Datasets:
gowitheflowlab
/
parallel-medium

Dataset card Data Studio Files Community
English
stringlengths
1
66.1k
Other Language
stringlengths
1
126k
In a study published in January 2015, Kurrasch and colleagues examined the effects on neurodevelopment of BPA and a common BPA substitute, bisphenol S. Specifically, they investigated how exposure to BPA and BPS — at levels comparable to those present in her community’s local drinking water supply — might affect neuron development in zebrafish at a stage comparable to the second trimester of human pregnancy, when neurons are forming and moving to the correct location in the brain.
Kurraschová a její tým použily takové množství bisfenolů A a S, které je běžně obsaženo v místní kohoutkové vodě, a nechaly je působit na malé rybky zebřičky ve vývojové fázi, jež odpovídala druhému trimestru těhotenství, kdy se neurony formují a přemísťují do finálních pozic v mozku.
Many of the chemicals under scrutiny for their effects on brain development appear to act by interfering with the function of hormones essential for healthy brain development.
Mnohé z chemikálií, které jsou předmětem zkoumání z důvodu negativního vlivu na vývoj nervové soustavy, zřejmě zasahují do hormonální regulace organismu.
“It’s as if they’re getting on a bus to where they need to be,” Kurrasch says.
„Je to, jako by nasedaly do autobusu, který míří přesně tam, kam chtějí,“ vysvětluje Kurraschová.
After exposure to BPA and BPS it was as if, explains Kurrasch, “twice as many neurons got on an early bus and half as many got on a late bus.”
Po účinku bisfenolů A a S to bylo, „jako by dvakrát více neuronů nastoupilo do dřívějšího spoje a pouze polovina do pozdějšího spoje“.
The researchers found that these exposures appeared to alter nerve development — neurogenesis — in a way that caused the fish to become hyperactive.
Vědci zjistili, že v důsledku působení těchto látek došlo u sledovaných rybiček k pozměněnému nervovému vývoji a objevila se u nich hyperaktivita.
Such an alteration, produced in this case by a “very little bit of BPA,” can cause permanent effects, Kurrasch says.
Takto pozměněný vývoj, zapříčiněný v tomto případě pouze „velmi malým množstvím BPA“, může mít podle Kurraschové na organismus nevratný vliv.
Many of the chemicals under scrutiny for their effects on brain development — BPA, phthalates, perfluorinated compounds, brominated flame retardants and various pesticides among them — appear to act by interfering with the function of hormones essential for healthy brain development.
Zkoumané chemikálie, BPA, ftaláty, perfluorované sloučeniny, brómované zpomalovače hoření či pesticidy, zřejmě působí na mozkový vývoj tak, že zasahují do přirozeného fungování hormonů, které mají na vývoj mozku přímý vliv.
Among these are thyroid hormones, which regulate the part of the brain involved in a variety of vital functions, including reproduction, sleep, thirst, eating and puberty.
Jsou jimi především hormony štítné žlázy, jež regulují důležité životní funkce, včetně reprodukce, spánku, příjmu potravy a puberty.
During the first trimester of pregnancy, the fetus is not making its own thyroid hormone, says Thomas Zoeller, director of the Laboratory of Molecular, Cellular and Developmental Endocrinology at the University of Massachusetts Amherst.
Podle slov Thomase Zoellera, ředitele Laboratoře molekulární, buněčné a vývojové endokrinologie na Massachusettské univerzitě, si plod během prvního trimestru těhotenství nedokáže hormony štítné žlázy vytvářet sám.
If an environmental exposure to a substance such as a polychlorinated biphenyl or perchlorate interferes with the mother’s thyroid hormones in this period — as could happen through water pollution, for example — that could in turn affect her child at a critical stage of brain development.
Pokud přijde v tomto období štítná žláza matky do kontaktu s látkami typu polychlorinovaných bifenylů nebo perchlorátů, což se může stát například při znečištění pitné vody, dochází k ohrožení dítěte v kritické fázi jeho mozkového vývoje.
Another thing to consider in the context of endocrine-disrupting chemical exposures, says Zoeller, is that a substantial portion of women of childbearing age in the U.S. have some iodine deficiency that may be suppressing their thyroid hormones.
Zoeller dále upozorňuje na fakt, že velmi početná skupina žen ve Spojených státech v plodném věku trpí nedostatkem jódu, jenž je pro správnou činnost štítné žlázy zásadní.
While these deficiencies may not be prompting clinically adverse effects, they may be sufficient to impair fetal neurodevelopment. “Impacts can happen at levels far below safety standards,” says Zoeller.
I když se tento nedostatek nijak zjevně neprojeví, může narušit nervový vývoj plodu. „Změny mohou nastat i při velmi nízkých hodnotách,“ říká Zoeller.
And there are a great many chemicals to which such women may be exposed environmentally with the potential to affect thyroid hormones, among them PBDEs, PCBs, BPA, various pesticides, perfluorinated compounds and certain phthalates.
V životním prostředí existuje mnoho dalších chemikálií, jejímž vlivům mohou být těhotné ženy vystaveny a jež mohou ovlivnit činnost hormonů štítné žlázy. Jsou mezi nimi například PBDE, PCB, BPA, pesticidy, perfluorované sloučeniny a některé ftaláty.
Something in the Air
Něco je ve vzduchu
One particularly concerning source of exposure to chemicals that are suspected to harm children’s brain development is air pollution, which is a complex mixture of various chemicals and particulate matter.
Jedním ze zvlášť obávaných zdrojů nebezpečných chemikálií je znečištěné ovzduší. Obsahuje obrovské množství chemických látek a sloučenin.
Research increasingly suggests that airborne contaminants can have subtle but significant effects on early neurological development and behavior.
Přestože jsou částice kontaminantů v ovzduší rozměrově velmi malé, mohou mít podle vědců na raný neurobehaviorální vývoj jedince velký vliv.
Perera and colleagues recently investigated the links between exposure to polycyclic aromatic hydrocarbons, a fossil fuel–related component of air pollution, and incidence of ADHD in 9-year-olds.
Pererová a její kolegové nedávno zkoumali vztah mezi vlivem polycyklických aromatických uhlovodíků na lidský organismus a výskytem ADHD u devítiletých dětí.
Their study found that mothers who were exposed to high levels of PAH during pregnancy were five times more likely to have children with ADHD and to have children with more severe ADHD symptoms than those who did not have such exposure.
Jejich studie prokázala, že u dětí matek, které byly během těhotenství vystaveny vysokým dávkám PAU, byla pravděpodobnost výskytu ADHD až pětkrát vyšší, přičemž projevy ADHD u těchto dětí byly závažnější v porovnání s těmi, jejichž matky s PAU do styku nepřišly.
While this study is the first to make such a connection, it joins a growing body of research pointing to links between outdoor air pollutants, including PAHs, and adverse impacts on children’s brain health and development. Looking at air pollution’s effects on brain health is relatively new, explains Kimberly Gray, health science administrator at the National Institutes of Health.
Výše zmíněná studie byla vůbec první, zdaleka ne však poslední, která jasně prokázala přímou souvislost mezi znečištěným ovzduším a neurobehaviorálními symptomy.
Research increasingly suggests that airborne contaminants can have subtle but significant effects on early neurological development and behavior, she says.
Podle Kimberly Grayové z Národního institutu zdraví je zkoumání vlivu polutantů v ovzduší na zdraví mozku poměrně novou záležitostí.
In addition to links between prenatal PAH exposure and impaired brain function, researchers are also now investigating potential connections between black carbon, volatile organic compounds and fine particulate matter — among other components of air pollution — and impairments such as autism and lowered IQ.
Kromě již zmíněné studie o účincích polycyklických aromatických uhlovodíků se v laboratořích zaměřili i na sledování potenciální souvislosti mezi černým uhlíkem a vývojovými vadami jako autismus či snížené IQ.
