plachetnic. Střih větru má významný vliv na řízení letadla a byl jedinou nebo spolupůsobící příčinou mnoha leteckých nehod.

20231101.cs_1888730_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Pohyb zvuku v atmosféře je ovlivněn střihem větru, který může ohýbat čelo vlny, což způsobuje, že zvuky jsou slyšet i tam, kde by normálně slyšet nebyly. Silný vertikální střih větru v troposféře rovněž brání rozvoji tropických cyklón, ale pomáhá organizovat jednotlivé bouřky do delších životních cyklů, které pak mohou způsobit nepříznivé počasí. Koncept termálního větru vysvětluje, jak rozdíly v rychlosti větru v různých výškách závisí na horizontálních rozdílech teplot, a vysvětluje existenci tryskového proudění.

20231101.cs_1888730_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Střih větru označuje změnu rychlosti větru v horizontální nebo vertikální vzdálenosti. Piloti letadel obecně považují za výrazný střih větru horizontální změnu rychlosti vzduchu o 30 uzlů (15 m/s) u lehkých letadel a téměř 45 uzlů (23 m/s) u dopravních letadel ve výšce letu. Vertikální změny rychlosti větší než 4,9 uzlů (2,5 m/s) se u letadel rovněž považují za výrazný střih větru. Střih větru v nízké výšce může katastrofálním způsobem ovlivnit rychlost letadla při vzletu a přistání a piloti dopravních letadel jsou školeni, aby se vyhýbali všem mikroburstovým střihům větru (ztráta protivětru přesahující 30 uzlů [15 m/s]). Důvody pro opatrnost jsou následující:

20231101.cs_1888730_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

několik historických nehod se střihem větru se týkalo mikroburstů o rychlosti 35-45 uzlů (18-23 m/s).

20231101.cs_1888730_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Střih větru je také klíčovým faktorem při vzniku silných bouřek. Se střihem větru je často spojeno další nebezpečí turbulence.

20231101.cs_1888730_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Atmosferické fronty. Výrazný střih je pozorován, pokud je rozdíl teplot na frontě 5 °C nebo vyšší a fronta se pohybuje rychlostí 15 m/s nebo vyšší. Vzhledem k tomu, že fronty jsou trojrozměrné jevy, lze frontální střih pozorovat v jakékoli výšce mezi povrchem a tropopauzou, a lze jej tedy pozorovat jak horizontálně, tak vertikálně. Vertikální střih větru nad teplými frontami představuje pro letectví větší problém než v blízkosti a za studenými frontami, a to z důvodu jejich delšího trvání.

20231101.cs_1888730_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Tryskové proudění ve vyšších hladinách. S tryskovými proudy vyšších hladin je spojen jev známý jako turbulence v čistém vzduchu (Clear Air Turbulence, CAT), způsobený vertikálním a horizontálním střihem větru spojeným s gradientem větru na okraji tryskových proudů. CAT je nejsilnější na anticyklonální straně trysky, obvykle vedle nebo těsně pod osou trysky.

20231101.cs_1888730_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Přízemní tryskové proudy. Když se přes noc nad zemským povrchem před studenou frontou vytvoří noční přízemní jet, může se v blízkosti spodní části přízemního jetu vyvinout výrazný vertikální střih větru. Tento střih větru se také nazývá nekonvektivní, protože není způsoben blízkými bouřkami.

20231101.cs_1888730_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Inverze. Když se za jasné a klidné noci vytvoří při zemi radiační inverze, tření neovlivňuje vítr nad vrcholem inverzní vrstvy. Změna směru větru může dosáhnout 90 stupňů a rychlosti 21 m/s. Někdy lze pozorovat i noční proudění v nízké hladině. Nejsilnější bývá k východu slunce. Rozdíly v hustotě způsobují letectví další problémy.

20231101.cs_1888730_10

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99ih%20v%C4%9Btru

Střih větru

Downbursty. Když se v důsledku mělké vrstvy srážkově ochlazeného vzduchu šířící se v blízkosti přízemní vrstvy z mateřské bouřky vytvoří hranice odtoku, může na předním okraji trojrozměrné hranice vzniknout jak rychlostní, tak směrový střih větru. Čím silnější je outflow hranice, tím silnější je výsledný vertikální střih větru.

20231101.cs_1888731_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201989

Úmrtí v roce 1989

Na této stránce naleznete chronologický seznam významných osobností, které zemřely v roce 1989. Je možné přidávat i osobnosti, které ještě nemají vlastní článek, pokud je pravděpodobné, že splňují podmínku encyklopedické významnosti. Osobnosti jsou řazeny v rámci dnů abecedně podle příjmení, příp. pseudonymu.

20231101.cs_1888731_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201989

Úmrtí v roce 1989

Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu, rakouská arcivévodkyně, švagrová císaře Karla I. (* 21. června 1897)

20231101.cs_1888731_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD%20v%20roce%201989

Úmrtí v roce 1989

Benjamin Tamuz, izraelský spisovatel, novinář, umělecký kritik, malíř a sochař (* 11. července 1919)

20231101.cs_1888734_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

Heorhij Viktorovyč Sudakov (* 1. září 2002, Brjanka) — ukrajinský fotbalista, který hraje na pozicí záložníka za ukrajinský fotbalový klub Šachtar Doněck a za ukrajinskou reprezentaci. Bronzový medailista z Mistrovství Evropy mládeže 2023 jako součást ukrajinské reprezentace U-21.

20231101.cs_1888734_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

Heorhij začal svoji fotbalovou kariéru na dětské a mládežnické škole "Sokil" v obci Brjanka. V roce 2014 jako součást charkovského školního týmu s číslem 20 na turnaji "Coca-Cola Cup Leather Ball" v kategorii U-12 a dokázal vyhrát v cvičení žonglování s míčem. Poté hrál v dětsko-mládežnické fotbalové lize Ukrajiny, nejprve za Metalist Charkov v letech 2014-2017 a Šachtar Doněck v letech 2017-2019.

20231101.cs_1888734_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

V sezóně 2018/19 se Heorhij stal mistrem Ukrajiny mezi hráči do 17 let a byl vyhlášen nejlepším hráčem finálového turnaje. Navíc byl na konci této sezóny oceněn jako nejlepší ofenzivní hráč mezi hráči narozenými v roce 2002.

20231101.cs_1888734_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

19. září 2018 zahrál svůj první zápas v juniorské lize UEFA proti německému týmu "Hoffenheim" (1:2).

20231101.cs_1888734_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

Na předvečer zápasu konaného 21. října 2020 ve skupinovém kole Ligy mistrů proti Realu Madrid byla skupina hráčů ze Šachtaru vyřazena kvůli nákaze COVID-19 a nemohla se zápasu zúčastnit. V důsledku této situace zařadil hlavní trenér Luis Castro Sudakova do soupisky pro zápas. Osmnáctiletý debutant nastoupil na hřiště v závěru zápasu, když vystřídal Dentinha.

20231101.cs_1888734_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

Heorhij Sudakov odehrál svůj první oficiální zápas za mládežnickou reprezentaci Ukrajiny U-15 proti České republice, které se konalo 23. května 2017 (0:1).

20231101.cs_1888734_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

V květnu 2018 reprezentoval mládežnickou reprezentaci Ukrajiny U-16 a dokázal vyhrát v turnaji Miljana Miljaniča v Srbsku .

20231101.cs_1888734_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

V mládežnické reprezentaci Ukrajiny U-17 odehrál 6 zápasů a vstřelil 4 góly ve kvalifikačním turnaji na mistrovství Evropy 2019.

20231101.cs_1888734_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

V říjnu 2020 povolal hlavní trenér mládežnické reprezentace Ukrajiny U-21 Ruslan Rotaň Heorhije Sudakova na zápas kvalifikačního turnaje pro Mistrovství Evropy 2021. Bohužel, kvůli diagnostikované nákaze COVID-19 mu nebylo možné hrát za mládežnickou reprezentaci v tomto zápase..

