gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
Maybe it was a talking parrot and knew of many secrets and plans?	Možná ten papoušek umí mluvit a znal mnohá tajemství a plány!
Look, friends!	Podívejte se na to, přátelé!
A bird is more valuable than a citizen.	Pták má větší cenu než občan.
They are ready to offer a reward for a parrot and mobilize all forces to look for it.	Kvůli papouškovi jsou ochotni nabídnout odměnu a zmobilizovat všechny síly, aby po něm pátrali.
But Tajik citizens die inside the country and outside and no one cares.	Ale Tádžikové umírající v zemi i mimo ni nikoho nezajímají.
The only website that reported on the parrot's supposed disappearance in late April was the Prague-based Tajikistan-focussed independent website Akhbor.com that is generally viewed as well-sourced and reliable.	Jediný web, který o údajném zmizení papouška informoval, byly pražské nezávislé webové stránky zaměřené na Tádžikistán Akhbor.com, obecně považované za spolehlivé a dobře informované.
Both Akhbor's articles on the matter were later deleted.	Oba články byly z Akhbor.com později odstraněny .
Nevertheless, there is rarely smoke without fire, and even if the story of the parrot was in some way fictitious, it seems destined to become legend due to its powerful symbolism.	Často však platí, že na každém šprochu pravdy trochu, a i kdyby byl příběh o papouškovi v něčem vymyšlený, zdá se, že je předurčený k tomu, aby se díky silné symbolice stal legendou.
Alim Sherzamonov, one of the leaders of a non-parliamentary opposition party, the Social Democrats quipped:	Alim Sherzamonov, jeden z vůdců neparlamentní opoziční strany sociálních demokratů, vtipně poznamenal:
The escape of the First Parrot has led me to think that even if a cage is golden, it is still a cage.	Útěk prvního papouška mě přivedl na myšlenku, že i když je klec zlatá, je to pořád klec.
There are birds, like home birds, that even without a cage are always thankful to their owners until they end up in a pan.	Existují ptáci, jako například domácí ptáci, kteří jsou i bez klece svým majitelům vděční, dokud neskončí na pánvi.
And there are birds that prefer freedom over a golden cage, even if it is short-term and bound to lead to their deaths.	A jsou ptáci, kteří dají přednost svobodě před zlatou klecí, i když je krátkodobá a povede nevyhnutelně ke smrti.
Russia's Biggest Social Network Now Allows Political Ads, But Not For Everyone · Global Voices	Ruská sociální síť VKontaktě povolila politickou reklamu. Ne však každému.
Photo: Pixabay	Fotografie: Pixabay
Vkontakte, Russia’s most popular social network, has lifted a ban on political advertisements, albeit with strict limitations that are likely to benefit the country’s political establishment.	Nejpopulárnější sociální síť v Rusku VKontaktě zrušila zákaz politické reklamy, přičemž zavedla přísná omezení, která jsou výhodná spíše pro politickou elitu.
According to the website TJournal, political analyst Dmitry Kovalev recently noticed the policy change.	Jak uvádí internetový časopis TJournal, změnu v uživatelských podmínkách nedávno zaznamenal politický konzultant Dmitrij Kovaljev.
In a Facebook post on Monday, Kovalev drew attention to new rules posted on Vkontakte, which state that the website’s ban on political advertising shall not apply to campaign materials in the Russian Federation.”	Kovaljev v pondělí ve svém příspěvku na Facebooku upozornil na nové uživatelské podmínky zveřejněné na sociální síti VKontaktě, podle kterých se zákaz umisťování politické reklamy na webu nevztahuje na předvolební agitaci vedenou v Ruské federaci.
Even when it comes to campaigning in Russia, however, Vkontakte enforces several restrictions, and they work against anyone on the outside of the country’s formal politics.	To se jistě projeví v ruských kampaních, nicméně sociální síť VKontaktě přichází s jistými omezeními, která jsou zaměřena proti všem, kteří nejsou součástí oficiální politiky státu.
According to the new rules, Vkontakte will only sell ad space to political candidates officially registered with Russia’s Central Election Commission (barring unofficial candidates, like Alexey Navalny in the 2018 presidential race), registered political parties (barring opposition groups denied registration by the government), and social organizations whose members are registered electoral candidates.	Podle nových podmínek totiž VKontaktě prodává reklamní plochy pouze politickým kandidátům, kteří jsou oficiálně zaregistrováni u Ústřední volební komise Ruské federace (nepřipouští se neoficiální kandidáti, mezi které patří například Alexej Navalnyj v prezidentských volbách roku 2018), dále zaregistrovaným volebním stranám (nepatří sem opoziční skupiny, kterým je registrace odepřena vládou) a společenským organizacím, jejichž stanovy umožňují účast ve volbách.
Outside these confines, Vkontakte expressly bans “any advertisements of a political nature,” including ads by political publications, state deputies’ websites, “political actors,” state officials, and protesters, as well as any ads disseminating “opinions about political events.”	Sociální síť výslovně zakazuje jakoukoliv reklamu politického charakteru, která vychází za výše uvedený rámec, což zahrnuje reklamu politických publikací, webových stránek poslanců, politických činitelů, byrokratů a veřejných shromáždění a také jakoukoliv reklamu, která šíří názory týkající se politického dění.
Vkontakte told TJournal that its current rules on political advertisements have actually been in place since last September, but the company refused to say which candidates placed campaign ads on its website in Russia’s parliamentary elections last fall.	Sociální síť VКontaktě pro TJournal uvedla, že současné zásady politické reklamy vstoupily v platnost v září loňského roku. Společnost však odmítla odpovědět na otázku o tom, kteří kandidáti vedli svou reklamní kampaň před loňskými podzimními volbami do Státní dumy.
Kovalev speculated on Facebook that allowing political advertising on Vkontakte and Odnoklassniki, Russia’s two biggest social networks, both owned by Mail.ru, could create the country’s “largest regulator of domestic politics.”	Kovaljev na Facebooku uvedl, že prostoupení politické reklamy na serverech VKontaktě a Odnoklassniki („Spolužáci“), tedy na dvě největší sociální sítě Ruska, které jsou zároveň ve vlastnictví Mail.ru, z nich může udělat významného regulátora domácí politiky.
How a Case of Vigilante Tattoo Punishment Showcases Skepticism of Human Rights in Brazil · Global Voices	Případ samozvaných strážců pořádku, kteří trestali tetováním, zpochybňuje dodržování lidských práv v Brazílii
