gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
On 10 June, the European Parliament adopted a resolution backed by the EPP, criticising the Hungarian government’s actions on immigration.	Evropský parlament přijal 10. června rezoluci podpořenou EPP, která kritizuje opatření maďarské vlády proti imigraci.
The resolution noted:	V rezoluci stojí:
that these recent developments have led to concerns regarding the principles of the rule of law, democracy and fundamental rights in Hungary over the past year, which, taken together, could represent an emerging systemic threat to the rule of law in this Member State	tyto nedávné události vedou ke znepokojení, pokud jde o dodržování zásad právního státu, demokracie a lidských práv v Maďarsku za poslední rok, a společně mohou představovat vznikající systémové ohrožení právního státu v této členské zemi
The government’s billboard campaign also ran parallel to World Refugee Day on 20 June, dedicated to raising awareness to the plight of refugees around the world.	Vládní kampaň běžela také paralelně se Světovým dnem uprchlíků (20. června), který byl věnován zvyšování povědomí o vážné situaci uprchlíků po celém světě.
To mark the day, the regional office of the United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR) in Budapest showcased individual refugees, who have successfully integrated into Hungarian society.	Na počest tohoto dne představilo regionální zastoupení Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Budapešti jednotlivé uprchlíky, kterým se podařilo úspěšně integrovat do maďarské společnosti.
These images stand in stark contrast to the fear-mongering attitude of the government.	Tyto obrázky stály v ostrém kontrastu s postojem vlády, která šíří strach.
"The only problem is I miss my family so much it sometimes hurts.	„Jediný problém je, že mi někdy rodina tolik chybí, až to bolí.
I miss my parents, my little sister and brother" a 19-year-old Zeeshant, who plays for the little-known Hungarian national cricket team, told the UNHCR's campaign.	Chybí mi rodiče, mladší sestra a bratr,“ řekl pro kampaň UNHCR devatenáctiletý Zeeshant, který hraje pro nepříliš známý maďarský národní kriketový tým.
He was forced to leave Pakistan because of the Taliban threat and travelled for nine months to arrive to Hungary in the cargo container of a truck.	Musel opustit Pákistán kvůli ohrožení Tálibánem a cestoval devět měsíců, aby dorazil do Maďarska v nákladním prostoru kamionu.
"This is the country for which I want to play well." Image courtesy UNHCR	„Tohle je země, pro kterou chci hrát dobře.“ Obrázek UNHCR
Sophie, who is from Togo, West Africa, works at a state-run kindergarten.	Sophie z Toga v západní Africe pracuje ve státní mateřské školce. Uprchla, aby se vyhnula nucené ženské obřízce.
She fled to escape forced female genital mutilation and would like to become a Hungarian citizen, according to the UNHCR campaign, but her application has been rejected twice. "I contribute to Hungary because I work and I pay taxes.	Chtěla by se stát občankou Maďarska, ale její žádost byla dvakrát zamítnuta, jak uvádí kampaň UNHCR. „Přispívám Maďarsku, protože pracuji a platím daně.
I help children to learn to be open to foreigners and to people who are different,” she said.	Pomáhám dětem učit se být otevřený k cizincům a lidem, kteří jsou odlišní,“ říká.
"Children are full of trust, they are not prejudiced." Image courtesy UNHCR	„Děti jsou plné důvěry, nemají předsudky.“ Obrázek UNHCR
Despite international condemnation and the rebellious attitude of many Hungarians, the government is pushing forward with its anti-immigration agenda.	I přes mezinárodní kritiku a odmítavý postoj mnohých Maďarů pokračuje vláda v prosazování své antiimigrační politiky.
On 17 June, the Hungarian government announced its plan to erect a four-metre-high fence on its border with Serbia.	Dne 17. června představila plán na vybudování čtyřmetrové zdi na hranicích se Srbskem.
As usual, memes quickly popped up to remind us:	Jako obvykle se objevila na internetu řada vtipných obrázků.
"There's always further to fall!" Image widely circulated online.	„Vždycky můžeme spadnout hlouběji!“Obrázek kolující online.
The Unbearable Heaviness of American Student Debt · Global Voices	Nesnesitelná tíže amerického studentského dluhu
The state of US student debt, as presented by a participant on Day 3 of the protest Occupy Wall Street in Manhattan's Zuccotti Park.	„Jsem student s dluhem na školném vyšším než 25 tisíc dolarů (600 tisíc Kč).“ Třetí den protestů Occupy Wall Street, Zuccotti Park v Manhattanu.
Photo by David Shankbone (CC BY 3.0)	Autorem fotografie je David Shankbone (CC BY 3.0).
When I was 17, and applying to university, my parents told me we’d be splitting the cost.	Když mi bylo 17 a hlásila jsem se na univerzitu, řekli mi rodiče, že se budeme o náklady dělit.
For me, and for them, this meant taking out US federal loans that would be repaid over the next decade or more.	Pro mě i pro ně to znamenalo vzít si americkou federální půjčku, která bude splacena během následujících deseti nebo více let.
