gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Run, Try to survive	Utíkej, usiluj o přežití
It doesn't matter if you wear clothes or not, The important you still alive #Aleppo today after the massacre pic.twitter.com/4vXsLqVoUW — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 30 November 2016	Nezáleží na tom, zda máš oblečení, nebo ne. Důležité je zůstat naživu #Aleppo dnes po masakru pic.twitter.com/4vXsLqVoUW — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 30 November 2016
He also announced that his friend, Anas, who worked as a clown, was killed by the Assad regime:	Oznámil, že jeho přítel Anas, který pracoval jako klaun, byl zabit Asadovým režimem:
Another friend who was making the children's of East #Aleppo smile, Just died today by #Assad bombs in #Almashhad neighborhood 😞	Další přítel, který rozesmával děti ve východním #Aleppu, byl dnes zabit #Asadovými bombami ve čtvrti #Almashhad 😞
RIP Anas pic.twitter.com/eKsq1gnSo8 — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 29 November 2016	RIP Anas pic.twitter.com/eKsq1gnSo8 — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 29 November 2016
British-Syrian author and Global Voices contributor Leila Al Shami tweeted:	Britsko-syrská spisovatelka a přispěvatelka pro Global Voices Leila Al Shamiová tweetnula:
Aleppans flee fascist and imperialist onslaught may never return to their homes pic.twitter.com/pNcG52wT93 — Leila Al-Shami (@LeilaShami) 29 November 2016	Obyvatelé Aleppa, kteří prchají před fašistickými a imperialistickými útoky, se nemusejí nikdy vrátit do svých domovů pic.twitter.com/pNcG52wT93 — Leila Al-Shami (@LeilaShami) 29 November 2016
Meanwhile, many activists outside of Syria have been using social media not just to highlight the suffering on the ground but to remind their followers how the Syrian Revolution started.	Mnoho jiných aktivistů, kteří se nacházejí mimo Sýrii, mezitím na sociálních sítích nejen upozorňují na utrpení na zemi, ale připomínají svým příznivcům, jak syrská revoluce začala.
American Artist and Writer Molly Crabapple tweeted:	Americká umělkyně a spisovatelka Molly Crabapple tweetnula:
For East Aleppo, and for the original Syrian revolution pic.twitter.com/DCHmbtuSiZ — Molly Crabapple (@mollycrabapple) 28 November 2016	Pro východní Aleppo a původní myšlenku Syrské revoluce pic.twitter.com/DCHmbtuSiZ — Molly Crabapple (@mollycrabapple) 28 November 2016
Syrian activist and writer @DarthNader tweeted a series of videos of early protests from 2011 to 2013.	Syrský aktivista a spisovatel @DarthNader tweetnul sérii záběrů raných protestů z let 2011 až 2013.
Here are some of them:	Zde jsou některé z nich:
Flashback to a different time: December 30, 2011.	Pohled do minulosti: 30. prosinec 2011.
Huge protest in the central square of Homs, Syria. https://t.co/K1jdtrxDzS — Nader (@DarthNader) 28 November 2016	Velká demonstrace na hlavním náměstí Homsu v Sýrii. https://t.co/K1jdtrxDzS — Nader (@DarthNader) 28 November 2016
May 2012: Kurdish and Free Syrian flags at this protest in the Kobane region https://t.co/IGEm3wAfs6 — Nader (@DarthNader) 28 November 2016	Návrat v čase: 30. prosinec 2011. Velká demonstrace na hlavním náměstí Homsu v Sýrii. Květen 2012: Kurdské vlajky a vlajky Svobodné Sýrie na záznamu protestu v regionu Kobane
April 2013: Raqqa (after Assad, before ISIS) puts on a revolutionary rap show https://t.co/SXMvXEKzHZ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016	Duben 2013: koncert revolucionářského rapu v městě Rakka (po Asadovi a před IS) https://t.co/SXMvXEKzHZ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016
June 2012: Fiery nighttime protest in Kafrsouseh, Damascus https://t.co/fwXHKowfhi — Nader (@DarthNader) 28 November 2016	Duben 2013: koncert revolucionářského rapu ve městě Rakka (po Asadovi a před IS) Červen 2012: Bujné noční protesty ve čtvrti Kafrsouseh v Damašku
The reason for this, he explains, is:	Důvod pro uveřejnění těchto materiálů je následující:
Walter Benjamin informs us why we must remember and archive the Syrian revolution even after its defeat: pic.twitter.com/pyVXmHHCNJ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016	Walter Benjamin vysvětluje, z jakého důvodu nesmíme Syrskou revoluci zapomenout a archivovat ji navzdory její porážce: pic.twitter.com/pyVXmHHCNJ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016
Elias Abou Jaoude and Sarmad Al Jilane contributed to this post.	Na tomto příspěvku se podíleli Elias Abou Jaoude a Sarmad Al Jilane.
Interested in Cultural Feminism?	Zajímá vás kulturní feminismus?
Serve Yourselves! · Global Voices	Račte dál a poslužte si!
Image: 1914 print by Charles Dana Gibson.	Obraz: 1914 vytiskl Charles Dana Gibson.
Public Domain.	Veřejný majetek.
The OyeJuanjo blog, which is run by the young Peruvian journalist Juanjo Dioses and is known for sharing educational texts and resources, combined in a single post 70 free and downloadable pdf format works in Spanish that study and discuss different phenomenons through two lenses: feminism and culture.	Mladý peruánský novinář Juanjo Dioses píše blog OyeJuanjo, kde šíří texty a učební materiály. V jednom se svých příspěvků shromáždil 70 volně stažitelných děl ve formátu pdf, která se zabývají různými fenomény skrze dvojí optiku: feminismu a kultury.
Among the texts are essays, academic works and discussions concerning images of the body in culture and in politics, cyber-feminism or an analysis of the portrayal of women in comic books.	Mezi texty je možné najít eseje, akademické práce a diskuze o zobrazování těla v kultuře a v politice, diskuze o kyberfeminismu nebo analýzu zobrazování žen v komiksu.
The Mexican artist and an icon of women's struggle in the region and globally, Frida Kahlo, is at the centre of the analysis in many of these texts.	Mexická malířka a ikona boje za práva žen Frida Kahlo je středem zájmu mnoha textů.
Displays of power and of countervailing power through the body and communities on and off the internet are also explored.	Zkoumají se také ukázky moci a opozice prostřednictvím těla a skupin na internetu i mimo něj.
In short, this is a journey through the interests of the intellectual world in the context of cultural and gender struggles.	Jedná se o panorama zájmů intelektuálního světa v oblasti boje proti diskriminaci žen a příbuzných témat.
A Photographer Shines Light on the Abuse Women Suffer at Illegal 'Conversion Therapy' Clinics in Ecuador · Global Voices	Ekvádorská umělkyně odsuzuje a ilustruje praktiky „dehomosexualizačních klinik“ prostřednictvím cyklu fotografií
Screenshot from the video "Until You Change", made by Paola Paredes and shared on Vimeo.	Snímek z videa Until you change, které sdílela na Vimeu jeho autorka Paola Paredes.
Ecuadorian artist Paola Paredes has created a photo series, titled "Until You Change", to protest against the existence of underground centers intended to "cure" homosexuality in Ecuador.	Prostřednictvím fotografického cyklu Until you change (Dokud se nezměníš) vystupuje ekvádorská umělkyně Paola Paredes proti ilegálním střediskům, jejichž cílem je „léčit“ homosexualitu v Ekvádoru.
Most of these illegal centers are disguised as religious "clinics" to rehabilitate those with drug or alcohol addictions.	Většina těchto nezákonných center se navenek tváří jako církevní kliniky pro léčbu závislosti na drogách a alkoholu.
According to the photographer, homosexual and transgender men and women sent by their families are locked up and subjected to brutal abuse and humiliation.	Homosexuální a transsexuální muži a ženy, které do těchto středisek posílají jejich příbuzní, jsou tam podle slov fotografky uzavřeni a vystaveni brutálním praktikám a ponižování.
On her website, the artist writes:	Na své webové stránce umělkyně sděluje:
It was four years ago that I first learned about the private ‘clinics’ that claim to cure homosexuality in Ecuador.	O soukromých „klinikách“, které prohlašují, že v Ekvádoru vyléčí homosexualitu, jsem poprvé slyšela před čtyřmi lety.
My first thought was that it could be me held there and told that, as a gay woman, I needed to change.	Hned mě napadlo, že by tam mohli zavřít i mě a tvrdit mi, že se musím změnit, protože jsem lesba.
Two years later, I came out to my family and was accepted by them.	O dva roky později jsem se se svou orientací svěřila rodině a ta to přijala.
In my country, many young women and men are not so fortunate.	Mnoho mladých mužů i žen v této zemi nemá takové štěstí.
After investigating and interviewing different women who were kept in the "clinics", Paredes reconstructed their stories using photography.	Paola Paredes podnikla průzkum a zpovídala řadu žen, které byly v takových klinikách zavřené.
Due to the difficulty of demonstrating these underground clinics' practices, Paredes chose to play the protagonist in each photo.	V každé z nich se umělkyně snažila zachytit líčené prostředí, objekty a metody. Vzhledem k tomu, jak obtížné je zdokumentovat praktiky těchto ilegálních středisek, se Paredes rozhodla sama ztvárnit protagonistku svých fotografií.
As you can see in her work, the women are subjected to specific types of abuse, from the forced use of makeup, short skirts and high heel shoes to "reinforce their femininity", to physical violence and "corrective" violations:	Jak ukazuje její práce, ženy jsou v centrech vystavovány různým formám zneužívání, od nuceného nošení make-upu, krátkých sukní a bot na podpatku, které mají posílit jejich ženskost, až po fyzické násilí a „nápravné“ znásilňování.
This is an image of a my new photographic series ‘Until You Change’	Tohle je jedna z fotografií z mého nového cyklu Until You Change .
In Ecuador approximately 200 facilities exist to ‘cure’ homosexual men and women.	V Ekvádoru existuje přibližně 200 středisek, která „léčí“ homosexuální muže a ženy.
Operations are masked under the guise of drug and alcohol rehabilitation centres.	Svou činnost provádějí pod maskou rehabilitačních center pro alkoholiky a drogově závislé.
Imprisoned against their will those interned are subject to emotional and physical torture.	Ti, které internují, jsou zadržováni proti své vůli a stávají se oběťmi psychického a fyzického týrání.
To raise awareness of an on-going human rights issue that continues to resist mainstream media in Ecuador, I recreated scenes form these ‘clinics’ based upon victim testimony.	Na základě jejich svědectví jsem ztvárnila scény z „klinik“, abych zvýšila povědomí o tomto problému, který se dotýká lidských práv a kterému se média v Ekvádoru stále vyhýbají.
Being gay and from Ecuador, I chose myself as the protagonist of the images.	Vzhledem k tomu, že jsem lesba a Ekvádorka, zvolila jsem jako protagonistku fotografií sama sebe.
I incorporated my own emotions and experiences with theatrical methods to explore the abuse of women in these institutions, staging a series of images based on the testimony of the women who I interviewed.	Zapojila jsem své vlastní emoce a zkušenosti s divadelními metodami, abych odhalila zneužívání žen v těchto institucích, a sestavila jsem sadu fotografií na základě výpovědí žen, se kterými jsem hovořila.
This is not the first time that these "dehomosexualization" clinics, generally associated with Evangelical Christian groups, have been the target of action, creative or otherwise.	Není to poprvé, co se tyto „dehomosexualizační“ kliniky, obecně spojované s evangelickými uskupeními, staly předmětem kritiky.
In 2012, several of these centers were investigated and later closed.	V roce 2012 probíhalo v řadě center vyšetřování a z dodnes nejasných důvodů byla daná střediska následně uzavřena.
Nevertheless, the work of Paredes reveals that these secret centers continue to exist and implement treatments that violate human rights.	Práce Paoly Paredes nicméně ukazuje, že tato ilegální centra stále existují a používají léčebné metody, které jsou v rozporu s lidskými právy.
In addition to the photography, she uploaded a video to Vimeo that documents the process of making the series and captures some of the specific traumatic experiences that survivors had told her they had experienced:	Vedle cyklu fotografií vzniklo také video, uložené na portále Vimeo, které dokumentuje proces tvorby tohoto projektu stejně jako traumatické zážitky jednotlivých svědků.
Dresden Musicians Take Reagan’s Advice for Gorbachev to the U.S.-Mexican Border · Global Voices	„Strhněte tu zeď!“ Umělecký protest Drážďanského symfonického orchestru na hranici USA a Mexika
Public domain photograph from Pixabay.	Fotografie stažená z Pixabay, volně dostupná.
To protest against the border wall that divides the United States and Mexico (the same one Donald Trump has vowed to expand), Germany's Dresden Symphonic Orchestra will stage a concert with musicians from both the U.S. and Mexico on June 3, 2017, at Friendship Park, on the border between Tijuana and San Diego.	3. června 2017 pořádá Drážďanský symfonický orchestr spolu s hudebníky z USA a Mexika koncert v Parque de la amistad (Parku přátelství) na hranici Tijuany a San Diega. Jedná se o formu protestu proti výstavbě zdi na hranicích USA s Mexikem, kterou prosazuje vláda Donalda Trumpa.
Friendship Park is a popular weekend destination for hundreds of families in Mexico and the U.S., where relatives reunite if only for a few brief moments, speaking through a tall fence.	V parku se o víkendech scházejí na pár hodin stovky rodin, aby alespoň chvilku viděly své blízké.
The event has been named "Tear Down This Wall" — a reference to Ronald Reagan's June 1987 speech in West Berlin, addressed to Soviet leader Mikhail Gorbachev.	Událost nese název „Strhněte tu zeď“ a má ukázat, že navzdory zdem a hranicím jsou obě země propojené.
Organizers say they hope the concert will demonstrate how these two countries are united, despite the division of walls and borders. 30 years after Ronald Reagan’s famous demand ‘Mr Gorbachev, TEAR DOWN THIS WALL!’, the Dresdner Sinfoniker will not only protest against President Trump’s so-called ‘beautiful wall’ but also against European isolation and, most importantly, against the walls in people’s minds.	Třicet let poté, co zazněl slavný požadavek Ronalda Reagana: „Pane Gorbačove, STRHNĚTE TU ZEĎ!“, bude Drážďanský symfonický orchestr protestovat nejen proti takzvané „krásné zdi“ prezidenta Trumpa, ale také proti izolaci Evropy a, což je ještě důležitější, proti bariérám v našich hlavách.
Organizers raised funds for the event on Kickstarter, where they describe the concert as a bridge-builder:	Finanční prostředky na realizaci tohoto uměleckého protestu získali pořadatelé prostřednictvím platformy Kickstarter, kde vysvětlili důvody své jedinečné demonstrace:
Together, we will demonstrate that music knows no boundaries and art can help to build bridges across all barriers.	Společně ukážeme, že hudba nezná žádné hranice a že umění může napomoct k přemostění všech překážek.
Organizers also cite their unique history as Germans:	A dodávají:
Being from former East Germany we have witnessed the impact of isolation and political walls.	V bývalé NDR jsme byli svědky dopadu, jaký měla izolace a politická zeď.
It is a bad idea!	Není to dobrý nápad!
Together we will raise our voices like the citizens of East Germany did during their peaceful revolution.	Společně můžeme pozvednout hlas, stejně jako to udělali obyvatelé východního Německa během Mírové revoluce.
Earlier this month, the Dresden Symphonic Orchestra reached fundraising goal:	Filharmonii se podařilo získat plánované finance.
UPDATE: The @DresdenSymphony has reached its fundraising goal & will perform a protest concert on both sides of the US-Mexico border pic.twitter.com/xH1U7GeZEx — dwnews (@dwnews) May 5, 2017	AKTUÁLNĚ: Drážďanský symfonický orchestr získal finanční prostředky a uskuteční protestní koncert na obou stranách hranice USA s Mexikem. — dwnews (@dwnews) 5. května 2017
In addition to the concert at Friendship Park, the symphony's director, Markus Rindt, has also invited artists and musicians from all over the world to stage their own artistic performances at various points along the border between Mexico and the U.S., which stretches more than 3,100 kilometers (almost 2,000 miles).	Vedle recitálu pořádaného v Parque de la Amistad vyzývá Drážďanský symfonický orchestr prostřednictvím dopisu podepsaného ředitelem filharmonie Markusem Rindtem k tomu, aby se k protestu připojili umělci a hudebníci z celého světa a aby uspořádali svá vlastní umělecká představení „podél celé 3 144 kilometrů dlouhé hranice“.
Rindt is also soliciting photos and videos from those who support his group's actions but can't physically attend the concert in June, and he encourages Internet users to share their support using the hashtag #teardownthiswall.	Zároveň dodává: „Jestliže se k nám nemůžete připojit fyzicky, označte prosím okomentovaná videa a fotky hashtagem #teardownthiswall a sdílejte je se světem.“
Speaking to Mexican journalist Carmen Aristegui, Rindt said his group's campaign is tied to the migrant crisis in Europe and the Mediterranean, as well as the rise in isolationism and nationalism on a global scale.	Ředitel také poskytl rozhovor mexické novinářce Carmen Aristegui, ve kterém opět rozvádí řadu myšlenek kampaně a uvádí je do souvislosti s migrační krizí v Evropě a Středomoří, stejně jako s celosvětovým nárůstem izolace a nacionalismu.
The La Jornada newspaper added:	Deník La Jornada dodává:
It will be a world premiere of a piece in which child and adult choirs, rock, pop and jazz bands are all expected to come together in unison in their interpretation of music from Frank Zappa, Carlos Santana, Pink Floyd, and Tijuana No.	Orchestr představí světovou premiéru jednoho hudebního díla a pravděpodobně se zapojí i dětské a dospělé pěvecké sbory, které spolu s rockovými, popovými a jazzovými skupinami ztvární hudbu Franka Zappy, Carlose Santany, Pink Floydů nebo Tijuany No. Tento maraton se bude vysílat živě prostřednictvím streamingu.
The marathon piece will be livestreamed and Rindt welcomes the likelihood of the demonstration being reproduced throughout the day in other U.S.-Mexico border towns, such as Juarez, Mexicalo, and El Paso.	Rindt předeslal, že akce bude velmi pravděpodobně probíhat také v dalších městech na hranicích Mexika a USA, jako je Juárez, Mexicali nebo El Paso.
#Teardownthiswall is just one of several current efforts by the Dresden Symphonic Orchestra, whose work has blended socio-political issues and cultural themes for the last decade.	#Teardownthiswall je dalším z podnětů orchestru, který už deset let propojuje svou uměleckou činnost se sociopolitickými a kulturními tématy.
In many ways, the group's June concert resembles "The Wall" by documentary photographer Griselda San Martin, who wanted to show that a world without metal fences and military detainees is more promising than one driven by fear and hate.	Tento projekt patří k iniciativám typu „Zeď“ Griseldy San Martín, které chtějí ukázat, že svět bez kovových bariér a vojenských sil je daleko slibnější než ten, kde vládne strach a nenávist.
Did Tajikistan’s 'First Parrot' Flee Its Gilded Cage? · Global Voices	Uletěl „první papoušek“ Tádžikistánu ze zlaté klece?
A pet African Grey Parrot on a wooden perch in a garden.	Papoušek šedý-žako na dřevěném bidýlku v zahradě.
Photo by Keith Allison.	Foto Keith Allison.
Creative commons.	Creative commons.
A princess’s beloved parrot left its cage and flew to its freedom.	Princeznin milovaný papoušek uletěl z klece a zamířil za svobodou.
The distraught princess’s people scoured the city for the escaped parrot and announced a reward for anyone who found it.	Princezna, obavami celá bez sebe, poručila svým lidem prohledat celé město a pátrat po papouškovi. Vyhlásila odměnu pro kohokoliv, kdo papouška najde.
No trace of the winged creature emerged.	Po opeřenci však nebylo ani stopy.
A fairytale set in the middle ages, or just another day in Tajikistan?	Pohádka odehrávající se ve středověku, anebo jen další den v Tádžikistánu?
The morning the story became known — via shares on social media rather than the town crier — many Tajiks felt as if they had woken up in a foreign country.	Lidé se o ranní události dozvěděli ze sociálních médií, spíš než od městského vyvolavače, a mnoho Tádžiků se cítilo, jako kdyby se probudili v jiné zemi.
One social media user, Dilovar Valizoda encapsulated the confusion:	Jeden uživatel sociálních médii zmatky stručně shrnul takto, Dilovar Valizoda:
I woke up and saw that everyone talks about a parrot.	Vzbudil jsem se a zjistil jsem, že se všichni baví o papouškovi.
What parrot?	Jaký papoušek?
What parrot indeed?	O jakém vlastně papouškovi?
Only the gray and red, African-origin (Psittacus erithacus) parrot called Roma that belonged to the daughter of Tajikistan's officially titled Founder of Peace and National Unity, Leader of the Nation, Emomali Rakmon!	Jen o tom šedočerveném, žakovi (Psittacus erithacus), který se jmenuje Roma a patřil dceři tádžického národního vůdce, Emomali Rakmona, oficiálně zvaného „Zakladatel míru a národní jednoty“!
Ozoda Rakhmon is not just the Tajik president’s daughter but his chief of staff who is considered one of main political decision-makers in the country.	Ozoda Rakhmonová není jen dcerou tádžického prezidenta, ale je šéfkou štábu, který je považován za hlavního činitele politických rozhodnutí v zemi.
But despite wielding the kind of powers that Ivanka Trump might only dream of, Ozoda's people were apparently unable to hold onto a parrot that wanted out, offering up an interesting metaphor for an authoritarian country dependent on cash transfers from migrants working abroad.	Ale ani přes moc, kterou Ozoda má a o níž by se mohlo Ivance Trumpové jenom zdát, nebyl její tým schopen uhlídat papouška, který chtěl pryč. Vznikla tak zajímavá metafora o autoritářském režimu, závislém na převodech peněžních prostředků občanů pracujících v zahraničí.
Orazshoh Poyandashoyev wrote:	Orazshoh Poyandashoyev napsal:
That sweet word: FREEDOM.	To sladké slovo: SVOBODA.
Up to half of working age males in Tajikistan abandon the impoverished country to seek work in Russia and other countries.	Téměř polovina mužů produktivního věku v Tádžikistánu opouští zbídačenou zemi a odchází hledat práci v Rusku nebo v jiných zemích.
The saga of Roma the parrot, which was not reported by any media outlets inside the country, also gave Tajik internet users cause to highlight the growing number of citizens from the country seeking refuge in Europe.	Sága o papouškovi jménem Roma se neobjevila v žádných médiích v zemi a dala tádžickým uživatelům internetu důvod zdůraznit, že počet jejich spoluobčanů hledajících útočiště v Evropě narůstá.
Fayziniso Vohidova:	Fayziniso Vohidova:
The parrot is already in Europe and asking for refugee status.	Papoušek už je v Evropě a žádá o status uprchlíka.
Others meanwhile hinted at the repressive measures sometimes taken by the country's government towards the relatives of political refugees:	Ostatní dělali narážky na represivní opatření, ke kterým se vláda někdy uchyluje, vůči příbuzným politických uprchlíků:
All relatives of the parrot have been taken hostage.	Všichni příbuzní papouška jsou drženi jako rukojmí.
A rumoured reward of 1,000 Tajik somonis (around $113) for anyone that found the parrot saw further sarcasm:	Údajná odměna 1000 tádžických somoni (zhruba 113 USD) tomu, kdo najde papouška, vyvolala další sarkastické komentáře:

Run, Try to survive

Utíkej, usiluj o přežití

It doesn't matter if you wear clothes or not, The important you still alive #Aleppo today after the massacre pic.twitter.com/4vXsLqVoUW — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 30 November 2016

Nezáleží na tom, zda máš oblečení, nebo ne. Důležité je zůstat naživu #Aleppo dnes po masakru pic.twitter.com/4vXsLqVoUW — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 30 November 2016

He also announced that his friend, Anas, who worked as a clown, was killed by the Assad regime:

Oznámil, že jeho přítel Anas, který pracoval jako klaun, byl zabit Asadovým režimem:

Another friend who was making the children's of East #Aleppo smile, Just died today by #Assad bombs in #Almashhad neighborhood 😞

Další přítel, který rozesmával děti ve východním #Aleppu, byl dnes zabit #Asadovými bombami ve čtvrti #Almashhad 😞

RIP Anas pic.twitter.com/eKsq1gnSo8 — Ahmad Alkhatib (@AhmadAlkhtiib) 29 November 2016

British-Syrian author and Global Voices contributor Leila Al Shami tweeted:

Britsko-syrská spisovatelka a přispěvatelka pro Global Voices Leila Al Shamiová tweetnula:

Aleppans flee fascist and imperialist onslaught may never return to their homes pic.twitter.com/pNcG52wT93 — Leila Al-Shami (@LeilaShami) 29 November 2016

Obyvatelé Aleppa, kteří prchají před fašistickými a imperialistickými útoky, se nemusejí nikdy vrátit do svých domovů pic.twitter.com/pNcG52wT93 — Leila Al-Shami (@LeilaShami) 29 November 2016

Meanwhile, many activists outside of Syria have been using social media not just to highlight the suffering on the ground but to remind their followers how the Syrian Revolution started.

Mnoho jiných aktivistů, kteří se nacházejí mimo Sýrii, mezitím na sociálních sítích nejen upozorňují na utrpení na zemi, ale připomínají svým příznivcům, jak syrská revoluce začala.

American Artist and Writer Molly Crabapple tweeted:

Americká umělkyně a spisovatelka Molly Crabapple tweetnula:

For East Aleppo, and for the original Syrian revolution pic.twitter.com/DCHmbtuSiZ — Molly Crabapple (@mollycrabapple) 28 November 2016

Pro východní Aleppo a původní myšlenku Syrské revoluce pic.twitter.com/DCHmbtuSiZ — Molly Crabapple (@mollycrabapple) 28 November 2016

Syrian activist and writer @DarthNader tweeted a series of videos of early protests from 2011 to 2013.

Syrský aktivista a spisovatel @DarthNader tweetnul sérii záběrů raných protestů z let 2011 až 2013.

Here are some of them:

Zde jsou některé z nich:

Flashback to a different time: December 30, 2011.

Pohled do minulosti: 30. prosinec 2011.

Huge protest in the central square of Homs, Syria. https://t.co/K1jdtrxDzS — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

Velká demonstrace na hlavním náměstí Homsu v Sýrii. https://t.co/K1jdtrxDzS — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

May 2012: Kurdish and Free Syrian flags at this protest in the Kobane region https://t.co/IGEm3wAfs6 — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

Návrat v čase: 30. prosinec 2011. Velká demonstrace na hlavním náměstí Homsu v Sýrii. Květen 2012: Kurdské vlajky a vlajky Svobodné Sýrie na záznamu protestu v regionu Kobane

April 2013: Raqqa (after Assad, before ISIS) puts on a revolutionary rap show https://t.co/SXMvXEKzHZ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

Duben 2013: koncert revolucionářského rapu v městě Rakka (po Asadovi a před IS) https://t.co/SXMvXEKzHZ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

June 2012: Fiery nighttime protest in Kafrsouseh, Damascus https://t.co/fwXHKowfhi — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

Duben 2013: koncert revolucionářského rapu ve městě Rakka (po Asadovi a před IS) Červen 2012: Bujné noční protesty ve čtvrti Kafrsouseh v Damašku

The reason for this, he explains, is:

Důvod pro uveřejnění těchto materiálů je následující:

Walter Benjamin informs us why we must remember and archive the Syrian revolution even after its defeat: pic.twitter.com/pyVXmHHCNJ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

Walter Benjamin vysvětluje, z jakého důvodu nesmíme Syrskou revoluci zapomenout a archivovat ji navzdory její porážce: pic.twitter.com/pyVXmHHCNJ — Nader (@DarthNader) 28 November 2016

Elias Abou Jaoude and Sarmad Al Jilane contributed to this post.

Na tomto příspěvku se podíleli Elias Abou Jaoude a Sarmad Al Jilane.

Interested in Cultural Feminism?

Zajímá vás kulturní feminismus?

Serve Yourselves! · Global Voices

Račte dál a poslužte si!

Image: 1914 print by Charles Dana Gibson.

Obraz: 1914 vytiskl Charles Dana Gibson.

Public Domain.

Veřejný majetek.

The OyeJuanjo blog, which is run by the young Peruvian journalist Juanjo Dioses and is known for sharing educational texts and resources, combined in a single post 70 free and downloadable pdf format works in Spanish that study and discuss different phenomenons through two lenses: feminism and culture.

Mladý peruánský novinář Juanjo Dioses píše blog OyeJuanjo, kde šíří texty a učební materiály. V jednom se svých příspěvků shromáždil 70 volně stažitelných děl ve formátu pdf, která se zabývají různými fenomény skrze dvojí optiku: feminismu a kultury.

Among the texts are essays, academic works and discussions concerning images of the body in culture and in politics, cyber-feminism or an analysis of the portrayal of women in comic books.

Mezi texty je možné najít eseje, akademické práce a diskuze o zobrazování těla v kultuře a v politice, diskuze o kyberfeminismu nebo analýzu zobrazování žen v komiksu.