20231101.cs_1888734_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heorhij%20Sudakov

Heorhij Sudakov

15. listopadu 2020 byl povolán do ukrajinské fotbalové reprezentace společně s Oleksandrem Nazarenkem a Serhijem Bulecou kvůli zraněním Oleksandra Zinčenka a Ruslana Malinovského. V květnu 2021 byl pozván do kempu ukrajinského reprezentačního týmů, aby se připravil na Mistrovství Evropy. Svůj debut v reprezentaci absolvoval 23. května 2021 v přátelském zápase proti Bahrajnského reprezentačního tým (1:1). 1. června 2021 byl Sudakov zařazen do soupisky reprezentačního týmu k účasti na mistrovství Evropy.

20231101.cs_1888735_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe

Filip II. ze Schaumburg-Lippe

Hrabě Filip II. Arnošt ze Schaumburg-Lippe (5. července 1723, Rinteln – 13. února 1787, Bückeburg) byl vládce knížectví Lippe-Alverdissen a Schaumburg-Lippe.

20231101.cs_1888735_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe

Filip II. ze Schaumburg-Lippe

Narodil se v Rintelnu jako syn hraběte Fridricha Arnošta Lippsko-Alverdissenského (1687–1777) a jeho manželky Alžběty Filipíny Friesenhausenské (1696–1764). Jeho otec byl synem hraběte Filipa Arnošta I., zakladatele lippsko-alverdissenské linie rodu z Lippe, a jeho manželky vévodkyně Dorotey Amálie Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becké (1656–1739).

20231101.cs_1888735_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe

Filip II. ze Schaumburg-Lippe

V roce 1749 se po svém otci stal lippsko-alverdissenským hrabětem a vládl, dokud po smrti svého bratrance Viléma 10. září 1777 nezdědil Schaumburg-Lippe. Vládl jako hrabě až do své smrti 13. února 1787, kdy ho vystřídal jeho jediný žijící syn Jiří Vilém.

20231101.cs_1888735_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe

Filip II. ze Schaumburg-Lippe

Poprvé se oženil 6. května 1756 ve Výmaru s princeznou Ernestinou Albertinou Sasko-Výmarskou (1722–1769), dcerou vévody Arnošta Augusta I. Sasko-Výmarského. Z tohoto manželství měl čtyři děti:

20231101.cs_1888735_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe

Filip II. ze Schaumburg-Lippe

Podruhé se oženil 10. října 1780 ve Philippsthalu s lankraběnkou Julianou Hesensko-Philippsthalskou (1761–1799), dcerou lankraběte Viléma Hesensko-Philippsthalského. Měli čtyři děti:

20231101.cs_1888735_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%20II.%20ze%20Schaumburg-Lippe

Filip II. ze Schaumburg-Lippe

Hraběnka Vilemína Šarlota (1783–1858); provdala se za hraběte Ernsta zu Münster, ministra Hannoveru, matka prince Georga Herberta zu Münster

20231101.cs_1888736_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Dana Seidlová (*12. prosince 1929 Čáslav) byla porodní asistentka a skautka. Po roce 1948 jí politický režim v Československu neumožnil studium na vysoké škole. V roce 1969 s manželem emigrovali a usadili se ve Švýcarsku. Angažovala se v krajanských spolcích. Patřila mezi zakladatele tradice skautských táborů a skautského časopisu. Koncem osmdesátých let dvacátého století se podílela na organizaci řetězové hladovky, kterou drželi čeští exulanti po celém světě na podporu politických vězňů Československu. V Curychu svými články přispívala do Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Společně se Svatoplukem Karáskem šířila myšlenky Charty 77 v zemích západní Evropy. Koncem roku 2016 se přestěhovala do Prahy.

20231101.cs_1888736_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Dana Seidlová – Guthová se narodila 12. prosince 1929 v Čáslavi do rodiny lesního inženýra Gastona Gutha, který byl zaměstnán u knížete Schwarzenberga jako lesní správce na zámku Hraběšín. Maminka Helena pečovala o domácnost. Dana měla o rok staršího bratra Jiřího a sestru Annu, která se narodila o osmnáct let později. Jejím dědečkem byl Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Osobně se však neznali. Do roku 1944 žila rodina v Hraběšíně. Za války se majetek Schwarzenbergů dostal do nucené správy. Rodina se přestěhovala do Vlachova Březí, kde otec poslední válečný rok spravoval zámek rodu Herbersteinů. Po osvobození americkou armádou znovu zaměstnali Schwarzenbergovi Gastona Gutha, tentokrát na Orlíku.

