gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Riot police reportedly continued to patrol the streets well into the night after the protesters fled.	Pořádková policie údajně nadále hlídkovala v nočních ulicích i poté, co protestující utekli.
On the morning after the May 5 protest, Prime Minister Gruevski held a press conference stating that the "police reacted professionally" during the protest.	Ráno po protestech svolal premiér Gruevski tiskovou konferenci, na které uvedl, že policie během protestu „zareagovala profesionálně“.
The protests in the streets were matched by people online demanding answers and resignations from government officials.	Demonstrace v ulicích měla také ohlas v online světě, kde lidé požadovali odpovědi a rezignaci vládních činitelů.
The hashtag #протестирам (#Iprotest) has become increasingly popular overnight on the Macdonian-language web to list their grievances with the government.	Hashtag #протестирам (#protestuji), který vyjadřuje rozhořčení vůči vládě, nabíral během noci na popularitě.
If social networks are any indicator, protesters have promised to continue gathering every evening at 6 p.m. in major cities until there is a change in government.	Pokud je možné důvěřovat sociálním sítím, slibují demonstranti, že se budou nadále shromažďovat každý večer v 18 hodin ve velkých městech – dokud nedojde ke změně vlády.
Police have already blocked access to the Macedonian Government, water cannons are in position, there are plainclothes police officers, certainly still with carte blanche #протестирам Follow our in-depth coverage: Macedonians Demand ‘a New Beginning’	Policie již zablokovala přístup k makedonské vládě, vodní děla jsou na místě, jsou tu policisté v civilu, určitě stále s plnou moci .
Two Tragic Cases Throw a Harsh Spotlight on Latin America's Abortion Laws · Global Voices	Latinská Amerika a nechtěné těhotenství
Campaign for mothers-to-be.	Kampaň pro budoucí matky.
Image on Flickr by Prefectura de la Provincia del Guayas (CC BY-NC-SA 2.0).	Fotografie ze serveru Flickr (CC BY-NC-SA 2.0).
Two cases of rape resulting in pregnancy thousands of miles apart have once again have put a face to a taboo topic in Latin America: abortion.	Osud dvou nechtěně těhotných žen, jedné z El Salvadoru a druhé z Paraguaye, znovu poukazuje na tabuizované téma Latinské Ameriky: potrat.
The first involves a Salvadoran woman who was pardoned after serving seven years of a 30-year sentence for aggravated homicide related to a stillborn birth. The second is a 10-year old girl in Paraguay who is pregnant after she was allegedly raped by her stepfather. Authorities have denied her an abortion.	V prvním případě se jedná o matku, která byla omilostněna poté, co strávila ve vězení sedm let z 30letého trestu za těžkou vraždu, druhá je 10letá dívka, která byla údajně znásilněna svým otčímem.
Latin America has some of the most restrictive regulations on abortion in the world.	V Latinské Americe najdeme jedny z nejrestriktivnějších zákonů týkajících se potratů.
El Salvador, Nicaragua, Honduras, Dominican Republic, Suriname and Chile ban it completely.	El Salvador, Nikaragua, Honduras, Dominikánská republika, Surinam a Chile potraty zcela zakazují.
Guatemala, Venezuela, Ecuador, Peru, Bolivia and Paraguay allow it only when the mother's life is threatened.	Guatemala, Venezuela, Ekvádor, Peru, Bolívie a Paraguay je povolují pouze v případe, že je v ohrožení život matky.
The only countries in the region where women are free to abort are Puerto Rico, Cuba, Mexico (but only in that nation's capital) and some countries in the Caribbean.	Jediné země, které matkám dovolují vyhledat potrat, jsou Portoriko, Kuba, Mexiko (pouze v hlavním městě) a některé země Karibiku.
Salvadoran Carmen Guadalupe Vásquez Aldana was 18 years old when she experienced the events that landed her in prison, according to the campaign Las17.	Carmen Guadalupe Vásquez Aldana z El Salvadoru bylo 18 let, když skončila ve vězení.
She was one of 17 women, known as #Las17, who were imprisoned for aggravated homicide of their newborns.	Webová stránka Las17 popisuje její příběh:
She started working as domestic worker at very young age.	Začala pracovat jako uklízečka již v mladém věku.
When the events took place she worked as housemaid earning $80 per month, sleeping in her employers' house, in a bedroom that didn't have electric light.	Když došlo k té události , pracovala za plat 80 dolarů za měsíc a spala v domě svých domácích. Ve čtvrti, která ani neměla pouliční osvětlení.
Just after she started to work there, she was raped, and as result, she became pregnant.	Krátce po nástupu do tohoto zaměstnání byla znásilněna a otěhotněla.
Her womb hadn't grown and not even her employer noticed she was pregnant.	Její břicho nerostlo a paní domu si nevšimla, že její zaměstnankyně byla těhotná.
She went into labor in the early morning in the small room she had in the house she worked at.	K porodu došlo brzy ráno v malé místnosti domu, kde pracovala.
Frightened as she didn't expect the birth and afraid of losing her job because of it, she didn't ask for any medical attention and, according to her declaration, hers had been a stillbirth.	Kvůli šoku z porodu, který neočekávala, a z obav o práci nepožádala o pomoc ani o lékařskou péči. Podle jejích slov se dítě narodilo mrtvé.
She suffered heavy hemorrhage and her employer found her bleeding the next morning.	Měla silné krvácení a její domácí toto krvácení ráno zpozorovala.
Guadalupe got up and carried on with household chores while still bleeding.	Guadalupe vstala a vykonávala domácí práce i přes zdravotní problémy.
By noon, as the bleeding hadn't stopped, her employer took her to San Bartolo Hospital, where she remained unattended until 8:20 in the evening.	V poledne, když se krvácení dosud nezastavilo, ji její domácí zavezla do nemocnice San Bartolo, kde jí poskytovali péči až do 20.20 hodin.
The doctor said she had a heavy hemorrhage and the staff of the hospital turned her into the police for abortion and she was detained. El Salvador's laws regarding abortion weren't always so strict.	Lékař uvedl, že měla silné krvácení, a samotný zdravotnický personál nemocnice ji udal policii s podezřením na potrat.
As NACLA reports:	Byla zatčena.
In El Salvador, a powerful pro-life movement led by the organization Yes to Life began campaigning for the total criminalization of abortion during a planned revision of the penal code in 1994. The right-wing National Republican Alliance (ARENA) political party allied with the pro-life movement, and in 1997, voted into law a new criminal code.	V El Salvadoru začalo široké hnutí na podporu života v čele s organizací „Sí a la Vida“ (Ano životu) s kampaní, která žádala naprostý zákaz potratů v rámci plánované revize trestního zákoníku v roce 1994.
The new code eliminated the previous law’s allowance of abortion in cases of rape or grave fetal deformation, or when it would save the health of the mother.	Nový trestní zákoník odstranil legální možnost potratu v případě znásilnění, závažné deformace plodu nebo ohrožení zdraví matky.
The changes to the code included declaring that life begins at conception and the state must protect that life.	Od roku 1998 se místní parlament rozhodl postihovat všechny formy potratu a v rámci ústavy bylo zavedeno, že stát musí chránit a uznávat veškeré „lidské bytosti“ od chvíle jejich vzniku.
The story took an unexpected turn on January 12, when the Commission of Justice and Human Rights in El Salvador's Legislative Assembly unanimously ruled to pardon Carmen Guadalupe.	V příběhu Carmen Guadalupe došlo k obratu 12. ledna, kdy parlamentní komise pro spravedlnost a lidská práva jednomyslně schválila posudek, na jehož základě byla omilostněna.
Hers is the first pardon granted in the history of El Salvador to a woman accused of abortion and gives hope to 16 other women who are still in prison.	Jde o první milost udělenou v El Salvadoru ženě obviněné z potratu a dává naději dalším 16 ženám, které v současné chvíli zůstávají ve vězení.
In a press conference she had after being released, she said, “I thank God as finally justice was served, I declare that I am innocent.”	Na tiskové konferenci k příležitosti svého osvobození Carmen Guadalupe uvedla: „Děkuji bohu, protože konečně bylo dosaženo spravedlnosti, sama sebe považuji za nevinnou.“
At the time, the news echoed on Twitter:	Někteří uživatelé komentovali tento vývoj na Twitteru:
El Salvador Congress grants pardon for one of the 17 women imprisoned for abortion.	Parlament El Salvadoru potvrdil milost jedné ze 17 žen vězněných kvůli potratu.
Guadalupe's release is an important step towards justice for many women.	Osvobození Guadalupe je důležitým krokem na cestě ke spravedlnosti pro mnoho žen.
Photo: "When I was in prison, I met other women like me who were being treated unjustly.	Těchto 17 žen bylo uvězněno za „těžkou vraždu“ svých novorozených dětí.
I want to send them a message of hope and strength. I want them to know that the world is paying attention to their cases." -Guadalupe	Nevládní organizace mluví o „procesních chybách“: Podle nich v každém z těchto případů a v každé etapě soudního procesu stát usiloval o potrestání matky místo toho, aby usiloval o spravedlnost.
In Paraguay, a ten-year old girl represents another tragic side of the same drama.	Tak se měl chovat od zatčení až k do chvíle rozsudku.
The girl's mother -who reportedly raised the alarm last year that the stepfather was abusing her daughter, but police did nothing — was also arrested, accused of obstructing the investigation by giving false information about the stepfather.	Případ z Paraguaye představuje další aspekt stejného dramatu, snad ještě o něco tragičtější.
As the website ActitudFem reports:	Zde je budoucí matkou 10letá dívka:
She is ten years old, weighs 36 kilograms (79 pounds) and she hardly rises up to 1.40 meters (4 feet 7 inches) and she is pregnant after her stepfather allegedly raped her.	Je jí 10 let, váží 36 kilo, měří sotva 140 centimetrů a je těhotná poté, co ji měl údajně pohlavně zneužít její otčím.
Paraguayan authorities, however, have rejected outright for the minor to have an abortion.	Přesto se paraguayské úřady kategoricky staví proti tomu, aby byl této dívce umožněn potrat.
On April 21, the girl arrived to the Trinity Child's Hospital of Asunción with her mother.	21. dubna dorazila do nemocnice pro matku a dítě ve městě Asunción společně se svou matkou.
The girl was complaining about a stomachache.	Stěžovala si totiž na žaludeční bolesti.
But when the doctors evaluated her, they found out the girl was 21-weeks pregnant.	Když ji ovšem doktoři prohlédli, zjistili, že dívka je ve skutečnosti ve 21. týdnu těhotenství.
Paraguayan Minister of Health Antonio Barrios has expressed his total disagreement with an abortion.	Paraguayský ministr zdravotnictví Antonio Barrios zcela odmítl možnost, že by dívka směla potratit.
Furthermore, he has criticized the public campaign pressing the country's authorities to authorize the procedure.	Kromě toho kritizoval veřejnou kampaň, která tlačí na místní úřady, aby tento postup umožnily.
Their refusal has sparked heated debate around the world.	Odmítnutí paraguayských úřadů vyvolalo sérii reakcí.
Amnesty International has called on authorities to allow the girl an abortion :	Organizace Amnesty International napsala na své webové stránce:
Amnesty International has issued an Urgent Action and its supporters have been writing letters to the Minister of Public Health and Welfare and the Attorney General calling on them to intervene to protect the girl and guarantee her human rights.	Amnesty International uspořádala spěšnou akci a její aktivisté napsali dopisy ministrovi veřejného zdravotnictví a sociálního státu a státnímu zástupci, ve kterých žádali, aby byla dívce poskytnuta ochrana a byla zajištěna její lidská práva.
The organization has launched an online petition with the name Niña en peligro (Girl in danger), which currently has more than 5,000 signatures.	Organizace spustila online petici jménem Niña en peligro (Dívka v nebezpečí).
On Twitter, some users called on Paraguay's President Horacio Cartes to act while others repeated the news:	Na Twitteru se také objevily reakce namířené proti paraguayskému prezidentovi Horaciovi Cartesovi:
A ten-year-old girl raped by her stepfather, pregnant, she is forced to continue with her pregnancy (Paraguay). #ChildInDanger	10letá dívka byla znásilněna svým otčímem, otěhotněla, nutí ji pokračovat v těhotenství (Paraguay).
Juan A. Torres, a social worker and healthcare activist in Spain, tweeted Amnesty International's note to his 31,000 followers:	Vyžadujte od Horacia Cartese, aby zaručil zdraví 10leté znásilněné dívky, která otěhotněla.
Demand that Horacio Cartes guarantee health to a ten-year old raped and pregnant girl.	(Text obrázku: 10letá dívka otěhotněla po znásilnění, je v nebezpečí.
According to official figures, two girls between 10 and 14 years old give birth every day in Paraguay, most as a result of sexual abuse from their family environment.	V Paraguayi porodí každý den dvě matky ve věku 10 až 14 let, většinou jde o následky sexuálního zneužívání ze strany rodiny, tyto údaje jsou v souladu i s oficiálními čísly.
The World Health Organization puts the number of abortions carried out each year in Latin America at four million, and the majority of them are performed amid unhealthy conditions, especially in low income areas.	Světová zdravotnická organizace udává, že každý rok dojde v Latinské Americe ke čtyřem milionům potratů, většině z nich za zdraví nebezpečných podmínek, zvláště v oblastech s omezenými prostředky.
The Salvadoran Town Where Migrants Are Hotly Debated Folk Heroes · Global Voices	Salvadorské město, ve kterém jsou migranti považováni za hrdiny
A passport that belonged to Sigfredo Chávez.	Pas Sigfreda Cháveze.
Intipucá celebrates him as its first migrant to take off for the US.	Město Intipucá jej oslavuje jako prvního migranta do USA.
Credit: Ruxandra Guidi.	Autorkou fotografie je Ruxandra Guidi.
Published with PRI's permission	Uveřejněno se svolením PRI.
Intipucá is a small town in southeastern El Salvador that lies close to a beach popular with surfers.	Intipucá je malé město na jihovýchodě El Salvadoru, které leží blízko populární surfařské pláže.
But the reason most outsiders know about this place has nothing to do with tourism.	Ale důvod, proč toto město zná mnoho lidí zvenčí, nemá co do činění s turistikou.
Intipucá is famous for the people who have left.	Intipucá je známá lidmi, kteří z ní odešli.
Listen to this story on PRI.org »	Listen to this story on PRI.org »
An estimated 5,000 Intipucá locals now live in and around Washington, DC.	Odhadem 5 000 lidí pocházejících z tohoto města nyní žije ve Washingtonu nebo v jeho blízkosti.
The mayor, Enrique Méndez, gave me his version of why people started leaving the town en masse for the US.	Starosta Enrique Méndez mi vyprávěl svou verzi příběhu, proč lidé začali masivně opouštět toto město směrem do USA.
“It was because of the armed conflict here in El Salvador,” he says, "and the first to go was Sigfredo Chávez.”	„Bylo to kvůli ozbrojenému konfliktu tady v El Salvadoru,“ řekl. „A první, kdo odešel, byl Sigfredo Chávez.“
The statue of Sigfredo Chávez in Intipucá’s migrant’s park Credit: Ruxandra Guidi.	Socha Sigfreda Cháveze v Parku migrantů Intipucy. Autorkou fotografie je Ruxandra Guidi.
Published with PRI's permission	Uveřejněno se svolením PRI.
The mayor’s story isn’t quite right.	Starostův příběh není zcela pravdivý.
The migration began in the late 1960s, at least 15 years before El Salvador descended into civil war.	Migrace začala na konci 60. let, alespoň 15 let předtím, než se El Salvador ponořil do občanské války.
