gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Becoming aware hurts, but it is the only way to find what makes you suffer.	Bolí si to uvědomovat, ale je to jediná možnost, jak najít to, co ti ubližuje.
You realize that what happened and brought you pain is not "natural" or "normal."	Zjistíš, že to, co se ti stávalo a bolelo tě, není „přirozené“ ani „normální“.
You had an intuition, but you did not even dare to name it.	Tušila jsi to, ale ani ses neodvážila to pojmenovat.
You realize that women have lived it for centuries and many have struggled to break free and liberate all of us.	Uvědomuješ si, že jsi to zažívala, že to ženy zažívají už po staletí a že jich mnoho bojovalo, aby mohly osvobodit jak sebe samé, tak nás všechny.
Each time I discover the stories and the words of women before me, I feel comforted and motivated.	Pokaždé, když objevím příběhy a slova žen přede mnou, cítím se povzbuzená a inspirovaná.
We need to know more about our history—about ourselves.	Je potřeba, abychom více poznaly svoji historii.
That was the inspiration behind the Feminist Library.	To byla inspirace pro Feministickou knihovnu..
For safety and privacy reasons, Global Voices has redacted the names of the Feminist Library's administrators.	Hodně toho, co se zveřejňuje v knihovně, jsou také materiály pro inspiraci.
Global Deforestation Is Decreasing. Or Is It? · Global Voices	Skutečně se tempo globálního odlesňování zpomaluje?
Aerial view of the Amazon Rainforest, near Manaus, the capital of the Brazilian state of Amazonas.	Letecký snímek amazonského pralesa pořízený poblíž Manausu, hlavního města brazilského státu Amazonas.
Photo by Flickr user Neil Palmer (CIAT).	Foto ze serveru Flickr, autorem je Neil Palmer (CIAT).
CC-BY-NC-SA 2.0.	CC-BY-NC-SA 2.0.
This post by Jeremy Leon Hance was originally published on Ensia.com, a magazine that highlights international environmental solutions in action, and is republished here as part of a content-sharing agreement.	Článek Jeremyho Leona Hanceho byl původně publikován na webových stránkách Ensia.com, které mapují mezinárodní aktivity v rámci ochrany životního prostředí. Jeho zveřejnění na portálu Global Voices je v souladu s dohodou o sdílení obsahu.
It started, as many things do, with a rumor.	Jak už to tak občas bývá, nejdřív se začaly šířit fámy.
In 2013, Matt Finer, a researcher with the Amazon Conservation Association, heard from locals that someone was cutting down rainforest deep in the Peruvian Amazon, far from prying eyes.	První zprávy o kácení stromů kdesi uprostřed peruánské části amazonského pralesa se Mattu Finerovi, výzkumnému asistentovi Asociace za záchranu Amazonie, donesly od místních obyvatel.
So Finer and colleagues did something that would have been unheard of 10 years before: Using high resolution satellite imagery, they found a couple hectares of felled trees in a seemingly impenetrable sea of forest.	Matt se spolu s kolegy tenkrát rozhodl podniknout něco, co by ještě před deseti lety bylo zcela nemyslitelné: pořídil detailní satelitní snímky.
“You could just see this little smidge of forest loss and we said, ‘Maybe that’s it,’” says Finer.	A uprostřed nekonečného zeleného koberce objevil několikahektarový vysekaný pás bez stromů. „Na jednom ze záběrů byl vidět malý obdélník. Napadlo nás, že to nejspíš bude ono,“ popisuje Finer.
Over the next few years, the team watched the destruction spread from just a few hectares to more than 2,000.	Během následujících let se sledovaná plocha rozšířila na více než 2 000 hektarů.
It eventually connected the loss to United Cacao, a company based in the Cayman Islands with ambitions to become the “world’s largest and lowest cost corporate grower of cacao,” according to its website.	Finerův tým zjistil, že firma, která má kácení na svědomí, se jmenuje United Cacao, sídlí na Kajmanských ostrovech a podle svých webových stránek má v plánu stát se „světovou jedničkou na trhu s kakaovými boby“.
Armed with dramatic satellite images, Finer and colleagues took the story to the Peruvian government and press, hoping to make a difference. The case is now in Peruvian court to determine if the company undertook the proper steps before clearing the forest.	Tým se rozhodl dát věci do pořádku a poslal fotografie i informace peruánské vládě a tisku.
In the meantime, according to Finer, the agriculture ministry has responded by slapping United Cacao with a “paralyzation” order to halt its operation.	Dnes má případ na stole peruánský soud a čeká se na posouzení, zda firma dodržela všechna náležitá opatření.
But, says Finer, weekly satellite imagery shows United Cacao is not complying.	Podle Finera se do případu vložilo i ministerstvo zemědělství.
“The deforestation is happening as we speak,” he says.	To nařídilo firmě United Cacao okamžité zastavení veškerých operací.
The world has struggled for decades to stem deforestation through a variety of means.	Pokračující satelitní monitoring však ukázal, že firma příkaz nerespektuje. „Kácí se zvesela dál,“ potvrdil Finer.
In 2008, biodiversity expert Norman Myers said that deforestation in the tropics was “one of the worst crises since we came out of our caves 10,000 years ago.”	Norman Myers, přední světový odborník na biologickou diverzitu, v roce 2008 prohlásil, že kácení tropických pralesů je „jednou z největších katastrof od dob, kdy lidstvo opustilo před 10 000 lety jeskyně“.
Ongoing loss is driving fears of mass extinction.	Postupná redukce zalesněných ploch vyvolává obavy z masového vymírání druhů.
But the loss of forests — both tropical and temperate — also plays a big role in the global climate crisis: Experts estimate that 10 to 15 percent of current greenhouse gas emissions are due to land use change.	Úbytek lesů – tropických i těch v mírném podnebním pásu – významně přispívá ke změnám globálního klimatu. Deset až patnáct procent celosvětové produkce skleníkových plynů připadá podle odborných odhadů právě na zemědělství a změny v obhospodařování půdy.
Not only that, but forests are vital to mitigating soil erosion, stemming floods, maintaining precipitation and even boosting human health and happiness.	Lesy přitom absorbují dešťovou vodu a fungují jako účinná prevence proti půdní erozi i záplavám. Pobyt v lese prospívá zdraví a vyvolává v lidech pocity štěstí.
The world has struggled for decades to stem deforestation through a variety of means, including setting aside new protected areas, improving laws and enforcement at the national level, creating international programs such as REDD+, and making corporate commitments to cut out deforestation altogether.	Už několik desítek let hledá svět způsob, jak odlesňování zastavit. Uzákoňují se nová chráněná území, vlády pilují zákony i jejich vymahatelnost, iniciují se mezinárodní programy typu REDD+, korporace si stanovují vlastní závazky na zastavení kácení.
