gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Thais in a Crowded Community Are Playing in the 'World’s First' Non-Rectangular Football Field · Global Voices	Thajci v přelidněné čtvrti hrají fotbal na prvním „neobdélníkovém“ fotbalovém hřišti na světě
A non-rectangular football field?	Neobdélníkové fotbalové hřiště?
Well, if there’s no available space, why not?	Pokud není k dispozici dostatek prostoru, proč ne?
The AP Thailand company developed a non-rectangular football field in Khlong Toei, a working-class district near a port facility.	Společnost AP Thailand vyvinula neobdélníkové fotbalové hřiště v Khlong Toei, dělnické čtvrti v blízkosti přístavu.
This is reportedly the world’s first non-rectangular football field.	Údajně se jedná o první neobdélníkové fotbalové hřiště na světě.
This unusual football field has proven that designing outside boundaries can help foster creativity used to develop these useful spaces.	Neobvyklé fotbalové hřiště je důkazem toho, že překračování mezí při projektování přispívá k větší kreativitě při zhodnocování takových užitečných prostorů.
We hope that other communities will adapt this idea to change their own irregular space into an area for organizing various activities, under the concept that “Any abnormal space can achieve the highest benefit.”	Doufáme, že tento nápad použijí i jiné komunity a uzpůsobí své vlastní nepravidelné prostory k organizování různých aktivit pod heslem „Každý neobvyklý prostor může přinášet maximální užitek“.
Today, kids of Khlong Toei do not need to go far in order to play football.	Pokud si dnes děti ze čtvrti Khlong Toei chtějí zahrát fotbal, nemusí chodit daleko.
By providing an opportunity for the youth to interact through sports and by converting an idle space into a valuable community property, this project can serve as a model for other initiatives that seek to revive and improve the quality of living in populated urban centers.	Tento projekt poskytuje mladým lidem příležitost být prostřednictvím sportu v kontaktu. Z nevyužitého prostoru činí hodnotný majetek komunity, a může tak sloužit jako vzor pro jiné iniciativy usilující o zlepšení kvality života v zalidněných městských centrech a jejich oživení.
Learn more about the project through this video developed by CJ Worx, a digital agency film.	Více se o projektu dozvíte v tomto videu digitální agentury CJ Worx.
The Student Group in Japan That's Made It Cool to Protest · Global Voices	Studentská skupina, díky níž je dnes v Japonsku populární protestovat
An eye-catching poster from the student group SEALDs, featuring founding member, Wakako Fukuda (right).	Poutavý plakát studentské skupiny SEALDs s její zakládající členkou Wakako Fukudaovou.
SEALDs (Students Emergency Action for Liberal Democracy) has changed the image of protesters in Japan, and made it okay to speak out.	SEALDs (zkratka pro Students Emergency Action for Liberal Democracy) změnila pohled japonské veřejnosti na protesty. Díky této skupině je dnes v Japonsku vyjadřování vlastních názorů společensky přijatelné.
Credit: Courtesy of SEALDs	(Fotografie uveřejněna s laskavým svolením SEALDs)
This article by Naomi Gingold originally appeared on PRI.org on May 27, 2016, and is republished here as part of a content-sharing agreement.	Tento článek od Naomi Gingoldové byl původně publikován na PRI.org 27. května 2016.
When Aki Okuda was 14 years old, he ran away from home.	Na tomto místě je publikován na základě úmluvy o sdílení obsahu.
But this is not one of those kid-runs-away-and-is-brought-back-and-everything-goes-on stories.	Když bylo Aki Okudaovi 14 let, utekl z domova.
Okuda ran away and stayed away.	Okuda utekl a již se nikdy nevrátil.
“I wanted to go to the farthest place possible from Fukuoka,” he says. “I ended up on Yaeyama islands, the southernmost islands in Japan.”	„Chtěl jsem se dostat na místo, které by od města Fukuoka bylo co možná nejvzdálenější,“ tvrdí. „Skončil jsem na ostrovech Jaejama, nejjižnějších ostrovech celého Japonska.“
Population: about 50.	Počet obyvatel: okolo 50 lidí.
Listen to this story on PRI.org »	Listen to this story on PRI.org »
He’d been bullied in junior high and had just stopped going.	Na nižší střední škole byl šikanován, a tak do ní zkrátka přestal chodit.
His home life was also kind of unusual.	Jeho rodinný život byl rovněž celkem netypický.
His father was a Christian priest and his parents took in the homeless.	Jeho otec byl křesťanský kněz, a proto rodiče brávali domů bezdomovce.
By the time he got to junior high, he says, “the whole ‘let’s help people’ thing at home was so completely different from the atmosphere at school.	Okuda prohlašuje: „Domácí prostředí, které mě vedlo k pomáhání lidem, bylo zcela odlišné od atmosféry ve škole.
I didn't know who I was supposed to be.”	Jako bych v té době nevěděl, kým mám být.”
And with all those people at home, it was hard to find space to be alone. He laughs and says, “You know, I was an adolescent.”	A kvůli všem těm návštěvníkům bylo doma těžké najít místo, kde by Okuda mohl trávit čas o samotě. „To víte, byl jsem adolescent,“ dodává s úsměvem na tváři.
Okuda later went to an unusual boarding school in the countryside, where students got to vote on the rules.	Okuda poté začal chodit do neobvyklé, venkovské internátní školy, o jejíchž pravidlech hlasovali samotní studenti.
Then, just as he was about to start at a good college in Tokyo, the earthquake, tsunami and nuclear meltdown hit Japan’s northeast.	Když měl později nastoupit na prestižní univerzitu v Tokiu, udeřilo na severu Japonska zemětřesení, tsunami a jaderná pohroma.
It was 2011.	Psal se rok 2011.
Okuda started volunteering and going to anti-nuclear protests.	Okuda se přihlásil jako dobrovolník a začal chodit na protijaderné protesty.
He says the triple disaster was a turning point.	Tvrdí, že ona trojitá katastrofa představovala bod zlomu.
Aki Okuda, a founding member of the Japanese student protest group, SEALDs.	Aki Okuda, zakládají člen japonské protestní skupiny SEALDs (Fotografie uveřejněna s laskavým svolením Akiho Okudy)
Credit: Courtesy of Aki Okuda	Zpočátku vláda poskytovala nedostatek uvěřitelných informací o tom, co se skutečně odehrává.
For starters, there was the lack of believable information from the government about what was going on.	Poté nastupující pravicová vláda premiéra Šinzó Abeho oznámila, že dochází k restartování jaderných reaktorů.
Then Prime Minister Shinzo Abe’s right-wing government announced it was restarting nuclear reactors.	Nakonec však vyhlásila nový „zákon o státních tajemstvích“, který tvrdě zasáhl proti novinářům.
Then it announced a new “State Secrets” law clamping down on journalists, a key reason Japan has fallen in the 2016 World Press Freedom Index from one of the top countries down to 72nd place.	Právě tento zákon byl příčinou toho, že Japonsko v Indexu světové svobody tisku z roku 2016 pokleslo z horních příček až na 72. místo.
“It felt like the government had gone too far,” Okuda says. “Things were just so out of balance, I felt I had to do something to stop it.”	„Cítil jsem, že vláda zašla příliš daleko,” tvrdí Okuda. „Vše bylo vyvedené z rovnováhy a já měl pocit, že musím něco udělat, abych to zastavil."
Normally in Japan, most people don’t talk about politics — not with friends or family.	V Japonsku lidé o politice obyčejně vůbec nemluví, a to dokonce ani v rodinném kruhu či mezi přáteli.
And although in the US, there’s an image of college students as politically active or socially engaged, in Japan, it’s the opposite.	Zatímco ve Spojených státech amerických jsou studenti vnímáni jako politicky aktivní a společensky angažovaní jedinci, v Japonsku je tomu zcela naopak.
College is known as your last chance to party. Being into politics?	Být politicky aktivní není ani trochu populární.
Not so cool.	„V japonské společnosti se vlastní názory vyjadřují jen velmi těžko.
“It’s really hard to speak out in Japanese society, and there was this idea that people don't think about politics," Okuda says.	Většina lidí – a zvláště pak těch mladých – je vůči politice zcela lhostejná a nezajímá se o ni,“ tvrdí Okuda.
"That young people are apathetic.”	Dodává ovšem, že existují výjimky.
But Okuda says even though people may not be speaking up, there are people who are thinking about politics, including his group — SEALDs — Students Emergency Action for a Liberal Democracy.	Patří k nim i členové jeho studentské skupiny SEALDs.
Okuda at 23 is now the frontman of what’s become one of the largest activist movements ever in Japan.	Okuda je dnes ve svých 23 letech čelním představitelem největšího aktivistického hnutí, jaké kdy v Japonsku existovalo.
Last year, Prime Minister Abe introduced legislation to expand the power of the military and change Japan’s pacifist constitution.	Premiér Abe představil minulý rok zákony, které měly rozšířit pravomoc armády a změnit japonskou pacifistickou ústavu.
SEALDs started organizing weekly protests in front of parliament.	Členové skupiny SEALDs kvůli tomu začali organizovat pravidelné týdenní protesty před budovou parlamentu.
Most Japanese view Article 9 — the part of the constitution that renounces war and a regular military — with pride, as central to who they are.	Většina Japonců je pyšná na devátý článek japonské ústavy, který odmítá válku a řádnou armádu, a plně se s ním identifikuje.
And so most opposed Abe’s security bill.	Právě z tohoto důvodu byli proti Abeho návrhu.
But in Japan, protests have a big image problem.	V Zemi vycházejícího slunce působí ovšem protesty velmi špatným dojmem.
In the 1960s and 70s, there were large student demonstrations that turned violent.	Představa o protestujících jako násilných extrémistech přetrvala až do současnosti.
People died. And the image of protesters as violent extremists has stuck.	Okuda a ostatní členové skupiny SEALDs věděli, že musejí změnit kulturní povědomí veřejnosti o protestech.
