gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Difficult questions were posed and met with sharp responses:	Kladly se složité otázky, které se setkaly s ostrými odpověďmi.
I'm a Muslim girl living in a Western society, why would you want to be like Western women ?	Jsem muslimka žijící v západní společnosti, proč byste chtěly být jako západní ženy?
It's so boring	Je to tak nudné.
I live in a Western society too.	Také žiji v západní společnosti.
You make it sound like the concept of being a non-religious Muslim is some fantasy for Iranian women.	To, co říkáte, zní, jako kdyby koncept nenáboženských muslimů byl pro íránské ženy fantazie.
That's how it was (its shown in the video).	Tak to bylo (tak je to zobrazeno ve videu).
And Iranians aren't demanding Western ideals, we are demanding choice.	A Íránky nepožadují západní ideály, požadujeme možnost volby.
The women who choose to be religious can be, the women who do not can not be.	Ženy, které si zvolí náboženství, mohou být pobožné, ty, které si ho nezvolí, nemusí být.
And this isn't just about the hijab, its about ridding a religious regime.	Nejde tu jen o hidžáb, jde tu o to, zbavit se náboženského režimu.
I am surprised why the concept of a country wanting freedom of choice is so unusual.	Překvapuje mě, proč je koncept země, která touží po svobodě volby, tak neobvyklý.
Unsurprisingly, there were clashes in responses to the video — especially on YouTube, as is the norm on that platform — but the variety of questions and responses showed the extent to which fashion preferences can be a window onto a society, increasingly important at a time when mainstream media's depictions of Iran are those of a regime rather than a highly diverse people.	Nepřekvapivě se mezi reakcemi na video objevily rozepře – zejména na YouTube, jak to často bývá –, ale škála otázek a odpovědí ukázala, do jaké míry mohou módní preference být ukazatelem společnosti, což je stále důležitější v době, kdy mainstreamová média zobrazují spíše íránský režim než jeho rozmanité obyvatelstvo.
Numerous comments, for example, demonstrated non-knowledge of the pre-1979 styles, and triggered inquiries as to the reasons for the radical changes from the 70s to the 80s, after which the model’s make up and hairdo was qualified by a chador.	Například množství komentujících demonstrovalo neznalost stylů předcházejících roku 1979 a začali s pátráním po radikálních změnách, které se děly od 70. do 80. let a po kterých byl make-up a účes modelky změněn čádorem.
They also asked repeatedly about the green paint on the model’s face in the 2000s, which represented the look women protestors adopted during the riots that followed presidential elections in 2009.	Dále se opakovaně ptali na zelenou barvu na tváři modelky po roce 2000, která reprezentovala vzhled ženských protestujících během neklidů po prezidentských volbách v roce 2009.
Richard Taylor said:	Richard Taylor řekl:
This has shown me how ignorant I still am about much of human history.	Tohle mi ukázalo, jak moc jsem nevěděl o historii.
I am constantly learning but I had no idea that Iranian women had more of a Western style for several decades.	Učím se bez přestání, ale neměl jsem tušení, že íránské ženy měly po několik desetiletí západní styl.
And Pirouz Kas responded:	A Pirouz Kas odpověděl:
+Richard Taylor The media like to draw their simple "Clash of Civilisations"-picture. east vs west, evil vs good, like a bad hollywood film lol.	Média ráda ukazují jednoduchý „Střet civilizací“, východ versus západ, zlo versus dobro, jako špatný holywoodský film, lol.
Sometimes do-gooders in the west defend oppressive regimes in the east, because they think there is no alternative for the people there.	Občas ti dobří na západě brání diktátorské režimy na východě, protože si myslí, že neexistuje jiná alternativa.
In my opinion, Iran deserves freedom and human rights, like any other country in the world.	Podle mě si Írán zasluhuje svobodu a lidská práva jako každá jiná země na světě.
By the way, when I say to Germans, we are not Arabs - they sometimes answer, yes you are! Thanks media, good job really.	Mimochodem, když Němcům říkám, že všichni nejsme Arabové – občas mi odpoví: „Ano, jste!“ Díky, média, dobrá práce.
Watch the complete video here:	Na celé video se podívejte zde:
China Finally Releases Five Detained Feminist Activists · Global Voices	Čína propustila pět zadržených aktivistek za práva žen
Image from Facebook Group Free Chinese Feminists.	Obrázek z facebookové skupiny „Osvoboďte čínské feministky“
The families of five women's rights activists, who were detained after planning to protest against sexual harassment in public transportation, have received notice of bail pending trial.	Pět aktivistek za ženská práva, které byly zatčeny po plánování protestu proti sexuálnímu obtěžování ve veřejné dopravě, bylo propuštěno.
According to one of their lawyers, Liang Xiaojun, the five, as suspects of a crime, will be under surveillance for a year and their rights, such as the ability to travel abroad, will still be curtailed.	Liang Siao-ťün, jeden z jejích právníků, uvedl, že ženy zůstanou – vzhledem k tomu, že jsou podezřelé ze zločinu – jeden rok pod policejním dohledem a některá jejich práva budou omezena, například právo cestovat.
The police can detain them again at any time or interrogate them further.	Policie je také může kdykoli znovu zadržet nebo dále vyslýchat.
Zheng Churan, Wang Man, Li Tingting, Wei Tingting and Wu Rongrong were arrested in March ahead of the International Women's Day.	Čeng Čchu-žan, Wang Man, Li Tching-tching, Wej Tching-tching a Wu Žung-žung byly zatčeny v březnu před Mezinárodním dnem žen.
The police attempted to press charges of "picking quarrels and provoking troubles", for which the maximum penalty is five years in prison.	Policie hodlala vznést obvinění z „podněcování hádek a provokování potíží“, maximálním trestem by bylo pět let ve vězení.
International feminist circles have been campaigning for over a month for their release.	Mezinárodní feministické kruhy vedly kampaň za propuštění aktivistek déle než měsíc.
The current situation indicates a conflict between the police authorities and the prosecutors.	Současná situace dává tušit konflikt mezi policejními úřady a žalobci.
Michigan University Professor Wang Zheng, an active member of the campaign, commented (via Facebook Group Free Chinese Feminists):	Profesorka Michiganské univerzity Wang Čeng, aktivní účastnice kampaně, napsala na facebookové skupině Free Chinese Feminists (Osvoboďte čínské feministky):
In the Chinese context, this is the first time that a group of detained social activists are released all at once.	V čínském kontextu je to poprvé, kdy byla skupina zadržených společenských aktivistů najednou celá propuštěna.
This decision suggests: one, the unprecedented huge mobilization of global feminist and other non-governmental organizations’ support is effective.	Toto rozhodnutí naznačuje dvě věci. Zaprvé – bezprecedentně široká mobilizace globálních feministických a dalších nevládních organizací je účinná.
The massive grassroots based petitions not only pushed their own respective state politicians to respond, it also demonstrated clearly to the Chinese government that this petition is not instigated by a nation- based political enemy, but by a global political force – transnational feminists and other grassroots organizations for social justice and equality.	Rozsáhlé petice pocházející od občanské společnosti nejen donutily místní politiky k reakci, nýbrž také jasně ukázaly čínské vládě, že tato akce není podněcována politickými nepřáteli, ale globální politickou silou – mezinárodními feministickými organizacemi i dalšími organizacemi občanské společnosti zasazujícími se za společenskou spravedlnost a rovnost.
This global political force cannot be suppressed by the Chinese state, or any national state.	Tato globální politická síla nemůže být potlačena Čínou ani jiným státem.
And no nation state should treat this global political force as its enemy.	A žádný stát by se k této politické síle neměl chovat jako ke svému nepříteli.
That would be too foolish.	To by bylo příliš pošetilé.
Two, the Chinese government is not a monolithic entity and the decision is a compromise among different political factions or state branches.	Zadruhé – čínská vláda není jednolitá a toto rozhodnutí je kompromisem mezi různými politickými frakcemi nebo částmi státu.
It can be imagined how ferocious the contentions behind the scenes were over how to handle this hot potato in their hands.	Můžeme si jen představovat, jak zuřivé byly v zákulisí spory o tom, jak naložit s tímto choulostivým problémem.
The final compromise shows clearly that there were officials in the system who pushed very hard towards a positive solution.	Výsledný kompromis jasně ukazuje, že v systému existují funkcionáři, kteří silně prosazovali pozitivní řešení.
She stressed that:	Wang Čeng dále zdůraznila:
As long as non-governmental organizations’ activism for advocating and implementing laws relating to gender equality or any other issue is defined as criminal, there will be no safe zone for feminists as well as activists working in other realms for social justice.	Dokud bude aktivismus nevládních organizací při prosazování a implementaci zákonů týkajících se rovnosti pohlaví nebo jakýchkoli jiných záležitostí považován za zločinný, nebudou v bezpečí feministky ani jiní aktivisté zasazující se o společenskou spravedlnost.
Thus, our efforts cannot stop here with the release of the five.	Proto naše snahy nemohou skončit nyní, s propuštěním této pětice.
As the Global Summit for Women is approaching, the professor urges the United Nations to take steps to free the five from political persecution.	S blížící se konferencí Global Summit for Women vyzývá profesorka Wang Čeng OSN, aby byly podniknuty kroky k zastavení politické perzekuce těchto žen.
The battle is not yet over, as the activist network Free Chinese Feminists has warned. Social media hashtags for the campaign are: ‪#‎FreeTheFive‬ ‪#‎FreeChineseFeminists‬ ‪#‎FreeBeijing20Five‬	Síť podporující pětici feministek nadále pokračuje ve svých aktivitách, využívá přitom hashtagy ‪#‎FreeTheFive,‬ ‪#‎FreeChineseFeminists‬ a ‪#‎FreeBeijing20Five‬.
How Do Madagascar's People Get By on So Little?	Jak mohou obyvatelé Madagaskaru přežít jen s málem?