Yet nothing has changed how we approach deforestation like satellite monitoring.	Nic z toho ale nezměnilo přístup k odlesňování tak významně jako satelitní monitoring.
In recent years, this has revolutionized our ability to track deforestation.	Díky němu máme již několik let možnost deforestaci detailně sledovat.
Instead of relying on local government statistics, researchers and activists are now able to monitor changes in the forest from their laptops and smartphones.	Dříve byli výzkumníci a aktivisté odkázáni jen na statistiky vypracované místními samosprávami. Dnes jsou schopni monitorovat aktuální změny sami s pomocí počítače a chytrého telefonu.
What does this information tell us about how we’re doing at beating deforestation — and what we might do to make further progress toward this global goal?	Jak to tedy s poklesem tempa odlesňování doopravdy je? A jak se dá tato společná globální snaha efektivně podpořit?
Global Assessments	Souhrnné zprávy
Last year, the Food and Agriculture Organization of the United Nations released its latest Global Forest Resources Assessment.	Vloni zveřejnila Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) nejnovější souhrnnou zprávu Hodnocení celosvětových lesních zdrojů.
According to the assessment, we have seen a net loss of forests of 129 million hectares since 1990, an area about the size of Peru.	Uvádí se v ní, že od roku 1990 ubylo na celém světě celkem 129 milionů hektarů lesů, což je plocha rovnající se rozloze státu Peru.
But the report, released every five years, also found that the rate of deforestation had slowed recently: forests experienced 56 percent less net loss annually in the past five years than during the 1990s.	Zpráva, kterou OSN vydává pravidelně jednou za pět let, však také konstatuje, že se tempo deforestace v posledních letech zpomalilo. V posledním měřeném období bylo vykáceno o 56 procent méně lesů než v průběhu let devadesátých.
The Global Forest Resources Assessment found a significant slowdown in deforestation in the tropics, while net forest cover in temperate regions was either stable or rising.	Míra odlesňování tropických pralesů poklesla, rozloha lesů v mírném pásu je stabilní nebo pomalu roste.
Anssi Pekkarinen, leader of the FAO’s Forest Monitoring and Assessment Team, says the team is “quite confident” that deforestation has slowed in the tropics.	Anssi Pekkarinen, vedoucí Týmu pro monitoring lesů při FAO, potvrzuje, že pokles tempa odlesňování v tropickém podnebním pásu je „více méně dobře zmapovaný“.
Between 1990 and 2000, tropical forests lost more than 9 million hectares (20 million acres) annually, but over the past five years annual losses slightly exceed 6 million hectares (10 million acres), according to the Global Forest Resources Assessment.	Zatímco v období mezi lety 1990 a 2000 zde docházelo k meziročním ztrátám přesahujícím devět milionů hektarů, za posledních pět let je to něco lehce přes šest milionů hektarů ročně.
Critics, however, contend the FAO data are marred by dependence on local governments with varying abilities — and desires — to accurately monitor or report forest cover. Moreover, definitions of forest vary depending on the government and the time period, making comparing forest loss over decades difficult.	Kritikové ale namítají, že FAO vychází z údajů regionálních správních institucí, a ty mohou při sběru dat postupovat neobjektivně.
Meanwhile, one of the most rigorous studies in recent years found that forest loss actually accelerated by 62 percent in the tropics from 1990 to 2010.	Definice pojmu „les" není navíc zcela jasně ukotvena, v průběhu minulých let se často měnila, a tak prý nelze dospět k přesným výsledkům.
Lead author Do-Hyung Kim, a Ph.D. student at the University of Maryland, College Park, says the study, published in 2015 in the journal Geophysical Research Letters, was meant to provide an “alternative” to FAO data based on “a consistent definition and methods.”	A pak tady máme ještě jiný dokument, jednu z nejdůkladnějších studií posledních let, který tvrdí, že úbytek zalesněné plochy v tropických pralesech v letech 1990 až 2010 naopak zrychlil o závratných 62 procent. Autorem práce je Do-Hyung Kim, student Marylandské univerzity v College Park.
To do the analysis, Kim and colleagues analyzed 5,444 Landsat satellite images, comparing past and present forest cover using the same definitions.	Jeho záměrem bylo přednést „alternativu“ k datům FAO, založenou na konzistentních definicích a metodách.
“Brazil is the exception, not the rule at all, in reducing its rate of deforestation.” – Matt HansenKim’s conclusions are buttressed by findings from a 2013 study in Science that found forest loss in the tropics jumped by more than 200,000 hectares every year from 2000 to 2012.	Kim a jeho kolegové analyzovali 5 444 satelitních snímků pořízených v rámci programu Landsat a s využitím jednotných definic porovnali stavy zalesnění v minulosti a v současnosti. Kimovy závěry podpořila i studie časopisu Science z roku 2013. Plošné kácení tropických pralesů se v letech 2000 až 2012 každoročně zvyšovalo o více než 200 000 hektarů.
The research declared that Brazil’s recent crackdown on deforestation was negated by rising destruction in other tropical countries, such as Indonesia and Malaysia.	Během výzkumu bylo zjištěno, že pokles v Brazílii byl „dorovnán“ nárůstem v jiných tropických oblastech, např. v Indonésii a Malajsii.
“Brazil is the exception, not the rule at all, in reducing its rate of deforestation,” says lead author Matt Hansen, a remote sensing scientist at the University of Maryland.	„Ve snižování míry odlesňování je Brazílie spíše výjimkou, která potvrzuje pravidlo,“ říká autor studie Matt Hansen, vedoucí projektu dálkového průzkumu na Marylandské univerzitě.
There is little disagreement, however, that deforestation has slowed in temperate regions.	Naopak v mírném pásu žádné výrazné nejasnosti nepanují.
For one thing, the data are generally more reliable in these regions.	Data pořízená v těchto regionech – v USA, Rusku a Číně – jsou totiž obecně spolehlivější.
According to the Global Forest Resources Assessment, net forest cover has actually risen in countries such as the U.S., Russia and China over the past 15 years.	Podle Hodnocení celosvětových lesních zdrojů se místní lesy posledních patnáct let rozrůstají.
This doesn’t mean these nations aren’t continuing to clear-cut forests, but the total amount of land devoted to forests has grown.	Přestože se soustavné kácení zcela nezastavilo, lesů je zde více než v minulosti.