So Okuda and SEALDs knew they needed to change the culture and make it seem like any regular person could and should join.	Bylo třeba prosadit myšlenku, že účast na demonstracích je něco zcela běžného, ba dokonce potřebného.
They started holding educational salons.	Začali s pořádáním vzdělávacích salonů.
They produced slick, eye-catching ads and brochures featuring themselves: stylish, regular college students.	Vytvořili propracované, nápadité reklamy a prospekty, které je zpodobňovaly jako normální studenty v módních oděvech.
Okuda, who’s big into hip-hop, says there's no reason fliers for protests and politics shouldn't look as cool as the music event fliers he regularly gets.	Okuda jako velký fanoušek hip-hopu tvrdí, že by letáky zvoucí na demonstrace měly vypadat jako letáky zvoucí na hudební události.
At first, protests were small, but by mid-July and August, they hit 60,000, then 120,000 people.	Zpočátku byly protesty malé, ale v polovině července se jich zúčastnilo 60 000 lidí a v srpnu dokonce 120 000.
SEALDs members would give impassioned speeches.	Členové skupiny SEALDs přednášeli vášnivé projevy.
Prominent academics and politicians started to as well.	Přední členové akademické obce a politici je poté následovali.
And SEALDs would lead these endless, call-and-response chants, in informal Japanese calling for the downfall of Prime Minister Abe, the end of war and the protection of their constitution and children.	SEALDs vymýšlela slogany, které skandoval dav požadující pád premiéra Abeho, ukončení válek či ochranu ústavy a budoucích generací.
SEALDs groups popped up all over Japan. And then groups inspired by SEALDs.	Po celém Japonsku se začaly vynořovat skupiny SEALDs či uskupení, která se SEALDs inspirovala.
Some critics say that SEALDs is all style over substance.	Někteří kritici tvrdí, že u SEALDs převažuje vnější forma nad obsahem.
Aki Okuda says that just means they've succeeded in changing the image of protestors.	Podle Aki Okudy taková kritika pouze potvrzuje, že on a jeho kolegové dosáhli toho, co zamýšleli. Povedlo se jim proměnit představu o protestujících.
Credit: Courtesy of SEALDs	(Fotografie uveřejněna s laskavým svolením SEALDs)
David Slater is a cultural anthropologist who has been studying SEALDs since it first appeared on the scene.	David Slater je kulturní antropolog, který se skupinou SEALDs zabývá již od prvního veřejného vystoupení jejích členů.
He says older generations in Japan have been shocked — and inspired.	Tvrdí, že lidé ze starších vrstev japonské populace byli šokováni, ale i inspirováni.
“They go wow, those are the people who are now suffering because my own generation didn't do anything during the 1980s and 90s and now they’re having the courage to speak up, even at personal risk,” Slater says. Okuda was invited to speak in the Diet, Japan’s parliament.	„Podle těchto lidí mladí dnes trpí, protože jejich vlastní generace nebyla v 80. a 90. letech schopna nic učinit.
But in the end, after an actual physical fight, Abe rammed the military bill through.	Obdivují, že mají odvahu vyjádřit se navzdory osobnímu riziku,” tvrdí Slater.
SEALDs turned their attention to the 2016 election, focusing on voting out the ruling political power.	Okuda byl pozván, aby hovořil v Japonském parlamentu zvaném Diet.
Recently, they helped bring opposition parties together.	Abe ovšem nakonec nový armádní návrh zákona protlačil.
There’s actually a new political party in Japan.	SEALDs se zaměřila na volby v roce 2016 a chtěla Abeho politickou stranu odstavit od moci.
And they’ve been doing big get-out-the-vote campaigns.	Pomohla za tímto účelem spojit opoziční strany a vytvořit obrovskou kampaň.
But in all of this, there’s criticism of SEALDs that they’re not serious enough, that they’re focused on style over substance.	Kritici ovšem tvrdí, že členové SEALDs neberou tyto záležitosti dostatečně vážně a že upřednostňují vnější formu nad skutečným obsahem.
When Okuda hears that, though, he laughs: “That was our strategy,” he says, to change the image of protests and protesters.	Když podobnou kritiku Okuda slyší, pouze se nad tím usměje: „Přesně v tom spočívala naše strategie,“ tvrdí, „šlo o to změnit představu o protestech a protestujících.
“So the fact that people say that means it worked. “	Pokud o nás lidé takové věci tvrdí, znamená to, že jsme dosáhli svého cíle.“
He says SEALDS’ larger goal has always been to create a culture in Japan where it’s OK for anyone to just say their opinion and talk about politics openly, with co-workers, friends and family, in public — to create a new normal.	Dlouhodobějším cílem SEALDs prý vždy bylo vytvořit v Japonsku kulturní prostředí, ve kterém každý může vyjádřit svůj osobní názor a mluvit se spolupracovníky, přáteli, rodinou či na veřejnosti otevřeně o politice. Nešlo i nic menšího než o to vytvořit novou společenskou normu.
Slater says the influence of SEALDs, like any large social movement, will only be fully understood years down the road.	David Slater tvrdí, že vliv SEALDs bude plně pochopen až v následujících letech.
