gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
It’s a sad reality, but in an effort not to forget the human beings behind the conflict, we decided to show the world other faces, other realities."	Zachycují smutnou realitu. My jsme se rozhodli ukázat světu i jiné tváře, jinou realitu.
These are the first words chosen to describe the idea behind 'Syrian Eyes of the World', an international photography project created by Youssef Shoufan and hosted by 'La Maison de la Syrie'.	Chtěli bychom, aby se nezapomnělo na to, že uprostřed války stále žijí lidské bytosti.“ Taková je filozofie mezinárodního fotografického projektu ‚Syrian Eyes of the World‘, jehož autorem je Youssef Shoufan a který vznikl za výrazného přispění ‚La Maison de la Syrie‘.
The photography collective archives "this part of History that we are living in, the history of a mosaic nation that has lived in harmony for thousands of years, but that is now living difficult moments."	Sbírka fotografií zaznamenává „moment v historii, v němž se právě teď nacházíme, v historii rozmanitého národa, který žil po staletí v míru, který však právě teď prochází velmi obtížným obdobím.“ Fotografie nemají náboženský ani názorový podtext.
They are non-denominational and have no affiliations except "respectful, quality and aesthetic ones."	Mají pouze tři společné jmenovatele: „respekt, kvalitu a estetickou hodnotu“.
Speaking to Global Voices Online, Youssef Shoufan described his own story leading to the Syrian Eyes project:	Youssef Shoufan popisuje pro Global Voices Online okolnosti vzniku projektu: Jsem nezávislý multimediální umělec.
I'm an independent multimedia author born in Damascus and loosely based in Montreal.	Narodil jsem se v Damašku a přechodně žiji v Montrealu.
My passion for traveling, people, words and photography are united in this first collaborative project I created which is Syrian Eyes of the World.	Syrian Eyes of the World je mým prvním kolaborativním projektem, kde se kloubí mé vášně pro cestování, poznávání nových lidí, pro jazyk a fotografii.
My curiosity led me to studies in journalism, and this academic background, combined with my passion for art, are two elements present with this photographic project: information that is presented in an aesthetic way, in our case with a social purpose.	Vrozená zvídavost mě dovedla až ke studiu žurnalistiky, díky němuž jsem si osvojil akademický základ, propojil ho se svou láskou k umění – a projekt byl na světě: informace, v tomto případě sociálního charakteru, jsou kódovány v jazyce estetična.
“I feel like we have become numb, our emotions barely stirred by what goes on around us.	„Místní lidé propadají apatii. Jen máloco v nich dokáže vzbudit emoce.
But when I see a beautiful line or a powerful jump and when I know the effort and pain that went into that single move, I get chills; I ‘feel’ again.	Když ale vidím, jak někdo udělá krásnou šňůru nebo pěkný skok, jak se snaží a překonává bolest, běhá mi mráz po zádech. Znovu to ve mně probouzí pocity.
It’s very hard to make a significant difference in the world, but I think that if I can make at least one person ‘feel’ again, then I can be one step closer to making that difference.So I dance.” -Yara Awad.Photo taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World	Je neskutečně těžké cokoliv na světě zásadně změnit, ale jestli to, co dělám, probudí emoce u jediného člověka, tak jsem k té změně o krok blíž.
While discussing with a photographer friend of his, Shoufan realized that he himself was prejudiced against the Arab World:	Proto tancuji.“ - Yara Awad.Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World
In October 2013, while discussing with my photographer friend Tamara Abdul Hadi, she made me realize something I wasn't really aware of: I myself had a lot of prejudice against the Arab World.	Shoufan si během rozhovoru s kolegyní fotografkou uvědomil, že i on sám má vůči arabskému světu předsudky:
So I bought plane tickets and found myself in Lebanon two months later, with the objective of changing the perspectives I had at that time.	V říjnu v roce 2013 jsem si povídal s kolegyní fotografkou Tamarou Adbul Hadi a uvědomil jsem si něco, co jsem doposud přehlížel.
I knew these two weeks would change my life, but I didn't know how yet.	I já sám jsem byl plný předsudků vůči arabskému světu.
On my first day in Beirut, I met Antoine Entabi with whom I connected right away.	A tak jsem si koupil letenku a odjel do Libanonu, abych si své názory srovnal s realitou.
Meeting other Syrian photographers Madonna Adib and Zaki and Ziad Alasmar, we all knew we had to do something.	Ty dva týdny, které jsem tam strávil, mi od základu změnily život.
When I went back to Montreal, I gathered all the ideas together and decided to create Syrian Eyes of the World.	I když zatím ne v konkrétních ohledech. První den v Bejrútu jsem potkal Antoine Entabi a okamžitě jsme si padli do oka.
Right away, I got to meet Syrian photographers with great talent like Khaled AlWarea who joined our team for the launch of the project.	Setkal jsem se s dalšími syrskými fotografy, Madonnou Adib, Zaki a Ziadem Alasmarovými, a shodli jsme se, že je zapotřebí něco udělat.
I also got to meet all these great people who accepted to participate to our project, and helped me learn a lot and see things differently.	Když jsem se pak vrátil do Montrealu, znovu jsem prošel naše nápady a rozhodl se vytvořit Syrian Eyes of the World.
We can say I am mostly inspired by people.	Moje hlavní inspirace tedy pramení z mých setkání s lidmi.
“The human being is an idea, which he lives and dies for.” – Musaab Balchi.Photo taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World	„Lidská bytost je představa, kterou během života naplňujeme a pro kterou umíráme.“ – Musaab Balchi.
So who are the subjects?	Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World
What's their story?	Kdo jsou tito lidé a jaké jsou jejich příběhy?
Most of the people we photographed in our first year were people we knew, but there are also Syrians we got to meet through the project, or others that are simply anonymous.	Většinu lidí, které jsme fotografovali v prvním roce, jsme znali osobně. Byli tam ale i Syřané, se kterými jsme se seznámili až během projektu, ale také úplně anonymní osoby.
Some of them are in Syria, others are in different parts of the world, some who left recently or a long time ago.	Někteří žijí v Sýrii, jiní v ostatních částech světa, někteří odešli nedávno, jiní před mnoha lety.
Despite what's happening in Syria, their stories are most of the time filled with wise words and hope, things we usually don't hear since the focus is most of the time on violence, death, religion and politics.	Navzdory tomu, co se dnes v Sýrii děje, v jejich příbězích převládají moudrá slova a naděje, tedy věci, které v období násilí, smrti a politicko-náboženských hádek neslyšíme až tak často.
We show peace, life and the many other layers of Syrians.	Ukazujeme mír, život a spoustu dalších aspektů života v Sýrii.
Everyone has a story and interesting things to say.	Každý má co říct, každý dělá něco, co může zaujmout ostatní.
What fascinates me is how, with only a picture and a couple of words, deep emotions are transmitted and felt.	Mě osobně fascinuje ta síla, s jakou dokáže prostá fotografie přenést a nechat pocítit hluboké emoce.
What inspires you?“I am inspired by the idea that my lines might bring a bit of comfort to someone’s sadness, that there might be an optimism in my art that could spread and be helpful in these sad times.”-Kevork MouradPhoto Taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World	Co vás inspiruje?„Motivuje mě představa, že linie v mých obrazech mohou rozehnat něčí zármutek, že vyzařují optimismus, který je v tomto smutném období tolik potřebný.“ – Kevork MouradAutorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World
I asked him to give us an example of a person that touched him:	Požádal jsem Shoufana, aby mi řekl, kdo z fotografovaných jej nejvíce zaujal:
An example is Um Ibrahim who I first met in 2013 while she was working for NGO Basmeh & Zeitooneh in Shatila, Lebanon.	Tak například Um Ibrahim. Seznámili jsme se v roce 2013, kdy pracovala pro nevládní organizaci Basmeh & Zeitooneh v libanonské Šatíle.
I knew she was a humble and hard working woman, but after my colleague Antoine Entabi took her portrait, I had even more respect for her.	Věděl jsem o ní, že je to skromná a pracovitá žena.
“I care for one thing only: how I’ll let my children reach the highest ranks, study and succeed, even at the expense of my labor.	Poté co ji můj kolega Antoine Entabi fotografoval, začal jsem si jí vážit ještě víc. „Záleží mi jen na jedné věci: aby mé děti dosáhly co nejvyššího postavení, získaly titul a byly úspěšné.
I haven’t seen a thing of my life, all my life is about work, and I try to be the father and the mother of my children.”	A klidně kvůli tomu budu do konce života pracovat. Já jsem si život neužila. Stále jen pracuji a snažím se být svým dětem otcem i matkou zároveň.“
“I care for one thing only: how I’ll let my children reach the highest ranks, study and succeed, even at the expense of my labor.	„Záleží mi jen na jedné věci: aby mé děti dosáhly co nejvyššího postavení, aby získaly titul a byly úspěšné.
I haven’t seen a thing of my life, all my life is about work, and I try to be the father and the mother of my children.” – Um Ibrahim.Photo taken by Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World	A klidně kvůli tomu budu do konce života pracovat. Já jsem si život neužila. Sále jen pracuji a snažím se být svým dětem otcem i matkou zároveň.“ – Um Ibrahim.Autorem fotografie je Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World
If you wish to check out more of Syrian Eyes of the World, you can find them on their website, their Facebook Page and their Twitter Account.	Chcete-li se o projektu Syrian Eyes of the World dozvědět více, navštivte webové stránky, facebookový profil anebo twitterový účet.
Turkey Puts a Gun to the Media's Head in Lead-Up to Elections · Global Voices	Turecká média mají před volbami nůž na krku
Turkey's November 1 election is fast approaching and journalists in the country are facing new levels of threat amid an atmosphere of fear and violence.	S blížícími se volbami, které se v Turecku uskuteční 1. listopadu, roste v zemi napětí a množí se agresívní výpady proti novinářům.
In the space of a week in October, journalists Ahmet Hakan and Serhat Yüce both suffered beatings that have sparked an outcry over the lack of security for journalists in the country.	Během jednoho říjnového týdne byli novináři Ahmet Hakan a Serhat Yüce několikrát fyzicky napadeni.
The October 1 assault on Hakan by a gang affiliated to Turkey's ruling party was the most resonant for users of social media in the country.	Střety vyvolaly diskuzi o nedostatečném zajištění bezpečnosti novinářů.
Police aggression towards Yüce that took place on October 5 also has been widely condemned.	Uživatelé sociálních sítí nejčastěji skloňovali organizovaný útok na Hakana, který se odehrál 1. října, ostře odsouzena byla i policejní agrese proti Ÿucemu z 5. října.
Pressure on journalists is intensifying ahead of a ballot the ruling AKP (Justice and Development) party hopes will grant it the majority it craves.	Těsně před volbami, do nichž vkládá vládnoucí AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) velké naděje na vítězství, se tlak na pracovníky tisku stupňuje.
The party lost some of its political dominance following elections in June that led to a split parliament and fresh snap elections, and has doubled down on opposition as one of its main achievements in the last decade — the Kurdish peace process — threatens to fall apart as a result.	Po posledním červnovém pokusu ztratila Erdoğanova strana část ze své politické dominance. Parlament se tenkrát názorově rozdělil a bylo rozhodnuto o předčasných volbách. Opozici se v předchozí dekádě podařilo dosáhnout významných kroků v kurdském mírovém procesu, ten ovšem nyní stojí na pokraji rozpadu.
In the face of Kurdish militancy and increased government violence towards the citizenry, journalists who use a critical lens to investigate and report on the activities of President Recep Tayyip Erdoğan and his AKP party are left particularly vulnerable to harm.	Ruku v ruce s rostoucí bojovností Kurdů a vládní agresí vůči občanům se útokům nevyhnuli ani novináři. Ti se rozhodli na aktivity prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana nahlížet z kritičtějšího úhlu pohledu.
Ruling party versus the Doğan Media group	Vládnoucí strana versus mediální skupina Doğan Media
Most noticeably, information campaigns and physical intimidation that once targeted Kurdish and leftist media are now being aimed at mainstream media as well.	Diskreditující informační kampaně a fyzické zastrašování bylo dříve namířeno výhradně proti kurdským a levicovým médiím. Nyní se obrátilo i proti mainstreamu.
Doğan Media, which encompasses influential outlets such as Hürriyet and Hurriyet Daily News, Posta, the TV channels Kanal D, CNN Türk, and tv2, is one of the biggest media groups in Turkey.	Doğan Media vydávají vlivná periodika jako Hürriyet a Hürriyet Daily News, Posta, vlastní televizní kanály Kanal D, CNN Türk a tv2. Jsou jednou z největších mediálních skupin v Turecku. Jejich vlastníkem je magnát Aydın Doğan.
Owned by famous media mogul Aydın Doğan, the group has always operated as a standard mainstream media organisation, dodging sensitive topics while tending towards objectivity.	Aktivity Doğan Media se vždy držely v mezích standardních mainstreamových médií s důrazem na objektivitu a obcházení citlivých témat.
But Doğan came under pressure before the June 7 election, wherein AKP's ambitions to dominate the next parliament were undercut by the arrival into the legislature of pro-Kurdish People's Democratic Party (HDP).	Po červnových volbách se ale Doğan dostal pod tlak.
In the run-up to the vote, the group provided air time to members of the HDP and its leader Selahattin Demirtaş.	Vedle AKP se na politickém nebi nově zjevila i prokurdská HDP (Lidová demokratická strana) a začala ohrožovat Erdoğanovy ambice, mimo jiné i tím, že její zástupci a lídr Selahattin Demitras často vystupovali v médiích.
This was unpopular among nationalists who attacked the media group and claimed that they were "promoting" Kurdish separatism and "supporting terrorism".	Nacionalisté nařkli Doğan Media z „propagace“ kurdského separatismu a z „podpory terorismu“.
After elections, Doğan began to take precautions. As one journalist put it, self-censorship took hold across the network.	Ihned po volbách proto mediální skupina podnikla potřebná opatření a podle vyjádření jednoho z novinářů zavedla ve všech redakcích autocenzuru.
Guests from HDP no longer featured in the broadcasts of Doğan group programs.	Hosté z HDP přestali být zváni do vysílání.
But even these precautions proved insignificant.	Ani to však nestačilo.
On the nights of September 6 and September 8, the headquarters of leading Doğan group new site Hurriyet Daily in Istanbul were attacked with stones and sticks by a mob organised by the AKP parliamentary deputy and leader of the AKP Youth, Abdurrahim Boynukalın, who publicly delivered a threatening speech in front of the Hurriyet's offices.	Ve večerních hodinách 6. a 8. září zaútočila na sídlo redakce deníku Hürriyet Daily v Istanbulu skupina vedená poslancem a lídrem frakce mladých v AKP Abdurrahimem Boynukalinem, který také přednesl před budovou redakce výhrůžný projev.
Boynukalın was not punished for his role in organising the unruly demonstration.	Boynukalin nebyl za zorganizování této demonstrace a hlásání nepravdivých informací nikdy potrestán.
Ahmet Hakan beaten in front of his home	Ahmet Hakan zbit před vlastním domem
Attacks on Doğan Media and their journalists continued when well-known anchor Ahmet Hakan Coşkun was beaten by four people in front of his house, who reportedly broke his nose and ribs.	Útoky na Doğan Media a jejich novináře pokračovaly napadením veřejně známého Ahmeta Hakana Coşkuna. Byl zbit čtyřčlennou skupinou před vlastním domem, násilníci mu zlomili nos a žebra.
Following an investigation, it emerged that three of the four assailants were AKP members.	Během vyšetřování vyšlo najevo, že tři ze skupiny byli členové AKP.
AKP subsequently announced it had expelled them from the party.	V návaznosti na to AKP oznámila jejich vyloučení ze strany.
Initially supportive of AKP and Erdoğan, Hakan became more critical of them over time, as AKP grew increasingly conservative and authoritarian.	Hakan, který se původně přikláněl k AKP a Erdoğanovi, začal později kritizovat jeho konzervativnost a autoritářství.
This switch was noted by scribes in the pro-AKP press such as columnist Cem Küçük, who spuriously accused Hakan of supporting the Kurdistan Workers' Party that favours independence from Turkey for Kurds.	Jeho názorový obrat byl probírán v periodikách, která AKP podporovala, zejména v článcích Cema Kücüka. Ten Hakana obvinil z podpory Kurdské dělnické strany, usilující o nezávislost Kurdů.
He wrote in the Star newspaper:	V deníku Star napsal:
Like schizophrenic patients, you think you are still living in the days when Hürriyet ran the country.	Ty jsi jako ti pacienti se schizofrenií. Máš stále pocit, že žiješ v době, kdy Hürriyet vládl této zemi.
We could crush you like a fly if we wanted.	Kdybychom tenkrát chtěli, mohli jsme tě zaplácnout jako mouchu.
We have been merciful until today and you are still alive.	Ale byli jsme milosrdní a nechali jsme tě žít.
Those words were printed less than a month before he was assaulted.	Tato Kücükova slova byla otištěna ani ne měsíc před Hakanovým napadením.
Although most journalists and media organisations condemned the attack, pro-AKP media tried to blame others.	Přestože většina novinářů a mediálních organizací útok odsoudila, média stranící AKP se snažila hledat viníky jinde.
Groups on social media known as AKTrolls (pro-AKP anonymous users, mostly active on Twitter) even celebrated the event:	Někteří anonymní twitteroví uživatelé ze skupiny známé jako AKTrolls akci dokonce oslavovali:
A leading palace-linked (pro-Erdogan) anonymous twitter account following assault on journalist Ahmet Hakan just now pic.twitter.com/aJmPsqu2kh — ilhan tanir (@WashingtonPoint) September 30, 2015	Anonymní twitterový účet napojený na vládní palác (podporující Erdoğana) ihned po útoku na Ahmeta Hakana.
Attacks on Kurdish media continue	Útoky na kurdská média pokračují
The silencing of Kurdish outlets with the help of Turkey's security forces is another feature of Turkey's increasingly bleak media environment.	Umlčování kurdského tisku ze strany tureckých bezpečnostních sil je častým jevem v mediálním prostředí tohoto státu.
Just two days before Ahmet Hakan was attacked, a building that houses both the Kurdish news agency DİHA and the Kurdish-language newspaper Azadiya Welat was raided by police. The raid occurred without a warrant on the afternoon of September 28.	28. září, jen dva dny před útokem na Ahmeta Hakana, proběhla policejní razie v budově, v níž sídlí jak kurdská tisková agentura DİHA, tak redakce kurdských novin Azadiya Welat.
Police took around 30 journalists, editors and reporters into custody where they say they were harassed and intimidated.	Policie bez předchozího upozornění odvedla do vazby na 30 novinářů, editorů a reportérů, kde je podle některých výpovědí zastrašovala.
Police also broke windows and doors inside the building.	Při zásahu bylo poškozeno několik oken a dveří.
A door to the truth!	Dveře k pravdě!
Police who raided DİHA did this.	Toto je práce police, poté co vtrhla do DİHA.
We're watching you and we're coming after you. #DontTouchDİHA -Nedim Türfent, English Editor of DİHA.	Sledujeme vás a půjdeme vám po krku. #DontTouchDİHA -Nedim Türfent, anglický editor DİHA.
One possible reason for the raid is DİHA's hard work in Kurdish cities where conflicts between the Kurdish independence groups and the police have been prominent.	Jedním z možných důvodů razie v DİHA je její výrazná aktivita v kurdských městech, kde jsou střety kurdských osvobozeneckých skupin a místní policie na denním pořádku.
AKP has demonstrated its will to to censor news coming out of cities like Cizre, Beytülşebbap, Hakkari and Şırnak, where the agency has been particularly active.	AKP tímto činem dala jasně najevo svoji vůli cenzurovat tisk, který vychází ve městech Cizre, Beytülşebbap, Hakkari a Şirnak.
DİHA is the most respected news source for many Kurdish people living all around the world and many others who lack trust in mainstream media.	Pro mnoho Kurdů po celém světě, ale i pro ty, kteří nemají důvěru v mainstreamová media, představuje DİHA spolehlivý zdroj informací.
Its website was first censored in July as part of a wave of blocks covered by Global Voices.	Webové stránky DİHA byly poprvé cenzurovány letos v červenci, více informací najdete i na Global Voices.
Since that time, their backup domains and mirrors have been blocked more than 20 times.	Od té doby byly jejich záložní servery a kopie webu blokovány ještě více než dvacetkrát.
Putting a gun to a journalist's head	Hlaveň u hlavy novináře
The most recent event to shock journalists in the country demonstrates how far the government has veered off the track of acceptable behaviour in its war on the media.	Poslední události ukazují, jak daleko je v boji s médii vláda schopna zajít.
Özgür Gün TV reporter Murat Demir and DİHA reporter Serhat Yüce were both threatened, beaten, and then taken into custody by undercover police in public in the provincial town of Silvan in Kurdish-populated eastern Turkey.	Reportér televize Özgür Gün Murat Demir a reportér DİHA Serhat Yüce byli zastrašováni, zbiti a vzati do vazby tajnou policí ve městě Silvan ve východním Turecku, obydleném převážně Kurdy.
When they were preparing to photograph the town under curfew, a police man stopped his car nearby, loaded his gun and aimed it at Serhat Yüce's head while verbally threatening him.	Když se v době zákazu vycházení chystali fotografovat, zastavil u nich policejní automobil, jeden z členů posádky namířil na Serhata Yüceho zbraň a slovně jej zastrašoval.
What comes next?	Co bude dál?
Journalism has never been an easy profession in Turkey.	Novinařina nikdy nebyla v Turecku snadnou profesí.
Threats, beatings, torture or even killing journalists have been running themes in Turkish media history.	Výhrůžky, fyzické napadání, mučení i vraždy novinářů mají v historii tureckých médii své stálé místo.
The attacks on outlets and media workers is reminiscent of very dark times and has justifiably breathed fear into the independent and critical press.	Útoky na pracovníky novin a televizních redakcí připomínají dobu temna. Nad nezávislostí tisku se stahují mračna.
Events including the arrest of VICE journalists and the deportation of Frederike Geerdink also demonstrate attacks on the free press are not limited to Turkish citizens.	Události jako zatčení novinářů z VICE a deportace Frederika Geerdinka navíc naznačují, že bez obav by neměli být ani žurnalisté z jiných zemí.
Predicting the future anywhere is difficult, let alone in Turkey, where the last few years have seen a host of economic and security challenges drag the country back in the direction of its violent and unfulfilling past.	Předjímat vývoj událostí není nikde snadné, natožpak v Turecku, které díky řadě ekonomických a bezpečnostních opatření během posledních let směřuje zpět ke své násilné a neutěšené minulosti.
But it seems certain that until November 1, there will be no let up, and journalists will have choose between self-censorship and growing risk.	Jedno je jisté. Do 1. listopadu napětí nepovolí a novinářům nezbyde než si vybrat mezi autocenzurou a velkým riskováním.
200 Days of War in Yemen · Global Voices	Dvě stě dní války v Jemenu
Air strike in Sana'a, May 5, 2015.	Letecký útok na Sanaa, 5. května 2015.
Photo by Ibrahem Qasim.	Foto Ibrahem Qasim.

It’s a sad reality, but in an effort not to forget the human beings behind the conflict, we decided to show the world other faces, other realities."

Zachycují smutnou realitu. My jsme se rozhodli ukázat světu i jiné tváře, jinou realitu.

These are the first words chosen to describe the idea behind 'Syrian Eyes of the World', an international photography project created by Youssef Shoufan and hosted by 'La Maison de la Syrie'.

Chtěli bychom, aby se nezapomnělo na to, že uprostřed války stále žijí lidské bytosti.“ Taková je filozofie mezinárodního fotografického projektu ‚Syrian Eyes of the World‘, jehož autorem je Youssef Shoufan a který vznikl za výrazného přispění ‚La Maison de la Syrie‘.

The photography collective archives "this part of History that we are living in, the history of a mosaic nation that has lived in harmony for thousands of years, but that is now living difficult moments."

Sbírka fotografií zaznamenává „moment v historii, v němž se právě teď nacházíme, v historii rozmanitého národa, který žil po staletí v míru, který však právě teď prochází velmi obtížným obdobím.“ Fotografie nemají náboženský ani názorový podtext.

They are non-denominational and have no affiliations except "respectful, quality and aesthetic ones."

Mají pouze tři společné jmenovatele: „respekt, kvalitu a estetickou hodnotu“.

Speaking to Global Voices Online, Youssef Shoufan described his own story leading to the Syrian Eyes project:

Youssef Shoufan popisuje pro Global Voices Online okolnosti vzniku projektu: Jsem nezávislý multimediální umělec.

I'm an independent multimedia author born in Damascus and loosely based in Montreal.

Narodil jsem se v Damašku a přechodně žiji v Montrealu.

My passion for traveling, people, words and photography are united in this first collaborative project I created which is Syrian Eyes of the World.

Syrian Eyes of the World je mým prvním kolaborativním projektem, kde se kloubí mé vášně pro cestování, poznávání nových lidí, pro jazyk a fotografii.

My curiosity led me to studies in journalism, and this academic background, combined with my passion for art, are two elements present with this photographic project: information that is presented in an aesthetic way, in our case with a social purpose.

Vrozená zvídavost mě dovedla až ke studiu žurnalistiky, díky němuž jsem si osvojil akademický základ, propojil ho se svou láskou k umění – a projekt byl na světě: informace, v tomto případě sociálního charakteru, jsou kódovány v jazyce estetična.

“I feel like we have become numb, our emotions barely stirred by what goes on around us.

„Místní lidé propadají apatii. Jen máloco v nich dokáže vzbudit emoce.

But when I see a beautiful line or a powerful jump and when I know the effort and pain that went into that single move, I get chills; I ‘feel’ again.

Když ale vidím, jak někdo udělá krásnou šňůru nebo pěkný skok, jak se snaží a překonává bolest, běhá mi mráz po zádech. Znovu to ve mně probouzí pocity.

It’s very hard to make a significant difference in the world, but I think that if I can make at least one person ‘feel’ again, then I can be one step closer to making that difference.So I dance.” -Yara Awad.Photo taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

Je neskutečně těžké cokoliv na světě zásadně změnit, ale jestli to, co dělám, probudí emoce u jediného člověka, tak jsem k té změně o krok blíž.

While discussing with a photographer friend of his, Shoufan realized that he himself was prejudiced against the Arab World:

Proto tancuji.“ - Yara Awad.Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

In October 2013, while discussing with my photographer friend Tamara Abdul Hadi, she made me realize something I wasn't really aware of: I myself had a lot of prejudice against the Arab World.

Shoufan si během rozhovoru s kolegyní fotografkou uvědomil, že i on sám má vůči arabskému světu předsudky:

So I bought plane tickets and found myself in Lebanon two months later, with the objective of changing the perspectives I had at that time.

V říjnu v roce 2013 jsem si povídal s kolegyní fotografkou Tamarou Adbul Hadi a uvědomil jsem si něco, co jsem doposud přehlížel.

I knew these two weeks would change my life, but I didn't know how yet.

I já sám jsem byl plný předsudků vůči arabskému světu.

On my first day in Beirut, I met Antoine Entabi with whom I connected right away.

A tak jsem si koupil letenku a odjel do Libanonu, abych si své názory srovnal s realitou.

Meeting other Syrian photographers Madonna Adib and Zaki and Ziad Alasmar, we all knew we had to do something.

Ty dva týdny, které jsem tam strávil, mi od základu změnily život.

When I went back to Montreal, I gathered all the ideas together and decided to create Syrian Eyes of the World.

I když zatím ne v konkrétních ohledech. První den v Bejrútu jsem potkal Antoine Entabi a okamžitě jsme si padli do oka.

Right away, I got to meet Syrian photographers with great talent like Khaled AlWarea who joined our team for the launch of the project.

Setkal jsem se s dalšími syrskými fotografy, Madonnou Adib, Zaki a Ziadem Alasmarovými, a shodli jsme se, že je zapotřebí něco udělat.

I also got to meet all these great people who accepted to participate to our project, and helped me learn a lot and see things differently.

Když jsem se pak vrátil do Montrealu, znovu jsem prošel naše nápady a rozhodl se vytvořit Syrian Eyes of the World.

We can say I am mostly inspired by people.

Moje hlavní inspirace tedy pramení z mých setkání s lidmi.

“The human being is an idea, which he lives and dies for.” – Musaab Balchi.Photo taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

„Lidská bytost je představa, kterou během života naplňujeme a pro kterou umíráme.“ – Musaab Balchi.

So who are the subjects?

Autorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

What's their story?

Kdo jsou tito lidé a jaké jsou jejich příběhy?

Most of the people we photographed in our first year were people we knew, but there are also Syrians we got to meet through the project, or others that are simply anonymous.

Většinu lidí, které jsme fotografovali v prvním roce, jsme znali osobně. Byli tam ale i Syřané, se kterými jsme se seznámili až během projektu, ale také úplně anonymní osoby.

Some of them are in Syria, others are in different parts of the world, some who left recently or a long time ago.

Někteří žijí v Sýrii, jiní v ostatních částech světa, někteří odešli nedávno, jiní před mnoha lety.

Despite what's happening in Syria, their stories are most of the time filled with wise words and hope, things we usually don't hear since the focus is most of the time on violence, death, religion and politics.

Navzdory tomu, co se dnes v Sýrii děje, v jejich příbězích převládají moudrá slova a naděje, tedy věci, které v období násilí, smrti a politicko-náboženských hádek neslyšíme až tak často.

We show peace, life and the many other layers of Syrians.

Ukazujeme mír, život a spoustu dalších aspektů života v Sýrii.

Everyone has a story and interesting things to say.

Každý má co říct, každý dělá něco, co může zaujmout ostatní.

What fascinates me is how, with only a picture and a couple of words, deep emotions are transmitted and felt.

Mě osobně fascinuje ta síla, s jakou dokáže prostá fotografie přenést a nechat pocítit hluboké emoce.

What inspires you?“I am inspired by the idea that my lines might bring a bit of comfort to someone’s sadness, that there might be an optimism in my art that could spread and be helpful in these sad times.”-Kevork MouradPhoto Taken by Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

Co vás inspiruje?„Motivuje mě představa, že linie v mých obrazech mohou rozehnat něčí zármutek, že vyzařují optimismus, který je v tomto smutném období tolik potřebný.“ – Kevork MouradAutorem fotografie je Nour Nouralla/Syrian Eyes of the World

I asked him to give us an example of a person that touched him:

Požádal jsem Shoufana, aby mi řekl, kdo z fotografovaných jej nejvíce zaujal:

An example is Um Ibrahim who I first met in 2013 while she was working for NGO Basmeh & Zeitooneh in Shatila, Lebanon.

Tak například Um Ibrahim. Seznámili jsme se v roce 2013, kdy pracovala pro nevládní organizaci Basmeh & Zeitooneh v libanonské Šatíle.

I knew she was a humble and hard working woman, but after my colleague Antoine Entabi took her portrait, I had even more respect for her.

Věděl jsem o ní, že je to skromná a pracovitá žena.

“I care for one thing only: how I’ll let my children reach the highest ranks, study and succeed, even at the expense of my labor.

Poté co ji můj kolega Antoine Entabi fotografoval, začal jsem si jí vážit ještě víc. „Záleží mi jen na jedné věci: aby mé děti dosáhly co nejvyššího postavení, získaly titul a byly úspěšné.

I haven’t seen a thing of my life, all my life is about work, and I try to be the father and the mother of my children.”

A klidně kvůli tomu budu do konce života pracovat. Já jsem si život neužila. Stále jen pracuji a snažím se být svým dětem otcem i matkou zároveň.“

“I care for one thing only: how I’ll let my children reach the highest ranks, study and succeed, even at the expense of my labor.

„Záleží mi jen na jedné věci: aby mé děti dosáhly co nejvyššího postavení, aby získaly titul a byly úspěšné.

I haven’t seen a thing of my life, all my life is about work, and I try to be the father and the mother of my children.” – Um Ibrahim.Photo taken by Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World

A klidně kvůli tomu budu do konce života pracovat. Já jsem si život neužila. Sále jen pracuji a snažím se být svým dětem otcem i matkou zároveň.“ – Um Ibrahim.Autorem fotografie je Antoine Entabi/Syrian Eyes of the World

If you wish to check out more of Syrian Eyes of the World, you can find them on their website, their Facebook Page and their Twitter Account.

Chcete-li se o projektu Syrian Eyes of the World dozvědět více, navštivte webové stránky, facebookový profil anebo twitterový účet.

Turkey Puts a Gun to the Media's Head in Lead-Up to Elections · Global Voices

Turecká média mají před volbami nůž na krku

Turkey's November 1 election is fast approaching and journalists in the country are facing new levels of threat amid an atmosphere of fear and violence.

S blížícími se volbami, které se v Turecku uskuteční 1. listopadu, roste v zemi napětí a množí se agresívní výpady proti novinářům.

In the space of a week in October, journalists Ahmet Hakan and Serhat Yüce both suffered beatings that have sparked an outcry over the lack of security for journalists in the country.

Během jednoho říjnového týdne byli novináři Ahmet Hakan a Serhat Yüce několikrát fyzicky napadeni.

The October 1 assault on Hakan by a gang affiliated to Turkey's ruling party was the most resonant for users of social media in the country.

Střety vyvolaly diskuzi o nedostatečném zajištění bezpečnosti novinářů.

Police aggression towards Yüce that took place on October 5 also has been widely condemned.

Uživatelé sociálních sítí nejčastěji skloňovali organizovaný útok na Hakana, který se odehrál 1. října, ostře odsouzena byla i policejní agrese proti Ÿucemu z 5. října.

Pressure on journalists is intensifying ahead of a ballot the ruling AKP (Justice and Development) party hopes will grant it the majority it craves.

Těsně před volbami, do nichž vkládá vládnoucí AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) velké naděje na vítězství, se tlak na pracovníky tisku stupňuje.

The party lost some of its political dominance following elections in June that led to a split parliament and fresh snap elections, and has doubled down on opposition as one of its main achievements in the last decade — the Kurdish peace process — threatens to fall apart as a result.

Po posledním červnovém pokusu ztratila Erdoğanova strana část ze své politické dominance. Parlament se tenkrát názorově rozdělil a bylo rozhodnuto o předčasných volbách. Opozici se v předchozí dekádě podařilo dosáhnout významných kroků v kurdském mírovém procesu, ten ovšem nyní stojí na pokraji rozpadu.

In the face of Kurdish militancy and increased government violence towards the citizenry, journalists who use a critical lens to investigate and report on the activities of President Recep Tayyip Erdoğan and his AKP party are left particularly vulnerable to harm.

Ruku v ruce s rostoucí bojovností Kurdů a vládní agresí vůči občanům se útokům nevyhnuli ani novináři. Ti se rozhodli na aktivity prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana nahlížet z kritičtějšího úhlu pohledu.

Ruling party versus the Doğan Media group

Vládnoucí strana versus mediální skupina Doğan Media

Most noticeably, information campaigns and physical intimidation that once targeted Kurdish and leftist media are now being aimed at mainstream media as well.

Diskreditující informační kampaně a fyzické zastrašování bylo dříve namířeno výhradně proti kurdským a levicovým médiím. Nyní se obrátilo i proti mainstreamu.

Doğan Media, which encompasses influential outlets such as Hürriyet and Hurriyet Daily News, Posta, the TV channels Kanal D, CNN Türk, and tv2, is one of the biggest media groups in Turkey.

Doğan Media vydávají vlivná periodika jako Hürriyet a Hürriyet Daily News, Posta, vlastní televizní kanály Kanal D, CNN Türk a tv2. Jsou jednou z největších mediálních skupin v Turecku. Jejich vlastníkem je magnát Aydın Doğan.

Owned by famous media mogul Aydın Doğan, the group has always operated as a standard mainstream media organisation, dodging sensitive topics while tending towards objectivity.

Aktivity Doğan Media se vždy držely v mezích standardních mainstreamových médií s důrazem na objektivitu a obcházení citlivých témat.

But Doğan came under pressure before the June 7 election, wherein AKP's ambitions to dominate the next parliament were undercut by the arrival into the legislature of pro-Kurdish People's Democratic Party (HDP).

Po červnových volbách se ale Doğan dostal pod tlak.

In the run-up to the vote, the group provided air time to members of the HDP and its leader Selahattin Demirtaş.

Vedle AKP se na politickém nebi nově zjevila i prokurdská HDP (Lidová demokratická strana) a začala ohrožovat Erdoğanovy ambice, mimo jiné i tím, že její zástupci a lídr Selahattin Demitras často vystupovali v médiích.

This was unpopular among nationalists who attacked the media group and claimed that they were "promoting" Kurdish separatism and "supporting terrorism".

Nacionalisté nařkli Doğan Media z „propagace“ kurdského separatismu a z „podpory terorismu“.

After elections, Doğan began to take precautions. As one journalist put it, self-censorship took hold across the network.

Ihned po volbách proto mediální skupina podnikla potřebná opatření a podle vyjádření jednoho z novinářů zavedla ve všech redakcích autocenzuru.

Guests from HDP no longer featured in the broadcasts of Doğan group programs.

Hosté z HDP přestali být zváni do vysílání.

But even these precautions proved insignificant.

Ani to však nestačilo.

On the nights of September 6 and September 8, the headquarters of leading Doğan group new site Hurriyet Daily in Istanbul were attacked with stones and sticks by a mob organised by the AKP parliamentary deputy and leader of the AKP Youth, Abdurrahim Boynukalın, who publicly delivered a threatening speech in front of the Hurriyet's offices.

Ve večerních hodinách 6. a 8. září zaútočila na sídlo redakce deníku Hürriyet Daily v Istanbulu skupina vedená poslancem a lídrem frakce mladých v AKP Abdurrahimem Boynukalinem, který také přednesl před budovou redakce výhrůžný projev.

Boynukalın was not punished for his role in organising the unruly demonstration.

Boynukalin nebyl za zorganizování této demonstrace a hlásání nepravdivých informací nikdy potrestán.

Ahmet Hakan beaten in front of his home

Ahmet Hakan zbit před vlastním domem

Attacks on Doğan Media and their journalists continued when well-known anchor Ahmet Hakan Coşkun was beaten by four people in front of his house, who reportedly broke his nose and ribs.

Útoky na Doğan Media a jejich novináře pokračovaly napadením veřejně známého Ahmeta Hakana Coşkuna. Byl zbit čtyřčlennou skupinou před vlastním domem, násilníci mu zlomili nos a žebra.

Following an investigation, it emerged that three of the four assailants were AKP members.

Během vyšetřování vyšlo najevo, že tři ze skupiny byli členové AKP.

AKP subsequently announced it had expelled them from the party.

V návaznosti na to AKP oznámila jejich vyloučení ze strany.

Initially supportive of AKP and Erdoğan, Hakan became more critical of them over time, as AKP grew increasingly conservative and authoritarian.

Hakan, který se původně přikláněl k AKP a Erdoğanovi, začal později kritizovat jeho konzervativnost a autoritářství.

This switch was noted by scribes in the pro-AKP press such as columnist Cem Küçük, who spuriously accused Hakan of supporting the Kurdistan Workers' Party that favours independence from Turkey for Kurds.

Jeho názorový obrat byl probírán v periodikách, která AKP podporovala, zejména v článcích Cema Kücüka. Ten Hakana obvinil z podpory Kurdské dělnické strany, usilující o nezávislost Kurdů.

He wrote in the Star newspaper:

V deníku Star napsal:

Like schizophrenic patients, you think you are still living in the days when Hürriyet ran the country.

Ty jsi jako ti pacienti se schizofrenií. Máš stále pocit, že žiješ v době, kdy Hürriyet vládl této zemi.

We could crush you like a fly if we wanted.

Kdybychom tenkrát chtěli, mohli jsme tě zaplácnout jako mouchu.

We have been merciful until today and you are still alive.

Ale byli jsme milosrdní a nechali jsme tě žít.

Those words were printed less than a month before he was assaulted.

Tato Kücükova slova byla otištěna ani ne měsíc před Hakanovým napadením.

Although most journalists and media organisations condemned the attack, pro-AKP media tried to blame others.

Přestože většina novinářů a mediálních organizací útok odsoudila, média stranící AKP se snažila hledat viníky jinde.

Groups on social media known as AKTrolls (pro-AKP anonymous users, mostly active on Twitter) even celebrated the event:

Někteří anonymní twitteroví uživatelé ze skupiny známé jako AKTrolls akci dokonce oslavovali:

A leading palace-linked (pro-Erdogan) anonymous twitter account following assault on journalist Ahmet Hakan just now pic.twitter.com/aJmPsqu2kh — ilhan tanir (@WashingtonPoint) September 30, 2015

Anonymní twitterový účet napojený na vládní palác (podporující Erdoğana) ihned po útoku na Ahmeta Hakana.

Attacks on Kurdish media continue

Útoky na kurdská média pokračují

The silencing of Kurdish outlets with the help of Turkey's security forces is another feature of Turkey's increasingly bleak media environment.

Umlčování kurdského tisku ze strany tureckých bezpečnostních sil je častým jevem v mediálním prostředí tohoto státu.

Just two days before Ahmet Hakan was attacked, a building that houses both the Kurdish news agency DİHA and the Kurdish-language newspaper Azadiya Welat was raided by police. The raid occurred without a warrant on the afternoon of September 28.

28. září, jen dva dny před útokem na Ahmeta Hakana, proběhla policejní razie v budově, v níž sídlí jak kurdská tisková agentura DİHA, tak redakce kurdských novin Azadiya Welat.

Police took around 30 journalists, editors and reporters into custody where they say they were harassed and intimidated.

Policie bez předchozího upozornění odvedla do vazby na 30 novinářů, editorů a reportérů, kde je podle některých výpovědí zastrašovala.

Police also broke windows and doors inside the building.

Při zásahu bylo poškozeno několik oken a dveří.

A door to the truth!

Dveře k pravdě!

Police who raided DİHA did this.

Toto je práce police, poté co vtrhla do DİHA.

We're watching you and we're coming after you. #DontTouchDİHA -Nedim Türfent, English Editor of DİHA.

Sledujeme vás a půjdeme vám po krku. #DontTouchDİHA -Nedim Türfent, anglický editor DİHA.

One possible reason for the raid is DİHA's hard work in Kurdish cities where conflicts between the Kurdish independence groups and the police have been prominent.

Jedním z možných důvodů razie v DİHA je její výrazná aktivita v kurdských městech, kde jsou střety kurdských osvobozeneckých skupin a místní policie na denním pořádku.

AKP has demonstrated its will to to censor news coming out of cities like Cizre, Beytülşebbap, Hakkari and Şırnak, where the agency has been particularly active.

AKP tímto činem dala jasně najevo svoji vůli cenzurovat tisk, který vychází ve městech Cizre, Beytülşebbap, Hakkari a Şirnak.

DİHA is the most respected news source for many Kurdish people living all around the world and many others who lack trust in mainstream media.

Pro mnoho Kurdů po celém světě, ale i pro ty, kteří nemají důvěru v mainstreamová media, představuje DİHA spolehlivý zdroj informací.

Its website was first censored in July as part of a wave of blocks covered by Global Voices.

Webové stránky DİHA byly poprvé cenzurovány letos v červenci, více informací najdete i na Global Voices.

Since that time, their backup domains and mirrors have been blocked more than 20 times.

Od té doby byly jejich záložní servery a kopie webu blokovány ještě více než dvacetkrát.

Putting a gun to a journalist's head

Hlaveň u hlavy novináře

The most recent event to shock journalists in the country demonstrates how far the government has veered off the track of acceptable behaviour in its war on the media.

Poslední události ukazují, jak daleko je v boji s médii vláda schopna zajít.

Özgür Gün TV reporter Murat Demir and DİHA reporter Serhat Yüce were both threatened, beaten, and then taken into custody by undercover police in public in the provincial town of Silvan in Kurdish-populated eastern Turkey.

Reportér televize Özgür Gün Murat Demir a reportér DİHA Serhat Yüce byli zastrašováni, zbiti a vzati do vazby tajnou policí ve městě Silvan ve východním Turecku, obydleném převážně Kurdy.

When they were preparing to photograph the town under curfew, a police man stopped his car nearby, loaded his gun and aimed it at Serhat Yüce's head while verbally threatening him.

Když se v době zákazu vycházení chystali fotografovat, zastavil u nich policejní automobil, jeden z členů posádky namířil na Serhata Yüceho zbraň a slovně jej zastrašoval.

What comes next?

Co bude dál?

Journalism has never been an easy profession in Turkey.

Novinařina nikdy nebyla v Turecku snadnou profesí.

Threats, beatings, torture or even killing journalists have been running themes in Turkish media history.

Výhrůžky, fyzické napadání, mučení i vraždy novinářů mají v historii tureckých médii své stálé místo.

The attacks on outlets and media workers is reminiscent of very dark times and has justifiably breathed fear into the independent and critical press.

Útoky na pracovníky novin a televizních redakcí připomínají dobu temna. Nad nezávislostí tisku se stahují mračna.

Events including the arrest of VICE journalists and the deportation of Frederike Geerdink also demonstrate attacks on the free press are not limited to Turkish citizens.

Události jako zatčení novinářů z VICE a deportace Frederika Geerdinka navíc naznačují, že bez obav by neměli být ani žurnalisté z jiných zemí.

Predicting the future anywhere is difficult, let alone in Turkey, where the last few years have seen a host of economic and security challenges drag the country back in the direction of its violent and unfulfilling past.

Předjímat vývoj událostí není nikde snadné, natožpak v Turecku, které díky řadě ekonomických a bezpečnostních opatření během posledních let směřuje zpět ke své násilné a neutěšené minulosti.

But it seems certain that until November 1, there will be no let up, and journalists will have choose between self-censorship and growing risk.

Jedno je jisté. Do 1. listopadu napětí nepovolí a novinářům nezbyde než si vybrat mezi autocenzurou a velkým riskováním.

200 Days of War in Yemen · Global Voices

Dvě stě dní války v Jemenu

Air strike in Sana'a, May 5, 2015.

Letecký útok na Sanaa, 5. května 2015.

Photo by Ibrahem Qasim.

Foto Ibrahem Qasim.