gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
When the media and the authorities spend years sowing values that society isn't ready to accept, explaining to society that it's too backward, Trump wins.	Trump vyhrává, zatímco se média a čelní představitelé snaží rozsévat hodnoty, které společnost není připravena přijmout.
People are tired of war.	Lidé jsou otráveni válkami.
People are tired of the media.	Lidé jsou otráveni médii.
People are tired of aggressive liberalism.	Lidé jsou otráveni agresivním liberalismem.
People are tired of immigrants.	Lidé jsou otráveni imigranty.
Good or bad, these are the facts.	Ať je to dobře nebo špatně, tohle jsou fakta.
Implicit in Simonyan’s Twitter celebrations is the idea that RT, her media outlet, is also a winner, because it offers the anti-establishment perspective that has apparently prevailed in this U.S. election.	Dalším důvodem k těmto twitterovým oslavám je to, že se dalším vítězem voleb stalo médium RT, protože koreluje s představou anti-establishmentu, která patrně v amerických volbách převládala.
Prominent supporters of Hillary Clinton have also embraced the idea that Russian agents like Simonyan are responsible for Trump’s electoral win.	Prominentní stoupenci Hillary Clintonové navíc podporují myšlenku, která přikládá ruským agentům, jako je Simoňanová, zodpovědnost za Trumpovo volební vítězství.
For example, Michael McFaul, a former U.S. ambassador to Russia and a vocal supporter of the Clinton campaign, credited Moscow with manipulating Americans into voting for Trump.	Ku příkladu Michael McFaul, bývalý americký velvyslanec v Rusku a hlasitý stoupenec kampaně Clintonové, obvinil Moskvu z toho, že zmanipulovala americké voliče, aby volili Trumpa.
On Twitter, McFaul facetiously congratulated various Kremlin-connected individuals, including Simonyan, who promptly retweeted the message on her own account.	Na Twitteru McFaul v nadsázce pogratuloval řadě s Kremlem spojeným jedincům, včetně Simoňanové, která okamžitě jeho tweet sdílela na svém učtu.
If Trump recognizes our Crimea, cancels the sanctions, comes to an agreement with us on Syria, and frees Assange, then I'm retiring.	Pokud Trump uzná náš Krym, zruší sankce, uzavře s námi dohodu ohledně Sýrie a osvobodí Assange, potom se odeberu do penze.
Because it will be a beautiful world.	Protože svět bude nádherný.
And what about “Democracy, RIP”?	A co výrok „ať demokracie odpočívá v pokoji“?
Simonyan says there's good news on that front:	Simoňanová očekává lepší zítřky:
Max Seddon: Well, and just yesterday you said “Democracy, RIP.”	Max Seddon: No, a co včerejší výrok „ať demokracie odpočívá v pokoji“?
Has it come back to life?	Vrátila se demokracie zpátky k životu?
Margarita Simonyan: It’s been resurrected! :-)	Margarita Simoňanová: Vstala z mrtvých! 🙂
Nationalists and Populists in Serbia and Macedonia Celebrate Trump's Victory · Global Voices	Trumpovo vítězství oslavují populisté a nacionalisté z Makedonie a Srbska
Widely shared photo montage by unknown author presenting Donald Trump as a God-sent crusader carrying the old Macedonian flag.	Velmi rozšířená fotomontáž neznámého autora zobrazující Donalda Trumpa jako bohem pověřeného křižáckého rytíře nesoucího makedonskou vlajku.
Donald Trump's victory in the US presidential elections caused ecstatic reactions among right-wing politicians and their adherents in several Balkan countries.	Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách mělo v řadě balkánských zemí za následek nadšené reakce, a to především mezi tamními pravicovými politiky a jejich přívrženci.
There are various reasons for such reactions, from a general loathing of the Clintons, to a sense of solidarity with American right-wingers, to a perception of a shared anti-Islam stance with Trump.	Tyto reakce mají svůj původ v mnoha skutečnostech, počínaje všeobecným odporem ke Clintonovým, přes sympatie k americkým pravicovým politikům a konče společnými anti-islámským postoji, které s Trumpem sdílí.
In addition, the public opinion in these countries is increasingly under the influence of Russian propaganda, which had favored his victory.	Kromě toho je veřejné mínění v těchto zemích stále zásadněji ovlivňováno působením ruské propagandy, jejímž favoritem je právě Trump.
In Serbia, widespread perception of Trump is based on the notion that 'the enemy of my enemy is my friend.'	V případě Srbska je všeobecné vnímání Trumpa založeno na klasické představě, že „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“.
Being an opponent to the Clintons, who are blamed for the bombings during the 1998-99 Kosovo War, as well as the other NATO interventions during the Yugoslav Wars, made Trump the favorite among right-wing nationalist politicians like Vojislav Šešelj of the far-right Serbian Radical Party.	Právě onen fakt, že Trump je hlavním oponentem Clintonových, kteří jsou obviňováni za bombardování mezi léty 1998 a 1999 během války v Kosovu a také za další vojenské intervence severoatlantické aliance během války v Jugoslávii, z něj udělal favorita nacionalistických politiků pravého spektra. Mezi tyto pravicové politiky patří například Vojislav Šešelj, předseda krajně pravicové Srbské radikální strany.
The morning after the US elections, the editor of Informer, a pro-government tabloid in Serbia, announced they'd put up a billboard congratulating Trump in Belgrade reading, "We congratulate!	Ráno po prezidentských volbách oznámil vydavatel srbského provládního bulvárního deníku Informer, že stojí za postavením billboardu v jedné z Bělehradských ulic, který veřejně gratuluje Trumpovi k jeho zvolení stručnými slovy „Gratulejeme!
Trump, you the Serb!".	Trump je Srbem!“.
Here we are, in the streets :)))	Jsme v ulicích :)))
Informer is considered very close to the government of Serbian Prime Minister Aleksandar Vučić, and had been involved in 'media lynchings' — smear campaigns and issuing threats against investigative journalists who had revealed cases of high-level corruption.	Informer je úzce spojován s vládou srbského premiéra Aleksandara Vučiće a měl podíl na ‚mediálním lynči‘ – pomlouvačných kampaních a zveřejňování výhružek vůči investigativním novinářům, kteří odhalili případy korupce na nejvyšších politických místech.
The news site Balkan Insight reported that on the other side of Serbia's borders, in Kosovo and Bosnia and Herzegovina, "many Albanians and Bosniaks are lamenting the defeat of Hillary Clinton."	Zpravodajský web Balkan Insight zveřejnil, že na druhé straně srbských hranic – v Kosovu a Bosně a Hercegovině – „mnoho Albánců a Bosňanů truchlí nad prohrou Hillary Clintonové“.
Like elsewhere in the world, Macedonian social networks were also full of comments about the results of the US elections.	Jako všude jinde na světě i makedonské sociální sítě byly plné komentářů týkajících se výsledků amerických voleb.
Twitter user Srbak commented on the cognitive dissonance of blaming the Clintons while disregarding the consequences of the actions of the late authoritarian leader Slobodan Milošević.	Uživatel Twitteru Srbak ve svém komentáři poukázal na kognitivní disonanci, která spočívá ve skutečnosti, že díky obviňování Clintonové jsou přehlíženy a ignorovány následky činů bývalého autoritářského vůdce Slobodana Miloševiće.
- Dumb	- Blbý
- Dumber	- Blbější
- Hillary is to blame because Serbia was ruled by a monster guilty of genocide and violation of all human rights.	- Hillary je připisována vina, přitom Srbsku vládnulo monstrum, které má na svědomí genocidu a porušování prakticky všech lidských práv.
Macedonian politicians generally provided restrained official statements about all candidates. However, many members of the ruling party, the right-wing VMRO-DPMNE, showed joy about the victory of the Republicans in the US, whom they consider allies and supporters.	Makedonští politici poskytovali veskrze umírněná prohlášení vůči všem prezidentským kandidátům, nicméně mnoho členů vládnoucí pravicové strany VMRO-DPMNE projevilo z výsledků voleb nadšení.
Many relayed a screenshot from a Facebook post by party official Antonijo Milošoski, a member of parliament and former minister of foreign affairs.	Mnoho z nich sdílelo facebookový status Antonija Milošoskiho, člena parlamentu a bývalého ministra zahraničí.
In it, he changed the acronym VMRO, meaning Internal Macedonian Revolutionary Organization, by replacing the word "Revolutionary" with "Republican."	Tento status obsahoval screenshot, ve kterém byl změněn akronym VMRO, který v originále znamená „Vnitrostátní Makedonská Revoluční Organizace“.
In honor of Trump's victory, Milošoski "renamed" the VMRO-DPMNE!	Jako poctu Trumpovu vítězství Milošoski „přejmenoval" VMRO-DPMNE!
There were many other Photoshop works.	Objevilo se však mnoho dalších výtvorů z Photoshopu.
One of the more extreme examples (see the image at the top of the post) presented Trump as a crusading Knight Templar (fighting Muslims) sent by God (representing traditional family values) waving the 1992-95 Macedonian flag with the Vergina Sun (representing continuity of the Macedonian nation from the time of Alexander the Great).	Jedním z extrémnějších příkladů (viz obrázek v úvodu článku) představuje Trumpa jako templářského rytíře během kruciáty (bojujícího s muslimy) seslaného Bohem (který představuje tradiční rodinné hodnoty) a mávajícího makedonskou vlajkou z let 1992–95 se symbolem makedonského slunce (představující kontinuitu makedonského národa od dob Alexandra Velikého).
Many discussions talked of the right-wing victory in the US in relation to Macedonia's upcoming elections in December, in a tone similar to the gloating about the Brexit.	Mnoho probíhajících diskusí ohledně pravicového vítězství v amerických volbách obsahovalo téma nadcházejících makedonských prosincových voleb. Tyto diskuse se vedly se stejnou škodolibou radostí jako ty, které byly vedeny o Brexitu.
On the other hand, some also noted that the American people voted against the status quo, which translated into the Macedonian context would mean a defeat of the right-wingers.	Někteří na druhou stranu poznamenali, že americká společnost volila proti statu quo, to by však v Makedonii paradoxně znamenalo prohru pravého křídla.
Alternative news portal Okno.mk relayed an observation by influential social media user Slobodan Jakjoski:	Alternativní zpravodajský portál Okno.mk zveřejnil postřeh vlivného uživatele sociálních médií Slobodana Jakjoskiho:
I would say that those who do not understand Trump's victory and its implications for the world, the Balkans and us fail to grasp the spirit of the times.	Řekl bych, že ti, kteří nepochopili Trumpovo vítězství a jeho důsledky pro svět, pro balkánské státy a v neposlední řadě pro nás , nedokázali dosud pochopit ducha dnešní doby.
The essence of the problem is that liberal democracy of the financially neo-liberal type does not function.	Podstata problému totiž tkví v tom, že liberální demokracie finančně neoliberálního typu nefunguje.
At a global level.	Na globální úrovni.
It doesn't function because the economic growth it produces is distributed unequally.	Nefunguje, protože ekonomický růst, který je produktem finančního neoliberalismu, není rozdělován rovnoměrně a spravedlivě.
Those dissatisfied with this system have the right to demand essential changes.	Ti, kteří jsou s tímto systémem nespokojeni, mají jistě právo požadovat zásadní změny.
Such changes are offered to them by the right-wing demagogues in the form of simple solutions ("I'll build a wall; I'll forbid Muslims' entry; we'll exit the European Union").	Tyto změny jsou poté lidem nabízeny pravicovými demagogy, a to ve formě jednoduchých řešení („Postavím zeď; nedovolím muslimům vstup do země; opustíme Evropskou unii").
The Macedonian case is different because that system had already crashed here.	V případě Makedonie je situace poněkud odlišná, jelikož zde se již systém zhroutil.
The short experience with liberal democracy is perceived as total failure, leading to 10-year rule of right-wing populists who provide simple solutions for the existential problems of a large part of the population.	Krátká zkušenost s liberální demokracií skončila naprostým krachem, následovaným desetiletou vládou pravicových populistů, kteří nabízejí jednoduchá řešení na existenční problémy většinové části populace.
Yes, I refer to the VMRO's system of clientelism.	Ano, narážím na systém klientelismu, který aktivně provádí strana VMRO.
If you think that a person employed within the bloated state administration after years of unemployment doesn't know about the fact that the police killed someone and attempted a cover-up, that there's uninhibited robbery of state resources, that the secret police conducts omnipresent illegal surveillance, you deceive yourself.	Jestli si myslíte, že osoba zaměstnaná v přeplněné státní administrativě po letech nezaměstnanosti nemá ponětí o tom, že státní policie zavraždila člověka a poté se tuto vraždu pokusila ututlat, že jsou státní prostředky bez zábran rozkrádány, že tajná policie provádí všudypřítomné ilegální sledování, tak klamete sami sebe.
They all know, full well.	Všichni o tom velmi dobře vědí.
But when your livelihood is in question, then you shut your eyes to all kinds of injustice and rationalize that those who dare to challenge this spoils system are traitors, Commies, etc...	Budou-li však v sázce vaše existenční jistoty, tak budete odvracet zrak od všech forem nespravedlnosti a o těch, kteří se odváží poukázat na kazy v tomto systému, budete tvrdit, že jsou zrádci, komunisti atd...
And as a last resort, they declare that 'they are not interested in politics.'	V krajním případě se poté nabízí klasické vyjádření, že „mě politika nezajímá.“
Meanwhile, in Slovenia, some of the former compatriots of Trump's spouse Melania organized a celebration in a pub in her hometown of Sevnica.	Mezitím ve Slovinsku někteří z bývalých krajanů Trumpovy manželky Melanie zorganizovali oslavu v hospodě uprostřed města Sevnica, které je jejím rodným městem.
This celebration did not seem to have an ideological background, except for local patriotism.	Tato oslava pravděpodobně neměla ideologické pozadí, vyjma místního patriotismu.
Syria: What Forgiveness Doesn't Mean · Global Voices	Sýrie: Co odpuštění neznamená
"I wish that only one of the advocates of “forgive and forget” could guarantee that this forgiveness would spare Syria from this madness happening again, and not be more like a reward for the murderers," writes Marcell Shehwaro.	„Kéž by alespoň jediný zastánce myšlenky ‚odpusť a zapomeň‘ mohl zaručit, že odpuštění Sýrii ušetří opětovného šílenství a nestane se spíše odměnou pro vrahy,“ píše Marcell Shehwarová.
Children in an Aleppo street, in Syria.	Děti na ulici v Allepu, Sýrie.
Photograph shared by IHH Humanitarian Relief Foundation on Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)	Foto sdíleno organizací IHH Humanitarian Relief Foundation na serveru Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)
This post is part of a special series of articles by blogger and activist Marcell Shehwaro, describing the realities of life in Syria during the ongoing armed conflict between forces loyal to the current regime, and those seeking to oust it.	Tento příspěvek je součástí zvláštní série článků blogerky a aktivistky Marcell Shehwarové, ve kterých popisuje realitu života v Sýrii během probíhající občanské války mezi silami loajálními současnému režimu a jeho odpůrci.
In the beginning I was beautiful, as I was filled only with the powerful beauty of the revolution, with the pure belief that we were here to make a change and that hatred could never be a way to make change; and that we had no alternative but to be patient and wait for the others to break the walls of silence and humiliation and join us.	Na začátku jsem byla neposkvrněná, naplněna pouze opojnou krásou revoluce. Pevně jsem věřila, že dosáhneme změny, ale nikdy ne nenávistí. Věřila jsem, že nám nezbývá nic jiného než mít trpělivost a vyčkat, až se ozvou i ostatní a připojí se k nám.
We believed that everyone had their own prophecy, and we had to wait for their first cries of birth.	Věřili jsme, že každý má svůj osud, na jehož zrození musíme počkat.
And we waited.	Opravdu jsme čekali.
We had enough luxury, comfort, clarity of vision, and extra room for more grief.	Nechyběl nám přepych ani pohodlí, měli jsme jasnou vizi a dostatek prostoru pro další trápení.
I used to follow the pictures of dead State army soldiers being spread on social media.	Sledovala jsem fotky padlých syrských vojáků, které se objevovaly na sociálních sítích.
I would be upset by people who ridiculed their deaths.	Štvali mě lidi vysmívající se jejich smrti.
I used to read the comments of the mothers, brothers, sisters, friends, girlfriends.	Čítávala jsem zprávy od matek, bratrů, sester, kamarádů nebo přítelkyň.
The deceased were handsome young men in their twenties.	Mrtví byli hezcí kluci, kterým bylo něco přes dvacet.
I would become so obsessed that I visited their personal pages to learn about the real person behind the face of the victim, or the murderer, or both.	Začala jsem být posedlá natolik, že jsem si prohlížela i jejich osobní stránky, abych zjistila, kdo se za tváří oběti, nebo vraha, anebo obou, skutečně skrývá.
"We had enough luxury, comfort, clarity of vision, and extra room for more grief.	Někteří měli úplně vymytý mozek.
Some were so brainwashed. They considered us thugs or vandals backed by Israel, out to disturb the security of the country.	Byli jsme pro ně zločinci a vandalové podporovaní Izraelem, jejichž cílem bylo narušení bezpečnosti naší země.
A country they believed would combat its enemies thanks to the wisdom of Mr. President, about whom the only thing they knew about was that he was irreplaceable.	Země, o níž se domnívali, že své nepřátele porazí díky moudrosti pana Prezidenta, o němž věděli jen to, že je nenahraditelný.
They were so obsessed with protecting the country that they destroyed it.	Obranou země byli posedlí natolik, že ji zničili.
Others were awash in sectarian speech loaded with excessive fear and hatred.	Jiní se topili v sektářských proslovech plných nepřiměřeného strachu a nenávisti.
They believed we were going to slay them all, and that our aim was not democracy, but that we were driven by malice towards them and their families and sects. A malice they believed would swallow them if they didn’t swallow it first.	Mysleli si, že je všechny do jednoho chceme zabít, že naším cílem není demokracie, že nás proti nim, jejich rodinám a sektám pohání zášť, kterou musí včas zničit, jinak je pohltí.
While others—whose pages were the most painful to browse—were fidgety before their deaths.	A pak tu byli další, kteří před svou smrtí byli celí nesví a procházení jejich stránek bylo nejbolestnější.
They’d count the hours to the day of their departure, which they were never allowed to take their mothers to witness, to see them waiting patiently for the promises of their discharge from the army which were never fulfilled.	Počítali hodiny scházející do dne, kdy z armády odejdou. Jejich matky se jich nedočkaly, sliby, že budou propuštěni, se nikdy nenaplnily.
Back then I was able to see them, like us, as victims of a regime that forced us to take to the streets to overthrow it, and forced them to kill us in order for it to retain control of the presidential chair.	Tehdy jsem ještě byla schopna je považovat za oběti režimu, který nás donutil k tomu, abychom vyšli do ulic a usilovali o jeho svržení. Oni byli donuceni zabíjet nás, aby se režim udržel u moci.
Little by little the list grew too long for me to be able to follow their personal profiles and their sacrifices.	Seznam se postupně rozrostl natolik, že jsem jejich osobní profily a oběť, kterou přinesli, nestačila sledovat.
Detainees and martyrs.	Vězňové a mučedníci.
I was running from one funeral to the other.	Běhala jsem z jednoho pohřbu na druhý.
They were killing too many of us, and the burden grew heavy on my shoulders.	Příliš mnoho z nás jim padlo za oběť a břemeno na mých bedrech bylo těžší a těžší.
Poverty and brainwashing were not an enough excuse anymore.	Už se to nedalo omlouvat chudobou ani vymýváním mozku.
Fear was no longer a sufficient excuse for turning into a ruthless killing machine.	Ani strach už nemohl ospravedlnit jejich proměnu v nemilosrdné zabijáky.
To me, he began to merge with the murderer and his face and work and everything about him.	Všechno, co se jich týkalo, jejich činy i obličej, mi začalo splývat s vrahem.
To me they all became Bashar Al Assad, not just his victims.	Ze všech se stal Bašár al-Asad, už nebyli jeho oběťmi.
Little by little he receded, tucked in his palace while the most truthful manifestation of him and his regime was that torturer in the prison, that soldier on the field, that chopper in the sky.	Pomalu ale jistě ustupoval do pozadí, schovaný ve svém paláci, zatímco vězeňský mučitel, voják na bojišti, helikoptéra nad našimi hlavami byli jeho skutečnou tváří, ztělesněním jeho režimu.
We had only a little energy left, and it was not enough for us to fight against ourselves and combat the easy notion of considering them merely “murderers”.	Byli jsme vysíleni natolik, že už jsme nedokázali bojovat sami se sebou, abychom nezjednodušovali a nepovažovali je za pouhé „vrahy“.
The effort to consider them just like us became exhausting, as we were becoming more like them—murderers—than they were becoming more like us—victims. "To me they all became Bashar Al Assad, not just his victims.	Snaha nevidět je ve stejném světle, jako jsme viděli sami sebe, byla vyčerpávající a zatímco jsme se jim, vrahům, začínali podobat čím dál víc, oni se začínali podobat nám, obětem.
Little by little he receded, tucked in his palace while the most truthful manifestation of him and his regime was that torturer in the prison, that soldier on the field, that chopper in the sky." They were that person who has the ability to enjoy torturing somebody to the death.	Byli tím člověkem, který byl schopen si užívat, když někoho umučil k smrti.
They were that person that gave the order to use chemical weapons, or to knife a child to death in Houleh in Homs.	Byli tím člověkem vynášejícím rozkaz k nasazení chemických zbraní nebo k ubodání dítěte v regionu Houla nedaleko města Homs.
A massacre that took away any ability we had to combat hatred. Our hatred became part of our battle for existence.	Masakr nás připravil o schopnost vzepřít se nenávisti, která se stala součástí našeho boje o život.
We needed anger to survive, to regain the realization that the violence meted out to us was not “normal” or “ordinary”.	Hněv jsme potřebovali, abychom přežili, abychom si znovu uvědomili, že násilí na nás páchané není „normální“ ani „triviální“.
We needed anger to release our lives and refuse to surrender to death. “Life is worth living”: true, maybe, but in this life there is no longer enough goodness to allow both the murderer and the victim to live together.	Potřebovali jsme zlobu, abychom mohli žít naplno a dokázali se smrti postavit. „Život má smysl“: snad ano, ale v tomto životě už příliš dobra nezbývá, aby vrahům i obětem dovolilo žít vedle sebe.
From that day onward we were no longer bothered about killing them.	Od toho dne nám už nevadilo je zabíjet.
Afterward, it was very logical for ISIS to emerge from our hatred.	Bylo logické, že později z naší nenávisti povstalo ISIS.
With their presence, we became scared again in the areas we thought we had already paid enough blood to regain.	V oblastech získaných naší krvavou obětí na nás s jejich příchodem znovu padl strach.

When the media and the authorities spend years sowing values that society isn't ready to accept, explaining to society that it's too backward, Trump wins.

Trump vyhrává, zatímco se média a čelní představitelé snaží rozsévat hodnoty, které společnost není připravena přijmout.

People are tired of war.

Lidé jsou otráveni válkami.

People are tired of the media.

Lidé jsou otráveni médii.

People are tired of aggressive liberalism.

Lidé jsou otráveni agresivním liberalismem.

People are tired of immigrants.

Lidé jsou otráveni imigranty.

Good or bad, these are the facts.

Ať je to dobře nebo špatně, tohle jsou fakta.

Implicit in Simonyan’s Twitter celebrations is the idea that RT, her media outlet, is also a winner, because it offers the anti-establishment perspective that has apparently prevailed in this U.S. election.

Dalším důvodem k těmto twitterovým oslavám je to, že se dalším vítězem voleb stalo médium RT, protože koreluje s představou anti-establishmentu, která patrně v amerických volbách převládala.

Prominent supporters of Hillary Clinton have also embraced the idea that Russian agents like Simonyan are responsible for Trump’s electoral win.

Prominentní stoupenci Hillary Clintonové navíc podporují myšlenku, která přikládá ruským agentům, jako je Simoňanová, zodpovědnost za Trumpovo volební vítězství.

For example, Michael McFaul, a former U.S. ambassador to Russia and a vocal supporter of the Clinton campaign, credited Moscow with manipulating Americans into voting for Trump.

Ku příkladu Michael McFaul, bývalý americký velvyslanec v Rusku a hlasitý stoupenec kampaně Clintonové, obvinil Moskvu z toho, že zmanipulovala americké voliče, aby volili Trumpa.

On Twitter, McFaul facetiously congratulated various Kremlin-connected individuals, including Simonyan, who promptly retweeted the message on her own account.

Na Twitteru McFaul v nadsázce pogratuloval řadě s Kremlem spojeným jedincům, včetně Simoňanové, která okamžitě jeho tweet sdílela na svém učtu.

If Trump recognizes our Crimea, cancels the sanctions, comes to an agreement with us on Syria, and frees Assange, then I'm retiring.

Pokud Trump uzná náš Krym, zruší sankce, uzavře s námi dohodu ohledně Sýrie a osvobodí Assange, potom se odeberu do penze.

Because it will be a beautiful world.

Protože svět bude nádherný.

And what about “Democracy, RIP”?

A co výrok „ať demokracie odpočívá v pokoji“?

Simonyan says there's good news on that front:

Simoňanová očekává lepší zítřky:

Max Seddon: Well, and just yesterday you said “Democracy, RIP.”

Max Seddon: No, a co včerejší výrok „ať demokracie odpočívá v pokoji“?

Has it come back to life?

Vrátila se demokracie zpátky k životu?

Margarita Simonyan: It’s been resurrected! :-)

Margarita Simoňanová: Vstala z mrtvých! 🙂

Nationalists and Populists in Serbia and Macedonia Celebrate Trump's Victory · Global Voices

Trumpovo vítězství oslavují populisté a nacionalisté z Makedonie a Srbska

Widely shared photo montage by unknown author presenting Donald Trump as a God-sent crusader carrying the old Macedonian flag.

Velmi rozšířená fotomontáž neznámého autora zobrazující Donalda Trumpa jako bohem pověřeného křižáckého rytíře nesoucího makedonskou vlajku.

Donald Trump's victory in the US presidential elections caused ecstatic reactions among right-wing politicians and their adherents in several Balkan countries.

Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách mělo v řadě balkánských zemí za následek nadšené reakce, a to především mezi tamními pravicovými politiky a jejich přívrženci.

There are various reasons for such reactions, from a general loathing of the Clintons, to a sense of solidarity with American right-wingers, to a perception of a shared anti-Islam stance with Trump.

Tyto reakce mají svůj původ v mnoha skutečnostech, počínaje všeobecným odporem ke Clintonovým, přes sympatie k americkým pravicovým politikům a konče společnými anti-islámským postoji, které s Trumpem sdílí.

In addition, the public opinion in these countries is increasingly under the influence of Russian propaganda, which had favored his victory.

Kromě toho je veřejné mínění v těchto zemích stále zásadněji ovlivňováno působením ruské propagandy, jejímž favoritem je právě Trump.

In Serbia, widespread perception of Trump is based on the notion that 'the enemy of my enemy is my friend.'

V případě Srbska je všeobecné vnímání Trumpa založeno na klasické představě, že „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“.

Being an opponent to the Clintons, who are blamed for the bombings during the 1998-99 Kosovo War, as well as the other NATO interventions during the Yugoslav Wars, made Trump the favorite among right-wing nationalist politicians like Vojislav Šešelj of the far-right Serbian Radical Party.

Právě onen fakt, že Trump je hlavním oponentem Clintonových, kteří jsou obviňováni za bombardování mezi léty 1998 a 1999 během války v Kosovu a také za další vojenské intervence severoatlantické aliance během války v Jugoslávii, z něj udělal favorita nacionalistických politiků pravého spektra. Mezi tyto pravicové politiky patří například Vojislav Šešelj, předseda krajně pravicové Srbské radikální strany.

The morning after the US elections, the editor of Informer, a pro-government tabloid in Serbia, announced they'd put up a billboard congratulating Trump in Belgrade reading, "We congratulate!

Ráno po prezidentských volbách oznámil vydavatel srbského provládního bulvárního deníku Informer, že stojí za postavením billboardu v jedné z Bělehradských ulic, který veřejně gratuluje Trumpovi k jeho zvolení stručnými slovy „Gratulejeme!

Trump, you the Serb!".

Trump je Srbem!“.

Here we are, in the streets :)))

Jsme v ulicích :)))

Informer is considered very close to the government of Serbian Prime Minister Aleksandar Vučić, and had been involved in 'media lynchings' — smear campaigns and issuing threats against investigative journalists who had revealed cases of high-level corruption.

Informer je úzce spojován s vládou srbského premiéra Aleksandara Vučiće a měl podíl na ‚mediálním lynči‘ – pomlouvačných kampaních a zveřejňování výhružek vůči investigativním novinářům, kteří odhalili případy korupce na nejvyšších politických místech.

The news site Balkan Insight reported that on the other side of Serbia's borders, in Kosovo and Bosnia and Herzegovina, "many Albanians and Bosniaks are lamenting the defeat of Hillary Clinton."

Zpravodajský web Balkan Insight zveřejnil, že na druhé straně srbských hranic – v Kosovu a Bosně a Hercegovině – „mnoho Albánců a Bosňanů truchlí nad prohrou Hillary Clintonové“.

Like elsewhere in the world, Macedonian social networks were also full of comments about the results of the US elections.

Jako všude jinde na světě i makedonské sociální sítě byly plné komentářů týkajících se výsledků amerických voleb.

Twitter user Srbak commented on the cognitive dissonance of blaming the Clintons while disregarding the consequences of the actions of the late authoritarian leader Slobodan Milošević.

Uživatel Twitteru Srbak ve svém komentáři poukázal na kognitivní disonanci, která spočívá ve skutečnosti, že díky obviňování Clintonové jsou přehlíženy a ignorovány následky činů bývalého autoritářského vůdce Slobodana Miloševiće.

- Dumb

- Blbý

- Dumber

- Blbější

- Hillary is to blame because Serbia was ruled by a monster guilty of genocide and violation of all human rights.

- Hillary je připisována vina, přitom Srbsku vládnulo monstrum, které má na svědomí genocidu a porušování prakticky všech lidských práv.

Macedonian politicians generally provided restrained official statements about all candidates. However, many members of the ruling party, the right-wing VMRO-DPMNE, showed joy about the victory of the Republicans in the US, whom they consider allies and supporters.

Makedonští politici poskytovali veskrze umírněná prohlášení vůči všem prezidentským kandidátům, nicméně mnoho členů vládnoucí pravicové strany VMRO-DPMNE projevilo z výsledků voleb nadšení.

Many relayed a screenshot from a Facebook post by party official Antonijo Milošoski, a member of parliament and former minister of foreign affairs.

Mnoho z nich sdílelo facebookový status Antonija Milošoskiho, člena parlamentu a bývalého ministra zahraničí.

In it, he changed the acronym VMRO, meaning Internal Macedonian Revolutionary Organization, by replacing the word "Revolutionary" with "Republican."

Tento status obsahoval screenshot, ve kterém byl změněn akronym VMRO, který v originále znamená „Vnitrostátní Makedonská Revoluční Organizace“.

In honor of Trump's victory, Milošoski "renamed" the VMRO-DPMNE!

Jako poctu Trumpovu vítězství Milošoski „přejmenoval" VMRO-DPMNE!

There were many other Photoshop works.

Objevilo se však mnoho dalších výtvorů z Photoshopu.

One of the more extreme examples (see the image at the top of the post) presented Trump as a crusading Knight Templar (fighting Muslims) sent by God (representing traditional family values) waving the 1992-95 Macedonian flag with the Vergina Sun (representing continuity of the Macedonian nation from the time of Alexander the Great).

Jedním z extrémnějších příkladů (viz obrázek v úvodu článku) představuje Trumpa jako templářského rytíře během kruciáty (bojujícího s muslimy) seslaného Bohem (který představuje tradiční rodinné hodnoty) a mávajícího makedonskou vlajkou z let 1992–95 se symbolem makedonského slunce (představující kontinuitu makedonského národa od dob Alexandra Velikého).

Many discussions talked of the right-wing victory in the US in relation to Macedonia's upcoming elections in December, in a tone similar to the gloating about the Brexit.

Mnoho probíhajících diskusí ohledně pravicového vítězství v amerických volbách obsahovalo téma nadcházejících makedonských prosincových voleb. Tyto diskuse se vedly se stejnou škodolibou radostí jako ty, které byly vedeny o Brexitu.

On the other hand, some also noted that the American people voted against the status quo, which translated into the Macedonian context would mean a defeat of the right-wingers.

Někteří na druhou stranu poznamenali, že americká společnost volila proti statu quo, to by však v Makedonii paradoxně znamenalo prohru pravého křídla.

Alternative news portal Okno.mk relayed an observation by influential social media user Slobodan Jakjoski:

Alternativní zpravodajský portál Okno.mk zveřejnil postřeh vlivného uživatele sociálních médií Slobodana Jakjoskiho:

I would say that those who do not understand Trump's victory and its implications for the world, the Balkans and us fail to grasp the spirit of the times.

Řekl bych, že ti, kteří nepochopili Trumpovo vítězství a jeho důsledky pro svět, pro balkánské státy a v neposlední řadě pro nás , nedokázali dosud pochopit ducha dnešní doby.

The essence of the problem is that liberal democracy of the financially neo-liberal type does not function.

Podstata problému totiž tkví v tom, že liberální demokracie finančně neoliberálního typu nefunguje.

At a global level.

Na globální úrovni.

It doesn't function because the economic growth it produces is distributed unequally.

Nefunguje, protože ekonomický růst, který je produktem finančního neoliberalismu, není rozdělován rovnoměrně a spravedlivě.

Those dissatisfied with this system have the right to demand essential changes.

Ti, kteří jsou s tímto systémem nespokojeni, mají jistě právo požadovat zásadní změny.

Such changes are offered to them by the right-wing demagogues in the form of simple solutions ("I'll build a wall; I'll forbid Muslims' entry; we'll exit the European Union").

Tyto změny jsou poté lidem nabízeny pravicovými demagogy, a to ve formě jednoduchých řešení („Postavím zeď; nedovolím muslimům vstup do země; opustíme Evropskou unii").

The Macedonian case is different because that system had already crashed here.

V případě Makedonie je situace poněkud odlišná, jelikož zde se již systém zhroutil.

The short experience with liberal democracy is perceived as total failure, leading to 10-year rule of right-wing populists who provide simple solutions for the existential problems of a large part of the population.

Krátká zkušenost s liberální demokracií skončila naprostým krachem, následovaným desetiletou vládou pravicových populistů, kteří nabízejí jednoduchá řešení na existenční problémy většinové části populace.

Yes, I refer to the VMRO's system of clientelism.

Ano, narážím na systém klientelismu, který aktivně provádí strana VMRO.

If you think that a person employed within the bloated state administration after years of unemployment doesn't know about the fact that the police killed someone and attempted a cover-up, that there's uninhibited robbery of state resources, that the secret police conducts omnipresent illegal surveillance, you deceive yourself.

Jestli si myslíte, že osoba zaměstnaná v přeplněné státní administrativě po letech nezaměstnanosti nemá ponětí o tom, že státní policie zavraždila člověka a poté se tuto vraždu pokusila ututlat, že jsou státní prostředky bez zábran rozkrádány, že tajná policie provádí všudypřítomné ilegální sledování, tak klamete sami sebe.

They all know, full well.

Všichni o tom velmi dobře vědí.

But when your livelihood is in question, then you shut your eyes to all kinds of injustice and rationalize that those who dare to challenge this spoils system are traitors, Commies, etc...

Budou-li však v sázce vaše existenční jistoty, tak budete odvracet zrak od všech forem nespravedlnosti a o těch, kteří se odváží poukázat na kazy v tomto systému, budete tvrdit, že jsou zrádci, komunisti atd...

And as a last resort, they declare that 'they are not interested in politics.'

V krajním případě se poté nabízí klasické vyjádření, že „mě politika nezajímá.“

Meanwhile, in Slovenia, some of the former compatriots of Trump's spouse Melania organized a celebration in a pub in her hometown of Sevnica.

Mezitím ve Slovinsku někteří z bývalých krajanů Trumpovy manželky Melanie zorganizovali oslavu v hospodě uprostřed města Sevnica, které je jejím rodným městem.

This celebration did not seem to have an ideological background, except for local patriotism.

Tato oslava pravděpodobně neměla ideologické pozadí, vyjma místního patriotismu.

Syria: What Forgiveness Doesn't Mean · Global Voices

Sýrie: Co odpuštění neznamená

"I wish that only one of the advocates of “forgive and forget” could guarantee that this forgiveness would spare Syria from this madness happening again, and not be more like a reward for the murderers," writes Marcell Shehwaro.

„Kéž by alespoň jediný zastánce myšlenky ‚odpusť a zapomeň‘ mohl zaručit, že odpuštění Sýrii ušetří opětovného šílenství a nestane se spíše odměnou pro vrahy,“ píše Marcell Shehwarová.

Children in an Aleppo street, in Syria.

Děti na ulici v Allepu, Sýrie.

Photograph shared by IHH Humanitarian Relief Foundation on Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)

Foto sdíleno organizací IHH Humanitarian Relief Foundation na serveru Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)

This post is part of a special series of articles by blogger and activist Marcell Shehwaro, describing the realities of life in Syria during the ongoing armed conflict between forces loyal to the current regime, and those seeking to oust it.

Tento příspěvek je součástí zvláštní série článků blogerky a aktivistky Marcell Shehwarové, ve kterých popisuje realitu života v Sýrii během probíhající občanské války mezi silami loajálními současnému režimu a jeho odpůrci.

In the beginning I was beautiful, as I was filled only with the powerful beauty of the revolution, with the pure belief that we were here to make a change and that hatred could never be a way to make change; and that we had no alternative but to be patient and wait for the others to break the walls of silence and humiliation and join us.

Na začátku jsem byla neposkvrněná, naplněna pouze opojnou krásou revoluce. Pevně jsem věřila, že dosáhneme změny, ale nikdy ne nenávistí. Věřila jsem, že nám nezbývá nic jiného než mít trpělivost a vyčkat, až se ozvou i ostatní a připojí se k nám.

We believed that everyone had their own prophecy, and we had to wait for their first cries of birth.

Věřili jsme, že každý má svůj osud, na jehož zrození musíme počkat.

And we waited.

Opravdu jsme čekali.

We had enough luxury, comfort, clarity of vision, and extra room for more grief.

Nechyběl nám přepych ani pohodlí, měli jsme jasnou vizi a dostatek prostoru pro další trápení.

I used to follow the pictures of dead State army soldiers being spread on social media.

Sledovala jsem fotky padlých syrských vojáků, které se objevovaly na sociálních sítích.

I would be upset by people who ridiculed their deaths.

Štvali mě lidi vysmívající se jejich smrti.

I used to read the comments of the mothers, brothers, sisters, friends, girlfriends.

Čítávala jsem zprávy od matek, bratrů, sester, kamarádů nebo přítelkyň.

The deceased were handsome young men in their twenties.

Mrtví byli hezcí kluci, kterým bylo něco přes dvacet.

I would become so obsessed that I visited their personal pages to learn about the real person behind the face of the victim, or the murderer, or both.

Začala jsem být posedlá natolik, že jsem si prohlížela i jejich osobní stránky, abych zjistila, kdo se za tváří oběti, nebo vraha, anebo obou, skutečně skrývá.

"We had enough luxury, comfort, clarity of vision, and extra room for more grief.

Někteří měli úplně vymytý mozek.

Some were so brainwashed. They considered us thugs or vandals backed by Israel, out to disturb the security of the country.

Byli jsme pro ně zločinci a vandalové podporovaní Izraelem, jejichž cílem bylo narušení bezpečnosti naší země.

A country they believed would combat its enemies thanks to the wisdom of Mr. President, about whom the only thing they knew about was that he was irreplaceable.

Země, o níž se domnívali, že své nepřátele porazí díky moudrosti pana Prezidenta, o němž věděli jen to, že je nenahraditelný.

They were so obsessed with protecting the country that they destroyed it.

Obranou země byli posedlí natolik, že ji zničili.

Others were awash in sectarian speech loaded with excessive fear and hatred.

Jiní se topili v sektářských proslovech plných nepřiměřeného strachu a nenávisti.

They believed we were going to slay them all, and that our aim was not democracy, but that we were driven by malice towards them and their families and sects. A malice they believed would swallow them if they didn’t swallow it first.

Mysleli si, že je všechny do jednoho chceme zabít, že naším cílem není demokracie, že nás proti nim, jejich rodinám a sektám pohání zášť, kterou musí včas zničit, jinak je pohltí.

While others—whose pages were the most painful to browse—were fidgety before their deaths.

A pak tu byli další, kteří před svou smrtí byli celí nesví a procházení jejich stránek bylo nejbolestnější.

They’d count the hours to the day of their departure, which they were never allowed to take their mothers to witness, to see them waiting patiently for the promises of their discharge from the army which were never fulfilled.

Počítali hodiny scházející do dne, kdy z armády odejdou. Jejich matky se jich nedočkaly, sliby, že budou propuštěni, se nikdy nenaplnily.

Back then I was able to see them, like us, as victims of a regime that forced us to take to the streets to overthrow it, and forced them to kill us in order for it to retain control of the presidential chair.

Tehdy jsem ještě byla schopna je považovat za oběti režimu, který nás donutil k tomu, abychom vyšli do ulic a usilovali o jeho svržení. Oni byli donuceni zabíjet nás, aby se režim udržel u moci.

Little by little the list grew too long for me to be able to follow their personal profiles and their sacrifices.

Seznam se postupně rozrostl natolik, že jsem jejich osobní profily a oběť, kterou přinesli, nestačila sledovat.

Detainees and martyrs.

Vězňové a mučedníci.

I was running from one funeral to the other.

Běhala jsem z jednoho pohřbu na druhý.

They were killing too many of us, and the burden grew heavy on my shoulders.

Příliš mnoho z nás jim padlo za oběť a břemeno na mých bedrech bylo těžší a těžší.

Poverty and brainwashing were not an enough excuse anymore.

Už se to nedalo omlouvat chudobou ani vymýváním mozku.

Fear was no longer a sufficient excuse for turning into a ruthless killing machine.

Ani strach už nemohl ospravedlnit jejich proměnu v nemilosrdné zabijáky.

To me, he began to merge with the murderer and his face and work and everything about him.

Všechno, co se jich týkalo, jejich činy i obličej, mi začalo splývat s vrahem.

To me they all became Bashar Al Assad, not just his victims.

Ze všech se stal Bašár al-Asad, už nebyli jeho oběťmi.

Little by little he receded, tucked in his palace while the most truthful manifestation of him and his regime was that torturer in the prison, that soldier on the field, that chopper in the sky.

Pomalu ale jistě ustupoval do pozadí, schovaný ve svém paláci, zatímco vězeňský mučitel, voják na bojišti, helikoptéra nad našimi hlavami byli jeho skutečnou tváří, ztělesněním jeho režimu.

We had only a little energy left, and it was not enough for us to fight against ourselves and combat the easy notion of considering them merely “murderers”.

Byli jsme vysíleni natolik, že už jsme nedokázali bojovat sami se sebou, abychom nezjednodušovali a nepovažovali je za pouhé „vrahy“.

The effort to consider them just like us became exhausting, as we were becoming more like them—murderers—than they were becoming more like us—victims. "To me they all became Bashar Al Assad, not just his victims.

Snaha nevidět je ve stejném světle, jako jsme viděli sami sebe, byla vyčerpávající a zatímco jsme se jim, vrahům, začínali podobat čím dál víc, oni se začínali podobat nám, obětem.

Little by little he receded, tucked in his palace while the most truthful manifestation of him and his regime was that torturer in the prison, that soldier on the field, that chopper in the sky." They were that person who has the ability to enjoy torturing somebody to the death.

Byli tím člověkem, který byl schopen si užívat, když někoho umučil k smrti.

They were that person that gave the order to use chemical weapons, or to knife a child to death in Houleh in Homs.

Byli tím člověkem vynášejícím rozkaz k nasazení chemických zbraní nebo k ubodání dítěte v regionu Houla nedaleko města Homs.

A massacre that took away any ability we had to combat hatred. Our hatred became part of our battle for existence.

Masakr nás připravil o schopnost vzepřít se nenávisti, která se stala součástí našeho boje o život.

We needed anger to survive, to regain the realization that the violence meted out to us was not “normal” or “ordinary”.

Hněv jsme potřebovali, abychom přežili, abychom si znovu uvědomili, že násilí na nás páchané není „normální“ ani „triviální“.

We needed anger to release our lives and refuse to surrender to death. “Life is worth living”: true, maybe, but in this life there is no longer enough goodness to allow both the murderer and the victim to live together.

Potřebovali jsme zlobu, abychom mohli žít naplno a dokázali se smrti postavit. „Život má smysl“: snad ano, ale v tomto životě už příliš dobra nezbývá, aby vrahům i obětem dovolilo žít vedle sebe.

From that day onward we were no longer bothered about killing them.

Od toho dne nám už nevadilo je zabíjet.

Afterward, it was very logical for ISIS to emerge from our hatred.

Bylo logické, že později z naší nenávisti povstalo ISIS.

With their presence, we became scared again in the areas we thought we had already paid enough blood to regain.

V oblastech získaných naší krvavou obětí na nás s jejich příchodem znovu padl strach.