20231101.cs_1888736_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Teta Vlasta Koseová patřila k zakladatelkám českého dívčího skautingu, a proto se Dana při studiu gymnázia v Praze zapojila také do práce ve skautskému hnutí. Po únoru v roce 1948 se rodina Guthova dostala do těžké situace. Schwarzenbergovi odešli z republiky a otec marně hledal zaměstnání. Dana si po maturitě přála studovat medicínu, což jí nebylo umožněno. Odstěhovala se do Liberce, kde bydlela na internátu a studovala zde školu pro porodní asistentky. Po ukončení studia dostala umístěnku do Jilemnice, Tanvaldu a Semil. Pracovala také v Praze.

20231101.cs_1888736_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Po dvouleté praxi byla přijata na lékařskou fakultu na doporučení svého nadřízeného lékaře. Ale její studium bylo záhy ukončeno, protože nepatřila do „ dělnické třídy“. Na vysoké škole nakonec studovala obor psychologie péče o nemocné. Složila všechny zkoušky, ale před odevzdáním disertační práce, v roce 1969 s manželem Rudolfem Seidlem emigrovali do Německa. Zde zůstali jeden rok, poté se rozhodli pro Curych ve Švýcarsku.

20231101.cs_1888736_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Rudolf Seidl byl vystudovaný elektroinženýr, tak získal práci téměř okamžitě. Bylo období konjunktury. Dana Seidlová pracovala devět let v porodnici. Ve Švýcarsku se vytvořila silná komunita Čechů tak se také aktivně zapojila do veřejného života. Seznámila se s kazatelem a sociálním pracovníkem Přemyslem Pitterem, který jí na počátku sedmdesátých let dvacátého století, s podporou Svazu československých spolků pomáhal při založení české doplňovací školy. Ve stejné době se rozhodla využít své zkušenosti ze skautu a začala organizovat skautské tábory pro děti a mládež. Táborů se zúčastnily děti nejen ze Švýcarska, ale také z Francie nebo Německa, později i z USA. Posledních devět táborů, které proběhly během posledního desetiletí dvacátého století, se konalo pro české děti.

20231101.cs_1888736_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Mezi její další aktivity patřilo vydávání skautského časopisu Tamtam. O historických a aktuálních politických událostech psala do Zpravodaje Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Přesto, že odešla do emigrace, zůstali jí v Československu přátelé. Například zůstala v kontaktu s novinářkou a chartistkou Libuší Šilhánovou. Díky jejím informacím spolu se Svatoplukem Karáskem šířila a podporovala myšlenky Charty 77 ve státech západní Evropy. V roce 1981 zorganizovala například řetězovou hladovku na podporu politických vězňů, která se rozšířila do celého světa. Čeští exulanti během jednodenního půstu psali dopis politickým vězňům v Československu.

20231101.cs_1888736_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Také záhy po Sametové revoluci se vypravila do Československa. Vedle materiální pomoci (psací stroje a kopírky) přivezla i deset tisíc franků, vybraných od českých emigrantů žijících ve Švýcarsku. V porevolučních letech se zde setkala s Karlem Schwarzenbergem. Po celý život byla v kontaktu s jeho rodinou. Na pražském Hradě byla přijata Václavem Havlem. Následně ho doprovázela na oficiální cestě do Švýcarska.

20231101.cs_1888736_7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

V roce 2011 jí udělila pražská pobočka Společnosti pro vědy a umění cenu pro osobnosti, kteří se zasluhují o dobré jméno české vědy a kultury.

20231101.cs_1888736_8

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

Byl jí udělen čestný doktorát společně s dalšími osobami, kteří v rámci komunistického režimu nemohli dokončit vysokoškolská studia.

20231101.cs_1888736_9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana%20Seidlov%C3%A1

Dana Seidlová

V roce 2019 obdržela nejvyšší skautské vyznamenání „Řád Stříbrného trojlístku“. Její skautské jméno bylo Pirátka.

20231101.cs_1888737_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1

Milena Blatná

Ing. Milena Blatná, rozená Hypšová (narozena 10. října 1934, Uhelná Příbram) je účastnice 3.odboje, předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky (KPV).

20231101.cs_1888737_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1

Milena Blatná

Vyrůstala s dvěma sourozenci v Jitkově u Chotěboře, posléze v Kadani. Rodiče pomáhali partyzánům a vnímali poválečný vývoj v Československu jako demokracii ohrožující.

20231101.cs_1888737_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1

Milena Blatná

Coby čerstvá maturantka nastoupila v roce 1952 nejdříve do kanceláře, později na pozici kolektorky v jáchymovských dolech. Postupně začala pomáhat politickým vězňům při navázaní a udržování kontaktu s jejich rodinami, přičemž pod velkým osobním rizikem pronášela pravidelně jejich dopisy.

20231101.cs_1888737_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1

Milena Blatná

I přes vytrvalý nátlak a hrozící ztrátu vlastní svobody odolala tlaku na spolupráci s StB. Z práce v jáchymovských dolech byla propuštěna v roce 1954 po přistižení při přenášení dopisů politickým vězňům.

20231101.cs_1888737_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milena%20Blatn%C3%A1

Milena Blatná

Od roku 2015 stála coby dlouholetá respektovaná členka v čele hnutí členů KPV, kteří si na rozdíl od tehdy aktivního předsednictva přáli, aby činnost KPV pokračovala a její řady se rozšířily i o potomky politických vězňů. Dne 11. prosince 2019 byla zvolena předsedkyní KPV, od té doby podniká kroky k plnému obnovení činnosti organizace.

20231101.cs_1888738_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek

Petr Hanousek

Petr Hanousek (5. dubna 1956, Frýdek Místek) je klavírista, hudební skladatel, pedagog, organizátor kulturních akcí a spisovatel.

20231101.cs_1888738_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek

Petr Hanousek

Petr Hanousek se narodil ve Frýdku Místku v roce 1956 v rodině hudebního skladatele a sbormistra Pavla Hanouska. Vystudoval Konzervatoř v Ostravě u Danuše Myškové a JAMU v Brně u Jiřího Doležela. Po studiu na vysoké škole učil na Lidové škole umění ve Vítkově hru na klavír, později na ZUŠ v Opavě, krátce působil jako inspektor České školní inspekce. Od roku 1996 do roku 2019 působil na Základní umělecké škole Vladislava Vančury v Háji ve Slezsku, kde se v roce 2006 stal ředitelem. Souběžně rovněž vyučoval klavírní improvizaci na JAMU v Brně. Pravidelně působil jako lektor letních klavírních kurzů Audaces fortuna iuvat v Mikulově. V roce 2022 obdržel cenu Petra Bezruče za mimořádný celoživotní přínos.

20231101.cs_1888738_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek

Petr Hanousek

Mezi nejvýznamnější akce spolupořádané Petrem Hanouskem patří Beethovenův Hradec, renomovaná mezinárodní interpretační soutěž, která se koná na zámku Hradec nad Moravicí. Od roku 1996 pořádal také celostátní soutěž mladých skladatelů, ve spolupráci se současnými českými hudebními skladateli (Markéta Dvořáková, Vít Zouhar, Peter Graham). Podílel se na vzniku celé řady regionálních akcí na Opavsku, jako je nesoutěžní přehlídka Máme rádi baroko na Církevní konzervatoři v Opavě, soutěžní přehlídka žáků ZUŠ Múzy Ilji Hurníka, opavské setkání mladých klavíristů s názvem Magický klavír a další. Dramaturgicky se podílí na hudební části multižánrového festivalu Bezručova Opava.

20231101.cs_1888738_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Hanousek

Petr Hanousek

Petr Hanousek je autorem řady publikací, mezi které patří Toulky Opavou za hudební klasikou, Za tajemstvím tónů, Cesta za uměním současné Opavy. Průběžně přispíval do časopisu Talent. Jako hudební skladatel se věnuje především mladým interpretům (Tři skladbičky pro smyčcový soubor, Tři písně pro dětský sbor, klavírní cykly Příběhy vertikál a Ozvěny času).

