gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Chad Air Force Sukhoi Su-25 at N'djamena Airport CC-BY-4.0 license.	Čadský letoun Suchoj Su-25 na letišti N'djamena.
Wikimedia commons.	Z Wikipedie, licence CC-BY-4.0.
The man who triggered a bomb on July 11 was disguised as a veiled woman to conceal the explosives.	Muž, který odpálil bombu z 11. července, byl přestrojen za ženu v závoji, aby skryl výbušniny.
In light of this information, the government of Chad has decided to ban the veil to prevent similar attacks.	Ve světle této informace se čadská vláda rozhodla zakázat závoje, aby podobným útokům předešla.
The consequences of the Boko Haram insurgency have massively strained the region's stability, especially in Chad, whose military power was the foundation of peacekeeping in Sahel.	Útoky Boko Haram mají na Čad – jehož armáda je základem pro udržování míru v sahelské oblasti – značně destabilizují vliv.
In recent months, Chad has already been rocked by student protests and the June 20 start of the trial of former leader Hissen Habre.	V nedávných měsících byl Čad také zasažen studentskými protesty a 20. června začal soud s bývalým diktátorem Hissène Habrém.
The current situation in Niger	Současná situace v Nigeru
"Landscape Diffa region Niger" by Roland Hunziker.	Nigerská oblast Diffa.
CC 2.0 via Wikimedia Commons.	Autorem fotografie je Roland Hunziker, z Wikipedie, licence CC 2.0.
The Boko Haram insurgency has forced tens of thousands across the border into Niger's arid southeastern region of Diffa, aggravating an already dire humanitarian crisis.	Útoky Boko Haram donutily desítky tisíc lidí utéci do vyprahlého nigerského regionu Diffa na jihovýchodě země, což dále zhoršilo již hlubokou humanitární krizi.
The flood of refugees comes as Niger declares a state of emergency to tackle an insurgency that has brought Diffa's economy to a standstill and left much of the population vulnerable.	K uprchlické krizi dochází v době, kdy Niger vyhlašuje stav nouze, aby se pokusil zlepšit špatnou ekonomickou situaci tohoto regionu, která ohrožuje mnoho lidí.
The current situation in Nigeria	Současná situace v Nigérii
Prior to the March 2015 elections, the Nigerian Army had considerable gains in repelling Boko Haram.	Před volbami v roce 2015 dosáhla nigerijská armáda značných úspěchů při odrážení útoků Boko Haram.
However, a renewed offensive by Boko Haram appears to be underway, ahead of the inauguration of President Buhari's new government. This is despite the fact that one of Buhari's first actions was to move the nation's command headquarters of the military from the capital Abuja to Maiduguri, in Borno State—a hotpot of the Boko Haram insurgency.	Podle všeho ale právě dochází k nové ofenzivě džihádistů, a to před inaugurací nové vlády prezidenta Buhariho – navzdory tomu, že jedním z prvních Buhariho rozhodnutí bylo převést armádní ústředí z hlavního města Abuji do Maiduguri ve státě Borno, místa zvýšeného výskytu Boko Haram.
Reported explosion in #Gombe, northeast #Nigeria.	Hlášeny exploze z Gombe v severovýchodní Nigérii.
Nonetheless, the new government has pushed a great deal for international counterterrorist assistance, as evidenced by President Buhari's recent meetings with the presidents of Chad, Cameroon, and Niger.	Nová vláda ovšem významným způsobem podporuje mezinárodní protiteroristické tažení, jak je možné vidět na nedávných setkáních prezidenta Buhariho s prezidenty Čadu, Kamerunu a Nigeru.
Buhari has sought and received assurances of assistance from the G7 and the United States, where he is currently on a state visit.	Buhari úspěšně usiloval o příslib pomoci ze strany skupiny G7 a USA, ve kterých je v současnosti na státní návštěvě.
Buhari promised to negotiate with the insurgents, if that would lead to the release of the 200 abducted Chibok girls, kidnapped more than a year ago:	Buhari také slíbil, že bude vyjednávat s povstalci, pokud to povede k propuštění 200 dívek z Chiboku, které byly uneseny více než před rokem:
If we are convinced that we can have the girls, why not, we can negotiate.	Pokud budeme přesvědčeni, že můžeme dosáhnout propuštění dívek, pak není důvod nevyjednávat.
Our goal is to have the girls.	Náš cíl je osvobodit ty dívky.
We will ask them what they want and we can free the girls; return them to their school; unite them with their parents and rehabilitate them, so, they can live a normal life.	Zeptáme se, co chtějí, a zajistíme propuštění dívek; vrátíme je do jejich školy; spojíme je s jejich rodiči a pomůžeme jim znovu vést normální život.
This post is co-authored by Nwachukwu Egbunike, Dibussi Tande, and Lova Rakotomalala.	Na tomto článku se podíleli následující autoři: Nwachukwu Egbunike, Dibussi Tande, Lova Rakotomalala
Peruvian Ministry of Education Makes 24 Indigenous Alphabets Official · Global Voices	Peruánské ministerstvo školství schvaluje abecedy 24 původních jazyků
Kindergarten students.	Žáci mateřské školy.
Ashaninka community in Pamaquiari.	Komunita Asháninků v Pamaquiari.
Photo on Flickr by user Global Humanitaria (CC BY-NC-ND 2.0).	Foto uživatele Global Humanitaria na Flickeru (CC BY-NC-ND 2.0).
The alphabets of 24 indigenous languages were made official in Peru as a result of joint efforts by the Ministry of Education and numerous indigenous communities.	Peruánské ministerstvo školství úředně schválilo abecedy 24 původních jazyků. Ty jsou výsledkem odborné práce prováděné ministerstvem ve spolupráci s původními národy, na jejich formě se obě skupiny shodly.
The documents were adopted by consensus and will be used to help preserve and improve the use of these languages, both in their written and spoken forms.	Díky jejich vzniku bude možné původní jazyky užívat a zachovávat nejen ve verbální, ale také v písemné podobě.
Thus, these 24 alphabets should be used by public entities every time they have to issue written information addressed to these ethnic groups, as it is established by the Law 29735, which regulates the use, preservation, development, recovery, foster and spread of the indigenous languages of Peru.	24 nových abeced tak má být užíváno veřejnými subjekty, když se budou chtít písemně obrátit na tyto etnické skupiny, v souladu se zákonem 29735, který upravuje užití, zachování, rozvoj, obnovení, podporu a šíření původních jazyků v Peru.
In this way, the right of children and teenagers to be educated in their own native language is respected.	Tímto způsobem se dává najevo respekt k právům dětí a dospívajících na získání vzdělání v jejich rodných jazycích.
It's been proven that this is the way they can learn better, as they feel more motivated, their cultural identity is respected, and their self-esteem becomes stronger.	Je dokázáno, že takto se naučí více, protože se cítí motivovanější, posiluje se jejich sebevědomí a respektuje jejich kulturní identita.
As usual, Twitter echoed the news:	Jak už tomu bývá, novinka se rozezněla na Twitteru:
Ministry of Education makes official the alphabets of 24 indigenous languages, which will be used by all public entities.	Ministerstvo školství úředně schvaluje abecedy 24 původních jazyků.
Why Indigenous Communities in Mexico Need Community Self-Defence · Global Voices	Vytváření domobrany: Boj původních obyvatel Mexika za rovnoprávnost
Protest in Ostula, Mexico.	Demonstrace v mexické Ostule.
Taken from the Flickr account of bradpose2, licensed under Creative Commons.	Fotografie ze serveru Flickr od uživatele bradpose2, v rámci licence Creative Commons.
Recent events in Mexico have highlighted the problem of serious human rights violations against indigenous groups.	Nedávno byla v Mexiku zaznamenána těžká porušení lidských práv domorodých obyvatel.
The most recent of these has occurred in Santa María de Ostula, Michoacán state, where the local indigenous community claims to have been the victim of an attack by the Mexican military.	Posledním případem jsou události v oblasti Santa María de Ostula ve státě Michoacán, kde byli místní domorodí obyvatelé údajně cílem útoku mexické armády během operace, která měla za účel zadržet vůdce zdejší komunitní policie.
The military apparently aimed to apprehend the leaders of a community police force and other self-defence groups operating in the region. Community police forces are not an uncommon phenomenon in Latin America.	Komunitní policie je v Latinské Americe poměrně běžným jevem a definuje se jako svépomocí organizovaný systém za účelem obrany, který se řídí místními zvyky a spadá pod své vlastní velení.
Self-organised security systems with their own managerial structures, these groups operate based on the needs of the local community. The majority of these alternative security models have arisen to address local issues that have not been resolved by institutional police forces.	Ve své většině se tyto alternativní modely bezpečnostních složek objevují, aby se věnovaly řešení místních problémů, se kterými si nedokáží poradit jednotky oficiální policie.
In Mexico, community police usually deal with problems relating to organised crime groups, which are active in various regions across the country.	Mexická komunitní policie se obvykle věnuje organizovanému zločinu, který proniká do různých částí společnosti.
According to an online petition requesting the release of Semeí Verdía Cepeda, the commander of the community police force who was arrested following recent events in Santa María de Ostula, Michoacán state:	V online petici, která v současné chvíli koluje po internetu, je požadováno propuštění Semeí Verdía Cepedy, nedávno zadrženého velitele komunitní policie:
The indigenous community of Santa María de Ostula has, along with many others in the country, repeatedly come under the attack of criminal groups, principally those connected with drug trafficking.	Domorodá komunita Santa María de Ostula, stejně jako mnoho jiných oblastí země, trpí systematickým obtěžováním ze strany zločinných skupin, zvláště těch, které jsou napojeny na obchod s drogami.
As a result of these circumstances and faced with the impotence of public and national security organisations in the country, the local residents came together to form a community police force.	Tato situace donutila místní občany, ve světle neschopnosti veřejných institucí zajistit v zemi bezpečnost, vytvořit komunitní policii.
Today, the community suffers not only at the hands of criminal groups but also at those of the Federal Police and the Army of Mexico.	Dnes již tato komunita nejen trpí pod útlakem zločinných skupin, ale také se stala terčem obtěžování ze strany federální policie a mexické armády.
This is not the first time that military forces in Mexico have been accused of excessive force or even criminal activity, particularly since they were first tasked with ensuring public safety in 2006.	Toto není poprvé, kdy jsou mexické vojenské složky obviněny z přehnaného používání násilí a podílení se na zločinných aktivitách, hlavně od té doby, kdy jim byly svěřeny úkoly týkající se veřejné bezpečnosti.
The following post from the Mexican caricaturist Helio Flores which circulated on Twitter makes reference to this fact:	Tuto skutečnost komentuje v následující kresbě mexický karikaturista Helio Flores:
"Fratricide" by @Helioflores_mex.	„Bratrovražda“, autorem je Helio Flores.
In #Ostula, Apatzingan, Tlatlaya and many other places + unsanctioned. Via @SamuelMdzM	V Ostule, Apazinganu, Tlatlaye a mnoha dalších místech, a to beztrestně.
The lack of confidence in security institutions was at least a partial factor in the decision of the people of Cherán, Michoacán to begin to govern themselves independently and resort to local defence initiatives. This same factor has likewise inspired other indigenous communities to follow Cherán's example.	Nedůvěra v oficiální instituce byla také jedním z důvodů, které vedly k tomu, že obec Chéran ve státě Michoacán zavedla vlastní vládu a zřídila orgány domobrany a že další domorodé komunity zvažují, zdá následovat tohoto příkladu.
One such community is the Zoque people of San Miguel Chimalapa, Oaxaca state, who took to their online blog to reject the municipal authorities and political parties present in the region and announce the creation of a Community Committee with the aim of defending shared territory and natural resources:	Jednou takovou komunitou je etnikum Zoque z obce San Miguel Chimalapa ve státě Oaxaca, které prostřednictvím veřejného oznámení na svém blogu vyhlásilo vytvoření komunitního výboru pro obranu společného prostoru a přírodního bohatství.
Our Committee has been created as a result of the alarm and concern we have experienced given the way in which our own local and municipal authorities have sold out to the government of Oaxaca.	Odmítá přitom místní úřady a politické strany regionu:
They have been more occupied with sharing resources, programs and projects amongst themselves, their friends and family than with the invasion, plundering and destruction of our ancestral lands and natural resources, which have thus far gone unchecked. Such struggles for independence encourage us to question the validity of the dominant political and economic system.	Náš výbor vzniká kvůli znepokojení a rozhořčení, která cítíme při pohledu na to, jak se naše vlastní komunální a obecní úřady ze San Miguel Chimalapy zaprodaly zájmům vlády státu Oaxaca a věnují se rozdělování prostředků, programů a projektů mezi sebe, své rodinné příslušníky a známé bez ohledu na beztrestné vnikání do našeho dědičného území a rabování a destrukci našich přírodních zdrojů.