With Lots of Ingenuity · Global Voices	Díky velké dávce vynalézavosti
Madagascar has had a string of bad luck over the past few years.	Madagaskar prožívá v posledních několika letech složité období.
Its economy is still struggling to recover after being hit by repeated cyclones and political crises.	Jeho ekonomika se stále ještě snaží zotavit z dopadů opakovaných cyklón i politických krizí.
The Malagasy population has grown accustomed to try to make ends meet in spite of daunting challenges.	Místní obyvatelé si tak zvykli, že musí i přes velké výzvy nějakým způsobem vyjít se svým příjmem.
Ady Gasy (The Malagasy Way) documents this way of life that is unique to Madagascar's culture and society.	Ady Gasy (Malgašská cesta, tj. cesta Madagaskaru) zobrazuje tento způsob života, který je jedinečný pro místní kulturu a společnost.
Rejecting the overconsumption that plagues the developed world, the film examines how the people of Madagascar have embraced a conservationist lifestyle of re-purposing and self-reliance in the midst of a global economic crisis, using ingenuity as their inspiration.	Film odmítá přehnanou spotřebu, která zahlcuje rozvinutý svět, a zkoumá, jak si obyvatelé Madagaskaru přisvojili životní styl ochraňující přírodu. Vedou život založený na opětovném používání spotřebního zboží a uprostřed ekonomické krize se spoléhají sami na sebe a na svou vynalézavost.
Despite Madagascar's endemic poverty, famine and flooding, the documentary, by up-and-coming filmmaker Lova Nantenaina, isn't seeking viewers' sympathy.	Navzdory silně zakořeněné chudobě, hladomoru a záplavám se začínající filmař Lova Nantenaina nesnaží vyvolávat v divácích soucit.
It rather focuses on how the Malagasy people have overcome their daily struggles, as seen through the eyes of a child (the main character of the documentary).	Místo toho se soustředí na způsob, jakým obyvatelé Madagaskaru překonávají každodenní výzvy, a to z pohledu dítěte, které je hlavní postavou tohoto dokumentu.
Audiences and critics have given the film mostly positive reviews.	Diváci i kritici hodnotí film převážně pozitivně.
French film critic Rémy Roche reports how the documentary displayed this ingenuity in great detail:	Francouzský kritik Rémy Roche píše o tom, jak široce se dokument soustředí na vynalézavost místních lidí:
Ady Gasy (pronounced "ad gash") is a common phrase here that means: finding a way.	Ady Gasy je běžná místní fráze, která znamená „nalezení způsobu“.
That is their thing, they know how to survive.	To je jejich specializace — vědí, jak přežít.
A disposable lighter is not to be thrown, it must be repaired and re-filled with gas.	Zapalovač na jedno použití nesmí být vyhozen, musí být opraven a znovu naplněn plynem.
Old tires are to be made into tough, beautiful sandals.	Ze starých pneumatik je možné udělat tvrdé, krásné sandály.
A dead light bulb is transformed into an oil lamp and empty cans become handmade toys.	Nefunkční žárovku lze přeměnit na petrolejovou lampu a z prázdných plechovek je možné svépomocí vyrobit hračky.
For Malagasies, it was crucial that the film give an accurate portrayal of the situation while avoiding presenting the citizens as victims.	Pro obyvatele Madagaskaru bylo zásadní, že film podává přesný obraz situace a přitom se vyhýbá vykreslování místních lidí jako obětí.
Kalabasivava, a Malagasy researcher residing in France, explains why:	Vědec Kalabasivava, který z Madagaskaru pochází a žije ve Francii, vysvětluje proč:
It is a vibrant tribute to the strength and courage of a long-abandoned people, a population that has faced extremely difficult constraints with dignity	Je to životem pulzující pocta síle a odvaze dlouho opomíjených lidí — obyvatel, kteří si tváří v tvář nesmírně složitým podmínkám zachovali důstojnost.
Watch the trailer below:	Zde se můžete podívat na trailer dokumentu:
Tomavana, a Malagasy citizen who watched the world premiere of the documentary in Switzerland, was won over by the vision of the filmmaker:	Tomavanu, občana Madagaskaru, který sledoval celosvětovou premiéru dokumentu ve Švýcarsku, filmařova vize přesvědčila:
Lova Nantenaina call on the foundation of the Malagasy nation: its people.	Lova Nantenaina dává vyniknout podstatě národa Madagaskaru: jeho obyvatelům.
Unvarnished and never complacent, his documentary is a foray into the lives of ordinary people in Madagascar.	Tento dokument proniká, bez příkras a samolibosti, do života běžných občanů.
The viewer is invited to walk through the streets of various neighborhoods that are home to many small workshops, a typical set-up for small handicraft shops where life is buoyant and hope abounds.	Divák je pozván na procházku ulicemi nejrůznějších čtvrtí, které jsou domovem mnoha malých dílen s typickými drobnými řemesly, ve kterých je život radostný a oplývá nadějí.
Those workshops are the seeding ground for the resilience of the people of Madagascar.	Tyto dílny jsou základem houževnatosti místních obyvatel.
Lova Nantenaina at the premiere of his film. Used with his permission	Lova Nantenaina na premiéře svého filmu, fotografie použita se svolením
Sandrine Marques, on her blog on Le Monde, adds that oral storytelling is an integral part of both Malagasy identity and the film:	Sandrine Marques na svém blogu na serveru deníku Le Monde dodává, že ústní vyprávění příběhů je nedílnou součástí identity obyvatel i filmu samotného:
Oral storytelling is one way to ward off misery and celebrate the virtues of solidarity in the country.	Ústní vyprávění příběhů je jedním ze způsobů, jak zažehnat bídu a oslavit soudržnost, která je místní cností.
That is the main argument of this documentary, which is as humble as the topic it is tackling.	To je hlavní poselství tohoto dokumentu, který je stejně skromný jako téma, které rozebírá.
It shows us the different facets of resourcefulness in Madagascar.	Ukazuje různé aspekty místní vynalézavosti.
The term ady gasy has several meanings in the Malagasy culture; cultural and medicinal practices are an integral part of that ingenuity.	Pojem ady gasy má v malgašské kultuře několik významů. Kulturní zvyky i zdravotnické postupy jsou nedílnou součástí této důmyslnosti.
Surprisingly, it is worth noting that the Malagasy film industry is witnessing a creative boom in spite of the economic stalemate.	Je pozoruhodné, že místní filmový průmysl prožívá navzdory složité ekonomické situaci období tvůrčího rozmachu.
Colin Dupre of INA Global explains this paradox:	Colin Dupre z INA Global vysvětluje tento paradox:
On the Red Island , there are no movie theaters anymore and no state structure is truly able to help the development of the industry because of a lack of political will and funding ...	Na Červeném ostrově nejsou již žádná kina a žádná státní instituce není doopravdy schopná napomoci rozvoji tohoto průmyslu, a to kvůli nedostatku politické vůle a finančních zdrojů.
The real revival of the film industry came from the use of the short films.	Skutečné oživení filmového průmyslu přišlo s natáčením krátkých filmů.
A short film costs less, and the director does not need to seek financial support from the financiers of richer nations.	Krátký film je levnější a režisér nemusí hledat finanční podporu u investorů bohatších národů.
Thus it freed filmmakers from the constraints and aesthetic of standard movies, in effect, short films are emancipated from the format imposed on feature movies...	Došlo tedy k osvobození filmařů od omezení a estetiky standardních filmů, krátké filmy nejsou svázány formátem filmů celovečerních.
Additionally, there is a true collaborative sharing of skills during the creation process in Malagasy films.	Kromě toho existuje v místním filmovém průmyslu atmosféra opravdové spolupráce během tvůrčího procesu.
This is one of the few sectors in Madagascar where the artists work together to maximize results.	Jde o jeden z mála sektorů Madagaskaru, kde umělci spolupracují, aby dosáhli co nejlepších výsledků.
Lova Nantenaina is very clear on what he hopes his film will achieve.	Lova Nantenaina má jasnou představu o tom, čeho by měl jeho film dosáhnout.
He states in his latest interview:	Mluví o tom ve svém posledním rozhovoru:
It is our duty to give confidence to these everyday heroes who make Madagascar The documentary is showing in Europe and in Madagascar through June.	Je naší povinností dodat sebedůvěru těmto každodenním hrdinům, kteří tvoří Madagaskar.
Here is a list of locations where one can catch a session.	Dokument bude do června promítán v Evropě, v USA i na Madagaskaru.
In Finland's 'Open Prisons,' Inmates Have the Keys · Global Voices	Ve finských „otevřených věznicích“ mají chovanci vlastní klíče
Jukka Tiihonen served the last few years of his sentence for murder at this open prison on Suomenlinna Island.	Jukka Tiihonen strávil několik posledních let svého trestu za vraždu v „otevřené věznici“ u pevnosti Suomenlinna.
Credit: Rae Ellen Bichell. Published with PRI's permission	Autorkou fotografie je Rae Ellen Bichell, publikováno se svolením PRI.
This article and radio report by Rae Ellen Bichell for The World originally appeared on PRI.org on April 15, 2015, and is republished here as part of a content-sharing agreement.	Tento článek a tuto rozhlasovou zprávu připravila Rae Ellen Bichell pro program The World a původně se objevila 15. dubna 2015 na serveru PRI.org. Zde ji uveřejňujeme na základě dohody o sdílení obsahu.
To find the inmates at the prison in Kerava, Finland, just walk down a tree-lined path and open the door to the greenhouse.	Abyste se mohli setkat s chovanci vězení ve finském městě Kerava, musíte se jen vydat po cestě lemované stromy a otevřít dveře skleníku.
Listen to this story on PRI.org »	Listen to this story on PRI.org »
“It’s quite relaxing to be here,” says Hannu Kallio, a convicted drug smuggler. “We have bunnies.”	„Být tady je vcelku uvolňující,“ říká Hannu Kallio, odsouzený pašerák drog. „Máme tu králíky.“
The 70 inmates in this facility go to work every day in the greenhouse.	70 chovanců tohoto zařízení pracuje každý den ve skleníku.
Today, they’re potting seedlings in preparation for a big spring sale.	Dnes sázejí semenáčky v rámci příprav na velký jarní prodej.
And yes, there’s a pen of bunnies to hang out with and pet.	A ano, je zde ohrádka s králíky, se kterými si člověk může hrát nebo si je hladit.
There are also sheep.	A také jsou tu ovce.

Difficult questions were posed and met with sharp responses:

Kladly se složité otázky, které se setkaly s ostrými odpověďmi.

I'm a Muslim girl living in a Western society, why would you want to be like Western women ?

Jsem muslimka žijící v západní společnosti, proč byste chtěly být jako západní ženy?

It's so boring

Je to tak nudné.

I live in a Western society too.

Také žiji v západní společnosti.

You make it sound like the concept of being a non-religious Muslim is some fantasy for Iranian women.

To, co říkáte, zní, jako kdyby koncept nenáboženských muslimů byl pro íránské ženy fantazie.

That's how it was (its shown in the video).

Tak to bylo (tak je to zobrazeno ve videu).

And Iranians aren't demanding Western ideals, we are demanding choice.

A Íránky nepožadují západní ideály, požadujeme možnost volby.

The women who choose to be religious can be, the women who do not can not be.

Ženy, které si zvolí náboženství, mohou být pobožné, ty, které si ho nezvolí, nemusí být.

And this isn't just about the hijab, its about ridding a religious regime.

Nejde tu jen o hidžáb, jde tu o to, zbavit se náboženského režimu.

I am surprised why the concept of a country wanting freedom of choice is so unusual.

Překvapuje mě, proč je koncept země, která touží po svobodě volby, tak neobvyklý.

Unsurprisingly, there were clashes in responses to the video — especially on YouTube, as is the norm on that platform — but the variety of questions and responses showed the extent to which fashion preferences can be a window onto a society, increasingly important at a time when mainstream media's depictions of Iran are those of a regime rather than a highly diverse people.

Nepřekvapivě se mezi reakcemi na video objevily rozepře – zejména na YouTube, jak to často bývá –, ale škála otázek a odpovědí ukázala, do jaké míry mohou módní preference být ukazatelem společnosti, což je stále důležitější v době, kdy mainstreamová média zobrazují spíše íránský režim než jeho rozmanité obyvatelstvo.

Numerous comments, for example, demonstrated non-knowledge of the pre-1979 styles, and triggered inquiries as to the reasons for the radical changes from the 70s to the 80s, after which the model’s make up and hairdo was qualified by a chador.

Například množství komentujících demonstrovalo neznalost stylů předcházejících roku 1979 a začali s pátráním po radikálních změnách, které se děly od 70. do 80. let a po kterých byl make-up a účes modelky změněn čádorem.

They also asked repeatedly about the green paint on the model’s face in the 2000s, which represented the look women protestors adopted during the riots that followed presidential elections in 2009.

Dále se opakovaně ptali na zelenou barvu na tváři modelky po roce 2000, která reprezentovala vzhled ženských protestujících během neklidů po prezidentských volbách v roce 2009.

Richard Taylor said:

Richard Taylor řekl:

This has shown me how ignorant I still am about much of human history.

Tohle mi ukázalo, jak moc jsem nevěděl o historii.

I am constantly learning but I had no idea that Iranian women had more of a Western style for several decades.

Učím se bez přestání, ale neměl jsem tušení, že íránské ženy měly po několik desetiletí západní styl.

And Pirouz Kas responded:

A Pirouz Kas odpověděl:

+Richard Taylor The media like to draw their simple "Clash of Civilisations"-picture. east vs west, evil vs good, like a bad hollywood film lol.

Média ráda ukazují jednoduchý „Střet civilizací“, východ versus západ, zlo versus dobro, jako špatný holywoodský film, lol.

Sometimes do-gooders in the west defend oppressive regimes in the east, because they think there is no alternative for the people there.

Občas ti dobří na západě brání diktátorské režimy na východě, protože si myslí, že neexistuje jiná alternativa.

In my opinion, Iran deserves freedom and human rights, like any other country in the world.

Podle mě si Írán zasluhuje svobodu a lidská práva jako každá jiná země na světě.

By the way, when I say to Germans, we are not Arabs - they sometimes answer, yes you are! Thanks media, good job really.

Mimochodem, když Němcům říkám, že všichni nejsme Arabové – občas mi odpoví: „Ano, jste!“ Díky, média, dobrá práce.

Watch the complete video here:

Na celé video se podívejte zde:

China Finally Releases Five Detained Feminist Activists · Global Voices

Čína propustila pět zadržených aktivistek za práva žen

Image from Facebook Group Free Chinese Feminists.

Obrázek z facebookové skupiny „Osvoboďte čínské feministky“

The families of five women's rights activists, who were detained after planning to protest against sexual harassment in public transportation, have received notice of bail pending trial.

Pět aktivistek za ženská práva, které byly zatčeny po plánování protestu proti sexuálnímu obtěžování ve veřejné dopravě, bylo propuštěno.

According to one of their lawyers, Liang Xiaojun, the five, as suspects of a crime, will be under surveillance for a year and their rights, such as the ability to travel abroad, will still be curtailed.

Liang Siao-ťün, jeden z jejích právníků, uvedl, že ženy zůstanou – vzhledem k tomu, že jsou podezřelé ze zločinu – jeden rok pod policejním dohledem a některá jejich práva budou omezena, například právo cestovat.

The police can detain them again at any time or interrogate them further.

Policie je také může kdykoli znovu zadržet nebo dále vyslýchat.

Zheng Churan, Wang Man, Li Tingting, Wei Tingting and Wu Rongrong were arrested in March ahead of the International Women's Day.

Čeng Čchu-žan, Wang Man, Li Tching-tching, Wej Tching-tching a Wu Žung-žung byly zatčeny v březnu před Mezinárodním dnem žen.

The police attempted to press charges of "picking quarrels and provoking troubles", for which the maximum penalty is five years in prison.

Policie hodlala vznést obvinění z „podněcování hádek a provokování potíží“, maximálním trestem by bylo pět let ve vězení.

International feminist circles have been campaigning for over a month for their release.

Mezinárodní feministické kruhy vedly kampaň za propuštění aktivistek déle než měsíc.

The current situation indicates a conflict between the police authorities and the prosecutors.

Současná situace dává tušit konflikt mezi policejními úřady a žalobci.

Michigan University Professor Wang Zheng, an active member of the campaign, commented (via Facebook Group Free Chinese Feminists):

Profesorka Michiganské univerzity Wang Čeng, aktivní účastnice kampaně, napsala na facebookové skupině Free Chinese Feminists (Osvoboďte čínské feministky):

In the Chinese context, this is the first time that a group of detained social activists are released all at once.

V čínském kontextu je to poprvé, kdy byla skupina zadržených společenských aktivistů najednou celá propuštěna.

This decision suggests: one, the unprecedented huge mobilization of global feminist and other non-governmental organizations’ support is effective.

Toto rozhodnutí naznačuje dvě věci. Zaprvé – bezprecedentně široká mobilizace globálních feministických a dalších nevládních organizací je účinná.

The massive grassroots based petitions not only pushed their own respective state politicians to respond, it also demonstrated clearly to the Chinese government that this petition is not instigated by a nation- based political enemy, but by a global political force – transnational feminists and other grassroots organizations for social justice and equality.

Rozsáhlé petice pocházející od občanské společnosti nejen donutily místní politiky k reakci, nýbrž také jasně ukázaly čínské vládě, že tato akce není podněcována politickými nepřáteli, ale globální politickou silou – mezinárodními feministickými organizacemi i dalšími organizacemi občanské společnosti zasazujícími se za společenskou spravedlnost a rovnost.

This global political force cannot be suppressed by the Chinese state, or any national state.

Tato globální politická síla nemůže být potlačena Čínou ani jiným státem.

And no nation state should treat this global political force as its enemy.

A žádný stát by se k této politické síle neměl chovat jako ke svému nepříteli.

That would be too foolish.

To by bylo příliš pošetilé.

Two, the Chinese government is not a monolithic entity and the decision is a compromise among different political factions or state branches.

Zadruhé – čínská vláda není jednolitá a toto rozhodnutí je kompromisem mezi různými politickými frakcemi nebo částmi státu.

It can be imagined how ferocious the contentions behind the scenes were over how to handle this hot potato in their hands.

Můžeme si jen představovat, jak zuřivé byly v zákulisí spory o tom, jak naložit s tímto choulostivým problémem.

The final compromise shows clearly that there were officials in the system who pushed very hard towards a positive solution.

Výsledný kompromis jasně ukazuje, že v systému existují funkcionáři, kteří silně prosazovali pozitivní řešení.

She stressed that:

Wang Čeng dále zdůraznila:

As long as non-governmental organizations’ activism for advocating and implementing laws relating to gender equality or any other issue is defined as criminal, there will be no safe zone for feminists as well as activists working in other realms for social justice.

Dokud bude aktivismus nevládních organizací při prosazování a implementaci zákonů týkajících se rovnosti pohlaví nebo jakýchkoli jiných záležitostí považován za zločinný, nebudou v bezpečí feministky ani jiní aktivisté zasazující se o společenskou spravedlnost.

Thus, our efforts cannot stop here with the release of the five.

Proto naše snahy nemohou skončit nyní, s propuštěním této pětice.

As the Global Summit for Women is approaching, the professor urges the United Nations to take steps to free the five from political persecution.

S blížící se konferencí Global Summit for Women vyzývá profesorka Wang Čeng OSN, aby byly podniknuty kroky k zastavení politické perzekuce těchto žen.

The battle is not yet over, as the activist network Free Chinese Feminists has warned. Social media hashtags for the campaign are: ‪#‎FreeTheFive‬ ‪#‎FreeChineseFeminists‬ ‪#‎FreeBeijing20Five‬

Síť podporující pětici feministek nadále pokračuje ve svých aktivitách, využívá přitom hashtagy ‪#‎FreeTheFive,‬ ‪#‎FreeChineseFeminists‬ a ‪#‎FreeBeijing20Five‬.

How Do Madagascar's People Get By on So Little?

Jak mohou obyvatelé Madagaskaru přežít jen s málem?

With Lots of Ingenuity · Global Voices

Díky velké dávce vynalézavosti

Madagascar has had a string of bad luck over the past few years.

Madagaskar prožívá v posledních několika letech složité období.

Its economy is still struggling to recover after being hit by repeated cyclones and political crises.

Jeho ekonomika se stále ještě snaží zotavit z dopadů opakovaných cyklón i politických krizí.

The Malagasy population has grown accustomed to try to make ends meet in spite of daunting challenges.

Místní obyvatelé si tak zvykli, že musí i přes velké výzvy nějakým způsobem vyjít se svým příjmem.

Ady Gasy (The Malagasy Way) documents this way of life that is unique to Madagascar's culture and society.

Ady Gasy (Malgašská cesta, tj. cesta Madagaskaru) zobrazuje tento způsob života, který je jedinečný pro místní kulturu a společnost.

Rejecting the overconsumption that plagues the developed world, the film examines how the people of Madagascar have embraced a conservationist lifestyle of re-purposing and self-reliance in the midst of a global economic crisis, using ingenuity as their inspiration.

Film odmítá přehnanou spotřebu, která zahlcuje rozvinutý svět, a zkoumá, jak si obyvatelé Madagaskaru přisvojili životní styl ochraňující přírodu. Vedou život založený na opětovném používání spotřebního zboží a uprostřed ekonomické krize se spoléhají sami na sebe a na svou vynalézavost.

Despite Madagascar's endemic poverty, famine and flooding, the documentary, by up-and-coming filmmaker Lova Nantenaina, isn't seeking viewers' sympathy.

Navzdory silně zakořeněné chudobě, hladomoru a záplavám se začínající filmař Lova Nantenaina nesnaží vyvolávat v divácích soucit.

It rather focuses on how the Malagasy people have overcome their daily struggles, as seen through the eyes of a child (the main character of the documentary).

Místo toho se soustředí na způsob, jakým obyvatelé Madagaskaru překonávají každodenní výzvy, a to z pohledu dítěte, které je hlavní postavou tohoto dokumentu.

Audiences and critics have given the film mostly positive reviews.

Diváci i kritici hodnotí film převážně pozitivně.

French film critic Rémy Roche reports how the documentary displayed this ingenuity in great detail:

Francouzský kritik Rémy Roche píše o tom, jak široce se dokument soustředí na vynalézavost místních lidí:

Ady Gasy (pronounced "ad gash") is a common phrase here that means: finding a way.

Ady Gasy je běžná místní fráze, která znamená „nalezení způsobu“.

That is their thing, they know how to survive.

To je jejich specializace — vědí, jak přežít.

A disposable lighter is not to be thrown, it must be repaired and re-filled with gas.

Zapalovač na jedno použití nesmí být vyhozen, musí být opraven a znovu naplněn plynem.

Old tires are to be made into tough, beautiful sandals.

Ze starých pneumatik je možné udělat tvrdé, krásné sandály.

A dead light bulb is transformed into an oil lamp and empty cans become handmade toys.

Nefunkční žárovku lze přeměnit na petrolejovou lampu a z prázdných plechovek je možné svépomocí vyrobit hračky.

For Malagasies, it was crucial that the film give an accurate portrayal of the situation while avoiding presenting the citizens as victims.

Pro obyvatele Madagaskaru bylo zásadní, že film podává přesný obraz situace a přitom se vyhýbá vykreslování místních lidí jako obětí.

Kalabasivava, a Malagasy researcher residing in France, explains why:

Vědec Kalabasivava, který z Madagaskaru pochází a žije ve Francii, vysvětluje proč:

It is a vibrant tribute to the strength and courage of a long-abandoned people, a population that has faced extremely difficult constraints with dignity

Je to životem pulzující pocta síle a odvaze dlouho opomíjených lidí — obyvatel, kteří si tváří v tvář nesmírně složitým podmínkám zachovali důstojnost.

Watch the trailer below:

Zde se můžete podívat na trailer dokumentu:

Tomavana, a Malagasy citizen who watched the world premiere of the documentary in Switzerland, was won over by the vision of the filmmaker:

Tomavanu, občana Madagaskaru, který sledoval celosvětovou premiéru dokumentu ve Švýcarsku, filmařova vize přesvědčila:

Lova Nantenaina call on the foundation of the Malagasy nation: its people.

Lova Nantenaina dává vyniknout podstatě národa Madagaskaru: jeho obyvatelům.

Unvarnished and never complacent, his documentary is a foray into the lives of ordinary people in Madagascar.

Tento dokument proniká, bez příkras a samolibosti, do života běžných občanů.

The viewer is invited to walk through the streets of various neighborhoods that are home to many small workshops, a typical set-up for small handicraft shops where life is buoyant and hope abounds.

Divák je pozván na procházku ulicemi nejrůznějších čtvrtí, které jsou domovem mnoha malých dílen s typickými drobnými řemesly, ve kterých je život radostný a oplývá nadějí.

Those workshops are the seeding ground for the resilience of the people of Madagascar.

Tyto dílny jsou základem houževnatosti místních obyvatel.

Lova Nantenaina at the premiere of his film. Used with his permission

Lova Nantenaina na premiéře svého filmu, fotografie použita se svolením

Sandrine Marques, on her blog on Le Monde, adds that oral storytelling is an integral part of both Malagasy identity and the film:

Sandrine Marques na svém blogu na serveru deníku Le Monde dodává, že ústní vyprávění příběhů je nedílnou součástí identity obyvatel i filmu samotného:

Oral storytelling is one way to ward off misery and celebrate the virtues of solidarity in the country.

Ústní vyprávění příběhů je jedním ze způsobů, jak zažehnat bídu a oslavit soudržnost, která je místní cností.

That is the main argument of this documentary, which is as humble as the topic it is tackling.

To je hlavní poselství tohoto dokumentu, který je stejně skromný jako téma, které rozebírá.

It shows us the different facets of resourcefulness in Madagascar.

Ukazuje různé aspekty místní vynalézavosti.

The term ady gasy has several meanings in the Malagasy culture; cultural and medicinal practices are an integral part of that ingenuity.

Pojem ady gasy má v malgašské kultuře několik významů. Kulturní zvyky i zdravotnické postupy jsou nedílnou součástí této důmyslnosti.

Surprisingly, it is worth noting that the Malagasy film industry is witnessing a creative boom in spite of the economic stalemate.

Je pozoruhodné, že místní filmový průmysl prožívá navzdory složité ekonomické situaci období tvůrčího rozmachu.

Colin Dupre of INA Global explains this paradox:

Colin Dupre z INA Global vysvětluje tento paradox:

On the Red Island , there are no movie theaters anymore and no state structure is truly able to help the development of the industry because of a lack of political will and funding ...

Na Červeném ostrově nejsou již žádná kina a žádná státní instituce není doopravdy schopná napomoci rozvoji tohoto průmyslu, a to kvůli nedostatku politické vůle a finančních zdrojů.

The real revival of the film industry came from the use of the short films.

Skutečné oživení filmového průmyslu přišlo s natáčením krátkých filmů.

A short film costs less, and the director does not need to seek financial support from the financiers of richer nations.

Krátký film je levnější a režisér nemusí hledat finanční podporu u investorů bohatších národů.

Thus it freed filmmakers from the constraints and aesthetic of standard movies, in effect, short films are emancipated from the format imposed on feature movies...

Došlo tedy k osvobození filmařů od omezení a estetiky standardních filmů, krátké filmy nejsou svázány formátem filmů celovečerních.

Additionally, there is a true collaborative sharing of skills during the creation process in Malagasy films.

Kromě toho existuje v místním filmovém průmyslu atmosféra opravdové spolupráce během tvůrčího procesu.

This is one of the few sectors in Madagascar where the artists work together to maximize results.

Jde o jeden z mála sektorů Madagaskaru, kde umělci spolupracují, aby dosáhli co nejlepších výsledků.

Lova Nantenaina is very clear on what he hopes his film will achieve.

Lova Nantenaina má jasnou představu o tom, čeho by měl jeho film dosáhnout.

He states in his latest interview:

Mluví o tom ve svém posledním rozhovoru:

It is our duty to give confidence to these everyday heroes who make Madagascar The documentary is showing in Europe and in Madagascar through June.

Je naší povinností dodat sebedůvěru těmto každodenním hrdinům, kteří tvoří Madagaskar.

Here is a list of locations where one can catch a session.

Dokument bude do června promítán v Evropě, v USA i na Madagaskaru.

In Finland's 'Open Prisons,' Inmates Have the Keys · Global Voices

Ve finských „otevřených věznicích“ mají chovanci vlastní klíče

Jukka Tiihonen served the last few years of his sentence for murder at this open prison on Suomenlinna Island.

Jukka Tiihonen strávil několik posledních let svého trestu za vraždu v „otevřené věznici“ u pevnosti Suomenlinna.

Credit: Rae Ellen Bichell. Published with PRI's permission

Autorkou fotografie je Rae Ellen Bichell, publikováno se svolením PRI.

This article and radio report by Rae Ellen Bichell for The World originally appeared on PRI.org on April 15, 2015, and is republished here as part of a content-sharing agreement.

Tento článek a tuto rozhlasovou zprávu připravila Rae Ellen Bichell pro program The World a původně se objevila 15. dubna 2015 na serveru PRI.org. Zde ji uveřejňujeme na základě dohody o sdílení obsahu.

To find the inmates at the prison in Kerava, Finland, just walk down a tree-lined path and open the door to the greenhouse.

Abyste se mohli setkat s chovanci vězení ve finském městě Kerava, musíte se jen vydat po cestě lemované stromy a otevřít dveře skleníku.

Listen to this story on PRI.org »

“It’s quite relaxing to be here,” says Hannu Kallio, a convicted drug smuggler. “We have bunnies.”

„Být tady je vcelku uvolňující,“ říká Hannu Kallio, odsouzený pašerák drog. „Máme tu králíky.“

The 70 inmates in this facility go to work every day in the greenhouse.

70 chovanců tohoto zařízení pracuje každý den ve skleníku.

Today, they’re potting seedlings in preparation for a big spring sale.

Dnes sázejí semenáčky v rámci příprav na velký jarní prodej.

And yes, there’s a pen of bunnies to hang out with and pet.

A ano, je zde ohrádka s králíky, se kterými si člověk může hrát nebo si je hladit.

There are also sheep.

A také jsou tu ovce.