20231101.cs_1888739_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna%20Klin

Rozhledna Klin

Rozhledna Klin, slovensky rozhľadňa Klin, je nízká dřevěná rozhledna u vesnice Klin a nedaleko Oravské přehrady v okrese Námestovo na Slovensku. Geograficky se nachází u přírodní památky Klinské rašelinisko v Chráněné oblasti Mokrade Oravskej kotliny patřící pod Chráněnou krajinnou oblast Horní Orava v Oravské kotlině v Žilinském kraji.

20231101.cs_1888739_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna%20Klin

Rozhledna Klin

Jednoduchá dřevěná, zastřešená a příhradová rozhledna je postavena v nadmořské výšce 612 m. Má jednou výhledovou plošinu ve výšce 3,2 m a vede na ni vnější nezastřešené schodiště. Stavba vznikla v roce 2018. Rozhledna, která je celoročně volně přístupná nabízí výhled do Oravské kotliny, okolní pohoří Karpat a Klinské rašelinisko. U rozhledny, která se také nachází na trase naučné stezky Náučný chodník Premeny lesa, jsou umístěny informační tabule.

20231101.cs_1888742_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023

Střelba v Lewistonu 2023

Útok aktivního střelce ve městě Lewiston ve státě Maine se odehrál ve večerních hodinách 25. října 2023 místního času. Čtyřicetiletý útočník Robert Card při ní na dvou místech ve městě zastřelil dohromady 18 osob, dalších 13 zranil, z toho několik těžce. První střelba se odehrála v jednom z místních bowlingových center, další pak v restauraci na severu města. Pachatel policii unikal více než dva dny, nicméně v pozdních večerních hodinách místního času policie jeho tělo našla, příčinou úmrtí byla sebevražda.

20231101.cs_1888742_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023

Střelba v Lewistonu 2023

Co do počtu obětí se jedná o desátý nejhorší útok aktivního střelce v americké historii, v roce 2023 pak jde o vůbec nejhorší takový útok. Zároveň se jedná o nejhorší útok aktivního střelce v historii státu Maine.

20231101.cs_1888742_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023

Střelba v Lewistonu 2023

Poté, co útočník zaútočil na místní bowlingové centrum, dorazil přibližně po dvanácti minutách do restaurace Schemengees Bar & Grille. Prvních 7 obětí zemřelo v bowlingovém centru, dalších osm v restauraci, tři oběti zemřely při převozu do nemocnice. Těžce pak byly zraněny 3 další osoby. Přestože střelba v restauraci byla nahlášena jen dvě minuty před příjezdem policie, pachatel stihl z místa činu uprchnout. Obyvatelé města Lewiston a přilehlých oblastí byli na situaci upozorněni. Několik následujících dní, dokud nebylo tělo pachatele nalezeno, pak byla většina institucí ve městě uzavřena.

20231101.cs_1888742_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99elba%20v%20Lewistonu%202023

Střelba v Lewistonu 2023

Robert Card (* 4. dubna 1983) žil ve vesnici Bowdoin několik kilometrů od města, město nicméně pravidelně navštěvoval. Card byl přes 20 let členem aktivních záloh, nebyl však nikdy nasazen v boji. V červenci 2023 byl krátce hospitalizován poté, co měl slyšet hlasy a vyhrožoval, že provede útok na místní vojenské základně.

20231101.cs_1888744_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD

Václav Táborský

Václav Táborský (vlastním jménem Václav Špringl, 29. srpna 1928, Praha) je český scenárista, režisér dokumentárních filmů a pedagog. Jeho tvorba zahrnuje především snímky dokumentární, která natáčel pro Krátký film Praha.

20231101.cs_1888744_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD

Václav Táborský

Táborský se narodil v Praze, vystudoval režii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1952. Po řadě úspěšných snímků natočených v 60. letech se rozhodl emigrovat se svou ženou Dagmar Hykovou-Táborskou do Kanady, zejména kvůli okupaci Československa sovětskými vojsky. Zde po dobu dvaceti let vyučoval na vysokých školách, psal a publikoval texty a v současnosti zde také žije.