Two men tied the teenager to a chair and tattooed onto his forehead: "I am a thief and scum".	Dva muži přivázali teenagera k židli a na čelo mu vytetovali: „Jsem zloděj a póvl“.
Image: Screenshot from WhatsApp	Foto: screenshot z WhatsApp
The story taking over Brazil's social media recently doesn't involve the country's dramatic politics, but a teenager, a tattoo, and two men trying to take "justice" into their own hands.	Příběh, který poslední dobou vládne brazilským sociálním médiím, není o dramatické politické situaci v zemi, ale o teenagerovi, tetování a dvou mužích, kteří se pokusili vzít „spravedlnost“ do svých rukou.
After hearing rumours that someone had tried to steal a bicycle in their neighbourhood, a tattoo artist and his friend believed they had identified the culprit: a 17-year-old boy.	Poté, co se tatér a jeho přítel doslechli, že se někdo v jejich čtvrti pokusil ukrást kolo, byli přesvědčeni, že odhalili pachatele – 17letého chlapce.
The pair then decided to teach him a lesson.	Rozhodli se uštědřit mu lekci.
They rented a room in a boarding house, tied the boy to a chair, and proceeded to tattoo on his forehead the sentence "I am a thief and scum".	Pronajali si pokoj na ubytovně, chlapce přivázali k židli a na čelo mu vytetovali větu: „Jsem zloděj a póvl“.
The entire gruesome ordeal was captured on video and posted on WhatsApp.	Celé tohle děsivé představení natočili a video zveřejnili na WhatsApp.
It soon went viral.	Brzy se začalo šířit po internetu.
The teenager, who according to his family struggles with mental illness and drug abuse, had been missing from home since the end of May.	Rodina pohřešovala chlapce, který je podle ní mentálně postižený a bojuje se závislostí na drogách, od konce května.
His parents only found out of his whereabouts after recognising him in the viral video.	Rodiče přišli na to, kde se chlapec nachází, když ho poznali právě na tomto virálním videu.
They alerted police to the footage, who proceeded to arrest the two men and charge them with torture.	Zalarmovali policii a ta ony dva muže zatkla a obvinila je z mučení.
After reuniting with his family, the boy denied the accusations of theft to the police.	Později, když se hoch znovu shledal se svou rodinou, odmítl na policii obvinění z krádeže.
He claims he never tried to steal the bike, but only bumped into it while drunk, and it fell.	Tvrdil, že se nikdy nepokusil kolo ukrást, že do něj jenom narazil, když byl opilý, a shodil ho na zem.
He also told a reporter that he “wanted to die after seeing the tattoo on his face”.	Reportérovi také řekl, že „chtěl zemřít, když uviděl tetování na obličeji“.
But a significant portion of the internet didn't express sympathy for the boy.	Avšak poměrně mnoho lidí na internetu s chlapcem nesoucítilo.
A university project that monitors the political debate on Brazilian social media showed how many of the reactions were actually in support of the vigilantes.	Univerzitní projekt, který sleduje politické debaty na brazilských sociálních médiích, ukázal, kolik reakcí ve skutečnosti podporovalo samozvané strážce pořádku.
When someone set up a crowdfunding campaign - eventually successful — to help the boy and his family pay for tattoo removal, they started receiving threats on social media for trying to help "a criminal".	Když byla založena – ve finále úspěšná – veřejná sbírka na pomoc chlapci a jeho rodině k získání finančních prostředků na odstranění tetování, začaly přes sociální média přicházet výhružky, že sbírka podporuje kriminálníka.
One of the most circulated images on Facebook over the weekend of June 10 — now with over 100,000 shares — said: “When a criminal is punished it becomes news, people think it’s absurd and try to raise money to pay for plastic surgery for the ‘tortured’ minor.	O víkendu 10. června byl na Facebooku tento příspěvek jedním z nejčastěji zhlédnutých – měl přes 100 000 sdílení: „Když je kriminálník potrestán, je to aféra a lidé si myslí, že je to absurdní, a snaží se vybrat peníze na plastickou operaci pro „mučeného“ mladíka.
But when a police officer dies, nothing happens!”	Když však zemře policista, nic se neděje!“
It was shared by Brazilian Facebook groups such as Right Wing Conservatives, Right Wing Lives 3.0 — a name likely revealing of how many times the page had been banned from Facebook — and Admirers of Jair Bolsonaro, which refers to a Brazilian lawmaker who American journalist Glenn Greenwald's The Intercept called "the most misogynistic, hateful elected official in the democratic world".	Příspěvek byl na brazilském Facebooku sdílen skupinami jako Pravicoví konzervativci, Pravé křídlo žije 3.0 – název nejspíš odhaluje, kolikrát byl jejich profil z Facebooku odstraněn – a obdivovateli Jaira Bolsonara, brazilského zákonodárce, kterého americký novinář Glenn Greenwald nazval ve zpravodajském médiu The Intercept „tím nejvíce misogynním a nenávistivým představitelem zvoleným v demokratickém světě“.
Even after it was reported that the tattoo artist himself had previously been sentenced to five years in prison for theft, those pages — who together amass more than 1 million followers — held fast to their support for the vigilantes.	I poté, co bylo oznámeno, že sám tatér byl dříve odsouzen na pět let do vězení za krádeže, tyto stránky (celkem získaly přes 1 000 000 followerů) stále intenzivně podporovaly samozvané „strážce“.
A crowdfunding campaign was created to help the teenager with the removal of the tattoo	Byla založena veřejná sbírka na pomoc chlapci odstranit tetování.
Bolsonaro, famous for his passionate defense of Brazil's CIA-backed military dictatorship that lasted from 1964 to 1985, is one of the main voices of a rising movement in Brazil that believes human rights are to blame for the high crime rates in the country.	Bolsonaro se proslavil tím, že vášnivě bránil diktaturu, která v Brazílii s podporou CIA vládla v letech 1964–1985. Je jedním z hlavních hlasů hnutí, které je momentálně v Brazílii na vzestupu, a tvrdí, že za velké procento kriminálních činů může dodržování lidských práv.
Last year, a poll by the Brazilian Public Forum of Public Security found that 60% of Brazilians agreed with the phrase “a good criminal is a dead criminal” — for them, human rights only exist “to protect” criminals.	V průzkumu veřejného mínění realizovaného organizací Brazilian Public Forum of Public Security „bylo zjištěno, že 60 % Brazilců souhlasí se stanoviskem mrtvý zločinec – dobrý zločinec“ a lidská práva pro ně znamenají jen „ochranu“ zločinců.
Bolsonaro has been leading in the polls ahead of the country's 2018 presidential elections, doing especially well among the middle-upper classes.	Před prezidentskými volbami, které se v zemi budou konat v roce 2018, si Bolsonaro vede velmi dobře mezi obyvateli vyšší střední třídy.
'A very dangerous scenario' for human rights progress	„Velmi nebezpečný scénář“ pro rozvoj lidských práv
Street crime in Brazil is rampant.	Pouliční kriminalita v Brazílii se vymyká kontrole.
If you have a group of Brazilian friends, it wouldn't be surprising if nearly all of them have experienced some sort of violent mugging at least once.	Máte-li nějaké přátele v Brazílii, nebylo by žádným překvapením, kdyby skoro každý z nich už zažil jakoukoliv formu násilné pouliční loupeže.
This reality contributes to a widespread perception that the state isn't capable of enforcing law and order and it depends on the people to find justice for themselves.	Tato skutečnost přispívá k obecnému vnímaní, že stát není schopen uplatnit zákon a zajistit pořádek a že tedy zůstává na lidech, aby si spravedlnost zajistili sami.
No wonder, then, that Brazil is a leading country in lynchings.	Není tedy divu, že Brazílie je v lynčování vedoucí zemí.
According to José de Souza Martins, a sociologist who authored the book “Lynchings - Social Justice in Brazil”, Brazil has an average of one lynching or attempted lynching every day.	José de Souza Martins, sociolog a autor knihy „Lynčování – sociální spravedlnost v Brazílii“, říká, že v Brazílii dojde průměrně k jednomu lynčování nebo pokusu o lynč denně.
In 2014, two stories captured national attention.	V roce 2014 upoutaly veřejnost dvě zprávy.
First, a teenage boy was stripped naked and had his neck locked to a lamppost with a bicycle chain in Rio de Janeiro, allegedly after he had tried to mug a pedestrian.	První z Ria de Janeira o náctiletém chlapci, který byl svlečen do naha a připoután řetězem na kolo za krk k pouliční lampě údajně poté, co se snažil oloupit chodce.
Only months later, a woman was killed by a mob in Guarujá, a city near São Paulo, motivated by an internet rumour that claimed she had kidnapped children.	Jen o několik měsíců později zavraždil dav v Guarujá nedaleko Sao Paula ženu na podnět pomluv, které se objevily na internetu, že unesla děti.
At the core of those lynchings is a rejection of basic human rights like the right to life, dignity, and a fair trial — including those who have committed crimes.	Jádrem takového lynče je odpírání základních lidských práv, jako je právo na život, důstojnost a spravedlivý proces, která platí i pro ty, kdo spáchali nějaký zločin.
And as in many countries nowadays, there's an increasing trend in Brazil to frame human rights as something that belongs to the political left, which in itself would render it deserving of opposition. In an interview with Nexo Jornal, Renato Zerbini, who has a PhD in law and international relations, explains how the universality of human rights principles — one of its founding aspects — is right now threatened worldwide:	A stejně jako v mnoha jiných zemích je v současné době v Brazílii vzrůstající trend považovat lidská práva za něco, co je záležitostí politické levice, která je v opozici.
In a moment where common sense, a product of this ideological dispute, indicates that human rights only protect prisoners, the poor, undocumented immigrants, it evokes a sentiment of national and social self-protection capable of gathering all those who fear the affirmation of those rights.	Renato Zerbini má PhD z práva a mezinárodních vztahů. V rozhovoru pro Nexo Jornal vysvětlil, jak je po celém světě ohrožena univerzálnost principů lidských práv:
This action-reaction fits like a glove in the current international scenario: armed conflicts, huge migratory flows, political instability, terrorism, environmental destruction, corruption, fanatics of all kinds — ideological, political and religious — who tend to blend together.	Když selský rozum vyhraje takový ideový spor a rozhodne, že lidská práva pouze chrání vězně, chudé, imigranty bez dokladů, je vyvolán pocit národní a společenské sebe-ochrany, který dokáže sjednotit ty, kteří se bojí uznání lidských práv. Tento zákon akce a reakce pak přesně sedí na současnou mezinárodní situaci: ozbrojené konflikty, obrovské uprchlické vlny, politická nestabilita, terorismus, ničení životního prostředí, fanatismus – ideologický, politický a náboženský –, kde se často míchá všechno dohromady.
It is a very dangerous scenario because it can erode and even destroy, partially or as a whole, the regime of protection of human rights and environment built after WWII.	Tohle je velmi nebezpečný scénář, protože může dojít k oslabení nebo i zničení části nebo celého režimu ochrany lidských práv a životního prostředí vybudovaného po 2. světové válce.
‘Untranslatable’ Blog Shines a Light on the Unique Vocabulary of Small Languages · Global Voices	Blog „Untranslatable“ odhaluje jedinečnost malých jazyků
Photo by Andy Simmons and used under a CC BY-ND 2.0 license.	Autor fotografie Andy Simmons, uveřejněno v rámci licence CC BY-ND 2.0.
A blog called Untranslatable is setting out to provide language lovers with a selection of words from around the world that are difficult or impossible to translate.	Blog s názvem Untranslatable (česky „nepřeložitelný“) představuje milovníkům jazyků výběr slov z celého světa, která je obtížné nebo přímo nemožné přeložit.
These words exist in every language: they express situations or feelings, often complex or very specific.	Taková slova existují v každém jazyce. Vyjadřují situace nebo pocity, často komplikované nebo velmi specifické.
Some of these untranslatable words are already well-known by now (like the famous Portuguese saudade), and others are deeply rooted in a particular culture (for example, the Spanish sobremesa).	Některá z těchto nepřeložitelných slov už dnes dobře známe (například slavné portugalské slovo saudade), jiná jsou hluboce zakořeněná v určité kultuře (například španělský výraz sobremesa).
But they all share the stubbornness with which they resist all attempts at simple translations.	Všechna ale mají jedno společné – houževnatost, s jakou odolávají všem pokusům o jednoduchý překlad.
One word or expression will not do, so a full explanation and sometimes some context are necessary to grasp the depth of the notion expressed in that one word.	Jedno slovo nebo výraz zpravidla nestačí, většinou je nezbytné delší vysvětlení, případně i nějaký kontext, abychom pochopili, co přesně takové slovo vyjadřuje.