There are many more examples associated with the Indigenous Peoples' Front, including the Otomí of San Francisco Xochicuautla in Mexico state, who oppose a private road project which would damage the forest and lands belonging to them; the Huichol of Wirikuta battling to protect sacred land from huge mining projects and the Yaqui tribe of Sonora, who are focusing their efforts on opposing the construction of the Independencia aqueduct given the threat it poses to the culture and livelihood of the community.	Tyto a podobné aktivity domorodých obyvatel za zrovnoprávnění shromažďuje stránka Frente de Pueblos Indígenas (V čele domorodých obyvatel), například jde o komunitu lidu Otomí ze San Francisco Xochicuautla ve státě Mexiko, která vystupuje proti projektu soukromé silnice, která by postihla místní les a území domorodého obyvatelstva; etnikum Huichol z oblasti Wirikuta, které brání své posvátné území před vpádem těžařských megaprojektů; kmen Yaqui ze Sonory, který vystupuje proti stavbě vodovodu ohrožujícího místní život a kulturu. Tyto události vybízí k otázkám ohledně legitimity převládajícího ekonomického a politického systému.
These accounts of strength and resistance illustrate the necessity of pursuing alternative lines of action that promote coexistence and peace, respect the freedom of these communities to control their own future, and enforce human rights. For this to happen, however, it is essential first to become aware of their battles and their very legitimate requests.	Příběhy neústupnosti a odporu ukazují, jak důležité je najít alternativní způsoby soužití, které podpoří mír, budou respektovat právo na sebeurčení a zajistí dodržování lidských práv. Aby ale taková iniciativa mohla mít šanci na úspěch, je nutné nejprve poznat zájmy a legitimní požadavky všech zúčastněných.
'Stereotypes Are Another Unregulated Way to Commit Violence Against Nicaraguan Women' · Global Voices	„Stereotypy o nikaragujských ženách se staly další formou násilí, kterou nikdo nereguluje“
In an opinion piece published in alternative magazine Conexiones, Katya Najlis explores the ideas that lead to women being harassed on the street in Nicaragua.	Ve své eseji publikované v alternativním médiu Conexiones se Katya Najlis zabývá problematikou obtěžování nikaragujských žen na ulicích.
The essay presents multiple examples and reflections linking the majority of theories defending the right of Latin American women to move about freely without concern for safety to the social conventions that perpetuate gender inequality:	V textu jsou uvedeny četné příklady a úvahy týkající se obhajoby práv latinskoamerických žen na to, aby se mohly volně pohybovat po ulicích. Nebezpečí, která je znepokojují, jsou podporována společenskými konvencemi, v nichž je stále zachovaná společenská nerovnost:
Stereotypes have become another way to commit violence against Nicaraguan women that nobody regulates.	Stereotypy o nikaragujských ženách se staly další formou násilí, kterou nikdo nereguluje.
Macho sexism assumes that women's bodies are public objects.	Machismus pokládá ženské tělo za předmět veřejného vlastnictví.
The use of sexist images contributes to this reality, violating a woman implicitly and positioning her as an object.	Užíváním sexistických vyobrazení se k tomu přispívá, a tak se implicitně užívá násilí oproti ženám a z jejich těl se stávají předměty.
Sadly, some of us women have been led to think this is “normal” or that “it's our fault” we are victims of this type of abuse, and it's because our aggressors use public transport — and especially the streets — to offend us sexually.	Bohužel si některé z nás žen začaly myslet, že to je „normální“ nebo že je „naše vina“, že jsme oběťmi tohoto typu zneužívání. Přitom násilníci zneužívají dopravní prostředky – především linkové –, aby nás sexuálně obtěžovali.
Azerbaijan's Political Prisoners, the State and its Secret Society · Global Voices	Ázerbajdžánští političtí vězni, stát a tajné spolky
Khadija Ismayilova, an investigative journalist of world renown.	Chadidža Ismailová, investigativní novinářka světové proslulosti.
Photo by Abas Atillay, RFER/L. Creative commons.	Autorem fotografie je Abas Atillay, RFER/L, uveřejněno v rámci licence Creative Commons.
Is this Azerbaijan's pro-government take on the Illuminati?	Zaměstnává ázerbájdžánská vláda příslušníky tajných spolků?
A new chapter in the sorry lament of Azerbaijan's justice system is the appearance of pop-up trial attendants that fill out courtrooms for important hearings, apparently to deny spaces to other spectators.	Otevírá se nová kapitola zoufalého stavu ázerbajdžánského soudního systému. Objevují se zde návštěvníci, kteří plní soudní síně během důležitých slyšení, zjevně proto, aby zabrali místo jiným přihlížejícím.
Some say they can also throw a rock or two when needed.	Údajně se v jejich rukou mohou objevit i kameny.
They have been a key feature in ongoing proceedings against well-known investigative journalist Khadija Ismayilova.	Tito lidé byli klíčovým prvkem pokračujícího procesu vedeného proti známé investigativní novinářce Chadidže Ismailové.
Ismayilova has been held since December 5 on charges of inciting suicide, tax evasion, illegal business activity, abuse of office and embezzlement.	Ta je zadržována od 5. prosince na základě obvinění z navádění k sebevraždě, vyhýbání se placení daní, nelegálních obchodních aktivit, zneužívání pravomocí a zpronevěry.
They have also taken up numerous seats at the trial of rights activists Leila and Arif Yunus, accused last year of spying on Azerbaijan for rivalrous neighbour Armenia.	Pasivní přihlížející zabrali velký počet míst také při procesu s aktivisty Leylou a Arifem Yunusovými, kteří byli loni obžalováni ze špionáže pro sousední Arménii.
Critics across the world have declared the charges against Ismayilova and the Yunus' as bogus and an attempt to silence critical voices inside Azerbaijan, one of the most repressive states in the former Soviet Union.	Kritici z celého světa označují procesy vůči Ismailové a Yunusovým za zfalšované a za pokus umlčet kritické hlasy v rámci Ázerbájdžánu, jednoho z nejrepresivnějších států bývalého Sovětského svazu.
These nameless trial attendants are typically welcomed with open arms by internal staff, avoiding by means of a miracle — or perhaps secret hand shake — the scrutiny that family members, friends, and colleagues of defendants typically face when trying to access proceedings.	Bezejmenní účastníci soudu jsou typicky vřele vítáni místními zaměstnanci a jako by zázrakem – nebo možná pomocí tajného potřesení rukou – se vyhýbají pečlivé prohlídce, které jsou většinou podrobeni rodinní příslušníci, přátelé a kolegové obviněných, když chtějí vstoupit do soudní síně.
They carry cell phones, which are normally are not allowed in court, and occupy the majority of available seats inside the poky courtrooms.	Záhadní přihlížející s sebou mají také mobilní telefony, které nejsou běžně u soudu povoleny, a zaujímají většinu míst v malých jednacích síních.
When approached by journalists, they present themselves as relatives and friends of the defendants and yet fail to know anything about them.	Když se na ně obrátí novináři, tvrdí, že jsou příbuzní nebo přátelé obžalovaných, nejsou ovšem o nich schopni říct cokoli podrobnějšího.
But their skill set is allegedly not confined to passive trial-watching.	Údajně se ovšem neomezují pouze na pasivní přihlížení soudnímu procesu.
During Ismayilova’s trial, which began July 24, some local reporters from Azerbaijan's under-pressure press attempted filming behind the court, where Ismayilova's supporters were rallying.	Během soudu Ismailové, který začal 24. července, se někteří místní novináři z potlačovaného ázerbájdžánského tisku pokoušeli natáčet u soudní budovy, kde demonstrovali stoupenci obžalované.
They were pelted with rocks by unknown assailants for their troubles.	Neznámí útočníci po nich začali házet kameny.
No-one took responsibility for the attack.	Za tento útok nebyl nikdo prošetřován.
But if it wasn’t the work of the secret society then who was it?	Ale pokud nešlo o práci utajené skupiny, kdo za ním mohl stát?
Supporters of Azerbaijani investigative journo Khadija Ismayilova rally outside courtroom where she's standing trial https://t.co/xuQ0vLtUZW — AJ+ (@ajplus) July 24, 2015	Zastánci ázerbájdžánské investigativní novinářky Ismailové demonstrují před soudní budovou, kde probíhá proces.
With the mystery attendants occupying all the good seats, Ismayilova’s friends and colleagues had to stand and wait outside the courtroom, chanting Khadija’s name in support and clapping as loudly as possible.	Zatímco záhadní návštěvníci soudní sítě zaujali dobrá místa uvnitř, museli přátelé a kolegové Ismailové čekat před soudní síni, kde skandovali jméno novinářky a tleskali tak hlasitě, jak to jen šlo.
Activists Barred From Baku Courtroom As Ismayilova's Trial Begins: Supporters of journalist Khadija Ismayilova... http://t.co/IkEFmIl0bU — Kazakhstan NewsLinks (@dlkazakhstan) July 24, 2015	Aktivisté bez přístupu do soudní síně v Baku na začátku procesu s Ismailovou: Příznivci novinářky Chadidži Ismailové…
The repressive Azeri state is an expert at political stuffing.	Represivní ázerbájdžánský stát je zjevně odborníkem na nadívání.
It stuffs ballot-boxes with votes, newspapers with lies, and now, it seems, courtrooms with fake attendants.	Nadívá volební urny hlasy, noviny lží a nyní podle všeho i soudní síň falešnými diváky.
The Chaccu, a Millenary Andean Tradition All About Fine Vicuña Wool · Global Voices	Chaccu, tisíciletá andská tradice, která vede k získávání nejjemnějšího vlákna na světě
Image on Flickr by user Marcelo Dondo (CC BY-ND 2.0).	Obrázek na Flickru, autor Marcelo Dondo (CC BY-ND 2.0).
Every year, Peru carries out the chaccu, when vicuñas (wild relatives of the llama) are sheared for their wool.	Každý rok poslední červnový týden se v Národní rezervaci Pampa Galeras-Bárbara d'Achille, v peruánském departementu Ayacucho, koná chaccu, tradice, která spočívá ve střihání vikuní s cílem získat a využít jejich vlnu.
It happens in the final week of June at Pampa Galeras-Bárbara d'Achille Natural Reserve, in Ayacucho. This traditional hunt for the vicuna dates back to pre-Hispanic times.	Chaccu představuje tradiční lov vikuní, který sahá až do prehispánských časů a který se koná jednou ročně na podzim, v období mezi dubnem a červnem.
With the cry of "¡Chacutay jayaycusa!" (Let's start chaccu!), followed by the answer "Chaccu!" this annual event starts, as described by website turismoi.pe:	S pokřikem „¡Chacutay jayaycusa!“ (Ať započne chaccu!) a následnou odpovědí „¡Chaccu!“ začíná tato každoroční tradice, kterou webová stránka turismoi.pe popisuje následovně:
Chaccu is a Quechua word that is used for a specific practice: chasing, capturing, and shearing the vicuñas.	Slovo chaccu pochází z kečuánštiny a slouží k označení specifické činnosti, jež spočívá v pronásledování, chycení a stříhání vikuní.
For the process, the group of animals is surrounded within a huge area that little by little gets enclosed until every animal is captured and be sheared.	S tímto cílem se skupina zvířat zeširoka obklíčí a kruh kolem nich se postupně zužuje až do momentu, kdy je možné dosáhnout na jednotlivá zvířata a ostříhat je.
The vicuña is one of four species of Andean camelids:	Vikuňa je jednou ze čtyř velbloudovitých čeledí žijících v Andách:
The vicuña is the animal with the finest natural fiber in the world—a kilogram of vicuña fiber costs more than four hundred dollars.	Srst vikuní má nejjemnější vlákna na světě – kilogram tohoto vlákna má cenu více než čtyři sta dolarů.
They live in groups led by an adult male and reproduce once a year.	Vikuně žijí ve skupinách, v jejichž čele je dospělý samec, a páří se jednou ročně.
Capturing the vicuña requires huge physical effort, not only due to their speed, but mainly because they live in the highlands of the Andes, in the puna or paramo, a high mountain area known for its hostile weather.	Chycení vikuně vyžaduje velkou fyzickou zdatnost, nejenom kvůli jejich rychlosti, ale zejména proto, že žijí ve vysokých oblastech v Andách, na náhorních plošinách či pustinách, tedy ve vysokohorských oblastech, pro které je charakteristické nehostinné klima.
The purpose is to get the vicuña fiber without hurting the animal or damaging the fiber itself.	Cílem chaccu je získat vikuní vlákna bez toho, aby byla vikuňa zraněna a vlákno poškozené.
Once the shearing is carried out, the product goes through another process:	Když je stříhání dokončeno, získaná vlákna se dále zpracovávají:
A group, formed mainly by women, is in charge of receiving the fleece and folding it with a special technique, as if it were a shirt that gets packed for traveling.	Skupina lidí, především žen, má za úkol přebírat vlnu a skládat ji speciální technikou, jako by to byla košile, kterou je třeba sbalit na cestu.
They fold the sleeves and the body of the fleece until they have a 15×15 centimeter package, which is placed into a polyethylene bag with a label indicating the origin of the fiber and whether it comes from a male or a female.	Poskládají rukávy a tělo vlny, až získají balíček o velikosti 15 krát 15 cm, který uloží do polyetylénové tašky s označením původu vlákna a toho, jestli pochází od samce nebo samice.

Chad Air Force Sukhoi Su-25 at N'djamena Airport CC-BY-4.0 license.

Čadský letoun Suchoj Su-25 na letišti N'djamena.

Wikimedia commons.

Z Wikipedie, licence CC-BY-4.0.

The man who triggered a bomb on July 11 was disguised as a veiled woman to conceal the explosives.

Muž, který odpálil bombu z 11. července, byl přestrojen za ženu v závoji, aby skryl výbušniny.

In light of this information, the government of Chad has decided to ban the veil to prevent similar attacks.

Ve světle této informace se čadská vláda rozhodla zakázat závoje, aby podobným útokům předešla.

The consequences of the Boko Haram insurgency have massively strained the region's stability, especially in Chad, whose military power was the foundation of peacekeeping in Sahel.

Útoky Boko Haram mají na Čad – jehož armáda je základem pro udržování míru v sahelské oblasti – značně destabilizují vliv.

In recent months, Chad has already been rocked by student protests and the June 20 start of the trial of former leader Hissen Habre.

V nedávných měsících byl Čad také zasažen studentskými protesty a 20. června začal soud s bývalým diktátorem Hissène Habrém.

The current situation in Niger

Současná situace v Nigeru

"Landscape Diffa region Niger" by Roland Hunziker.

Nigerská oblast Diffa.

CC 2.0 via Wikimedia Commons.

Autorem fotografie je Roland Hunziker, z Wikipedie, licence CC 2.0.

The Boko Haram insurgency has forced tens of thousands across the border into Niger's arid southeastern region of Diffa, aggravating an already dire humanitarian crisis.

Útoky Boko Haram donutily desítky tisíc lidí utéci do vyprahlého nigerského regionu Diffa na jihovýchodě země, což dále zhoršilo již hlubokou humanitární krizi.

The flood of refugees comes as Niger declares a state of emergency to tackle an insurgency that has brought Diffa's economy to a standstill and left much of the population vulnerable.

K uprchlické krizi dochází v době, kdy Niger vyhlašuje stav nouze, aby se pokusil zlepšit špatnou ekonomickou situaci tohoto regionu, která ohrožuje mnoho lidí.

The current situation in Nigeria

Současná situace v Nigérii

Prior to the March 2015 elections, the Nigerian Army had considerable gains in repelling Boko Haram.

Před volbami v roce 2015 dosáhla nigerijská armáda značných úspěchů při odrážení útoků Boko Haram.

However, a renewed offensive by Boko Haram appears to be underway, ahead of the inauguration of President Buhari's new government. This is despite the fact that one of Buhari's first actions was to move the nation's command headquarters of the military from the capital Abuja to Maiduguri, in Borno State—a hotpot of the Boko Haram insurgency.

Podle všeho ale právě dochází k nové ofenzivě džihádistů, a to před inaugurací nové vlády prezidenta Buhariho – navzdory tomu, že jedním z prvních Buhariho rozhodnutí bylo převést armádní ústředí z hlavního města Abuji do Maiduguri ve státě Borno, místa zvýšeného výskytu Boko Haram.

Reported explosion in #Gombe, northeast #Nigeria.

Hlášeny exploze z Gombe v severovýchodní Nigérii.

Nonetheless, the new government has pushed a great deal for international counterterrorist assistance, as evidenced by President Buhari's recent meetings with the presidents of Chad, Cameroon, and Niger.

Nová vláda ovšem významným způsobem podporuje mezinárodní protiteroristické tažení, jak je možné vidět na nedávných setkáních prezidenta Buhariho s prezidenty Čadu, Kamerunu a Nigeru.

Buhari has sought and received assurances of assistance from the G7 and the United States, where he is currently on a state visit.

Buhari úspěšně usiloval o příslib pomoci ze strany skupiny G7 a USA, ve kterých je v současnosti na státní návštěvě.

Buhari promised to negotiate with the insurgents, if that would lead to the release of the 200 abducted Chibok girls, kidnapped more than a year ago:

Buhari také slíbil, že bude vyjednávat s povstalci, pokud to povede k propuštění 200 dívek z Chiboku, které byly uneseny více než před rokem:

If we are convinced that we can have the girls, why not, we can negotiate.

Pokud budeme přesvědčeni, že můžeme dosáhnout propuštění dívek, pak není důvod nevyjednávat.

Our goal is to have the girls.

Náš cíl je osvobodit ty dívky.

We will ask them what they want and we can free the girls; return them to their school; unite them with their parents and rehabilitate them, so, they can live a normal life.

Zeptáme se, co chtějí, a zajistíme propuštění dívek; vrátíme je do jejich školy; spojíme je s jejich rodiči a pomůžeme jim znovu vést normální život.

This post is co-authored by Nwachukwu Egbunike, Dibussi Tande, and Lova Rakotomalala.

Na tomto článku se podíleli následující autoři: Nwachukwu Egbunike, Dibussi Tande, Lova Rakotomalala

Peruvian Ministry of Education Makes 24 Indigenous Alphabets Official · Global Voices

Peruánské ministerstvo školství schvaluje abecedy 24 původních jazyků

Kindergarten students.

Žáci mateřské školy.

Ashaninka community in Pamaquiari.

Komunita Asháninků v Pamaquiari.

Photo on Flickr by user Global Humanitaria (CC BY-NC-ND 2.0).

Foto uživatele Global Humanitaria na Flickeru (CC BY-NC-ND 2.0).

The alphabets of 24 indigenous languages were made official in Peru as a result of joint efforts by the Ministry of Education and numerous indigenous communities.

Peruánské ministerstvo školství úředně schválilo abecedy 24 původních jazyků. Ty jsou výsledkem odborné práce prováděné ministerstvem ve spolupráci s původními národy, na jejich formě se obě skupiny shodly.

The documents were adopted by consensus and will be used to help preserve and improve the use of these languages, both in their written and spoken forms.

Díky jejich vzniku bude možné původní jazyky užívat a zachovávat nejen ve verbální, ale také v písemné podobě.

Thus, these 24 alphabets should be used by public entities every time they have to issue written information addressed to these ethnic groups, as it is established by the Law 29735, which regulates the use, preservation, development, recovery, foster and spread of the indigenous languages of Peru.

24 nových abeced tak má být užíváno veřejnými subjekty, když se budou chtít písemně obrátit na tyto etnické skupiny, v souladu se zákonem 29735, který upravuje užití, zachování, rozvoj, obnovení, podporu a šíření původních jazyků v Peru.

In this way, the right of children and teenagers to be educated in their own native language is respected.

Tímto způsobem se dává najevo respekt k právům dětí a dospívajících na získání vzdělání v jejich rodných jazycích.

It's been proven that this is the way they can learn better, as they feel more motivated, their cultural identity is respected, and their self-esteem becomes stronger.

Je dokázáno, že takto se naučí více, protože se cítí motivovanější, posiluje se jejich sebevědomí a respektuje jejich kulturní identita.

As usual, Twitter echoed the news:

Jak už tomu bývá, novinka se rozezněla na Twitteru:

Ministry of Education makes official the alphabets of 24 indigenous languages, which will be used by all public entities.

Ministerstvo školství úředně schvaluje abecedy 24 původních jazyků.

Why Indigenous Communities in Mexico Need Community Self-Defence · Global Voices

Vytváření domobrany: Boj původních obyvatel Mexika za rovnoprávnost

Protest in Ostula, Mexico.

Demonstrace v mexické Ostule.

Taken from the Flickr account of bradpose2, licensed under Creative Commons.

Fotografie ze serveru Flickr od uživatele bradpose2, v rámci licence Creative Commons.

Recent events in Mexico have highlighted the problem of serious human rights violations against indigenous groups.

Nedávno byla v Mexiku zaznamenána těžká porušení lidských práv domorodých obyvatel.

The most recent of these has occurred in Santa María de Ostula, Michoacán state, where the local indigenous community claims to have been the victim of an attack by the Mexican military.

Posledním případem jsou události v oblasti Santa María de Ostula ve státě Michoacán, kde byli místní domorodí obyvatelé údajně cílem útoku mexické armády během operace, která měla za účel zadržet vůdce zdejší komunitní policie.

The military apparently aimed to apprehend the leaders of a community police force and other self-defence groups operating in the region. Community police forces are not an uncommon phenomenon in Latin America.

Komunitní policie je v Latinské Americe poměrně běžným jevem a definuje se jako svépomocí organizovaný systém za účelem obrany, který se řídí místními zvyky a spadá pod své vlastní velení.

Self-organised security systems with their own managerial structures, these groups operate based on the needs of the local community. The majority of these alternative security models have arisen to address local issues that have not been resolved by institutional police forces.

Ve své většině se tyto alternativní modely bezpečnostních složek objevují, aby se věnovaly řešení místních problémů, se kterými si nedokáží poradit jednotky oficiální policie.

In Mexico, community police usually deal with problems relating to organised crime groups, which are active in various regions across the country.

Mexická komunitní policie se obvykle věnuje organizovanému zločinu, který proniká do různých částí společnosti.

According to an online petition requesting the release of Semeí Verdía Cepeda, the commander of the community police force who was arrested following recent events in Santa María de Ostula, Michoacán state:

V online petici, která v současné chvíli koluje po internetu, je požadováno propuštění Semeí Verdía Cepedy, nedávno zadrženého velitele komunitní policie:

The indigenous community of Santa María de Ostula has, along with many others in the country, repeatedly come under the attack of criminal groups, principally those connected with drug trafficking.

Domorodá komunita Santa María de Ostula, stejně jako mnoho jiných oblastí země, trpí systematickým obtěžováním ze strany zločinných skupin, zvláště těch, které jsou napojeny na obchod s drogami.

As a result of these circumstances and faced with the impotence of public and national security organisations in the country, the local residents came together to form a community police force.

Tato situace donutila místní občany, ve světle neschopnosti veřejných institucí zajistit v zemi bezpečnost, vytvořit komunitní policii.

Today, the community suffers not only at the hands of criminal groups but also at those of the Federal Police and the Army of Mexico.

Dnes již tato komunita nejen trpí pod útlakem zločinných skupin, ale také se stala terčem obtěžování ze strany federální policie a mexické armády.

This is not the first time that military forces in Mexico have been accused of excessive force or even criminal activity, particularly since they were first tasked with ensuring public safety in 2006.

Toto není poprvé, kdy jsou mexické vojenské složky obviněny z přehnaného používání násilí a podílení se na zločinných aktivitách, hlavně od té doby, kdy jim byly svěřeny úkoly týkající se veřejné bezpečnosti.

The following post from the Mexican caricaturist Helio Flores which circulated on Twitter makes reference to this fact:

Tuto skutečnost komentuje v následující kresbě mexický karikaturista Helio Flores:

"Fratricide" by @Helioflores_mex.

„Bratrovražda“, autorem je Helio Flores.

In #Ostula, Apatzingan, Tlatlaya and many other places + unsanctioned. Via @SamuelMdzM

V Ostule, Apazinganu, Tlatlaye a mnoha dalších místech, a to beztrestně.

The lack of confidence in security institutions was at least a partial factor in the decision of the people of Cherán, Michoacán to begin to govern themselves independently and resort to local defence initiatives. This same factor has likewise inspired other indigenous communities to follow Cherán's example.

Nedůvěra v oficiální instituce byla také jedním z důvodů, které vedly k tomu, že obec Chéran ve státě Michoacán zavedla vlastní vládu a zřídila orgány domobrany a že další domorodé komunity zvažují, zdá následovat tohoto příkladu.

One such community is the Zoque people of San Miguel Chimalapa, Oaxaca state, who took to their online blog to reject the municipal authorities and political parties present in the region and announce the creation of a Community Committee with the aim of defending shared territory and natural resources:

Jednou takovou komunitou je etnikum Zoque z obce San Miguel Chimalapa ve státě Oaxaca, které prostřednictvím veřejného oznámení na svém blogu vyhlásilo vytvoření komunitního výboru pro obranu společného prostoru a přírodního bohatství.

Our Committee has been created as a result of the alarm and concern we have experienced given the way in which our own local and municipal authorities have sold out to the government of Oaxaca.

Odmítá přitom místní úřady a politické strany regionu:

They have been more occupied with sharing resources, programs and projects amongst themselves, their friends and family than with the invasion, plundering and destruction of our ancestral lands and natural resources, which have thus far gone unchecked. Such struggles for independence encourage us to question the validity of the dominant political and economic system.

Náš výbor vzniká kvůli znepokojení a rozhořčení, která cítíme při pohledu na to, jak se naše vlastní komunální a obecní úřady ze San Miguel Chimalapy zaprodaly zájmům vlády státu Oaxaca a věnují se rozdělování prostředků, programů a projektů mezi sebe, své rodinné příslušníky a známé bez ohledu na beztrestné vnikání do našeho dědičného území a rabování a destrukci našich přírodních zdrojů.

There are many more examples associated with the Indigenous Peoples' Front, including the Otomí of San Francisco Xochicuautla in Mexico state, who oppose a private road project which would damage the forest and lands belonging to them; the Huichol of Wirikuta battling to protect sacred land from huge mining projects and the Yaqui tribe of Sonora, who are focusing their efforts on opposing the construction of the Independencia aqueduct given the threat it poses to the culture and livelihood of the community.

Tyto a podobné aktivity domorodých obyvatel za zrovnoprávnění shromažďuje stránka Frente de Pueblos Indígenas (V čele domorodých obyvatel), například jde o komunitu lidu Otomí ze San Francisco Xochicuautla ve státě Mexiko, která vystupuje proti projektu soukromé silnice, která by postihla místní les a území domorodého obyvatelstva; etnikum Huichol z oblasti Wirikuta, které brání své posvátné území před vpádem těžařských megaprojektů; kmen Yaqui ze Sonory, který vystupuje proti stavbě vodovodu ohrožujícího místní život a kulturu. Tyto události vybízí k otázkám ohledně legitimity převládajícího ekonomického a politického systému.

These accounts of strength and resistance illustrate the necessity of pursuing alternative lines of action that promote coexistence and peace, respect the freedom of these communities to control their own future, and enforce human rights. For this to happen, however, it is essential first to become aware of their battles and their very legitimate requests.

Příběhy neústupnosti a odporu ukazují, jak důležité je najít alternativní způsoby soužití, které podpoří mír, budou respektovat právo na sebeurčení a zajistí dodržování lidských práv. Aby ale taková iniciativa mohla mít šanci na úspěch, je nutné nejprve poznat zájmy a legitimní požadavky všech zúčastněných.

'Stereotypes Are Another Unregulated Way to Commit Violence Against Nicaraguan Women' · Global Voices

„Stereotypy o nikaragujských ženách se staly další formou násilí, kterou nikdo nereguluje“

In an opinion piece published in alternative magazine Conexiones, Katya Najlis explores the ideas that lead to women being harassed on the street in Nicaragua.

Ve své eseji publikované v alternativním médiu Conexiones se Katya Najlis zabývá problematikou obtěžování nikaragujských žen na ulicích.

The essay presents multiple examples and reflections linking the majority of theories defending the right of Latin American women to move about freely without concern for safety to the social conventions that perpetuate gender inequality:

V textu jsou uvedeny četné příklady a úvahy týkající se obhajoby práv latinskoamerických žen na to, aby se mohly volně pohybovat po ulicích. Nebezpečí, která je znepokojují, jsou podporována společenskými konvencemi, v nichž je stále zachovaná společenská nerovnost:

Stereotypes have become another way to commit violence against Nicaraguan women that nobody regulates.

Stereotypy o nikaragujských ženách se staly další formou násilí, kterou nikdo nereguluje.

Macho sexism assumes that women's bodies are public objects.

Machismus pokládá ženské tělo za předmět veřejného vlastnictví.

The use of sexist images contributes to this reality, violating a woman implicitly and positioning her as an object.

Užíváním sexistických vyobrazení se k tomu přispívá, a tak se implicitně užívá násilí oproti ženám a z jejich těl se stávají předměty.

Sadly, some of us women have been led to think this is “normal” or that “it's our fault” we are victims of this type of abuse, and it's because our aggressors use public transport — and especially the streets — to offend us sexually.

Bohužel si některé z nás žen začaly myslet, že to je „normální“ nebo že je „naše vina“, že jsme oběťmi tohoto typu zneužívání. Přitom násilníci zneužívají dopravní prostředky – především linkové –, aby nás sexuálně obtěžovali.

Azerbaijan's Political Prisoners, the State and its Secret Society · Global Voices

Ázerbajdžánští političtí vězni, stát a tajné spolky

Khadija Ismayilova, an investigative journalist of world renown.

Chadidža Ismailová, investigativní novinářka světové proslulosti.

Photo by Abas Atillay, RFER/L. Creative commons.

Autorem fotografie je Abas Atillay, RFER/L, uveřejněno v rámci licence Creative Commons.

Is this Azerbaijan's pro-government take on the Illuminati?

Zaměstnává ázerbájdžánská vláda příslušníky tajných spolků?

A new chapter in the sorry lament of Azerbaijan's justice system is the appearance of pop-up trial attendants that fill out courtrooms for important hearings, apparently to deny spaces to other spectators.

Otevírá se nová kapitola zoufalého stavu ázerbajdžánského soudního systému. Objevují se zde návštěvníci, kteří plní soudní síně během důležitých slyšení, zjevně proto, aby zabrali místo jiným přihlížejícím.

Some say they can also throw a rock or two when needed.

Údajně se v jejich rukou mohou objevit i kameny.

They have been a key feature in ongoing proceedings against well-known investigative journalist Khadija Ismayilova.

Tito lidé byli klíčovým prvkem pokračujícího procesu vedeného proti známé investigativní novinářce Chadidže Ismailové.

Ismayilova has been held since December 5 on charges of inciting suicide, tax evasion, illegal business activity, abuse of office and embezzlement.

Ta je zadržována od 5. prosince na základě obvinění z navádění k sebevraždě, vyhýbání se placení daní, nelegálních obchodních aktivit, zneužívání pravomocí a zpronevěry.

They have also taken up numerous seats at the trial of rights activists Leila and Arif Yunus, accused last year of spying on Azerbaijan for rivalrous neighbour Armenia.

Pasivní přihlížející zabrali velký počet míst také při procesu s aktivisty Leylou a Arifem Yunusovými, kteří byli loni obžalováni ze špionáže pro sousední Arménii.

Critics across the world have declared the charges against Ismayilova and the Yunus' as bogus and an attempt to silence critical voices inside Azerbaijan, one of the most repressive states in the former Soviet Union.

Kritici z celého světa označují procesy vůči Ismailové a Yunusovým za zfalšované a za pokus umlčet kritické hlasy v rámci Ázerbájdžánu, jednoho z nejrepresivnějších států bývalého Sovětského svazu.

These nameless trial attendants are typically welcomed with open arms by internal staff, avoiding by means of a miracle — or perhaps secret hand shake — the scrutiny that family members, friends, and colleagues of defendants typically face when trying to access proceedings.

Bezejmenní účastníci soudu jsou typicky vřele vítáni místními zaměstnanci a jako by zázrakem – nebo možná pomocí tajného potřesení rukou – se vyhýbají pečlivé prohlídce, které jsou většinou podrobeni rodinní příslušníci, přátelé a kolegové obviněných, když chtějí vstoupit do soudní síně.

They carry cell phones, which are normally are not allowed in court, and occupy the majority of available seats inside the poky courtrooms.

Záhadní přihlížející s sebou mají také mobilní telefony, které nejsou běžně u soudu povoleny, a zaujímají většinu míst v malých jednacích síních.

When approached by journalists, they present themselves as relatives and friends of the defendants and yet fail to know anything about them.

Když se na ně obrátí novináři, tvrdí, že jsou příbuzní nebo přátelé obžalovaných, nejsou ovšem o nich schopni říct cokoli podrobnějšího.

But their skill set is allegedly not confined to passive trial-watching.

Údajně se ovšem neomezují pouze na pasivní přihlížení soudnímu procesu.

During Ismayilova’s trial, which began July 24, some local reporters from Azerbaijan's under-pressure press attempted filming behind the court, where Ismayilova's supporters were rallying.

Během soudu Ismailové, který začal 24. července, se někteří místní novináři z potlačovaného ázerbájdžánského tisku pokoušeli natáčet u soudní budovy, kde demonstrovali stoupenci obžalované.

They were pelted with rocks by unknown assailants for their troubles.

Neznámí útočníci po nich začali házet kameny.

No-one took responsibility for the attack.

Za tento útok nebyl nikdo prošetřován.

But if it wasn’t the work of the secret society then who was it?

Ale pokud nešlo o práci utajené skupiny, kdo za ním mohl stát?

Supporters of Azerbaijani investigative journo Khadija Ismayilova rally outside courtroom where she's standing trial https://t.co/xuQ0vLtUZW — AJ+ (@ajplus) July 24, 2015

Zastánci ázerbájdžánské investigativní novinářky Ismailové demonstrují před soudní budovou, kde probíhá proces.

With the mystery attendants occupying all the good seats, Ismayilova’s friends and colleagues had to stand and wait outside the courtroom, chanting Khadija’s name in support and clapping as loudly as possible.

Zatímco záhadní návštěvníci soudní sítě zaujali dobrá místa uvnitř, museli přátelé a kolegové Ismailové čekat před soudní síni, kde skandovali jméno novinářky a tleskali tak hlasitě, jak to jen šlo.

Activists Barred From Baku Courtroom As Ismayilova's Trial Begins: Supporters of journalist Khadija Ismayilova... http://t.co/IkEFmIl0bU — Kazakhstan NewsLinks (@dlkazakhstan) July 24, 2015

Aktivisté bez přístupu do soudní síně v Baku na začátku procesu s Ismailovou: Příznivci novinářky Chadidži Ismailové…

The repressive Azeri state is an expert at political stuffing.

Represivní ázerbájdžánský stát je zjevně odborníkem na nadívání.

It stuffs ballot-boxes with votes, newspapers with lies, and now, it seems, courtrooms with fake attendants.

Nadívá volební urny hlasy, noviny lží a nyní podle všeho i soudní síň falešnými diváky.

The Chaccu, a Millenary Andean Tradition All About Fine Vicuña Wool · Global Voices

Chaccu, tisíciletá andská tradice, která vede k získávání nejjemnějšího vlákna na světě

Image on Flickr by user Marcelo Dondo (CC BY-ND 2.0).

Obrázek na Flickru, autor Marcelo Dondo (CC BY-ND 2.0).

Every year, Peru carries out the chaccu, when vicuñas (wild relatives of the llama) are sheared for their wool.

Každý rok poslední červnový týden se v Národní rezervaci Pampa Galeras-Bárbara d'Achille, v peruánském departementu Ayacucho, koná chaccu, tradice, která spočívá ve střihání vikuní s cílem získat a využít jejich vlnu.

It happens in the final week of June at Pampa Galeras-Bárbara d'Achille Natural Reserve, in Ayacucho. This traditional hunt for the vicuna dates back to pre-Hispanic times.

Chaccu představuje tradiční lov vikuní, který sahá až do prehispánských časů a který se koná jednou ročně na podzim, v období mezi dubnem a červnem.

With the cry of "¡Chacutay jayaycusa!" (Let's start chaccu!), followed by the answer "Chaccu!" this annual event starts, as described by website turismoi.pe:

S pokřikem „¡Chacutay jayaycusa!“ (Ať započne chaccu!) a následnou odpovědí „¡Chaccu!“ začíná tato každoroční tradice, kterou webová stránka turismoi.pe popisuje následovně:

Chaccu is a Quechua word that is used for a specific practice: chasing, capturing, and shearing the vicuñas.

Slovo chaccu pochází z kečuánštiny a slouží k označení specifické činnosti, jež spočívá v pronásledování, chycení a stříhání vikuní.

For the process, the group of animals is surrounded within a huge area that little by little gets enclosed until every animal is captured and be sheared.

S tímto cílem se skupina zvířat zeširoka obklíčí a kruh kolem nich se postupně zužuje až do momentu, kdy je možné dosáhnout na jednotlivá zvířata a ostříhat je.

The vicuña is one of four species of Andean camelids:

Vikuňa je jednou ze čtyř velbloudovitých čeledí žijících v Andách:

The vicuña is the animal with the finest natural fiber in the world—a kilogram of vicuña fiber costs more than four hundred dollars.

Srst vikuní má nejjemnější vlákna na světě – kilogram tohoto vlákna má cenu více než čtyři sta dolarů.

They live in groups led by an adult male and reproduce once a year.

Vikuně žijí ve skupinách, v jejichž čele je dospělý samec, a páří se jednou ročně.

Capturing the vicuña requires huge physical effort, not only due to their speed, but mainly because they live in the highlands of the Andes, in the puna or paramo, a high mountain area known for its hostile weather.

Chycení vikuně vyžaduje velkou fyzickou zdatnost, nejenom kvůli jejich rychlosti, ale zejména proto, že žijí ve vysokých oblastech v Andách, na náhorních plošinách či pustinách, tedy ve vysokohorských oblastech, pro které je charakteristické nehostinné klima.

The purpose is to get the vicuña fiber without hurting the animal or damaging the fiber itself.

Cílem chaccu je získat vikuní vlákna bez toho, aby byla vikuňa zraněna a vlákno poškozené.

Once the shearing is carried out, the product goes through another process:

Když je stříhání dokončeno, získaná vlákna se dále zpracovávají:

A group, formed mainly by women, is in charge of receiving the fleece and folding it with a special technique, as if it were a shirt that gets packed for traveling.

Skupina lidí, především žen, má za úkol přebírat vlnu a skládat ji speciální technikou, jako by to byla košile, kterou je třeba sbalit na cestu.

They fold the sleeves and the body of the fleece until they have a 15×15 centimeter package, which is placed into a polyethylene bag with a label indicating the origin of the fiber and whether it comes from a male or a female.

Poskládají rukávy a tělo vlny, až získají balíček o velikosti 15 krát 15 cm, který uloží do polyetylénové tašky s označením původu vlákna a toho, jestli pochází od samce nebo samice.