20231101.cs_1888744_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD

Václav Táborský

Tvorba Václava Táborského oscilovala mezi průkopnickými díly inspirovanými hnutím cinéma verité, ale také běžnou zakázkovou tvorbou dle zadání vedení Krátkého filmu Praha. Jeho tvorba nesla často prvky reportáže, fejetonu, ankety s výrazným zastoupením sarkasmu, ironie a humoru. Na většině svých filmů spolupracoval s kameramanem a později režisérem Janem Špátou. Za hrané snímky s dokumentárními prvky Zablácené město (1963) a Útěk do větru (1965) získal Zlatého lva sv. Marka na festivalu v Benátkách.

20231101.cs_1888744_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav%20T%C3%A1borsk%C3%BD

Václav Táborský

Své zkušenosti filmaře i pedagoga zachytil v autobiografických knihách Paměti točomana (2000) a Točoman a lidožrouti (2012). V roce 2023 byl pozván k uvedení retrospektivy na Mezinárodní filmový festival do Jihlavy, kde představil výběr své tvorby.

20231101.cs_1888745_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura

Dorsetská kultura

Dorsetská kultura je archeologická kultura, která existovala v Arktidě před příchodem Inuitů. Jejími předchůdci byli lidé saqqaqské kultury.

20231101.cs_1888745_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura

Dorsetská kultura

Příslušníci této skupiny přišli do oblasti Nunavutu okolo roku 500 př. n. l. ze Sibiře. Raná fáze kultury trvala do přelomu letopočtu, střední dorset do 5. století a pak nastalo pozdní období, kdy se kultura rozšířila až do Grónska a na Labrador. Předpokládá se, že celková populace nepřesáhla čtyři tisíce lidí. Skraelingové, které popisují vikingové ve svých ságách o cestě přes Atlantik, mohli patřit právě k tomuto kulturnímu okruhu. Středověké klimatické optimum vedlo k úpadku a do roku 1500 toto etnikum v jeho životním prostoru nahradila pokročilejší kultura Thule. Inuité označovali své předchůdce výrazem Tuniit a popisovali je jako lidi velmi urostlé a silné, avšak bázlivé a nepříliš inteligentní.

20231101.cs_1888745_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura

Dorsetská kultura

Na základě shod v materiální kultuře byla za poslední potomky dorsetské kultury považována izolovaná populace Sadlermiutů, která se na ostrovech v Hudsonově zálivu udržela až do počátku dvacátého století, kdy vymřela na nemoci zavlečené Evropany. Testy mitochondriální DNA však tento předpoklad nepotvrdily.

20231101.cs_1888745_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura

Dorsetská kultura

Na rozdíl od Inuitů nelovili příslušníci dorsetské kultury kytovce ani lední medvědy, živili se převážně mroži a tuleni. Byli kočovnými lovci a sběrači, neznali luk a šípy, používali převážně harpuny s kamennými hroty. Neměli psy a saně tahali sami. V létě stavěli polozemní dlouhé domy, v zimě žili v iglú. Zpracovávali mastek, z něhož vyráběli lampy qulliq plněné tulením tukem. Vytvářeli umělecky cenné sošky z mamutoviny. O pokročilém šamanismu svědčí petroglyfy v Qajartaliku na Ungavském poloostrově, které byly navrženy na zařazení mezi Světové dědictví.

20231101.cs_1888745_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorsetsk%C3%A1%20kultura

Dorsetská kultura

Kultura je pojmenována podle osady Cape Dorset (v roce 2020 přejmenované na Kinngait) na pobřeží Hudsonova průlivu, kde v roce 1925 nalezl Diamond Jenness první artefakty. Al Purdy věnoval tomuto ztracenému lidu báseň Lament for the Dorsets.

20231101.cs_1888748_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban

David Urban

David Urban (* 1973 Praha) je kriminalista a spisovatel. Je známý především jako autor kriminálních povídek a románů.