The Mexican artist and an icon of women's struggle in the region and globally, Frida Kahlo, is at the centre of the analysis in many of these texts.

Mexická malířka a ikona boje za práva žen Frida Kahlo je středem zájmu mnoha textů.

Displays of power and of countervailing power through the body and communities on and off the internet are also explored.

Zkoumají se také ukázky moci a opozice prostřednictvím těla a skupin na internetu i mimo něj.

In short, this is a journey through the interests of the intellectual world in the context of cultural and gender struggles.

Jedná se o panorama zájmů intelektuálního světa v oblasti boje proti diskriminaci žen a příbuzných témat.

A Photographer Shines Light on the Abuse Women Suffer at Illegal 'Conversion Therapy' Clinics in Ecuador · Global Voices

Ekvádorská umělkyně odsuzuje a ilustruje praktiky „dehomosexualizačních klinik“ prostřednictvím cyklu fotografií

Screenshot from the video "Until You Change", made by Paola Paredes and shared on Vimeo.

Snímek z videa Until you change, které sdílela na Vimeu jeho autorka Paola Paredes.

Ecuadorian artist Paola Paredes has created a photo series, titled "Until You Change", to protest against the existence of underground centers intended to "cure" homosexuality in Ecuador.

Prostřednictvím fotografického cyklu Until you change (Dokud se nezměníš) vystupuje ekvádorská umělkyně Paola Paredes proti ilegálním střediskům, jejichž cílem je „léčit“ homosexualitu v Ekvádoru.

Most of these illegal centers are disguised as religious "clinics" to rehabilitate those with drug or alcohol addictions.

Většina těchto nezákonných center se navenek tváří jako církevní kliniky pro léčbu závislosti na drogách a alkoholu.

According to the photographer, homosexual and transgender men and women sent by their families are locked up and subjected to brutal abuse and humiliation.

Homosexuální a transsexuální muži a ženy, které do těchto středisek posílají jejich příbuzní, jsou tam podle slov fotografky uzavřeni a vystaveni brutálním praktikám a ponižování.

On her website, the artist writes:

Na své webové stránce umělkyně sděluje:

It was four years ago that I first learned about the private ‘clinics’ that claim to cure homosexuality in Ecuador.

O soukromých „klinikách“, které prohlašují, že v Ekvádoru vyléčí homosexualitu, jsem poprvé slyšela před čtyřmi lety.

My first thought was that it could be me held there and told that, as a gay woman, I needed to change.

Hned mě napadlo, že by tam mohli zavřít i mě a tvrdit mi, že se musím změnit, protože jsem lesba.

Two years later, I came out to my family and was accepted by them.

O dva roky později jsem se se svou orientací svěřila rodině a ta to přijala.

In my country, many young women and men are not so fortunate.

Mnoho mladých mužů i žen v této zemi nemá takové štěstí.

After investigating and interviewing different women who were kept in the "clinics", Paredes reconstructed their stories using photography.

Paola Paredes podnikla průzkum a zpovídala řadu žen, které byly v takových klinikách zavřené.

Due to the difficulty of demonstrating these underground clinics' practices, Paredes chose to play the protagonist in each photo.

V každé z nich se umělkyně snažila zachytit líčené prostředí, objekty a metody. Vzhledem k tomu, jak obtížné je zdokumentovat praktiky těchto ilegálních středisek, se Paredes rozhodla sama ztvárnit protagonistku svých fotografií.

As you can see in her work, the women are subjected to specific types of abuse, from the forced use of makeup, short skirts and high heel shoes to "reinforce their femininity", to physical violence and "corrective" violations:

Jak ukazuje její práce, ženy jsou v centrech vystavovány různým formám zneužívání, od nuceného nošení make-upu, krátkých sukní a bot na podpatku, které mají posílit jejich ženskost, až po fyzické násilí a „nápravné“ znásilňování.

This is an image of a my new photographic series ‘Until You Change’

Tohle je jedna z fotografií z mého nového cyklu Until You Change .

In Ecuador approximately 200 facilities exist to ‘cure’ homosexual men and women.

V Ekvádoru existuje přibližně 200 středisek, která „léčí“ homosexuální muže a ženy.

Operations are masked under the guise of drug and alcohol rehabilitation centres.

Svou činnost provádějí pod maskou rehabilitačních center pro alkoholiky a drogově závislé.

Imprisoned against their will those interned are subject to emotional and physical torture.

Ti, které internují, jsou zadržováni proti své vůli a stávají se oběťmi psychického a fyzického týrání.

To raise awareness of an on-going human rights issue that continues to resist mainstream media in Ecuador, I recreated scenes form these ‘clinics’ based upon victim testimony.

Na základě jejich svědectví jsem ztvárnila scény z „klinik“, abych zvýšila povědomí o tomto problému, který se dotýká lidských práv a kterému se média v Ekvádoru stále vyhýbají.

Being gay and from Ecuador, I chose myself as the protagonist of the images.

Vzhledem k tomu, že jsem lesba a Ekvádorka, zvolila jsem jako protagonistku fotografií sama sebe.

I incorporated my own emotions and experiences with theatrical methods to explore the abuse of women in these institutions, staging a series of images based on the testimony of the women who I interviewed.

Zapojila jsem své vlastní emoce a zkušenosti s divadelními metodami, abych odhalila zneužívání žen v těchto institucích, a sestavila jsem sadu fotografií na základě výpovědí žen, se kterými jsem hovořila.

This is not the first time that these "dehomosexualization" clinics, generally associated with Evangelical Christian groups, have been the target of action, creative or otherwise.

Není to poprvé, co se tyto „dehomosexualizační“ kliniky, obecně spojované s evangelickými uskupeními, staly předmětem kritiky.

In 2012, several of these centers were investigated and later closed.

V roce 2012 probíhalo v řadě center vyšetřování a z dodnes nejasných důvodů byla daná střediska následně uzavřena.

Nevertheless, the work of Paredes reveals that these secret centers continue to exist and implement treatments that violate human rights.

Práce Paoly Paredes nicméně ukazuje, že tato ilegální centra stále existují a používají léčebné metody, které jsou v rozporu s lidskými právy.

In addition to the photography, she uploaded a video to Vimeo that documents the process of making the series and captures some of the specific traumatic experiences that survivors had told her they had experienced:

Vedle cyklu fotografií vzniklo také video, uložené na portále Vimeo, které dokumentuje proces tvorby tohoto projektu stejně jako traumatické zážitky jednotlivých svědků.

Dresden Musicians Take Reagan’s Advice for Gorbachev to the U.S.-Mexican Border · Global Voices

„Strhněte tu zeď!“ Umělecký protest Drážďanského symfonického orchestru na hranici USA a Mexika

Public domain photograph from Pixabay.

Fotografie stažená z Pixabay, volně dostupná.

To protest against the border wall that divides the United States and Mexico (the same one Donald Trump has vowed to expand), Germany's Dresden Symphonic Orchestra will stage a concert with musicians from both the U.S. and Mexico on June 3, 2017, at Friendship Park, on the border between Tijuana and San Diego.

3. června 2017 pořádá Drážďanský symfonický orchestr spolu s hudebníky z USA a Mexika koncert v Parque de la amistad (Parku přátelství) na hranici Tijuany a San Diega. Jedná se o formu protestu proti výstavbě zdi na hranicích USA s Mexikem, kterou prosazuje vláda Donalda Trumpa.

Friendship Park is a popular weekend destination for hundreds of families in Mexico and the U.S., where relatives reunite if only for a few brief moments, speaking through a tall fence.

V parku se o víkendech scházejí na pár hodin stovky rodin, aby alespoň chvilku viděly své blízké.

The event has been named "Tear Down This Wall" — a reference to Ronald Reagan's June 1987 speech in West Berlin, addressed to Soviet leader Mikhail Gorbachev.

Událost nese název „Strhněte tu zeď“ a má ukázat, že navzdory zdem a hranicím jsou obě země propojené.

Organizers say they hope the concert will demonstrate how these two countries are united, despite the division of walls and borders. 30 years after Ronald Reagan’s famous demand ‘Mr Gorbachev, TEAR DOWN THIS WALL!’, the Dresdner Sinfoniker will not only protest against President Trump’s so-called ‘beautiful wall’ but also against European isolation and, most importantly, against the walls in people’s minds.

Třicet let poté, co zazněl slavný požadavek Ronalda Reagana: „Pane Gorbačove, STRHNĚTE TU ZEĎ!“, bude Drážďanský symfonický orchestr protestovat nejen proti takzvané „krásné zdi“ prezidenta Trumpa, ale také proti izolaci Evropy a, což je ještě důležitější, proti bariérám v našich hlavách.

Organizers raised funds for the event on Kickstarter, where they describe the concert as a bridge-builder:

Finanční prostředky na realizaci tohoto uměleckého protestu získali pořadatelé prostřednictvím platformy Kickstarter, kde vysvětlili důvody své jedinečné demonstrace:

Together, we will demonstrate that music knows no boundaries and art can help to build bridges across all barriers.

Společně ukážeme, že hudba nezná žádné hranice a že umění může napomoct k přemostění všech překážek.

Organizers also cite their unique history as Germans:

A dodávají:

Being from former East Germany we have witnessed the impact of isolation and political walls.

V bývalé NDR jsme byli svědky dopadu, jaký měla izolace a politická zeď.

It is a bad idea!

Není to dobrý nápad!

Together we will raise our voices like the citizens of East Germany did during their peaceful revolution.

Společně můžeme pozvednout hlas, stejně jako to udělali obyvatelé východního Německa během Mírové revoluce.

Earlier this month, the Dresden Symphonic Orchestra reached fundraising goal:

Filharmonii se podařilo získat plánované finance.

UPDATE: The @DresdenSymphony has reached its fundraising goal & will perform a protest concert on both sides of the US-Mexico border pic.twitter.com/xH1U7GeZEx — dwnews (@dwnews) May 5, 2017

AKTUÁLNĚ: Drážďanský symfonický orchestr získal finanční prostředky a uskuteční protestní koncert na obou stranách hranice USA s Mexikem. — dwnews (@dwnews) 5. května 2017

In addition to the concert at Friendship Park, the symphony's director, Markus Rindt, has also invited artists and musicians from all over the world to stage their own artistic performances at various points along the border between Mexico and the U.S., which stretches more than 3,100 kilometers (almost 2,000 miles).

Vedle recitálu pořádaného v Parque de la Amistad vyzývá Drážďanský symfonický orchestr prostřednictvím dopisu podepsaného ředitelem filharmonie Markusem Rindtem k tomu, aby se k protestu připojili umělci a hudebníci z celého světa a aby uspořádali svá vlastní umělecká představení „podél celé 3 144 kilometrů dlouhé hranice“.

Rindt is also soliciting photos and videos from those who support his group's actions but can't physically attend the concert in June, and he encourages Internet users to share their support using the hashtag #teardownthiswall.

Zároveň dodává: „Jestliže se k nám nemůžete připojit fyzicky, označte prosím okomentovaná videa a fotky hashtagem #teardownthiswall a sdílejte je se světem.“

Speaking to Mexican journalist Carmen Aristegui, Rindt said his group's campaign is tied to the migrant crisis in Europe and the Mediterranean, as well as the rise in isolationism and nationalism on a global scale.

Ředitel také poskytl rozhovor mexické novinářce Carmen Aristegui, ve kterém opět rozvádí řadu myšlenek kampaně a uvádí je do souvislosti s migrační krizí v Evropě a Středomoří, stejně jako s celosvětovým nárůstem izolace a nacionalismu.

The La Jornada newspaper added:

Deník La Jornada dodává:

It will be a world premiere of a piece in which child and adult choirs, rock, pop and jazz bands are all expected to come together in unison in their interpretation of music from Frank Zappa, Carlos Santana, Pink Floyd, and Tijuana No.