But people are already being more open about politics.	Je tomu tak u každého velkého společenského hnutí.
He says his students are more aware of the issues and of their potential for participation.	Lidé jsou však podle něj ve vztahu k politice otevřenější. Jeho studenti se prý více zajímají o politická témata a chápou, že se na veřejném dění mohou podílet.
And SEALDs — and Okuda, especially — have basically become rock stars in Japan.	Členové SEALDs v čele s Okudou jsou dnes v Japonsku stejně populární jako rockové hvězdy.
Okuda does multiple interviews daily and speaks at events. There’s a new documentary out. He’s also working on two books, one by himself, one with other members of SEALDs.	Okuda denně absolvuje několik rozhovorů s novináři a účastní se jako řečník různých veřejných setkání.
Okuda has 28,900 followers on Twitter. SEALDs members have also been on the covers of Japanese fashion and culture magazines.	Nedávno o něm dokonce vyšel dokumentární film. Okuda též pracuje na dvou knihách – na jedné samostatně a na druhé s ostatními členy SEALDs – a má 28 900 sledujících na Twitteru.
Earlier this year, Okuda and one of the many prominent women of SEALDs appeared in Rolling Stone.	Členové skupiny SEALDs se objevují na titulních stranách japonských módních a kulturních časopisů.
And for this upcoming election, SEALDs has partnered with a cool fashion brand; their "Don’t Trash Your Vote" line is about to pop up in one of Tokyo’s most popular department stores.	Na začátku letošního roku se Okuda spolu s jednou z vůdčích dívek SEALDs objevil v časopise Rolling Stone. Během předvolební kampaně spolupracovala SEALDs s populární módní značkou.
Despite all of that, Okuda says SEALDs plans to disband after the election in July.	Jejich hláška „Nezahazuj svůj hlas“ se objevila v nejoblíbenějších tokijských obchodních domech. Navzdory tomu se skupina po volbách rozpustila.
Okuda, who’s now in grad school, says they were always a group of individuals and each will figure out what they want to do next.	Okuda studuje v současnosti na vysoké škole a tvrdí, že SEALDs byla vždy skupinou jednotlivců a každý z nich si promyslel, co chce dál dělat.
Whatever happens, it’s clear that something in Japan is changing.	Ať už dojde k čemukoli, jedno je jasné.
And a group thought of as the most disconnected is leading the way.	V Japonsku dochází ke zřetelným změnám, jejichž směr určuje ta část společnosti, kterou mnozí považovali za nejrozpolcenější ze všech.
Israel, One of the World’s Driest Countries, Is Now Overflowing With Water · Global Voices	Izrael, jedna z nejvyprahlejších zemí světa, má dnes vody nadbytek
Sorek desalination plant.	Odsolovací zařízení Sorek.
Photo courtesy of IDE Technologies.	Foto uveřejněno se svolením IDE Technologies.
CC-BY-NC-SA 2.0	CC-BY-NC-SA 2.0
This post by Rowan Jacobsen was originally published on Ensia.com, a magazine that highlights international environmental solutions in action, and is republished here as part of a content-sharing agreement.	Autorem článku je Rowan Jacobsen. Tento článek byl původně publikován na webových stránkách Ensia.com, které mapují mezinárodní aktivity v rámci ochrany životního prostředí. Jeho zveřejnění na portálu Global Voices je v souladu s dohodou o sdílení obsahu.
Ten miles south of Tel Aviv, I stand on a catwalk over two concrete reservoirs the size of football fields and watch water pour into them from a massive pipe emerging from the sand.	Nacházím se asi deset mil na jih od Tel Avivu, na plošině nad dvěma betonovými nádržemi o velikosti fotbalových hřišť, do nichž se z ústí širokého potrubí valí proudy vody.
The pipe is so large I could walk through it standing upright, were it not full of Mediterranean seawater pumped from an intake a mile offshore.	Průměr potrubí je tak velký, že bych se v něm klidně mohl procházet vzpřímený.
“Now, that’s a pump!”	Pokud by z něj netryskala voda z na míli vzdáleného Středozemního moře.
Edo Bar-Zeev shouts to me over the din of the motors, grinning with undisguised awe at the scene before us.	„To je síla, co?“ křičí na mě přes burácení čerpadel Edo Bar-Zeev, který se mnou s neskrývaným úžasem celý výjev sleduje.
The reservoirs beneath us contain several feet of sand through which the seawater filters before making its way to a vast metal hangar, where it is transformed into enough drinking water to supply 1.5 million people.	Nádrže obsahují několik stop vysokou vrstvu písku, skrze niž se mořská voda filtruje, aby pak pokračovala dál do obrovského hangáru, kde se přeměňuje na vodu pitnou. Vyprodukované množství zásobí zhruba 1,5 milionu lidí.
We are standing above the new Sorek desalination plant, the largest reverse-osmosis desal facility in the world, and we are staring at Israel’s salvation.	Jsme v komplexu továrny Sorek, v největším odsolovacím zařízení na světě fungujícím na principu reverzní osmózy.