And when he says Sigfredo Chávez was the town’s first migrant, several people in his office start to disagree.	A když říká, že Sigfredo Chávez byl prvním migrantem tohoto města, několik lidí v jeho úřadě projevuje svůj nesouhlas.
It turns out that the story of Intipucá’s first migrant is part reality, part gossip and part legend.	Ukazuje se, že příběh prvního migranta města Intipucá je smíchán ze skutečnosti, domněnek a legend.
One person who claims to know the real story is Oscar Romero, Sigfredo Chávez’s nephew.	Jedna osoba, která tvrdí, že zná skutečný příběh, je Oscar Romero, Chávezův synovec.
Early on a weekday morning, before he heads out to work, Romero meets me in front of the monument erected in his uncle’s honor in Intipucá’s main plaza.	Brzy ráno ve všední den – než se vydá na cestu do práce – se s Romerem setkávám před sochou vztyčenou na počest jeho strýce na hlavním náměstí v Intipuce.
Looking up at the clay statue of man with a backpack slung over his shoulder, Romero is clearly filled with pride.	Při pohledu na hliněnou sochu muže s batohem přehozeným přes záda cítí Romero zjevně velkou hrdost.
“It’s the first monument to emigrants in the world!” he says. “Nowhere else did people have the idea to praise their first migrant.	„Je to první socha na světě věnovaná emigrantům!“, říká. „Nikdy jinde lidi nenapadlo vyjádřit uznání svému prvnímu migrantovi.
So my uncle now is an international symbol!”	Takže můj strýc je nyní mezinárodním symbolem!“
Chávez is definitely something of a folk hero in Intipucá. “He’s fit and athletic,” Romero says, pointing to the statue.	Chávez je v Intipuce rozhodně něčím na způsob lidového hrdiny. „Je v kondici a atletický,“ říká Romero a ukazuje na sochu. „Vidíte, že se jeho charakter otiskuje v obličeji: sebevědomý, motivovaný.
“You see his character traits on his face: Confident, driven. He’s headed north, in the direction of the airport.”	Je otočený na sever, směrem k letišti.“
Chávez came from a landowning family that hit some hard times after El Salvador’s agrarian reform.	Chávez pochází z rodiny, která vlastnila místní pozemky a dostala se do nesnází po salvadorské zemědělské reformě.
According to the story, his mother, an ambitious woman, pushed him to go the US to improve the family’s fortunes.	Podle příběhu byla jeho matka ambiciózní ženou a nabádala ho, aby odjel do USA a zlepšil postavení rodiny.
Romero says his uncle left town in 1968 with a tourist visa; the first migrant from Intipucá didn’t cross the US-Mexico border illegally on foot, like so many others after him.	Romero tvrdí, že jeho strýc opustil město v roce 1968 na turistické vízum – první místní migrant nepřekročil hranici mezi Mexikem a USA nelegálně pěšky, jak to po něm udělali mnozí jiní.
He went to Washington, DC, and his stories started filtering back a few months later.	Odjel do Washingtonu a střípky o jeho osudu se po pár měsících donesly zpět.
You could make a good living doing dishes and cleaning homes, he said.	Můžete si tu zajistit slušné živobytí, když umýváte nádobí a uklízíte domy, říkal.
A poster in Intipucá’s cultural center celebrates the 45th anniversary since the first migrant left town for the US Credit: Ruxandra Guidi.	Plakát v kulturním centru Intipucy oslavující 45. výročí od doby, kdy první migrant opustil město směrem do USA. Autorkou fotografie je Ruxandra Guidi.
Published with PRI's permission	Uveřejněno se svolením PRI.
Many locals started to follow, and within a few years, Washington became the top destination for Intipucá natives.	Mnoho místních ho následovalo a během několika let se Washington stal nejpopulárnějším cílem migrantů z Intipucy.
Some people in the town say about 300 people were leaving for the US every day, though that’s clearly an exaggeration.	Někteří místní tvrdí, že odsud do USA vyrazí každodenně 300 lidí, což je ovšem zjevně přehnané.
No matter the numbers, remittances from Washington began to flow back to Intipucá.	Ať jsou čísla jakákoli, peněžní poukázky začaly z Washingtonu proudit zpět do Intipucy.
They eventually paid for a school, a stadium and a cultural center, so having a connection to the first migrant means bragging rights here.	Pomohly zaplatit školu, stadión a kulturní centrum. Mít nějakou vazbu k prvnímu migrantovi se zde proto stalo věcí prestiže.
“It’s like an award.	„Je to jako vyznamenání.
It’s like saying I win the prize because my family was the first to migrate,” says Jaqueline Portillo, director of Intipucá’s cultural center and the guardian of many of the local families’ artifacts, documents and photos.	Je to, jako kdybyste vyhráli nějakou cenu, když byla vaše rodina první, ze které někdo migroval,“ říká Jaqueline Portillo, ředitelka kulturního centra Intipucy a opatrovnice mnoha artefaktů, dokumentů a fotografií místních rodin.
Inside her locked desk drawer are Chávez’s old passports, his divorce papers and family photos.	Uvnitř její zamčené zásuvky jsou Chávezovy staré pasy, jeho dokumenty týkající se rozvodu a rodinné snímky.
So it's no wonder Chávez's family isn’t the only one to claim the number-one spot.	Není tedy nic nepřirozeného, že Chávezova rodina není jediná, která si nárokuje „migrační prvenství“.
Alfredito Arias insists he was the first to leave, in 1967, but he won’t consent to an interview.	Alfredito Arias trvá na tom, že jako první migroval on v roce 1967, s rozhovorem ale nesouhlasí.