China, for example, has undertaken ambitious forest planting programs to combat desertification and soil erosion (although most of these are monoculture plantations rather than diverse forests).	Například Čína ve snaze zabránit desertifikaci a půdní erozi iniciovala ambiciózní program výsadby lesů (bohužel se spíše než o smíšené lesy jedná o monokultury).
Apples and Oranges	Hrušky a jablka
Worldwide, Global Forest Watch — an interactive mapping tool online — has found that tree cover loss has steadily increased (with some fluctuations) between 2001 and 2014.	Postupné snižování zalesnění zaznamenal v období let 2001 až 2014 i interaktivní online monitoring lesů Global Forest Watch.
But Rachael Petersen, a research analyst for World Resources Institute, which operates GFW, says comparing the FAO and GFW data is like “comparing apples to oranges.”	Rachael Petersen, výzkumný analytik Ústavu světových zdrojů, kde se data z GFW zpracovávají, vysvětluje, že srovnávat výsledky FAO a GFW je jako srovnávat „hrušky a jablka".
This is because FAO largely measures land use change, while GFW covers tree cover loss.	Zatímco FAO monitoruje změny ve využití půdy, GFW se zaměřuje na mizení lesních porostů.
For example, clear-cutting a forest in the southern United States is not considered deforestation by FAO so long as the land remains designated as a production forest — that is, clear-cut and regrown at regular intervals.	Z toho důvodu FAO nehodnotí kácení lesů na severu Spojených států jako deforestaci, pokud se na tom místě znovu vysází užitkový les. GFW ale tuto ztrátu započte, protože satelit vidí, že se kácí.
But GFW will detect loss for that year, because the satellites see felled trees — even if forests will soon grow there again.	To, že tam brzy porostou nové stromy, už nebere v potaz.
FAO says it does not include oil palm plantations or fruit tree monocultures under its definition of forests, but it does include pulp and paper plantations as well as replanting efforts that usually depend on a single species.“Taken together, data give us a more complete understanding of how forest landscapes are changing,” says Petersen.	Monokultury ovocných stromů a palmy olejné nejsou z pohledu FAO chápány jako les. Naopak plantáže pro produkci celulózy a papíru i jednodruhová výsadba za les považovány jsou. „K úplnému pochopení procesů v proměnách lesů a krajiny tedy potřebujeme oba přístupy – jak záznamy z GFW, tak i údaje z FAO,“ uzavírá Petersen.
Another major issue plaguing the data today is whether monoculture plantations should be counted as forests.	Vraťme se ještě k monokulturním plantážím.
FAO says it does not include oil palm plantations or fruit tree monocultures under its definition of forests, but it does include pulp and paper plantations as well as replanting efforts that usually depend on a single species.	Jak již bylo řečeno, z pohledu FAO nejsou ovocné sady ani plantáže palmy olejné lesní plochou, jednodruhová užitková výsadba stromů ano.
And most analyses of satellite data sets don’t distinguish between forest plantations and diverse forests, meaning that research dependent on satellites usually counts mature oil palm, rubber, acacia or other plantations as forest simply because from the a bird’s eye view they look like forest.	Satelitní snímkování však mezi plantážemi a tradičním lesem rozdíl nevidí. Z pohledu shora je to prostě zelená plocha, ať už se jedná o lány palmy olejné, gumovníku, akácie nebo o jakýkoliv jiný druh.
But the idea that any monoculture plantation is a forest drives ecologists crazy.	Zkuste ale tohle říct ekologovi. Hrůzou mu vstanou vlasy na hlavě.
“They’re about as biologically similar to native forests as my front lawn,” says William Laurance, an expert on tropical forests with James Cook University in Australia.	„To je asi tak stejný lesní porost jako náš trávník před domem,“ říká William Laurance, expert na tropické pralesy z Univerzity Jamese Cooka v Austrálii.
Indonesia vs. Brazil	Indonésie vs. Brazílie
In the end, no measurement of deforestation is without fault.	Podtrženo sečteno ani jeden z uvedených typů monitoringu není zcela ideální.
But, ultimately, we may be missing the point by focusing on relative rates of global deforestation.	Budeme-li měřit pouze relativní hodnoty globálního odlesňování, může nám leccos podstatného uniknout.
Even if we go with the best-case slowdown scenario, deforestation is still happening at an unsustainable pace.	I ten nejoptimističtější scénář znamená, že deforestace probíhá, byť v sebemenší míře.
Every year, our planet has less forest than it did before — and much less primary forest.	A situace není výhledově udržitelná. Rozloha lesů na naší planetě se rok od roku zmenšuje.
Every year, more species — many of them not even named — become threatened with extinction or go extinct.	Zejména lesů primárních. Každým rokem roste počet živočišných druhů, kterým hrozí vyhynutí.
And every year more planet-warming carbon enters the atmosphere from destroyed forests.	Mnohým z nich jsme ještě ani nestihli dát jméno.
This is nowhere more evident than in Indonesia, which in 2015 saw 2.1 million hectares (5.2 million acres) of land — much of it peat and rainforest — go up in smoke.	Kácením vypouštíme do atmosféry čím dál více uhlíku. Nejočividnější je tento trend v Indonésii, která během roku 2015 vypálila 2,1 milionu hektarů (5,2 milionu akrů), z níž většinu pokrýval tropický prales a rašeliniště.
During the dry season, farmers and plantations routinely clear peat and rainforest in Indonesia by burning it, creating a toxic haze that blankets the wider region.	Běžnou rutinou místních farmářů a majitelů plantáží je mýtit zalesněné plochy vypalováním. Toxické zplodiny se šíří daleko do okolí.
But last year — due in part to El Niño and global warming — the fires proved particularly fierce and long lasting.	Minulý rok byly požáry výrazně intenzívnější a trvaly delší dobu – částečně díky klimatickému jevu El Niňo a celkovému oteplování planety.
Erik Meijaard, an Indonesia-based ecologist, dubbed them “the biggest environmental crime of the 21st century” even as the months-long crisis failed to capture anywhere near the global media attention as the Deepwater Horizon oil spill in the Gulf of Mexico in 2010.	Erik Meijaard, ekolog působící v Indonésii, je označil za „největší environmentální zločin 21. století“. Bohužel jim významná globální média nevěnovala zdaleka takovou pozornost jako havárii ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010.
In all, the disaster resulted in the direct deaths of 21 people, at least half a million acute respiratory infections, hundreds of cancelled flights and immeasurable impacts to wildlife.	Požáry v Indonésii si vyžádaly 21 životů, nejméně půl milionu lidí bylo postiženo akutními respiračními potížemi, aerolinky zrušily stovky letů.
The World Bank estimated a total loss to the Indonesian economy estimated at more than US$16 billion.	Podle Světové banky utrpěla indonéská ekonomika celkovou ztrátu ve výši 16 miliard amerických dolarů.
It also released a carbon bomb: At the height, the fires emitted more carbon dioxide on a daily basis than the entire U.S. economy.	A vypustila do světa uhlíkovou bombu: během nejintenzívnějších požárů stoupalo do ovzduší denně více oxidu uhličitého, než kolik vyprodukují Spojené státy.
For those who have followed the turmoil of Indonesia’s forest policies, none of this was surprising.	Ti, co znají chaotické principy místní ochrany přírody, nemohli být těmito událostmi nijak překvapeni.
Suffering from decades of corruption, lax laws, decentralized governance and powerful industrial players, Indonesia’s forests are in crisis.	Za desítky let vlády korupce, laxního zákonodárství a vlivu velkých průmyslových hráčů prostě musela nějaká krize přijít.
But, maybe Indonesia should look to Brazil.	Ale není potřeba házet flintu do žita.
The Amazonian country was once the global pariah when it came to rainforest destruction.	Stačí se zajet podívat do Brazílie.
Now experts repeatedly point to it as a model for how to really take on deforestation.	Kdysi největší devastátor deštných pralesů na zeměkouli je dnes s oblibou uváděn jako příklad státu, který se s deforestací dokázal účinně porvat.
A leader in the application of satellite monitoring, Brazil has combined the new technology with strong governance, tough forest laws and vast protected areas.	S pomocí nových technologií, satelitního monitoringu, striktních zákonných opatření a rozsáhlou sítí chráněných území se Brazílii podařilo od roku 2000 zpomalit tempo deforestace o 70 až 80 procent.
And it’s working: Deforestation in Brazil slowed 70 to 80 percent from the early 2000s to today — though it has risen slightly in recent years.	V posledních letech se ale začalo opět lehce zrychlovat. „Brazílie má dnes nejúčinnější nástroje na snižování tempa odlesňování,“ uvádí Hansen.
“Brazil is the best to date in intervening in an ongoing deforestation dynamic and actually greatly reducing it,” says Hansen, who points to the country’s “vigorous civil society, government mandates and an engaged private sector” as key to the initial success.	Klíčem k úspěchu jsou „aktivní občanská společnost, účinná vládní opatření a participující privátní sektor“. Řada brazilských akcionářů se rozhodla s tímto ne neřešitelným problémem trochu hnout.
In a nutshell, Brazil’s many stakeholders came together to take on a hugely complex, but not unsolvable, problem.	Cíl cesty je sice zatím v nedohlednu, ale směr je správný.
The battle is not over there, but it is moving in the right direction.	„Brazilský model může být výzvou i pro další státy,“ říká Hansen.
“Replicating those conditions elsewhere may prove challenging,” Hansen says.	Indonéský palmový průmysl se například od problematiky deforestace dlouhodobě distancuje.
For instance, in Indonesia, the palm oil industry routinely plays down the problem and the government still sends mixed messages on the importance (or lack thereof) of protecting forests, even going so far as to criticize recent zero deforestation pledges by corporations.	Místní vláda nemá k ochraně (nebo kácení) lesů jasný postoj. Nedávno dokonce zkritizovala veřejný slib korporací, které se zavazovaly k nulovému odlesňování.
Moving Forward	Posun vpřed
Many hold out hope that the Paris climate agreement, signed by virtually every nation in the world in December, could point to a new era for the world’s forests.	Mnoho z nás nyní vkládá velké naděje do Pařížské klimatické dohody, kterou v prosinci minulého roku podepsaly v podstatě všechny státy světa.
Included in the agreement is a request that countries conserve and enhance forests in order to mitigate carbon emissions.	Zejména díky požadavku na zákonnou ochranu a rozšiřování lesní plochy za účelem eliminace uhlíkových emisí se našim lesům snad blýská na lepší časy.
Every year more of the world’s biggest corporations and industries are announcing “zero deforestation” pledges.The Paris agreement also lent considerable support to REDD+, a long-debated program that establishes a mechanism by which wealthy nations pay poor tropical countries to keep their forests standing.	Pařížská dohoda významně podpořila i program REDD+, mechanismus, kdy bohaté státy posílají peníze těm chudým v tropických oblastech, aby tak podpořily místní ochranu pralesů.
Under discussion for a decade, the program has yet to prove itself and still faces a number of critics.	I po deseti letech existence však program skýtá mnohá úskalí a čelí časté kritice.
But a commitment of $5 billion by Norway, Germany and the UK to REDD+ announced on day one of the Paris talks should see the program finally kick into high gear.	Snad jej pomůže rozproudit oněch 5 miliard dolarů z Norska, Německa a Velké Británie, které byly přislíbeny hned první den Pařížské konference.
At the same time, every year more of the world’s biggest corporations and industries are announcing “zero deforestation” pledges, a trend started in Brazil in 2008.	Závazky k nulové deforestaci ze strany největších světových průmyslových korporací jsou dalším, stále častějším jevem.
Many of these pledges don’t go into effect for 5 or even 15 years and, even more problematic, such pledges often only apply to so-called high conservation forests, a definition that remains under heavy debate but basically means forests with high carbon content or rare species.	Tyto sliby jsou však prakticky realizovatelné ve výhledu pěti, někdy i patnácti let, a často se vztahují pouze na lesy s vysokou ochranou, tedy na ty s velkými zásobami uhlíku a ohroženými druhy živočichů.
Still, such pledges show that at least some in the private sector are beginning to view deforestation as no longer permissible.	Na druhou stranu musíme uznat, že je dobře, že se privátní sektor začíná ohlížet na neudržitelné dopady své činnosti.
Finally, experts say that recognizing the rights of local people and indigenous groups to their traditional forests could be one of the easiest, cheapest and most effective ways to protect standing forests from razing.	Dalším řešením, zřejmě tím nejsnazším a nejlevnějším, může být podle odborníků přenechání vlastnictví a péče o lesy místním původním kmenům.