These unique words have long been collected in lists online. But while such lists often stop at Japanese, German, French, Portuguese or Finnish, Untranslatable's creator and linguist Steven Bird decided to focus on small languages.	Na internetu již delší dobu vznikají seznamy takových jedinečných slov, ale omezují se často na japonštinu, němčinu, francouzštinu, portugalštinu nebo finštinu.
For example, the blog shares words in the Mwotlap language from Vanuatu like:	Blog například obsahuje slova v mwotlapštině, jazyce ze souostroví Vanuatu jako:
"vakasteglok" - Take care of your own parents, in recognition of all the care they've given you in your younger years.	„vakasteglok“ – pečuj o své rodiče jako projev díků za péči, kterou v dětství věnovali oni tobě
And words in Hunsrik language spoken in parts of Brazil such as:	Nebo slova v hunsrikštině, jazyce používaném v některých částech Brazílie:
"kwadi" - The laziness one feels after warming oneself in the sun on cold days.	„kwadi“ – lenivost, kterou člověk pociťuje poté, co se v chladném dni vyhříval na slunci
In Bird's own words from the blog's About page:	Bird sám na svém blogu píše:
They shed light on other cultures, reveal different patterns of thought, and spark our curiosity.	Přibližují nám jiné kultury, odhalují jiné způsoby myšlení a probouzejí naši zvědavost.
Sometimes, they influence how we analyze and classify the world around us the linguists contributing to this site want to share more of these 'untranslatable' words, and in the process, show why these small languages are distinctive, valuable, and powerful.	Někdy také ovlivňují to, jakým způsobem analyzujeme a klasifikujeme svět kolem nás . Lingvisté, kteří na tento blog přispívají a přidávají další nepřeložitelná slova, tak zároveň ukazují, jak odlišné, cenné a působivé tyto malé jazyky jsou.
Speakers of the "treasure languages" cherished by Untranslatable are invited to submit their favourite word here.	Blog Untranslatable se pokouší malé jazyky chránit a vyzývá proto mluvčí těchto jazyků, aby svým oblíbeným slovem přispěli zde.
How Photography Shaped Our Narratives of the Vietnam War · Global Voices	Jak fotografie ovlivnila náš pohled na válku ve Vietnamu
Nick Ut's Pulitzer Prize-winning photo of children fleeing a village under attack during the Vietnam War was featured in a public seminar.	Fotografie zachycující dítě prchající z vybombardované vesnice za války ve Vietnamu, za kterou získal fotograf Nick Ut Pulitzerovu cenu, byla hlavním tématem veřejného semináře.
Source: Flickr / LBJ Library photo by Gabriel Cristóver Pérez (Public Domain)	Zdroj: Flickr / LBJ Library, autor fotografie: Gabriel Cristóver Pérez (veřejná doména)
This edited article by Quyên Ngô is from Loa, a news website and online radio project of Viet Tan that broadcasts stories about Vietnam.	Tento článek od Quyên Ngô byl převzat ze zpravodajského a podcastového portálu Loa politické strany Viet Tan, který informuje o dění ve Vietnamu.
It is republished by Global Voices as part of a content-sharing agreement.	Na tomto místě je uveřejněn na základě úmluvy o sdílení obsahu.
Meet Nick Út, one of the most internationally recognized photographers of the Vietnam War.	Seznamte se s Nickem Utem, mezinárodně uznávaným fotografem války ve Vietnamu.
The Pulitzer Prize-winning photojournalist just retired in March after 51 years of working for the Associated Press news agency.	Fotoreportér a držitel Pulitzerovy ceny, jenž 51 let spolupracoval se zpravodajskou agenturou Associated Press, odešel letos v březnu do důchodu.
Út became famous for a photo of a young girl (Kim Phúc) nearly burned to death by a bomb dropped by a South Vietnamese plane, taken in a village being overtaken by North Vietnam forces.	Ut se proslavil fotografií malé dívky (Kim Phúc) těžce popálené bombou svrženou jihovietnamským letadlem na vesnici okupovanou vojenskými jednotkami Severního Vietnamu.
A photo that many credit or blame, depending on whom you ask, to have changed the tide of the Vietnam War.	Fotografií, kterou někteří oceňují a jiní zavrhují za to, že změnila běh války ve Vietnamu.
The black-and-white photo is loud and shocking.	Černobílý snímek přímo křičí a šokuje zároveň.
When viewing it, we first grapple with the naked, crying young girl in the foreground, her singed skin against the backdrop of napalm smoke.	Když si ho prohlížíme, téměř bojujeme společně s dívkou v popředí, vidíme její popálenou kůži, v pozadí napalmový kouř.
The cries from running villagers in the photo become nearly auditory.	Křik prchajících vesničanů je téměř slyšitelný.
Út captured the photo on January 8, 1972, when South Vietnamese planes mistakenly dropped a napalm bomb on Trảng Bàng, a village that had been attacked and occupied by North Vietnamese forces.	Ut pořídil snímek 8. ledna 1972, v době, kdy jihovietnamské letadlo omylem shodilo bombu s napalmem na Trảng Bàng, vesnici napadenou vojenskými jednotkami Severního Vietnamu.
The story is one that has been widely featured in media all around the globe — and the photo was the perfect depiction of the horrors of war.	Události se věnovala média po celém světě a tento snímek se stal dokonalým vyobrazením hrůz války.
Perhaps so perfect, that it was easily used as propaganda.	Byl tak dokonalý, že jej bylo možné snadno využít jako propagandu.
Út explained:	Ut vysvětluje:
Both the North and the South used the photo of Kim Phúc as propaganda.	Jak Sever, tak i Jih použili fotografii Kim Phúc jako propagandu.
The North would say, ‘This is a photo of America dropping a bomb to murder the innocent.’ And in the South, “This is a photo of the communists shooting missiles.’ To me, I am telling the truth.	Sever hlásal: „Tento snímek ukazuje, jak Amerika shazuje bomby a vraždí nevinné.“ A Jih: „Snímek dokazuje, jak komunisté používají raketové střely.“ Já ale říkám pravdu.
And the propagandists, well, they’ll say what they say.	A propagandisté, ti ať si říkají, co chtějí.
Út is revered by many who feel his photo helped lead to America's withdrawal and the war’s end, and resented by others who feel his photo played a key role in helping the North, thus holding a natural bias against the South Việt Nam forces.	Někteří si Uta váží za to, že jeho fotografie údajně přispěla ke stažení amerických vojsk a ukončení války, jiní ho zatracují, protože měl jeho snímek pomoci Severu a podpořit nevraživost vůči armádě Jižního Vietnamu.
Nick Ut holds a copy of his prize-winning Vietnam War photo.	Nick Ut drží fotografii z války ve Vietnamu, za kterou získal Pulitzerovu cenu.
Source: Flickr / LBJ Library photo by David Hume Kennerly (Public Domain)	Zdroj: Flickr / LBJ Library, autor fotografie: David Hume Kennerly (veřejná doména)

Maybe it was a talking parrot and knew of many secrets and plans?

Možná ten papoušek umí mluvit a znal mnohá tajemství a plány!

Look, friends!

Podívejte se na to, přátelé!

A bird is more valuable than a citizen.

Pták má větší cenu než občan.

They are ready to offer a reward for a parrot and mobilize all forces to look for it.

Kvůli papouškovi jsou ochotni nabídnout odměnu a zmobilizovat všechny síly, aby po něm pátrali.

But Tajik citizens die inside the country and outside and no one cares.

Ale Tádžikové umírající v zemi i mimo ni nikoho nezajímají.

The only website that reported on the parrot's supposed disappearance in late April was the Prague-based Tajikistan-focussed independent website Akhbor.com that is generally viewed as well-sourced and reliable.

Jediný web, který o údajném zmizení papouška informoval, byly pražské nezávislé webové stránky zaměřené na Tádžikistán Akhbor.com, obecně považované za spolehlivé a dobře informované.

Both Akhbor's articles on the matter were later deleted.

Oba články byly z Akhbor.com později odstraněny .

Nevertheless, there is rarely smoke without fire, and even if the story of the parrot was in some way fictitious, it seems destined to become legend due to its powerful symbolism.

Často však platí, že na každém šprochu pravdy trochu, a i kdyby byl příběh o papouškovi v něčem vymyšlený, zdá se, že je předurčený k tomu, aby se díky silné symbolice stal legendou.

Alim Sherzamonov, one of the leaders of a non-parliamentary opposition party, the Social Democrats quipped:

Alim Sherzamonov, jeden z vůdců neparlamentní opoziční strany sociálních demokratů, vtipně poznamenal:

The escape of the First Parrot has led me to think that even if a cage is golden, it is still a cage.

Útěk prvního papouška mě přivedl na myšlenku, že i když je klec zlatá, je to pořád klec.

There are birds, like home birds, that even without a cage are always thankful to their owners until they end up in a pan.

Existují ptáci, jako například domácí ptáci, kteří jsou i bez klece svým majitelům vděční, dokud neskončí na pánvi.

And there are birds that prefer freedom over a golden cage, even if it is short-term and bound to lead to their deaths.

A jsou ptáci, kteří dají přednost svobodě před zlatou klecí, i když je krátkodobá a povede nevyhnutelně ke smrti.

Russia's Biggest Social Network Now Allows Political Ads, But Not For Everyone · Global Voices

Ruská sociální síť VKontaktě povolila politickou reklamu. Ne však každému.

Photo: Pixabay

Fotografie: Pixabay

Vkontakte, Russia’s most popular social network, has lifted a ban on political advertisements, albeit with strict limitations that are likely to benefit the country’s political establishment.

Nejpopulárnější sociální síť v Rusku VKontaktě zrušila zákaz politické reklamy, přičemž zavedla přísná omezení, která jsou výhodná spíše pro politickou elitu.

According to the website TJournal, political analyst Dmitry Kovalev recently noticed the policy change.

Jak uvádí internetový časopis TJournal, změnu v uživatelských podmínkách nedávno zaznamenal politický konzultant Dmitrij Kovaljev.

In a Facebook post on Monday, Kovalev drew attention to new rules posted on Vkontakte, which state that the website’s ban on political advertising shall not apply to campaign materials in the Russian Federation.”

Kovaljev v pondělí ve svém příspěvku na Facebooku upozornil na nové uživatelské podmínky zveřejněné na sociální síti VKontaktě, podle kterých se zákaz umisťování politické reklamy na webu nevztahuje na předvolební agitaci vedenou v Ruské federaci.

Even when it comes to campaigning in Russia, however, Vkontakte enforces several restrictions, and they work against anyone on the outside of the country’s formal politics.

To se jistě projeví v ruských kampaních, nicméně sociální síť VKontaktě přichází s jistými omezeními, která jsou zaměřena proti všem, kteří nejsou součástí oficiální politiky státu.

According to the new rules, Vkontakte will only sell ad space to political candidates officially registered with Russia’s Central Election Commission (barring unofficial candidates, like Alexey Navalny in the 2018 presidential race), registered political parties (barring opposition groups denied registration by the government), and social organizations whose members are registered electoral candidates.

Podle nových podmínek totiž VKontaktě prodává reklamní plochy pouze politickým kandidátům, kteří jsou oficiálně zaregistrováni u Ústřední volební komise Ruské federace (nepřipouští se neoficiální kandidáti, mezi které patří například Alexej Navalnyj v prezidentských volbách roku 2018), dále zaregistrovaným volebním stranám (nepatří sem opoziční skupiny, kterým je registrace odepřena vládou) a společenským organizacím, jejichž stanovy umožňují účast ve volbách.

Outside these confines, Vkontakte expressly bans “any advertisements of a political nature,” including ads by political publications, state deputies’ websites, “political actors,” state officials, and protesters, as well as any ads disseminating “opinions about political events.”

Sociální síť výslovně zakazuje jakoukoliv reklamu politického charakteru, která vychází za výše uvedený rámec, což zahrnuje reklamu politických publikací, webových stránek poslanců, politických činitelů, byrokratů a veřejných shromáždění a také jakoukoliv reklamu, která šíří názory týkající se politického dění.

Vkontakte told TJournal that its current rules on political advertisements have actually been in place since last September, but the company refused to say which candidates placed campaign ads on its website in Russia’s parliamentary elections last fall.

Sociální síť VКontaktě pro TJournal uvedla, že současné zásady politické reklamy vstoupily v platnost v září loňského roku. Společnost však odmítla odpovědět na otázku o tom, kteří kandidáti vedli svou reklamní kampaň před loňskými podzimními volbami do Státní dumy.

Kovalev speculated on Facebook that allowing political advertising on Vkontakte and Odnoklassniki, Russia’s two biggest social networks, both owned by Mail.ru, could create the country’s “largest regulator of domestic politics.”

Kovaljev na Facebooku uvedl, že prostoupení politické reklamy na serverech VKontaktě a Odnoklassniki („Spolužáci“), tedy na dvě největší sociální sítě Ruska, které jsou zároveň ve vlastnictví Mail.ru, z nich může udělat významného regulátora domácí politiky.

How a Case of Vigilante Tattoo Punishment Showcases Skepticism of Human Rights in Brazil · Global Voices

Případ samozvaných strážců pořádku, kteří trestali tetováním, zpochybňuje dodržování lidských práv v Brazílii

Two men tied the teenager to a chair and tattooed onto his forehead: "I am a thief and scum".

Dva muži přivázali teenagera k židli a na čelo mu vytetovali: „Jsem zloděj a póvl“.

Image: Screenshot from WhatsApp

Foto: screenshot z WhatsApp

The story taking over Brazil's social media recently doesn't involve the country's dramatic politics, but a teenager, a tattoo, and two men trying to take "justice" into their own hands.

Příběh, který poslední dobou vládne brazilským sociálním médiím, není o dramatické politické situaci v zemi, ale o teenagerovi, tetování a dvou mužích, kteří se pokusili vzít „spravedlnost“ do svých rukou.

After hearing rumours that someone had tried to steal a bicycle in their neighbourhood, a tattoo artist and his friend believed they had identified the culprit: a 17-year-old boy.

Poté, co se tatér a jeho přítel doslechli, že se někdo v jejich čtvrti pokusil ukrást kolo, byli přesvědčeni, že odhalili pachatele – 17letého chlapce.

The pair then decided to teach him a lesson.

Rozhodli se uštědřit mu lekci.

They rented a room in a boarding house, tied the boy to a chair, and proceeded to tattoo on his forehead the sentence "I am a thief and scum".

Pronajali si pokoj na ubytovně, chlapce přivázali k židli a na čelo mu vytetovali větu: „Jsem zloděj a póvl“.

The entire gruesome ordeal was captured on video and posted on WhatsApp.

Celé tohle děsivé představení natočili a video zveřejnili na WhatsApp.

It soon went viral.

Brzy se začalo šířit po internetu.

The teenager, who according to his family struggles with mental illness and drug abuse, had been missing from home since the end of May.

Rodina pohřešovala chlapce, který je podle ní mentálně postižený a bojuje se závislostí na drogách, od konce května.

His parents only found out of his whereabouts after recognising him in the viral video.

Rodiče přišli na to, kde se chlapec nachází, když ho poznali právě na tomto virálním videu.

They alerted police to the footage, who proceeded to arrest the two men and charge them with torture.

Zalarmovali policii a ta ony dva muže zatkla a obvinila je z mučení.

After reuniting with his family, the boy denied the accusations of theft to the police.

Později, když se hoch znovu shledal se svou rodinou, odmítl na policii obvinění z krádeže.

He claims he never tried to steal the bike, but only bumped into it while drunk, and it fell.

Tvrdil, že se nikdy nepokusil kolo ukrást, že do něj jenom narazil, když byl opilý, a shodil ho na zem.

He also told a reporter that he “wanted to die after seeing the tattoo on his face”.

Reportérovi také řekl, že „chtěl zemřít, když uviděl tetování na obličeji“.

But a significant portion of the internet didn't express sympathy for the boy.

Avšak poměrně mnoho lidí na internetu s chlapcem nesoucítilo.

A university project that monitors the political debate on Brazilian social media showed how many of the reactions were actually in support of the vigilantes.

Univerzitní projekt, který sleduje politické debaty na brazilských sociálních médiích, ukázal, kolik reakcí ve skutečnosti podporovalo samozvané strážce pořádku.

When someone set up a crowdfunding campaign - eventually successful — to help the boy and his family pay for tattoo removal, they started receiving threats on social media for trying to help "a criminal".

Když byla založena – ve finále úspěšná – veřejná sbírka na pomoc chlapci a jeho rodině k získání finančních prostředků na odstranění tetování, začaly přes sociální média přicházet výhružky, že sbírka podporuje kriminálníka.

One of the most circulated images on Facebook over the weekend of June 10 — now with over 100,000 shares — said: “When a criminal is punished it becomes news, people think it’s absurd and try to raise money to pay for plastic surgery for the ‘tortured’ minor.

O víkendu 10. června byl na Facebooku tento příspěvek jedním z nejčastěji zhlédnutých – měl přes 100 000 sdílení: „Když je kriminálník potrestán, je to aféra a lidé si myslí, že je to absurdní, a snaží se vybrat peníze na plastickou operaci pro „mučeného“ mladíka.

But when a police officer dies, nothing happens!”

Když však zemře policista, nic se neděje!“

It was shared by Brazilian Facebook groups such as Right Wing Conservatives, Right Wing Lives 3.0 — a name likely revealing of how many times the page had been banned from Facebook — and Admirers of Jair Bolsonaro, which refers to a Brazilian lawmaker who American journalist Glenn Greenwald's The Intercept called "the most misogynistic, hateful elected official in the democratic world".

Příspěvek byl na brazilském Facebooku sdílen skupinami jako Pravicoví konzervativci, Pravé křídlo žije 3.0 – název nejspíš odhaluje, kolikrát byl jejich profil z Facebooku odstraněn – a obdivovateli Jaira Bolsonara, brazilského zákonodárce, kterého americký novinář Glenn Greenwald nazval ve zpravodajském médiu The Intercept „tím nejvíce misogynním a nenávistivým představitelem zvoleným v demokratickém světě“.

Even after it was reported that the tattoo artist himself had previously been sentenced to five years in prison for theft, those pages — who together amass more than 1 million followers — held fast to their support for the vigilantes.

I poté, co bylo oznámeno, že sám tatér byl dříve odsouzen na pět let do vězení za krádeže, tyto stránky (celkem získaly přes 1 000 000 followerů) stále intenzivně podporovaly samozvané „strážce“.

A crowdfunding campaign was created to help the teenager with the removal of the tattoo

Byla založena veřejná sbírka na pomoc chlapci odstranit tetování.

Bolsonaro, famous for his passionate defense of Brazil's CIA-backed military dictatorship that lasted from 1964 to 1985, is one of the main voices of a rising movement in Brazil that believes human rights are to blame for the high crime rates in the country.

Bolsonaro se proslavil tím, že vášnivě bránil diktaturu, která v Brazílii s podporou CIA vládla v letech 1964–1985. Je jedním z hlavních hlasů hnutí, které je momentálně v Brazílii na vzestupu, a tvrdí, že za velké procento kriminálních činů může dodržování lidských práv.

Last year, a poll by the Brazilian Public Forum of Public Security found that 60% of Brazilians agreed with the phrase “a good criminal is a dead criminal” — for them, human rights only exist “to protect” criminals.

V průzkumu veřejného mínění realizovaného organizací Brazilian Public Forum of Public Security „bylo zjištěno, že 60 % Brazilců souhlasí se stanoviskem mrtvý zločinec – dobrý zločinec“ a lidská práva pro ně znamenají jen „ochranu“ zločinců.

Bolsonaro has been leading in the polls ahead of the country's 2018 presidential elections, doing especially well among the middle-upper classes.

Před prezidentskými volbami, které se v zemi budou konat v roce 2018, si Bolsonaro vede velmi dobře mezi obyvateli vyšší střední třídy.

'A very dangerous scenario' for human rights progress

„Velmi nebezpečný scénář“ pro rozvoj lidských práv

Street crime in Brazil is rampant.

Pouliční kriminalita v Brazílii se vymyká kontrole.

If you have a group of Brazilian friends, it wouldn't be surprising if nearly all of them have experienced some sort of violent mugging at least once.

Máte-li nějaké přátele v Brazílii, nebylo by žádným překvapením, kdyby skoro každý z nich už zažil jakoukoliv formu násilné pouliční loupeže.

This reality contributes to a widespread perception that the state isn't capable of enforcing law and order and it depends on the people to find justice for themselves.

Tato skutečnost přispívá k obecnému vnímaní, že stát není schopen uplatnit zákon a zajistit pořádek a že tedy zůstává na lidech, aby si spravedlnost zajistili sami.

No wonder, then, that Brazil is a leading country in lynchings.

Není tedy divu, že Brazílie je v lynčování vedoucí zemí.

According to José de Souza Martins, a sociologist who authored the book “Lynchings - Social Justice in Brazil”, Brazil has an average of one lynching or attempted lynching every day.

José de Souza Martins, sociolog a autor knihy „Lynčování – sociální spravedlnost v Brazílii“, říká, že v Brazílii dojde průměrně k jednomu lynčování nebo pokusu o lynč denně.

In 2014, two stories captured national attention.

V roce 2014 upoutaly veřejnost dvě zprávy.

First, a teenage boy was stripped naked and had his neck locked to a lamppost with a bicycle chain in Rio de Janeiro, allegedly after he had tried to mug a pedestrian.

První z Ria de Janeira o náctiletém chlapci, který byl svlečen do naha a připoután řetězem na kolo za krk k pouliční lampě údajně poté, co se snažil oloupit chodce.

Only months later, a woman was killed by a mob in Guarujá, a city near São Paulo, motivated by an internet rumour that claimed she had kidnapped children.

Jen o několik měsíců později zavraždil dav v Guarujá nedaleko Sao Paula ženu na podnět pomluv, které se objevily na internetu, že unesla děti.

At the core of those lynchings is a rejection of basic human rights like the right to life, dignity, and a fair trial — including those who have committed crimes.

Jádrem takového lynče je odpírání základních lidských práv, jako je právo na život, důstojnost a spravedlivý proces, která platí i pro ty, kdo spáchali nějaký zločin.

And as in many countries nowadays, there's an increasing trend in Brazil to frame human rights as something that belongs to the political left, which in itself would render it deserving of opposition. In an interview with Nexo Jornal, Renato Zerbini, who has a PhD in law and international relations, explains how the universality of human rights principles — one of its founding aspects — is right now threatened worldwide:

A stejně jako v mnoha jiných zemích je v současné době v Brazílii vzrůstající trend považovat lidská práva za něco, co je záležitostí politické levice, která je v opozici.

In a moment where common sense, a product of this ideological dispute, indicates that human rights only protect prisoners, the poor, undocumented immigrants, it evokes a sentiment of national and social self-protection capable of gathering all those who fear the affirmation of those rights.

Renato Zerbini má PhD z práva a mezinárodních vztahů. V rozhovoru pro Nexo Jornal vysvětlil, jak je po celém světě ohrožena univerzálnost principů lidských práv:

This action-reaction fits like a glove in the current international scenario: armed conflicts, huge migratory flows, political instability, terrorism, environmental destruction, corruption, fanatics of all kinds — ideological, political and religious — who tend to blend together.

Když selský rozum vyhraje takový ideový spor a rozhodne, že lidská práva pouze chrání vězně, chudé, imigranty bez dokladů, je vyvolán pocit národní a společenské sebe-ochrany, který dokáže sjednotit ty, kteří se bojí uznání lidských práv. Tento zákon akce a reakce pak přesně sedí na současnou mezinárodní situaci: ozbrojené konflikty, obrovské uprchlické vlny, politická nestabilita, terorismus, ničení životního prostředí, fanatismus – ideologický, politický a náboženský –, kde se často míchá všechno dohromady.

It is a very dangerous scenario because it can erode and even destroy, partially or as a whole, the regime of protection of human rights and environment built after WWII.

Tohle je velmi nebezpečný scénář, protože může dojít k oslabení nebo i zničení části nebo celého režimu ochrany lidských práv a životního prostředí vybudovaného po 2. světové válce.

‘Untranslatable’ Blog Shines a Light on the Unique Vocabulary of Small Languages · Global Voices

Blog „Untranslatable“ odhaluje jedinečnost malých jazyků

Photo by Andy Simmons and used under a CC BY-ND 2.0 license.

Autor fotografie Andy Simmons, uveřejněno v rámci licence CC BY-ND 2.0.

A blog called Untranslatable is setting out to provide language lovers with a selection of words from around the world that are difficult or impossible to translate.

Blog s názvem Untranslatable (česky „nepřeložitelný“) představuje milovníkům jazyků výběr slov z celého světa, která je obtížné nebo přímo nemožné přeložit.

These words exist in every language: they express situations or feelings, often complex or very specific.

Taková slova existují v každém jazyce. Vyjadřují situace nebo pocity, často komplikované nebo velmi specifické.

Some of these untranslatable words are already well-known by now (like the famous Portuguese saudade), and others are deeply rooted in a particular culture (for example, the Spanish sobremesa).

Některá z těchto nepřeložitelných slov už dnes dobře známe (například slavné portugalské slovo saudade), jiná jsou hluboce zakořeněná v určité kultuře (například španělský výraz sobremesa).

But they all share the stubbornness with which they resist all attempts at simple translations.

Všechna ale mají jedno společné – houževnatost, s jakou odolávají všem pokusům o jednoduchý překlad.

One word or expression will not do, so a full explanation and sometimes some context are necessary to grasp the depth of the notion expressed in that one word.

Jedno slovo nebo výraz zpravidla nestačí, většinou je nezbytné delší vysvětlení, případně i nějaký kontext, abychom pochopili, co přesně takové slovo vyjadřuje.

These unique words have long been collected in lists online. But while such lists often stop at Japanese, German, French, Portuguese or Finnish, Untranslatable's creator and linguist Steven Bird decided to focus on small languages.

Na internetu již delší dobu vznikají seznamy takových jedinečných slov, ale omezují se často na japonštinu, němčinu, francouzštinu, portugalštinu nebo finštinu.