In a study published in December 2014, Marc Weisskopf, Harvard T.H. Chan School of Public Health associate professor of environmental and occupational epidemiology, and colleagues looked at children whose mothers were exposed to high levels of fine particulate matter (PM2.5, particles 2.5 microns in diameter or smaller), particularly during the third trimester of pregnancy.
Marc Weisskopf, docent z Ústavu pro environmentální a profesní zdraví na Harvardské škole veřejného zdraví (Harvard T.H. Chan School of Public Health), se ve své studii z prosince 2014 zaměřil na matky, jež byly v období třetího trimestru těhotenství vystaveny vysokým dávkám jemných částic černého uhlíku (při velikosti částic do 2 µm).
The study, which involved more than 1,000 participants living all across the U.S., found that these children appeared to be twice as likely to be diagnosed with autism as children whose mothers had only low levels of such exposures.
Studie se zúčastnilo více než tisíc matek z různých oblastí Spojených států, přičemž autismus byl diagnostikován až dvakrát častěji u dětí exponovaných matek.
Exposure to larger particles — between 2.5 and 10 microns (what’s known as PM10) — did not appear to be associated with increasing risk for autism.
V případě vystavení větším částicím (2-10 µm) nebyla souvislost s častějším výskytem autismu prokázána.
“This is very important from an epidemiological point of view” because it “places a spotlight on the mother’s exposure,” says Weisskopf. It also highlights the importance of timing and neurodevelopmental effects.
„Především z epidemiologického hlediska je to velmi závažné zjištění, neboť obrací pozornost na roli matky, načasování kontaminace a neurovývojový efekt,“ podotýká Weisskopf.
Although many other factors may contribute to autism, Weisskopf explains, this study strengthens the suggestion that environmental exposures can play a role.
Ačkoliv mohou k rozvoji autismu přispět i různé jiné faktory, zdá se, že role znečištěného ovzduší může být klíčová.
That it appears it is the very small particles that are associated with these effects adds to what other research is finding: What might seem quantitatively small can “be quite important” when it comes to affecting brain development, Weisskopf explains.
Mohou za to velmi malé jemné částice, které mají v případě kontaminace schopnost negativně ovlivňovat vývoj mozku, vysvětluje Weisskopf.
Columbia University researchers recently published an additional study linking common air pollutants to cognitive and behavioral impairment in children.
Vědci z Kolumbijské univerzity dále publikovali i doplňkovou studii, jež dokazuje přímou souvislost mezi vlivem běžných polutantů a kognitivními a behaviorálními vadami u dětí.
Widespread Exposure
Všudypřítomné neurotoxikanty
As Grandjean and Landrigan point out, one of the disturbing recent realizations concerning environmental exposure to developmental neurotoxicants is how widespread exposure appears to be and the ubiquity of such compounds.
Podle Grandjeana a Landrigana je nejzávažnějším zjištěním v souvislosti s výzkumem vývojových neurotoxikantů to, že jsou všudypřítomné. „Do výrobků se dostává stále více neurotoxických chemikálií,“ říká Landrigan.
“More neurotoxic chemicals are getting into products,” says Landrigan.
Ftaláty fungují jako změkčovadla v PVC, přidávají se do syntetických vůní a mnoha produktů pro osobní hygienu.
Phthalates, which are used as plasticizers — including in polyvinyl chloride plastics — and in synthetic fragrances and numerous personal care products, comprise one category of widely used chemicals that appear to have adverse impacts on brain development.
Tvoří tak jednu kategorii široce používaných chemikálií, o nichž je známo, že mají negativní dopad na vývoj mozku.
Researchers at Columbia University’s Mailman School of Public Health recently found that children exposed prenatally to elevated levels of certain phthalates had IQ scores that were, on average, between 6 and 8 points lower than children with lower prenatal exposures.
Výzkumníci z Kolumbijské univerzity z Mailmanovy školy veřejného zdraví nedávno odhalili, že děti, které byly v prenatálním stádiu vystaveny účinkům zvýšené hladiny určitých ftalátů, měly o 6 až 8 bodů nižší IQ oproti těm, které se intoxikaci vyhnuly.
Children with reduced IQ scores also appeared to have trouble with working memory, perceptional reasoning and information processing speeds.
Děti s nižším skóre IQ měly i potíže s pracovní pamětí, percepčním uvažováním a rychlostí zpracování informací.
“Pretty much everybody in the U.S. is exposed.” — Robin Whyatt
„Vlivu neurotoxikantů je v USA vystaven téměř každý.“ — Robin Whyattová
The phthalates examined in this study, known as DnBP and DiBP, are used in numerous household products, including toiletries and cosmetics, among them shampoo, nail polish, lipstick, hair styling products and soap, as well as vinyl fabrics and dryer sheets.
Ftaláty zkoumané v této studii, známé pod zkratkami DnBP a DiBP, jsou přidávány do běžných produktů v domácnosti včetně toaletních potřeb a kosmetiky. Najdeme je v šamponech, odlakovačích na nehty, rtěnkách, tužidlech na vlasy i mýdlech, jsou obsaženy ve vinylových materiálech či vlhčených ubrouscích.
Exposure levels associated with reduced IQ in the study are within the range that the CDC reports finding in its National Health and Nutrition Examination Survey, a nationwide ongoing biomonitoring assessment of chemical exposures.
Hodnoty, které byly použity při studii o IQ, jsou nicméně podle Národní zprávy o zdraví a výživě v akceptovatelných mezích.
“Pretty much everybody in the U.S. is exposed,” says study co-author Robin Whyatt, professor of environmental health sciences at Columbia University Medical Center.
Tato zpráva míru expozice člověka vůči chemikáliím dlouhodobě sleduje. „Vlivu neurotoxikantů je v USA vystaven téměř každý,“ říká spoluautorka studie Robin Whyattová, profesorka věd pro environmentální zdraví z Lékařské fakulty Kolumbijské univerzity.
While such a drop in IQ may sound small, Pam Factor-Litvak, the study’s lead author and associate professor of epidemiology at the Mailman School, notes that at the population — or classroom — level, this means fewer children at the high end of the intelligence scale and more at the less capable end.
Mohlo by se zdát, že pokles IQ o pár bodů není až tak velký problém. Pam Factor-Litvaková, autorka studie a docentka epidemiologie na Mailmanově škole, však upozorňuje, že i tak malé výkyvy ovlivňují celkový výsledek třídy, potažmo populace.
“The whole curve shifts downward,” she explains.
Méně dětí s vyšším skóre znamená více dětí s nižším skóre. „Celá křivka se posouvá směrem dolů,“ vysvětluje Litvaková.
“Five or six IQ points may not sound like much, but it means more children requiring special education programs and fewer that are gifted,” says Maureen Swanson, Learning Disabilities Association of America’s Healthy Children Project director. “The potential economic impact is huge,” says NIEHS’s Birnbaum.
„Pět nebo šest bodů IQ se skutečně nemusí jevit jako mnoho, ale ve výsledku to znamená méně talentovaných dětí a více těch, které vyžadují speciální vzdělávací program,“ podotýká Maureen Swansonová, ředitelka Americké asociace pro zdraví dětí a poruchy učení. „To může mít velký ekonomický dopad,“ doplňuje její slova Birnbaumová.
The Stress Factor
Stresový faktor
What prompts neurological disorders in children is “very complex,” notes Frederica Perera.
Příčiny nervových poruch jsou podle Frederiky Pererové „velmi komplexní“.
Adding to the challenge of disentangling the various contributing factors is that while research on — and regulation of — chemicals typically looks at one substance at a time, people are exposed to multiple chemicals concurrently.
Při dlouhodobém zkoumání jednotlivých faktorů se přitom inklinuje k metodě sledování jedné substance v daném čase, aniž by byl zohledňován fakt, že lidé jsou v přirozeném prostředí vystaveni působení více chemikálií zároveň.
