gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
There are often long, tiring queues at overcrowded temples, where people are pestered by touts, who can spoil an entire outing.	Nekonečné a únavné fronty u vstupu do chrámů či vtíraví pouliční překupníci vás dokáží pěkně otrávit.
It was after one such visit to a temple that Goonjan Mall, an entrepreneur in his mid-twenties, launched OnlinePrasad.com.	Podobnou zkušenost měl i mladý podnikatel Goonjan Mall, autor projektu OnlinePrasad.com.
Goonjan was trying to partake of some prasad — a food offering made to a deity and received by the faithful seeking blessings — but the temple's ambiance put him off completely.	Goonjan chtěl v chrámu ochutnat trochu prašadu – pokrmu, který je nabízen jako oběť bohům a bývá rozdělován mezi věřící –, ale místní atmosféra jej od toho úplně odradila.
Goonjan Mall told Iamne.com about his new venture:	Na webových stránkách Iamne.com pak popsal veřejnosti svůj nový plán:
"The idea that religion must be simplified and technology was the perfect tool came in a flash," he said. He quit his job as a senior analyst at Bain & Company, pulled together some investment cash, and launched the website.	„Nápad zjednodušit přístup k náboženským ceremoniím s pomocí technologií přišel jako blesk z čistého nebe,“ vysvětluje Goonjan, který opustil svou dosavadní práci analytika v Bain & Company, dal dohromady nějakou hotovost a spustil webové stránky, jejichž denní návštěvnost se v současnosti pohybuje někde kolem 2 500 uživatelů.
Today, his website is estimated to attract an average 2,500 daily visitors, to whom he sells and home-delivers prasad from over 50 temples in India.	Goonjan jim prodává prašad pocházející z více než padesáti indických chrámů a zajišťuje i jeho rozvoz do domácností.
The company also organizes poojas or prayer rituals at several temples and sells other religious items, as well.	V několika chrámech organizuje jeho společnost každodenní obřady pooja a modlitební rituály a prodává také náboženské předměty.
Siddharth S Singh, an associate professor of marketing at the Indian School of Business, Hyderabad, says of the sudden spurt of such online portals:	Siddharth S. Singh, docent z ústavu marketingu na Indické škole obchodu v Hyderabadu, se k současnému boomu podobných portálů vyjádřil následovně:
The dot-com bust of the early 2000s affected many online businesses.	Kolaps tzv. „internetové bubliny“ v roce 2000 se dotkl velkého množství online obchodů.
There were fewer consumers transacting online.	Nákupy přes internet využívalo jen minimum konzumentů.
That has now changed. Now, the potential to grow is good.	To se ale změnilo a potenciál online prodeje dnes raketově roste.
It isn’t just religion that’s finding a place in the online world.	Vedle náboženství se v online světě postupně zabydlují také jóga a meditace.
Yoga and meditation have taken to the Internet, too, with the number of guided meditations and online yoga programs growing dramatically in the last few years.	Počet návodů na meditaci a jógových cvičebních programů dostupných na internetu během posledních let mnohonásobně vzrostl.
Screenshot of Isha Kriya Website	Screenshot z webové stránky Isha Kriya
Isha Kriya, a guided meditation venture launched in 2011, is one of the most popular websites, and “meditators” frequently share users' experiences in regular updates on Twitter.	Jednou z nejpopulárnějších webových stránek nabízejících řízenou meditaci je Isha Kriya, která byla spuštěna v roce 2011. Lidé, jež zde meditace vedou, pak sdílí zkušenosti svých klientů na Twitteru.
Maura Manzo, a yoga teacher and co-founder of the Yoga Home studio "Beyond Asana," tweets about her first few days practicing Isha Kriya:	Maura Manzo, učitelka jógy a spoluzakladatelka studia Yoga Home „Beyond Asana“, tweetuje o svých prvních dnech praktikování Isha Kriya:
On day 8 of 2x/day #ishakriya meditation practice via @SadhguruJV.	Osmý den praktikování meditační praxe #ishakriya na @SadhguruJV. Zdarma ke stažení zde: http://t.co/BNLxr7WFu9
You can download it here for free: http://t.co/BNLxr7WFu9 — Maura Manzo (@mauramanzo) November 18, 2013	Proud Ummah, webové stránky, skrze které si můžete zařídit účast na poutích Hadždž a Umrah, jsou další aktuálně populární online službou.
Proud Ummah, a website that organizes pilgrimages to Hajj and Umrah, is another service making waves online.	Jejich zakladatelem je Abid Khan, dřívější zaměstnanec Googlu.
Founded by Abid Khan, a former Google employee, it offers a pilgrimage kit with 25 products, including essential items necessary to complete the pilgrimage.	V nabídce je i tzv. „pouťový balíček“ obsahující 25 předmětů, jež jsou pro splnění cesty potřebné.
It has also positioned itself as a one-stop guide on everything related to pilgrimages.	Stránky zároveň fungují jako prostor, kde můžete získat okamžitou odpověď na jakoukoliv otázku týkající se tématu.
Screenshot of the Proud Ummah Website	Screenshot z webové stránky Proud Ummah
On the whole, the public has welcomed these new websites.	Obecně má veřejnost podobné weby v oblibě.
Some reactions are more flippant than others.	Lze se však setkat i s pohrdavějšími reakcemi.
Ina Bansal, a communications and PR manager, comments in a tongue-in-cheek way:	Ina Bansalová, manažerka pro externí komunikaci a PR, komentuje fenomén následovně:
Religion e-commerce on the rise as ventures like #OnlinePrasad, #ProudUmmah take off http://t.co/DJKh4symXc Divine Intervention?	Náboženská e-commerce na vzestupu, svérázné podnikatelské projekty #OnlinePrasad, #ProudUmmah jdou nahoru http://t.co/DJKh4symXc Že by zásah shůry?
Maybe. — Ina Bansal (@InaBansal) March 6, 2013	Možná.
These websites' target audiences seem to find the virtual experience preferable to more traditional alternatives.	Zprostředkovanou virtuální zkušenost si uživatelé často pochvalují více než tradiční alternativy.
Ayesha Fathima, a housewife who made the Haj pilgrimage in 2013, certainly had good things to say about Proud Ummah:	Ayesha Fathima, žena v domácnosti, která se zúčastnila pouti Haj v roce 2013, si nemůže Proud Umman vynachválit:
I found the information I needed and also saw the kit, now I don't have to go to multiple shops to get everything.	Našla jsem informace, které jsem hledala, a líbil se mi i ten balíček. Teď aspoň nemusím obcházet spoustu obchodů.
Another blogger writing about Online Prasad and similar ventures recently summed up public opinion on this issue.	Další bloger, který Online Prasad a podobné projekty sleduje, podnikl na toto téma průzkum mezi veřejností.
He is enthusiastic, but sounds a note of caution:	Je nadšený, ale z dalšího vývoje má i jisté obavy:
I do like the idea of taking care of the prasad and pooja online.	Líbí se mi nápad s online zprostředkováním prašadu a pooji.
However, I do hope that these entrepreneurs not forget that ethics are more important than just profits and cash flow.	Nicméně pevně doufám, že autoři těchto projektů nezapomenou na etiku, která je stále důležitější než profit a obrat firmy.
In a way, these businesses are marketing “God’s” products, and no one is really comfortable bargaining with a god or temple.	To, co na svých stránkách nabízejí, jsou v podstatě „posvátné“ produkty a každý musí cítit, že obohacování se na úkor božstev nebo chrámů není zcela čisté.
So I hope these enterprising people do not take undue advantage of this fact and go overboard.	Doufám proto, že si podnikatelé tuto skutečnost uvědomují a nebudou zacházet příliš daleko.
Internet and online commerce is set to grow in the years to come in India, where mobile devices are proliferating in both urban and rural areas.	Popularita internetových obchodů v Indii v následujících letech i nadále poroste. Mobilní zařízení má stále více lidí ve městech i na venkově.
With the popularity of religion and spirituality unrelenting in India, there's no telling how high the ceiling is on related e-commerce.	Nechme se překvapit, kam se v souvislosti s neutuchajícím významem náboženství a spirituality bude místní e-commerce ubírat.
'We Are Here To Support You': A Dutch Welcome for Refugees · Global Voices	‚Jsme tady, abychom vás podpořili‘: Holandsko vítá uprchlíky
"Welcome.	„Vítejte.
We Are Here to Support You." A Dutch volunteer welcomes refugees on the platform at Amsterdam Central station.	Jsme tu, abychom vás podpořili.“ Holandský dobrovolník vítá uprchlíky na nástupišti amsterdamského hlavního nádraží.
PHOTO: Faten Bushehri	Autorkou fotografie je Faten Bushehri.
On disembarking from my train from Paris at Amsterdam Central Station at around 10pm, I notice a man on the platform holding up a sign that reads: "Welcome.	Když jsem asi tak kolem 22 hodin večer vystupovala z vlaku jedoucího z Paříže na amsterdamském hlavním nádraží, všimla jsem si na nástupišti muže, který držel ceduli, na které stálo: „Vítejte.
We are here to support you".	Jsme tady, abychom vás podpořili.“
I stop and tell him I’d heard they needed Arabic speakers to help with interpretation for refugees from the Middle East.	Zastavuji se a říkám mu, že jsem se doslechla, že potřebují někoho, kdo umí arabsky a pomůže jim tlumočit uprchlíkům z Blízkého východu.
The man’s face lights up.	Muž se celý rozzáří.
He walks me to a corner of the station where food, drinks, clothes, toys and other basic needs are neatly organized, awaiting the arrival of the refugee.	Dovede mě až na roh nádraží, kde je úhledně nachystáno jídlo, pití, oblečení, hračky a další základní potřeby čekající na příjezd uprchlíků.
I‘ve been living in Amsterdam for the past two months, and lately talk about refugees possibly arriving in the city has been on the rise.	Poslední dva měsíce, co jsem žila v Amsterdamu, se čím dál víc diskutovalo o možném příjezdu uprchlíků.
Anticipating that the tide would eventually spill over to the Netherlands, a group of volunteers has banded together to help refugees with their transition and move to the camps.	Protože se předpokládalo, že nakonec dorazí až do Holandska, zformovala se skupina dobrovolníků, která si vytyčila úkol pomoct uprchlíkům při přepravě do táborů.
The group at Central Station has a schedule of arrival times, focusing on trains coming from France, Germany and Belgium that have a strong likelihood of having refugees on board.	Skupina na hlavním nádraží má rozpis příjezdů a zaměřuje se především na vlaky přijíždějící z Francie, Německa a Belgie, které by s největší pravděpodobností mohly převážet uprchlíky.
My task is simple: greet them, chat with them, ask if they need food, water or clothes, cheer up the kids, explain what will happen next.	Můj úkol je jednoduchý: pozdravit je, prohodit s nimi pár slov, zeptat se jich, jestli potřebují jídlo, vodu nebo oblečení, rozveselit děti a vysvětlit, co bude dál.
I focus on the things I need to say and the information I shouldn't forget.	Soustředím se hlavně na věci, které musím říct, a na informace, na které bych neměla zapomenout.
What I didn’t anticipate are the stories the refugees would tell me.	Neumím se však připravit na příběhy, které mi budou uprchlíci vyprávět.
One after another they come, with big smiles on their faces of delight and relief that they’ve finally arrived, talking over each other to relate how they’d boarded the "death boat" in Turkey to get to Greece and then to the Netherlands.	Přicházejí jeden po druhém, usmívají se a ve tváři se jim zrcadlí potěšení a úleva, že konečně dorazili. Neustále spolu probírají, jak nastoupili na „loď smrti“ v Turecku, jen aby se dostali do Řecka a poté do Holandska.
Khalid, a man in his late 30s, tells me the inflatable boat he travelled on had 49 people on board, including women and children.	Asi čtyřicetiletý Chálid mi vypráví, že spolu s ním se na nafukovacím člunu plavilo 49 lidí včetně žen a dětí.
As the vessel was overcrowded and not equipped to carry that much weight, they all had to throw their bags and belongings overboard to save their own lives.	Protože loď byla tím pádem naprosto přecpaná a nebyla s to uvézt takovou váhu, a také aby si vůbec zachránili holý život, museli hodit všechny tašky i osobní majetek přes palubu.
They disembarked at the Greek port of Mytilene soaking wet and shivering as Greek government officials looked on. Khalid has special praise for some Dutch tourists who quickly approached them and offered help.	Za přihlížení řeckých vládních činitelů přistáli úplně promočení a třesoucí se v řeckém přístavu Mytilene.
He remembers a woman wrapping him, cold and dripping wet, in a warm blanket.	Chálid by chtěl zvláště pochválit některé holandské turisty, kteří jim okamžitě nabídli pomoc.
Refugees at Amsterdam Central Station awaiting transfer to temporary camps.	Uprchlíci na amsterdamském hlavním nádraží čekají na převoz do dočasných táborů.
PHOTO: Faten Bushehri	Autorkou fotografie je Faten Bushehri.
"We were becoming discouraged on the boat,” Khalid tells me. “But we drew motivation from each other.	„Už na lodi jsme začali ztrácet odvahu,“ říká mi Chálid. „Čerpali jsme však motivaci jeden od druhého.
The men yelled, “Come on, we can do this!	Muži křičeli: ‚Ale no tak, to přece zvládneme!
We have women and children on board!” And that's how we kept going."	Máme tady ženy a děti!‘ A to nás drželo nad vodou.“
Upon arrival at Mytilene Khalid said they had to walk over 50 kilometers, from the north of the island to the south.	Po příjezdu do Mytilene říká Chálid, že museli ujít víc než 50 kilometrů ze severní části ostrova do jižní.
He points to a friend he met on the boat whom he says was sick for days after being on the water for that long.	Ukazuje na kamaráda, s kterým se potkal na lodi a o kterém říká, že mu bylo několik dní špatně poté, co strávil tak dlouhou dobu na vodě.
A Syrian woman interrupts to say that their boat had in fact exploded because of the weight. "When I remember the journey we had to take to get here, my eyes tear up," she says.	Znenadání ho přerušuje Syřanka, která se chce podělit o svůj příběh z jejich lodi, která kvůli nadměrné váze až praskala ve švech. „Když si jen vzpomenu na cestu, kterou jsme museli podniknout, abychom se sem dostali, zalijí se mi oči slzami,“ říká.
She and her fellow passengers had to swim the last few meters to the shore.	Spolu s cestujícími musela totiž doplavat několik posledních metrů k pobřeží.
She, her three little boys and her husband had fled from Al Raqqa, which is now under the complete control of ISIS.	Ona, její tři malí kluci a manžel byli nuceni utéct z Rakky, kterou v současnosti zcela ovládá ISIS.
Another woman tells what they paid for a trip on the boat: 1,400 euros per person.	Další žena zmiňuje, kolik zaplatili za cestu lodí: 1400 euro za osobu.
A man in his late 50s who goes by the name of Abu Shadi is eager to connect to the wifi to call his children.	Asi tak šedesátiletý muž, který si říká Abu Shadi, se nemůže dočkat, až se připojí na Wi-Fi a promluví si s dětmi.
His daughter lives in Breda, an hour and a half south of Amsterdam.	Jeho dcera žije ve městě Breda, které se nachází hodinu a půl jižně od Amsterdamu.
His son lives in Sweden.	Syn žije ve Švédsku.
Once settled, Abu Shadi looks at me with a broken smile. "My family is all over the place in different countries," he says.	Poté co se Abu Shadi uklidní, zničeně se na mě podívá a usměje se. „Mám teď rodinu na všech možných místech v různých zemích,“ říká.
As he looks at a photo of a young man in his early 20s on the screen of his phone, tears start pouring down his cheeks. "My son Feras has been missing for over a year now.	Na obrazovce telefonu se zadívá na fotografii mladíka, kterému je něco přes dvacet, a po tváří mu začne stékat slza. „Můj syn Feras už je teď pohřešovaný víc než rok.
Bashar Al Assad's forces kidnapped him.	Jednotky Bašára al-Asada ho unesly.
I don't even know whether he's dead or alive."	Ani nevím, jestli ještě žije.“
As I try to empathize with Abu Shadi's unimaginable pain and grief, I'm called to report to the ambulance parked outside, in order to help mediate between a Dutch doctor, and a 23-year old man, also named Feras, who has been complaining of an increasingly severe headache accompanied by a cough and irritating rash.	Zatímco se snažím vcítit do nepředstavitelné bolesti a zármutku Abu Shadiho, už mě volají k venku zaparkované sanitce, kde mám pomoct holandskému doktorovi dorozumět se s třiadvacetiletým mužem jménem Feras, který si stěžuje na rostoucí bolesti hlavy, kterou doprovází kašel a dráždivá vyrážka.
Having spent weeks sleeping in on the floor in various camps, the rash has spread all over his body.	Jelikož spal několik týdnů na zemi v různých táborech, má už teď vyrážku po celém těle.
It's the first time I've seen the inside of an ambulance.	Poprvé se tak můžu seznámit s vnitřkem sanitky.
I meet two Iraqi men from the city of Mosul who were captured by ISIS but managed to escape and flee the country.	Setkávám se s dvěma Iráčany z Mosulu, které zajala ISIS, ale podařilo se jim utéct a uprchnout ze země.
One, a former general, was held by ISIS for 17 days.	Jednoho z nich, bývalého generála, držela ISIS v zajetí 17 dní.
They broke his right shoulder because he had a tattoo (taboo in Islam) of the map of Iraq, blindfolded him and tied him to a fan.	Zlomili mu pravé rameno, protože měl vytetovanou mapu Iráku (islám striktně zakazuje tetování), zavázali mu oči a přivázali k větráku.
The second man, Ahmed, one of 23 people captured by ISIS, says they put a knife to his throat. “19 people were killed in front of us, and I was one of the survivors," Ahmed tells me. "I don’t know how I got out of it.”	Druhý z nich jménem Ahmed, což je jeden z 23 lidí zajatých ISIS, tvrdí, že mu dali nůž na krk. „Zabili před námi 19 lidí a já jsem patřil k těm, co přežili,“ říká mi Ahmed. „Ani nevím, jak jsem vlastně vyvázl.“
Two Iraqi refugees who managed to escape after being captured by ISIS are flanked by Joost, a Dutch volunteer (L) and the author (R).	Dva iráčtí uprchlíci, kterým se podařilo utéct ze zajetí ISIS, po boku holandského dobrovolníka Joosta (vlevo) a autorky článku (vpravo).
PHOTO: Faten Bushehri.	Fotografie Faten Bushehri.
As I address these people in Arabic, they’re excited to hear a familiar language and ask where I am from.	Když na všechny ty lidi mluvím arabsky, velmi je potěší slyšet zas tak důvěrně známý jazyk a hned se mě ptají, odkud jsem.
I’m slightly ashamed to admit I’m from Bahrain, a Gulf country that contributed to the war in Syria.	Trochu se stydím přiznat, že jsem z Bahrajnu, země Perského zálivu, která přispěla k válce v Sýrii.
The Gulf nations offered nothing, and added insult to injury by shirking their responsibility to host refugees in their oil-rich countries.	Perský záliv nic nenabídl a ještě navíc utekl před zodpovědností, když odmítl přijmout uprchlíky ve svých zemích bohatých na ropu.
And here I am now, a privileged resident of the Netherlands, studying at a top university to earn my fully funded Masters.	A já tu teď stojím jako zvýhodněná obyvatelka Holandska, která studuje na přední univerzitě, aby získala plně financovaný titul magistra.
My biggest worries are about submitting my next exam, while they’re huddled together in a corner of Central station, wondering what the future has in store.	K mým největším starostem patří má další zkouška, zatímco oni se tu krčí v rohu hlavního nádraží a říkají si, co jim asi přinese budoucnost.
Mohammed tells me he left his wife and child back in Syria with nothing but a promise to make it to Europe and have them join him once he settles. "We don't want to be a burden on society,” he says.	Mohamed mi říká, že zanechal v Sýrii ženu a dítě s pouhým slibem, že se pokusí dostat do Evropy a hned jak se usadí, pošle pro ně. „Nechceme být pro společnost zátěží,“ říká. „Jsem zdravotní bratr.
I want to learn Dutch and start working." They’re humbled that we want to help and refuse to take more than the minimum that would get them through the night.	Chci se naučit holandsky a začít pracovat.“ Ponižuje je, že jim chceme pomoct, a odmítají si vzít víc než jen to základní, které jim pomůže přečkat noc.
As the refugees in Central Station take in the fact that they’ve arrived in Amsterdam, the kids skip around among us volunteers, enjoying their new toys.	Zatímco si uprchlíci na hlavním nádraží zvykají na skutečnost, že dorazili do Amsterdamu, děti se vmísily mezi nás dobrovolníky a užívají si nových hraček.
Soon, they’ll all board a Red Cross bus that will take them to a temporary camp, and the start of some sort of new life.	Brzy nastoupí do autobusu Červeného kříže, který je odveze do dočasného tábora a vstříc jakémusi začátku nového života.
For more information about RefugeesWelcome Amsterdam, visit their Facebook page.	Více informací o aktivitách RefugeesWelcome Amsterdam můžete najít na příslušné facebookové stránce.
Beyond War and Death, See the World Through Syrian Eyes · Global Voices	Projekt Syrian Eyes of the World: Není jen válka a smrt
“After more than thirty years, I feel myself as a mother all over again.	„Po více než třiceti letech se zase cítím být matkou.
My grandchildren remind me of my children that I took care of.	Vnoučata mi připomínají mé vlastní děti, o které jsem kdysi pečovala.
I would like to celebrate all mothers for Mother’s Day, and hopefully next year will be more beautiful for us and for all the world.” - Mouna Abdelahad.Photo taken by Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World	V Den matek bych ráda vzdala hold všem matkám na světě. Snad bude příští rok klidnější pro nás i pro zbytek světa.“ – Mouna Abdelahad.Autorem fotografie je Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World
“Since the beginning of the Syrian crisis in 2011, what is shown about Syria isn’t always beautiful.	„Obrázky, které nám od počátku syrské krize předkládají média, většinou budí hrůzu.

There are often long, tiring queues at overcrowded temples, where people are pestered by touts, who can spoil an entire outing.

Nekonečné a únavné fronty u vstupu do chrámů či vtíraví pouliční překupníci vás dokáží pěkně otrávit.

It was after one such visit to a temple that Goonjan Mall, an entrepreneur in his mid-twenties, launched OnlinePrasad.com.

Podobnou zkušenost měl i mladý podnikatel Goonjan Mall, autor projektu OnlinePrasad.com.

Goonjan was trying to partake of some prasad — a food offering made to a deity and received by the faithful seeking blessings — but the temple's ambiance put him off completely.

Goonjan chtěl v chrámu ochutnat trochu prašadu – pokrmu, který je nabízen jako oběť bohům a bývá rozdělován mezi věřící –, ale místní atmosféra jej od toho úplně odradila.

Goonjan Mall told Iamne.com about his new venture:

Na webových stránkách Iamne.com pak popsal veřejnosti svůj nový plán:

"The idea that religion must be simplified and technology was the perfect tool came in a flash," he said. He quit his job as a senior analyst at Bain & Company, pulled together some investment cash, and launched the website.

„Nápad zjednodušit přístup k náboženským ceremoniím s pomocí technologií přišel jako blesk z čistého nebe,“ vysvětluje Goonjan, který opustil svou dosavadní práci analytika v Bain & Company, dal dohromady nějakou hotovost a spustil webové stránky, jejichž denní návštěvnost se v současnosti pohybuje někde kolem 2 500 uživatelů.

Today, his website is estimated to attract an average 2,500 daily visitors, to whom he sells and home-delivers prasad from over 50 temples in India.

Goonjan jim prodává prašad pocházející z více než padesáti indických chrámů a zajišťuje i jeho rozvoz do domácností.

The company also organizes poojas or prayer rituals at several temples and sells other religious items, as well.

V několika chrámech organizuje jeho společnost každodenní obřady pooja a modlitební rituály a prodává také náboženské předměty.

Siddharth S Singh, an associate professor of marketing at the Indian School of Business, Hyderabad, says of the sudden spurt of such online portals:

Siddharth S. Singh, docent z ústavu marketingu na Indické škole obchodu v Hyderabadu, se k současnému boomu podobných portálů vyjádřil následovně:

The dot-com bust of the early 2000s affected many online businesses.

Kolaps tzv. „internetové bubliny“ v roce 2000 se dotkl velkého množství online obchodů.

There were fewer consumers transacting online.

Nákupy přes internet využívalo jen minimum konzumentů.

That has now changed. Now, the potential to grow is good.

To se ale změnilo a potenciál online prodeje dnes raketově roste.

It isn’t just religion that’s finding a place in the online world.

Vedle náboženství se v online světě postupně zabydlují také jóga a meditace.

Yoga and meditation have taken to the Internet, too, with the number of guided meditations and online yoga programs growing dramatically in the last few years.

Počet návodů na meditaci a jógových cvičebních programů dostupných na internetu během posledních let mnohonásobně vzrostl.

Screenshot of Isha Kriya Website

Screenshot z webové stránky Isha Kriya

Isha Kriya, a guided meditation venture launched in 2011, is one of the most popular websites, and “meditators” frequently share users' experiences in regular updates on Twitter.

Jednou z nejpopulárnějších webových stránek nabízejících řízenou meditaci je Isha Kriya, která byla spuštěna v roce 2011. Lidé, jež zde meditace vedou, pak sdílí zkušenosti svých klientů na Twitteru.

Maura Manzo, a yoga teacher and co-founder of the Yoga Home studio "Beyond Asana," tweets about her first few days practicing Isha Kriya:

Maura Manzo, učitelka jógy a spoluzakladatelka studia Yoga Home „Beyond Asana“, tweetuje o svých prvních dnech praktikování Isha Kriya:

On day 8 of 2x/day #ishakriya meditation practice via @SadhguruJV.

Osmý den praktikování meditační praxe #ishakriya na @SadhguruJV. Zdarma ke stažení zde: http://t.co/BNLxr7WFu9

You can download it here for free: http://t.co/BNLxr7WFu9 — Maura Manzo (@mauramanzo) November 18, 2013

Proud Ummah, webové stránky, skrze které si můžete zařídit účast na poutích Hadždž a Umrah, jsou další aktuálně populární online službou.

Proud Ummah, a website that organizes pilgrimages to Hajj and Umrah, is another service making waves online.

Jejich zakladatelem je Abid Khan, dřívější zaměstnanec Googlu.

Founded by Abid Khan, a former Google employee, it offers a pilgrimage kit with 25 products, including essential items necessary to complete the pilgrimage.

V nabídce je i tzv. „pouťový balíček“ obsahující 25 předmětů, jež jsou pro splnění cesty potřebné.

It has also positioned itself as a one-stop guide on everything related to pilgrimages.

Stránky zároveň fungují jako prostor, kde můžete získat okamžitou odpověď na jakoukoliv otázku týkající se tématu.

Screenshot of the Proud Ummah Website

Screenshot z webové stránky Proud Ummah

On the whole, the public has welcomed these new websites.

Obecně má veřejnost podobné weby v oblibě.

Some reactions are more flippant than others.

Lze se však setkat i s pohrdavějšími reakcemi.

Ina Bansal, a communications and PR manager, comments in a tongue-in-cheek way:

Ina Bansalová, manažerka pro externí komunikaci a PR, komentuje fenomén následovně:

Religion e-commerce on the rise as ventures like #OnlinePrasad, #ProudUmmah take off http://t.co/DJKh4symXc Divine Intervention?

Náboženská e-commerce na vzestupu, svérázné podnikatelské projekty #OnlinePrasad, #ProudUmmah jdou nahoru http://t.co/DJKh4symXc Že by zásah shůry?

Maybe. — Ina Bansal (@InaBansal) March 6, 2013

Možná.

These websites' target audiences seem to find the virtual experience preferable to more traditional alternatives.

Zprostředkovanou virtuální zkušenost si uživatelé často pochvalují více než tradiční alternativy.

Ayesha Fathima, a housewife who made the Haj pilgrimage in 2013, certainly had good things to say about Proud Ummah:

Ayesha Fathima, žena v domácnosti, která se zúčastnila pouti Haj v roce 2013, si nemůže Proud Umman vynachválit:

I found the information I needed and also saw the kit, now I don't have to go to multiple shops to get everything.

Našla jsem informace, které jsem hledala, a líbil se mi i ten balíček. Teď aspoň nemusím obcházet spoustu obchodů.

Another blogger writing about Online Prasad and similar ventures recently summed up public opinion on this issue.

Další bloger, který Online Prasad a podobné projekty sleduje, podnikl na toto téma průzkum mezi veřejností.

He is enthusiastic, but sounds a note of caution:

Je nadšený, ale z dalšího vývoje má i jisté obavy:

I do like the idea of taking care of the prasad and pooja online.

Líbí se mi nápad s online zprostředkováním prašadu a pooji.

However, I do hope that these entrepreneurs not forget that ethics are more important than just profits and cash flow.

Nicméně pevně doufám, že autoři těchto projektů nezapomenou na etiku, která je stále důležitější než profit a obrat firmy.

In a way, these businesses are marketing “God’s” products, and no one is really comfortable bargaining with a god or temple.

To, co na svých stránkách nabízejí, jsou v podstatě „posvátné“ produkty a každý musí cítit, že obohacování se na úkor božstev nebo chrámů není zcela čisté.

So I hope these enterprising people do not take undue advantage of this fact and go overboard.

Doufám proto, že si podnikatelé tuto skutečnost uvědomují a nebudou zacházet příliš daleko.

Internet and online commerce is set to grow in the years to come in India, where mobile devices are proliferating in both urban and rural areas.

Popularita internetových obchodů v Indii v následujících letech i nadále poroste. Mobilní zařízení má stále více lidí ve městech i na venkově.

With the popularity of religion and spirituality unrelenting in India, there's no telling how high the ceiling is on related e-commerce.

Nechme se překvapit, kam se v souvislosti s neutuchajícím významem náboženství a spirituality bude místní e-commerce ubírat.

'We Are Here To Support You': A Dutch Welcome for Refugees · Global Voices

‚Jsme tady, abychom vás podpořili‘: Holandsko vítá uprchlíky

"Welcome.

„Vítejte.

We Are Here to Support You." A Dutch volunteer welcomes refugees on the platform at Amsterdam Central station.

Jsme tu, abychom vás podpořili.“ Holandský dobrovolník vítá uprchlíky na nástupišti amsterdamského hlavního nádraží.

PHOTO: Faten Bushehri

Autorkou fotografie je Faten Bushehri.

On disembarking from my train from Paris at Amsterdam Central Station at around 10pm, I notice a man on the platform holding up a sign that reads: "Welcome.

Když jsem asi tak kolem 22 hodin večer vystupovala z vlaku jedoucího z Paříže na amsterdamském hlavním nádraží, všimla jsem si na nástupišti muže, který držel ceduli, na které stálo: „Vítejte.

We are here to support you".

Jsme tady, abychom vás podpořili.“

I stop and tell him I’d heard they needed Arabic speakers to help with interpretation for refugees from the Middle East.

Zastavuji se a říkám mu, že jsem se doslechla, že potřebují někoho, kdo umí arabsky a pomůže jim tlumočit uprchlíkům z Blízkého východu.

The man’s face lights up.

Muž se celý rozzáří.

He walks me to a corner of the station where food, drinks, clothes, toys and other basic needs are neatly organized, awaiting the arrival of the refugee.

Dovede mě až na roh nádraží, kde je úhledně nachystáno jídlo, pití, oblečení, hračky a další základní potřeby čekající na příjezd uprchlíků.

I‘ve been living in Amsterdam for the past two months, and lately talk about refugees possibly arriving in the city has been on the rise.

Poslední dva měsíce, co jsem žila v Amsterdamu, se čím dál víc diskutovalo o možném příjezdu uprchlíků.

Anticipating that the tide would eventually spill over to the Netherlands, a group of volunteers has banded together to help refugees with their transition and move to the camps.

Protože se předpokládalo, že nakonec dorazí až do Holandska, zformovala se skupina dobrovolníků, která si vytyčila úkol pomoct uprchlíkům při přepravě do táborů.

The group at Central Station has a schedule of arrival times, focusing on trains coming from France, Germany and Belgium that have a strong likelihood of having refugees on board.

Skupina na hlavním nádraží má rozpis příjezdů a zaměřuje se především na vlaky přijíždějící z Francie, Německa a Belgie, které by s největší pravděpodobností mohly převážet uprchlíky.

My task is simple: greet them, chat with them, ask if they need food, water or clothes, cheer up the kids, explain what will happen next.

Můj úkol je jednoduchý: pozdravit je, prohodit s nimi pár slov, zeptat se jich, jestli potřebují jídlo, vodu nebo oblečení, rozveselit děti a vysvětlit, co bude dál.

I focus on the things I need to say and the information I shouldn't forget.

Soustředím se hlavně na věci, které musím říct, a na informace, na které bych neměla zapomenout.

What I didn’t anticipate are the stories the refugees would tell me.

Neumím se však připravit na příběhy, které mi budou uprchlíci vyprávět.

One after another they come, with big smiles on their faces of delight and relief that they’ve finally arrived, talking over each other to relate how they’d boarded the "death boat" in Turkey to get to Greece and then to the Netherlands.

Přicházejí jeden po druhém, usmívají se a ve tváři se jim zrcadlí potěšení a úleva, že konečně dorazili. Neustále spolu probírají, jak nastoupili na „loď smrti“ v Turecku, jen aby se dostali do Řecka a poté do Holandska.

Khalid, a man in his late 30s, tells me the inflatable boat he travelled on had 49 people on board, including women and children.

Asi čtyřicetiletý Chálid mi vypráví, že spolu s ním se na nafukovacím člunu plavilo 49 lidí včetně žen a dětí.

As the vessel was overcrowded and not equipped to carry that much weight, they all had to throw their bags and belongings overboard to save their own lives.

Protože loď byla tím pádem naprosto přecpaná a nebyla s to uvézt takovou váhu, a také aby si vůbec zachránili holý život, museli hodit všechny tašky i osobní majetek přes palubu.

They disembarked at the Greek port of Mytilene soaking wet and shivering as Greek government officials looked on. Khalid has special praise for some Dutch tourists who quickly approached them and offered help.

Za přihlížení řeckých vládních činitelů přistáli úplně promočení a třesoucí se v řeckém přístavu Mytilene.

He remembers a woman wrapping him, cold and dripping wet, in a warm blanket.

Chálid by chtěl zvláště pochválit některé holandské turisty, kteří jim okamžitě nabídli pomoc.

Refugees at Amsterdam Central Station awaiting transfer to temporary camps.

Uprchlíci na amsterdamském hlavním nádraží čekají na převoz do dočasných táborů.

PHOTO: Faten Bushehri

Autorkou fotografie je Faten Bushehri.

"We were becoming discouraged on the boat,” Khalid tells me. “But we drew motivation from each other.

„Už na lodi jsme začali ztrácet odvahu,“ říká mi Chálid. „Čerpali jsme však motivaci jeden od druhého.

The men yelled, “Come on, we can do this!

Muži křičeli: ‚Ale no tak, to přece zvládneme!

We have women and children on board!” And that's how we kept going."

Máme tady ženy a děti!‘ A to nás drželo nad vodou.“

Upon arrival at Mytilene Khalid said they had to walk over 50 kilometers, from the north of the island to the south.

Po příjezdu do Mytilene říká Chálid, že museli ujít víc než 50 kilometrů ze severní části ostrova do jižní.

He points to a friend he met on the boat whom he says was sick for days after being on the water for that long.

Ukazuje na kamaráda, s kterým se potkal na lodi a o kterém říká, že mu bylo několik dní špatně poté, co strávil tak dlouhou dobu na vodě.

A Syrian woman interrupts to say that their boat had in fact exploded because of the weight. "When I remember the journey we had to take to get here, my eyes tear up," she says.

Znenadání ho přerušuje Syřanka, která se chce podělit o svůj příběh z jejich lodi, která kvůli nadměrné váze až praskala ve švech. „Když si jen vzpomenu na cestu, kterou jsme museli podniknout, abychom se sem dostali, zalijí se mi oči slzami,“ říká.

She and her fellow passengers had to swim the last few meters to the shore.

Spolu s cestujícími musela totiž doplavat několik posledních metrů k pobřeží.

She, her three little boys and her husband had fled from Al Raqqa, which is now under the complete control of ISIS.

Ona, její tři malí kluci a manžel byli nuceni utéct z Rakky, kterou v současnosti zcela ovládá ISIS.

Another woman tells what they paid for a trip on the boat: 1,400 euros per person.

Další žena zmiňuje, kolik zaplatili za cestu lodí: 1400 euro za osobu.

A man in his late 50s who goes by the name of Abu Shadi is eager to connect to the wifi to call his children.

Asi tak šedesátiletý muž, který si říká Abu Shadi, se nemůže dočkat, až se připojí na Wi-Fi a promluví si s dětmi.

His daughter lives in Breda, an hour and a half south of Amsterdam.

Jeho dcera žije ve městě Breda, které se nachází hodinu a půl jižně od Amsterdamu.

His son lives in Sweden.

Syn žije ve Švédsku.

Once settled, Abu Shadi looks at me with a broken smile. "My family is all over the place in different countries," he says.

Poté co se Abu Shadi uklidní, zničeně se na mě podívá a usměje se. „Mám teď rodinu na všech možných místech v různých zemích,“ říká.

As he looks at a photo of a young man in his early 20s on the screen of his phone, tears start pouring down his cheeks. "My son Feras has been missing for over a year now.

Na obrazovce telefonu se zadívá na fotografii mladíka, kterému je něco přes dvacet, a po tváří mu začne stékat slza. „Můj syn Feras už je teď pohřešovaný víc než rok.

Bashar Al Assad's forces kidnapped him.

Jednotky Bašára al-Asada ho unesly.

I don't even know whether he's dead or alive."

Ani nevím, jestli ještě žije.“

As I try to empathize with Abu Shadi's unimaginable pain and grief, I'm called to report to the ambulance parked outside, in order to help mediate between a Dutch doctor, and a 23-year old man, also named Feras, who has been complaining of an increasingly severe headache accompanied by a cough and irritating rash.

Zatímco se snažím vcítit do nepředstavitelné bolesti a zármutku Abu Shadiho, už mě volají k venku zaparkované sanitce, kde mám pomoct holandskému doktorovi dorozumět se s třiadvacetiletým mužem jménem Feras, který si stěžuje na rostoucí bolesti hlavy, kterou doprovází kašel a dráždivá vyrážka.

Having spent weeks sleeping in on the floor in various camps, the rash has spread all over his body.

Jelikož spal několik týdnů na zemi v různých táborech, má už teď vyrážku po celém těle.

It's the first time I've seen the inside of an ambulance.

Poprvé se tak můžu seznámit s vnitřkem sanitky.

I meet two Iraqi men from the city of Mosul who were captured by ISIS but managed to escape and flee the country.

Setkávám se s dvěma Iráčany z Mosulu, které zajala ISIS, ale podařilo se jim utéct a uprchnout ze země.

One, a former general, was held by ISIS for 17 days.

Jednoho z nich, bývalého generála, držela ISIS v zajetí 17 dní.

They broke his right shoulder because he had a tattoo (taboo in Islam) of the map of Iraq, blindfolded him and tied him to a fan.

Zlomili mu pravé rameno, protože měl vytetovanou mapu Iráku (islám striktně zakazuje tetování), zavázali mu oči a přivázali k větráku.

The second man, Ahmed, one of 23 people captured by ISIS, says they put a knife to his throat. “19 people were killed in front of us, and I was one of the survivors," Ahmed tells me. "I don’t know how I got out of it.”

Druhý z nich jménem Ahmed, což je jeden z 23 lidí zajatých ISIS, tvrdí, že mu dali nůž na krk. „Zabili před námi 19 lidí a já jsem patřil k těm, co přežili,“ říká mi Ahmed. „Ani nevím, jak jsem vlastně vyvázl.“

Two Iraqi refugees who managed to escape after being captured by ISIS are flanked by Joost, a Dutch volunteer (L) and the author (R).

Dva iráčtí uprchlíci, kterým se podařilo utéct ze zajetí ISIS, po boku holandského dobrovolníka Joosta (vlevo) a autorky článku (vpravo).

PHOTO: Faten Bushehri.

Fotografie Faten Bushehri.

As I address these people in Arabic, they’re excited to hear a familiar language and ask where I am from.

Když na všechny ty lidi mluvím arabsky, velmi je potěší slyšet zas tak důvěrně známý jazyk a hned se mě ptají, odkud jsem.

I’m slightly ashamed to admit I’m from Bahrain, a Gulf country that contributed to the war in Syria.

Trochu se stydím přiznat, že jsem z Bahrajnu, země Perského zálivu, která přispěla k válce v Sýrii.

The Gulf nations offered nothing, and added insult to injury by shirking their responsibility to host refugees in their oil-rich countries.

Perský záliv nic nenabídl a ještě navíc utekl před zodpovědností, když odmítl přijmout uprchlíky ve svých zemích bohatých na ropu.

And here I am now, a privileged resident of the Netherlands, studying at a top university to earn my fully funded Masters.

A já tu teď stojím jako zvýhodněná obyvatelka Holandska, která studuje na přední univerzitě, aby získala plně financovaný titul magistra.

My biggest worries are about submitting my next exam, while they’re huddled together in a corner of Central station, wondering what the future has in store.

K mým největším starostem patří má další zkouška, zatímco oni se tu krčí v rohu hlavního nádraží a říkají si, co jim asi přinese budoucnost.

Mohammed tells me he left his wife and child back in Syria with nothing but a promise to make it to Europe and have them join him once he settles. "We don't want to be a burden on society,” he says.

Mohamed mi říká, že zanechal v Sýrii ženu a dítě s pouhým slibem, že se pokusí dostat do Evropy a hned jak se usadí, pošle pro ně. „Nechceme být pro společnost zátěží,“ říká. „Jsem zdravotní bratr.

I want to learn Dutch and start working." They’re humbled that we want to help and refuse to take more than the minimum that would get them through the night.

Chci se naučit holandsky a začít pracovat.“ Ponižuje je, že jim chceme pomoct, a odmítají si vzít víc než jen to základní, které jim pomůže přečkat noc.

As the refugees in Central Station take in the fact that they’ve arrived in Amsterdam, the kids skip around among us volunteers, enjoying their new toys.

Zatímco si uprchlíci na hlavním nádraží zvykají na skutečnost, že dorazili do Amsterdamu, děti se vmísily mezi nás dobrovolníky a užívají si nových hraček.

Soon, they’ll all board a Red Cross bus that will take them to a temporary camp, and the start of some sort of new life.

Brzy nastoupí do autobusu Červeného kříže, který je odveze do dočasného tábora a vstříc jakémusi začátku nového života.

For more information about RefugeesWelcome Amsterdam, visit their Facebook page.

Více informací o aktivitách RefugeesWelcome Amsterdam můžete najít na příslušné facebookové stránce.

Beyond War and Death, See the World Through Syrian Eyes · Global Voices

Projekt Syrian Eyes of the World: Není jen válka a smrt

“After more than thirty years, I feel myself as a mother all over again.

„Po více než třiceti letech se zase cítím být matkou.

My grandchildren remind me of my children that I took care of.

Vnoučata mi připomínají mé vlastní děti, o které jsem kdysi pečovala.

I would like to celebrate all mothers for Mother’s Day, and hopefully next year will be more beautiful for us and for all the world.” - Mouna Abdelahad.Photo taken by Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World

V Den matek bych ráda vzdala hold všem matkám na světě. Snad bude příští rok klidnější pro nás i pro zbytek světa.“ – Mouna Abdelahad.Autorem fotografie je Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World

“Since the beginning of the Syrian crisis in 2011, what is shown about Syria isn’t always beautiful.

„Obrázky, které nám od počátku syrské krize předkládají média, většinou budí hrůzu.