Riot police reportedly continued to patrol the streets well into the night after the protesters fled.

Pořádková policie údajně nadále hlídkovala v nočních ulicích i poté, co protestující utekli.

On the morning after the May 5 protest, Prime Minister Gruevski held a press conference stating that the "police reacted professionally" during the protest.

Ráno po protestech svolal premiér Gruevski tiskovou konferenci, na které uvedl, že policie během protestu „zareagovala profesionálně“.

The protests in the streets were matched by people online demanding answers and resignations from government officials.

Demonstrace v ulicích měla také ohlas v online světě, kde lidé požadovali odpovědi a rezignaci vládních činitelů.

The hashtag #протестирам (#Iprotest) has become increasingly popular overnight on the Macdonian-language web to list their grievances with the government.

Hashtag #протестирам (#protestuji), který vyjadřuje rozhořčení vůči vládě, nabíral během noci na popularitě.

If social networks are any indicator, protesters have promised to continue gathering every evening at 6 p.m. in major cities until there is a change in government.

Pokud je možné důvěřovat sociálním sítím, slibují demonstranti, že se budou nadále shromažďovat každý večer v 18 hodin ve velkých městech – dokud nedojde ke změně vlády.

Police have already blocked access to the Macedonian Government, water cannons are in position, there are plainclothes police officers, certainly still with carte blanche #протестирам Follow our in-depth coverage: Macedonians Demand ‘a New Beginning’

Policie již zablokovala přístup k makedonské vládě, vodní děla jsou na místě, jsou tu policisté v civilu, určitě stále s plnou moci .

Two Tragic Cases Throw a Harsh Spotlight on Latin America's Abortion Laws · Global Voices

Latinská Amerika a nechtěné těhotenství

Campaign for mothers-to-be.

Kampaň pro budoucí matky.

Image on Flickr by Prefectura de la Provincia del Guayas (CC BY-NC-SA 2.0).

Fotografie ze serveru Flickr (CC BY-NC-SA 2.0).

Two cases of rape resulting in pregnancy thousands of miles apart have once again have put a face to a taboo topic in Latin America: abortion.

Osud dvou nechtěně těhotných žen, jedné z El Salvadoru a druhé z Paraguaye, znovu poukazuje na tabuizované téma Latinské Ameriky: potrat.

The first involves a Salvadoran woman who was pardoned after serving seven years of a 30-year sentence for aggravated homicide related to a stillborn birth. The second is a 10-year old girl in Paraguay who is pregnant after she was allegedly raped by her stepfather. Authorities have denied her an abortion.

V prvním případě se jedná o matku, která byla omilostněna poté, co strávila ve vězení sedm let z 30letého trestu za těžkou vraždu, druhá je 10letá dívka, která byla údajně znásilněna svým otčímem.

Latin America has some of the most restrictive regulations on abortion in the world.

V Latinské Americe najdeme jedny z nejrestriktivnějších zákonů týkajících se potratů.

El Salvador, Nicaragua, Honduras, Dominican Republic, Suriname and Chile ban it completely.

El Salvador, Nikaragua, Honduras, Dominikánská republika, Surinam a Chile potraty zcela zakazují.

Guatemala, Venezuela, Ecuador, Peru, Bolivia and Paraguay allow it only when the mother's life is threatened.

Guatemala, Venezuela, Ekvádor, Peru, Bolívie a Paraguay je povolují pouze v případe, že je v ohrožení život matky.

The only countries in the region where women are free to abort are Puerto Rico, Cuba, Mexico (but only in that nation's capital) and some countries in the Caribbean.

Jediné země, které matkám dovolují vyhledat potrat, jsou Portoriko, Kuba, Mexiko (pouze v hlavním městě) a některé země Karibiku.

Salvadoran Carmen Guadalupe Vásquez Aldana was 18 years old when she experienced the events that landed her in prison, according to the campaign Las17.

Carmen Guadalupe Vásquez Aldana z El Salvadoru bylo 18 let, když skončila ve vězení.

She was one of 17 women, known as #Las17, who were imprisoned for aggravated homicide of their newborns.

Webová stránka Las17 popisuje její příběh:

She started working as domestic worker at very young age.

Začala pracovat jako uklízečka již v mladém věku.

When the events took place she worked as housemaid earning $80 per month, sleeping in her employers' house, in a bedroom that didn't have electric light.

Když došlo k té události , pracovala za plat 80 dolarů za měsíc a spala v domě svých domácích. Ve čtvrti, která ani neměla pouliční osvětlení.

Just after she started to work there, she was raped, and as result, she became pregnant.

Krátce po nástupu do tohoto zaměstnání byla znásilněna a otěhotněla.

Her womb hadn't grown and not even her employer noticed she was pregnant.

Její břicho nerostlo a paní domu si nevšimla, že její zaměstnankyně byla těhotná.

She went into labor in the early morning in the small room she had in the house she worked at.

K porodu došlo brzy ráno v malé místnosti domu, kde pracovala.

Frightened as she didn't expect the birth and afraid of losing her job because of it, she didn't ask for any medical attention and, according to her declaration, hers had been a stillbirth.

Kvůli šoku z porodu, který neočekávala, a z obav o práci nepožádala o pomoc ani o lékařskou péči. Podle jejích slov se dítě narodilo mrtvé.

She suffered heavy hemorrhage and her employer found her bleeding the next morning.