I was relatively lucky.	Měla jsem poměrně štěstí.
As a lower-income student, I was eligible for a federal Pell Grant, and was accepted into an excellent state university which, at the time, cost just a little more than $10,000 per year in tuition fees.	Jako student s nízkým příjmem jsem měla nárok na Pellův grant a byla jsem přijata na výbornou státní univerzitu, která ve své době požadovala školné jen o něco vyšší než 10 tisíc dolarů (250 tisíc Kč) ročně.
I kept my debt down by working part-time to cover expenses, and was grateful for any help my parents could offer.	Svůj dluh jsem snižovala prací na částečný úvazek a byla jsem vděčná za jakoukoli pomoc, kterou mi mohli nabídnout moji rodiče.
After graduating from university, I participated in a year-long national service program, earning a $5,000 award that went toward repaying my loans.	Po skončení univerzity jsem se zúčastnila ročního programu národní služby, získala jsem odměnu 5 tisíc dolarů, která šla na splacení půjčky.
In the end, it took me eleven years to repay my student loans.	Dohromady mi trvalo splatit mou studentskou půjčku jedenáct let.
I made my final payment on July 3 of this year.	Poslední platbu jsem poslala letos 3. července.
Today, US students leave university with an average of $29,000 in debt.	V dnešní době opouštějí američtí studenti univerzity s průměrným dluhem 29 tisíc dolarů (700 tisíc Kč).
That figure goes up for students who attend universities in larger cities—the average graduate in Washington, D.C. carries a whopping $41,000 of student loan debt.	Toto číslo je vyšší v případě studentů navštěvující univerzity ve velkých městech – průměrný absolvent ve Washingtonu, D.C. dluží na studentských půjčkách děsivých 41 tisíc dolarů (jeden milión korun).
This state of affairs has led to what many pundits and scholars in the US are calling a “crisis,” with those hardest hit often students with smaller debts but dismal job prospects.	Tento stav vedl podle mnohých amerických odborníku a akademiků ke „krizi“, která nejhůře postihuje studenty s menšími dluhy, ale špatnými vyhlídkami na získání práce.
For young graduates, the unemployment rate last year was 8.5%.	U mladých absolventů činila loňská nezaměstnanost 8,5 %.
The math is simple: If recent graduates can’t get jobs, they can’t repay their loans.	Čísla mluví jasně – pokud čerství absolventi neseženou práci, nemohou splatit své půjčky.
Shortly after I moved to Germany in 2014, the state of Lower Saxony became the last region to nix tuition fees, making university education free for all, including non-citizens.	Krátce poté, co jsem se v roce 2014 přestěhovala do Německa, byla spolková země Dolní Sasko posledním regionem, který zrušil školné a zajistil tak univerzitní vzdělání všem zdarma, a to i občanům jiných států.
Several other European countries (such as Finland and Slovenia) offer free university education, as do Brazil and Argentina.	Několik dalších evropských států (jako Finsko a Slovinsko) nabízí univerzitní vzdělání zdarma, stejně tak Brazílie a Argentina.
It’s hard to underestimate what this idea means to an American.	Taková myšlenka je z pohledu Američanů nedocenitelná.
From the time we’re old enough to dream about college, those of us without means are also worrying about how we’ll pay for it, while others can’t fathom being able to scrape together enough just to afford the down payments.	Od doby dospívání sníme o univerzitě. Ti z nás, kteří nemají prostředky, si také dělají starosti, jak univerzitu zaplatí, někteří prostě nenajdou způsob, jak nashromáždit alespoň peníze, které je potřeba složit před obdržením půjčky.
In a country where 1.2 million primary and secondary school students are homeless, a college education is an extraordinary privilege.	V zemi, kde je 1,2 miliónu studentů základních a středních škol bez domova, představuje univerzitní vzdělání zvláštní privilegium.
Although the Obama administration has made significant changes to the way student loans work, for many, it’s still not enough.	Ačkoli Obamova vláda provedla významné úpravy ve způsobu, kterým studentské půjčky fungují, stále to ještě není dost.
A four-year university education in the US costs between $40,000 per year on the low end (for a student attending a public university in his or her home state) to more than $125,000 for students attending private universities—and that’s only tuition fees.	Čtyřleté univerzitní vzdělání v USA stojí od 40 tisíc dolarů (1 milión Kč) pro studenty navštěvující veřejné univerzity ve svých státech k více než 125 tisícům dolarů (3 milióny Kč) pro studenty soukromých univerzit – a to mluvíme pouze o školném.
Add to that the cost of housing and other life necessities, and it’s no surprise that students are opting out altogether.	K tomu se přidává cena bydlení a další životní náklady, takže není divu, že spousta studentů se raději rozhodne na univerzitu nenastoupit.
Which is fine—so long as it’s truly a choice.	Něco takového je samozřejmě zcela v pořádku – pokud ovšem opravdu existuje možnost volby.
But in today’s economic environment, it really isn’t.	V dnešním ekonomickém prostředí ale taková volba prakticky neexistuje.
Last year, university enrollment in the US fell by nearly half a million.	Loni poklesl počet přihlášek na vysokou školu v USA o téměř půl miliónu.
Economists say that when the economy is doing well, fewer people attend colleges and universities, but when it isn’t, higher education becomes a “safe harbor.”	Ekonomové tvrdí, že když se ekonomice daří dobře, méně lidí studuje na univerzitách, pokud je naopak ekonomika v problémech, ze vzdělání se stává „bezpečný přístav“.
In other words, young people are choosing the most likely path to self-sufficiency.	Jinými slovy si mladí lidé vybírají pravděpodobnější cestu k soběstačnosti.
And yet, with so many jobs requiring a four-year degree, despite the high cost of attendance, not attending university can, in the long run, cost so much more in lost wages.	Ale v prostředí, kde mnoho zaměstnání vyžaduje vysokoškolské vzdělání, se může neabsolvování univerzity i přes vysokou finanční náročnost citelně odrazit v platu.
The Pew Research Center estimates the earning gap between a high school graduate and a graduate of a four-year college or university is around $17,500.	Organizace Pew Research Center odhaduje mezeru mezi výdělkem středoškoláka a vysokoškoláka na přibližně 17 500 dolarů (420 tisíc Kč) ročně.
We should all be able to choose our own path.	Všichni bychom měli dostat možnost zvolit si vlastní cestu.
University isn’t for everyone, nor should it be.	Univerzita není pro každého a ani by neměla být.
But the choice, the ability to attend should absolutely be a right extended to all, without the burden of decades of debt.	Ale možnost volby, zda se na vysokou školu přihlásíme, by měla být umožněna všem, bez rizika splácení dluhů po několik desetiletí.
Pope Francis in Latin America: 'Ideologies End Badly, They Serve No Purpose' · Global Voices	Papež František v Latinské Americe: „Ideologie končí špatně, nejsou užitečné“
Pope Francis concluded his eight day tour of South America, where he held mass in the three countries he visited: Ecuador, Bolivia and Paraguay.	Papež František završil svou osmidenní cestu po Jižní Americe, během které sloužil několik mší ve třech zemích – Ekvádoru, Bolívii a Paraguayi.
The pontiff's message centered on peace and the most needy.	Jeho poselství se týkalo míru a nejpotřebnějších.
He also advocated "playing cleanly and staying clear of corruption."	Také žádal „čistou hru a vyvarování se korupce“.
But it was during the close of the tour in Asuncion on Saturday, July 11 where he gave one of the most political speeches of his trip stating:	Jeden z nejpolitičtějších projevů své cesty ovšem pronesl až k jejímu závěru – v sobotu 11. července ve venezuelském městě La Asunción. Během něho řekl:
Ideologies end badly; they serve no purpose.	Ideologie končí špatně, nejsou užitečné.
Ideologies have a relationship to the people that is absent, unhealthy or evil. Ideologies don't take into account the people.	Ideologie mají buď neúplný, nemocný, nebo špatný vztah k lidu.
In the last century ideologies have ended in dictatorships. think of the people, but don't let the people think.	Ideologie neuznávají lid. V minulém století skočily ideologie diktaturami, myslely za lid, nenechaly ho myslet samostatně.
From Village Girl to World Ultramarathon Champion: The Inspiring Story of Nepal's Mira Rai · Global Voices	Z vesnické dívky světovou hvězdou ultramaratonu: Inspirující příběh Miry Rai z Nepálu
Mira Rai, trail runner from Nepal.	Nepálská běžkyně Mira Rai.
Image by Flickr user rpb1001.	Zdroj fotografie: uživatel Flickru rpb1001.
CC BY-NC-ND 2.0	(CC BY-NC-ND 2.0)
Trail running, one of the difficult and enduring sports, is not everyone’s cup of tea.	Trail running neboli horský běh je náročným vytrvalostním sportem, který není pro každého.
However, it comes natural to Nepal’s Mira Rai.	Avšak pro Miru Rai z Nepálu je něčím zcela přirozeným.
Recently, she won the 80-kilometre Mont-Blanc race, recognised as one of the most technical and difficult races in France, completing the distance in 12 hours and 32 minutes.	V červnu vyhrála jeden z fyzicky i technicky nejnáročnějších běžeckých závodů ve Francii – Mont-Blanc 80km, a to v čase 12 hodin a 32 minut.
Former Prime Minister Baburam Bhattarai congratulated Mira on Twitter:	Bývalý nepálský předseda vlády Baburam Bhattarai jí na Twitteru pogratuloval:
Congratulations Mira Rai on winning international marathon.	Blahopřeji Mire Rai k vítězství v mezinárodním maratonu.
Disqualified in the army integration, the former…	Vyloučena ze začlenění do armády, bývalá ...
Having joined the Maoist rebel army as a teenager, she was disqualified during the army integration process.	Ve čtrnácti letech se připojila k maoistické povstalecké armádě, přičemž později jí nebylo umožněno začlenit se do regulérní nepálské armády, do níž byli na základě mírové dohody integrováni bývalí povstalci.
Introduced to trail running just a year and few months ago, she is poised to become one of the finest ever athletes in trail running.	Přestože s trail runningem začala teprve před rokem a pár měsíci, je Mira na dobré cestě stát se jednou z nejlepších běžkyň.