Becoming aware hurts, but it is the only way to find what makes you suffer.

Bolí si to uvědomovat, ale je to jediná možnost, jak najít to, co ti ubližuje.

You realize that what happened and brought you pain is not "natural" or "normal."

Zjistíš, že to, co se ti stávalo a bolelo tě, není „přirozené“ ani „normální“.

You had an intuition, but you did not even dare to name it.

Tušila jsi to, ale ani ses neodvážila to pojmenovat.

You realize that women have lived it for centuries and many have struggled to break free and liberate all of us.

Uvědomuješ si, že jsi to zažívala, že to ženy zažívají už po staletí a že jich mnoho bojovalo, aby mohly osvobodit jak sebe samé, tak nás všechny.

Each time I discover the stories and the words of women before me, I feel comforted and motivated.

Pokaždé, když objevím příběhy a slova žen přede mnou, cítím se povzbuzená a inspirovaná.

We need to know more about our history—about ourselves.

Je potřeba, abychom více poznaly svoji historii.

That was the inspiration behind the Feminist Library.

To byla inspirace pro Feministickou knihovnu..

For safety and privacy reasons, Global Voices has redacted the names of the Feminist Library's administrators.

Hodně toho, co se zveřejňuje v knihovně, jsou také materiály pro inspiraci.

Global Deforestation Is Decreasing. Or Is It? · Global Voices

Skutečně se tempo globálního odlesňování zpomaluje?

Aerial view of the Amazon Rainforest, near Manaus, the capital of the Brazilian state of Amazonas.

Letecký snímek amazonského pralesa pořízený poblíž Manausu, hlavního města brazilského státu Amazonas.

Photo by Flickr user Neil Palmer (CIAT).

Foto ze serveru Flickr, autorem je Neil Palmer (CIAT).

CC-BY-NC-SA 2.0.

This post by Jeremy Leon Hance was originally published on Ensia.com, a magazine that highlights international environmental solutions in action, and is republished here as part of a content-sharing agreement.

Článek Jeremyho Leona Hanceho byl původně publikován na webových stránkách Ensia.com, které mapují mezinárodní aktivity v rámci ochrany životního prostředí. Jeho zveřejnění na portálu Global Voices je v souladu s dohodou o sdílení obsahu.

It started, as many things do, with a rumor.

Jak už to tak občas bývá, nejdřív se začaly šířit fámy.

In 2013, Matt Finer, a researcher with the Amazon Conservation Association, heard from locals that someone was cutting down rainforest deep in the Peruvian Amazon, far from prying eyes.

První zprávy o kácení stromů kdesi uprostřed peruánské části amazonského pralesa se Mattu Finerovi, výzkumnému asistentovi Asociace za záchranu Amazonie, donesly od místních obyvatel.

So Finer and colleagues did something that would have been unheard of 10 years before: Using high resolution satellite imagery, they found a couple hectares of felled trees in a seemingly impenetrable sea of forest.

Matt se spolu s kolegy tenkrát rozhodl podniknout něco, co by ještě před deseti lety bylo zcela nemyslitelné: pořídil detailní satelitní snímky.

“You could just see this little smidge of forest loss and we said, ‘Maybe that’s it,’” says Finer.

A uprostřed nekonečného zeleného koberce objevil několikahektarový vysekaný pás bez stromů. „Na jednom ze záběrů byl vidět malý obdélník. Napadlo nás, že to nejspíš bude ono,“ popisuje Finer.

Over the next few years, the team watched the destruction spread from just a few hectares to more than 2,000.

Během následujících let se sledovaná plocha rozšířila na více než 2 000 hektarů.

It eventually connected the loss to United Cacao, a company based in the Cayman Islands with ambitions to become the “world’s largest and lowest cost corporate grower of cacao,” according to its website.

Finerův tým zjistil, že firma, která má kácení na svědomí, se jmenuje United Cacao, sídlí na Kajmanských ostrovech a podle svých webových stránek má v plánu stát se „světovou jedničkou na trhu s kakaovými boby“.

Armed with dramatic satellite images, Finer and colleagues took the story to the Peruvian government and press, hoping to make a difference. The case is now in Peruvian court to determine if the company undertook the proper steps before clearing the forest.

Tým se rozhodl dát věci do pořádku a poslal fotografie i informace peruánské vládě a tisku.

In the meantime, according to Finer, the agriculture ministry has responded by slapping United Cacao with a “paralyzation” order to halt its operation.

Dnes má případ na stole peruánský soud a čeká se na posouzení, zda firma dodržela všechna náležitá opatření.

But, says Finer, weekly satellite imagery shows United Cacao is not complying.

Podle Finera se do případu vložilo i ministerstvo zemědělství.

“The deforestation is happening as we speak,” he says.

To nařídilo firmě United Cacao okamžité zastavení veškerých operací.

The world has struggled for decades to stem deforestation through a variety of means.

Pokračující satelitní monitoring však ukázal, že firma příkaz nerespektuje. „Kácí se zvesela dál,“ potvrdil Finer.

In 2008, biodiversity expert Norman Myers said that deforestation in the tropics was “one of the worst crises since we came out of our caves 10,000 years ago.”

Norman Myers, přední světový odborník na biologickou diverzitu, v roce 2008 prohlásil, že kácení tropických pralesů je „jednou z největších katastrof od dob, kdy lidstvo opustilo před 10 000 lety jeskyně“.

Ongoing loss is driving fears of mass extinction.

Postupná redukce zalesněných ploch vyvolává obavy z masového vymírání druhů.

But the loss of forests — both tropical and temperate — also plays a big role in the global climate crisis: Experts estimate that 10 to 15 percent of current greenhouse gas emissions are due to land use change.

Úbytek lesů – tropických i těch v mírném podnebním pásu – významně přispívá ke změnám globálního klimatu. Deset až patnáct procent celosvětové produkce skleníkových plynů připadá podle odborných odhadů právě na zemědělství a změny v obhospodařování půdy.

Not only that, but forests are vital to mitigating soil erosion, stemming floods, maintaining precipitation and even boosting human health and happiness.

Lesy přitom absorbují dešťovou vodu a fungují jako účinná prevence proti půdní erozi i záplavám. Pobyt v lese prospívá zdraví a vyvolává v lidech pocity štěstí.

The world has struggled for decades to stem deforestation through a variety of means, including setting aside new protected areas, improving laws and enforcement at the national level, creating international programs such as REDD+, and making corporate commitments to cut out deforestation altogether.

Už několik desítek let hledá svět způsob, jak odlesňování zastavit. Uzákoňují se nová chráněná území, vlády pilují zákony i jejich vymahatelnost, iniciují se mezinárodní programy typu REDD+, korporace si stanovují vlastní závazky na zastavení kácení.

Yet nothing has changed how we approach deforestation like satellite monitoring.

Nic z toho ale nezměnilo přístup k odlesňování tak významně jako satelitní monitoring.

In recent years, this has revolutionized our ability to track deforestation.

Díky němu máme již několik let možnost deforestaci detailně sledovat.

Instead of relying on local government statistics, researchers and activists are now able to monitor changes in the forest from their laptops and smartphones.

Dříve byli výzkumníci a aktivisté odkázáni jen na statistiky vypracované místními samosprávami. Dnes jsou schopni monitorovat aktuální změny sami s pomocí počítače a chytrého telefonu.

What does this information tell us about how we’re doing at beating deforestation — and what we might do to make further progress toward this global goal?

Jak to tedy s poklesem tempa odlesňování doopravdy je? A jak se dá tato společná globální snaha efektivně podpořit?

Global Assessments

Souhrnné zprávy

Last year, the Food and Agriculture Organization of the United Nations released its latest Global Forest Resources Assessment.

Vloni zveřejnila Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) nejnovější souhrnnou zprávu Hodnocení celosvětových lesních zdrojů.

According to the assessment, we have seen a net loss of forests of 129 million hectares since 1990, an area about the size of Peru.

Uvádí se v ní, že od roku 1990 ubylo na celém světě celkem 129 milionů hektarů lesů, což je plocha rovnající se rozloze státu Peru.

But the report, released every five years, also found that the rate of deforestation had slowed recently: forests experienced 56 percent less net loss annually in the past five years than during the 1990s.

Zpráva, kterou OSN vydává pravidelně jednou za pět let, však také konstatuje, že se tempo deforestace v posledních letech zpomalilo. V posledním měřeném období bylo vykáceno o 56 procent méně lesů než v průběhu let devadesátých.

The Global Forest Resources Assessment found a significant slowdown in deforestation in the tropics, while net forest cover in temperate regions was either stable or rising.

Míra odlesňování tropických pralesů poklesla, rozloha lesů v mírném pásu je stabilní nebo pomalu roste.

Anssi Pekkarinen, leader of the FAO’s Forest Monitoring and Assessment Team, says the team is “quite confident” that deforestation has slowed in the tropics.

Anssi Pekkarinen, vedoucí Týmu pro monitoring lesů při FAO, potvrzuje, že pokles tempa odlesňování v tropickém podnebním pásu je „více méně dobře zmapovaný“.

Between 1990 and 2000, tropical forests lost more than 9 million hectares (20 million acres) annually, but over the past five years annual losses slightly exceed 6 million hectares (10 million acres), according to the Global Forest Resources Assessment.

Zatímco v období mezi lety 1990 a 2000 zde docházelo k meziročním ztrátám přesahujícím devět milionů hektarů, za posledních pět let je to něco lehce přes šest milionů hektarů ročně.

Critics, however, contend the FAO data are marred by dependence on local governments with varying abilities — and desires — to accurately monitor or report forest cover. Moreover, definitions of forest vary depending on the government and the time period, making comparing forest loss over decades difficult.

Kritikové ale namítají, že FAO vychází z údajů regionálních správních institucí, a ty mohou při sběru dat postupovat neobjektivně.

Meanwhile, one of the most rigorous studies in recent years found that forest loss actually accelerated by 62 percent in the tropics from 1990 to 2010.

Definice pojmu „les" není navíc zcela jasně ukotvena, v průběhu minulých let se často měnila, a tak prý nelze dospět k přesným výsledkům.

Lead author Do-Hyung Kim, a Ph.D. student at the University of Maryland, College Park, says the study, published in 2015 in the journal Geophysical Research Letters, was meant to provide an “alternative” to FAO data based on “a consistent definition and methods.”

A pak tady máme ještě jiný dokument, jednu z nejdůkladnějších studií posledních let, který tvrdí, že úbytek zalesněné plochy v tropických pralesech v letech 1990 až 2010 naopak zrychlil o závratných 62 procent. Autorem práce je Do-Hyung Kim, student Marylandské univerzity v College Park.

To do the analysis, Kim and colleagues analyzed 5,444 Landsat satellite images, comparing past and present forest cover using the same definitions.

Jeho záměrem bylo přednést „alternativu“ k datům FAO, založenou na konzistentních definicích a metodách.

“Brazil is the exception, not the rule at all, in reducing its rate of deforestation.” – Matt HansenKim’s conclusions are buttressed by findings from a 2013 study in Science that found forest loss in the tropics jumped by more than 200,000 hectares every year from 2000 to 2012.

Kim a jeho kolegové analyzovali 5 444 satelitních snímků pořízených v rámci programu Landsat a s využitím jednotných definic porovnali stavy zalesnění v minulosti a v současnosti. Kimovy závěry podpořila i studie časopisu Science z roku 2013. Plošné kácení tropických pralesů se v letech 2000 až 2012 každoročně zvyšovalo o více než 200 000 hektarů.

The research declared that Brazil’s recent crackdown on deforestation was negated by rising destruction in other tropical countries, such as Indonesia and Malaysia.

Během výzkumu bylo zjištěno, že pokles v Brazílii byl „dorovnán“ nárůstem v jiných tropických oblastech, např. v Indonésii a Malajsii.

“Brazil is the exception, not the rule at all, in reducing its rate of deforestation,” says lead author Matt Hansen, a remote sensing scientist at the University of Maryland.

„Ve snižování míry odlesňování je Brazílie spíše výjimkou, která potvrzuje pravidlo,“ říká autor studie Matt Hansen, vedoucí projektu dálkového průzkumu na Marylandské univerzitě.

There is little disagreement, however, that deforestation has slowed in temperate regions.

Naopak v mírném pásu žádné výrazné nejasnosti nepanují.

For one thing, the data are generally more reliable in these regions.

Data pořízená v těchto regionech – v USA, Rusku a Číně – jsou totiž obecně spolehlivější.

According to the Global Forest Resources Assessment, net forest cover has actually risen in countries such as the U.S., Russia and China over the past 15 years.

Podle Hodnocení celosvětových lesních zdrojů se místní lesy posledních patnáct let rozrůstají.

This doesn’t mean these nations aren’t continuing to clear-cut forests, but the total amount of land devoted to forests has grown.

Přestože se soustavné kácení zcela nezastavilo, lesů je zde více než v minulosti.

China, for example, has undertaken ambitious forest planting programs to combat desertification and soil erosion (although most of these are monoculture plantations rather than diverse forests).

Například Čína ve snaze zabránit desertifikaci a půdní erozi iniciovala ambiciózní program výsadby lesů (bohužel se spíše než o smíšené lesy jedná o monokultury).

Apples and Oranges

Hrušky a jablka

Worldwide, Global Forest Watch — an interactive mapping tool online — has found that tree cover loss has steadily increased (with some fluctuations) between 2001 and 2014.

Postupné snižování zalesnění zaznamenal v období let 2001 až 2014 i interaktivní online monitoring lesů Global Forest Watch.

But Rachael Petersen, a research analyst for World Resources Institute, which operates GFW, says comparing the FAO and GFW data is like “comparing apples to oranges.”

Rachael Petersen, výzkumný analytik Ústavu světových zdrojů, kde se data z GFW zpracovávají, vysvětluje, že srovnávat výsledky FAO a GFW je jako srovnávat „hrušky a jablka".

This is because FAO largely measures land use change, while GFW covers tree cover loss.

Zatímco FAO monitoruje změny ve využití půdy, GFW se zaměřuje na mizení lesních porostů.

For example, clear-cutting a forest in the southern United States is not considered deforestation by FAO so long as the land remains designated as a production forest — that is, clear-cut and regrown at regular intervals.

Z toho důvodu FAO nehodnotí kácení lesů na severu Spojených států jako deforestaci, pokud se na tom místě znovu vysází užitkový les. GFW ale tuto ztrátu započte, protože satelit vidí, že se kácí.

But GFW will detect loss for that year, because the satellites see felled trees — even if forests will soon grow there again.

To, že tam brzy porostou nové stromy, už nebere v potaz.

FAO says it does not include oil palm plantations or fruit tree monocultures under its definition of forests, but it does include pulp and paper plantations as well as replanting efforts that usually depend on a single species.“Taken together, data give us a more complete understanding of how forest landscapes are changing,” says Petersen.

Monokultury ovocných stromů a palmy olejné nejsou z pohledu FAO chápány jako les. Naopak plantáže pro produkci celulózy a papíru i jednodruhová výsadba za les považovány jsou. „K úplnému pochopení procesů v proměnách lesů a krajiny tedy potřebujeme oba přístupy – jak záznamy z GFW, tak i údaje z FAO,“ uzavírá Petersen.

Another major issue plaguing the data today is whether monoculture plantations should be counted as forests.

Vraťme se ještě k monokulturním plantážím.

FAO says it does not include oil palm plantations or fruit tree monocultures under its definition of forests, but it does include pulp and paper plantations as well as replanting efforts that usually depend on a single species.

Jak již bylo řečeno, z pohledu FAO nejsou ovocné sady ani plantáže palmy olejné lesní plochou, jednodruhová užitková výsadba stromů ano.

And most analyses of satellite data sets don’t distinguish between forest plantations and diverse forests, meaning that research dependent on satellites usually counts mature oil palm, rubber, acacia or other plantations as forest simply because from the a bird’s eye view they look like forest.

Satelitní snímkování však mezi plantážemi a tradičním lesem rozdíl nevidí. Z pohledu shora je to prostě zelená plocha, ať už se jedná o lány palmy olejné, gumovníku, akácie nebo o jakýkoliv jiný druh.

But the idea that any monoculture plantation is a forest drives ecologists crazy.

Zkuste ale tohle říct ekologovi. Hrůzou mu vstanou vlasy na hlavě.

“They’re about as biologically similar to native forests as my front lawn,” says William Laurance, an expert on tropical forests with James Cook University in Australia.

„To je asi tak stejný lesní porost jako náš trávník před domem,“ říká William Laurance, expert na tropické pralesy z Univerzity Jamese Cooka v Austrálii.

Indonesia vs. Brazil

Indonésie vs. Brazílie

In the end, no measurement of deforestation is without fault.

Podtrženo sečteno ani jeden z uvedených typů monitoringu není zcela ideální.

But, ultimately, we may be missing the point by focusing on relative rates of global deforestation.

Budeme-li měřit pouze relativní hodnoty globálního odlesňování, může nám leccos podstatného uniknout.

Even if we go with the best-case slowdown scenario, deforestation is still happening at an unsustainable pace.

I ten nejoptimističtější scénář znamená, že deforestace probíhá, byť v sebemenší míře.

Every year, our planet has less forest than it did before — and much less primary forest.

A situace není výhledově udržitelná. Rozloha lesů na naší planetě se rok od roku zmenšuje.

Every year, more species — many of them not even named — become threatened with extinction or go extinct.

Zejména lesů primárních. Každým rokem roste počet živočišných druhů, kterým hrozí vyhynutí.

And every year more planet-warming carbon enters the atmosphere from destroyed forests.

Mnohým z nich jsme ještě ani nestihli dát jméno.

This is nowhere more evident than in Indonesia, which in 2015 saw 2.1 million hectares (5.2 million acres) of land — much of it peat and rainforest — go up in smoke.

Kácením vypouštíme do atmosféry čím dál více uhlíku. Nejočividnější je tento trend v Indonésii, která během roku 2015 vypálila 2,1 milionu hektarů (5,2 milionu akrů), z níž většinu pokrýval tropický prales a rašeliniště.

During the dry season, farmers and plantations routinely clear peat and rainforest in Indonesia by burning it, creating a toxic haze that blankets the wider region.

Běžnou rutinou místních farmářů a majitelů plantáží je mýtit zalesněné plochy vypalováním. Toxické zplodiny se šíří daleko do okolí.

But last year — due in part to El Niño and global warming — the fires proved particularly fierce and long lasting.

Minulý rok byly požáry výrazně intenzívnější a trvaly delší dobu – částečně díky klimatickému jevu El Niňo a celkovému oteplování planety.

Erik Meijaard, an Indonesia-based ecologist, dubbed them “the biggest environmental crime of the 21st century” even as the months-long crisis failed to capture anywhere near the global media attention as the Deepwater Horizon oil spill in the Gulf of Mexico in 2010.

Erik Meijaard, ekolog působící v Indonésii, je označil za „největší environmentální zločin 21. století“. Bohužel jim významná globální média nevěnovala zdaleka takovou pozornost jako havárii ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010.

In all, the disaster resulted in the direct deaths of 21 people, at least half a million acute respiratory infections, hundreds of cancelled flights and immeasurable impacts to wildlife.

Požáry v Indonésii si vyžádaly 21 životů, nejméně půl milionu lidí bylo postiženo akutními respiračními potížemi, aerolinky zrušily stovky letů.

The World Bank estimated a total loss to the Indonesian economy estimated at more than US$16 billion.

Podle Světové banky utrpěla indonéská ekonomika celkovou ztrátu ve výši 16 miliard amerických dolarů.

It also released a carbon bomb: At the height, the fires emitted more carbon dioxide on a daily basis than the entire U.S. economy.

A vypustila do světa uhlíkovou bombu: během nejintenzívnějších požárů stoupalo do ovzduší denně více oxidu uhličitého, než kolik vyprodukují Spojené státy.

For those who have followed the turmoil of Indonesia’s forest policies, none of this was surprising.

Ti, co znají chaotické principy místní ochrany přírody, nemohli být těmito událostmi nijak překvapeni.

Suffering from decades of corruption, lax laws, decentralized governance and powerful industrial players, Indonesia’s forests are in crisis.

Za desítky let vlády korupce, laxního zákonodárství a vlivu velkých průmyslových hráčů prostě musela nějaká krize přijít.

But, maybe Indonesia should look to Brazil.

Ale není potřeba házet flintu do žita.

The Amazonian country was once the global pariah when it came to rainforest destruction.

Stačí se zajet podívat do Brazílie.

Now experts repeatedly point to it as a model for how to really take on deforestation.

Kdysi největší devastátor deštných pralesů na zeměkouli je dnes s oblibou uváděn jako příklad státu, který se s deforestací dokázal účinně porvat.

A leader in the application of satellite monitoring, Brazil has combined the new technology with strong governance, tough forest laws and vast protected areas.

S pomocí nových technologií, satelitního monitoringu, striktních zákonných opatření a rozsáhlou sítí chráněných území se Brazílii podařilo od roku 2000 zpomalit tempo deforestace o 70 až 80 procent.

And it’s working: Deforestation in Brazil slowed 70 to 80 percent from the early 2000s to today — though it has risen slightly in recent years.

V posledních letech se ale začalo opět lehce zrychlovat. „Brazílie má dnes nejúčinnější nástroje na snižování tempa odlesňování,“ uvádí Hansen.

“Brazil is the best to date in intervening in an ongoing deforestation dynamic and actually greatly reducing it,” says Hansen, who points to the country’s “vigorous civil society, government mandates and an engaged private sector” as key to the initial success.

Klíčem k úspěchu jsou „aktivní občanská společnost, účinná vládní opatření a participující privátní sektor“. Řada brazilských akcionářů se rozhodla s tímto ne neřešitelným problémem trochu hnout.

In a nutshell, Brazil’s many stakeholders came together to take on a hugely complex, but not unsolvable, problem.

Cíl cesty je sice zatím v nedohlednu, ale směr je správný.

The battle is not over there, but it is moving in the right direction.

„Brazilský model může být výzvou i pro další státy,“ říká Hansen.

“Replicating those conditions elsewhere may prove challenging,” Hansen says.

Indonéský palmový průmysl se například od problematiky deforestace dlouhodobě distancuje.

For instance, in Indonesia, the palm oil industry routinely plays down the problem and the government still sends mixed messages on the importance (or lack thereof) of protecting forests, even going so far as to criticize recent zero deforestation pledges by corporations.

Místní vláda nemá k ochraně (nebo kácení) lesů jasný postoj. Nedávno dokonce zkritizovala veřejný slib korporací, které se zavazovaly k nulovému odlesňování.

Moving Forward

Posun vpřed

Many hold out hope that the Paris climate agreement, signed by virtually every nation in the world in December, could point to a new era for the world’s forests.

Mnoho z nás nyní vkládá velké naděje do Pařížské klimatické dohody, kterou v prosinci minulého roku podepsaly v podstatě všechny státy světa.

Included in the agreement is a request that countries conserve and enhance forests in order to mitigate carbon emissions.

Zejména díky požadavku na zákonnou ochranu a rozšiřování lesní plochy za účelem eliminace uhlíkových emisí se našim lesům snad blýská na lepší časy.

Every year more of the world’s biggest corporations and industries are announcing “zero deforestation” pledges.The Paris agreement also lent considerable support to REDD+, a long-debated program that establishes a mechanism by which wealthy nations pay poor tropical countries to keep their forests standing.

Pařížská dohoda významně podpořila i program REDD+, mechanismus, kdy bohaté státy posílají peníze těm chudým v tropických oblastech, aby tak podpořily místní ochranu pralesů.

Under discussion for a decade, the program has yet to prove itself and still faces a number of critics.

I po deseti letech existence však program skýtá mnohá úskalí a čelí časté kritice.

But a commitment of $5 billion by Norway, Germany and the UK to REDD+ announced on day one of the Paris talks should see the program finally kick into high gear.

Snad jej pomůže rozproudit oněch 5 miliard dolarů z Norska, Německa a Velké Británie, které byly přislíbeny hned první den Pařížské konference.

At the same time, every year more of the world’s biggest corporations and industries are announcing “zero deforestation” pledges, a trend started in Brazil in 2008.

Závazky k nulové deforestaci ze strany největších světových průmyslových korporací jsou dalším, stále častějším jevem.

Many of these pledges don’t go into effect for 5 or even 15 years and, even more problematic, such pledges often only apply to so-called high conservation forests, a definition that remains under heavy debate but basically means forests with high carbon content or rare species.

Tyto sliby jsou však prakticky realizovatelné ve výhledu pěti, někdy i patnácti let, a často se vztahují pouze na lesy s vysokou ochranou, tedy na ty s velkými zásobami uhlíku a ohroženými druhy živočichů.

Still, such pledges show that at least some in the private sector are beginning to view deforestation as no longer permissible.

Na druhou stranu musíme uznat, že je dobře, že se privátní sektor začíná ohlížet na neudržitelné dopady své činnosti.

Finally, experts say that recognizing the rights of local people and indigenous groups to their traditional forests could be one of the easiest, cheapest and most effective ways to protect standing forests from razing.

Dalším řešením, zřejmě tím nejsnazším a nejlevnějším, může být podle odborníků přenechání vlastnictví a péče o lesy místním původním kmenům.