Further adding to this complexity when it comes to brain development are social stresses that “act on the same part of the brain region,” explains University of Rochester professor of environmental medicine Deborah Cory-Slechta.
A co více, v otázce mozkového vývoje je třeba mít na paměti i vliv stresu, který shodou okolností „působí na tutéž oblast mozku,“ vysvětluje Deborah Cory-Slechtová, profesorka environmentální medicíny na univerzitě v Rochestru.
She and others are finding increasing evidence that nonchemical stressors such as maternal, domestic and community distress can prompt adverse effects on early brain development, either on their own or in combination with neurotoxic chemicals.
Spolu s dalšími kolegy je stále více přesvědčena o tom, že nechemické stresory — mateřství, napětí v domácím a komunitním prostředí — mohou účinky negativních vlivů, ať už jsou to neurotoxické chemikálie nebo jiné faktory, na raný vývoj mozku urychlit.
Birnbaum says this apparent interaction between chemicals and nonchemical stressors is “very concerning and very important.”
Jsou to vedlejší okolnosti, které mohou ovlivnit onu konkrétní okolnost, kterou studie zkoumá.
Epidemiological studies, Cory-Slechta explains, typically correct for what are called confounding factors — other conditions that might influence the condition being measured.
Při výzkumech v jiných oblastech bývá častou chybou, že „se zapomíná zohlednit přirozené lidské životní prostředí".
Many studies, she says, “are clearly not modeling what is going on in the human environment.”
Cory-Slechtová se snaží se svými kolegy takové prostředí simulovat. Během pokusů na zvířatech modelují takové prostředí, které je ekvivalentní k lidské společnosti.
What she and her colleagues hope to do is “reproduce in animal studies what goes on in human communities,” particularly in communities that are most vulnerable to adverse social stressors and most exposed to chemical contaminants, including lead, pesticides and air pollution.
V jednom momentě se zde setkávají jak nechemické stresové faktory, tak i chemické kontaminanty: olovo, pesticidy a znečištěné ovzduší.
Lead and stress affect the same part of the brain, she says, and so can act synergistically very early in life to produce permanent changes in brain structure. These changes can result in lowered IQ, learning and behavioral problems.
Olovo a stres ovlivňují shodnou oblast mozku, a mohou tak společně během raného vývojového období způsobovat permanentní změny v jeho struktuře a v konečném důsledku i zapříčinit snížení IQ nebo poruchu chování a učení.
Cory-Slechta’s lab is now working on replicating conditions of stress and chronic deprivation in animal models that would mirror those experienced by communities of poverty.
Laboratoř Cory-Slechtové se v současné době snaží vytvořit co nejvěrohodnější simulaci stresového prostředí v chudinských komunitách tak, aby zvířecí modely prožívaly stejnou zkušenost, jakou tam prožívají lidé.
The aim is to better understand how these effects cross the placenta and become the fetal basis of lifelong disorders.
Cílem je lépe pochopit, jak mohou takové podmínky ovlivňovat prenatální vývoj člověka.
She and her colleagues are investigating, not only associations between exposures and neurodevelopment, but also the mechanisms by which effects occur.
Tým zkoumá nejen vztahy mezi exposicí a neurovývojovými vadami, ale zaměřuje se i na mechanismy jejich vzniku.
What to Do?
Co dělat?
Assuming we want to stop harming our children’s brains, how do we proceed?
Jak tedy máme postupovat, pokud chceme tyto negativní dopady na mozek dětí zastavit?
An important step is to improve our ability to determine which chemicals have neurodevelopmental effects.
Krokem číslo jedna je prohloubit naši schopnost rozpoznat ty chemikálie, které jakýmkoliv způsobem ovlivňují nervový vývoj jedince.
A rapid screening system would be ideal, says Birnbaum, because there are so many chemicals — including newly invented ones — to which people are exposed.
Možným řešením by mohl být podle Birnbaumové komplexní systém screeningových testů. Lidský organismus je vystaven vlivu celé řady chemikálií a nové do produktů stále přibývají.
While such a program to test large numbers of chemicals quickly using robotics has been launched by NIH, EPA and other federal agencies, there are tens of thousands that may be in use, most of which have not been fully tested for these effects.
Dnes již díky Národnímu ústavu zdraví, Agentuře pro ochranu životního prostředí a dalším federálním agenturám existuje program, který díky robotickým systémům umožňuje toxicitu chemických látek snadno a rychle odhalit. Pro podobné účely by se do programu mohlo zapojit i několik desítek tisíc dalších systémů.
When it comes to reducing existing exposures, some chemicals can be avoided through consumer choice.
Jejich potenciál však pro tento úkol zatím nebyl dostatečně zmapován.
But it’s often difficult, given that many of these substances are used — like BPA on receipts — in products that don’t carry ingredient labels.
Co se týče snížení aktuálních hodnot chemických látek v životním prostředí, tak každý z nás má do jisté míry při nákupu produktů možnost výběru.
Others, including air pollutants, are much harder given their ubiquity or lack of available alternatives.
A všudypřítomným nečistotám v ovzduší se člověk vyhne jen velmi těžko.
And, as Maureen Swanson notes, such choices are not necessarily feasible for people at all economic levels, which raises environmental justice issues.
Maureen Swansonová také velmi trefně podotýká, že ne všechny ekonomické skupiny obyvatel jsou finančně schopny vybírat toxicky nezatížené produkty. Grandjean a Landrigan také vytýkají nedostatečnou aktivitu americkému systému pro regulaci chemikálií.
Grandjean and Landrigan point out that the U.S. system of chemical regulation, which lacks requirements for full premarket toxicity testing, does not do a very good job when it comes to proactive chemical safety.
Neurovývojová toxicita by měla být testována jak u stávajících, tak i u nově zaváděných chemických přísad,“ poznamenávají v článku publikovaném v časopise The Lancet.
“Untested chemicals should not be presumed to be safe to brain development, and chemicals in existing use and all new chemicals must therefore be tested for developmental neurotoxicity,” they wrote in an article published in The Lancet.
Ačkoliv se může zdát, že jsme si na některé zdroje neurotoxicity již dostatečně posvítili, realita je jiná. Díky zákonným opatřením a veřejné informovanosti se například učinil velký pokrok v omezení užívání olova.
While some sources of neurotoxicity might appear to have been adequately addressed, they have not.
Jenže pro lidský organismus představuje nebezpečí i úplně minimální množství olova.
For example, considerable progress has been made in curtailing lead exposure through policy and public health education in the U.S. and elsewhere.
A to se z našeho prostředí nepodaří vymýtit, dokud se například ve všech státech nezakáže užívání olovnatých barviv a olovnatého benzínu.
However, current understanding is that virtually any amount of lead exposure can cause damage, and harmful exposures continue — especially in countries where leaded paints and gasoline are still used .
Ke zdárnému řešení celé záležitosti nepřispívá ani fakt, že v roce 2012 americká vládní agentura CDC markantně omezila financování programů zaměřených na ochranu životního prostředí proti zatížení olovem.
And in the U.S., CDC funding for lead prevention programs was dramatically reduced in 2012.
Co se týče ochrany citlivého vývoje mozku, tak jsou současná bezpečnostní opatření stanovující míru užití rizikových chemických látek velmi nedostačující, říká Cory-Slechtová.
When it comes to protecting the exquisitely sensitive developing brain, the measures currently used to assess chemical risk and set safety standards fall short, says Cory-Slechta.
Mezitím jsou děti po celém světě — zejména v chudých oblastech — i nadále vystavovány vlivům nebezpečných neurotoxitantů pocházejících z průmyslových emisí či z příměstských skládek.
Meanwhile, children around the world — especially in less well-off countries — continue to be exposed to dangerous neurotoxicants released in industrial emissions, from waste sites and through child labor.