20231101.cs_1888748_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban

David Urban

Narodil se v Praze, je zaměstnaný u kriminálky. U policie začínal jako řadový policista na místním oddělení v Praze, v současné době pracuje u pátrací kriminálky.

20231101.cs_1888748_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban

David Urban

V roce 2016 začal psát povídky, později i romány. S povídkami žánrů sci-fi, fantasy, hororu a historie se zúčastnil různých literárních soutěž. Zvítězil v roce 2019 v soutěži sci-fi povídek O stříbřitělesklý halmochron, obsadil druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tematikou Rokle šeré smrti 2017. Vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií, kterou pořádal Archeologický institut v Mušově.

20231101.cs_1888748_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban

David Urban

Později přešel ke krimi žánru. Je dvojnásobným vítězem v soutěži kriminálních příběhů Česká lupa, finalistou soutěže O cenu Havrana. Je držitelem Ceny Jiřího Marka 2022, Ceny Společnosti Agathy Christie 2020 (Dobrá partie), Ceny České Společnosti Sherlocka Holmese 2019 (Poslední případ Hercula Poirota). V roce 2023 byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii detektivky (Hra o přežití).

20231101.cs_1888748_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/David%20Urban

David Urban

Své povídky uveřejnil v antologiích 4. český thriller, Uchovej mou duši, Nejlepší detektivní povídky roku 2018.

20231101.cs_1888749_0

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

Cecilia Eusepi, OSSM (17. února 1910, Monte Romano – 1. října 1928, Nepi) byla italská římská katolička, členka třetího řádu servitů. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.

20231101.cs_1888749_1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

Narodila se dne 17. února 1910 v Monte Romano jako poslední z jedenácti dětí Antoniu Eusepi Paulině Mannucci. Pokřtěna byla 26. února téhož roku od arcikněze Uga Fulignoliho. Její otec zemřel v dubnu roku 1910, kdy na smrtelné posteli svěřil péči o rodinu svému švagrovi (jejímu strýci z matčiny strany) Filippu Mannuccimu. Dne 6. ledna 1915 byla odvezena na malou farmu nedaleko Nepi, kde žila se svými sourozenci, matkou a strýcem z matčiny strany. Dne 27. května 1917 přijala z rukou biskupa Luigiho Olivarese svátost biřmování. První svaté přijímání přijala dne 2. října 1917.

20231101.cs_1888749_2

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

Dne 5. září 1916 započala své studium na škole vedené cisterciačkami a roku 1922 vstoupila k servitům do třetího řádu. Téhož roku také vstoupila do Katolické akce. Dne 14. února 1922 přijala škapulíř a jméno Maria Angela. Roku 1923 obdržela povolení od místního biskupa vstoupit i přes nízký věk jako postulantka do kongregace servitek. Studovala v Římě, v Pistoii a v Zarau. V Pistoii žila v letech 1923–1926, avšak kvůli tuberkulóze, která jí byla diagnostikována v létě roku 1926 se musela 23. října vrátit domů do Nepi.

20231101.cs_1888749_3

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

V té době již byla známá pro svůj duchovní život a lidé, včetně duchovních si k ní chodili pro radu. Tehdy se setkala se servitským knězem Gabrielem M. Roschinim, který se stal jejím zpovědníkem a duchovním vůdcem. Ten jí nařídil, aby si sepsala životopis, který začala psát dne 29. května 1927 a dokončila dne 12. září 1928.

20231101.cs_1888749_4

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

Zemřela na tuberkulózu dne 1. října 1928 v noci ve svém domě v Nepi. Dne 16. března 1944 byly její ostatky přeneseny do kostela San Tolmeo ai Servi v Nepi.

20231101.cs_1888749_5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

Její beatifikační proces započal dne 23. ledna 1954, čímž obdržel titul služebnice Boží. Dne 1. června 1987 ji papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 1. července 2010 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.

20231101.cs_1888749_6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia%20Eusepi

Cecilia Eusepi

Blahořečena pak byla dne 17. června 2012 na Piazza della Bottata v Nepi. Obřadu předsedal jménem papeže Benedikta XVI. kardinál Angelo Amato.

20231101.cs_1888750_0