Her sports journey started with the Himalayan Outdoor Festival 50-kilometre race in Kathmandu in March 2014.	Svou běžeckou kariéru zahájila v březnu 2014 padesátikilometrovým závodem Himalayan Outdoor Festival v Káthmándú a bez velké přípravy zvítězila.
She won without much preparation and went on to win the Mustang Trail Race the following April.	V dubnu pak vyhrála i závod Mustang Trail Race.
Outside Nepal, she began her winning spree with Sellaronda Trail Race (57 kilometres) and Trail Degli Eroi (83 kilometres) in Italy in September 2014.	Ve svém vítězném tažení pokračovala i mimo Nepál, v září 2014 v Itálii zvítězila v závodech Sellaronda Trail Race (57 kilometrů) a Trail Degli Eroi (83 kilometrů).
In October, she won the 50-kilometre Ultra Marathon Mountain Race in Hong Kong.	V říjnu pak vyhrála padesátikilometrový závod Ultra Marathon Mountain Race v Hongkongu.
Since then she has never looked back.	A dál vítězí.
Lloyd Belcher, a photographer and filmmaker based in Hong Kong, tweeted:	Lloyd Belcher, fotograf a filmař žijící v Hongkongu, tweetoval:
In one of the interviews, she says: As a young girl I was not very interested in doing household chores, which is why my mother gave me the physical tasks like bringing water from the river, which is two hours down and three hours back home.	Jako malá holka jsem vůbec neměla ráda domácí práce, a tak mě maminka úkolovala těžkou fyzickou prací, třeba nošením vody z řeky, což bylo dvě hodiny cesty dolů k řece a tři hodiny zpátky domů.
I also used to carry a bag of rice to the market to sell and bring money home.	Také jsem nosívala pytle s rýží na trh, ty jsem prodala a vrátila se domů s penězi.
I grew up running.	Své dětství jsem proběhala.
She trains hard and that keeps her fit and strong.	Tvrdým tréninkem se Mira udržuje v dobré kondici.
Her daily routine comprises waking up early, running 10-12 kilometres in the morning and 10-12 kilometres in the evening.	Každý den velmi časně vstává, ráno i večer běhá deset až dvanáct kilometrů.
She also does rock climbing and cycling.	Také leze po skalách a jezdí na kole.
Mira, now an established name in trail running, is an inspiration to aspiring ultra-marathoners.	Mira, dnes již známé jméno ve světě trail runningu, je vzorem pro další ultramaratonce.
And not to forget, the millions of boys and girls back in Nepal for whom climbing up and down the treacherous pathways in the hills carrying loads on their backs is natural.	Stejně tak je vzorem i milionům chlapců a dívek, pro něž je zdolávání zrádných stezek místních kopců s nákladem na zádech každodenní záležitostí.
She has a precious piece of advice for them:	A Mira pro ně má cennou radu:
'Opportunity is like a leaf on a river, if you don't grab it fast enough then its gone forever!' - #MiraRai #YoungBodyOldSoul — peterj (@peterjohnmoses) July 9, 2015	„Příležitost je jako list stromu plovoucí v řece, pokud ho rychle nechytnete, navždy zmizí!“
Travel Back in Time With These Photos of Early 20th-Century Cambodia · Global Voices	Cesta zpět časem s fotografiemi Kambodže ze začátku 20. století
Elephants in front of the Royal Palace	Sloni před Královským palácem
The French Archives' nationales de outré-mer (Centre for Overseas Archives) has digitized thousands of photos in its collection, including historic documents related to French Indochina.	Francouzská organizace Archives nationales de outré-mer (Národní archiv pro zámoří) digitalizovala tisíce fotografií své sbírky včetně historických dokumentů týkajících se Francouzské Indočíny.
We searched the digital library and found rare images of Cambodia in the 1920s and 1930s.	Prošli jsme digitální knihovnu a našli výjimečné snímky Kambodže z 20. a 30. let dvacátého století.
Cambodia became a French protectorate in 1867 and gained its independence in 1953.	Kambodža se stala francouzským protektorátem v roce 1867, nezávislost získala v roce 1953.
The photos reveal everyday life in Cambodia during French colonial rule.	Fotografie odhalují každodenní život během francouzské koloniální nadvlády.
They are significant resources for those who are interested in learning more not only about Cambodia’s colonial past but also its rich culture.	Jsou významným zdrojem pro ty, kteří se chtějí dozvědět více nejen o koloniální minulosti Kambodže, ale také o její bohaté kultuře.
Some of the rural scenes are familiar but many of the urban landscapes featured in the digital archives are already gone, evidence of the rapid evolution of Phnom Penh and other cities of Cambodia.	Některé venkovské scény mohou na znalce Kambodže působit povědomě, městská panoramata zachycená na fotografiích již ale zmizela, což poukazuje na rychlý vývoj metropole Phnompenhu i dalších kambodžských měst.
Below are some of the photos that highlight the charm of old Cambodia, which was once known as Pearl of Asia:	Níže přetiskujeme fotografie zachycující kouzlo staré Kambodže, která byla kdysi známá jako „Perla Asie“.
Ruins of Angkor	Ruiny Angkoru
Aerial view of Angkor Wat temple	Vzdušný pohled na chrám Angkor Wat
Phnom Penh public library	Veřejná knihovna Phnompenhu

