gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Hungary “beating the hell out of these people before sending them back to Serbia” - @LydsG in @POLITICOEurope https://t.co/5C6bFnOX2C pic.twitter.com/iedl1Byv25 — Andrew Stroehlein (@astroehlein) September 20, 2016	Maďarsko „vymlátí z těchto lidí duši a pak je pošle zpátky do Srbska“. Evropa už v minulém století uprchlické krize zažila.
Europe had its share of refugee crises during the last hundred years.	Vlády však často i přes morální povinnosti nereagovaly s empatií.
Often times, the continent's governments didn't respond with empathy, in spite of moral imperatives.	Mnoha zemí, do kterých současná Balkánská cesta zasahuje, se krize dotýkaly přímo.
Many of the countries on today's Balkan Route were directly affected both as sources of exiled people and as refugee destinations after the Balkan Wars, World War I, the Holocaust, the Hungarian Revolution of 1956, and 'ethnic cleansing' campaigns in the 1990s in the former Yugoslavia.	Po balkánských válkách, 1. světové válce, holokaustu, Maďarské revoluci v roce 1956 a etnických čistkách v 90. letech v bývalé Jugoslávii odtud buď lidé prchali, nebo byly pro uprchlíky cílovými zeměmi.
"...history eventually sides with those who help refugees, not with those who vilify them." - @NickKristof https://t.co/Vid6xIy7dw — Melissa Fleming (@melissarfleming) September 19, 2016	„...historie nakonec stojí na straně těch, kteří uprchlíkům pomáhají, a ne těch, kteří je ponižují.“ Schovali byste žida před nacisty?
History had also showed that in many cases, misguided bureaucratic attitudes can cause as much human suffering as downright racism and bigotry.	Historie také v řadě případů ukázala, že chybné byrokratické přístupy mohou zapříčinit otevřený rasismus a fanatismus a způsobit tak lidem utrpení.
Many of the perpetrators of abuse during the above mentioned historic events later claimed they were just blindly obeying orders and following 'the rules.'	Mnoho lidí, kteří v průběhu výše uvedených historických událostí páchali bezpráví, později tvrdilo, že pouze slepě plnili příkazy a řídili se „zákony“.
The Center for Legal Aid “Voice in Bulgaria” published a report on its findings about the legal and humanitarian aspects of the detentions of over 30,000 migrants and asylum seekers in 2015 and over 5,000 during the first five months of 2016.	Centrum právní pomoci „Hlas v Bulharsku“ vydalo zprávu o svých zjištěních ohledně právních a humanitárních aspektů zadržování více než 30 000 migrantů a žadatelů o azyl v roce 2015 a přes 5 000 za prvních pět měsíců v roce 2016.
Most of the aprehended people were from Syria, Afghanistan and Iraq.	Většina zadržených pocházela ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku.
Detention of #migrants in Bulgaria: download the full report https://t.co/OFrmsp49rJ	Zadržování uprchlíků v Bulharsku, celá zpráva ke stažení.
You can visit the website too: https://t.co/XWUMP8AUXe — Ruslan Trad (@ruslantrad) September 19, 2016	Můžete také navštívit webovou stránku: detainedinbg.com/home/
The report confirmed the existence of "routine detention practices, in most cases based rather on policies for 'dealing' with the increased migration flows than on individual assessment in the particular case and a necessity to impose this type of measure only in view of attaining the final goal of removal of these persons from the country."	Zpráva potvrdila, že „zadržení je ve většině případů běžným způsobem řešení zvýšeného přílivu migrantů, a ne výsledkem individuálního posouzení jednotlivých případů a opatřením, ke kterému by se přistoupilo pouze tehdy, pokud by měl být jedinec ze země vyhoštěn“.
It also noted worrisome attitudes towards unaccompanied minors and corrupt practices during apprehension.	Dále reportéři vyjádřili znepokojení nad přístupem k mladistvým bez doprovodu a nad korupčními praktikami během zadržení.
Stepping out of that unwelcoming mindset can be beneficial both for the refugees and the host countries.	Změna nepřátelského postoje a smýšlení by mohla být prospěšná jak pro migranty, tak pro hostitelské země.
In 2014, Melissa Fleming of the United Nations' refugee agency gave a TED talk about the need to help the refugees rebuild their lives, instead just allowing them to survive.	V roce 2014 hovořila Melissa Flemingová z agentury pro uprchlíky při OSN v rámci TED přednášky o tom, že je potřeba uprchlíkům pomoci jejich životy znovu vybudovat, a ne jim pouze umožnit přežít.
Not investing in refugees is a huge missed opportunity.	Neinvestovat do uprchlíků znamená naprosto promarnit příležitost.
Leave them abandoned, and they risk exploitation and abuse, and leave them unskilled and uneducated, and delay by years the return to peace and prosperity in their countries The victims of war can hold the keys to lasting peace, and its the refugees who can stop the cycle of violence.	Pokud je necháme opuštěné, hrozí jim vykořisťování a zneužívání. Nechat je bez vzdělání a kvalifikace, to znamená o několik let zpozdit návrat míru a prosperity v jejich zemi. Oběti války mohou být klíčem k udržení míru a právě uprchlíci mohou zastavit koloběh násilí.
Poles Dress in Black to Protest Legislation That Would Mean a Near Total Ban on Abortions · Global Voices	Poláci se oblékají do černé a protestují proti téměř úplnému zákazu potratů Mé tělo, mé rozhodnutí.
Image: #CzarnyProtest logo / @clinomanicG	Obrázek je logem Černého protestu (#CzarnyProtest) / @clinomanicG
The hashtag #czarnyprotest ("BlackProtest") is trending in Poland today, as thousands of people share photos of themselves dressed in black to protest against legislation that would criminalize almost all kinds of abortion and toughen the country's already severe anti-abortion laws. Girls just want to have fundamental HUMAN rights🖕🏴 #CzarnyProtest pic.twitter.com/tSydBptDph — Maja K. Osiecki (@mkosiecki) September 22, 2016	V Polsku se šíří hashtag #CzarnyProtest („ČernýProtest“) a tisíce lidí sdílejí fotky sebe v černém na protest proti zákonu, který by kriminalizoval téměř všechny druhy potratů a zpřísnil už tak velmi striktní potratovou legislativu.
Today, the whole family is opposed to barbarism against women. #BlackProtest	#ČernýProtest Dneska je proti barbarství páchanému na ženách celá rodina.
Prepared by a think-tank with the backing of the Catholic Church and the ruling right-wing party PiS (Law and Justice), the near-total abortion ban would introduce jail sentences of up to five years for causing "the death of a conceived child."	Návrh zákona připravila skupina expertů za podpory katolické církve a vládnoucí pravicové strany PiS. V souvislosti s téměř úplným zákazem potratů by za způsobení „smrti počatého dítěte“ byl zaveden trest odnětí svobody až na pět let.
Allowing abortions only under the specific condition that a mother's life is in danger, all other circumstances would be made insufficient grounds for terminating a pregnancy, including cases of rape, incest, or fetal anomalies.	Kromě konkrétního případu ohrožení matčina života by žádné jiné okolnosti nemohly odůvodnit ukončení těhotenství, a to ani v případě znásilnění, incestu nebo anomálií plodu.
If passed, the law would apply both to women (and girls) seeking abortions and the doctors who perform the procedure.	Jestliže bude zákon schválen, bude se týkat jak žen (a dívek), které potrat požadují, tak doktorů, kteří zákrok provádějí.
Many Internet users now expressing their objections to the legislation are calling the law "barbaric" and a breach of women's rights.	Mnoho lidí na internetu vyjadřuje nesouhlas s novou legislativou. Zákon je podle nich „barbarský“ a porušuje práva žen. Protest ve Varšavě proti potratovému zákonu vlády strany PiS.
Not a step further!	Ani o krok dál!
RAZEM members Wroclaw support #BlackProtest.	Členky RAZEM ve Vratislavi podporují #ČernýProtest.
@partiarazem #NothingAboutUsWithoutUs #ForWomensPolicy	@partiarazem #NicONásBezNás #ŽenyDoPolitiky
The ‘Achievement Epidemic’ in Vietnam Schools · Global Voices	„Úspěchová horečka“ na vietnamských školách
Children in a classroom at Thuong Nong Primary School, Tam Nong District, Phu Tho Province in Vietnam.	Děti v učebně základní školy ve městě Thuong Nong (provincie Phu Tho).
Photo and caption by ILO/Truong Van Vi.	Fotografie a popisek jsou od ILO/Truong Van Vi.
Source: Flickr. CC License	Zdroj: Flickr, licence Creative Commons
This article by Nguyễn Linh Chi is from Loa, an independent news website and podcast that broadcasts stories about Vietnam.	Tento článek od Nguyễn Linh Chi byl převzat z nezávislého zpravodajského a podcastového portálu Loa, který informuje o dění ve Vietnamu.
It is republished by Global Voices as part of a content-sharing agreement.	Na tomto místě je uveřejněn na základě úmluvy o sdílení obsahu.
The vibrant red color of the Flamboyant Trees’ blossoms.	Zpěv cikád a vibrující červená barva květů frambojánu.
These are the distinctive signs of summer in Vietnam, as well as exam season.	To jsou typické znaky vietnamského léta, jakož i období velké zkoušky.
It is the most important time in a student’s life: The high school graduation test also determines college admission.	Jedná se o nejdůležitější moment v životě studenta, neboť závěrečný test středoškolského studia rozhoduje o přijetí na vysokou školu.
Vietnam’s first university, Văn Miếu Quốc Tử Giám or the Temple of Literature in Hà Nội, is humming with activity this time of the year.	Na nejlepší vietnamské univerzitě v Hanoji zvané Chrám literatury (ve vietnamštině Văn Miếu Quốc Tử Giám) se to v tomto období lidmi jen hemží.
Students come here to pray for good luck before the big exam.	Studenti se do těchto míst přicházejí před rozhodující zkouškou modlit za její úspěšné složení.
Families make generous donations to the temple in hopes it will bring blessings to their children.	Rodiče věnují tamějšímu chrámu štědré dary, aby přinesli požehnání svým potomkům.
“My parents want me to get into college so I can have a brighter future,” says 17-year-old Đỗ Mai from Hà Nam province, south of Hanoi, one of the high school students taking the big test this year.	„Moji rodiče chtějí, abych šla na univerzitu a zajistila si tak lepší budoucnost,“ líčí sedmnáctiletá Đỗ Mai z provincie Hà Nam nacházející se jižně od Hanoje.
Her dad is a retired soldier, her mom is a rice farmer.	Její otec je vysloužilý voják a její matka pěstuje rýži.
Mai applied to college this year with the hope of furthering her education, as well as making her parents proud.	Mai skládá rozhodující zkoušku již v letošním roce a přihlášku na vysokou školu si podala proto, aby mohla prohloubit své vzdělání a aby na ni byli její rodiče hrdí.
She recalls distinctively what her mom once said to her:	Přesně si vzpomíná, co jí její matka kdysi řekla:
A couple of years ago, my mom told me after a long day of working in the rice paddies: ‘You got to study really hard so you don’t have to do this kind of intensive field labor like me.	Před několika lety mi máma po náročném dni na rýžovém poli oznámila: „Musíš tvrdě studovat, abys nemusela dělat stejně náročnou zemědělskou práci jako já.
Chances are in a couple of years, we won’t even have the rice paddies anymore.	Může se stát, že za pár let nebudeme mít ani to pole.
They are industrializing everything.	Veškerá půda se totiž industrializuje.
Once they open factories here we will lose our paddies.’	Když u nás otevřou továrny, o všechna rýžoviště přijdeme.“
This year, about 600,000 youths have registered their intent to go to college, in a country that has a little more than 400 accredited institutions.	Tento rok si přihlášku na vysokou školu podalo přibližně 600 000 studentů, ačkoli Vietnam má něco málo přes 400 akreditovaných vysokoškolských institucí.
The shortage of university slots has made a rigorous testing system all the more competitive.	Kvůli nedostatku volných míst na univerzitách je mezi všemi účastníky během náročné závěrečné zkoušky patrná obrovská rivalita.
Students are tested on a minimum of four subjects: math, literature, and English are mandatory.	Studenti jsou prověřování minimálně ze čtyř předmětů. Mezi povinné předměty patří matematika, literatura a angličtina.
The fourth subject can be freely chosen from biology, chemistry, geography, history, and physics.	Při volbě čtvrtého předmětu si studenti mohou vybírat z biologie, chemie, zeměpisu, dějepisu a fyziky.
“I’m worried the most about English because I find it very boring to study,” Mai says.	„Nejvíce se bojím angličtiny, protože mi její studium přijde velmi nudné,“ tvrdí Maia. „Jedná se ovšem o povinný předmět, a proto se bojím.“ Podle Ministerstva školství bude mít letošní závěrečná zkouška stejný formát jako v předešlých letech.
“But it is a mandatory subject so I’m worried.”	Šedesát procent jejího obsahu je určeno studentům, kteří se již dále nechtějí vzdělávat.
According to the Ministry of Education, the exam format this year will be similar to that of previous years: 60 percent of the material is considered “easy”, designed so students who only wish to graduate from high school can do well just by demonstrating their basic understanding of the lessons, while the other 40 percent of the test is made more difficult to challenge college candidates and categorize student levels.	Jejich cílem je dokázat, že porozuměli základní látce, která byla během vyučovacích hodin probírána. Naproti tomu zbývajících čtyřicet procent testu má prověřit studenty, kteří chtějí na vysokou školu, a rozdělit je podle jejich úrovně.
Once the exam scores are announced, students can start registering for their college of choice.	Když jsou oznámeny výsledky, absolventi se mohou přihlásit na vysokou školu dle svého výběru.
Based on the number of applicants and their performance, schools will then determine the accepted test scores.	Instituce pak na základě počtu uchazečů a jejich výkonu u závěrečné zkoušky stanoví počet bodů potřebných pro přijetí.
Mai says if her results allow, she would like to study to become a preschool teacher.	Pokud to Maie výsledky dovolí, chtěla by jít studovat pedagogiku, aby se mohla stát učitelkou v mateřské školce.
They said I was good with kids since I was in sixth, seventh grade, so I should study to become a preschool teacher,” she explains. “They also said teaching jobs are among the harder ones to find after college, and it’s going to be a challenge dealing with upset children.	„Od šestého či sedmého stupně mi říkají, že umím dobře jednat s dětmi a že bych se měla stát učitelkou v mateřské školce,“ vysvětluje. „Říkají mi též, že místo učitele se velmi těžko shání a že nebude jednoduché vypořádat se s neklidnými dětmi.
But I made the decision to go with it anyway.	I přesto jsem se rozhodla, že to chci dělat.“
The preschool education program Mai chose is a highly competitive one.	Studijní program předškolní pedagogiky, který si Maia zvolila, je velmi žádaný.
There were reportedly more than 15,000 applications to Hà Nội’s National College of Education in 2011, but the school only accepts 1,800 students a year.	Na Hanojskou národní univerzitu bylo v roce 2011 podáno okolo 15 000 přihlášek, třebaže instituce přijímá pouze 1 800 studentů ročně.
That’s a 12 percent acceptance rate, which is even more competitive than any Ivy League schools’ in America.	Studium na této vysoké škole je tedy selektivnější nežli studium na univerzitách z Ivy League ve Spojených státech amerických.
Mai would have to score exceptionally well in order to make it to her desired program.	Maia by musela obdržet mimořádně dobré hodnocení, aby mohla začít studovat svůj vysněný studijní program.
And even if she completes her teaching degree, she may not find a job in the field she trained for.	A i kdyby nakonec obdržela pedagogický titul, nemusela by najít práci v oboru.
In 2013, the Education Ministry paused the teaching program due to “a sign of mismatch between supply and demand.”	V roce 2013 ministr školství dočasně zastavil pedagogické studijní programy z důvodu „známek nesouladu mezi nabídkou a poptávkou“.
According to Vietnamnet News, many graduates who have a teaching degree report that they can’t find jobs, so they have had to switch industries and explore jobs in different fields.	Podle Vietnamnet News mnoho absolventů pedagogických oborů práci nakonec nenalezne. Nezbývá jim nic jiného, než se přeškolit a hledat práci v jiných odvětvích.
Bùi Văn Thuận, a chemistry teacher at the private high school Bình Minh in Hà Nội, says that mismatch points to another problem with Việt Nam’s education system: the lack of vocational schools for students.	Bùi Văn Thuận, profesor chemie na soukromé střední škole v Bình Minh v Hanoji, tvrdí, že samotný nesoulad mezi nabídkou a poptávkou poukazuje na jiný problém vietnamského vzdělávacího systému, který představuje nedostatek středních odborných škol a učilišť.
I think families’ expectations and the career guidance given to students are unrealistic and not that helpful.	Domnívám se, že očekávání ze strany rodičů a rady, které studenti ohledně své budoucí kariéry dostávají, jsou nerealistické a bezúčelné.
There are many students out there who are talented in many skilled areas, mechanical for example.	Existuje mnoho studentů, kteří jsou talentovaní pro odvětví vyžadující kvalifikaci, mezi něž náleží například opravování strojů.
They could take a two-year training program on that specific skill, be excellent at it and graduate with a practical degree.	Proč by nemohli studovat obor přímo zaměřený na jejich dovednosti, aby je dále vylepšovali?
But instead, they feel they must go to college.	Mladí lidé se ovšem domnívají, že musejí jít studovat na univerzitu.
As a result, students may not study what they are truly interested in or passionate about.	V důsledku toho se nakonec nezabývají tím, co je skutečně zajímá a pro co jsou zapálení.
Thuận says Vietnamese youths are under a lot of pressure as they are often taught that going to college is the only path to succeed in life.	Thuận prohlašuje, že mladí Vietnamci jsou pod obrovským tlakem, protože jim je ustavičně vštěpováno, že jedinou cestu k úspěšnému životu představuje studium na univerzitě.
The nationwide exam takes place only once a year, so they can’t afford to disappoint their parents.	Státní zkouška se koná pouze jednou do roka a oni si nemohou dovolit zklamat své rodiče.
He says the so-called “achievement disease” among parents is what has made the college admissions process become so stressful:	Thuận tvrdí, že právě tak řečená „úspěchová horečka“, nebezpečně rozšířená mezi rodiči, učinila z přijímacího řízení na vysokou školu neskutečně stresující událost:
Vietnamese care a lot about reputation.	Vietnamci si velmi zakládají na pověsti.
If the neighbor’s kids get into college, they feel the pressure that their children have to make it too in order to not lose face.	Domnívají se, že ztratí veškerou prestiž, pokud se sousedovy děti dostanou na vysokou školu a ty jejich nikoli.
This is why many parents are more stressed out about the exams than the students themselves.	Proto jsou mnozí rodiče kvůli závěrečné zkoušce daleko více stresovaní nežli samotní žáci.
To make it easier on the kids, some parents have resorted to unethical practices to heighten his or her scores, so much so that it has now become part of the exam ritual, says Thuận.	Někteří rodiče se podle Thuậna běžně uchylují k neetickým prostředkům, aby svému potomkovi zlepšili hodnocení. Toto chování se dnes stalo běžnou součástí rituálu týkajícího se zkoušky.
Before the test, many high schools hold meetings to collect what is called an “exam fee” from parents.	Mnohá gymnázia pořádají setkání, při němž od rodičů přijímají takzvaný „poplatek za zkoušku“.
In reality, this fee is used to bribe test proctors so they could be more lenient with monitoring students.	V Hanoji tyto poplatky činí 500 000 až 600 000 dongů (550–670 Kč).
In Hanoi, this fee ranges from 500,000 to 600,000 đồng.	Na venkově jde o částku mezi 200 000 a 300 000 dongy za studenta.
In the provinces, this rate is lower, around 200,000 to 300,000 đồng per student.	Nejnižší částku tohoto cenového rozpětí představuje pouhých 200 000 dongů (přibližně 220 Kč).
At the low end, 200,000 đồng equate to just about 10 US dollars, but the benefit is mutual: proctors earn extra income, parents feel more secure that their children have a better chance of scoring high in the exam, and the school gets to maintain high graduation pass rates on their students.	Z těchto peněz mají ovšem užitek všichni zúčastnění. Dozorci získají dodatečný příjem, rodiče jsou ubezpečení, že jejich dítě má větší šanci získat dobré hodnocení, a školy si mohou udržet vysoký podíl úspěšných studentů.
Due to this practice, cheating has become common at high school graduation exams.	Právě proto se podvody během závěrečné zkoušky staly běžnou záležitostí.
A survey by Thanh Niên news found that, almost 85 percent of students acknowledged seeing rampant cheating on high school graduation exams – and Vietnamese educators say the findings come as no surprise.	Podle ankety uskutečněné zpravodajským webem Thanh Niên přiznává skoro 85 % studentů, že při velké zkoušce bylo svědkem opisování. Vietnamští středoškolští profesoři prohlašují, že výsledek ankety není v ničem překvapivý.
Thuận says:	Thuận tvrdí:
After the exams, the entire school becomes white, covered with used cheat sheets.	Celá škola je po zkoušce zahalena do bílé, protože je pokryta použitými taháky.
Students litter them in the school yard after they are done.	Studenti je pohazují všude po školním dvoře.
Under the current exam system, the pass rate would only be about 40 percent at most if proctors monitored students closely.	Pokud by dozorci správně vykonávali svou činnost, z počtu studentů, kteří jsou dnes úspěšní, by prošlo maximálně 40 %.
This year the Education Ministry has come out with new measures to reduce cheating.	Ministerstvo školství letos přišlo s novým opatřením, které má omezit podvádění.
Students who cheat will not be allowed to proceed with the rest of the exam and the next subjects.	Studenti, kteří budou přistiženi, se již nebudou moci zúčastnit zkoušky z dalších předmětů.
Mai says it is a risk she won’t take:	Maia tvrdí, že si takové riziko nemůže dovolit:
Cheating has a negative impact on me.	Opisování by na mou budoucnost mohlo mít velmi negativní dopad.
If I’m caught, they will make the cheat subject zero, so I won’t be able to graduate from high school, and ultimately, I can’t go to college.	Pokud bych byla přistižena, dostala bych ze zkoušeného předmětu nula bodů a nemohla bych absolvovat střední školu. V důsledku toho bych tedy nemohla jít ani na univerzitu.
Mai says if she doesn’t make it to college, she will look into other career options such as getting a certification for a desk job, or even learning to become a seamstress.	Pokud se Maia nedostane na univerzitu, bude se zajímat o jiné možnosti profesního uplatnění, jako například kancelářské práce nebo krejčovství.
The big exam is only a couple of days away. She tells herself: “Study harder! I’ll make my dream come true and move toward my future!”	Rozhodující zkouška je už za dveřmi a dívka se povzbuzuje slovy: „Uskutečním svůj sen a učiním rozhodující krok k úspěšné budoucnosti!“
One thing she is sure of is that she will not be a farmer like her mom.	Je si naprosto jistá tím, že se nestane farmářkou jako její matka.
Listen to the podcast about the issue:	Poslechněte si podcast k tomuto tématu:

Hungary “beating the hell out of these people before sending them back to Serbia” - @LydsG in @POLITICOEurope https://t.co/5C6bFnOX2C pic.twitter.com/iedl1Byv25 — Andrew Stroehlein (@astroehlein) September 20, 2016

Maďarsko „vymlátí z těchto lidí duši a pak je pošle zpátky do Srbska“. Evropa už v minulém století uprchlické krize zažila.

Europe had its share of refugee crises during the last hundred years.

Vlády však často i přes morální povinnosti nereagovaly s empatií.

Often times, the continent's governments didn't respond with empathy, in spite of moral imperatives.

Mnoha zemí, do kterých současná Balkánská cesta zasahuje, se krize dotýkaly přímo.

Many of the countries on today's Balkan Route were directly affected both as sources of exiled people and as refugee destinations after the Balkan Wars, World War I, the Holocaust, the Hungarian Revolution of 1956, and 'ethnic cleansing' campaigns in the 1990s in the former Yugoslavia.

Po balkánských válkách, 1. světové válce, holokaustu, Maďarské revoluci v roce 1956 a etnických čistkách v 90. letech v bývalé Jugoslávii odtud buď lidé prchali, nebo byly pro uprchlíky cílovými zeměmi.

"...history eventually sides with those who help refugees, not with those who vilify them." - @NickKristof https://t.co/Vid6xIy7dw — Melissa Fleming (@melissarfleming) September 19, 2016

„...historie nakonec stojí na straně těch, kteří uprchlíkům pomáhají, a ne těch, kteří je ponižují.“ Schovali byste žida před nacisty?

History had also showed that in many cases, misguided bureaucratic attitudes can cause as much human suffering as downright racism and bigotry.

Historie také v řadě případů ukázala, že chybné byrokratické přístupy mohou zapříčinit otevřený rasismus a fanatismus a způsobit tak lidem utrpení.

Many of the perpetrators of abuse during the above mentioned historic events later claimed they were just blindly obeying orders and following 'the rules.'

Mnoho lidí, kteří v průběhu výše uvedených historických událostí páchali bezpráví, později tvrdilo, že pouze slepě plnili příkazy a řídili se „zákony“.

The Center for Legal Aid “Voice in Bulgaria” published a report on its findings about the legal and humanitarian aspects of the detentions of over 30,000 migrants and asylum seekers in 2015 and over 5,000 during the first five months of 2016.

Centrum právní pomoci „Hlas v Bulharsku“ vydalo zprávu o svých zjištěních ohledně právních a humanitárních aspektů zadržování více než 30 000 migrantů a žadatelů o azyl v roce 2015 a přes 5 000 za prvních pět měsíců v roce 2016.

Most of the aprehended people were from Syria, Afghanistan and Iraq.

Většina zadržených pocházela ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku.

Detention of #migrants in Bulgaria: download the full report https://t.co/OFrmsp49rJ

Zadržování uprchlíků v Bulharsku, celá zpráva ke stažení.

You can visit the website too: https://t.co/XWUMP8AUXe — Ruslan Trad (@ruslantrad) September 19, 2016

Můžete také navštívit webovou stránku: detainedinbg.com/home/

The report confirmed the existence of "routine detention practices, in most cases based rather on policies for 'dealing' with the increased migration flows than on individual assessment in the particular case and a necessity to impose this type of measure only in view of attaining the final goal of removal of these persons from the country."

Zpráva potvrdila, že „zadržení je ve většině případů běžným způsobem řešení zvýšeného přílivu migrantů, a ne výsledkem individuálního posouzení jednotlivých případů a opatřením, ke kterému by se přistoupilo pouze tehdy, pokud by měl být jedinec ze země vyhoštěn“.

It also noted worrisome attitudes towards unaccompanied minors and corrupt practices during apprehension.

Dále reportéři vyjádřili znepokojení nad přístupem k mladistvým bez doprovodu a nad korupčními praktikami během zadržení.

Stepping out of that unwelcoming mindset can be beneficial both for the refugees and the host countries.

Změna nepřátelského postoje a smýšlení by mohla být prospěšná jak pro migranty, tak pro hostitelské země.

In 2014, Melissa Fleming of the United Nations' refugee agency gave a TED talk about the need to help the refugees rebuild their lives, instead just allowing them to survive.

V roce 2014 hovořila Melissa Flemingová z agentury pro uprchlíky při OSN v rámci TED přednášky o tom, že je potřeba uprchlíkům pomoci jejich životy znovu vybudovat, a ne jim pouze umožnit přežít.

Not investing in refugees is a huge missed opportunity.

Neinvestovat do uprchlíků znamená naprosto promarnit příležitost.

Leave them abandoned, and they risk exploitation and abuse, and leave them unskilled and uneducated, and delay by years the return to peace and prosperity in their countries The victims of war can hold the keys to lasting peace, and its the refugees who can stop the cycle of violence.

Pokud je necháme opuštěné, hrozí jim vykořisťování a zneužívání. Nechat je bez vzdělání a kvalifikace, to znamená o několik let zpozdit návrat míru a prosperity v jejich zemi. Oběti války mohou být klíčem k udržení míru a právě uprchlíci mohou zastavit koloběh násilí.

Poles Dress in Black to Protest Legislation That Would Mean a Near Total Ban on Abortions · Global Voices

Poláci se oblékají do černé a protestují proti téměř úplnému zákazu potratů Mé tělo, mé rozhodnutí.

Image: #CzarnyProtest logo / @clinomanicG

Obrázek je logem Černého protestu (#CzarnyProtest) / @clinomanicG

The hashtag #czarnyprotest ("BlackProtest") is trending in Poland today, as thousands of people share photos of themselves dressed in black to protest against legislation that would criminalize almost all kinds of abortion and toughen the country's already severe anti-abortion laws. Girls just want to have fundamental HUMAN rights🖕🏴 #CzarnyProtest pic.twitter.com/tSydBptDph — Maja K. Osiecki (@mkosiecki) September 22, 2016

V Polsku se šíří hashtag #CzarnyProtest („ČernýProtest“) a tisíce lidí sdílejí fotky sebe v černém na protest proti zákonu, který by kriminalizoval téměř všechny druhy potratů a zpřísnil už tak velmi striktní potratovou legislativu.

Today, the whole family is opposed to barbarism against women. #BlackProtest

#ČernýProtest Dneska je proti barbarství páchanému na ženách celá rodina.

Prepared by a think-tank with the backing of the Catholic Church and the ruling right-wing party PiS (Law and Justice), the near-total abortion ban would introduce jail sentences of up to five years for causing "the death of a conceived child."

Návrh zákona připravila skupina expertů za podpory katolické církve a vládnoucí pravicové strany PiS. V souvislosti s téměř úplným zákazem potratů by za způsobení „smrti počatého dítěte“ byl zaveden trest odnětí svobody až na pět let.

Allowing abortions only under the specific condition that a mother's life is in danger, all other circumstances would be made insufficient grounds for terminating a pregnancy, including cases of rape, incest, or fetal anomalies.

Kromě konkrétního případu ohrožení matčina života by žádné jiné okolnosti nemohly odůvodnit ukončení těhotenství, a to ani v případě znásilnění, incestu nebo anomálií plodu.

If passed, the law would apply both to women (and girls) seeking abortions and the doctors who perform the procedure.

Jestliže bude zákon schválen, bude se týkat jak žen (a dívek), které potrat požadují, tak doktorů, kteří zákrok provádějí.

Many Internet users now expressing their objections to the legislation are calling the law "barbaric" and a breach of women's rights.

Mnoho lidí na internetu vyjadřuje nesouhlas s novou legislativou. Zákon je podle nich „barbarský“ a porušuje práva žen. Protest ve Varšavě proti potratovému zákonu vlády strany PiS.

Not a step further!

Ani o krok dál!

RAZEM members Wroclaw support #BlackProtest.

Členky RAZEM ve Vratislavi podporují #ČernýProtest.

@partiarazem #NothingAboutUsWithoutUs #ForWomensPolicy

@partiarazem #NicONásBezNás #ŽenyDoPolitiky

The ‘Achievement Epidemic’ in Vietnam Schools · Global Voices

„Úspěchová horečka“ na vietnamských školách

Children in a classroom at Thuong Nong Primary School, Tam Nong District, Phu Tho Province in Vietnam.

Děti v učebně základní školy ve městě Thuong Nong (provincie Phu Tho).

Photo and caption by ILO/Truong Van Vi.

Fotografie a popisek jsou od ILO/Truong Van Vi.

Source: Flickr. CC License

Zdroj: Flickr, licence Creative Commons

This article by Nguyễn Linh Chi is from Loa, an independent news website and podcast that broadcasts stories about Vietnam.

Tento článek od Nguyễn Linh Chi byl převzat z nezávislého zpravodajského a podcastového portálu Loa, který informuje o dění ve Vietnamu.

It is republished by Global Voices as part of a content-sharing agreement.

Na tomto místě je uveřejněn na základě úmluvy o sdílení obsahu.

The vibrant red color of the Flamboyant Trees’ blossoms.

Zpěv cikád a vibrující červená barva květů frambojánu.

These are the distinctive signs of summer in Vietnam, as well as exam season.

To jsou typické znaky vietnamského léta, jakož i období velké zkoušky.

It is the most important time in a student’s life: The high school graduation test also determines college admission.

Jedná se o nejdůležitější moment v životě studenta, neboť závěrečný test středoškolského studia rozhoduje o přijetí na vysokou školu.

Vietnam’s first university, Văn Miếu Quốc Tử Giám or the Temple of Literature in Hà Nội, is humming with activity this time of the year.

Na nejlepší vietnamské univerzitě v Hanoji zvané Chrám literatury (ve vietnamštině Văn Miếu Quốc Tử Giám) se to v tomto období lidmi jen hemží.

Students come here to pray for good luck before the big exam.

Studenti se do těchto míst přicházejí před rozhodující zkouškou modlit za její úspěšné složení.

Families make generous donations to the temple in hopes it will bring blessings to their children.

Rodiče věnují tamějšímu chrámu štědré dary, aby přinesli požehnání svým potomkům.

“My parents want me to get into college so I can have a brighter future,” says 17-year-old Đỗ Mai from Hà Nam province, south of Hanoi, one of the high school students taking the big test this year.

„Moji rodiče chtějí, abych šla na univerzitu a zajistila si tak lepší budoucnost,“ líčí sedmnáctiletá Đỗ Mai z provincie Hà Nam nacházející se jižně od Hanoje.

Her dad is a retired soldier, her mom is a rice farmer.

Její otec je vysloužilý voják a její matka pěstuje rýži.

Mai applied to college this year with the hope of furthering her education, as well as making her parents proud.

Mai skládá rozhodující zkoušku již v letošním roce a přihlášku na vysokou školu si podala proto, aby mohla prohloubit své vzdělání a aby na ni byli její rodiče hrdí.

She recalls distinctively what her mom once said to her:

Přesně si vzpomíná, co jí její matka kdysi řekla:

A couple of years ago, my mom told me after a long day of working in the rice paddies: ‘You got to study really hard so you don’t have to do this kind of intensive field labor like me.

Před několika lety mi máma po náročném dni na rýžovém poli oznámila: „Musíš tvrdě studovat, abys nemusela dělat stejně náročnou zemědělskou práci jako já.

Chances are in a couple of years, we won’t even have the rice paddies anymore.

Může se stát, že za pár let nebudeme mít ani to pole.

They are industrializing everything.

Veškerá půda se totiž industrializuje.

Once they open factories here we will lose our paddies.’

Když u nás otevřou továrny, o všechna rýžoviště přijdeme.“

This year, about 600,000 youths have registered their intent to go to college, in a country that has a little more than 400 accredited institutions.

Tento rok si přihlášku na vysokou školu podalo přibližně 600 000 studentů, ačkoli Vietnam má něco málo přes 400 akreditovaných vysokoškolských institucí.

The shortage of university slots has made a rigorous testing system all the more competitive.

Kvůli nedostatku volných míst na univerzitách je mezi všemi účastníky během náročné závěrečné zkoušky patrná obrovská rivalita.

Students are tested on a minimum of four subjects: math, literature, and English are mandatory.

Studenti jsou prověřování minimálně ze čtyř předmětů. Mezi povinné předměty patří matematika, literatura a angličtina.

The fourth subject can be freely chosen from biology, chemistry, geography, history, and physics.

Při volbě čtvrtého předmětu si studenti mohou vybírat z biologie, chemie, zeměpisu, dějepisu a fyziky.

“I’m worried the most about English because I find it very boring to study,” Mai says.

„Nejvíce se bojím angličtiny, protože mi její studium přijde velmi nudné,“ tvrdí Maia. „Jedná se ovšem o povinný předmět, a proto se bojím.“ Podle Ministerstva školství bude mít letošní závěrečná zkouška stejný formát jako v předešlých letech.

“But it is a mandatory subject so I’m worried.”

Šedesát procent jejího obsahu je určeno studentům, kteří se již dále nechtějí vzdělávat.

According to the Ministry of Education, the exam format this year will be similar to that of previous years: 60 percent of the material is considered “easy”, designed so students who only wish to graduate from high school can do well just by demonstrating their basic understanding of the lessons, while the other 40 percent of the test is made more difficult to challenge college candidates and categorize student levels.

Jejich cílem je dokázat, že porozuměli základní látce, která byla během vyučovacích hodin probírána. Naproti tomu zbývajících čtyřicet procent testu má prověřit studenty, kteří chtějí na vysokou školu, a rozdělit je podle jejich úrovně.

Once the exam scores are announced, students can start registering for their college of choice.

Když jsou oznámeny výsledky, absolventi se mohou přihlásit na vysokou školu dle svého výběru.

Based on the number of applicants and their performance, schools will then determine the accepted test scores.

Instituce pak na základě počtu uchazečů a jejich výkonu u závěrečné zkoušky stanoví počet bodů potřebných pro přijetí.

Mai says if her results allow, she would like to study to become a preschool teacher.

Pokud to Maie výsledky dovolí, chtěla by jít studovat pedagogiku, aby se mohla stát učitelkou v mateřské školce.

They said I was good with kids since I was in sixth, seventh grade, so I should study to become a preschool teacher,” she explains. “They also said teaching jobs are among the harder ones to find after college, and it’s going to be a challenge dealing with upset children.

„Od šestého či sedmého stupně mi říkají, že umím dobře jednat s dětmi a že bych se měla stát učitelkou v mateřské školce,“ vysvětluje. „Říkají mi též, že místo učitele se velmi těžko shání a že nebude jednoduché vypořádat se s neklidnými dětmi.

But I made the decision to go with it anyway.

I přesto jsem se rozhodla, že to chci dělat.“

The preschool education program Mai chose is a highly competitive one.

Studijní program předškolní pedagogiky, který si Maia zvolila, je velmi žádaný.

There were reportedly more than 15,000 applications to Hà Nội’s National College of Education in 2011, but the school only accepts 1,800 students a year.

Na Hanojskou národní univerzitu bylo v roce 2011 podáno okolo 15 000 přihlášek, třebaže instituce přijímá pouze 1 800 studentů ročně.

That’s a 12 percent acceptance rate, which is even more competitive than any Ivy League schools’ in America.

Studium na této vysoké škole je tedy selektivnější nežli studium na univerzitách z Ivy League ve Spojených státech amerických.

Mai would have to score exceptionally well in order to make it to her desired program.

Maia by musela obdržet mimořádně dobré hodnocení, aby mohla začít studovat svůj vysněný studijní program.

And even if she completes her teaching degree, she may not find a job in the field she trained for.

A i kdyby nakonec obdržela pedagogický titul, nemusela by najít práci v oboru.

In 2013, the Education Ministry paused the teaching program due to “a sign of mismatch between supply and demand.”

V roce 2013 ministr školství dočasně zastavil pedagogické studijní programy z důvodu „známek nesouladu mezi nabídkou a poptávkou“.

According to Vietnamnet News, many graduates who have a teaching degree report that they can’t find jobs, so they have had to switch industries and explore jobs in different fields.

Podle Vietnamnet News mnoho absolventů pedagogických oborů práci nakonec nenalezne. Nezbývá jim nic jiného, než se přeškolit a hledat práci v jiných odvětvích.

Bùi Văn Thuận, a chemistry teacher at the private high school Bình Minh in Hà Nội, says that mismatch points to another problem with Việt Nam’s education system: the lack of vocational schools for students.

Bùi Văn Thuận, profesor chemie na soukromé střední škole v Bình Minh v Hanoji, tvrdí, že samotný nesoulad mezi nabídkou a poptávkou poukazuje na jiný problém vietnamského vzdělávacího systému, který představuje nedostatek středních odborných škol a učilišť.

I think families’ expectations and the career guidance given to students are unrealistic and not that helpful.

Domnívám se, že očekávání ze strany rodičů a rady, které studenti ohledně své budoucí kariéry dostávají, jsou nerealistické a bezúčelné.

There are many students out there who are talented in many skilled areas, mechanical for example.

Existuje mnoho studentů, kteří jsou talentovaní pro odvětví vyžadující kvalifikaci, mezi něž náleží například opravování strojů.

They could take a two-year training program on that specific skill, be excellent at it and graduate with a practical degree.

Proč by nemohli studovat obor přímo zaměřený na jejich dovednosti, aby je dále vylepšovali?

But instead, they feel they must go to college.

Mladí lidé se ovšem domnívají, že musejí jít studovat na univerzitu.

As a result, students may not study what they are truly interested in or passionate about.

V důsledku toho se nakonec nezabývají tím, co je skutečně zajímá a pro co jsou zapálení.

Thuận says Vietnamese youths are under a lot of pressure as they are often taught that going to college is the only path to succeed in life.

Thuận prohlašuje, že mladí Vietnamci jsou pod obrovským tlakem, protože jim je ustavičně vštěpováno, že jedinou cestu k úspěšnému životu představuje studium na univerzitě.

The nationwide exam takes place only once a year, so they can’t afford to disappoint their parents.

Státní zkouška se koná pouze jednou do roka a oni si nemohou dovolit zklamat své rodiče.

He says the so-called “achievement disease” among parents is what has made the college admissions process become so stressful:

Thuận tvrdí, že právě tak řečená „úspěchová horečka“, nebezpečně rozšířená mezi rodiči, učinila z přijímacího řízení na vysokou školu neskutečně stresující událost:

Vietnamese care a lot about reputation.

Vietnamci si velmi zakládají na pověsti.

If the neighbor’s kids get into college, they feel the pressure that their children have to make it too in order to not lose face.

Domnívají se, že ztratí veškerou prestiž, pokud se sousedovy děti dostanou na vysokou školu a ty jejich nikoli.

This is why many parents are more stressed out about the exams than the students themselves.

Proto jsou mnozí rodiče kvůli závěrečné zkoušce daleko více stresovaní nežli samotní žáci.

To make it easier on the kids, some parents have resorted to unethical practices to heighten his or her scores, so much so that it has now become part of the exam ritual, says Thuận.

Někteří rodiče se podle Thuậna běžně uchylují k neetickým prostředkům, aby svému potomkovi zlepšili hodnocení. Toto chování se dnes stalo běžnou součástí rituálu týkajícího se zkoušky.

Before the test, many high schools hold meetings to collect what is called an “exam fee” from parents.

Mnohá gymnázia pořádají setkání, při němž od rodičů přijímají takzvaný „poplatek za zkoušku“.

In reality, this fee is used to bribe test proctors so they could be more lenient with monitoring students.

V Hanoji tyto poplatky činí 500 000 až 600 000 dongů (550–670 Kč).

In Hanoi, this fee ranges from 500,000 to 600,000 đồng.

Na venkově jde o částku mezi 200 000 a 300 000 dongy za studenta.

In the provinces, this rate is lower, around 200,000 to 300,000 đồng per student.

Nejnižší částku tohoto cenového rozpětí představuje pouhých 200 000 dongů (přibližně 220 Kč).

At the low end, 200,000 đồng equate to just about 10 US dollars, but the benefit is mutual: proctors earn extra income, parents feel more secure that their children have a better chance of scoring high in the exam, and the school gets to maintain high graduation pass rates on their students.

Z těchto peněz mají ovšem užitek všichni zúčastnění. Dozorci získají dodatečný příjem, rodiče jsou ubezpečení, že jejich dítě má větší šanci získat dobré hodnocení, a školy si mohou udržet vysoký podíl úspěšných studentů.

Due to this practice, cheating has become common at high school graduation exams.

Právě proto se podvody během závěrečné zkoušky staly běžnou záležitostí.

A survey by Thanh Niên news found that, almost 85 percent of students acknowledged seeing rampant cheating on high school graduation exams – and Vietnamese educators say the findings come as no surprise.

Podle ankety uskutečněné zpravodajským webem Thanh Niên přiznává skoro 85 % studentů, že při velké zkoušce bylo svědkem opisování. Vietnamští středoškolští profesoři prohlašují, že výsledek ankety není v ničem překvapivý.

Thuận says:

Thuận tvrdí:

After the exams, the entire school becomes white, covered with used cheat sheets.

Celá škola je po zkoušce zahalena do bílé, protože je pokryta použitými taháky.

Students litter them in the school yard after they are done.

Studenti je pohazují všude po školním dvoře.

Under the current exam system, the pass rate would only be about 40 percent at most if proctors monitored students closely.

Pokud by dozorci správně vykonávali svou činnost, z počtu studentů, kteří jsou dnes úspěšní, by prošlo maximálně 40 %.

This year the Education Ministry has come out with new measures to reduce cheating.

Ministerstvo školství letos přišlo s novým opatřením, které má omezit podvádění.

Students who cheat will not be allowed to proceed with the rest of the exam and the next subjects.

Studenti, kteří budou přistiženi, se již nebudou moci zúčastnit zkoušky z dalších předmětů.

Mai says it is a risk she won’t take:

Maia tvrdí, že si takové riziko nemůže dovolit:

Cheating has a negative impact on me.

Opisování by na mou budoucnost mohlo mít velmi negativní dopad.

If I’m caught, they will make the cheat subject zero, so I won’t be able to graduate from high school, and ultimately, I can’t go to college.

Pokud bych byla přistižena, dostala bych ze zkoušeného předmětu nula bodů a nemohla bych absolvovat střední školu. V důsledku toho bych tedy nemohla jít ani na univerzitu.

Mai says if she doesn’t make it to college, she will look into other career options such as getting a certification for a desk job, or even learning to become a seamstress.

Pokud se Maia nedostane na univerzitu, bude se zajímat o jiné možnosti profesního uplatnění, jako například kancelářské práce nebo krejčovství.

The big exam is only a couple of days away. She tells herself: “Study harder! I’ll make my dream come true and move toward my future!”

Rozhodující zkouška je už za dveřmi a dívka se povzbuzuje slovy: „Uskutečním svůj sen a učiním rozhodující krok k úspěšné budoucnosti!“

One thing she is sure of is that she will not be a farmer like her mom.

Je si naprosto jistá tím, že se nestane farmářkou jako její matka.

Listen to the podcast about the issue:

Poslechněte si podcast k tomuto tématu: