gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
The box reads, “Bread is free for those who can’t pay.”	Na krabici je nápis „Pro ty, kteří nemůžou zaplatit, je chléb zadarmo“.
The wall of kindness has arrived at the bakery of kindness.	Ze zdi laskavosti se stala pekárna laskavosti.
I'd just like to say, that last tweet, was a bakery in #Iran .it reads: "bread free to those who cannot afford it" ...just think about that — Gus (@Mr__Gus) January 14, 2016	Chtěl bych jen říct, že ten poslední tweet byl z pekárny v Íránu. Je tam napsané: „Chléb zdarma pro ty, kteří si ho nemůžou dovolit.“ ... Jenom se nad tím zamyslete.
Brazil’s Highest Mountain Is Reopening for Ecotourism Guided by the Yanomami People · Global Voices	Stezka Pico da Neblina by měla být znovu otevřena díky ekoturistickému projektu indiánského kmene Yanomami
An unprecedented expedition to Brazil's highest mountain aims to prepare a trail for ecotourism.	Expedice na nejvyšší horu v Brazílii, která má za úkol zprovoznit cestu pro ekoturistiku.
Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission.	Foto: Guilherme Gnipper/Funai, použito se souhlasem
If climbing Pico da Neblina (Mist Peak) is already an exciting experience, imagine the journey guided by a Yanomami shaman who spent his or her entire youth right beside the mountain?	Jestliže už jen vystoupit na Pico da Neblina je emocionální zážitek sám o sobě, dokážete si představit podniknout pěší túru s průvodcem šamanem kmene Yanomami, který prožil své dětství i mládí blízko této hory?
"This place was our house and we called it Irokae (the cry of the guariba monkey)", says shaman Carlos Yanomami in his own language, pointing to the forest, where his relatives lived in a home, having parties and practicing rituals, 60 years ago.	„Tamhle stál náš dům, tomu místu se říkalo Irokae (nářek vřešťana hnědého)," vypráví nám ve svém vlastním jazyce šaman Carlos Yanomami a ukazuje nám prales, který, ačkoli se zdá být nedotčený, ukrýval po 60 let dům, ve kterém se odehrávaly oslavy a rituály Carlosových příbuzných.
Climbers all over the world know about Pico da Neblina.	Pico da Neblina je mezi milovníky dobrodružné turistiky jedním z nejznámějších míst na světě.
With a summit 2,995 meters (almost 10,000 feet) above sea level, it's Brazil's highest mountain.	S vrcholem 2995 m n. m. ležícím uprostřed amazonského pralesa se jedná o nejvyšší horu Brazílie.
Nestled in the middle of the Amazon forest, it's been closed off for visitation since 2003 on a recommendation by the federal prosecutor's office and a decision by IBAMA, Brazil's environmental agency.	Přístup byl však veřejnosti uzavřen roku 2003 na doporučení Ministério Público Federal e determinação do Ibama.
Some climbers were frustrated to lose access to the mountain, but policymakers argue that something needed to be done to halt the region's environmental degradation and to protect the rights of the Yanomami.	Na jednu stranu toto rozhodnutí zklamalo mnoho horolezců, na druhou stranu to bylo nezbytné opatření pro zamezení ničení životního prostředí v oblasti a pro ochranu práv Yanomamů.
The Yaripo Ecotourism project, developed by the Yanomami with the support of the Instituto Socioambiental (Socio-Environmental Institute), should put an end to the visitation restrictions.	Projekt Ekoturistika Yaripo, organizovaný domorodci Yanomami za podpory ISA, by měl zrušit zákaz přístupu veřejnosti.
Starting in 2018, the hiking trail is scheduled to be reopened and managed by the Yanomami themselves.	Od roku 2018 by měla být stezka znovu otevřena a spravována samotnými Yanomami.
With controlled access, tourists will be able to learn about Yanomami culture, enjoy their hospitality, and bolster a respect for both the Amazon and its native inhabitants.	Díky kontrolovanému přístupu se budou moci turisté něco dozvědět o indiánské kultuře, užít si její pohostinnost a přidat se k ochraně indiánských práv a amazonského pralesa.
A mountain in the proximity of Pico da Neblina. Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission. This July marked the completion of the reopening's first stage: an expedition of 32 people walked for ten days all the way to the summit of Yaripo, as the Yanomami call the mountain, to investigate and map the conditions of the trail.	V polovině června byla realizována první etapa projektu: expedice složená z 32 osob se vydala během 10 dní na vrchol Yaripo (jak Yanomami nazývají Pico da Neblina), aby zmapovala stav stezky.
Besides Carlos, another 18 Yanomami were part of the team, 16 of them men and two women, Maria and Floriza.	Kromě Carlose bylo mezi členy týmu dalších 18 Yanomamů: 16 můžu a dvě ženy, Maria a Floria.
They are training to monitor the trail and to work as guides, porters, and cookers, and to manage the ecotourism project that they plan to develop.	Kromě řízení ekoturistického podnikání, které tu zamýšlejí rozvinout, mohou domorodí obyvatelé kontrolovat stezku a pracovat jako průvodci, nosiči nebo kuchaři.
Representatives of ICMbio (Brazil's conservation agency), the public prosecutors office, and the Brazilian army also took part in the expedition.	Také se zúčastní cest zástupců z ICMbio (Istitutu Chica Mendese za zachování biodiverzity), Funai (Národní nadace pro indiány), Ministério Público Federal (Federálního ministerstva veřejných věcí) a armády.
Packing GPS trackers, cameras, and a lot of interest, the explorers listened to shaman Carlos' stories while walking the 36-kilometer (22-mile) trail, which begins at the village of Igarapé Tucano, at the Yanomami indigenous reserve, near the town of São Gabriel da Cachoeira in the Brazilian state of Amazonas.	Vybaveni GPS, kamerou, fotoaparátem a velkým zájmem vyslechli účastníci expedice vyprávění Carlose během 36 km dlouhé cesty, která započala v oblasti Igarapé Tucano, v zemi Indiánů Yanomami ve správním obvodu São Gabriel da Cachoeira (AM). Pohoří v blízkosti Pico da Neblina.
Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission.	Foto: Guilherme Gnipper/Funai, použito se souhlasem
The team also identified the most environmentally sensitive areas.	Také identifikovali části nejnáchylnější k degradaci životního prostředí.
Maria Yanomami, 52, made history by becoming the first Yanomami woman ever to reach the summit of Yaripo.	Dnes již dvaapadesátiletá Maria Yanomami se zapsala do historie tím, že jako první žena kmene Yanomami zdolala vrchol Yaripo.
Her trail companion, Floriza Yanomami, however, couldn't finish the walk out of respect for and fear of her own traditions: the day before she would have reached the summit, she got her period, and so she turned back, rather than break custom and risk upsetting the spirits who live at the summit.	Její společnice Floriza Yanomami totiž nemohla dokončit výstup kvůli respektování svých tradic a obavy z jejich nedodržení. Den před výstupem na vrchol dostala menstruaci a přes to, jak moc ji to mrzelo, věděla, že by se tato okolnost znelíbila duchům žijícím na vrcholu.
If she had completed her journey while menstruating, according to tradition, she could have endangered the lives of everyone in her travel group.	Pokud by pokračovala, uvrhla by v nebezpečí nejen svůj život, ale i životy ostatních účastníků expedice.
The Yaripo Ecotourism project is expected to provide an alternative form of income to the Yanomami, who need resources to buy manufactured goods of prime necessity: agriculture tools, kitchen utensils, bedding, and clothes.	Ekoturismus na Yaripo by měl být výdělečnou alternativou pro komunity Yanomami, které hledají způsob, jak získat momentálně nezbytné věci, jako je nářadí na kácení, nádobí pro přípravu jídla, potřeby na spaní a oblečení.
A young Yanomami who took part in the expedition to Pico da Neblina.	Mladý Yanomami, který se účastní projektu Ekoturistika na Pico da Neblina.
Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission.	Foto: Guilherme Gnipper/Funai, použito se souhlasem
With the implementation of a community-based ecotourism project, 80 Yanomami are expected to receive income by providing regular services to visitors, indirectly benefiting 800 people among their relatives and dependents.	Díky zavedení projektu ekoturistiky na komunitní bázi se odhaduje, že 80 členů kmene Yanomi získá zaměstnání za pravidelný plat, což příznivě ovlivní dalších 800 osob z řad příbuzných a závislých členů rodiny.
The trail's development should also benefit the AYRCA community association, in which all Yanomami people take part.	Projekt by měl taktéž přinést zdroje pro Associação Yanomami do Rio Cauburis e Afluentes (AYRCA), ve které jsou členy všichni obyvatelé Yanomami z regionu.
When Yaripo is finally opened to tourism, the stories of Carlos Yanomami and his people will gain new life, and visitors to Pico da Neblina will spread them across the world.	Až se Yaripo konečně otevře turistům, příběhy Carlose Yanomamiho a jeho lidu získají nový rozměr – návštěvníci Pico da Neblina je budou dál vyprávět po celém světě.
The Yaripo Ecotourism project is looking for supporters.	Pro realizaci projektu Ekoturismus Yaripo hledají Associação Yanomami (AYRCA) a ISA podporu.
If you're interested in supporting this initiative or want more information about it, please send an email to marcos@socioambiental.org.	Pokud byste měli zájem podpořit tuto iniciativu nebo získat více informací, napište na marcos@socioambiental.org.
There’s a Teacher Roaming Rural Colombia Atop Two Donkeys, Bringing a Mobile Library to Children · Global Voices	Seznamte se s Biblioburros, důmyslnou pojízdnou knihovnou, která zpřístupňuje literaturu všem Kolumbijcům
Biblioburros, a mobile library in Colombia.	Kolumbijská pojízdná knihovna Biblioburros.
Image: Acción Visual / Diana Arias / Wikipedia (CC BY-SA 3.0).	Foto: Acción Visual/Diana Arias – Wikipedia (CC BY-SA 3.0).
What would the world be without the wit and inventiveness of all those who see what goes on and wonder what can they do to improve it?	Jaký by byl svět bez důvtipu a vynalézavosti těch, kdo vidí, co se kolem nich děje, a sami sebe se ptají, jak by to mohli zlepšit?
What would the world be without teachers? Luis Soriano, a Colombian elementary school teacher born in Nueva Granada, understands the value of education.	Jaký by byl svět bez učitelů, kteří staví vzdělávání druhých nad všechno ostatní?
He was raised in a community in the municipality of La Gloria, in the department of Cesar.	Luis Soriano je kolumbijský učitel na základní škole.
Soriano graduated with a diploma in Spanish literature, thanks to a professor who visited his village twice a month.	Narodil se v Nové Granadě, ale vyrůstal v jedné z komunit v oblasti La Gloria v departmentu Cesar.
Personally aware of reading's importance, Soriano is doing what he can to make sure books reach children where they might not otherwise.	Soriano získal titul ze španělské literatury zásluhou učitele, který dvakrát měsíčně docházel do vesnice.
“Biblioburros” (literally “Donkey Library”) is a mobile library that distributes books around Northern Colombia on the back of two donkeys named Alfa and Beto, whose names together form the word alfabeto, or “alphabet” in Spanish.	V době, kdy už působil jako učitel na základní škole, a s vědomím moci, jakou četba může mít nad jeho žáky, přišel s myšlenkou Biblioburros („Oslí knihovny“).
And one more thing: they are the “wisest donkeys in the world,” according to blog Narrative Journalism in Latin America:	Jedná se o pojízdnou knihovnu, která na severu Kolumbie rozváží knihy na hřbetech dvou oslů, Alfy a Beta, označovaných blogem Narativní žurnalistika v Latinské Americe (Periodismo Narrativo en Lationamérica) za nejučenější osly na světě.
In 1997, had an idea that many considered wonderful, but for others was simply crazy: he decided on his own to load the back of two donkeys with 70 math, literature, geography, and history books.	Roku 1997 přišel s myšlenkou, která mnohým připadala úžasná, i když jiní ji považovali za čiré bláznovství. Rozhodl se sám naložit na hřbet dvou oslů 70 učebnic matematiky, literatury, zeměpisu a dějepisu.
His goal?	A jaký byl jeho cíl?
Take them to several poor children located in remote areas of his township.	Dovézt je dětem bez prostředků žijícím v odlehlých oblastech La Glorie.
Luis Soriano has enjoyed reading since childhood—a passion he says he owes to his aunt, with whom he discovered a memorable poem by the Nicaraguan poet Rubén Darío:	Luis Soriano miluje četbu už od dětství, kdy díky tetě objevil jednu z básní Rubéna Daría.
No doubt about it, Soriano is a Colombian Quixote who went crazy, just as the Knight of the Sad Figure, with books.	Soriano je bez pochyby kolumbijským Quijotem, který se stejně jako onen Rytíř smutné postavy může utlouct po knihách.
When his aunt read him "Margarita how sad the sea is," he couldn't sleep for eight days.	Když mu teta přečetla báseň Pro Margaritu Debayle (A Margarita Debayle), týden nemohl spát.
He was four years old and if he couldn't foresee it by then, at least he intuited his life would be intimately linked to literature.	Byly mu tehdy čtyři a přinejmenším tušil, ne-li věděl, že svůj život důvěrně spojí s literaturou.
Soriano recently spoke to CCN.com, listing some of the motivations for his Biblioburros project. According to the website:	Sám Soriano sdělil sekci Hrdinové na webu CCN.com důvody, které ho přivedly k projektu Biblioburros:
In regions, a child must walk or ride a donkey for up to 40 minutes to reach the closest schools.	dítě musí jít nebo jet na oslu až 40 minut, aby se dostalo do nejbližší školy.
The children have very few opportunities to go to secondary school.	Děti mají jen omezenou možnost studovat na druhém stupni.
There are teachers that would like to teach in the countryside.	Jen málo učitelů chce vyučovat na venkově.
His wish to spread reading isn't limited to the Spanish language either: Soriano also shares his few English-language books with his young readers:	Je ochotný podělit se s malými čtenáři i o svých několik málo knih v angličtině.
While crusading against illiteracy in a war-weary hinterland, Soriano is keen to expand his meager English-language book collection.	Soriano ve svém tažení proti negramotnosti v zemi vysílené válkou nadšeně představuje svou skromnou sbírku anglických knih.
Understanding the importance of bilingualism in a country that increasingly is connected to the outside world through digital and print, he feels passionately that rural children should have greater access to words written in the world’s most widely-spoken language.	Chápe, jaký význam má bilingvismus v zemi stále více propojené s vnějším světem skrze digitální a tištěná média. Přál by si, aby venkovské děti měly širší přístup ke slovu psanému v nejužívanějším jazyce světa.
The video below shows Luis Soriano in action, highlighting the difficulties of obtaining books in some areas.	Následující video zachycuje Luise Sorianu v akci. Jak je zmíněno v úvodu, přístup ke knihám někdy vůbec není snadný.
That, of course, is where he and his donkeys come in.	Právě to přivedlo učitele na myšlenku Biblioburros.
I have 3,480 books stored in boxes, stuck in shelves, in boxes, and in small boxes.	Mám 3480 knih uložených v bednách, nastrkaných v regálech, v lavicích, krabicích a krabičkách.
I also have them at my friends' places, otherwise there wouldn't be any space for me, or for the books.	Mám je uložené také u přátel, protože jinak bych se sem nevešel ani já, ani knihy.
Alfa is actually the one carrying all the library, we have 120 titles in these bookshelves for rural areas for children to enjoy.	Celou knihovnu v podstatě nese Alfa. Nakládáme 120 titulů, abychom udělali radost venkovským dětem a potěšili je.
We do tours of 3, 4, 5, even 11 hours.	Jezdíme tří, čtyř, pěti až jedenáctihodinové trasy.
That's 8 hours riding a donkey.	To je osm hodin jízdy na oslu.
This is lifetime commitment—to feel useful to the society to which I belong.	Tohle je moje životní poslání – být užitečný pro společnost, do které patřím.
In an article that appeared on the news website Quartz, Biblioburros was listed as one of eight libraries every book lover must visit.	Zpravodajský web Quartz v jednom článku uvádí Biblioburros jako jednu z osmi knihoven, které musí navštívit každý milovník knih.
Quartz sparked enthusiasm among English-speaking Twitter users, as well.	Článek vyvolal nadšení u anglicky mluvících uživatelů Twitteru.
As a result of his efforts, Luis Soriano has even been immortalized in a book for children by Jeanette Winter!	Díky svému úsilí byl Soriano rovněž zvěčněn v dětské knize autorky Jeanette Winter.
One day, the teacher Luis decides to load his two donkeys, Alfa and Beto, with books and takes them to remote areas for children who can't access them otherwise.	Jednoho dne se učitel Luis rozhodne naložit knihy na své dva oslíky Alfu a Beta a dovézt je dětem, které k nim nemají přístup, protože žijí v odlehlých částech venkova.
Since then, he's gone through the country with his mobile library.	Od té chvíle Luis se svou pojízdnou knihovnou putuje zemí.
In Bulgaria, an Example of How Refugees Need Not Be a Problem, but a Solution · Global Voices	Příklad z Bulharska – uprchlíci nemusí být problémem, ale řešením
Balkan Wars refugees from Greece resettled in Bulgaria in 1913.	V době balkánských válek se v roce 1913 v Bulharsku usadili řečtí váleční uprchlíci.
Many contemporary Bulgarians are direct descendants of waves of refugees who were successfully integrated into Bulgarian society over the last two centuries.	Mnozí současní Bulhaři jsou přímými potomky uprchlíků, kteří se v průběhu dvou minulých století úspěšně integrovali do bulharské společnosti.
Photo: Wikipedia, Public Domain.	Foto: Wikipedia.
Refugees fleeing conflict and persecution in Syria, Iraq, Afghanistan and elsewhere continue to follow the so-called Balkan Route from Turkey to Hungary in search of better life in Western Europe, and some European governments continue to greet them with hostility.	Lidé prchající před válkami a pronásledováním v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a v dalších zemích stále využívají tzv. Balkánskou cestu přes Turecko do Maďarska a doufají v nalezení lepšího života v zemích západní Evropy.
Mainstream right-wing politicians use their presence to intimidate their constituencies, and in some countries the refugee crisis is used as an excuse for paramilitary activities.	Některé země je však nevítají přátelsky. Většina pravicových politiků využívá uprchlíky k zastrašování voličů, a někde jsou dokonce záminkou pro polovojenské akce.
If you happen to believe that this is the wrong approach, here's one more reason to add to your arsenal.	Pokud se s tímto přístupem neztotožňujete, přidáváme další důvod, proč nesouhlasit.
A recent news story by the Balkan Investigative Reporters Network (BIRN) about Bulgaria tells the story of one man that illustrates how refugees can provide solutions to some existing problems, in this case by providing talent for sectors experiencing a shortage of qualified workers.	Balkánští investigativní reportéři (BIRN) nedávno zveřejnili reportáž o muži, která ukazuje, jak uprchlíci mohou vyřešit problémy – v tomto případě nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
“The Bulgarian business processing sector lacks 50,000 people.	„Zpracovatelský průmysl postrádá v Bulharsku v současné době až 50 000 pracovníků.
The first condition for employees is to speak one more language apart from their mother tongue, because the companies operating from Bulgaria provide services for the whole world,” Vasil Velichkov, owner of the Sofia-based Sensika company, explained to BIRN.	Základní podmínkou pro zaměstnance je ovládat kromě mateřského jazyka ještě další řeč, protože bulharské firmy nabízejí služby do celého světa,“ vysvětluje v reportáži Vasil Velichov, majitel společnosti Sensika, která sídlí v Sofii.
Educated refugees like Syrian journalist and professor of literature Elias Sulaiman, 33, help fill such gaps.	Vzdělaní uprchlíci, jako je 33letý Elias Sulaiman, novinář a profesor literatury ze Sýrie, pomáhají takové problémy vyřešit.
He came to Bulgaria in 2013 seeking passage to Germany or Sweden, but as he spent time in the country helping other refugees as a volunteer, he began to learn about opportunities for employment in the growing IT industry there, and is now an employee of an outsourcing company.	Do Bulharska přišel v roce 2013 se záměrem dostat se do Německa nebo Švédska, ale postupem času začal jako dobrovolník pomáhat ostatním uprchlíkům a dozvěděl se o tom, že v Bulharsku je aktuálně mnoho pracovních příležitostí v oblasti rostoucího IT průmyslu.
He also has started a family with local woman.	V současné době pracuje pro jednu outsourcingovou společnost a podařilo se mu založit se svou bulharskou ženou vlastní rodinu.
A major factor of his success was his knowledge of native Arabic and Spanish.	Základem jeho úspěchu byla znalost rodné arabštiny a dále španělštiny.
For their part, Bulgaria's business sector managed to convince the government "to ease the procedure for non-European specialists to obtain a European blue card that gives them the right to work."	Podnikatelskému sektoru v Bulharsku se podařilo vládu přesvědčit o tom, aby zjednodušila řízení pro získání „modré evropské karty“ – tedy pracovního povolení pro neevropské odborníky.
However, Sulaiman's case is relatively rare due to a lack of government outreach towards the general refugee population.	Nicméně Sulaimanův případ je zatím poměrně výjimečný, protože vláda nemá o populaci uprchlíků dostatek informací.
An Iraqi refugee family arriving in Europe.	Irácká rodina, která dorazila do Evropy.
Photo: International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies, CC BY-NC-ND.	Foto: Mezinárodní společenství Červeného kříže a Červeného půlměsíce, CC BY-NC-ND.
A shortage of workers isn't exclusive to Bulgaria — or at least won't be as time goes on.	Nedostatek pracovníků se netýká pouze Bulharska – nebo se případně v jiných zemích stane problémem v budoucnu.
Most European countries, including non-European Union members, have aging populations, and if things don't change, they'll need quite a few workers able to do all sorts of jobs in the near future.	Většina evropských zemí včetně států mimo EU má stárnoucí populaci, a pokud se něco nezmění, bude v blízké budoucnosti potřeba zaplnit mnoho pracovních míst.
Bulgaria has also seen its own citizens leave the country in droves in its recent history.	Samo Bulharsko nedávno zažilo odliv svých vlastních občanů.
Several years ago after Bulgaria joined the European Union, many workers left for the greener pastures suddenly available to them in wealthier EU countries.	Několik let potom, co se Bulharsko stalo členem EU, opustilo zemi mnoho pracovníků a zamířili za tučnějšími výdělky do bohatších zemí Evropské unie.
For instance, many Bulgarians went to the UK to work as strawberry and potato pickers or to Greece to work as hotel maids.	Bulhaři odešli pracovat například do Velké Británie sklízet jahody a brambory nebo do Řecka jako hotelový personál.
A visitor to Bulgaria at that time would often hear the locals complaining about how all the youth and women were 'gone.'	V té době si místní lidé často stěžovali na to, že mladí a ženy jsou pryč.
'Not investing in refugees is a huge missed opportunity'	„Neinvestovat do uprchlíků je promarněnou příležitostí“
However, refugees coming to Europe aren't always being treated as potential contributing members of society.	Bohužel se však k uprchlíkům nepřistupuje vždy tak, že by mohli být přínosnými členy společnosti.
The Bratislava Declaration, adopted on September 16 by the leaders of 27 states remaining in the EU (without the UK), uses a language reminiscent more of a state of war than a humanitarian crisis.	Tón Bratislavské deklarace ze 16. září přijaté představiteli 27 členských zemí EU (bez Velké Británie) připomíná spíš válečný stav než humanitární krizi.
For instance, it speaks of a "commitment today by a number of Member States to offer immediate assistance to strengthen the protection of Bulgaria's border with Turkey, and continue support to other frontline States" (emphasis added).	Je v ní například uvedeno: „dnes se několik členských států zavázalo okamžitě poskytnout podporu a zesílit ochranu bulharsko-turecké hranice a nadále podporovat státy na frontové linii“ (zdůrazněno autorem).
Refugees and other migrants remain vulnerable to mistreatment.	Uprchlíci a další migranti jsou i nadále vystavováni špatnému zacházení.
Politico.com noted that human rights groups in Hungary have raised concerns that the international community is turning a blind eye to various abuses by authorities on the Hungarian border.	Magazín Politico.com upozornil na to, že maďarské organizace zabývající se lidskými právy vyjádřily obavy z toho, že je mezinárodní společenství slepé k častému zneužívání pravomocí na maďarských hranicích.

The box reads, “Bread is free for those who can’t pay.”

Na krabici je nápis „Pro ty, kteří nemůžou zaplatit, je chléb zadarmo“.

The wall of kindness has arrived at the bakery of kindness.

Ze zdi laskavosti se stala pekárna laskavosti.

I'd just like to say, that last tweet, was a bakery in #Iran .it reads: "bread free to those who cannot afford it" ...just think about that — Gus (@Mr__Gus) January 14, 2016

Chtěl bych jen říct, že ten poslední tweet byl z pekárny v Íránu. Je tam napsané: „Chléb zdarma pro ty, kteří si ho nemůžou dovolit.“ ... Jenom se nad tím zamyslete.

Brazil’s Highest Mountain Is Reopening for Ecotourism Guided by the Yanomami People · Global Voices

Stezka Pico da Neblina by měla být znovu otevřena díky ekoturistickému projektu indiánského kmene Yanomami

An unprecedented expedition to Brazil's highest mountain aims to prepare a trail for ecotourism.

Expedice na nejvyšší horu v Brazílii, která má za úkol zprovoznit cestu pro ekoturistiku.

Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission.

Foto: Guilherme Gnipper/Funai, použito se souhlasem

If climbing Pico da Neblina (Mist Peak) is already an exciting experience, imagine the journey guided by a Yanomami shaman who spent his or her entire youth right beside the mountain?

Jestliže už jen vystoupit na Pico da Neblina je emocionální zážitek sám o sobě, dokážete si představit podniknout pěší túru s průvodcem šamanem kmene Yanomami, který prožil své dětství i mládí blízko této hory?

"This place was our house and we called it Irokae (the cry of the guariba monkey)", says shaman Carlos Yanomami in his own language, pointing to the forest, where his relatives lived in a home, having parties and practicing rituals, 60 years ago.

„Tamhle stál náš dům, tomu místu se říkalo Irokae (nářek vřešťana hnědého)," vypráví nám ve svém vlastním jazyce šaman Carlos Yanomami a ukazuje nám prales, který, ačkoli se zdá být nedotčený, ukrýval po 60 let dům, ve kterém se odehrávaly oslavy a rituály Carlosových příbuzných.

Climbers all over the world know about Pico da Neblina.

Pico da Neblina je mezi milovníky dobrodružné turistiky jedním z nejznámějších míst na světě.

With a summit 2,995 meters (almost 10,000 feet) above sea level, it's Brazil's highest mountain.

S vrcholem 2995 m n. m. ležícím uprostřed amazonského pralesa se jedná o nejvyšší horu Brazílie.

Nestled in the middle of the Amazon forest, it's been closed off for visitation since 2003 on a recommendation by the federal prosecutor's office and a decision by IBAMA, Brazil's environmental agency.

Přístup byl však veřejnosti uzavřen roku 2003 na doporučení Ministério Público Federal e determinação do Ibama.

Some climbers were frustrated to lose access to the mountain, but policymakers argue that something needed to be done to halt the region's environmental degradation and to protect the rights of the Yanomami.

Na jednu stranu toto rozhodnutí zklamalo mnoho horolezců, na druhou stranu to bylo nezbytné opatření pro zamezení ničení životního prostředí v oblasti a pro ochranu práv Yanomamů.

The Yaripo Ecotourism project, developed by the Yanomami with the support of the Instituto Socioambiental (Socio-Environmental Institute), should put an end to the visitation restrictions.

Projekt Ekoturistika Yaripo, organizovaný domorodci Yanomami za podpory ISA, by měl zrušit zákaz přístupu veřejnosti.

Starting in 2018, the hiking trail is scheduled to be reopened and managed by the Yanomami themselves.

Od roku 2018 by měla být stezka znovu otevřena a spravována samotnými Yanomami.

With controlled access, tourists will be able to learn about Yanomami culture, enjoy their hospitality, and bolster a respect for both the Amazon and its native inhabitants.

Díky kontrolovanému přístupu se budou moci turisté něco dozvědět o indiánské kultuře, užít si její pohostinnost a přidat se k ochraně indiánských práv a amazonského pralesa.

A mountain in the proximity of Pico da Neblina. Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission. This July marked the completion of the reopening's first stage: an expedition of 32 people walked for ten days all the way to the summit of Yaripo, as the Yanomami call the mountain, to investigate and map the conditions of the trail.

V polovině června byla realizována první etapa projektu: expedice složená z 32 osob se vydala během 10 dní na vrchol Yaripo (jak Yanomami nazývají Pico da Neblina), aby zmapovala stav stezky.

Besides Carlos, another 18 Yanomami were part of the team, 16 of them men and two women, Maria and Floriza.

Kromě Carlose bylo mezi členy týmu dalších 18 Yanomamů: 16 můžu a dvě ženy, Maria a Floria.

They are training to monitor the trail and to work as guides, porters, and cookers, and to manage the ecotourism project that they plan to develop.

Kromě řízení ekoturistického podnikání, které tu zamýšlejí rozvinout, mohou domorodí obyvatelé kontrolovat stezku a pracovat jako průvodci, nosiči nebo kuchaři.

Representatives of ICMbio (Brazil's conservation agency), the public prosecutors office, and the Brazilian army also took part in the expedition.

Také se zúčastní cest zástupců z ICMbio (Istitutu Chica Mendese za zachování biodiverzity), Funai (Národní nadace pro indiány), Ministério Público Federal (Federálního ministerstva veřejných věcí) a armády.

Packing GPS trackers, cameras, and a lot of interest, the explorers listened to shaman Carlos' stories while walking the 36-kilometer (22-mile) trail, which begins at the village of Igarapé Tucano, at the Yanomami indigenous reserve, near the town of São Gabriel da Cachoeira in the Brazilian state of Amazonas.

Vybaveni GPS, kamerou, fotoaparátem a velkým zájmem vyslechli účastníci expedice vyprávění Carlose během 36 km dlouhé cesty, která započala v oblasti Igarapé Tucano, v zemi Indiánů Yanomami ve správním obvodu São Gabriel da Cachoeira (AM). Pohoří v blízkosti Pico da Neblina.

Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission.

Foto: Guilherme Gnipper/Funai, použito se souhlasem

The team also identified the most environmentally sensitive areas.

Také identifikovali části nejnáchylnější k degradaci životního prostředí.

Maria Yanomami, 52, made history by becoming the first Yanomami woman ever to reach the summit of Yaripo.

Dnes již dvaapadesátiletá Maria Yanomami se zapsala do historie tím, že jako první žena kmene Yanomami zdolala vrchol Yaripo.

Her trail companion, Floriza Yanomami, however, couldn't finish the walk out of respect for and fear of her own traditions: the day before she would have reached the summit, she got her period, and so she turned back, rather than break custom and risk upsetting the spirits who live at the summit.

Její společnice Floriza Yanomami totiž nemohla dokončit výstup kvůli respektování svých tradic a obavy z jejich nedodržení. Den před výstupem na vrchol dostala menstruaci a přes to, jak moc ji to mrzelo, věděla, že by se tato okolnost znelíbila duchům žijícím na vrcholu.

If she had completed her journey while menstruating, according to tradition, she could have endangered the lives of everyone in her travel group.

Pokud by pokračovala, uvrhla by v nebezpečí nejen svůj život, ale i životy ostatních účastníků expedice.

The Yaripo Ecotourism project is expected to provide an alternative form of income to the Yanomami, who need resources to buy manufactured goods of prime necessity: agriculture tools, kitchen utensils, bedding, and clothes.

Ekoturismus na Yaripo by měl být výdělečnou alternativou pro komunity Yanomami, které hledají způsob, jak získat momentálně nezbytné věci, jako je nářadí na kácení, nádobí pro přípravu jídla, potřeby na spaní a oblečení.

A young Yanomami who took part in the expedition to Pico da Neblina.

Mladý Yanomami, který se účastní projektu Ekoturistika na Pico da Neblina.

Photo: Guilherme Gnipper/Funai, published with permission.

Foto: Guilherme Gnipper/Funai, použito se souhlasem

With the implementation of a community-based ecotourism project, 80 Yanomami are expected to receive income by providing regular services to visitors, indirectly benefiting 800 people among their relatives and dependents.

Díky zavedení projektu ekoturistiky na komunitní bázi se odhaduje, že 80 členů kmene Yanomi získá zaměstnání za pravidelný plat, což příznivě ovlivní dalších 800 osob z řad příbuzných a závislých členů rodiny.

The trail's development should also benefit the AYRCA community association, in which all Yanomami people take part.

Projekt by měl taktéž přinést zdroje pro Associação Yanomami do Rio Cauburis e Afluentes (AYRCA), ve které jsou členy všichni obyvatelé Yanomami z regionu.

When Yaripo is finally opened to tourism, the stories of Carlos Yanomami and his people will gain new life, and visitors to Pico da Neblina will spread them across the world.

Až se Yaripo konečně otevře turistům, příběhy Carlose Yanomamiho a jeho lidu získají nový rozměr – návštěvníci Pico da Neblina je budou dál vyprávět po celém světě.

The Yaripo Ecotourism project is looking for supporters.

Pro realizaci projektu Ekoturismus Yaripo hledají Associação Yanomami (AYRCA) a ISA podporu.

If you're interested in supporting this initiative or want more information about it, please send an email to marcos@socioambiental.org.

Pokud byste měli zájem podpořit tuto iniciativu nebo získat více informací, napište na marcos@socioambiental.org.

There’s a Teacher Roaming Rural Colombia Atop Two Donkeys, Bringing a Mobile Library to Children · Global Voices

Seznamte se s Biblioburros, důmyslnou pojízdnou knihovnou, která zpřístupňuje literaturu všem Kolumbijcům

Biblioburros, a mobile library in Colombia.

Kolumbijská pojízdná knihovna Biblioburros.

Image: Acción Visual / Diana Arias / Wikipedia (CC BY-SA 3.0).

Foto: Acción Visual/Diana Arias – Wikipedia (CC BY-SA 3.0).

What would the world be without the wit and inventiveness of all those who see what goes on and wonder what can they do to improve it?

Jaký by byl svět bez důvtipu a vynalézavosti těch, kdo vidí, co se kolem nich děje, a sami sebe se ptají, jak by to mohli zlepšit?

What would the world be without teachers? Luis Soriano, a Colombian elementary school teacher born in Nueva Granada, understands the value of education.

Jaký by byl svět bez učitelů, kteří staví vzdělávání druhých nad všechno ostatní?

He was raised in a community in the municipality of La Gloria, in the department of Cesar.

Luis Soriano je kolumbijský učitel na základní škole.

Soriano graduated with a diploma in Spanish literature, thanks to a professor who visited his village twice a month.

Narodil se v Nové Granadě, ale vyrůstal v jedné z komunit v oblasti La Gloria v departmentu Cesar.

Personally aware of reading's importance, Soriano is doing what he can to make sure books reach children where they might not otherwise.

Soriano získal titul ze španělské literatury zásluhou učitele, který dvakrát měsíčně docházel do vesnice.

“Biblioburros” (literally “Donkey Library”) is a mobile library that distributes books around Northern Colombia on the back of two donkeys named Alfa and Beto, whose names together form the word alfabeto, or “alphabet” in Spanish.

V době, kdy už působil jako učitel na základní škole, a s vědomím moci, jakou četba může mít nad jeho žáky, přišel s myšlenkou Biblioburros („Oslí knihovny“).

And one more thing: they are the “wisest donkeys in the world,” according to blog Narrative Journalism in Latin America:

Jedná se o pojízdnou knihovnu, která na severu Kolumbie rozváží knihy na hřbetech dvou oslů, Alfy a Beta, označovaných blogem Narativní žurnalistika v Latinské Americe (Periodismo Narrativo en Lationamérica) za nejučenější osly na světě.

In 1997, had an idea that many considered wonderful, but for others was simply crazy: he decided on his own to load the back of two donkeys with 70 math, literature, geography, and history books.

Roku 1997 přišel s myšlenkou, která mnohým připadala úžasná, i když jiní ji považovali za čiré bláznovství. Rozhodl se sám naložit na hřbet dvou oslů 70 učebnic matematiky, literatury, zeměpisu a dějepisu.

His goal?

A jaký byl jeho cíl?

Take them to several poor children located in remote areas of his township.

Dovézt je dětem bez prostředků žijícím v odlehlých oblastech La Glorie.

Luis Soriano has enjoyed reading since childhood—a passion he says he owes to his aunt, with whom he discovered a memorable poem by the Nicaraguan poet Rubén Darío:

Luis Soriano miluje četbu už od dětství, kdy díky tetě objevil jednu z básní Rubéna Daría.

No doubt about it, Soriano is a Colombian Quixote who went crazy, just as the Knight of the Sad Figure, with books.

Soriano je bez pochyby kolumbijským Quijotem, který se stejně jako onen Rytíř smutné postavy může utlouct po knihách.

When his aunt read him "Margarita how sad the sea is," he couldn't sleep for eight days.

Když mu teta přečetla báseň Pro Margaritu Debayle (A Margarita Debayle), týden nemohl spát.

He was four years old and if he couldn't foresee it by then, at least he intuited his life would be intimately linked to literature.

Byly mu tehdy čtyři a přinejmenším tušil, ne-li věděl, že svůj život důvěrně spojí s literaturou.

Soriano recently spoke to CCN.com, listing some of the motivations for his Biblioburros project. According to the website:

Sám Soriano sdělil sekci Hrdinové na webu CCN.com důvody, které ho přivedly k projektu Biblioburros:

In regions, a child must walk or ride a donkey for up to 40 minutes to reach the closest schools.

dítě musí jít nebo jet na oslu až 40 minut, aby se dostalo do nejbližší školy.

The children have very few opportunities to go to secondary school.

Děti mají jen omezenou možnost studovat na druhém stupni.

There are teachers that would like to teach in the countryside.

Jen málo učitelů chce vyučovat na venkově.

His wish to spread reading isn't limited to the Spanish language either: Soriano also shares his few English-language books with his young readers:

Je ochotný podělit se s malými čtenáři i o svých několik málo knih v angličtině.

While crusading against illiteracy in a war-weary hinterland, Soriano is keen to expand his meager English-language book collection.

Soriano ve svém tažení proti negramotnosti v zemi vysílené válkou nadšeně představuje svou skromnou sbírku anglických knih.

Understanding the importance of bilingualism in a country that increasingly is connected to the outside world through digital and print, he feels passionately that rural children should have greater access to words written in the world’s most widely-spoken language.

Chápe, jaký význam má bilingvismus v zemi stále více propojené s vnějším světem skrze digitální a tištěná média. Přál by si, aby venkovské děti měly širší přístup ke slovu psanému v nejužívanějším jazyce světa.

The video below shows Luis Soriano in action, highlighting the difficulties of obtaining books in some areas.

Následující video zachycuje Luise Sorianu v akci. Jak je zmíněno v úvodu, přístup ke knihám někdy vůbec není snadný.

That, of course, is where he and his donkeys come in.

Právě to přivedlo učitele na myšlenku Biblioburros.

I have 3,480 books stored in boxes, stuck in shelves, in boxes, and in small boxes.

Mám 3480 knih uložených v bednách, nastrkaných v regálech, v lavicích, krabicích a krabičkách.

I also have them at my friends' places, otherwise there wouldn't be any space for me, or for the books.

Mám je uložené také u přátel, protože jinak bych se sem nevešel ani já, ani knihy.

Alfa is actually the one carrying all the library, we have 120 titles in these bookshelves for rural areas for children to enjoy.

Celou knihovnu v podstatě nese Alfa. Nakládáme 120 titulů, abychom udělali radost venkovským dětem a potěšili je.

We do tours of 3, 4, 5, even 11 hours.

Jezdíme tří, čtyř, pěti až jedenáctihodinové trasy.

That's 8 hours riding a donkey.

To je osm hodin jízdy na oslu.

This is lifetime commitment—to feel useful to the society to which I belong.

Tohle je moje životní poslání – být užitečný pro společnost, do které patřím.

In an article that appeared on the news website Quartz, Biblioburros was listed as one of eight libraries every book lover must visit.

Zpravodajský web Quartz v jednom článku uvádí Biblioburros jako jednu z osmi knihoven, které musí navštívit každý milovník knih.

Quartz sparked enthusiasm among English-speaking Twitter users, as well.

Článek vyvolal nadšení u anglicky mluvících uživatelů Twitteru.

As a result of his efforts, Luis Soriano has even been immortalized in a book for children by Jeanette Winter!

Díky svému úsilí byl Soriano rovněž zvěčněn v dětské knize autorky Jeanette Winter.

One day, the teacher Luis decides to load his two donkeys, Alfa and Beto, with books and takes them to remote areas for children who can't access them otherwise.

Jednoho dne se učitel Luis rozhodne naložit knihy na své dva oslíky Alfu a Beta a dovézt je dětem, které k nim nemají přístup, protože žijí v odlehlých částech venkova.

Since then, he's gone through the country with his mobile library.

Od té chvíle Luis se svou pojízdnou knihovnou putuje zemí.

In Bulgaria, an Example of How Refugees Need Not Be a Problem, but a Solution · Global Voices

Příklad z Bulharska – uprchlíci nemusí být problémem, ale řešením

Balkan Wars refugees from Greece resettled in Bulgaria in 1913.

V době balkánských válek se v roce 1913 v Bulharsku usadili řečtí váleční uprchlíci.

Many contemporary Bulgarians are direct descendants of waves of refugees who were successfully integrated into Bulgarian society over the last two centuries.

Mnozí současní Bulhaři jsou přímými potomky uprchlíků, kteří se v průběhu dvou minulých století úspěšně integrovali do bulharské společnosti.

Photo: Wikipedia, Public Domain.

Foto: Wikipedia.

Refugees fleeing conflict and persecution in Syria, Iraq, Afghanistan and elsewhere continue to follow the so-called Balkan Route from Turkey to Hungary in search of better life in Western Europe, and some European governments continue to greet them with hostility.

Lidé prchající před válkami a pronásledováním v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a v dalších zemích stále využívají tzv. Balkánskou cestu přes Turecko do Maďarska a doufají v nalezení lepšího života v zemích západní Evropy.

Mainstream right-wing politicians use their presence to intimidate their constituencies, and in some countries the refugee crisis is used as an excuse for paramilitary activities.

Některé země je však nevítají přátelsky. Většina pravicových politiků využívá uprchlíky k zastrašování voličů, a někde jsou dokonce záminkou pro polovojenské akce.

If you happen to believe that this is the wrong approach, here's one more reason to add to your arsenal.

Pokud se s tímto přístupem neztotožňujete, přidáváme další důvod, proč nesouhlasit.

A recent news story by the Balkan Investigative Reporters Network (BIRN) about Bulgaria tells the story of one man that illustrates how refugees can provide solutions to some existing problems, in this case by providing talent for sectors experiencing a shortage of qualified workers.

Balkánští investigativní reportéři (BIRN) nedávno zveřejnili reportáž o muži, která ukazuje, jak uprchlíci mohou vyřešit problémy – v tomto případě nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

“The Bulgarian business processing sector lacks 50,000 people.

„Zpracovatelský průmysl postrádá v Bulharsku v současné době až 50 000 pracovníků.

The first condition for employees is to speak one more language apart from their mother tongue, because the companies operating from Bulgaria provide services for the whole world,” Vasil Velichkov, owner of the Sofia-based Sensika company, explained to BIRN.

Základní podmínkou pro zaměstnance je ovládat kromě mateřského jazyka ještě další řeč, protože bulharské firmy nabízejí služby do celého světa,“ vysvětluje v reportáži Vasil Velichov, majitel společnosti Sensika, která sídlí v Sofii.

Educated refugees like Syrian journalist and professor of literature Elias Sulaiman, 33, help fill such gaps.

Vzdělaní uprchlíci, jako je 33letý Elias Sulaiman, novinář a profesor literatury ze Sýrie, pomáhají takové problémy vyřešit.

He came to Bulgaria in 2013 seeking passage to Germany or Sweden, but as he spent time in the country helping other refugees as a volunteer, he began to learn about opportunities for employment in the growing IT industry there, and is now an employee of an outsourcing company.

Do Bulharska přišel v roce 2013 se záměrem dostat se do Německa nebo Švédska, ale postupem času začal jako dobrovolník pomáhat ostatním uprchlíkům a dozvěděl se o tom, že v Bulharsku je aktuálně mnoho pracovních příležitostí v oblasti rostoucího IT průmyslu.

He also has started a family with local woman.

V současné době pracuje pro jednu outsourcingovou společnost a podařilo se mu založit se svou bulharskou ženou vlastní rodinu.

A major factor of his success was his knowledge of native Arabic and Spanish.

Základem jeho úspěchu byla znalost rodné arabštiny a dále španělštiny.

For their part, Bulgaria's business sector managed to convince the government "to ease the procedure for non-European specialists to obtain a European blue card that gives them the right to work."

Podnikatelskému sektoru v Bulharsku se podařilo vládu přesvědčit o tom, aby zjednodušila řízení pro získání „modré evropské karty“ – tedy pracovního povolení pro neevropské odborníky.

However, Sulaiman's case is relatively rare due to a lack of government outreach towards the general refugee population.

Nicméně Sulaimanův případ je zatím poměrně výjimečný, protože vláda nemá o populaci uprchlíků dostatek informací.

An Iraqi refugee family arriving in Europe.

Irácká rodina, která dorazila do Evropy.

Photo: International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies, CC BY-NC-ND.

Foto: Mezinárodní společenství Červeného kříže a Červeného půlměsíce, CC BY-NC-ND.

A shortage of workers isn't exclusive to Bulgaria — or at least won't be as time goes on.

Nedostatek pracovníků se netýká pouze Bulharska – nebo se případně v jiných zemích stane problémem v budoucnu.

Most European countries, including non-European Union members, have aging populations, and if things don't change, they'll need quite a few workers able to do all sorts of jobs in the near future.

Většina evropských zemí včetně států mimo EU má stárnoucí populaci, a pokud se něco nezmění, bude v blízké budoucnosti potřeba zaplnit mnoho pracovních míst.

Bulgaria has also seen its own citizens leave the country in droves in its recent history.

Samo Bulharsko nedávno zažilo odliv svých vlastních občanů.

Several years ago after Bulgaria joined the European Union, many workers left for the greener pastures suddenly available to them in wealthier EU countries.

Několik let potom, co se Bulharsko stalo členem EU, opustilo zemi mnoho pracovníků a zamířili za tučnějšími výdělky do bohatších zemí Evropské unie.

For instance, many Bulgarians went to the UK to work as strawberry and potato pickers or to Greece to work as hotel maids.

Bulhaři odešli pracovat například do Velké Británie sklízet jahody a brambory nebo do Řecka jako hotelový personál.

A visitor to Bulgaria at that time would often hear the locals complaining about how all the youth and women were 'gone.'

V té době si místní lidé často stěžovali na to, že mladí a ženy jsou pryč.

'Not investing in refugees is a huge missed opportunity'

„Neinvestovat do uprchlíků je promarněnou příležitostí“

However, refugees coming to Europe aren't always being treated as potential contributing members of society.

Bohužel se však k uprchlíkům nepřistupuje vždy tak, že by mohli být přínosnými členy společnosti.

The Bratislava Declaration, adopted on September 16 by the leaders of 27 states remaining in the EU (without the UK), uses a language reminiscent more of a state of war than a humanitarian crisis.

Tón Bratislavské deklarace ze 16. září přijaté představiteli 27 členských zemí EU (bez Velké Británie) připomíná spíš válečný stav než humanitární krizi.

For instance, it speaks of a "commitment today by a number of Member States to offer immediate assistance to strengthen the protection of Bulgaria's border with Turkey, and continue support to other frontline States" (emphasis added).

Je v ní například uvedeno: „dnes se několik členských států zavázalo okamžitě poskytnout podporu a zesílit ochranu bulharsko-turecké hranice a nadále podporovat státy na frontové linii“ (zdůrazněno autorem).

Refugees and other migrants remain vulnerable to mistreatment.

Uprchlíci a další migranti jsou i nadále vystavováni špatnému zacházení.

Politico.com noted that human rights groups in Hungary have raised concerns that the international community is turning a blind eye to various abuses by authorities on the Hungarian border.

Magazín Politico.com upozornil na to, že maďarské organizace zabývající se lidskými právy vyjádřily obavy z toho, že je mezinárodní společenství slepé k častému zneužívání pravomocí na maďarských hranicích.