On 10 June, the European Parliament adopted a resolution backed by the EPP, criticising the Hungarian government’s actions on immigration.

Evropský parlament přijal 10. června rezoluci podpořenou EPP, která kritizuje opatření maďarské vlády proti imigraci.

The resolution noted:

V rezoluci stojí:

that these recent developments have led to concerns regarding the principles of the rule of law, democracy and fundamental rights in Hungary over the past year, which, taken together, could represent an emerging systemic threat to the rule of law in this Member State

tyto nedávné události vedou ke znepokojení, pokud jde o dodržování zásad právního státu, demokracie a lidských práv v Maďarsku za poslední rok, a společně mohou představovat vznikající systémové ohrožení právního státu v této členské zemi

The government’s billboard campaign also ran parallel to World Refugee Day on 20 June, dedicated to raising awareness to the plight of refugees around the world.

Vládní kampaň běžela také paralelně se Světovým dnem uprchlíků (20. června), který byl věnován zvyšování povědomí o vážné situaci uprchlíků po celém světě.

To mark the day, the regional office of the United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR) in Budapest showcased individual refugees, who have successfully integrated into Hungarian society.

Na počest tohoto dne představilo regionální zastoupení Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Budapešti jednotlivé uprchlíky, kterým se podařilo úspěšně integrovat do maďarské společnosti.

These images stand in stark contrast to the fear-mongering attitude of the government.

Tyto obrázky stály v ostrém kontrastu s postojem vlády, která šíří strach.

"The only problem is I miss my family so much it sometimes hurts.

„Jediný problém je, že mi někdy rodina tolik chybí, až to bolí.

I miss my parents, my little sister and brother" a 19-year-old Zeeshant, who plays for the little-known Hungarian national cricket team, told the UNHCR's campaign.

Chybí mi rodiče, mladší sestra a bratr,“ řekl pro kampaň UNHCR devatenáctiletý Zeeshant, který hraje pro nepříliš známý maďarský národní kriketový tým.

He was forced to leave Pakistan because of the Taliban threat and travelled for nine months to arrive to Hungary in the cargo container of a truck.

Musel opustit Pákistán kvůli ohrožení Tálibánem a cestoval devět měsíců, aby dorazil do Maďarska v nákladním prostoru kamionu.

"This is the country for which I want to play well." Image courtesy UNHCR

„Tohle je země, pro kterou chci hrát dobře.“ Obrázek UNHCR

Sophie, who is from Togo, West Africa, works at a state-run kindergarten.

Sophie z Toga v západní Africe pracuje ve státní mateřské školce. Uprchla, aby se vyhnula nucené ženské obřízce.

She fled to escape forced female genital mutilation and would like to become a Hungarian citizen, according to the UNHCR campaign, but her application has been rejected twice. "I contribute to Hungary because I work and I pay taxes.

Chtěla by se stát občankou Maďarska, ale její žádost byla dvakrát zamítnuta, jak uvádí kampaň UNHCR. „Přispívám Maďarsku, protože pracuji a platím daně.

I help children to learn to be open to foreigners and to people who are different,” she said.

Pomáhám dětem učit se být otevřený k cizincům a lidem, kteří jsou odlišní,“ říká.

"Children are full of trust, they are not prejudiced." Image courtesy UNHCR

„Děti jsou plné důvěry, nemají předsudky.“ Obrázek UNHCR

Despite international condemnation and the rebellious attitude of many Hungarians, the government is pushing forward with its anti-immigration agenda.

I přes mezinárodní kritiku a odmítavý postoj mnohých Maďarů pokračuje vláda v prosazování své antiimigrační politiky.

On 17 June, the Hungarian government announced its plan to erect a four-metre-high fence on its border with Serbia.

Dne 17. června představila plán na vybudování čtyřmetrové zdi na hranicích se Srbskem.

As usual, memes quickly popped up to remind us:

Jako obvykle se objevila na internetu řada vtipných obrázků.

"There's always further to fall!" Image widely circulated online.

„Vždycky můžeme spadnout hlouběji!“Obrázek kolující online.

The Unbearable Heaviness of American Student Debt · Global Voices

Nesnesitelná tíže amerického studentského dluhu

The state of US student debt, as presented by a participant on Day 3 of the protest Occupy Wall Street in Manhattan's Zuccotti Park.

„Jsem student s dluhem na školném vyšším než 25 tisíc dolarů (600 tisíc Kč).“ Třetí den protestů Occupy Wall Street, Zuccotti Park v Manhattanu.

Photo by David Shankbone (CC BY 3.0)

Autorem fotografie je David Shankbone (CC BY 3.0).

When I was 17, and applying to university, my parents told me we’d be splitting the cost.

Když mi bylo 17 a hlásila jsem se na univerzitu, řekli mi rodiče, že se budeme o náklady dělit.

For me, and for them, this meant taking out US federal loans that would be repaid over the next decade or more.

Pro mě i pro ně to znamenalo vzít si americkou federální půjčku, která bude splacena během následujících deseti nebo více let.

I was relatively lucky.

Měla jsem poměrně štěstí.

As a lower-income student, I was eligible for a federal Pell Grant, and was accepted into an excellent state university which, at the time, cost just a little more than $10,000 per year in tuition fees.

Jako student s nízkým příjmem jsem měla nárok na Pellův grant a byla jsem přijata na výbornou státní univerzitu, která ve své době požadovala školné jen o něco vyšší než 10 tisíc dolarů (250 tisíc Kč) ročně.

I kept my debt down by working part-time to cover expenses, and was grateful for any help my parents could offer.

Svůj dluh jsem snižovala prací na částečný úvazek a byla jsem vděčná za jakoukoli pomoc, kterou mi mohli nabídnout moji rodiče.

After graduating from university, I participated in a year-long national service program, earning a $5,000 award that went toward repaying my loans.

Po skončení univerzity jsem se zúčastnila ročního programu národní služby, získala jsem odměnu 5 tisíc dolarů, která šla na splacení půjčky.

In the end, it took me eleven years to repay my student loans.

Dohromady mi trvalo splatit mou studentskou půjčku jedenáct let.

I made my final payment on July 3 of this year.

Poslední platbu jsem poslala letos 3. července.

Today, US students leave university with an average of $29,000 in debt.

V dnešní době opouštějí američtí studenti univerzity s průměrným dluhem 29 tisíc dolarů (700 tisíc Kč).

That figure goes up for students who attend universities in larger cities—the average graduate in Washington, D.C. carries a whopping $41,000 of student loan debt.

Toto číslo je vyšší v případě studentů navštěvující univerzity ve velkých městech – průměrný absolvent ve Washingtonu, D.C. dluží na studentských půjčkách děsivých 41 tisíc dolarů (jeden milión korun).

This state of affairs has led to what many pundits and scholars in the US are calling a “crisis,” with those hardest hit often students with smaller debts but dismal job prospects.

Tento stav vedl podle mnohých amerických odborníku a akademiků ke „krizi“, která nejhůře postihuje studenty s menšími dluhy, ale špatnými vyhlídkami na získání práce.

For young graduates, the unemployment rate last year was 8.5%.

U mladých absolventů činila loňská nezaměstnanost 8,5 %.

The math is simple: If recent graduates can’t get jobs, they can’t repay their loans.

Čísla mluví jasně – pokud čerství absolventi neseženou práci, nemohou splatit své půjčky.

Shortly after I moved to Germany in 2014, the state of Lower Saxony became the last region to nix tuition fees, making university education free for all, including non-citizens.

Krátce poté, co jsem se v roce 2014 přestěhovala do Německa, byla spolková země Dolní Sasko posledním regionem, který zrušil školné a zajistil tak univerzitní vzdělání všem zdarma, a to i občanům jiných států.

Several other European countries (such as Finland and Slovenia) offer free university education, as do Brazil and Argentina.

Několik dalších evropských států (jako Finsko a Slovinsko) nabízí univerzitní vzdělání zdarma, stejně tak Brazílie a Argentina.

It’s hard to underestimate what this idea means to an American.

Taková myšlenka je z pohledu Američanů nedocenitelná.

From the time we’re old enough to dream about college, those of us without means are also worrying about how we’ll pay for it, while others can’t fathom being able to scrape together enough just to afford the down payments.

Od doby dospívání sníme o univerzitě. Ti z nás, kteří nemají prostředky, si také dělají starosti, jak univerzitu zaplatí, někteří prostě nenajdou způsob, jak nashromáždit alespoň peníze, které je potřeba složit před obdržením půjčky.

In a country where 1.2 million primary and secondary school students are homeless, a college education is an extraordinary privilege.

V zemi, kde je 1,2 miliónu studentů základních a středních škol bez domova, představuje univerzitní vzdělání zvláštní privilegium.

Although the Obama administration has made significant changes to the way student loans work, for many, it’s still not enough.

Ačkoli Obamova vláda provedla významné úpravy ve způsobu, kterým studentské půjčky fungují, stále to ještě není dost.

A four-year university education in the US costs between $40,000 per year on the low end (for a student attending a public university in his or her home state) to more than $125,000 for students attending private universities—and that’s only tuition fees.

Čtyřleté univerzitní vzdělání v USA stojí od 40 tisíc dolarů (1 milión Kč) pro studenty navštěvující veřejné univerzity ve svých státech k více než 125 tisícům dolarů (3 milióny Kč) pro studenty soukromých univerzit – a to mluvíme pouze o školném.

Add to that the cost of housing and other life necessities, and it’s no surprise that students are opting out altogether.

K tomu se přidává cena bydlení a další životní náklady, takže není divu, že spousta studentů se raději rozhodne na univerzitu nenastoupit.

Which is fine—so long as it’s truly a choice.

Něco takového je samozřejmě zcela v pořádku – pokud ovšem opravdu existuje možnost volby.

But in today’s economic environment, it really isn’t.

V dnešním ekonomickém prostředí ale taková volba prakticky neexistuje.

Last year, university enrollment in the US fell by nearly half a million.

Loni poklesl počet přihlášek na vysokou školu v USA o téměř půl miliónu.

Economists say that when the economy is doing well, fewer people attend colleges and universities, but when it isn’t, higher education becomes a “safe harbor.”

