gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Campaign in support of Lorena on the page Preta e Acadêmica.	Kampaň na podporu Loreny ze stránky Preta e Acadêmica.
(Photo: Facebook Preta e Acadêmica)	(Foto: Facebook Preta e Acadêmica)
Soon after the publication of the story on Facebook, a sociologist wrote to Camila offering to hold a training session with the faculty of the school about socio-educational measures to be taken in this kind of situation.	Brzy po uveřejnění případu na Facebooku se Camile ozval jeden sociolog s nabídkou uskutečnění besedy s učiteli školy, aby ukázal, jaké sociálně-vzdělávací kroky by se měly podnikat v takovýchto případech.
School officials originally accepted, but then changed their minds.	Škola to přijala, ale potom si to rozmyslela.
According to Camila, there is still much that needs to happen before the conclusion of the case.	Podle Camily se musí stát ještě hodně věcí, aby mohly případ uzavřít.
The hashtag #SomosTodasLorena (#WeAreAllLorena) began to circulate, showing mothers and communities dedicated to praising black curly hair, such as the group As Vantagens de se Enrolar (The Advantages of Rolling).	Hashtag #VšechnyJsmeLorena začal kolovat po internetu, aby matkám a komunitám ukázal hodnotu kudrnatých vlasů, stejně jako skupina As Vantagens de se Enrolar.
Since her story appeared on the internet, Lolô (as Lorena is lovingly called) has adopted an afro — a good way for her to discover how beautiful and powerful she is.	Od té doby, co se příběh objevil na internetu, Lolô (jak říkají Loreně známí a přátelé) přijala „černou“ sílu. Je to pro ni začátek, aby si uvědomila svou krásu a sílu.
Meet the Street Kids of India Who Have Their Own Paper · Global Voices	Seznamte se s dětmi indických ulic, které píší své vlastní noviny
Street kids playing in Ahmedabad.	Děti z ulice hrající si v Ahmedabadu.
Image from Flickr by Sandeep Chetan.	Foto Sandeep Chetan, převzato z Flickeru.
CC BY-NC-ND 2.0	CC BY-NC-ND 2.0
A Delhi-based newspaper written and published by street children has been telling their stories in their voices and struggling for their rights for over a decade now.	Už více než deset let vychází v Dillí noviny, které děti žijící na ulicích plní svými autentickými příběhy a bojují v nich za svá práva.
The newspaper named Balaknama, meaning ‘Voice of Children’ in Hindi, has built up a solid reputation over the years thanks largely to its bitingly authentic features.	Noviny vychází pod názvem Balaknama, což v hindštině znamená „hlas dětí“. V průběhu let získaly zejména díky svému syrovému stylu poměrně solidní renomé.
In circulation since 2003, the eight-page tabloid covers seven cities and has become part of the lives of around ten thousand street kids.	Osmistránkový plátek vychází od roku 2003 v sedmi městech a je součástí života až deseti tisíců dětí.
#Balaknama: an 8 page quarterly newspaper BY children, FOR children living and working on the streets @k_satyarthi https://t.co/TRQBGp5NSN — Meena (@mgrg7) December 29, 2015	Balaknama: Osmistránkové noviny psány dětmi a pro děti, které žijí a pracují na ulici, vychází čtvrtletně.
Balaknama has not only made the street children independent & aware of their rights. its a tabloid run by street children. @MadisonMondell — subhi madan (@subhi_madan) July 25, 2016	Díky novinám Balaknama jsou děti ulice nezávislé a ví o svých právech. Jsou to noviny, které si děti píší samy.
You heard it on the street	Slyšels to na ulici
The topics Balaknama cover are not new, but are tackled from a fresh angle.	Témata, o kterých se v novinách Balaknama píše, nejsou nová, jsou však nahlížena z nové perspektivy.
Issues like sexual abuse, child labour and police brutality, are told from the perspective of real-life victims.	O sexuálním zneužívání, dětské práci nebo o policejním násilí píší samy oběti.
Homeless youth also tell stories of hope about positive things that are happening at street level.	Mladí bezdomovci vyprávějí příběhy o naději a pozitivních událostech, které ulice přináší.