Thais in a Crowded Community Are Playing in the 'World’s First' Non-Rectangular Football Field · Global Voices

Thajci v přelidněné čtvrti hrají fotbal na prvním „neobdélníkovém“ fotbalovém hřišti na světě

A non-rectangular football field?

Neobdélníkové fotbalové hřiště?

Well, if there’s no available space, why not?

Pokud není k dispozici dostatek prostoru, proč ne?

The AP Thailand company developed a non-rectangular football field in Khlong Toei, a working-class district near a port facility.

Společnost AP Thailand vyvinula neobdélníkové fotbalové hřiště v Khlong Toei, dělnické čtvrti v blízkosti přístavu.

This is reportedly the world’s first non-rectangular football field.

Údajně se jedná o první neobdélníkové fotbalové hřiště na světě.

This unusual football field has proven that designing outside boundaries can help foster creativity used to develop these useful spaces.

Neobvyklé fotbalové hřiště je důkazem toho, že překračování mezí při projektování přispívá k větší kreativitě při zhodnocování takových užitečných prostorů.

We hope that other communities will adapt this idea to change their own irregular space into an area for organizing various activities, under the concept that “Any abnormal space can achieve the highest benefit.”

Doufáme, že tento nápad použijí i jiné komunity a uzpůsobí své vlastní nepravidelné prostory k organizování různých aktivit pod heslem „Každý neobvyklý prostor může přinášet maximální užitek“.

Today, kids of Khlong Toei do not need to go far in order to play football.

Pokud si dnes děti ze čtvrti Khlong Toei chtějí zahrát fotbal, nemusí chodit daleko.

By providing an opportunity for the youth to interact through sports and by converting an idle space into a valuable community property, this project can serve as a model for other initiatives that seek to revive and improve the quality of living in populated urban centers.

Tento projekt poskytuje mladým lidem příležitost být prostřednictvím sportu v kontaktu. Z nevyužitého prostoru činí hodnotný majetek komunity, a může tak sloužit jako vzor pro jiné iniciativy usilující o zlepšení kvality života v zalidněných městských centrech a jejich oživení.

Learn more about the project through this video developed by CJ Worx, a digital agency film.

Více se o projektu dozvíte v tomto videu digitální agentury CJ Worx.

The Student Group in Japan That's Made It Cool to Protest · Global Voices

Studentská skupina, díky níž je dnes v Japonsku populární protestovat

An eye-catching poster from the student group SEALDs, featuring founding member, Wakako Fukuda (right).

Poutavý plakát studentské skupiny SEALDs s její zakládající členkou Wakako Fukudaovou.

SEALDs (Students Emergency Action for Liberal Democracy) has changed the image of protesters in Japan, and made it okay to speak out.

SEALDs (zkratka pro Students Emergency Action for Liberal Democracy) změnila pohled japonské veřejnosti na protesty. Díky této skupině je dnes v Japonsku vyjadřování vlastních názorů společensky přijatelné.

Credit: Courtesy of SEALDs

(Fotografie uveřejněna s laskavým svolením SEALDs)

This article by Naomi Gingold originally appeared on PRI.org on May 27, 2016, and is republished here as part of a content-sharing agreement.

Tento článek od Naomi Gingoldové byl původně publikován na PRI.org 27. května 2016.

When Aki Okuda was 14 years old, he ran away from home.

Na tomto místě je publikován na základě úmluvy o sdílení obsahu.

But this is not one of those kid-runs-away-and-is-brought-back-and-everything-goes-on stories.

Když bylo Aki Okudaovi 14 let, utekl z domova.

Okuda ran away and stayed away.

Okuda utekl a již se nikdy nevrátil.

“I wanted to go to the farthest place possible from Fukuoka,” he says. “I ended up on Yaeyama islands, the southernmost islands in Japan.”

„Chtěl jsem se dostat na místo, které by od města Fukuoka bylo co možná nejvzdálenější,“ tvrdí. „Skončil jsem na ostrovech Jaejama, nejjižnějších ostrovech celého Japonska.“

Population: about 50.

Počet obyvatel: okolo 50 lidí.

Listen to this story on PRI.org »

He’d been bullied in junior high and had just stopped going.

Na nižší střední škole byl šikanován, a tak do ní zkrátka přestal chodit.

His home life was also kind of unusual.

Jeho rodinný život byl rovněž celkem netypický.

His father was a Christian priest and his parents took in the homeless.

Jeho otec byl křesťanský kněz, a proto rodiče brávali domů bezdomovce.

By the time he got to junior high, he says, “the whole ‘let’s help people’ thing at home was so completely different from the atmosphere at school.

Okuda prohlašuje: „Domácí prostředí, které mě vedlo k pomáhání lidem, bylo zcela odlišné od atmosféry ve škole.

I didn't know who I was supposed to be.”

Jako bych v té době nevěděl, kým mám být.”

And with all those people at home, it was hard to find space to be alone. He laughs and says, “You know, I was an adolescent.”

A kvůli všem těm návštěvníkům bylo doma těžké najít místo, kde by Okuda mohl trávit čas o samotě. „To víte, byl jsem adolescent,“ dodává s úsměvem na tváři.

Okuda later went to an unusual boarding school in the countryside, where students got to vote on the rules.

Okuda poté začal chodit do neobvyklé, venkovské internátní školy, o jejíchž pravidlech hlasovali samotní studenti.

Then, just as he was about to start at a good college in Tokyo, the earthquake, tsunami and nuclear meltdown hit Japan’s northeast.

Když měl později nastoupit na prestižní univerzitu v Tokiu, udeřilo na severu Japonska zemětřesení, tsunami a jaderná pohroma.

It was 2011.

Psal se rok 2011.

Okuda started volunteering and going to anti-nuclear protests.

Okuda se přihlásil jako dobrovolník a začal chodit na protijaderné protesty.

He says the triple disaster was a turning point.

Tvrdí, že ona trojitá katastrofa představovala bod zlomu.

Aki Okuda, a founding member of the Japanese student protest group, SEALDs.

Aki Okuda, zakládají člen japonské protestní skupiny SEALDs (Fotografie uveřejněna s laskavým svolením Akiho Okudy)

Credit: Courtesy of Aki Okuda

Zpočátku vláda poskytovala nedostatek uvěřitelných informací o tom, co se skutečně odehrává.

For starters, there was the lack of believable information from the government about what was going on.

Poté nastupující pravicová vláda premiéra Šinzó Abeho oznámila, že dochází k restartování jaderných reaktorů.

Then Prime Minister Shinzo Abe’s right-wing government announced it was restarting nuclear reactors.

Nakonec však vyhlásila nový „zákon o státních tajemstvích“, který tvrdě zasáhl proti novinářům.

Then it announced a new “State Secrets” law clamping down on journalists, a key reason Japan has fallen in the 2016 World Press Freedom Index from one of the top countries down to 72nd place.

Právě tento zákon byl příčinou toho, že Japonsko v Indexu světové svobody tisku z roku 2016 pokleslo z horních příček až na 72. místo.

“It felt like the government had gone too far,” Okuda says. “Things were just so out of balance, I felt I had to do something to stop it.”

„Cítil jsem, že vláda zašla příliš daleko,” tvrdí Okuda. „Vše bylo vyvedené z rovnováhy a já měl pocit, že musím něco udělat, abych to zastavil."

Normally in Japan, most people don’t talk about politics — not with friends or family.

V Japonsku lidé o politice obyčejně vůbec nemluví, a to dokonce ani v rodinném kruhu či mezi přáteli.

And although in the US, there’s an image of college students as politically active or socially engaged, in Japan, it’s the opposite.

Zatímco ve Spojených státech amerických jsou studenti vnímáni jako politicky aktivní a společensky angažovaní jedinci, v Japonsku je tomu zcela naopak.

College is known as your last chance to party. Being into politics?

Být politicky aktivní není ani trochu populární.

Not so cool.

„V japonské společnosti se vlastní názory vyjadřují jen velmi těžko.

“It’s really hard to speak out in Japanese society, and there was this idea that people don't think about politics," Okuda says.

Většina lidí – a zvláště pak těch mladých – je vůči politice zcela lhostejná a nezajímá se o ni,“ tvrdí Okuda.

"That young people are apathetic.”

Dodává ovšem, že existují výjimky.

But Okuda says even though people may not be speaking up, there are people who are thinking about politics, including his group — SEALDs — Students Emergency Action for a Liberal Democracy.

Patří k nim i členové jeho studentské skupiny SEALDs.

Okuda at 23 is now the frontman of what’s become one of the largest activist movements ever in Japan.

Okuda je dnes ve svých 23 letech čelním představitelem největšího aktivistického hnutí, jaké kdy v Japonsku existovalo.

Last year, Prime Minister Abe introduced legislation to expand the power of the military and change Japan’s pacifist constitution.

Premiér Abe představil minulý rok zákony, které měly rozšířit pravomoc armády a změnit japonskou pacifistickou ústavu.

SEALDs started organizing weekly protests in front of parliament.

Členové skupiny SEALDs kvůli tomu začali organizovat pravidelné týdenní protesty před budovou parlamentu.

Most Japanese view Article 9 — the part of the constitution that renounces war and a regular military — with pride, as central to who they are.

Většina Japonců je pyšná na devátý článek japonské ústavy, který odmítá válku a řádnou armádu, a plně se s ním identifikuje.

And so most opposed Abe’s security bill.

Právě z tohoto důvodu byli proti Abeho návrhu.

But in Japan, protests have a big image problem.

V Zemi vycházejícího slunce působí ovšem protesty velmi špatným dojmem.

In the 1960s and 70s, there were large student demonstrations that turned violent.

Představa o protestujících jako násilných extrémistech přetrvala až do současnosti.

People died. And the image of protesters as violent extremists has stuck.

Okuda a ostatní členové skupiny SEALDs věděli, že musejí změnit kulturní povědomí veřejnosti o protestech.