Ekonomové tvrdí, že když se ekonomice daří dobře, méně lidí studuje na univerzitách, pokud je naopak ekonomika v problémech, ze vzdělání se stává „bezpečný přístav“.

In other words, young people are choosing the most likely path to self-sufficiency.

Jinými slovy si mladí lidé vybírají pravděpodobnější cestu k soběstačnosti.

And yet, with so many jobs requiring a four-year degree, despite the high cost of attendance, not attending university can, in the long run, cost so much more in lost wages.

Ale v prostředí, kde mnoho zaměstnání vyžaduje vysokoškolské vzdělání, se může neabsolvování univerzity i přes vysokou finanční náročnost citelně odrazit v platu.

The Pew Research Center estimates the earning gap between a high school graduate and a graduate of a four-year college or university is around $17,500.

Organizace Pew Research Center odhaduje mezeru mezi výdělkem středoškoláka a vysokoškoláka na přibližně 17 500 dolarů (420 tisíc Kč) ročně.

We should all be able to choose our own path.

Všichni bychom měli dostat možnost zvolit si vlastní cestu.

University isn’t for everyone, nor should it be.

Univerzita není pro každého a ani by neměla být.

But the choice, the ability to attend should absolutely be a right extended to all, without the burden of decades of debt.

Ale možnost volby, zda se na vysokou školu přihlásíme, by měla být umožněna všem, bez rizika splácení dluhů po několik desetiletí.

Pope Francis in Latin America: 'Ideologies End Badly, They Serve No Purpose' · Global Voices

Papež František v Latinské Americe: „Ideologie končí špatně, nejsou užitečné“

Pope Francis concluded his eight day tour of South America, where he held mass in the three countries he visited: Ecuador, Bolivia and Paraguay.

Papež František završil svou osmidenní cestu po Jižní Americe, během které sloužil několik mší ve třech zemích – Ekvádoru, Bolívii a Paraguayi.

The pontiff's message centered on peace and the most needy.

Jeho poselství se týkalo míru a nejpotřebnějších.

He also advocated "playing cleanly and staying clear of corruption."

Také žádal „čistou hru a vyvarování se korupce“.

But it was during the close of the tour in Asuncion on Saturday, July 11 where he gave one of the most political speeches of his trip stating:

Jeden z nejpolitičtějších projevů své cesty ovšem pronesl až k jejímu závěru – v sobotu 11. července ve venezuelském městě La Asunción. Během něho řekl:

Ideologies end badly; they serve no purpose.

Ideologie končí špatně, nejsou užitečné.

Ideologies have a relationship to the people that is absent, unhealthy or evil. Ideologies don't take into account the people.

Ideologie mají buď neúplný, nemocný, nebo špatný vztah k lidu.

In the last century ideologies have ended in dictatorships. think of the people, but don't let the people think.

Ideologie neuznávají lid. V minulém století skočily ideologie diktaturami, myslely za lid, nenechaly ho myslet samostatně.

From Village Girl to World Ultramarathon Champion: The Inspiring Story of Nepal's Mira Rai · Global Voices

Z vesnické dívky světovou hvězdou ultramaratonu: Inspirující příběh Miry Rai z Nepálu

Mira Rai, trail runner from Nepal.

Nepálská běžkyně Mira Rai.

Image by Flickr user rpb1001.

Zdroj fotografie: uživatel Flickru rpb1001.

CC BY-NC-ND 2.0

(CC BY-NC-ND 2.0)

Trail running, one of the difficult and enduring sports, is not everyone’s cup of tea.

Trail running neboli horský běh je náročným vytrvalostním sportem, který není pro každého.

However, it comes natural to Nepal’s Mira Rai.

Avšak pro Miru Rai z Nepálu je něčím zcela přirozeným.

Recently, she won the 80-kilometre Mont-Blanc race, recognised as one of the most technical and difficult races in France, completing the distance in 12 hours and 32 minutes.

V červnu vyhrála jeden z fyzicky i technicky nejnáročnějších běžeckých závodů ve Francii – Mont-Blanc 80km, a to v čase 12 hodin a 32 minut.

Former Prime Minister Baburam Bhattarai congratulated Mira on Twitter:

Bývalý nepálský předseda vlády Baburam Bhattarai jí na Twitteru pogratuloval:

Congratulations Mira Rai on winning international marathon.

Blahopřeji Mire Rai k vítězství v mezinárodním maratonu.

Disqualified in the army integration, the former…

Vyloučena ze začlenění do armády, bývalá ...

Having joined the Maoist rebel army as a teenager, she was disqualified during the army integration process.

Ve čtrnácti letech se připojila k maoistické povstalecké armádě, přičemž později jí nebylo umožněno začlenit se do regulérní nepálské armády, do níž byli na základě mírové dohody integrováni bývalí povstalci.

Introduced to trail running just a year and few months ago, she is poised to become one of the finest ever athletes in trail running.

Přestože s trail runningem začala teprve před rokem a pár měsíci, je Mira na dobré cestě stát se jednou z nejlepších běžkyň.

Her sports journey started with the Himalayan Outdoor Festival 50-kilometre race in Kathmandu in March 2014.

Svou běžeckou kariéru zahájila v březnu 2014 padesátikilometrovým závodem Himalayan Outdoor Festival v Káthmándú a bez velké přípravy zvítězila.

She won without much preparation and went on to win the Mustang Trail Race the following April.

V dubnu pak vyhrála i závod Mustang Trail Race.

Outside Nepal, she began her winning spree with Sellaronda Trail Race (57 kilometres) and Trail Degli Eroi (83 kilometres) in Italy in September 2014.

Ve svém vítězném tažení pokračovala i mimo Nepál, v září 2014 v Itálii zvítězila v závodech Sellaronda Trail Race (57 kilometrů) a Trail Degli Eroi (83 kilometrů).

In October, she won the 50-kilometre Ultra Marathon Mountain Race in Hong Kong.

V říjnu pak vyhrála padesátikilometrový závod Ultra Marathon Mountain Race v Hongkongu.

Since then she has never looked back.

A dál vítězí.

Lloyd Belcher, a photographer and filmmaker based in Hong Kong, tweeted:

Lloyd Belcher, fotograf a filmař žijící v Hongkongu, tweetoval:

In one of the interviews, she says: As a young girl I was not very interested in doing household chores, which is why my mother gave me the physical tasks like bringing water from the river, which is two hours down and three hours back home.

Jako malá holka jsem vůbec neměla ráda domácí práce, a tak mě maminka úkolovala těžkou fyzickou prací, třeba nošením vody z řeky, což bylo dvě hodiny cesty dolů k řece a tři hodiny zpátky domů.

I also used to carry a bag of rice to the market to sell and bring money home.

Také jsem nosívala pytle s rýží na trh, ty jsem prodala a vrátila se domů s penězi.

I grew up running.

Své dětství jsem proběhala.

She trains hard and that keeps her fit and strong.

Tvrdým tréninkem se Mira udržuje v dobré kondici.

Her daily routine comprises waking up early, running 10-12 kilometres in the morning and 10-12 kilometres in the evening.

Každý den velmi časně vstává, ráno i večer běhá deset až dvanáct kilometrů.

She also does rock climbing and cycling.

Také leze po skalách a jezdí na kole.

Mira, now an established name in trail running, is an inspiration to aspiring ultra-marathoners.

Mira, dnes již známé jméno ve světě trail runningu, je vzorem pro další ultramaratonce.

And not to forget, the millions of boys and girls back in Nepal for whom climbing up and down the treacherous pathways in the hills carrying loads on their backs is natural.

Stejně tak je vzorem i milionům chlapců a dívek, pro něž je zdolávání zrádných stezek místních kopců s nákladem na zádech každodenní záležitostí.

She has a precious piece of advice for them:

A Mira pro ně má cennou radu:

'Opportunity is like a leaf on a river, if you don't grab it fast enough then its gone forever!' - #MiraRai #YoungBodyOldSoul — peterj (@peterjohnmoses) July 9, 2015

„Příležitost je jako list stromu plovoucí v řece, pokud ho rychle nechytnete, navždy zmizí!“

Travel Back in Time With These Photos of Early 20th-Century Cambodia · Global Voices

Cesta zpět časem s fotografiemi Kambodže ze začátku 20. století

Elephants in front of the Royal Palace

Sloni před Královským palácem

The French Archives' nationales de outré-mer (Centre for Overseas Archives) has digitized thousands of photos in its collection, including historic documents related to French Indochina.

Francouzská organizace Archives nationales de outré-mer (Národní archiv pro zámoří) digitalizovala tisíce fotografií své sbírky včetně historických dokumentů týkajících se Francouzské Indočíny.

We searched the digital library and found rare images of Cambodia in the 1920s and 1930s.

Prošli jsme digitální knihovnu a našli výjimečné snímky Kambodže z 20. a 30. let dvacátého století.

Cambodia became a French protectorate in 1867 and gained its independence in 1953.

Kambodža se stala francouzským protektorátem v roce 1867, nezávislost získala v roce 1953.

The photos reveal everyday life in Cambodia during French colonial rule.

Fotografie odhalují každodenní život během francouzské koloniální nadvlády.

They are significant resources for those who are interested in learning more not only about Cambodia’s colonial past but also its rich culture.

Jsou významným zdrojem pro ty, kteří se chtějí dozvědět více nejen o koloniální minulosti Kambodže, ale také o její bohaté kultuře.

Some of the rural scenes are familiar but many of the urban landscapes featured in the digital archives are already gone, evidence of the rapid evolution of Phnom Penh and other cities of Cambodia.

Některé venkovské scény mohou na znalce Kambodže působit povědomě, městská panoramata zachycená na fotografiích již ale zmizela, což poukazuje na rychlý vývoj metropole Phnompenhu i dalších kambodžských měst.

Below are some of the photos that highlight the charm of old Cambodia, which was once known as Pearl of Asia:

Níže přetiskujeme fotografie zachycující kouzlo staré Kambodže, která byla kdysi známá jako „Perla Asie“.

Ruins of Angkor

Ruiny Angkoru

Aerial view of Angkor Wat temple

Vzdušný pohled na chrám Angkor Wat

Phnom Penh public library

Veřejná knihovna Phnompenhu