The kids who work for the popular paper come from different backgrounds.	Děti angažované v novinách pochází z různých prostředí.
Present editor, Shambhu, 17, washes cars during the day for a living, for instance.	Shambu, současný 17letý editor, se například živí umýváním aut.
For children like him, Balaknama is a way to tell people about the problems they face in their daily lives.	Pro děti jako Shambu představuje Balaknama způsob, jak lidem přiblížit problémy, jimž ve svém každodenním životě musí čelit.
Since its inception, Balaknama has been edited by volunteers of Childhood Enhancement through Training and Action (CHETNA), a NGO which works with street children and children forced into work by their circumstances.	Noviny Balaknama od začátku editují dobrovolníci z Childhood Enhancement přes program Training and Action (CHETNA), což je nevládní organizace pracující s dětmi, které žijí na ulicích a které jsou nucené pracovat.
Chetna is a public charitable trust that was founded in 2002, when it helped form a federation of street children called Badhte Kadam (Stepping Forward).	Chetna je veřejná charita založená v roce 2002. Pomohla vytvořit sdružení dětí z ulice známé jako Badhte Kadam (Krok kupředu).
Thus, a question was posed: "Can we have our own newspaper?".	A tak vyvstala otázka: „Můžeme mít své vlastní noviny?“
Journalist Bipasha Mukherjea writes about how the newspaper binds together the street kids who work on the stories:	Novinář Bipasha Mukherjea popisuje, jak se děti při psaní příběhů pro noviny spojí:
Together they work on stories that only a child living on street can find and report.	Společně pracují na příbězích, o nichž mohou psát a které zažijí jen děti ulice.
The newspaper binds them and supports them.	Noviny je spojí a podpoří.
Nearly all children involved in Balaknama are students of National open school centres run by Chetna.	Téměř všechny děti angažující se v Balaknama studují v národních vzdělávacích centrech zřizovaných organizací CHETNA.
#balaknana team in action. New issue of Balaknama news paper in making.	#balaknana tým v akci.
Finding a voice	Být vyslyšen
According to the estimates of the Indian government there are just over 400,000 street children in India, with 314,700 street children distributed over cities like Bombay, Calcutta, Madras, Kanpur, Bangalore and Hyderabad and around 100,000 street children in Delhi alone.	Podle odhadů indické vlády žije na ulicích v Indii přes 400 000 dětí. Z toho se 314 700 dětí pohybuje po Bombaji, Kalkatě, Madrasu, Kanpuru, Bangaloru a Hyderabadu, přičemž jen v Dillí je zhruba 100 000 dětí.
Most experts, however, view these figures as being very conservative.	Většina expertů však považuje toto číslo za velmi umírněné.
Many of the children whose stories run in Balaknama cannot read or write themselves.	Mnoho dětí z příběhů publikovaných v Balaknamě neumí číst ani psát.
Their friends and colleagues transcribe their stories on their behalf for the newspaper.	Jejich přátelé a kamarádi je za ně pro noviny přepisují.
Due to their lack of access to internet or fax, most reporters narrate their copy to colleagues in the Delhi office via the telephone.	Děti nemají přístup k internetu nebo faxu, a tak většina reportérů diktuje své příspěvky kolegům v redakci v Dillí po telefonu.
They have an editorial meeting twice a month to discuss what stories will be published.	Dvakrát do měsíce se koná porada, kde se rozhodne, které příspěvky budou publikovány.
Arijit Bose provides more information on Balaknama in his blog:	Arijit Bose píše více o Balaknamě na svém blogu:
Each paper is priced at a token 2 rupees and over 8,000 copies, most of them in Hindi, are published every month.	Každé vydání stojí dvě rupie a měsíčně vychází v osmitisícovém nákladu převážně v hindštině.
The paper makes no profit and is entirely NGO-funded.	Noviny jsou neziskové a vše sponzorují nevládní organizace.
The paper's ex-editor Chandni was studying for her class 10 examination when she spoke at a TEDx event in Bangalore last year.	Bývalá editorka Chandni byla zrovna v 10. třídě a připravovala se na zkoušky, když vloni v Bangalore vystoupila na setkání TEDx.
She received a standing ovation following her 18-minute speech on how the newspaper had shaped her life.	Osmnáct minut hovořila o tom, jak jí práce pro noviny změnila život, a nadšené publikum ji odměnilo potleskem vestoje.
RegalUnlimited transcribed some parts of Chandni's speech:	RegalUnlimited citoval úryvky z projevu Chandni:
Do media think what a child thinks?	Přemýšlejí média o tom, co si děti myslí?
Do you know what children want?	Víte, po čem děti touží?
Do you ever consider these questions?	Napadají vás někdy takové otázky?
They want our empathy, not sympathy…	Nestojí o to, abychom je litovali.
This is our workplace @balaknama1.	Chtějí, abychom se do nich dokázali vcítit.…
Our journey not that easy.	Tady pracujeme.
It took us 13 years to establish Balaknama newspaper pic.twitter.com/mUXybmP7ts — balaknama (@balaknama1) September 14, 2016	Naše cesta není snadná. Etablovat noviny Balaknama nám trvalo 13 let.
Many of the children who tell their stories for Balaknama are rubbish collectors or do odd jobs at roadside cafes, bus stations, and railway stations.	Mnohé z dětí, kteří přispívají do Balaknama, pracují jako sběrači odpadků nebo dělají jiné podřadné práce v bistrech u silnic, na autobusových a vlakových nádražích.
The paper visits them at their workplaces to listen and collect their stories.	Noviny doprovázejí děti na pracovištích, aby je vyslyšely a zaznamenaly jejich příběhy.
RT MinistryWCD: #Balaknama, set up in 2003, is a monthly newspaper run by street children.… pic.twitter.com/OrlYdVp4UX pic.twitter.com/fTbuW1LTJc — Swapnil Pathre (@iSwapnilpathre) May 9, 2016	Balaknama, měsíčník, který vychází od roku 2003 a je dílem dětí z ulice…
For those interested in finding out more, Balaknama's story is on YouTube, in a video uploaded journalist Bipasha Mukherjea:	Více informací o příběhu Balaknama přináší video na YouTube, nahrál jej novinář Bipasha Mukherjea:
Finally, a Wall to Unite People, Not Divide Them · Global Voices	Konečně zeď, která lidi nerozděluje, ale spojuje
Wall of Kindness in Peshawar.	Zeď laskavosti v Péšávaru.
Photo: Serve Mankind Facebook page	Foto: facebooková stránka Serve Mankind
Throughout history, walls have been a symbol of separation, segregation, and division.	V průběhu dějin byly zdi vždy symbolem odloučení, rozdělování a segregace.
However, a new phenomenon called “walls of kindness” (Deewar-e-Meherbani) is doing just the opposite.	Nový fenomén zvaný „zdi laskavosti“ (Deewar-e-Meherbani) však dělá přesný opak.
Faced by cold weather, Iranians began outdoor charity drives for the homeless and needy by building "walls of kindness."	Íránci kvůli chladnému počasí, kterému musí čelit, zahájili venkovní charitativní akci na pomoc potřebným a lidem bez domova a začali stavět „zdi laskavosti“.
The walls feature clothing hooks beside the phrase, “Take one if you need it. Give one if you don't.”	Na zdech vedle háčků na šaty stojí nápis „Potřebujete-li, berte.
Iran's campaign to clothe the poor has developed into an international onslaught of donations, coats, hats, trousers, and warm apparel.	Nepotřebujete-li, dávejte.“ Íránská kampaň za oblečení pro chudé se rozvinula v příval darů, kabátů, klobouků, kalhot a teplého oblečení z celého světa.
What started in Mashhad, Iran, has now spread to China and Pakistan.	Začalo to v íránském Mašhadu a nyní se kampaň rozšířila do Číny a Pákistánu.
Here are some of the heartwarming images and stories of "walls of kindness" across countries	Tady je několik potěšujících obrázků a příběhů „zdí laskavosti“ v nejrůznějších zemích světa.
Iran: Where it all began	Írán: Kde to všechno začalo
It all started with a bit of snow in Mashhad:	Vše to začalo trochou sněhu v Mašhadu:
While it makes for scenic photos, winter is specially harsh for those without shelter.	Fotky jsou to sice kouzelné, ale zima je krutá obzvlášť pro ty, kteří se nemají kde ukrýt.
Slowly, the hashtag دیوارمهربانی# (wall of kindness) started filling up with photos, as citizens took up helping the needy:	Obyvatelé měst se rozhodli pomáhat potřebným a fotky s hashtagem دیوارمهربانی# (zeď laskavosti) pomalu začaly přibývat:
Wall of Kindness #Kerman located on Khajoo street, before the intersection on Khajoo, on the left #yalda in #Kerman	Zeď laskavosti v Kermánu na ulici Khajoo před křižovatkou Khajoo, vlevo Yalda v Kermánu
Wall of kindness in Shahsavar, next to the mosque neighborhood of Shahsavar Next up: China	„Zdi laskavosti“ v Čcheng-tu v Číně.
It didn't take long before pictures of "walls of kindness" in China started popping up on social media.	V tomto městě chodila na vysokou paní Gibbsová.
The Chinese reports suggest the clothes are for “people in need”:	Čínské město Liou-čou zřídilo zeď laskavosti, která má v zimě pomáhat lidem bez domova.
"Walls of Kindness" in Chengdu, China.	Íránská „zeď laskavosti“ je teď už i v Číně.
Iran's 'Wall of Kindness' now in China too.	To je velký úspěch veřejné diplomacie Íránu.
Pakistan joined in	Zapojil se i Pákistán
Ismat Ali and Maria Waqas, teachers at Bahria College in Karachi, announced plans to set up their own wall of kindness:	Ismat Aliová a Mariya Waqasová, učitelky na vysoké škole Bahria College v Karáčí, oznámily, že chtějí vytvořit vlastní zeď laskavosti:
So, my dear friends and family...I come to you again.	Takže, drazí přátelé a rodino... Přicházím zase za vámi.
This time in collaboration with my senior, Ma'am Ismat Ali.	Tentokrát spolupracuji se svou nadřízenou, paní Ismat Aliovou.
We are starting a wall of kindness in karachi.	Vytvoříme v Karáčí zeď laskavosti.
Area will be mentioned later.	Její umístění oznámíme později.
Please donate generously your clothing or shoes that are just sitting in your cupboards and can help the needful.	Buďte prosím tak velkorysí a darujte oblečení nebo boty, které vám jen leží ve skříni a které můžou pomoct potřebným.
Truly grateful.	Jsme vám vděčné.
Let's begin 2016 with a new heart!!	Vstupme do roku 2016 s novým srdcem!!
Posted by Mariya Waqas on Tuesday, December 29, 2015	Zveřejnila Mariya Waqasová v úterý 29. prosince 2015
Wall of Kindness in Karachi.	Zeď laskavosti v Karáčí.
Photo courtesy of the Wall of Kindness Pakistan Facebook page.	Foto: se svolením facebookové stránky Wall of Kindness Pakistan.
Citizens in Peshawar and Lahore have also created walls of kindness in their cities, too.	Obyvatelé měst Péšávar a Lahore si taky vytvořili své zdi laskavosti.
In Peshawar, a group of people from the NGO Serve Mankind wrote:	Skupina lidí z nevládní organizace Serve Mankind v Péšávaru napsala:
A lady is donating clothes to wall of kindness at pahse 3 Hayatabad #Peshawar.	Žena daruje oblečení na zeď laskavosti v části Péšávaru Hajatabád Phase 3.
Wall of kindness: great effort to help those who need clothing.	Zeď laskavosti: usilovná snaha pomoct těm, kteří potřebují oblečení.
Pl donate spare clothes.	Hajatabád Phase 3, Péšávar.
As for Lahore, people took to Twitter to spread the word.	Lidé z města Lahore k šíření informací využívají Twitter.
"Wall of Kindness" Near Jam e Sheeren Park, Firdous Market Lahore.	„Zeď laskavosti“ v blízkosti parku Jam e Sheeren a tržnice Firdous v Lahore.
Please donate your clothes to the needy ones. :) pic.twitter.com/Zqqez6yRzM — Yasmin (@YoTweetWali) February 5, 2016	Darujte prosím své oblečení potřebným. 🙂
The wall of kindness in #Lahore is located near Jam e Shereen Park, Firdous Market.	Zeď laskavosti v Lahore se nachází v blízkosti parku Jam e Sheeren a tržnice Firdous.
Please donate for a good cause and help people out :) — Haider (@hain_jee) February 7, 2016	Přispějte prosím na dobrou věc a pomozte lidem 🙂
That's not all, folks	To ještě není konec
Iranians are giving away food, too.	Íránci rozdávají i jídlo.
Here's a bakery that's giving away bread to the homeless and hungry.	Tady je pekárna, která rozdává chléb bezdomovcům a hladovým lidem.

Campaign in support of Lorena on the page Preta e Acadêmica.

Kampaň na podporu Loreny ze stránky Preta e Acadêmica.

(Photo: Facebook Preta e Acadêmica)

(Foto: Facebook Preta e Acadêmica)

Soon after the publication of the story on Facebook, a sociologist wrote to Camila offering to hold a training session with the faculty of the school about socio-educational measures to be taken in this kind of situation.

Brzy po uveřejnění případu na Facebooku se Camile ozval jeden sociolog s nabídkou uskutečnění besedy s učiteli školy, aby ukázal, jaké sociálně-vzdělávací kroky by se měly podnikat v takovýchto případech.

School officials originally accepted, but then changed their minds.

Škola to přijala, ale potom si to rozmyslela.

According to Camila, there is still much that needs to happen before the conclusion of the case.

Podle Camily se musí stát ještě hodně věcí, aby mohly případ uzavřít.

The hashtag #SomosTodasLorena (#WeAreAllLorena) began to circulate, showing mothers and communities dedicated to praising black curly hair, such as the group As Vantagens de se Enrolar (The Advantages of Rolling).

Hashtag #VšechnyJsmeLorena začal kolovat po internetu, aby matkám a komunitám ukázal hodnotu kudrnatých vlasů, stejně jako skupina As Vantagens de se Enrolar.

Since her story appeared on the internet, Lolô (as Lorena is lovingly called) has adopted an afro — a good way for her to discover how beautiful and powerful she is.

Od té doby, co se příběh objevil na internetu, Lolô (jak říkají Loreně známí a přátelé) přijala „černou“ sílu. Je to pro ni začátek, aby si uvědomila svou krásu a sílu.

Meet the Street Kids of India Who Have Their Own Paper · Global Voices

Seznamte se s dětmi indických ulic, které píší své vlastní noviny

Street kids playing in Ahmedabad.

Děti z ulice hrající si v Ahmedabadu.

Image from Flickr by Sandeep Chetan.

Foto Sandeep Chetan, převzato z Flickeru.

CC BY-NC-ND 2.0

A Delhi-based newspaper written and published by street children has been telling their stories in their voices and struggling for their rights for over a decade now.

Už více než deset let vychází v Dillí noviny, které děti žijící na ulicích plní svými autentickými příběhy a bojují v nich za svá práva.

The newspaper named Balaknama, meaning ‘Voice of Children’ in Hindi, has built up a solid reputation over the years thanks largely to its bitingly authentic features.

Noviny vychází pod názvem Balaknama, což v hindštině znamená „hlas dětí“. V průběhu let získaly zejména díky svému syrovému stylu poměrně solidní renomé.

In circulation since 2003, the eight-page tabloid covers seven cities and has become part of the lives of around ten thousand street kids.

Osmistránkový plátek vychází od roku 2003 v sedmi městech a je součástí života až deseti tisíců dětí.

#Balaknama: an 8 page quarterly newspaper BY children, FOR children living and working on the streets @k_satyarthi https://t.co/TRQBGp5NSN — Meena (@mgrg7) December 29, 2015

Balaknama: Osmistránkové noviny psány dětmi a pro děti, které žijí a pracují na ulici, vychází čtvrtletně.

Balaknama has not only made the street children independent & aware of their rights. its a tabloid run by street children. @MadisonMondell — subhi madan (@subhi_madan) July 25, 2016

Díky novinám Balaknama jsou děti ulice nezávislé a ví o svých právech. Jsou to noviny, které si děti píší samy.

You heard it on the street

Slyšels to na ulici

The topics Balaknama cover are not new, but are tackled from a fresh angle.

Témata, o kterých se v novinách Balaknama píše, nejsou nová, jsou však nahlížena z nové perspektivy.

Issues like sexual abuse, child labour and police brutality, are told from the perspective of real-life victims.

O sexuálním zneužívání, dětské práci nebo o policejním násilí píší samy oběti.

Homeless youth also tell stories of hope about positive things that are happening at street level.

Mladí bezdomovci vyprávějí příběhy o naději a pozitivních událostech, které ulice přináší.

The kids who work for the popular paper come from different backgrounds.

Děti angažované v novinách pochází z různých prostředí.

Present editor, Shambhu, 17, washes cars during the day for a living, for instance.

Shambu, současný 17letý editor, se například živí umýváním aut.

For children like him, Balaknama is a way to tell people about the problems they face in their daily lives.

Pro děti jako Shambu představuje Balaknama způsob, jak lidem přiblížit problémy, jimž ve svém každodenním životě musí čelit.

Since its inception, Balaknama has been edited by volunteers of Childhood Enhancement through Training and Action (CHETNA), a NGO which works with street children and children forced into work by their circumstances.

Noviny Balaknama od začátku editují dobrovolníci z Childhood Enhancement přes program Training and Action (CHETNA), což je nevládní organizace pracující s dětmi, které žijí na ulicích a které jsou nucené pracovat.

Chetna is a public charitable trust that was founded in 2002, when it helped form a federation of street children called Badhte Kadam (Stepping Forward).

Chetna je veřejná charita založená v roce 2002. Pomohla vytvořit sdružení dětí z ulice známé jako Badhte Kadam (Krok kupředu).

Thus, a question was posed: "Can we have our own newspaper?".

A tak vyvstala otázka: „Můžeme mít své vlastní noviny?“

Journalist Bipasha Mukherjea writes about how the newspaper binds together the street kids who work on the stories:

Novinář Bipasha Mukherjea popisuje, jak se děti při psaní příběhů pro noviny spojí:

Together they work on stories that only a child living on street can find and report.

Společně pracují na příbězích, o nichž mohou psát a které zažijí jen děti ulice.

The newspaper binds them and supports them.

Noviny je spojí a podpoří.

Nearly all children involved in Balaknama are students of National open school centres run by Chetna.

Téměř všechny děti angažující se v Balaknama studují v národních vzdělávacích centrech zřizovaných organizací CHETNA.

#balaknana team in action. New issue of Balaknama news paper in making.

#balaknana tým v akci.

Finding a voice

Být vyslyšen

According to the estimates of the Indian government there are just over 400,000 street children in India, with 314,700 street children distributed over cities like Bombay, Calcutta, Madras, Kanpur, Bangalore and Hyderabad and around 100,000 street children in Delhi alone.

Podle odhadů indické vlády žije na ulicích v Indii přes 400 000 dětí. Z toho se 314 700 dětí pohybuje po Bombaji, Kalkatě, Madrasu, Kanpuru, Bangaloru a Hyderabadu, přičemž jen v Dillí je zhruba 100 000 dětí.

Most experts, however, view these figures as being very conservative.

Většina expertů však považuje toto číslo za velmi umírněné.

Many of the children whose stories run in Balaknama cannot read or write themselves.

Mnoho dětí z příběhů publikovaných v Balaknamě neumí číst ani psát.

Their friends and colleagues transcribe their stories on their behalf for the newspaper.

Jejich přátelé a kamarádi je za ně pro noviny přepisují.

Due to their lack of access to internet or fax, most reporters narrate their copy to colleagues in the Delhi office via the telephone.

Děti nemají přístup k internetu nebo faxu, a tak většina reportérů diktuje své příspěvky kolegům v redakci v Dillí po telefonu.

They have an editorial meeting twice a month to discuss what stories will be published.

Dvakrát do měsíce se koná porada, kde se rozhodne, které příspěvky budou publikovány.

Arijit Bose provides more information on Balaknama in his blog:

Arijit Bose píše více o Balaknamě na svém blogu:

Each paper is priced at a token 2 rupees and over 8,000 copies, most of them in Hindi, are published every month.

Každé vydání stojí dvě rupie a měsíčně vychází v osmitisícovém nákladu převážně v hindštině.

The paper makes no profit and is entirely NGO-funded.

Noviny jsou neziskové a vše sponzorují nevládní organizace.

The paper's ex-editor Chandni was studying for her class 10 examination when she spoke at a TEDx event in Bangalore last year.

Bývalá editorka Chandni byla zrovna v 10. třídě a připravovala se na zkoušky, když vloni v Bangalore vystoupila na setkání TEDx.

She received a standing ovation following her 18-minute speech on how the newspaper had shaped her life.

Osmnáct minut hovořila o tom, jak jí práce pro noviny změnila život, a nadšené publikum ji odměnilo potleskem vestoje.

RegalUnlimited transcribed some parts of Chandni's speech:

RegalUnlimited citoval úryvky z projevu Chandni:

Do media think what a child thinks?

Přemýšlejí média o tom, co si děti myslí?

Do you know what children want?

Víte, po čem děti touží?

Do you ever consider these questions?

Napadají vás někdy takové otázky?

They want our empathy, not sympathy…

Nestojí o to, abychom je litovali.

This is our workplace @balaknama1.

Chtějí, abychom se do nich dokázali vcítit.…

Our journey not that easy.

Tady pracujeme.

It took us 13 years to establish Balaknama newspaper pic.twitter.com/mUXybmP7ts — balaknama (@balaknama1) September 14, 2016

Naše cesta není snadná. Etablovat noviny Balaknama nám trvalo 13 let.

Many of the children who tell their stories for Balaknama are rubbish collectors or do odd jobs at roadside cafes, bus stations, and railway stations.

Mnohé z dětí, kteří přispívají do Balaknama, pracují jako sběrači odpadků nebo dělají jiné podřadné práce v bistrech u silnic, na autobusových a vlakových nádražích.

The paper visits them at their workplaces to listen and collect their stories.

Noviny doprovázejí děti na pracovištích, aby je vyslyšely a zaznamenaly jejich příběhy.

RT MinistryWCD: #Balaknama, set up in 2003, is a monthly newspaper run by street children.… pic.twitter.com/OrlYdVp4UX pic.twitter.com/fTbuW1LTJc — Swapnil Pathre (@iSwapnilpathre) May 9, 2016

Balaknama, měsíčník, který vychází od roku 2003 a je dílem dětí z ulice…

For those interested in finding out more, Balaknama's story is on YouTube, in a video uploaded journalist Bipasha Mukherjea:

Více informací o příběhu Balaknama přináší video na YouTube, nahrál jej novinář Bipasha Mukherjea:

Finally, a Wall to Unite People, Not Divide Them · Global Voices

Konečně zeď, která lidi nerozděluje, ale spojuje

Wall of Kindness in Peshawar.

Zeď laskavosti v Péšávaru.

Photo: Serve Mankind Facebook page

Foto: facebooková stránka Serve Mankind

Throughout history, walls have been a symbol of separation, segregation, and division.

V průběhu dějin byly zdi vždy symbolem odloučení, rozdělování a segregace.

However, a new phenomenon called “walls of kindness” (Deewar-e-Meherbani) is doing just the opposite.

Nový fenomén zvaný „zdi laskavosti“ (Deewar-e-Meherbani) však dělá přesný opak.

Faced by cold weather, Iranians began outdoor charity drives for the homeless and needy by building "walls of kindness."

Íránci kvůli chladnému počasí, kterému musí čelit, zahájili venkovní charitativní akci na pomoc potřebným a lidem bez domova a začali stavět „zdi laskavosti“.

The walls feature clothing hooks beside the phrase, “Take one if you need it. Give one if you don't.”

Na zdech vedle háčků na šaty stojí nápis „Potřebujete-li, berte.

Iran's campaign to clothe the poor has developed into an international onslaught of donations, coats, hats, trousers, and warm apparel.

Nepotřebujete-li, dávejte.“ Íránská kampaň za oblečení pro chudé se rozvinula v příval darů, kabátů, klobouků, kalhot a teplého oblečení z celého světa.

What started in Mashhad, Iran, has now spread to China and Pakistan.

Začalo to v íránském Mašhadu a nyní se kampaň rozšířila do Číny a Pákistánu.

Here are some of the heartwarming images and stories of "walls of kindness" across countries

Tady je několik potěšujících obrázků a příběhů „zdí laskavosti“ v nejrůznějších zemích světa.

Iran: Where it all began

Írán: Kde to všechno začalo

It all started with a bit of snow in Mashhad:

Vše to začalo trochou sněhu v Mašhadu:

While it makes for scenic photos, winter is specially harsh for those without shelter.

Fotky jsou to sice kouzelné, ale zima je krutá obzvlášť pro ty, kteří se nemají kde ukrýt.

Slowly, the hashtag دیوارمهربانی# (wall of kindness) started filling up with photos, as citizens took up helping the needy:

Obyvatelé měst se rozhodli pomáhat potřebným a fotky s hashtagem دیوارمهربانی# (zeď laskavosti) pomalu začaly přibývat:

Wall of Kindness #Kerman located on Khajoo street, before the intersection on Khajoo, on the left #yalda in #Kerman

Zeď laskavosti v Kermánu na ulici Khajoo před křižovatkou Khajoo, vlevo Yalda v Kermánu

Wall of kindness in Shahsavar, next to the mosque neighborhood of Shahsavar Next up: China

„Zdi laskavosti“ v Čcheng-tu v Číně.

It didn't take long before pictures of "walls of kindness" in China started popping up on social media.

V tomto městě chodila na vysokou paní Gibbsová.

The Chinese reports suggest the clothes are for “people in need”:

Čínské město Liou-čou zřídilo zeď laskavosti, která má v zimě pomáhat lidem bez domova.

"Walls of Kindness" in Chengdu, China.

Íránská „zeď laskavosti“ je teď už i v Číně.

Iran's 'Wall of Kindness' now in China too.

To je velký úspěch veřejné diplomacie Íránu.

Pakistan joined in

Zapojil se i Pákistán

Ismat Ali and Maria Waqas, teachers at Bahria College in Karachi, announced plans to set up their own wall of kindness:

Ismat Aliová a Mariya Waqasová, učitelky na vysoké škole Bahria College v Karáčí, oznámily, že chtějí vytvořit vlastní zeď laskavosti:

So, my dear friends and family...I come to you again.

Takže, drazí přátelé a rodino... Přicházím zase za vámi.

This time in collaboration with my senior, Ma'am Ismat Ali.

Tentokrát spolupracuji se svou nadřízenou, paní Ismat Aliovou.

We are starting a wall of kindness in karachi.

Vytvoříme v Karáčí zeď laskavosti.

Area will be mentioned later.

Její umístění oznámíme později.

Please donate generously your clothing or shoes that are just sitting in your cupboards and can help the needful.

Buďte prosím tak velkorysí a darujte oblečení nebo boty, které vám jen leží ve skříni a které můžou pomoct potřebným.

Truly grateful.

Jsme vám vděčné.

Let's begin 2016 with a new heart!!

Vstupme do roku 2016 s novým srdcem!!

Posted by Mariya Waqas on Tuesday, December 29, 2015

Zveřejnila Mariya Waqasová v úterý 29. prosince 2015

Wall of Kindness in Karachi.

Zeď laskavosti v Karáčí.

Photo courtesy of the Wall of Kindness Pakistan Facebook page.

Foto: se svolením facebookové stránky Wall of Kindness Pakistan.

Citizens in Peshawar and Lahore have also created walls of kindness in their cities, too.

Obyvatelé měst Péšávar a Lahore si taky vytvořili své zdi laskavosti.

In Peshawar, a group of people from the NGO Serve Mankind wrote:

Skupina lidí z nevládní organizace Serve Mankind v Péšávaru napsala:

A lady is donating clothes to wall of kindness at pahse 3 Hayatabad #Peshawar.

Žena daruje oblečení na zeď laskavosti v části Péšávaru Hajatabád Phase 3.

Wall of kindness: great effort to help those who need clothing.

Zeď laskavosti: usilovná snaha pomoct těm, kteří potřebují oblečení.

Pl donate spare clothes.

Hajatabád Phase 3, Péšávar.

As for Lahore, people took to Twitter to spread the word.

Lidé z města Lahore k šíření informací využívají Twitter.

"Wall of Kindness" Near Jam e Sheeren Park, Firdous Market Lahore.

„Zeď laskavosti“ v blízkosti parku Jam e Sheeren a tržnice Firdous v Lahore.

Please donate your clothes to the needy ones. :) pic.twitter.com/Zqqez6yRzM — Yasmin (@YoTweetWali) February 5, 2016

Darujte prosím své oblečení potřebným. 🙂

The wall of kindness in #Lahore is located near Jam e Shereen Park, Firdous Market.

Zeď laskavosti v Lahore se nachází v blízkosti parku Jam e Sheeren a tržnice Firdous.

Please donate for a good cause and help people out :) — Haider (@hain_jee) February 7, 2016

Přispějte prosím na dobrou věc a pomozte lidem 🙂

That's not all, folks

To ještě není konec

Iranians are giving away food, too.

Íránci rozdávají i jídlo.

Here's a bakery that's giving away bread to the homeless and hungry.

Tady je pekárna, která rozdává chléb bezdomovcům a hladovým lidem.