So Okuda and SEALDs knew they needed to change the culture and make it seem like any regular person could and should join.

Bylo třeba prosadit myšlenku, že účast na demonstracích je něco zcela běžného, ba dokonce potřebného.

They started holding educational salons.

Začali s pořádáním vzdělávacích salonů.

They produced slick, eye-catching ads and brochures featuring themselves: stylish, regular college students.

Vytvořili propracované, nápadité reklamy a prospekty, které je zpodobňovaly jako normální studenty v módních oděvech.

Okuda, who’s big into hip-hop, says there's no reason fliers for protests and politics shouldn't look as cool as the music event fliers he regularly gets.

Okuda jako velký fanoušek hip-hopu tvrdí, že by letáky zvoucí na demonstrace měly vypadat jako letáky zvoucí na hudební události.

At first, protests were small, but by mid-July and August, they hit 60,000, then 120,000 people.

Zpočátku byly protesty malé, ale v polovině července se jich zúčastnilo 60 000 lidí a v srpnu dokonce 120 000.

SEALDs members would give impassioned speeches.

Členové skupiny SEALDs přednášeli vášnivé projevy.

Prominent academics and politicians started to as well.

Přední členové akademické obce a politici je poté následovali.

And SEALDs would lead these endless, call-and-response chants, in informal Japanese calling for the downfall of Prime Minister Abe, the end of war and the protection of their constitution and children.

SEALDs vymýšlela slogany, které skandoval dav požadující pád premiéra Abeho, ukončení válek či ochranu ústavy a budoucích generací.

SEALDs groups popped up all over Japan. And then groups inspired by SEALDs.

Po celém Japonsku se začaly vynořovat skupiny SEALDs či uskupení, která se SEALDs inspirovala.

Some critics say that SEALDs is all style over substance.

Někteří kritici tvrdí, že u SEALDs převažuje vnější forma nad obsahem.

Aki Okuda says that just means they've succeeded in changing the image of protestors.

Podle Aki Okudy taková kritika pouze potvrzuje, že on a jeho kolegové dosáhli toho, co zamýšleli. Povedlo se jim proměnit představu o protestujících.

Credit: Courtesy of SEALDs

(Fotografie uveřejněna s laskavým svolením SEALDs)

David Slater is a cultural anthropologist who has been studying SEALDs since it first appeared on the scene.

David Slater je kulturní antropolog, který se skupinou SEALDs zabývá již od prvního veřejného vystoupení jejích členů.

He says older generations in Japan have been shocked — and inspired.

Tvrdí, že lidé ze starších vrstev japonské populace byli šokováni, ale i inspirováni.

“They go wow, those are the people who are now suffering because my own generation didn't do anything during the 1980s and 90s and now they’re having the courage to speak up, even at personal risk,” Slater says. Okuda was invited to speak in the Diet, Japan’s parliament.

„Podle těchto lidí mladí dnes trpí, protože jejich vlastní generace nebyla v 80. a 90. letech schopna nic učinit.

But in the end, after an actual physical fight, Abe rammed the military bill through.

Obdivují, že mají odvahu vyjádřit se navzdory osobnímu riziku,” tvrdí Slater.

SEALDs turned their attention to the 2016 election, focusing on voting out the ruling political power.

Okuda byl pozván, aby hovořil v Japonském parlamentu zvaném Diet.

Recently, they helped bring opposition parties together.

Abe ovšem nakonec nový armádní návrh zákona protlačil.

There’s actually a new political party in Japan.

SEALDs se zaměřila na volby v roce 2016 a chtěla Abeho politickou stranu odstavit od moci.

And they’ve been doing big get-out-the-vote campaigns.

Pomohla za tímto účelem spojit opoziční strany a vytvořit obrovskou kampaň.

But in all of this, there’s criticism of SEALDs that they’re not serious enough, that they’re focused on style over substance.

Kritici ovšem tvrdí, že členové SEALDs neberou tyto záležitosti dostatečně vážně a že upřednostňují vnější formu nad skutečným obsahem.

When Okuda hears that, though, he laughs: “That was our strategy,” he says, to change the image of protests and protesters.

Když podobnou kritiku Okuda slyší, pouze se nad tím usměje: „Přesně v tom spočívala naše strategie,“ tvrdí, „šlo o to změnit představu o protestech a protestujících.

“So the fact that people say that means it worked. “

Pokud o nás lidé takové věci tvrdí, znamená to, že jsme dosáhli svého cíle.“

He says SEALDS’ larger goal has always been to create a culture in Japan where it’s OK for anyone to just say their opinion and talk about politics openly, with co-workers, friends and family, in public — to create a new normal.

Dlouhodobějším cílem SEALDs prý vždy bylo vytvořit v Japonsku kulturní prostředí, ve kterém každý může vyjádřit svůj osobní názor a mluvit se spolupracovníky, přáteli, rodinou či na veřejnosti otevřeně o politice. Nešlo i nic menšího než o to vytvořit novou společenskou normu.

Slater says the influence of SEALDs, like any large social movement, will only be fully understood years down the road.

David Slater tvrdí, že vliv SEALDs bude plně pochopen až v následujících letech.

But people are already being more open about politics.

Je tomu tak u každého velkého společenského hnutí.

He says his students are more aware of the issues and of their potential for participation.

Lidé jsou však podle něj ve vztahu k politice otevřenější. Jeho studenti se prý více zajímají o politická témata a chápou, že se na veřejném dění mohou podílet.

And SEALDs — and Okuda, especially — have basically become rock stars in Japan.

Členové SEALDs v čele s Okudou jsou dnes v Japonsku stejně populární jako rockové hvězdy.

Okuda does multiple interviews daily and speaks at events. There’s a new documentary out. He’s also working on two books, one by himself, one with other members of SEALDs.

Okuda denně absolvuje několik rozhovorů s novináři a účastní se jako řečník různých veřejných setkání.

Okuda has 28,900 followers on Twitter. SEALDs members have also been on the covers of Japanese fashion and culture magazines.

Nedávno o něm dokonce vyšel dokumentární film. Okuda též pracuje na dvou knihách – na jedné samostatně a na druhé s ostatními členy SEALDs – a má 28 900 sledujících na Twitteru.

Earlier this year, Okuda and one of the many prominent women of SEALDs appeared in Rolling Stone.

Členové skupiny SEALDs se objevují na titulních stranách japonských módních a kulturních časopisů.

And for this upcoming election, SEALDs has partnered with a cool fashion brand; their "Don’t Trash Your Vote" line is about to pop up in one of Tokyo’s most popular department stores.

Na začátku letošního roku se Okuda spolu s jednou z vůdčích dívek SEALDs objevil v časopise Rolling Stone. Během předvolební kampaně spolupracovala SEALDs s populární módní značkou.

Despite all of that, Okuda says SEALDs plans to disband after the election in July.

Jejich hláška „Nezahazuj svůj hlas“ se objevila v nejoblíbenějších tokijských obchodních domech. Navzdory tomu se skupina po volbách rozpustila.

Okuda, who’s now in grad school, says they were always a group of individuals and each will figure out what they want to do next.

Okuda studuje v současnosti na vysoké škole a tvrdí, že SEALDs byla vždy skupinou jednotlivců a každý z nich si promyslel, co chce dál dělat.

Whatever happens, it’s clear that something in Japan is changing.

Ať už dojde k čemukoli, jedno je jasné.

And a group thought of as the most disconnected is leading the way.

V Japonsku dochází ke zřetelným změnám, jejichž směr určuje ta část společnosti, kterou mnozí považovali za nejrozpolcenější ze všech.

Israel, One of the World’s Driest Countries, Is Now Overflowing With Water · Global Voices

Izrael, jedna z nejvyprahlejších zemí světa, má dnes vody nadbytek

Sorek desalination plant.

Odsolovací zařízení Sorek.

Photo courtesy of IDE Technologies.

Foto uveřejněno se svolením IDE Technologies.

CC-BY-NC-SA 2.0

This post by Rowan Jacobsen was originally published on Ensia.com, a magazine that highlights international environmental solutions in action, and is republished here as part of a content-sharing agreement.

Autorem článku je Rowan Jacobsen. Tento článek byl původně publikován na webových stránkách Ensia.com, které mapují mezinárodní aktivity v rámci ochrany životního prostředí. Jeho zveřejnění na portálu Global Voices je v souladu s dohodou o sdílení obsahu.

Ten miles south of Tel Aviv, I stand on a catwalk over two concrete reservoirs the size of football fields and watch water pour into them from a massive pipe emerging from the sand.

Nacházím se asi deset mil na jih od Tel Avivu, na plošině nad dvěma betonovými nádržemi o velikosti fotbalových hřišť, do nichž se z ústí širokého potrubí valí proudy vody.

The pipe is so large I could walk through it standing upright, were it not full of Mediterranean seawater pumped from an intake a mile offshore.

Průměr potrubí je tak velký, že bych se v něm klidně mohl procházet vzpřímený.

“Now, that’s a pump!”

Pokud by z něj netryskala voda z na míli vzdáleného Středozemního moře.

Edo Bar-Zeev shouts to me over the din of the motors, grinning with undisguised awe at the scene before us.

„To je síla, co?“ křičí na mě přes burácení čerpadel Edo Bar-Zeev, který se mnou s neskrývaným úžasem celý výjev sleduje.

The reservoirs beneath us contain several feet of sand through which the seawater filters before making its way to a vast metal hangar, where it is transformed into enough drinking water to supply 1.5 million people.

Nádrže obsahují několik stop vysokou vrstvu písku, skrze niž se mořská voda filtruje, aby pak pokračovala dál do obrovského hangáru, kde se přeměňuje na vodu pitnou. Vyprodukované množství zásobí zhruba 1,5 milionu lidí.

We are standing above the new Sorek desalination plant, the largest reverse-osmosis desal facility in the world, and we are staring at Israel’s salvation.

Jsme v komplexu továrny Sorek, v největším odsolovacím zařízení na světě fungujícím na principu reverzní osmózy.