Často jsou v takto nebezpečném prostředí i kvůli nelegální dětské práci.
Examples abound, and include exposures to chemicals released in electronics recycling in various locations in Asia and Africa, to lead and mercury from mining activity, to agricultural pesticides, to products contaminated with heavy metals, including food and candy.
V Asii a Africe pracují v továrnách na recyklaci elektronického odpadu, s olovem a rtutí se dostávají do kontaktu při těžebních pracích, ohrožují je zemědělské pesticidy anebo dokonce těžké kovy přidávané do potravin a cukrovinek.
When it comes to protecting the exquisitely sensitive developing brain, the measures currently used to assess chemical risk and set safety standards fall short, says Cory-Slechta. “It should be about primary prevention, but it’s not,” she says.
Co se týče ochrany citlivého vývoje mozku, tak jsou současná bezpečnostní opatření stanovující míru užití rizikových chemických látek velmi nedostačující, říká Cory-Slechtová. „Těžištěm toho všeho by měla být prevence, ale není,“ doplňuje.
In the absence of what many environmental health advocates feel is adequate U.S. federal regulation of chemicals, many individual U.S. states have recently passed their own laws to protect children from harmful chemical exposures.
Zatímco mnoho zastánců environmentálního zdraví ve Spojených státech poukazuje na absenci federálních zákonných regulací v oblasti užití chemických látek, řada jednotlivých států USA v nedávné době schválila vlastní zákony na ochranu dětí před škodlivými chemikáliemi.
Many address chemicals with neurotoxic effects, particularly those of heavy metals such as cadmium, lead and mercury.
Je dobře, že mnoho z nich zmiňuje chemické látky s neurotoxickým efektem, obzvláště těžké kovy jako je kadmium, olovo a rtuť, a mnohé také definují ochranu těhotných žen před chemickými vlivy.
And even though some states are beginning to include language in their legislation to protect pregnant women from chemical hazards, this timing of exposure is left largely unaddressed.
Bohužel, čím více díky výzkumu o vývojových neurotoxikantech víme, tím více se jich v současném světě dostává do oběhu.
While we now know a great deal about developmental neurotoxicants, more such exposures appear to be occurring than ever before. And there appears to be wide agreement among researchers that these exposures are taking a toll on the world’s children.
A většina vědců se shoduje, že si svoji daň vybírají hlavně ve světě malých dětí.
“To me it is very clear we have to set up a different system to better protect the brains of the future,” says Grandjean.
„Podle mě je nezbytné, abychom zavedli zcela nový systém ochrany našich dětí. Ve zdraví jejich mozků totiž tkví i zdravá budoucnost celé naší civilizace,“ uzavírá Grandjean.
Elizabeth Grossman is an independent journalist and writer specializing in environmental and science issues.
Elizabeth Grossmanová je nezávislá novinářka a spisovatelka zaměřující se na environmentální a vědecká témata.
She is the author of Chasing Molecules, High Tech Trash, Watershed and other books.
Je autorkou knih Chasing Molecules, High Tech Trash, Watershed a mnoha dalších.
Her work has also appeared in a variety of publications, including Ensia, Scientific American, Yale e360, the Washington Post, TheAtlantic.com, Salon, The Nation, and Mother Jones.
Její články se pravidelně objevují v těchto periodikách: Ensia, Scientific American, Yale e360, The Washington Post, TheAtlantic.com, Salon, The Nation a Mother Jones.
She tweets from @lizzieg1.
Její účet na Twitteru je @lizzieg1.
Hungary Lays the Xenophobia on Thick in National Questionnaire About Immigration · Global Voices
Maďarsko šíří xenofobii v národním dotazníku o imigraci
MigSzol demonstration in Budapest.
Demonstrace organizace MigSzol v Budapešti.
Photo by Anna Vörös, courtesy of MigSzol Facebook page, used with permission.
Autor: Anna Vörös, použito se svolením facebookové stránky MigSzol.
As Europe grapples with the stream of people risking their lives on the Mediterranean to reach its borders, Hungarian authorities have stood out for their especially virulent anti-immigration rhetoric in recent weeks.
Zatímco Evropa zápolí s přívalem lidí riskujících své životy ve Středozemním moři, aby se dostali přes hranice, maďarské úřady začaly v posledních týdnech používat obzvláště nepřátelskou rétoriku vůči imigrantům.
With Prime Minister Viktor Orbán leading the charge, the government mailed a 12-point questionnaire to over 8 million households at the beginning of May 2015 to gauge attitudes towards immigration.
V čele s premiérem Viktorem Orbánem rozeslala vláda začátkem května dotazník o 12 bodech do více než 8 milionů domácností. Cílem je zjistit postoje obyvatel vůči migraci.
According to the government’s website, the consultation was initiated in order to assess public support for future policy changes, but it doesn't require particularly detailed examination to reveal bias and xenophobic undertones in its leading questions.
Vláda na svých webových stránkách uvádí, že zahájila průzkum, aby vyhodnotila podporu veřejnosti pro budoucí změny politiky. Není ale potřeba příliš podrobného rozboru dotazníku na to, aby byly patrné předsudky a xenofobní podtóny plynoucí z hlavních otázek průzkumu.
Upon receiving the questionnaire, many Hungarians took to social networks to comment that the questions therein set a tone of dread, firmly linking the issue of terrorism with the issue of immigration.
Po obdržení dotazníku začalo mnoho Maďarů komentovat otázky na sociálních sítích s tím, že hrají na strunu strachu a že přímo propojují problém terorismu s imigrací.
In fact, the first question asks about ISIS and the deadly Charlie Hebdo attack in Paris, and does not mention immigration or immigrants at all:
Hned první dotaz míří na ISIS a smrtící útok na redakci Charlie Hebdo v Paříži, aniž by v něm byla zmínka o imigraci nebo imigrantech:
We hear different views on increasing levels of terrorism.
Slyšíme různé názory na vzrůstající vlnu terorismu.
How relevant do you think the spread of terrorism (the bloodshed in France, the shocking acts of ISIS) is to your own life?
Do jaké míry je podle Vás šíření terorismu (krveprolití ve Francii, šokující činy ISIS) relevantní pro Váš život?
The European Union doesn't get away unscathed either.
Ani Evropská unie nevychází bez újmy.
The consultation laments the "mismanagement" of the EU's immigration policies and proposes that the Hungarian government implement stricter rules on its own:
Dotazník kritizuje špatné řízení imigrační politiky EU a navrhuje, že maďarská vláda přijme vlastní přísnější opatření:
2) Do you think that Hungary could be the target of an act of terror in the next few years?
2) Myslíte si, že Maďarsko by mohlo být terčem teroristického útoku v následujících několika letech?
3) There are some who think that mismanagement of the immigration question by Brussels may have something to do with increased terrorism.
3) Někteří se domnívají, že špatné řízení imigrační otázky Bruselem souvisí se zvýšeným terorismem.
Do you agree with this view?
Souhlasíte s tímto názorem?
7) Would you support the Hungarian Government in the introduction of more stringent immigration regulations, in contrast to Brussels’ lenient policy?
7) Podpořili byste, kdyby maďarská vláda navrhla přísnější imigrační pravidla oproti mírným opatřením Bruselu?
Other questions blur the line between documented and undocumented immigration and push the premise that immigration is a threat to Hungarians' economic opportunities:
Další otázky smazávají rozdíly mezi legální a ilegální imigrací a staví na předpokladu, že imigrace je ohrožením pro ekonomické příležitosti Maďarů:
4) Did you know that economic migrants cross the Hungarian border illegally, and that recently the number of immigrants in Hungary has increased twentyfold? 5) We hear different views on the issue of immigration.
4) Věděli jste, že ekonomičtí migranti překračují maďarské hranice nezákonně a že v současnosti vzrostl počet imigrantů do Maďarska dvacetinásobně? 5) Slyšíme různé názory na otázku imigrace.