gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Listen to this story on PRI.org » “I had a homework assignment to do so I brought my books,” she says	„Ve škole jsme dostali domácí úkol, tak jsem si sbalila své učebnice,“ říká.
It was 1948 and the newly declared state of Israel was at war with its neighbors.	Psal se rok 1948 a nově vyhlášený stát Izrael byl ve válečném konfliktu se svými sousedy.
Aboud’s father thought it was better to head north for a few days and wait for the fighting to blow over.	Otec Nadery se domníval, že bude lepší, když na pár dnů odjedou na sever a počkají, až boje přestanou.
She was 9.	Jí tehdy bylo devět let.
The family crossed into Syria and waited.	Rodina přešla do Sýrie a tam čekali.
“We were sure we were going back,” Aboud says. “My mom told me that I would be returning to my school soon.”	„Byli jsme si jisti, že se vrátíme,“ vypráví Nadera. „Maminka mi řekla, že brzy zase půjdu do školy.“
They were so sure, Aboud’s parents didn’t enroll her in school in Syria.	Jisti si byli natolik, že její rodiče nepovažovali za nutné zapsat ji do školy v Sýrii.
She’d be back home soon and could return to class.	Už brzy budou zpátky doma a Nadera se vrátí do školy.
But years passed.	Léta však ubíhala.
Her family found shelter in the Yarmouk refugee camp on the outskirts of Damascus.	Rodina našla přístřeší v uprchlickém táboře Jarmúk na předměstí Damašku.
Aboud put her schoolbooks in a box.	Učebnice si Nadera uložila do krabice.
They built a concrete home, but the family kept the key to their house in Nazareth.	Postavili obydlí z betonu, klíč k domu v Nazaretu však měli stále u sebe.
“It was a big house,” Aboud says, remembering the family home in Nazareth, “made of stone, two floors.”	„Byl to velký dvoupatrový dům z kamene,“ vzpomíná Nadera na svůj domov v Nazaretu.
By time she married in the 1960s, Yarmouk had grown into a busy neighborhood housing thousands of Palestinian refugees.	Do 60. let, kdy se Nadera provdala, se Jarmúk rozrostl v rušnou čtvrť, která se stala domovem tisícům palestinských uprchlíků.
Then Syria’s civil war came to their neigborhood.	Pak se k nim ale přiblížila občanská válka.
In December of 2012, rockets hit near their home.	V prosinci roku 2012 dopadla v blízkosti jejich obydlí bojová raketa.
Aboud’s husband was wounded in the head by shrapnel, so she took him to the hospital in Damascus.	Nadeřin manžel utrpěl zranění, když jej střepina zasáhla do hlavy.
But when they tried to return to Yarmouk, they found the road closed.	Nadera ho odvezla do nemocnice v Damašku, když se ale snažili do Jarmúku vrátit, našli silnici uzavřenou.
“We had nothing at all,” Aboud says. “No money, nothing.”	„Neměli jsme vůbec nic,“ říká Nadera. „Žádné peníze, nic.“
They headed to the Syrian city of El Hami. “But wherever we’d go, the bombing would follow us,” she says.	Zamířili do města El Hami. „Kamkoliv jsme se však vydali, bombardování nás následovalo.“
They finally made it to Istanbul, where her husband died in a hospital.	Nakonec se jim podařilo dostat do Istanbulu, kde její manžel v nemocnici zemřel.
The family waited in Turkey, but there was no future for them.	Rodina přečkávala v Turecku, tam však pro ni žádná budoucnost nebyla.
In September, they decided to join the tens of thousands of refugees heading toward Western Europe.	V září se rozhodli přidat k desetitisícům uprchlíků směřujících k západní Evropě.
“We had no official papers, no residence, no future, nothing,” says Aboud’s daughter Mona. “If we go to a European country, we’ll get official papers and even citizenship.”	„Neměli jsme žádné úřední dokumenty, žádné bydliště, žádnou budoucnost, nic,“ říká Mona, Nadeřina dcera. „V evropské zemi můžeme získat doklady a dokonce i občanství.“
When I met Nadera Aboud and her family on the Serbian-Hungarian border, they were on a crowded bus heading from another camp, joining the nearly one million refugees and migrants who have made their way to Europe this year.	Když jsem se s Naderou Aboudovou a její rodinou potkala na srbsko-maďarské hranici, byli v přecpaném autobusu na cestě z dalšího tábora a přidali se tak k bezmála milionu uprchlíků a migrantů, kteří se letos do Evropy vydali.
Aboud had already crossed the Aegean Sea from Turkey to Greece and travelled by foot, wheelchair and taxi up through the Balkans.	Nadera se přes Egejské moře dostala z Turecka do Řecka a dál cestovala přes Balkán pěšky, na vozíku a taxíkem.
Nadera Aboud, with her daughter Mona (l).	Nadera Aboudová se svou dcerou Monou (vlevo).
Used with PRI's permission	Fotografie použita se svolením PRI.
She held the travel document issued to her by the Syrian government — the closest thing she’s ever had to a passport or citizenship.	U sebe měla cestovní doklad vydaný syrskou vládou – jediný dokument, který kdy vlastnila, jež by se blížil cestovnímu pasu či dokladu o občanství.
“We have no house, no nation, where should we go?	„Nemáme žádný dům, žádný stát.
Wherever we go, war follows us,” Aboud says.	Kam bychom měli jít?
“We heard good things about Germany.”	Kamkoliv jdeme, tam nás následuje válečný konflikt,“ říká Nadera. „O Německu jsme slyšeli dobré věci.“
A week later I got a voice message.	Za týden jsem dostala hlasovou zprávu.
She’d made it to Germany.	Do Německa se dostala.
She said once again she’s in a camp, but I should come to visit.	Byla opět v dalším táboře, ale měla jsem ji přijet navštívit.
When I called Aboud back a little while later, she told me the family was now sharing a room near Warstein, Germany. And soon they hope to move to an apartment with more space.	Když jsem se později Nadeře ozvala, sdělila mi, že celá rodina sdílí jeden pokoj poblíž města Warstein v Německu a doufají, že se brzy přestěhují do prostornějšího bytu.
Aboud says she’s happy, but that she still often thinks about Nazareth and their big, two-story, stone house.	Nadera tvrdila, že je šťastná, přesto však často myslí na Nazaret a jejich velký dvoupatrový kamenný dům.
They are safe and the war is far away, but for Aboud and her family, Germany means more than just safety.	Jsou v bezpečí a válka je daleko, avšak pro Naderu a její rodinu Německo znamená mnohem víc než pouhé bezpečí.
She has been a refugee for almost 70 years and her children were born refugees.	Uprchlicí byla téměř sedmdesát let a i její děti se narodily se statusem uprchlíků.
Germany represents their first chance to be something other than refugees — to become full citizens of a state.	Německo pro ně představuje první naději, že budou někým jiným než pouhými uprchlíky – že se stanou plnohodnotnými občany státu.
The Zika Virus Threat Looms Large in the Caribbean · Global Voices	Hrozba viru zika straší Karibik
"Death to Chikungunya #Trinidad" may soon have to be renamed to "Death to Zika".	„Smrt viru chikungunya #Trinidad“ bude možná muset být brzy přejmenováno na „Smrt viru zika“.
Photo by Georgia Popplewell, used under a CC BY-NC-SA 2.0 license.	Fotografie od Georgie Popplewell, publikováno v rámci licence CC BY-NC-SA 2.0.
The Zika virus is causing a bit of a panic in the Caribbean after Brazilian health authorities noticed an unusually high incidence of microcephaly in areas of the country that have high mosquito populations.	Virus zika způsobuje mírnou paniku v Karibiku poté, co si brazilské zdravotnické úřady povšimly neobvykle vysokého výskytu mikrocefalie v oblastech země s vysokými populacemi komárů.
Microcephaly is a neurodevelopmental disorder in which the head circumference of newborn babies is smaller than usual.	Mikrocefalie je neurovývojová porucha, při které je obvod hlavy novorozenců menší než obvykle.
Brazil has since made a connection between the mosquito-borne Zika virus and the foetal brain-damage outbreak — and doctors there are suggesting that the virus "could be having a wider range of effects" on foetal development.	Brazílie mezitím našla souvislost mezi komáry přenášeným virem zika a vypuknutím fetálního poškození mozku – doktoři naznačují, že virus „by mohl mít ještě větší dopad“ na vývoj plodu.
Unsurprisingly, the virus is spreading beyond South America.	Nepřekvapivě se virus šíří i mimo Jižní Ameriku.
In Trinidad and Tobago, the most southerly islands in the Caribbean archipelago, the virus has been declared a national health emergency.	V Trinidadu a Tobagu, nejjižnějších ostrovech v karibském souostroví, byl kvůli viru vyhlášen národní stav nouze.
#Caribbean #News: Trinidad declares health emergency over Zika virus: The post Trinidad declares health emerge... https://t.co/W7BdOdfTqQ — Le JAKO de l'île! (@TwitJAKO) January 31, 2016	#Karibik #Zprávy: Trinidad vyhlásil zdravotní stav nouze kvůli viru zika.
As in other areas where the virus is a threat, women have been advised not to get pregnant, but this is not always a surefire method of prevention in a region where access to contraception may be limited or a low priority for those in lower income brackets, and where religious beliefs often play a role in decisions over artificial birth control.	Stejně jako v dalších oblastech, kde je virus nebezpečím, byly ženy varovány, aby se vyhnuly těhotenství, avšak toto není zaručená metoda prevence v regionu, kde přístup k antikoncepci může být omezen či nižší prioritou pro lidi s nižšími příjmy a kde náboženství a víra často hrají důležitou roli při rozhodování o antikoncepci.
Trinidad and Tobago appears to be taking a proactive approach to the problem, however.	Avšak zdá se, že Trinidad a Tobago přistupuje k problému proaktivně.
Rapid Response Units (RRUs) are being set up throughout the twin island republic to deal with the prevalence of the the Aedes Aegypti mosquito, which spreads the disease.	Jednotky rychlého nasazení jsou organizovány na obou ostrovech k řešení značného výskytu komárů Aedis aegypti, kteří nemoc šíří.
Fogging and spraying of residential communities, which has not been as widespread as is needed to keep the mosquito population at bay, will also be on the increase.	Rozprašování a postřikování rezidenčních komunit, které nebylo dostatečně rozšířené, aby udržovalo populaci komárů přiměřenou, bude také navyšováno.
The country's health minister has given instructions that during the country's Carnival season, all the major event venues will be sprayed, though he stopped short at screening visitors for the virus at ports of entry, saying it was not a feasible proposition.	Tamní ministr zdravotnictví vydal instrukce, že během karnevalové sezóny budou všechna důležitá místa konání větších akcí postřikována, i když nenařídil, aby byli návštěvníci kontrolováni na výskyt viru u vchodů, tvrdíc, že to nebyl schůdný návrh.
Instead, he encouraged people to take precautions against getting bitten and to ensure that their homes are not breeding grounds for mosquitos.	Namísto toho urgoval občany, aby přijali opatření proti kousnutí a aby zajistili, že jejich domovy nejsou živnou půdou pro komáry.
Meanwhile, the World Health Organisation has announced that the Zika virus constitutes a global health emergency:	Mezitím Světová zdravotnická organizace ohlásila, že virus zika představuje globální zdravotnickou krizi:
At the Barbados Underground blog, Kammie Holder wrote a guest post lamenting the "lazy" response to the Zika threat by the country's health authorities:	Na barbadoském blogu Podsvětí napsala Kammie Holder příspěvek, kde lamentovala nad „línou“ odpovědí na hrozbu viru zika od tamních zdravotnických orgánů:
Zika is upon us with the US CDC issuing a travel advisory against countries with cases.	Zika je u nás a Americká CDC vyhlásila cestovní varování pro země s případy.
Unfortunately, many are not reporting that this mosquito born disease also causing paralysis in adults.	Bohužel se příliš nemluví o tom, že moskyty přenášená nemoc také způsobuje paralýzu u dospělých.
Hopefully, some day the lazy indifferent decision makers will learn the importance of the proactive approach.	Snad jednou líné zodpovědné orgány pochopí důležitost proaktivního přístupu.
I guess they are waiting until the planes start arriving empty to act.	Hádám, že čekají, dokud nebudou létat prázdná letadla, než budou jednat.
Scientists are currently investigating whether the Zika virus is also linked to the nerve disorder Guillain-Barré, which can cause paralysis.	Vědci v této chvíli zkoumají, zda je virus zika spojen také s nervovou poruchou Guillain-Barré, která způsobuje paralýzu.
Much further north along the archipelago, Babette, a Dominican Republic-based blogger, remembered the debilitating effect the mosquito-borne Chikungunya virus has had on her:	Dála na severu archipelaga vzpomíná Babette, bloggerka sídlící v Dominikánské republice, na oslabení způsobené komáry přenášeným virem chikungunya:
I have not been well really since the chikungunya.	Nikdy jsem se zcela nezotavila z viru chikungunya.
That must be about two years now the pains in my joints have not really left me, just as some had predicted might happen.	To musí být asi už dva roky bolesti v kloubech mě v podstatě neopustily, přesně jak někteří předpovídali.
Dona Gloria, my neighbor who has 25 years on me, stops in front of the bars on my ground floor apartment on her way to the market and we rub our respective wrists and complain about our ankles.	Dona Gloria, moje sousedka, která je o 25 let starší, se stavuje u mého bytu v přízemí při cestě na trh a navzájem si mneme zápěstí a stěžujeme si na své kotníky.
Of the Zika threat, she wrote:	O hrozbě viru zika napsala:
Now there is another virus on the way.	Nyní je na cestě další virus.
One that attacks new bornes .	Takový, který útočí na novorozence.
Called Zika.	Jmenuje se zika.
It gives them tiny heads.	Způsobuje jim to malinké hlavy.
The women and girls are being told not to get pregnant.	Ženám a dívkám je řečeno, aby se vyhnuly těhotenství.
But the Catholic Church, which rules here under the Papal Nuncio, forbids the use of contraceptives (ah yes, you think that they use them? that the machos spend their money on latex? that they take showers with raincoats? think again) and abortion is prohibited	Avšak katolická církev, která zde vládne pod papežským nunciem, zakazuje používání antikoncepce (ach ano, vy si myslíte, že oni je používají? že ti machři utrácejí své peníze za latex? že se sprchují s pláštěnkami? tak se zamyslete znovu) a potrat je zakázán
Fears over the spread of the disease and its threat to children still in utero have resulted in several countries issuing travel advisories, which could in turn have a serious negative effect on Caribbean tourism, the economic mainstay of several regional territories.	Strach ze šíření nemoci a její hrozbě ještě nenarozeným dětem způsobil, že několik zemí vydalo cestovní upozornění, která by mohla mít značně negativní efekt na karibský turismus, ekonomický základ několika místních zemí.
There is currently no treatment or vaccine available for the virus.	V této chvíli neexistuje proti viru žádná léčba ani očkování.
[TIMELINE] Morocco: Political Repression in the Era of Social Media · Global Voices	[ČASOVÁ OSA] Maroko: Politické represe v éře sociálních médií
Moroccans demonstrate in Rabat on February 20, 2011 demanding political reforms and limits to the powers of the king.	Maročané 20. února 2011 demonstrují v Rabatu. Požadují politické reformy a omezení pravomocí krále.
The demonstrations, held in around 20 locations around the country.	Demonstrace se konaly na přibližně 20 místech po celé zemi.
Photograph by Karim Selmaoui, used with permission.	Fotografii pořídila Karim Selmaouiová a byla použita s jejím svolením.
The prosecution of seven prominent journalists and human rights advocates in Morocco last November has brought rising levels of international scrutiny to the regime of King Mohammed VI.	Stíhání sedmi předních marockých novinářů a obhájců lidských práv, které začalo v listopadu minulého roku, mělo pro režim krále Mohammeda VI. za následek zvýšenou mezinárodní pozornost.
As we look ahead to the trial of these seven men, including former Global Voices Advocacy Director Hisham Almiraat, we are working as a community to better understand the political and social context in which their prosecution has taken place.	Pracujeme jako komunita a čekáme na blížící se soud s muži, mezi nimiž je i bývalý ředitel Global Voices Advocacy Hisham Almiraat. Chceme tak lépe porozumět politickému a sociálnímu kontextu, ve kterém se toto trestní stíhání odehrává.
Before the current monarch, King Mohammed VI, came to power, Morocco was an extremely difficult place for journalists to live and work.	Předtím, než se nynější panovník Mohammed VI. dostal k moci, bylo Maroko pro život a práci novinářů extrémně nesnadným místem.
King Hassan II was most famous internationally for the Years of Lead, a period from the 1960s until the late 1990s, during which outspoken political dissidents could expect arrest, jail time, and even execution in response to their critiques.	Král Hassan II. byl mezinárodně velmi známý díky Olověným létům, období mezi šedesátými a pozdními devadesátými léty. Během této doby mohli političtí disidenti jako odpověď za svou kritiku očekávat zatčení, uvěznění a dokonce i popravy.
After the ascendancy of current monarch Mohammed VI in 1999, things improved.	Okolnosti se zlepšily až poté, co v roce 1999 nastoupil na trůn nynější král Mohammed VI.
But in 2006, journalists began to face consequences for their work once again—and now, alongside them, citizens engaged in political activism online also became targets.	Žurnalisté nicméně v roce 2006 znovu začali čelit důsledkům, které vyvolala jejich práce – a nyní se vedle novinářů stali cílem také občané, kteří jsou zapojení do internetového politického aktivismu.
From then onward, these groups became routine targets of Moroccan authorities.	Od té doby se tyto skupiny staly každodenními cíli marockých úřadů.
2007: Heat rises for journalists	2007: Situace se pro novináře začíná zhoršovat
The magazine Nichane is shuttered over a series of common Moroccan jokes they published, some of which were about the king.	Magazín Nichane je zrušen poté, co v něm byla publikována série běžných marockých vtipů, z nichž některé se týkaly i krále.
The journalist and editor involved are lightly fined and given suspended sentences.	Novinář a editor, kteří za publikací vtipů stojí, dostávají mírnou pokutu a jsou podmíněně odsouzeni.
At about the same time, well-known journalist Aboubakr Jamaï is slapped with an exorbitant fine that the government knows he can't pay, forcing closure of his publication, Le Journal Hebdomodaire.	Přibližně ve stejnou dobu dostává novinář Aboubakr Jamaï přehnaně vysokou pokutu, o níž si je vláda vědoma, že ji Jamaï nedokáže zaplatit; ten je nakonec z finančních důvodů nucen zrušit svůj časopis Le Journal Hebdomadaire.
2008: Social media activists targeted	2008: Cílem se stávají aktivisté na sociálních sítích
Fouad Mourtada is arrested for starting a fan page for one of Morocco's princes and becomes the first person in Morocco prosecuted for his activities on social media.	Fouad Mourtada je zatčen za to, že založil fanouškovskou stránku jednoho z marockých princů, a stává se tak prvním člověkem v Maroku stíhaným za aktivity na sociálních médiích.
Mourtada is convicted of "villainous practices linked to the alleged theft" of the prince's identity and is sentenced to 3 years in prison.	Mourtada je odsouzen na 3 roky ve vězení za „hanebné praktiky spojené s údajnou krádeží“ princovy identity.
His sentence is ultimately reduced to 43 days, following public outcry.	Rozsudek následovaly bouřlivé veřejné protesty a jeho trest je nakonec zkrácen na 43 dnů.
Blogger Mohammed Erraji is arrested for writing, in the Arabic publication Hespress, that the king's charity toward his people encourages them to remain helpless rather than work hard.	Blogger Mohammed Erraji je zatčen za svůj příspěvek do arabského periodika Hespress, v němž kritizoval královu charitativní činnost. Ve svém příspěvku uvedl, že králova charita povzbuzuje obyvatele, aby zůstali bezmocnými, než aby pilně pracovali.
He is later acquitted.	Později je zproštěn viny.
Over the next couple of years, several publications, including Nichane, are forced to shut down after temporary bans and potential bankruptcy.	Během následujících let je nuceno ukončit svou činnost několik tiskovin včetně periodika Nichane. Důvodem jsou dočasné vládní zákazy publikace a potenciální bankroty.
The publisher of Nichane and TelQuel, Ahmed Benchemsi, leaves the country to avoid further persecution.	Ahmed Benchemsi, vydavatel periodik Nichane a Telquel, opouští zemi, aby se vyhnul dalšímu pronásledování.
Millions of Moroccans demonstrate for reforms across the country.	Miliony Maročanů demonstrují po celé zemi za reformy.
Photo by Magharebia via Wikimedia.	FOTO: Magharebia prostřednictvím serveru Wikimedia.

Listen to this story on PRI.org » “I had a homework assignment to do so I brought my books,” she says

„Ve škole jsme dostali domácí úkol, tak jsem si sbalila své učebnice,“ říká.

It was 1948 and the newly declared state of Israel was at war with its neighbors.

Psal se rok 1948 a nově vyhlášený stát Izrael byl ve válečném konfliktu se svými sousedy.

Aboud’s father thought it was better to head north for a few days and wait for the fighting to blow over.

Otec Nadery se domníval, že bude lepší, když na pár dnů odjedou na sever a počkají, až boje přestanou.

She was 9.

Jí tehdy bylo devět let.

The family crossed into Syria and waited.

Rodina přešla do Sýrie a tam čekali.

“We were sure we were going back,” Aboud says. “My mom told me that I would be returning to my school soon.”

„Byli jsme si jisti, že se vrátíme,“ vypráví Nadera. „Maminka mi řekla, že brzy zase půjdu do školy.“

They were so sure, Aboud’s parents didn’t enroll her in school in Syria.

Jisti si byli natolik, že její rodiče nepovažovali za nutné zapsat ji do školy v Sýrii.

She’d be back home soon and could return to class.

Už brzy budou zpátky doma a Nadera se vrátí do školy.

But years passed.

Léta však ubíhala.

Her family found shelter in the Yarmouk refugee camp on the outskirts of Damascus.

Rodina našla přístřeší v uprchlickém táboře Jarmúk na předměstí Damašku.

Aboud put her schoolbooks in a box.

Učebnice si Nadera uložila do krabice.

They built a concrete home, but the family kept the key to their house in Nazareth.

Postavili obydlí z betonu, klíč k domu v Nazaretu však měli stále u sebe.

“It was a big house,” Aboud says, remembering the family home in Nazareth, “made of stone, two floors.”

„Byl to velký dvoupatrový dům z kamene,“ vzpomíná Nadera na svůj domov v Nazaretu.

By time she married in the 1960s, Yarmouk had grown into a busy neighborhood housing thousands of Palestinian refugees.

Do 60. let, kdy se Nadera provdala, se Jarmúk rozrostl v rušnou čtvrť, která se stala domovem tisícům palestinských uprchlíků.

Then Syria’s civil war came to their neigborhood.

Pak se k nim ale přiblížila občanská válka.

In December of 2012, rockets hit near their home.

V prosinci roku 2012 dopadla v blízkosti jejich obydlí bojová raketa.

Aboud’s husband was wounded in the head by shrapnel, so she took him to the hospital in Damascus.

Nadeřin manžel utrpěl zranění, když jej střepina zasáhla do hlavy.

But when they tried to return to Yarmouk, they found the road closed.

Nadera ho odvezla do nemocnice v Damašku, když se ale snažili do Jarmúku vrátit, našli silnici uzavřenou.

“We had nothing at all,” Aboud says. “No money, nothing.”

„Neměli jsme vůbec nic,“ říká Nadera. „Žádné peníze, nic.“

They headed to the Syrian city of El Hami. “But wherever we’d go, the bombing would follow us,” she says.

Zamířili do města El Hami. „Kamkoliv jsme se však vydali, bombardování nás následovalo.“

They finally made it to Istanbul, where her husband died in a hospital.

Nakonec se jim podařilo dostat do Istanbulu, kde její manžel v nemocnici zemřel.

The family waited in Turkey, but there was no future for them.

Rodina přečkávala v Turecku, tam však pro ni žádná budoucnost nebyla.

In September, they decided to join the tens of thousands of refugees heading toward Western Europe.

V září se rozhodli přidat k desetitisícům uprchlíků směřujících k západní Evropě.

“We had no official papers, no residence, no future, nothing,” says Aboud’s daughter Mona. “If we go to a European country, we’ll get official papers and even citizenship.”

„Neměli jsme žádné úřední dokumenty, žádné bydliště, žádnou budoucnost, nic,“ říká Mona, Nadeřina dcera. „V evropské zemi můžeme získat doklady a dokonce i občanství.“

When I met Nadera Aboud and her family on the Serbian-Hungarian border, they were on a crowded bus heading from another camp, joining the nearly one million refugees and migrants who have made their way to Europe this year.

Když jsem se s Naderou Aboudovou a její rodinou potkala na srbsko-maďarské hranici, byli v přecpaném autobusu na cestě z dalšího tábora a přidali se tak k bezmála milionu uprchlíků a migrantů, kteří se letos do Evropy vydali.

Aboud had already crossed the Aegean Sea from Turkey to Greece and travelled by foot, wheelchair and taxi up through the Balkans.

Nadera se přes Egejské moře dostala z Turecka do Řecka a dál cestovala přes Balkán pěšky, na vozíku a taxíkem.

Nadera Aboud, with her daughter Mona (l).

Nadera Aboudová se svou dcerou Monou (vlevo).

Used with PRI's permission

Fotografie použita se svolením PRI.

She held the travel document issued to her by the Syrian government — the closest thing she’s ever had to a passport or citizenship.

U sebe měla cestovní doklad vydaný syrskou vládou – jediný dokument, který kdy vlastnila, jež by se blížil cestovnímu pasu či dokladu o občanství.

“We have no house, no nation, where should we go?

„Nemáme žádný dům, žádný stát.

Wherever we go, war follows us,” Aboud says.

Kam bychom měli jít?

“We heard good things about Germany.”

Kamkoliv jdeme, tam nás následuje válečný konflikt,“ říká Nadera. „O Německu jsme slyšeli dobré věci.“

A week later I got a voice message.

Za týden jsem dostala hlasovou zprávu.

She’d made it to Germany.

Do Německa se dostala.

She said once again she’s in a camp, but I should come to visit.

Byla opět v dalším táboře, ale měla jsem ji přijet navštívit.

When I called Aboud back a little while later, she told me the family was now sharing a room near Warstein, Germany. And soon they hope to move to an apartment with more space.

Když jsem se později Nadeře ozvala, sdělila mi, že celá rodina sdílí jeden pokoj poblíž města Warstein v Německu a doufají, že se brzy přestěhují do prostornějšího bytu.

Aboud says she’s happy, but that she still often thinks about Nazareth and their big, two-story, stone house.

Nadera tvrdila, že je šťastná, přesto však často myslí na Nazaret a jejich velký dvoupatrový kamenný dům.

They are safe and the war is far away, but for Aboud and her family, Germany means more than just safety.

Jsou v bezpečí a válka je daleko, avšak pro Naderu a její rodinu Německo znamená mnohem víc než pouhé bezpečí.

She has been a refugee for almost 70 years and her children were born refugees.

Uprchlicí byla téměř sedmdesát let a i její děti se narodily se statusem uprchlíků.

Germany represents their first chance to be something other than refugees — to become full citizens of a state.

Německo pro ně představuje první naději, že budou někým jiným než pouhými uprchlíky – že se stanou plnohodnotnými občany státu.

The Zika Virus Threat Looms Large in the Caribbean · Global Voices

Hrozba viru zika straší Karibik

"Death to Chikungunya #Trinidad" may soon have to be renamed to "Death to Zika".

„Smrt viru chikungunya #Trinidad“ bude možná muset být brzy přejmenováno na „Smrt viru zika“.

Photo by Georgia Popplewell, used under a CC BY-NC-SA 2.0 license.

Fotografie od Georgie Popplewell, publikováno v rámci licence CC BY-NC-SA 2.0.

The Zika virus is causing a bit of a panic in the Caribbean after Brazilian health authorities noticed an unusually high incidence of microcephaly in areas of the country that have high mosquito populations.

Virus zika způsobuje mírnou paniku v Karibiku poté, co si brazilské zdravotnické úřady povšimly neobvykle vysokého výskytu mikrocefalie v oblastech země s vysokými populacemi komárů.

Microcephaly is a neurodevelopmental disorder in which the head circumference of newborn babies is smaller than usual.

Mikrocefalie je neurovývojová porucha, při které je obvod hlavy novorozenců menší než obvykle.

Brazil has since made a connection between the mosquito-borne Zika virus and the foetal brain-damage outbreak — and doctors there are suggesting that the virus "could be having a wider range of effects" on foetal development.

Brazílie mezitím našla souvislost mezi komáry přenášeným virem zika a vypuknutím fetálního poškození mozku – doktoři naznačují, že virus „by mohl mít ještě větší dopad“ na vývoj plodu.

Unsurprisingly, the virus is spreading beyond South America.

Nepřekvapivě se virus šíří i mimo Jižní Ameriku.

In Trinidad and Tobago, the most southerly islands in the Caribbean archipelago, the virus has been declared a national health emergency.

V Trinidadu a Tobagu, nejjižnějších ostrovech v karibském souostroví, byl kvůli viru vyhlášen národní stav nouze.

#Caribbean #News: Trinidad declares health emergency over Zika virus: The post Trinidad declares health emerge... https://t.co/W7BdOdfTqQ — Le JAKO de l'île! (@TwitJAKO) January 31, 2016

#Karibik #Zprávy: Trinidad vyhlásil zdravotní stav nouze kvůli viru zika.

As in other areas where the virus is a threat, women have been advised not to get pregnant, but this is not always a surefire method of prevention in a region where access to contraception may be limited or a low priority for those in lower income brackets, and where religious beliefs often play a role in decisions over artificial birth control.

Stejně jako v dalších oblastech, kde je virus nebezpečím, byly ženy varovány, aby se vyhnuly těhotenství, avšak toto není zaručená metoda prevence v regionu, kde přístup k antikoncepci může být omezen či nižší prioritou pro lidi s nižšími příjmy a kde náboženství a víra často hrají důležitou roli při rozhodování o antikoncepci.

Trinidad and Tobago appears to be taking a proactive approach to the problem, however.

Avšak zdá se, že Trinidad a Tobago přistupuje k problému proaktivně.

Rapid Response Units (RRUs) are being set up throughout the twin island republic to deal with the prevalence of the the Aedes Aegypti mosquito, which spreads the disease.

Jednotky rychlého nasazení jsou organizovány na obou ostrovech k řešení značného výskytu komárů Aedis aegypti, kteří nemoc šíří.

Fogging and spraying of residential communities, which has not been as widespread as is needed to keep the mosquito population at bay, will also be on the increase.

Rozprašování a postřikování rezidenčních komunit, které nebylo dostatečně rozšířené, aby udržovalo populaci komárů přiměřenou, bude také navyšováno.

The country's health minister has given instructions that during the country's Carnival season, all the major event venues will be sprayed, though he stopped short at screening visitors for the virus at ports of entry, saying it was not a feasible proposition.

Tamní ministr zdravotnictví vydal instrukce, že během karnevalové sezóny budou všechna důležitá místa konání větších akcí postřikována, i když nenařídil, aby byli návštěvníci kontrolováni na výskyt viru u vchodů, tvrdíc, že to nebyl schůdný návrh.

Instead, he encouraged people to take precautions against getting bitten and to ensure that their homes are not breeding grounds for mosquitos.

Namísto toho urgoval občany, aby přijali opatření proti kousnutí a aby zajistili, že jejich domovy nejsou živnou půdou pro komáry.

Meanwhile, the World Health Organisation has announced that the Zika virus constitutes a global health emergency:

Mezitím Světová zdravotnická organizace ohlásila, že virus zika představuje globální zdravotnickou krizi:

At the Barbados Underground blog, Kammie Holder wrote a guest post lamenting the "lazy" response to the Zika threat by the country's health authorities:

Na barbadoském blogu Podsvětí napsala Kammie Holder příspěvek, kde lamentovala nad „línou“ odpovědí na hrozbu viru zika od tamních zdravotnických orgánů:

Zika is upon us with the US CDC issuing a travel advisory against countries with cases.

Zika je u nás a Americká CDC vyhlásila cestovní varování pro země s případy.

Unfortunately, many are not reporting that this mosquito born disease also causing paralysis in adults.

Bohužel se příliš nemluví o tom, že moskyty přenášená nemoc také způsobuje paralýzu u dospělých.

Hopefully, some day the lazy indifferent decision makers will learn the importance of the proactive approach.

Snad jednou líné zodpovědné orgány pochopí důležitost proaktivního přístupu.

I guess they are waiting until the planes start arriving empty to act.

Hádám, že čekají, dokud nebudou létat prázdná letadla, než budou jednat.

Scientists are currently investigating whether the Zika virus is also linked to the nerve disorder Guillain-Barré, which can cause paralysis.

Vědci v této chvíli zkoumají, zda je virus zika spojen také s nervovou poruchou Guillain-Barré, která způsobuje paralýzu.

Much further north along the archipelago, Babette, a Dominican Republic-based blogger, remembered the debilitating effect the mosquito-borne Chikungunya virus has had on her:

Dála na severu archipelaga vzpomíná Babette, bloggerka sídlící v Dominikánské republice, na oslabení způsobené komáry přenášeným virem chikungunya:

I have not been well really since the chikungunya.

Nikdy jsem se zcela nezotavila z viru chikungunya.

That must be about two years now the pains in my joints have not really left me, just as some had predicted might happen.

To musí být asi už dva roky bolesti v kloubech mě v podstatě neopustily, přesně jak někteří předpovídali.

Dona Gloria, my neighbor who has 25 years on me, stops in front of the bars on my ground floor apartment on her way to the market and we rub our respective wrists and complain about our ankles.

Dona Gloria, moje sousedka, která je o 25 let starší, se stavuje u mého bytu v přízemí při cestě na trh a navzájem si mneme zápěstí a stěžujeme si na své kotníky.

Of the Zika threat, she wrote:

O hrozbě viru zika napsala:

Now there is another virus on the way.

Nyní je na cestě další virus.

One that attacks new bornes .

Takový, který útočí na novorozence.

Called Zika.

Jmenuje se zika.

It gives them tiny heads.

Způsobuje jim to malinké hlavy.

The women and girls are being told not to get pregnant.

Ženám a dívkám je řečeno, aby se vyhnuly těhotenství.

But the Catholic Church, which rules here under the Papal Nuncio, forbids the use of contraceptives (ah yes, you think that they use them? that the machos spend their money on latex? that they take showers with raincoats? think again) and abortion is prohibited

Avšak katolická církev, která zde vládne pod papežským nunciem, zakazuje používání antikoncepce (ach ano, vy si myslíte, že oni je používají? že ti machři utrácejí své peníze za latex? že se sprchují s pláštěnkami? tak se zamyslete znovu) a potrat je zakázán

Fears over the spread of the disease and its threat to children still in utero have resulted in several countries issuing travel advisories, which could in turn have a serious negative effect on Caribbean tourism, the economic mainstay of several regional territories.

Strach ze šíření nemoci a její hrozbě ještě nenarozeným dětem způsobil, že několik zemí vydalo cestovní upozornění, která by mohla mít značně negativní efekt na karibský turismus, ekonomický základ několika místních zemí.

There is currently no treatment or vaccine available for the virus.

V této chvíli neexistuje proti viru žádná léčba ani očkování.

[TIMELINE] Morocco: Political Repression in the Era of Social Media · Global Voices

[ČASOVÁ OSA] Maroko: Politické represe v éře sociálních médií

Moroccans demonstrate in Rabat on February 20, 2011 demanding political reforms and limits to the powers of the king.

Maročané 20. února 2011 demonstrují v Rabatu. Požadují politické reformy a omezení pravomocí krále.

The demonstrations, held in around 20 locations around the country.

Demonstrace se konaly na přibližně 20 místech po celé zemi.

Photograph by Karim Selmaoui, used with permission.

Fotografii pořídila Karim Selmaouiová a byla použita s jejím svolením.

The prosecution of seven prominent journalists and human rights advocates in Morocco last November has brought rising levels of international scrutiny to the regime of King Mohammed VI.

Stíhání sedmi předních marockých novinářů a obhájců lidských práv, které začalo v listopadu minulého roku, mělo pro režim krále Mohammeda VI. za následek zvýšenou mezinárodní pozornost.

As we look ahead to the trial of these seven men, including former Global Voices Advocacy Director Hisham Almiraat, we are working as a community to better understand the political and social context in which their prosecution has taken place.

Pracujeme jako komunita a čekáme na blížící se soud s muži, mezi nimiž je i bývalý ředitel Global Voices Advocacy Hisham Almiraat. Chceme tak lépe porozumět politickému a sociálnímu kontextu, ve kterém se toto trestní stíhání odehrává.

Before the current monarch, King Mohammed VI, came to power, Morocco was an extremely difficult place for journalists to live and work.

Předtím, než se nynější panovník Mohammed VI. dostal k moci, bylo Maroko pro život a práci novinářů extrémně nesnadným místem.

King Hassan II was most famous internationally for the Years of Lead, a period from the 1960s until the late 1990s, during which outspoken political dissidents could expect arrest, jail time, and even execution in response to their critiques.

Král Hassan II. byl mezinárodně velmi známý díky Olověným létům, období mezi šedesátými a pozdními devadesátými léty. Během této doby mohli političtí disidenti jako odpověď za svou kritiku očekávat zatčení, uvěznění a dokonce i popravy.

After the ascendancy of current monarch Mohammed VI in 1999, things improved.

Okolnosti se zlepšily až poté, co v roce 1999 nastoupil na trůn nynější král Mohammed VI.

But in 2006, journalists began to face consequences for their work once again—and now, alongside them, citizens engaged in political activism online also became targets.

Žurnalisté nicméně v roce 2006 znovu začali čelit důsledkům, které vyvolala jejich práce – a nyní se vedle novinářů stali cílem také občané, kteří jsou zapojení do internetového politického aktivismu.

From then onward, these groups became routine targets of Moroccan authorities.

Od té doby se tyto skupiny staly každodenními cíli marockých úřadů.

2007: Heat rises for journalists

2007: Situace se pro novináře začíná zhoršovat

The magazine Nichane is shuttered over a series of common Moroccan jokes they published, some of which were about the king.

Magazín Nichane je zrušen poté, co v něm byla publikována série běžných marockých vtipů, z nichž některé se týkaly i krále.

The journalist and editor involved are lightly fined and given suspended sentences.

Novinář a editor, kteří za publikací vtipů stojí, dostávají mírnou pokutu a jsou podmíněně odsouzeni.

At about the same time, well-known journalist Aboubakr Jamaï is slapped with an exorbitant fine that the government knows he can't pay, forcing closure of his publication, Le Journal Hebdomodaire.

Přibližně ve stejnou dobu dostává novinář Aboubakr Jamaï přehnaně vysokou pokutu, o níž si je vláda vědoma, že ji Jamaï nedokáže zaplatit; ten je nakonec z finančních důvodů nucen zrušit svůj časopis Le Journal Hebdomadaire.

2008: Social media activists targeted

2008: Cílem se stávají aktivisté na sociálních sítích

Fouad Mourtada is arrested for starting a fan page for one of Morocco's princes and becomes the first person in Morocco prosecuted for his activities on social media.

Fouad Mourtada je zatčen za to, že založil fanouškovskou stránku jednoho z marockých princů, a stává se tak prvním člověkem v Maroku stíhaným za aktivity na sociálních médiích.

Mourtada is convicted of "villainous practices linked to the alleged theft" of the prince's identity and is sentenced to 3 years in prison.

Mourtada je odsouzen na 3 roky ve vězení za „hanebné praktiky spojené s údajnou krádeží“ princovy identity.

His sentence is ultimately reduced to 43 days, following public outcry.

Rozsudek následovaly bouřlivé veřejné protesty a jeho trest je nakonec zkrácen na 43 dnů.

Blogger Mohammed Erraji is arrested for writing, in the Arabic publication Hespress, that the king's charity toward his people encourages them to remain helpless rather than work hard.

Blogger Mohammed Erraji je zatčen za svůj příspěvek do arabského periodika Hespress, v němž kritizoval královu charitativní činnost. Ve svém příspěvku uvedl, že králova charita povzbuzuje obyvatele, aby zůstali bezmocnými, než aby pilně pracovali.

He is later acquitted.

Později je zproštěn viny.

Over the next couple of years, several publications, including Nichane, are forced to shut down after temporary bans and potential bankruptcy.

Během následujících let je nuceno ukončit svou činnost několik tiskovin včetně periodika Nichane. Důvodem jsou dočasné vládní zákazy publikace a potenciální bankroty.

The publisher of Nichane and TelQuel, Ahmed Benchemsi, leaves the country to avoid further persecution.

Ahmed Benchemsi, vydavatel periodik Nichane a Telquel, opouští zemi, aby se vyhnul dalšímu pronásledování.

Millions of Moroccans demonstrate for reforms across the country.

Miliony Maročanů demonstrují po celé zemi za reformy.

Photo by Magharebia via Wikimedia.

FOTO: Magharebia prostřednictvím serveru Wikimedia.