Měla silné krvácení a její domácí toto krvácení ráno zpozorovala.

Guadalupe got up and carried on with household chores while still bleeding.

Guadalupe vstala a vykonávala domácí práce i přes zdravotní problémy.

By noon, as the bleeding hadn't stopped, her employer took her to San Bartolo Hospital, where she remained unattended until 8:20 in the evening.

V poledne, když se krvácení dosud nezastavilo, ji její domácí zavezla do nemocnice San Bartolo, kde jí poskytovali péči až do 20.20 hodin.

The doctor said she had a heavy hemorrhage and the staff of the hospital turned her into the police for abortion and she was detained. El Salvador's laws regarding abortion weren't always so strict.

Lékař uvedl, že měla silné krvácení, a samotný zdravotnický personál nemocnice ji udal policii s podezřením na potrat.

As NACLA reports:

Byla zatčena.

In El Salvador, a powerful pro-life movement led by the organization Yes to Life began campaigning for the total criminalization of abortion during a planned revision of the penal code in 1994. The right-wing National Republican Alliance (ARENA) political party allied with the pro-life movement, and in 1997, voted into law a new criminal code.

V El Salvadoru začalo široké hnutí na podporu života v čele s organizací „Sí a la Vida“ (Ano životu) s kampaní, která žádala naprostý zákaz potratů v rámci plánované revize trestního zákoníku v roce 1994.

The new code eliminated the previous law’s allowance of abortion in cases of rape or grave fetal deformation, or when it would save the health of the mother.

Nový trestní zákoník odstranil legální možnost potratu v případě znásilnění, závažné deformace plodu nebo ohrožení zdraví matky.

The changes to the code included declaring that life begins at conception and the state must protect that life.

Od roku 1998 se místní parlament rozhodl postihovat všechny formy potratu a v rámci ústavy bylo zavedeno, že stát musí chránit a uznávat veškeré „lidské bytosti“ od chvíle jejich vzniku.

The story took an unexpected turn on January 12, when the Commission of Justice and Human Rights in El Salvador's Legislative Assembly unanimously ruled to pardon Carmen Guadalupe.

V příběhu Carmen Guadalupe došlo k obratu 12. ledna, kdy parlamentní komise pro spravedlnost a lidská práva jednomyslně schválila posudek, na jehož základě byla omilostněna.

Hers is the first pardon granted in the history of El Salvador to a woman accused of abortion and gives hope to 16 other women who are still in prison.

Jde o první milost udělenou v El Salvadoru ženě obviněné z potratu a dává naději dalším 16 ženám, které v současné chvíli zůstávají ve vězení.

In a press conference she had after being released, she said, “I thank God as finally justice was served, I declare that I am innocent.”

Na tiskové konferenci k příležitosti svého osvobození Carmen Guadalupe uvedla: „Děkuji bohu, protože konečně bylo dosaženo spravedlnosti, sama sebe považuji za nevinnou.“

At the time, the news echoed on Twitter:

Někteří uživatelé komentovali tento vývoj na Twitteru:

El Salvador Congress grants pardon for one of the 17 women imprisoned for abortion.

Parlament El Salvadoru potvrdil milost jedné ze 17 žen vězněných kvůli potratu.

Guadalupe's release is an important step towards justice for many women.

Osvobození Guadalupe je důležitým krokem na cestě ke spravedlnosti pro mnoho žen.

Photo: "When I was in prison, I met other women like me who were being treated unjustly.

Těchto 17 žen bylo uvězněno za „těžkou vraždu“ svých novorozených dětí.

I want to send them a message of hope and strength. I want them to know that the world is paying attention to their cases." -Guadalupe

Nevládní organizace mluví o „procesních chybách“: Podle nich v každém z těchto případů a v každé etapě soudního procesu stát usiloval o potrestání matky místo toho, aby usiloval o spravedlnost.

In Paraguay, a ten-year old girl represents another tragic side of the same drama.

Tak se měl chovat od zatčení až k do chvíle rozsudku.

The girl's mother -who reportedly raised the alarm last year that the stepfather was abusing her daughter, but police did nothing — was also arrested, accused of obstructing the investigation by giving false information about the stepfather.

Případ z Paraguaye představuje další aspekt stejného dramatu, snad ještě o něco tragičtější.

As the website ActitudFem reports:

Zde je budoucí matkou 10letá dívka:

She is ten years old, weighs 36 kilograms (79 pounds) and she hardly rises up to 1.40 meters (4 feet 7 inches) and she is pregnant after her stepfather allegedly raped her.

Je jí 10 let, váží 36 kilo, měří sotva 140 centimetrů a je těhotná poté, co ji měl údajně pohlavně zneužít její otčím.

Paraguayan authorities, however, have rejected outright for the minor to have an abortion.

Přesto se paraguayské úřady kategoricky staví proti tomu, aby byl této dívce umožněn potrat.

On April 21, the girl arrived to the Trinity Child's Hospital of Asunción with her mother.

21. dubna dorazila do nemocnice pro matku a dítě ve městě Asunción společně se svou matkou.

The girl was complaining about a stomachache.

Stěžovala si totiž na žaludeční bolesti.

But when the doctors evaluated her, they found out the girl was 21-weeks pregnant.

Když ji ovšem doktoři prohlédli, zjistili, že dívka je ve skutečnosti ve 21. týdnu těhotenství.

Paraguayan Minister of Health Antonio Barrios has expressed his total disagreement with an abortion.

Paraguayský ministr zdravotnictví Antonio Barrios zcela odmítl možnost, že by dívka směla potratit.

Furthermore, he has criticized the public campaign pressing the country's authorities to authorize the procedure.

Kromě toho kritizoval veřejnou kampaň, která tlačí na místní úřady, aby tento postup umožnily.

Their refusal has sparked heated debate around the world.

Odmítnutí paraguayských úřadů vyvolalo sérii reakcí.

Amnesty International has called on authorities to allow the girl an abortion :

Organizace Amnesty International napsala na své webové stránce:

Amnesty International has issued an Urgent Action and its supporters have been writing letters to the Minister of Public Health and Welfare and the Attorney General calling on them to intervene to protect the girl and guarantee her human rights.

Amnesty International uspořádala spěšnou akci a její aktivisté napsali dopisy ministrovi veřejného zdravotnictví a sociálního státu a státnímu zástupci, ve kterých žádali, aby byla dívce poskytnuta ochrana a byla zajištěna její lidská práva.

The organization has launched an online petition with the name Niña en peligro (Girl in danger), which currently has more than 5,000 signatures.

Organizace spustila online petici jménem Niña en peligro (Dívka v nebezpečí).

On Twitter, some users called on Paraguay's President Horacio Cartes to act while others repeated the news:

Na Twitteru se také objevily reakce namířené proti paraguayskému prezidentovi Horaciovi Cartesovi:

A ten-year-old girl raped by her stepfather, pregnant, she is forced to continue with her pregnancy (Paraguay). #ChildInDanger

10letá dívka byla znásilněna svým otčímem, otěhotněla, nutí ji pokračovat v těhotenství (Paraguay).

Juan A. Torres, a social worker and healthcare activist in Spain, tweeted Amnesty International's note to his 31,000 followers:

Vyžadujte od Horacia Cartese, aby zaručil zdraví 10leté znásilněné dívky, která otěhotněla.

Demand that Horacio Cartes guarantee health to a ten-year old raped and pregnant girl.

(Text obrázku: 10letá dívka otěhotněla po znásilnění, je v nebezpečí.

According to official figures, two girls between 10 and 14 years old give birth every day in Paraguay, most as a result of sexual abuse from their family environment.

V Paraguayi porodí každý den dvě matky ve věku 10 až 14 let, většinou jde o následky sexuálního zneužívání ze strany rodiny, tyto údaje jsou v souladu i s oficiálními čísly.

The World Health Organization puts the number of abortions carried out each year in Latin America at four million, and the majority of them are performed amid unhealthy conditions, especially in low income areas.

Světová zdravotnická organizace udává, že každý rok dojde v Latinské Americe ke čtyřem milionům potratů, většině z nich za zdraví nebezpečných podmínek, zvláště v oblastech s omezenými prostředky.

The Salvadoran Town Where Migrants Are Hotly Debated Folk Heroes · Global Voices

Salvadorské město, ve kterém jsou migranti považováni za hrdiny

A passport that belonged to Sigfredo Chávez.

Pas Sigfreda Cháveze.

Intipucá celebrates him as its first migrant to take off for the US.

Město Intipucá jej oslavuje jako prvního migranta do USA.

Credit: Ruxandra Guidi.

Autorkou fotografie je Ruxandra Guidi.

Published with PRI's permission

Uveřejněno se svolením PRI.

Intipucá is a small town in southeastern El Salvador that lies close to a beach popular with surfers.

Intipucá je malé město na jihovýchodě El Salvadoru, které leží blízko populární surfařské pláže.

But the reason most outsiders know about this place has nothing to do with tourism.

Ale důvod, proč toto město zná mnoho lidí zvenčí, nemá co do činění s turistikou.

Intipucá is famous for the people who have left.

Intipucá je známá lidmi, kteří z ní odešli.

Listen to this story on PRI.org »

An estimated 5,000 Intipucá locals now live in and around Washington, DC.

Odhadem 5 000 lidí pocházejících z tohoto města nyní žije ve Washingtonu nebo v jeho blízkosti.

The mayor, Enrique Méndez, gave me his version of why people started leaving the town en masse for the US.

Starosta Enrique Méndez mi vyprávěl svou verzi příběhu, proč lidé začali masivně opouštět toto město směrem do USA.

“It was because of the armed conflict here in El Salvador,” he says, "and the first to go was Sigfredo Chávez.”

„Bylo to kvůli ozbrojenému konfliktu tady v El Salvadoru,“ řekl. „A první, kdo odešel, byl Sigfredo Chávez.“

The statue of Sigfredo Chávez in Intipucá’s migrant’s park Credit: Ruxandra Guidi.

Socha Sigfreda Cháveze v Parku migrantů Intipucy. Autorkou fotografie je Ruxandra Guidi.

Published with PRI's permission

Uveřejněno se svolením PRI.

The mayor’s story isn’t quite right.

Starostův příběh není zcela pravdivý.

The migration began in the late 1960s, at least 15 years before El Salvador descended into civil war.

Migrace začala na konci 60. let, alespoň 15 let předtím, než se El Salvador ponořil do občanské války.

And when he says Sigfredo Chávez was the town’s first migrant, several people in his office start to disagree.

A když říká, že Sigfredo Chávez byl prvním migrantem tohoto města, několik lidí v jeho úřadě projevuje svůj nesouhlas.

It turns out that the story of Intipucá’s first migrant is part reality, part gossip and part legend.

Ukazuje se, že příběh prvního migranta města Intipucá je smíchán ze skutečnosti, domněnek a legend.

One person who claims to know the real story is Oscar Romero, Sigfredo Chávez’s nephew.

Jedna osoba, která tvrdí, že zná skutečný příběh, je Oscar Romero, Chávezův synovec.

Early on a weekday morning, before he heads out to work, Romero meets me in front of the monument erected in his uncle’s honor in Intipucá’s main plaza.

Brzy ráno ve všední den – než se vydá na cestu do práce – se s Romerem setkávám před sochou vztyčenou na počest jeho strýce na hlavním náměstí v Intipuce.

Looking up at the clay statue of man with a backpack slung over his shoulder, Romero is clearly filled with pride.

Při pohledu na hliněnou sochu muže s batohem přehozeným přes záda cítí Romero zjevně velkou hrdost.

“It’s the first monument to emigrants in the world!” he says. “Nowhere else did people have the idea to praise their first migrant.

„Je to první socha na světě věnovaná emigrantům!“, říká. „Nikdy jinde lidi nenapadlo vyjádřit uznání svému prvnímu migrantovi.

So my uncle now is an international symbol!”

Takže můj strýc je nyní mezinárodním symbolem!“

Chávez is definitely something of a folk hero in Intipucá. “He’s fit and athletic,” Romero says, pointing to the statue.

Chávez je v Intipuce rozhodně něčím na způsob lidového hrdiny. „Je v kondici a atletický,“ říká Romero a ukazuje na sochu. „Vidíte, že se jeho charakter otiskuje v obličeji: sebevědomý, motivovaný.

“You see his character traits on his face: Confident, driven. He’s headed north, in the direction of the airport.”

Je otočený na sever, směrem k letišti.“

Chávez came from a landowning family that hit some hard times after El Salvador’s agrarian reform.

Chávez pochází z rodiny, která vlastnila místní pozemky a dostala se do nesnází po salvadorské zemědělské reformě.

According to the story, his mother, an ambitious woman, pushed him to go the US to improve the family’s fortunes.

Podle příběhu byla jeho matka ambiciózní ženou a nabádala ho, aby odjel do USA a zlepšil postavení rodiny.

Romero says his uncle left town in 1968 with a tourist visa; the first migrant from Intipucá didn’t cross the US-Mexico border illegally on foot, like so many others after him.

Romero tvrdí, že jeho strýc opustil město v roce 1968 na turistické vízum – první místní migrant nepřekročil hranici mezi Mexikem a USA nelegálně pěšky, jak to po něm udělali mnozí jiní.

He went to Washington, DC, and his stories started filtering back a few months later.

Odjel do Washingtonu a střípky o jeho osudu se po pár měsících donesly zpět.

You could make a good living doing dishes and cleaning homes, he said.

Můžete si tu zajistit slušné živobytí, když umýváte nádobí a uklízíte domy, říkal.

A poster in Intipucá’s cultural center celebrates the 45th anniversary since the first migrant left town for the US Credit: Ruxandra Guidi.

Plakát v kulturním centru Intipucy oslavující 45. výročí od doby, kdy první migrant opustil město směrem do USA. Autorkou fotografie je Ruxandra Guidi.

Published with PRI's permission

Uveřejněno se svolením PRI.

Many locals started to follow, and within a few years, Washington became the top destination for Intipucá natives.

Mnoho místních ho následovalo a během několika let se Washington stal nejpopulárnějším cílem migrantů z Intipucy.

Some people in the town say about 300 people were leaving for the US every day, though that’s clearly an exaggeration.

Někteří místní tvrdí, že odsud do USA vyrazí každodenně 300 lidí, což je ovšem zjevně přehnané.

No matter the numbers, remittances from Washington began to flow back to Intipucá.

Ať jsou čísla jakákoli, peněžní poukázky začaly z Washingtonu proudit zpět do Intipucy.

They eventually paid for a school, a stadium and a cultural center, so having a connection to the first migrant means bragging rights here.

Pomohly zaplatit školu, stadión a kulturní centrum. Mít nějakou vazbu k prvnímu migrantovi se zde proto stalo věcí prestiže.

“It’s like an award.

„Je to jako vyznamenání.

It’s like saying I win the prize because my family was the first to migrate,” says Jaqueline Portillo, director of Intipucá’s cultural center and the guardian of many of the local families’ artifacts, documents and photos.

Je to, jako kdybyste vyhráli nějakou cenu, když byla vaše rodina první, ze které někdo migroval,“ říká Jaqueline Portillo, ředitelka kulturního centra Intipucy a opatrovnice mnoha artefaktů, dokumentů a fotografií místních rodin.

Inside her locked desk drawer are Chávez’s old passports, his divorce papers and family photos.

Uvnitř její zamčené zásuvky jsou Chávezovy staré pasy, jeho dokumenty týkající se rozvodu a rodinné snímky.

So it's no wonder Chávez's family isn’t the only one to claim the number-one spot.

Není tedy nic nepřirozeného, že Chávezova rodina není jediná, která si nárokuje „migrační prvenství“.

Alfredito Arias insists he was the first to leave, in 1967, but he won’t consent to an interview.

Alfredito Arias trvá na tom, že jako první migroval on v roce 1967, s rozhovorem ale nesouhlasí.