For example, the blog shares words in the Mwotlap language from Vanuatu like:

Blog například obsahuje slova v mwotlapštině, jazyce ze souostroví Vanuatu jako:

"vakasteglok" - Take care of your own parents, in recognition of all the care they've given you in your younger years.

„vakasteglok“ – pečuj o své rodiče jako projev díků za péči, kterou v dětství věnovali oni tobě

And words in Hunsrik language spoken in parts of Brazil such as:

Nebo slova v hunsrikštině, jazyce používaném v některých částech Brazílie:

"kwadi" - The laziness one feels after warming oneself in the sun on cold days.

„kwadi“ – lenivost, kterou člověk pociťuje poté, co se v chladném dni vyhříval na slunci

In Bird's own words from the blog's About page:

Bird sám na svém blogu píše:

They shed light on other cultures, reveal different patterns of thought, and spark our curiosity.

Přibližují nám jiné kultury, odhalují jiné způsoby myšlení a probouzejí naši zvědavost.

Sometimes, they influence how we analyze and classify the world around us the linguists contributing to this site want to share more of these 'untranslatable' words, and in the process, show why these small languages are distinctive, valuable, and powerful.

Někdy také ovlivňují to, jakým způsobem analyzujeme a klasifikujeme svět kolem nás . Lingvisté, kteří na tento blog přispívají a přidávají další nepřeložitelná slova, tak zároveň ukazují, jak odlišné, cenné a působivé tyto malé jazyky jsou.

Speakers of the "treasure languages" cherished by Untranslatable are invited to submit their favourite word here.

Blog Untranslatable se pokouší malé jazyky chránit a vyzývá proto mluvčí těchto jazyků, aby svým oblíbeným slovem přispěli zde.

How Photography Shaped Our Narratives of the Vietnam War · Global Voices

Jak fotografie ovlivnila náš pohled na válku ve Vietnamu

Nick Ut's Pulitzer Prize-winning photo of children fleeing a village under attack during the Vietnam War was featured in a public seminar.

Fotografie zachycující dítě prchající z vybombardované vesnice za války ve Vietnamu, za kterou získal fotograf Nick Ut Pulitzerovu cenu, byla hlavním tématem veřejného semináře.

Source: Flickr / LBJ Library photo by Gabriel Cristóver Pérez (Public Domain)

Zdroj: Flickr / LBJ Library, autor fotografie: Gabriel Cristóver Pérez (veřejná doména)

This edited article by Quyên Ngô is from Loa, a news website and online radio project of Viet Tan that broadcasts stories about Vietnam.

Tento článek od Quyên Ngô byl převzat ze zpravodajského a podcastového portálu Loa politické strany Viet Tan, který informuje o dění ve Vietnamu.

It is republished by Global Voices as part of a content-sharing agreement.

Na tomto místě je uveřejněn na základě úmluvy o sdílení obsahu.

Meet Nick Út, one of the most internationally recognized photographers of the Vietnam War.

Seznamte se s Nickem Utem, mezinárodně uznávaným fotografem války ve Vietnamu.

The Pulitzer Prize-winning photojournalist just retired in March after 51 years of working for the Associated Press news agency.

Fotoreportér a držitel Pulitzerovy ceny, jenž 51 let spolupracoval se zpravodajskou agenturou Associated Press, odešel letos v březnu do důchodu.

Út became famous for a photo of a young girl (Kim Phúc) nearly burned to death by a bomb dropped by a South Vietnamese plane, taken in a village being overtaken by North Vietnam forces.

Ut se proslavil fotografií malé dívky (Kim Phúc) těžce popálené bombou svrženou jihovietnamským letadlem na vesnici okupovanou vojenskými jednotkami Severního Vietnamu.

A photo that many credit or blame, depending on whom you ask, to have changed the tide of the Vietnam War.

Fotografií, kterou někteří oceňují a jiní zavrhují za to, že změnila běh války ve Vietnamu.

The black-and-white photo is loud and shocking.

Černobílý snímek přímo křičí a šokuje zároveň.

When viewing it, we first grapple with the naked, crying young girl in the foreground, her singed skin against the backdrop of napalm smoke.

Když si ho prohlížíme, téměř bojujeme společně s dívkou v popředí, vidíme její popálenou kůži, v pozadí napalmový kouř.

The cries from running villagers in the photo become nearly auditory.

Křik prchajících vesničanů je téměř slyšitelný.

Út captured the photo on January 8, 1972, when South Vietnamese planes mistakenly dropped a napalm bomb on Trảng Bàng, a village that had been attacked and occupied by North Vietnamese forces.

Ut pořídil snímek 8. ledna 1972, v době, kdy jihovietnamské letadlo omylem shodilo bombu s napalmem na Trảng Bàng, vesnici napadenou vojenskými jednotkami Severního Vietnamu.

The story is one that has been widely featured in media all around the globe — and the photo was the perfect depiction of the horrors of war.

Události se věnovala média po celém světě a tento snímek se stal dokonalým vyobrazením hrůz války.

Perhaps so perfect, that it was easily used as propaganda.

Byl tak dokonalý, že jej bylo možné snadno využít jako propagandu.

Út explained:

Ut vysvětluje:

Both the North and the South used the photo of Kim Phúc as propaganda.

Jak Sever, tak i Jih použili fotografii Kim Phúc jako propagandu.

The North would say, ‘This is a photo of America dropping a bomb to murder the innocent.’ And in the South, “This is a photo of the communists shooting missiles.’ To me, I am telling the truth.

Sever hlásal: „Tento snímek ukazuje, jak Amerika shazuje bomby a vraždí nevinné.“ A Jih: „Snímek dokazuje, jak komunisté používají raketové střely.“ Já ale říkám pravdu.

And the propagandists, well, they’ll say what they say.

A propagandisté, ti ať si říkají, co chtějí.

Út is revered by many who feel his photo helped lead to America's withdrawal and the war’s end, and resented by others who feel his photo played a key role in helping the North, thus holding a natural bias against the South Việt Nam forces.

Někteří si Uta váží za to, že jeho fotografie údajně přispěla ke stažení amerických vojsk a ukončení války, jiní ho zatracují, protože měl jeho snímek pomoci Severu a podpořit nevraživost vůči armádě Jižního Vietnamu.

Nick Ut holds a copy of his prize-winning Vietnam War photo.

Nick Ut drží fotografii z války ve Vietnamu, za kterou získal Pulitzerovu cenu.

Source: Flickr / LBJ Library photo by David Hume Kennerly (Public Domain)

Zdroj: Flickr / LBJ Library, autor fotografie: David Hume Kennerly (veřejná doména)