Orchestr představí světovou premiéru jednoho hudebního díla a pravděpodobně se zapojí i dětské a dospělé pěvecké sbory, které spolu s rockovými, popovými a jazzovými skupinami ztvární hudbu Franka Zappy, Carlose Santany, Pink Floydů nebo Tijuany No. Tento maraton se bude vysílat živě prostřednictvím streamingu.

The marathon piece will be livestreamed and Rindt welcomes the likelihood of the demonstration being reproduced throughout the day in other U.S.-Mexico border towns, such as Juarez, Mexicalo, and El Paso.

Rindt předeslal, že akce bude velmi pravděpodobně probíhat také v dalších městech na hranicích Mexika a USA, jako je Juárez, Mexicali nebo El Paso.

#Teardownthiswall is just one of several current efforts by the Dresden Symphonic Orchestra, whose work has blended socio-political issues and cultural themes for the last decade.

#Teardownthiswall je dalším z podnětů orchestru, který už deset let propojuje svou uměleckou činnost se sociopolitickými a kulturními tématy.

In many ways, the group's June concert resembles "The Wall" by documentary photographer Griselda San Martin, who wanted to show that a world without metal fences and military detainees is more promising than one driven by fear and hate.

Tento projekt patří k iniciativám typu „Zeď“ Griseldy San Martín, které chtějí ukázat, že svět bez kovových bariér a vojenských sil je daleko slibnější než ten, kde vládne strach a nenávist.

Did Tajikistan’s 'First Parrot' Flee Its Gilded Cage? · Global Voices

Uletěl „první papoušek“ Tádžikistánu ze zlaté klece?

A pet African Grey Parrot on a wooden perch in a garden.

Papoušek šedý-žako na dřevěném bidýlku v zahradě.

Photo by Keith Allison.

Foto Keith Allison.

Creative commons.

A princess’s beloved parrot left its cage and flew to its freedom.

Princeznin milovaný papoušek uletěl z klece a zamířil za svobodou.

The distraught princess’s people scoured the city for the escaped parrot and announced a reward for anyone who found it.

Princezna, obavami celá bez sebe, poručila svým lidem prohledat celé město a pátrat po papouškovi. Vyhlásila odměnu pro kohokoliv, kdo papouška najde.

No trace of the winged creature emerged.

Po opeřenci však nebylo ani stopy.

A fairytale set in the middle ages, or just another day in Tajikistan?

Pohádka odehrávající se ve středověku, anebo jen další den v Tádžikistánu?

The morning the story became known — via shares on social media rather than the town crier — many Tajiks felt as if they had woken up in a foreign country.

Lidé se o ranní události dozvěděli ze sociálních médií, spíš než od městského vyvolavače, a mnoho Tádžiků se cítilo, jako kdyby se probudili v jiné zemi.

One social media user, Dilovar Valizoda encapsulated the confusion:

Jeden uživatel sociálních médii zmatky stručně shrnul takto, Dilovar Valizoda:

I woke up and saw that everyone talks about a parrot.

Vzbudil jsem se a zjistil jsem, že se všichni baví o papouškovi.

What parrot?

Jaký papoušek?

What parrot indeed?

O jakém vlastně papouškovi?

Only the gray and red, African-origin (Psittacus erithacus) parrot called Roma that belonged to the daughter of Tajikistan's officially titled Founder of Peace and National Unity, Leader of the Nation, Emomali Rakmon!

Jen o tom šedočerveném, žakovi (Psittacus erithacus), který se jmenuje Roma a patřil dceři tádžického národního vůdce, Emomali Rakmona, oficiálně zvaného „Zakladatel míru a národní jednoty“!

Ozoda Rakhmon is not just the Tajik president’s daughter but his chief of staff who is considered one of main political decision-makers in the country.

Ozoda Rakhmonová není jen dcerou tádžického prezidenta, ale je šéfkou štábu, který je považován za hlavního činitele politických rozhodnutí v zemi.

But despite wielding the kind of powers that Ivanka Trump might only dream of, Ozoda's people were apparently unable to hold onto a parrot that wanted out, offering up an interesting metaphor for an authoritarian country dependent on cash transfers from migrants working abroad.

Ale ani přes moc, kterou Ozoda má a o níž by se mohlo Ivance Trumpové jenom zdát, nebyl její tým schopen uhlídat papouška, který chtěl pryč. Vznikla tak zajímavá metafora o autoritářském režimu, závislém na převodech peněžních prostředků občanů pracujících v zahraničí.

Orazshoh Poyandashoyev wrote:

Orazshoh Poyandashoyev napsal:

That sweet word: FREEDOM.

To sladké slovo: SVOBODA.

Up to half of working age males in Tajikistan abandon the impoverished country to seek work in Russia and other countries.

Téměř polovina mužů produktivního věku v Tádžikistánu opouští zbídačenou zemi a odchází hledat práci v Rusku nebo v jiných zemích.

The saga of Roma the parrot, which was not reported by any media outlets inside the country, also gave Tajik internet users cause to highlight the growing number of citizens from the country seeking refuge in Europe.

Sága o papouškovi jménem Roma se neobjevila v žádných médiích v zemi a dala tádžickým uživatelům internetu důvod zdůraznit, že počet jejich spoluobčanů hledajících útočiště v Evropě narůstá.

Fayziniso Vohidova:

The parrot is already in Europe and asking for refugee status.

Papoušek už je v Evropě a žádá o status uprchlíka.

Others meanwhile hinted at the repressive measures sometimes taken by the country's government towards the relatives of political refugees:

Ostatní dělali narážky na represivní opatření, ke kterým se vláda někdy uchyluje, vůči příbuzným politických uprchlíků:

All relatives of the parrot have been taken hostage.

Všichni příbuzní papouška jsou drženi jako rukojmí.

A rumoured reward of 1,000 Tajik somonis (around $113) for anyone that found the parrot saw further sarcasm:

Údajná odměna 1000 tádžických somoni (zhruba 113 USD) tomu, kdo najde papouška, vyvolala další sarkastické komentáře: