gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
(CC BY 2.0)	(CC BY 2.0)
2011: Morocco joins the Arab uprisings	2011: Maroko se přidává k arabskému jaru
Moroccan citizens take to the streets throughout the country, demanding limits to the powers of King Mohammed VI and joining the wave of civic activism across the Arab region	Maročtí občané po celé zemi vyšli do ulic a požadují omezení pravomocí krále Mohammeda VI. Připojují se tak k vlně občanské aktivismu, která se šíří napříč arabským regionem.
The government responds with reforms, and the February 20 movement dies down.	Vláda reaguje přijetím reforem a 20. února se hnutí rozpadá.
Working with colleagues, defendant Hisham Almiraat launches Mamfakinch, an alternative media platform dedicated to covering citizen resistance to government repression.	Spolu s kolegy spouští obžalovaný Hisham Almiraat alternativní mediální platformu Mamfakinch, která se věnuje tématům občanského vzdoru vůči vládním represím.
2012: Threat levels increase for social media activists	2012: Aktivisté na sociálních médiích čelí stupňující se hrozbě
Mamfakinch is targeted with malware.	Platforma Mamfakinch čelí malwarovému útoku.
At the same time, arrests of social media users begin to increase.	Ve stejnou dobu je na vzestupu zatýkání uživatelů sociálních médií.
Hip hop artist Mouad "El 7aqed" Belghouat is arrested and convicted of insulting the regime, a charge based on his hit song “Dogs of the State,” in which he compared state police to dogs.	Hiphopový umělec Mouad „El 7aqed“ Belghouat je zatčen a usvědčen z urážky režimu. Obvinění bylo vzneseno díky jeho písni „Dogs of the State“, ve které přirovnává státní policii ke psům.
Known for his controversial political lyrics, Mouad had a leading voice within Morocco’s pro-democracy movement.	Mouad je známý svými kontroverzními politickými texty a je vůdčím hlasem marockého prodemokratického hnutí.
Cover of TelQuel Magazine after the arrest of journalist Ali Anouzla.	Obálka magazínu TelQuel poté, co je zatčen novinář Ali Anouzla.
2013: Internet regulation takes hold	2013: Regulace internetu vstupují v platnost
Journalist Ali Anouzla is arrested for linking to Spanish paper El País, which linked to an Al Qaeda video (yes, you read that right).	Novinář Ali Anouzla je zatčen za odkaz na španělský deník El País, který odkazoval na video Al-Kaídy (ano, čtete správně).
His case continues.	Jeho stíhání stále probíhá.
Later that year, Morocco makes moves to regulate the Internet with proposed legislation known as the Code Numérique, that sought to restrict views expressed online by forbidding disrespect to the king, the regime or public order.	Později téhož roku Maroko provádí kroky, které vedou k regulaci internetu a to skrze navrhovanou legislativu známou jako Code Numérique. Vláda se tak snaží zamezit vyjadřování názorů na internetu tím, že zakáže projevy neúcty vůči králi, režimu a veřejnému pořádku.
2014: Activists suffer backlash	2014: Aktivisté čelí prudkému útoku
In April, thousands of people take to the streets in Casablanca express frustration with labor, social and political issues affecting youth in the country.	V dubnu vyšly tisíce lidí do ulic Casablanky, aby vyjádřily svou frustraci týkající se pracovních, sociálních a politických podmínek, které postihují mladé Maročany.
Nine leading members of the February 20 Movement, the pro-democracy movement that began in the immediate aftermath of the Arab spring, are arrested.	Bylo zatčeno devět předních členů prodemokratického hnutí 20. února, které vzniklo jako okamžitý následek arabského jara.
Rapper and video blogger Mouad "El 7aqed" Belghouat is arrested again.	Rapper a videoblogger Mouad „El 7aqed“ Belghouat je znovu zatčen.
Student activist groups stage three flash mobs in Rabat, Casablanca and in Mohammedia, as seen in the following video:	Studentské skupiny aktivistů uspořádaly ve městech Rabat, Casablanka a Mohammedia tzv. flashmob. Akce můžete vidět na přiloženém videu.
2015: Legal crackdown on journalists and activists	2015: Tvrdý soudní postup proti novinářům a aktivistům
Arrests and fines become increasingly common.	Pokuty a zatýkání jsou stále častější.
March: A Rabat court sentences press freedom advocate Hicham Mansouri, one of the defendants, to a ten-month jail term and a $4,057 fine over what his colleagues describe as a trumped-up adultery charge.	Březen: Soud v Rabatu odsuzuje jednoho ze sedmi obžalovaných, obhájce svobodného tisku Hichama Mansouriho. Je mu udělen trest deseti měsíců vězení a pokuta 4 057 amerických dolarů.
Mansouri is the project manager for the Moroccan Association for Investigative Journalism (AMJI), a group which works to promote freedom of expression, access to information and investigative journalism.	Mansouri je projektovým manažerem Marocké asociace pro investigativní žurnalismus (Moroccan Association for Investigative Journalism). Tato skupina aktivně pracuje na podporování svobody projevu, přístupu k informacím a investigativního žurnalismu.
Prior to his arrest, he was working on a report about alleged Internet surveillance of activists and journalists by the Moroccan authorities.	Před svým zatčením Mansouri pracoval na zprávě o údajném vládním sledování internetových aktivit žurnalistů a aktivistů.
April: Mouad "El 7aqed" Belghouat is awarded the Index on Censorship Freedom of Expression award for artists.	Duben: Mouad „El 7aqed“ Belghouat dostává cenu pro umělce Freedom of Expression Award, kterou uděluje organizace Index on Censorship Freedom, jež se převážně skrze vydávání stejnojmenného časopisu věnuje svobodě projevu.
May: The Ministry of Interior launches an investigation concerning research on digital surveillance and "Their Eyes on Me," a report on the topic co-authored by Casablanca-based Association for Digital Rights and UK-based NGO Privacy International.	Květen: Ministerstvo vnitra spouští vyšetřování týkající se výzkumu digitálního sledování a zprávy nazvané „Their Eyes on Me,“ která se tématem digitálního sledování také zabývá. „Their eyes on me“ je výsledkem spoluautorství Asociace pro digitální práva (Association for Digital Rights) se sídlem v Casablance a nevládní organizace Privacy International se sídlem ve Velké Británii.
The former was co-founded and led by Hisham Almiraat, one of the defendants in the case.	Prvně jmenovaná organizace byla spoluzaložena a vedena Hishamem Almiraatem, jedním ze sedmi obžalovaných.
June: A Casablanca court sentences in absentia the director of the news site badil.info, Hamid Mahdaoui.	Červen: Soudem v Casablance je v nepřítomnosti odsouzen Hamid Mahdaoui, ředitel internetového zpravodajství badil.info.
Mahdaoui was handed a suspended jail term of four months for publishing a report on the death of political activist Karim Lachkar in police custody.	Mahdaoui byl podmíněně odsouzen ke čtyřem měsícům vězení za zveřejnění zprávy týkající se úmrtí politického aktivisty Karima Lachkaria, který zemřel v policejní vazbě.
He was also ordered to pay a 10 million Moroccan dirhams in damages to the head of the general directorate of national security, along with a fine of 6000 dirhams.	Bylo mu také nařízeno zaplatit 10 milionů marockých dirhamů (přibližně 25 milionů korun) jako náhradu škody hlavě generálního ředitelství národní bezpečnosti a byla mu udělena pokuta 6 tisíc marockých dirhamů.
July: Leaked documents from the massive hack on surveillance software company Hacking Team's files reveal that Moroccan authorities spent USD $3.1 million on surveillance software between 2009 and 2012.	Červenec: Uniklé dokumenty z masivního hackerského útoku na soubory softwarové společnosti Hacking Team odhalují, že marocké úřady mezi léty 2009 a 2012 utratily 3,1 milionů amerických dolarů za sledovací software.
September: Samad Iach, another of the defendants, is interrogated by police over his participation in training sessions for using StoryMaker, a mobile application that helps journalists produce and publish stories.	Září: Další obžalovaný, Samad Iach, je vyslýchán policií za účast na školení o používání mobilní aplikace StoryMaker, která pomáhá novinářům vytvářet a publikovat články.
2016	2016
January 17: Hicham Mansouri is released from prison.	17. ledna: Hicham Mansouri je propuštěn z vězení.
January 27: The seven defendants begin trial.	27. ledna: Začíná soud se sedmi obžalovanými.
Learn more:	Více se dozvíte zde:
#Justice4Morocco: 7 Defenders of Free Expression Face Trial	#Justice4Morocco: 7 Defenders of Free Expression Face Trial
Global Voices Community: We Stand With Hisham	Global Voices Community: We Stand With Hisham
For latest updates, follow #Justice4Morocco on Twitter	Pro nejnovější informace sledujte na Twitteru #Justice4Morocco
Hicham Mansouri and Maâti Monjib at press conference about their trial in Rabat.	Hicham Mansouri a Maâti Monjib na tiskové konferenci týkající se jejich procesu v Rabatu.
January 2016.	Leden 2016.
Photo by Samia Errazouki.	Fotografii pořídila Samia Errazouki.
This Writer and Activist Wants to Rescue the West's Knowledge of Russia, One Translation at a Time · Global Voices	Autor a aktivista chce zachránit západní vnímání Ruska, jedním překladem po druhém
Thomas Campbell's blog, The Russian Reader.	Blog Thomase Campbella, The Russian Reader
Not all stories make it to news headlines, and many remain hidden behind language barriers.	Ne všechny události se dostanou do titulků novin a mnohé zůstanou skryté za jazykovými bariérami.
St. Petersburg-based writer and activist Thomas Campbell does his part to bridge that gap through his blog “The Russian Reader.”	Autor a aktivista Thomas Campbell, sídlící v Petrohradě, pomáhá tuto bariéru překonat pomocí svého blogu „The Russian Reader“ .
Last week, Campbell visited New York University, where he described the experience of running his website and monitoring the Russian blogosphere.	Minulý týden navštívil Campbell New York University, kde popsal zkušenosti s provozováním své webové stránky a monitorováním ruské blogosféry.
When Campbell first started The Russian Reader, he focused on art and underground culture in St. Petersburg.	Když Campbell původně spustil The Russian Reader, soustředil se na umění a undergroundovou kulturu v Petrohradě.
But over the years the blog became more and more politicized.	Ale během let se blog stále více politizoval.
Campbell names the Bolotnaya Square rallies in late 2011 and their aftermath as the pivotal moment in his work's transformation.	Campbell označuje shromáždění na Bolotném náměstí ke konci roku 2011 a jejich důsledky za klíčový moment ve své pracovní proměně.
He got especially engrossed in the case of Aleksey Gaskarov, who, Campbell says, was targeted specifically for being affiliated with the leftist activist movement.	Zvláště se začal zajímat o případ Alexeje Gaskarova, který, jak Campbell říká, byl cílen specificky kvůli jeho propojení s levicovým aktivistickým hnutím.
(In 2014, Gaskarov was convicted of inciting mass riots and sentenced to 3.5 years in a penal colony.)	(V 2014 byl Gaskarov odsouzen za podněcování masových demonstrací na 3,5 let v trestanecké kolonii.)
Even though The Russian Reader has been providing political commentary on activism, grassroots movements, and political debates inside Russia since 2012, Campbell only recently formulated a mission statement.	I když The Russian Reader nabízí politické komentáře o aktivismu, grassroots hnutích a politických debatách v Rusku již od 2012, Campbell začal teprve nedávno formulovat misi svého projektu.
He aims to “give people a glimpse into a Russian society that is smart, brave, independently minded, strong, and willing to get a few lumps on the head (or worse) to build a country that is democratic, egalitarian, LGBTQI-friendly, vigorously environmentalist, progressively urbanist, anti-xenophobic, pro-immigrant, and any number of other good things.”	Jeho cílem je „nabídnout lidem náhled do ruské společnosti, která je chytrá, odvážná, samostatně myslící, silná a ochotná přijmout pár modřin (nebo i hůř) k vybudování země, která je demokratická, rovnostářská, LGBTQI-přátelská, intenzivně ekologická, progresivně urbanistická, antixenofobní, proimigrační, a mnoho dalších dobrých věcí“.
It's this side of Russia, Campbell says, that's often missing in the Western media's typically one-dimensional depiction of Russia.	Campbell tvrdí, že to je strana Ruska, která nejčastěji chybí v typicky jednorozměrné prezentaci Ruska západních médií.
The Russia Reader consists mostly of translations of texts originally written in Russian.	The Russian Reader obsahuje hlavně překlady textů původně napsaných v ruštině.
Campbell selects stories he thinks are either poorly represented in the Western media, or not covered at all.	Campbell vybírá příběhy, o kterých si myslí, že jsou špatně reprezentované nebo vůbec nezastoupené v západních médiích.
Some of these stories are simply too small for the mainstream media (both Russia's and the West's), but Campbell insists that even news on this scale is integral to Russia's contemporary history.	Některé z těchto příběhů jsou jednoduše příliš krátké pro tradiční média (ruská i západní), ale Campbell trvá na tom, že i zprávy v tomto měřítku jsou integrální pro ruskou moderní historii.
Some of these "small" stories include the case of Valery Brinikh, who was convicted of incitement for writing a piece called “The Silence of the Lamb” about the difficulties of convincing people to protest, and the story of Oleg Shevkun, the blind editor of the VOS radio, who was fired for expressing on air his disapproval of Russia's actions in Crimea.	Některé z těchto ‚příběhů‘ jsou například případ Valerije Brinicha, který byl odsouzen za pobuřování napsáním díla jménem „The Silence of the Lamb“ o obtížích přesvědčovat lidi, aby protestovali, a příběh Olega Ševkuna, slepého editora rádia VOS, který dostal výpověď, když naživo vyjádřil svůj nesouhlas s činy Ruska na Krymu.
Campbell also translates opinion pieces, which he says shed light on the vigorous debates now underway inside Russia, though they are largely unknown in the West.	Campbell také překládá názorové články, o kterých tvrdí, že osvětlují důrazné debaty, které se konají v Rusku, i když se o nich na Západě převážně neví.
For instance, he has translated a series of texts by Ivan Ovsyannikov, discussing leftism and nationalism, as well as an article on self-censorship by Victoria Lomasko.	Například přeložil sérii textů od Ivana Ovsjannikova, kde diskutoval o levičáctví a nacionalismu, a také článek o autocenzuře od Viktorie Lomasko.
Considering the volume of work (The Russian Reader featured 220 posts in 2015), Campbell rarely asks authors for permission to translate, often lifting their texts from social networks.	Vzhledem k množství práce (The Russian Reader uvedl v roce 2015 220 příspěvků) Campbell málokdy žádá autory o povolení překládat, často bere jejich texty ze sociálních sítí.
He says he wants to build a core of such “involuntary op-ed writers” and rely on them for eloquent commentary.	Říká, že chce vytvořit jádro takových „nedobrovolných autorů názorových sloupků“ a spoléhat na jejich výmluvné komentáře.
Campbell’s work is primarily editorial.	Campbellova práce je primárně redakční.
He tells a story less through his own writing, than by carefully arranging already available information.	Vypráví příběh ne skrze své vlastní psaní, ale skrze pečlivé aranžování již dostupných informací.
In so-called “collage pieces,” he captures the zeitgeist by combining articles and op-eds with screenshots of discussions taking place on social networks—like a post about a kindergarten that celebrated Militia Day by staging ISIS-style photos of children with weapons.	V jeho takzvaných „kolážových pracích“, zachycuje zeitgeist kombinováním článků a názorových sloupků společně s výřezy z diskuzí na sociálních sítích – jako například příspěvek o mateřské škole, která oslavila Den Milice aranžováním fotek dětí se zbraněmi ve stylu ISIS.
Campbell also assembles collections of texts on particular subjects.	Campbell také sbírá kolekce textů na specifické téma.
His dossier on “pollocracy” (poll-ocracy, as in sociological studies) and the use of surveys as a propaganda tool aims to debunk the idea of Russians' universal support for the current government.	Jeho fascikl o „pollokracii“ (poll-okracie, vláda průzkumů veřejného mínění, například sociologických studií) a využití dotazníků jako nástroje propagandy se snaží rozvrátit myšlenku univerzální podpory všech Rusů pro současnou vládu.
He's also translated a collection of articles about migrant workers, trying to humanize the people customarily treated with great hostility in Russia.	Také přeložil kolekci článků o migrujících pracovnících ve snaze polidštit skupinu lidí, kteří se v Rusku setkávají s velkou nevraživostí.
And there is a series of texts about the grassroots urban preservation movement in St. Petersburg, where activists discuss issues that often lead them to become political protesters.	Je zde také série textů o grassroots hnutí pro ochranu památek v Petrohradě, kde aktivisté diskutují problémy, které často vedou k tomu, že se stanou politickými demonstranty.
Campbell says he's tried to grow his blog by engaging other translators, but he says he discovered an “ideological gap” with “young kids who want plurality of opinion.”	Campbell říká, že zkusil rozšířit svůj blog zaměstnáním dalších překladatelů, ale říká, že objevil „ideologickou mezeru“ s „mladými dětmi, kteří chtějí pluralitu názorů“.
Campbell doesn’t hide his leftist bias and refuses to give a platform to the writers he considers nationalist, like journalist Yulia Latynina and anti-corruption activist Alexey Navalny.	Campbell neskrývá svůj levicový sklon a odmítá dát platformu autorům, které považuje za nacionalistické, jako je žurnalistka Julia Latynina a protikorupční aktivista Alexej Navalnyj.
Here, the editorial choices outweigh the zeitgeist.	Zde redakční rozhodnutí převažují zeitgeist.
No Country for Bhutan's Fatherless Children · Global Voices	Tahle země není pro bhútánské děti bez otců
A mother and her child in Bhutan.	Matka a její dítě v Bhútánu.
Photo: Steve Evans / Flickr.	Fotografie: Steve Evans / Flickr.
CC 2.0.	CC 2.0.
Edited by Kevin Rothrock.	Editoval Kevin Rothrock.
The Himalayan nation of Bhutan, with a population of about 750,000 people, is known for the phrase “gross national happiness”—a slogan coined in 1972 to represent the country's commitment to that serves Buddhist spiritual values instead of Western material development.	Himalájský stát Bhútán se 750 000 obyvateli je známý pojmem „hrubé domácí štěstí“ – jde o slogan, který byl zaveden v roce 1972 pro vyjádření místního závazku sloužit buddhistickým duchovním hodnotám, a ne západnímu materiálnímu rozvoji.
Bhutan's strict citizenship laws, however, aren't doing much to boost happiness these days, as thousands of Bhutanese children abandoned by their fathers have been rendered stateless according to Bhutanese laws.	Striktní bhútánské občanské zákony ovšem v těchto dnech příliš štěstí nepřináší: Tisícům bhútánských dětí, které opustili otcové, je na základě místních zákonů upírána státní příslušnost.
The country's Constitution says:	Tamní ústava říká:
A person, both of whose parents are citizens of Bhutan, shall be a natural born citizen of Bhutan.	Člověk, jehož oba rodiče jsou občany Bhútánu, bude považován za rodného občana Bhútánu.
Making matters especially difficult, children whose fathers are unknown or children with one parent who is not a citizen cannot get registered in the national census. It is not possible in Bhutan to apply for government services, own property, or obtain a passport for travel abroad if you don't have citizenship papers.	Život dětí s neznámým otcem nebo s jedním rodičem obzvlášť komplikuje fakt, že se v Bhútánu není možné ucházet o vládní podporu, vlastnit majetek či získat pas pro cestování do ciziny bez dokumentů stvrzujících státní příslušnost.
Vishal Arora, a journalist, writer, and filmmaker, based in New Delhi, has published a documentary on the issue, as part of a campaign called Media Project:	Vishal Arora, novinář, autor a filmař sídlící v Novém Dillí, publikoval dokumentární film o tomto problému jako součást kampaně zvané Media Project:
Abandoned by their fathers, these children are brought up by their mothers, who endure financial hardships to raise them and yet fail to ensure a good future for them.	Opuštěny svými otci jsou tyto děti vychovávány svými matkami, které přitom trpí finančními těžkostmi – a i tak pro ně nemohou zajistit dobrou budoucnost.
For, Bhutan requires the legal identity of a child’s father before granting him or her citizenship rights.	A to proto, že Bhútán požaduje právní identitu otce dítěte, než jemu nebo jí potvrdí státní příslušnost.
These mothers and their fatherless children are paying the price for growing alcoholism and the misuse of the age-old tradition of nightly dating, called “Night Hunting,” the two key reasons behind the high incidence of unprotected premarital sex.	Tyto matky a jejich děti bez otců platí vysokou cenu za rostoucí alkoholismus a zneužívání staré tradice nočního seznamování, takzvaného „Night Hunting“ (noční lov), dva hlavní důvody pro vysoký výskyt nechráněného nemanželského sexu.
The fate of these fatherless children is uncertain because of delays in Bhutan's registration process when a mother is unable to identify her child's father.	Osud těchto dětí bez otců je nejistý kvůli prodlevám v bhútánském registračním procesu, pokud matka není schopna identifikovat otce dítěte.
Abortion is illegal in Bhutan, except in cases of rape, incest, mental health risks, or threats to the mother's life.	Potrat je v Bhútánu nelegální, kromě případů znásilnění, incestu, rizik duševního zdraví nebo hrozbě pro život matky.
As a result, many women resort illegal abortions or cross the border into India to terminate a pregnancy.	Jako důsledek se mnoho žen uchýlí k nelegálnímu potratu nebo přechází hranice do Indie pro ukončení svého těhotenství.
Blogger Passu says:	Blogger Passu říká:
I find more compassion in abortion; killing a cell for the sake of a woman’s life, and liberating both the mother and the child from depth of mistake.	Vidím více soucitu v potratech; zabíjení buňky pro život ženy a vysvobození matky i dítěte z hlubin chyby.
Abortion is not an ice cream that everybody would enjoy if made free, it is but the only option left when everything seems wrong.	Potrat není zmrzlina, kterou by si všichni užívali, kdyby byla zadarmo, je to pouze poslední možnost, když vše vypadá špatně.
No woman will go for abortion for pleasure.	Žádná žena by nešla na potrat pro potěšení.
Yeshey Dorji writes in his blog:	Yeshey Dorji píše na svém blogu:
Centuries of societal indoctrination has numbed our mind into believing that a child born out of the wedlock is, without contest, fathered by the husband of the woman bearing the child.	Staletí společenské indoktrinace otupila naše mysli a věříme, že dítě, které se narodí mimo manželství, bylo bezpochybně zplozeno manželem ženy, která nese dítě.
This belief is so deep rooted in our consciousness that to suggest otherwise is anathema.	Tato domněnka je tak hluboce zakořeněna v našem vědomí, že tvrdit opak je anatéma.
But if you were to contemplate this matter a little deeper, you will realize that this is a fallacy of gargantuan proportions.	Ale kdybyste o problému uvažovali trochu déle, uvědomíte si, že toto je chybné myšlení obrovských proporcí.
The truth is that no one, but a mother alone may testify to the veracity of the fact.	Pravdou je, že nikdo kromě matky nemůže dosvědčit pravdu.

(CC BY 2.0)

2011: Morocco joins the Arab uprisings

2011: Maroko se přidává k arabskému jaru

Moroccan citizens take to the streets throughout the country, demanding limits to the powers of King Mohammed VI and joining the wave of civic activism across the Arab region

Maročtí občané po celé zemi vyšli do ulic a požadují omezení pravomocí krále Mohammeda VI. Připojují se tak k vlně občanské aktivismu, která se šíří napříč arabským regionem.

The government responds with reforms, and the February 20 movement dies down.

Vláda reaguje přijetím reforem a 20. února se hnutí rozpadá.

Working with colleagues, defendant Hisham Almiraat launches Mamfakinch, an alternative media platform dedicated to covering citizen resistance to government repression.

Spolu s kolegy spouští obžalovaný Hisham Almiraat alternativní mediální platformu Mamfakinch, která se věnuje tématům občanského vzdoru vůči vládním represím.

2012: Threat levels increase for social media activists

2012: Aktivisté na sociálních médiích čelí stupňující se hrozbě

Mamfakinch is targeted with malware.

Platforma Mamfakinch čelí malwarovému útoku.

At the same time, arrests of social media users begin to increase.

Ve stejnou dobu je na vzestupu zatýkání uživatelů sociálních médií.

Hip hop artist Mouad "El 7aqed" Belghouat is arrested and convicted of insulting the regime, a charge based on his hit song “Dogs of the State,” in which he compared state police to dogs.

Hiphopový umělec Mouad „El 7aqed“ Belghouat je zatčen a usvědčen z urážky režimu. Obvinění bylo vzneseno díky jeho písni „Dogs of the State“, ve které přirovnává státní policii ke psům.

Known for his controversial political lyrics, Mouad had a leading voice within Morocco’s pro-democracy movement.

Mouad je známý svými kontroverzními politickými texty a je vůdčím hlasem marockého prodemokratického hnutí.

Cover of TelQuel Magazine after the arrest of journalist Ali Anouzla.

Obálka magazínu TelQuel poté, co je zatčen novinář Ali Anouzla.

2013: Internet regulation takes hold

2013: Regulace internetu vstupují v platnost

Journalist Ali Anouzla is arrested for linking to Spanish paper El País, which linked to an Al Qaeda video (yes, you read that right).

Novinář Ali Anouzla je zatčen za odkaz na španělský deník El País, který odkazoval na video Al-Kaídy (ano, čtete správně).

His case continues.

Jeho stíhání stále probíhá.

Later that year, Morocco makes moves to regulate the Internet with proposed legislation known as the Code Numérique, that sought to restrict views expressed online by forbidding disrespect to the king, the regime or public order.

Později téhož roku Maroko provádí kroky, které vedou k regulaci internetu a to skrze navrhovanou legislativu známou jako Code Numérique. Vláda se tak snaží zamezit vyjadřování názorů na internetu tím, že zakáže projevy neúcty vůči králi, režimu a veřejnému pořádku.

2014: Activists suffer backlash

2014: Aktivisté čelí prudkému útoku

In April, thousands of people take to the streets in Casablanca express frustration with labor, social and political issues affecting youth in the country.

V dubnu vyšly tisíce lidí do ulic Casablanky, aby vyjádřily svou frustraci týkající se pracovních, sociálních a politických podmínek, které postihují mladé Maročany.

Nine leading members of the February 20 Movement, the pro-democracy movement that began in the immediate aftermath of the Arab spring, are arrested.

Bylo zatčeno devět předních členů prodemokratického hnutí 20. února, které vzniklo jako okamžitý následek arabského jara.

Rapper and video blogger Mouad "El 7aqed" Belghouat is arrested again.

Rapper a videoblogger Mouad „El 7aqed“ Belghouat je znovu zatčen.

Student activist groups stage three flash mobs in Rabat, Casablanca and in Mohammedia, as seen in the following video:

Studentské skupiny aktivistů uspořádaly ve městech Rabat, Casablanka a Mohammedia tzv. flashmob. Akce můžete vidět na přiloženém videu.

2015: Legal crackdown on journalists and activists

2015: Tvrdý soudní postup proti novinářům a aktivistům

Arrests and fines become increasingly common.

Pokuty a zatýkání jsou stále častější.

March: A Rabat court sentences press freedom advocate Hicham Mansouri, one of the defendants, to a ten-month jail term and a $4,057 fine over what his colleagues describe as a trumped-up adultery charge.

Březen: Soud v Rabatu odsuzuje jednoho ze sedmi obžalovaných, obhájce svobodného tisku Hichama Mansouriho. Je mu udělen trest deseti měsíců vězení a pokuta 4 057 amerických dolarů.

Mansouri is the project manager for the Moroccan Association for Investigative Journalism (AMJI), a group which works to promote freedom of expression, access to information and investigative journalism.

Mansouri je projektovým manažerem Marocké asociace pro investigativní žurnalismus (Moroccan Association for Investigative Journalism). Tato skupina aktivně pracuje na podporování svobody projevu, přístupu k informacím a investigativního žurnalismu.

Prior to his arrest, he was working on a report about alleged Internet surveillance of activists and journalists by the Moroccan authorities.

Před svým zatčením Mansouri pracoval na zprávě o údajném vládním sledování internetových aktivit žurnalistů a aktivistů.

April: Mouad "El 7aqed" Belghouat is awarded the Index on Censorship Freedom of Expression award for artists.

Duben: Mouad „El 7aqed“ Belghouat dostává cenu pro umělce Freedom of Expression Award, kterou uděluje organizace Index on Censorship Freedom, jež se převážně skrze vydávání stejnojmenného časopisu věnuje svobodě projevu.

May: The Ministry of Interior launches an investigation concerning research on digital surveillance and "Their Eyes on Me," a report on the topic co-authored by Casablanca-based Association for Digital Rights and UK-based NGO Privacy International.

Květen: Ministerstvo vnitra spouští vyšetřování týkající se výzkumu digitálního sledování a zprávy nazvané „Their Eyes on Me,“ která se tématem digitálního sledování také zabývá. „Their eyes on me“ je výsledkem spoluautorství Asociace pro digitální práva (Association for Digital Rights) se sídlem v Casablance a nevládní organizace Privacy International se sídlem ve Velké Británii.

The former was co-founded and led by Hisham Almiraat, one of the defendants in the case.

Prvně jmenovaná organizace byla spoluzaložena a vedena Hishamem Almiraatem, jedním ze sedmi obžalovaných.

June: A Casablanca court sentences in absentia the director of the news site badil.info, Hamid Mahdaoui.

Červen: Soudem v Casablance je v nepřítomnosti odsouzen Hamid Mahdaoui, ředitel internetového zpravodajství badil.info.

Mahdaoui was handed a suspended jail term of four months for publishing a report on the death of political activist Karim Lachkar in police custody.

Mahdaoui byl podmíněně odsouzen ke čtyřem měsícům vězení za zveřejnění zprávy týkající se úmrtí politického aktivisty Karima Lachkaria, který zemřel v policejní vazbě.

He was also ordered to pay a 10 million Moroccan dirhams in damages to the head of the general directorate of national security, along with a fine of 6000 dirhams.

Bylo mu také nařízeno zaplatit 10 milionů marockých dirhamů (přibližně 25 milionů korun) jako náhradu škody hlavě generálního ředitelství národní bezpečnosti a byla mu udělena pokuta 6 tisíc marockých dirhamů.

July: Leaked documents from the massive hack on surveillance software company Hacking Team's files reveal that Moroccan authorities spent USD $3.1 million on surveillance software between 2009 and 2012.

Červenec: Uniklé dokumenty z masivního hackerského útoku na soubory softwarové společnosti Hacking Team odhalují, že marocké úřady mezi léty 2009 a 2012 utratily 3,1 milionů amerických dolarů za sledovací software.

September: Samad Iach, another of the defendants, is interrogated by police over his participation in training sessions for using StoryMaker, a mobile application that helps journalists produce and publish stories.

Září: Další obžalovaný, Samad Iach, je vyslýchán policií za účast na školení o používání mobilní aplikace StoryMaker, která pomáhá novinářům vytvářet a publikovat články.

2016

January 17: Hicham Mansouri is released from prison.

17. ledna: Hicham Mansouri je propuštěn z vězení.

January 27: The seven defendants begin trial.

27. ledna: Začíná soud se sedmi obžalovanými.

Learn more:

Více se dozvíte zde:

#Justice4Morocco: 7 Defenders of Free Expression Face Trial

Global Voices Community: We Stand With Hisham

For latest updates, follow #Justice4Morocco on Twitter

Pro nejnovější informace sledujte na Twitteru #Justice4Morocco

Hicham Mansouri and Maâti Monjib at press conference about their trial in Rabat.

Hicham Mansouri a Maâti Monjib na tiskové konferenci týkající se jejich procesu v Rabatu.

January 2016.

Leden 2016.

Photo by Samia Errazouki.

Fotografii pořídila Samia Errazouki.

This Writer and Activist Wants to Rescue the West's Knowledge of Russia, One Translation at a Time · Global Voices

Autor a aktivista chce zachránit západní vnímání Ruska, jedním překladem po druhém

Thomas Campbell's blog, The Russian Reader.

Blog Thomase Campbella, The Russian Reader

Not all stories make it to news headlines, and many remain hidden behind language barriers.

Ne všechny události se dostanou do titulků novin a mnohé zůstanou skryté za jazykovými bariérami.

St. Petersburg-based writer and activist Thomas Campbell does his part to bridge that gap through his blog “The Russian Reader.”

Autor a aktivista Thomas Campbell, sídlící v Petrohradě, pomáhá tuto bariéru překonat pomocí svého blogu „The Russian Reader“ .

Last week, Campbell visited New York University, where he described the experience of running his website and monitoring the Russian blogosphere.

Minulý týden navštívil Campbell New York University, kde popsal zkušenosti s provozováním své webové stránky a monitorováním ruské blogosféry.

When Campbell first started The Russian Reader, he focused on art and underground culture in St. Petersburg.

Když Campbell původně spustil The Russian Reader, soustředil se na umění a undergroundovou kulturu v Petrohradě.

But over the years the blog became more and more politicized.

Ale během let se blog stále více politizoval.

Campbell names the Bolotnaya Square rallies in late 2011 and their aftermath as the pivotal moment in his work's transformation.

Campbell označuje shromáždění na Bolotném náměstí ke konci roku 2011 a jejich důsledky za klíčový moment ve své pracovní proměně.

He got especially engrossed in the case of Aleksey Gaskarov, who, Campbell says, was targeted specifically for being affiliated with the leftist activist movement.

Zvláště se začal zajímat o případ Alexeje Gaskarova, který, jak Campbell říká, byl cílen specificky kvůli jeho propojení s levicovým aktivistickým hnutím.

(In 2014, Gaskarov was convicted of inciting mass riots and sentenced to 3.5 years in a penal colony.)

(V 2014 byl Gaskarov odsouzen za podněcování masových demonstrací na 3,5 let v trestanecké kolonii.)

Even though The Russian Reader has been providing political commentary on activism, grassroots movements, and political debates inside Russia since 2012, Campbell only recently formulated a mission statement.

I když The Russian Reader nabízí politické komentáře o aktivismu, grassroots hnutích a politických debatách v Rusku již od 2012, Campbell začal teprve nedávno formulovat misi svého projektu.

He aims to “give people a glimpse into a Russian society that is smart, brave, independently minded, strong, and willing to get a few lumps on the head (or worse) to build a country that is democratic, egalitarian, LGBTQI-friendly, vigorously environmentalist, progressively urbanist, anti-xenophobic, pro-immigrant, and any number of other good things.”

Jeho cílem je „nabídnout lidem náhled do ruské společnosti, která je chytrá, odvážná, samostatně myslící, silná a ochotná přijmout pár modřin (nebo i hůř) k vybudování země, která je demokratická, rovnostářská, LGBTQI-přátelská, intenzivně ekologická, progresivně urbanistická, antixenofobní, proimigrační, a mnoho dalších dobrých věcí“.

It's this side of Russia, Campbell says, that's often missing in the Western media's typically one-dimensional depiction of Russia.

Campbell tvrdí, že to je strana Ruska, která nejčastěji chybí v typicky jednorozměrné prezentaci Ruska západních médií.

The Russia Reader consists mostly of translations of texts originally written in Russian.

The Russian Reader obsahuje hlavně překlady textů původně napsaných v ruštině.

Campbell selects stories he thinks are either poorly represented in the Western media, or not covered at all.

Campbell vybírá příběhy, o kterých si myslí, že jsou špatně reprezentované nebo vůbec nezastoupené v západních médiích.

Some of these stories are simply too small for the mainstream media (both Russia's and the West's), but Campbell insists that even news on this scale is integral to Russia's contemporary history.

Některé z těchto příběhů jsou jednoduše příliš krátké pro tradiční média (ruská i západní), ale Campbell trvá na tom, že i zprávy v tomto měřítku jsou integrální pro ruskou moderní historii.

Some of these "small" stories include the case of Valery Brinikh, who was convicted of incitement for writing a piece called “The Silence of the Lamb” about the difficulties of convincing people to protest, and the story of Oleg Shevkun, the blind editor of the VOS radio, who was fired for expressing on air his disapproval of Russia's actions in Crimea.

Některé z těchto ‚příběhů‘ jsou například případ Valerije Brinicha, který byl odsouzen za pobuřování napsáním díla jménem „The Silence of the Lamb“ o obtížích přesvědčovat lidi, aby protestovali, a příběh Olega Ševkuna, slepého editora rádia VOS, který dostal výpověď, když naživo vyjádřil svůj nesouhlas s činy Ruska na Krymu.

Campbell also translates opinion pieces, which he says shed light on the vigorous debates now underway inside Russia, though they are largely unknown in the West.

Campbell také překládá názorové články, o kterých tvrdí, že osvětlují důrazné debaty, které se konají v Rusku, i když se o nich na Západě převážně neví.

For instance, he has translated a series of texts by Ivan Ovsyannikov, discussing leftism and nationalism, as well as an article on self-censorship by Victoria Lomasko.

Například přeložil sérii textů od Ivana Ovsjannikova, kde diskutoval o levičáctví a nacionalismu, a také článek o autocenzuře od Viktorie Lomasko.

Considering the volume of work (The Russian Reader featured 220 posts in 2015), Campbell rarely asks authors for permission to translate, often lifting their texts from social networks.

Vzhledem k množství práce (The Russian Reader uvedl v roce 2015 220 příspěvků) Campbell málokdy žádá autory o povolení překládat, často bere jejich texty ze sociálních sítí.

He says he wants to build a core of such “involuntary op-ed writers” and rely on them for eloquent commentary.

Říká, že chce vytvořit jádro takových „nedobrovolných autorů názorových sloupků“ a spoléhat na jejich výmluvné komentáře.

Campbell’s work is primarily editorial.

Campbellova práce je primárně redakční.

He tells a story less through his own writing, than by carefully arranging already available information.

Vypráví příběh ne skrze své vlastní psaní, ale skrze pečlivé aranžování již dostupných informací.

In so-called “collage pieces,” he captures the zeitgeist by combining articles and op-eds with screenshots of discussions taking place on social networks—like a post about a kindergarten that celebrated Militia Day by staging ISIS-style photos of children with weapons.

V jeho takzvaných „kolážových pracích“, zachycuje zeitgeist kombinováním článků a názorových sloupků společně s výřezy z diskuzí na sociálních sítích – jako například příspěvek o mateřské škole, která oslavila Den Milice aranžováním fotek dětí se zbraněmi ve stylu ISIS.

Campbell also assembles collections of texts on particular subjects.

Campbell také sbírá kolekce textů na specifické téma.

His dossier on “pollocracy” (poll-ocracy, as in sociological studies) and the use of surveys as a propaganda tool aims to debunk the idea of Russians' universal support for the current government.

Jeho fascikl o „pollokracii“ (poll-okracie, vláda průzkumů veřejného mínění, například sociologických studií) a využití dotazníků jako nástroje propagandy se snaží rozvrátit myšlenku univerzální podpory všech Rusů pro současnou vládu.

He's also translated a collection of articles about migrant workers, trying to humanize the people customarily treated with great hostility in Russia.

Také přeložil kolekci článků o migrujících pracovnících ve snaze polidštit skupinu lidí, kteří se v Rusku setkávají s velkou nevraživostí.

And there is a series of texts about the grassroots urban preservation movement in St. Petersburg, where activists discuss issues that often lead them to become political protesters.

Je zde také série textů o grassroots hnutí pro ochranu památek v Petrohradě, kde aktivisté diskutují problémy, které často vedou k tomu, že se stanou politickými demonstranty.

Campbell says he's tried to grow his blog by engaging other translators, but he says he discovered an “ideological gap” with “young kids who want plurality of opinion.”

Campbell říká, že zkusil rozšířit svůj blog zaměstnáním dalších překladatelů, ale říká, že objevil „ideologickou mezeru“ s „mladými dětmi, kteří chtějí pluralitu názorů“.

Campbell doesn’t hide his leftist bias and refuses to give a platform to the writers he considers nationalist, like journalist Yulia Latynina and anti-corruption activist Alexey Navalny.

Campbell neskrývá svůj levicový sklon a odmítá dát platformu autorům, které považuje za nacionalistické, jako je žurnalistka Julia Latynina a protikorupční aktivista Alexej Navalnyj.

Here, the editorial choices outweigh the zeitgeist.

Zde redakční rozhodnutí převažují zeitgeist.

No Country for Bhutan's Fatherless Children · Global Voices

Tahle země není pro bhútánské děti bez otců

A mother and her child in Bhutan.

Matka a její dítě v Bhútánu.

Photo: Steve Evans / Flickr.

Fotografie: Steve Evans / Flickr.

CC 2.0.

Edited by Kevin Rothrock.

Editoval Kevin Rothrock.

The Himalayan nation of Bhutan, with a population of about 750,000 people, is known for the phrase “gross national happiness”—a slogan coined in 1972 to represent the country's commitment to that serves Buddhist spiritual values instead of Western material development.

Himalájský stát Bhútán se 750 000 obyvateli je známý pojmem „hrubé domácí štěstí“ – jde o slogan, který byl zaveden v roce 1972 pro vyjádření místního závazku sloužit buddhistickým duchovním hodnotám, a ne západnímu materiálnímu rozvoji.

Bhutan's strict citizenship laws, however, aren't doing much to boost happiness these days, as thousands of Bhutanese children abandoned by their fathers have been rendered stateless according to Bhutanese laws.

Striktní bhútánské občanské zákony ovšem v těchto dnech příliš štěstí nepřináší: Tisícům bhútánských dětí, které opustili otcové, je na základě místních zákonů upírána státní příslušnost.

The country's Constitution says:

Tamní ústava říká:

A person, both of whose parents are citizens of Bhutan, shall be a natural born citizen of Bhutan.

Člověk, jehož oba rodiče jsou občany Bhútánu, bude považován za rodného občana Bhútánu.

Making matters especially difficult, children whose fathers are unknown or children with one parent who is not a citizen cannot get registered in the national census. It is not possible in Bhutan to apply for government services, own property, or obtain a passport for travel abroad if you don't have citizenship papers.

Život dětí s neznámým otcem nebo s jedním rodičem obzvlášť komplikuje fakt, že se v Bhútánu není možné ucházet o vládní podporu, vlastnit majetek či získat pas pro cestování do ciziny bez dokumentů stvrzujících státní příslušnost.

Vishal Arora, a journalist, writer, and filmmaker, based in New Delhi, has published a documentary on the issue, as part of a campaign called Media Project:

Vishal Arora, novinář, autor a filmař sídlící v Novém Dillí, publikoval dokumentární film o tomto problému jako součást kampaně zvané Media Project:

Abandoned by their fathers, these children are brought up by their mothers, who endure financial hardships to raise them and yet fail to ensure a good future for them.

Opuštěny svými otci jsou tyto děti vychovávány svými matkami, které přitom trpí finančními těžkostmi – a i tak pro ně nemohou zajistit dobrou budoucnost.

For, Bhutan requires the legal identity of a child’s father before granting him or her citizenship rights.

A to proto, že Bhútán požaduje právní identitu otce dítěte, než jemu nebo jí potvrdí státní příslušnost.

These mothers and their fatherless children are paying the price for growing alcoholism and the misuse of the age-old tradition of nightly dating, called “Night Hunting,” the two key reasons behind the high incidence of unprotected premarital sex.

Tyto matky a jejich děti bez otců platí vysokou cenu za rostoucí alkoholismus a zneužívání staré tradice nočního seznamování, takzvaného „Night Hunting“ (noční lov), dva hlavní důvody pro vysoký výskyt nechráněného nemanželského sexu.

The fate of these fatherless children is uncertain because of delays in Bhutan's registration process when a mother is unable to identify her child's father.

Osud těchto dětí bez otců je nejistý kvůli prodlevám v bhútánském registračním procesu, pokud matka není schopna identifikovat otce dítěte.

Abortion is illegal in Bhutan, except in cases of rape, incest, mental health risks, or threats to the mother's life.

Potrat je v Bhútánu nelegální, kromě případů znásilnění, incestu, rizik duševního zdraví nebo hrozbě pro život matky.

As a result, many women resort illegal abortions or cross the border into India to terminate a pregnancy.

Jako důsledek se mnoho žen uchýlí k nelegálnímu potratu nebo přechází hranice do Indie pro ukončení svého těhotenství.

Blogger Passu says:

Blogger Passu říká:

I find more compassion in abortion; killing a cell for the sake of a woman’s life, and liberating both the mother and the child from depth of mistake.

Vidím více soucitu v potratech; zabíjení buňky pro život ženy a vysvobození matky i dítěte z hlubin chyby.

Abortion is not an ice cream that everybody would enjoy if made free, it is but the only option left when everything seems wrong.

Potrat není zmrzlina, kterou by si všichni užívali, kdyby byla zadarmo, je to pouze poslední možnost, když vše vypadá špatně.

No woman will go for abortion for pleasure.

Žádná žena by nešla na potrat pro potěšení.

Yeshey Dorji writes in his blog:

Yeshey Dorji píše na svém blogu:

Centuries of societal indoctrination has numbed our mind into believing that a child born out of the wedlock is, without contest, fathered by the husband of the woman bearing the child.

Staletí společenské indoktrinace otupila naše mysli a věříme, že dítě, které se narodí mimo manželství, bylo bezpochybně zplozeno manželem ženy, která nese dítě.

This belief is so deep rooted in our consciousness that to suggest otherwise is anathema.

Tato domněnka je tak hluboce zakořeněna v našem vědomí, že tvrdit opak je anatéma.

But if you were to contemplate this matter a little deeper, you will realize that this is a fallacy of gargantuan proportions.

Ale kdybyste o problému uvažovali trochu déle, uvědomíte si, že toto je chybné myšlení obrovských proporcí.

The truth is that no one, but a mother alone may testify to the veracity of the fact.

Pravdou je, že nikdo kromě matky nemůže dosvědčit pravdu.