gowitheflowlab/parallel-medium · Datasets at Hugging Face

English stringlengths 1 66.1k	Other Language stringlengths 1 126k
And yet,	A přesto:
I feel that in part there is also an obsessive behavior.	Mám pocit, že částečně jde také o vášeň.
The idea we want to communicate is stronger.	Myšlenka, že chceme komunikovat, je silnější.
There is a need to communicate that is stronger than you, than the reluctance and even the crisis.	Potřeba vyjádřit se je silnější než vy sám, než neochota, a dokonce než krize sama.
Despite marches and crises, my struggle has continued to motivate the group of actors and nourish our vocation.	Stále bojuji, abych motivovala hereckou skupinu a naplnila naše poslání i přes protesty a krize.
For Ana Melo, "theater has to do with the Venezuelan specificity, rather than with a political position", and for this reason it feeds on each of the things that happen around it, all the stories that, after all, define it:	Pro Anu Melo má divadlo ve Venezuele co do činění se „specifičností spíše než s politickým postojem“ a jeho náplní je tak to, co se děje kolem, koneckonců právě příběhy ho definují:
They are like two opposing forces that coexist and are difficult to control: on the one hand, there is a disappointment, a sense of what am I doing this for.	Je to v podstatě tak, že jsou ve mně dvě rozdílné síly, které je obtížné řídit. Na jednu stranu je to zklamání, pocit, proč tohle vlastně dělám.
On the other hand, there is a kind of stubbornness, which is almost like an automatic thing: I have done this all my life.	A na druhou stranu je to jakási tvrdohlavost, která je skoro automatická. Celý život to takhle dělám.
If there is a performance, I will go and that's it.	Když je představení, tak prostě jdu a hotovo.
The reward	Odměna
But, in all this crisis about the value of artistic activity in the national context, what is the motivation for these brave people who decide to continue their theatrical performance in Venezuela?	Jaká je ale motivace těchto statečných lidí, kteří se rozhodli ve svém divadelním umění pokračovat i v době krize?
Ana Melo says that the reward is in that short moment after the presentation of a play, where someone tells you that the story that has been told and performed has left him thinking.	Ana Melo říká, že odměna je v té krátké chvíli po skončení hry, kdy vám někdo řekne, že ten příběh ho přinutil se zamyslet.
Thus, the reward is knowing that the message was received, that it will remain in one or several minds, and that somehow a restlessness, which, for a time, was kept by an individual, leaves, occupies and changes those who have seen it materialize, have lived it and have appropriated it.	A to, že sdělení bylo vyslyšeno a že si jej někdo zapamatuje, je právě ta odměna. A že úzkost, kterou v sobě člověk dosud měl, poleví, protože jí čelí společně s ostatními, uvidí ji projevit se, společně ji prožijí a ovládnou.
process entails pain.	s sebou nese bolest.
Something that hurts you a lot.	Něco, co vás hrozně bolí.
Things that are generated from pain.	Věci, které vznikají z bolesti.
In that sense, this process is a little tortuous, but delectable, too.	V tomto smyslu je to tedy proces komplikovaný, ale zároveň krásný.
And when someone says that he has seen the play and it left him thinking, it means that the play resonates somehow.	A když vám někdo řekne, že hru viděl a že ho přiměla přemýšlet, pak to znamená, že hra nějakým způsobem rezonuje.
That, for me, is a reward.	A to je pro mě odměna.
The theater can become a titanic work and it is painful once it ends. Once a work reaches the stage it hurts to let it go.	Divadlo může být nadlidským výkonem a je velmi bolestivé, když skončí.
However, there are always things to be said, so it all starts again ...	Přesto je pořád o čem mluvit, a tak to začne zase znovu.
Almost like a punishment in a Greek tragedy.	Skoro jako trest v řecké tragédii.
Theater is the way you can take everything that is happening, filter it, and assimilate it from another point of view.	Divadlo je způsob, jak na věci nahlížet z jiné perspektivy.
It connects you emotionally, helps you understand through emotion, it asks you questions.	Emocionálně propojuje, pomáhá porozumět skrze emoce a klade otázky.
For Melo the reward also comes in the very resistance of an art that from its beginnings has been linked to the political realities and that will exist and resist whenever there are groups and social dynamics developing.	Pro Anu Melo je odměnou i sama odolnost umění, které je od svých počátků spjato s politickým děním a které bude existovat a vzdorovat, dokud se bude vyvíjet společenská a skupinová dynamika.
Miniature Indian paper flags.	Miniaturní papírové vlajky Indie.
Image from Flickr by Daniel Incandela.	Zdroj: Daniel Incandela, Flickr.
CC BY-NC 2.0	CC BY-NC 2.0
During national day festivities and other occasions, you might see crowds of people waving hundreds or thousands of little flags in celebration.	Při oslavách státních svátků nebo podobných příležitostech můžete vidět stovky i tisíce lidí mávajících malými vlaječkami.
But when the fun is over, those flags are often discarded, littering the ground.	Když jsou ale oslavy u konce, skončí většina těchto vlaječek na zemi jako odpadky.
But what if they didn't become trash?	Co když se z nich ale nestanou odpadky?
What if they contained seeds that with a little care grew into a plant?	Co když obsahovaly semínka, ze kterých jen s minimální péčí vyrostou živé rostliny?
That's the creative idea of one Indian nature lover with a master's degree in forensic biotechnology — infusing seeds into disposable gifts.	Toto je kreativní nápad jedné indické ženy, milovnice přírody s vysokoškolským titulem v oblasti forenzní biotechnologie – zalisovat semínka do jednorázových dárků.
Mansi Shah launched her venture Gift Green a year ago, quitting her day job with a vision to do something good for the environment.	Před rokem dala Mansi Shahová výpověď ve svém dosavadním zaměstnání a s myšlenkou udělat něco užitečného pro životní prostředí založila společnost Gift Green.
She started with creating soil and seeds molded in the form of modaks, or sweet dumplings for the Ganesh festival.	Začala tím, že pro slavnosti k poctě Ganéši vyrobila ze zeminy a semínek malé modaky, původně tradiční sladké knedlíčky.
Then she created seed-infused rangoli, which are clay art forms used during Diwali festivals.	Poté zapracovala semínka do rangoli, malých hliněných ozdob používaných v období slavnosti Diwali.
This prompted her to go forward with new ideas.	To ji povzbudilo, aby vymýšlela nové nápady.
Shah told the Times of India in an interview that she was inspired by a Japanese custom where seeds are attached at a corner of the daily newspaper and readers are informed about how to plant them.	V rozhovoru pro deník Times of India Shahová uvedla, že ji inspiroval japonský zvyk, kdy se do rohu novin přidávají semínka a čtenáři jsou informováni o tom, jak je pěstovat.
Her father had a printing press and she took his help to implement the idea of placing seeds inside the paper.	S pomocí svého otce, který vlastní tiskařský lis, mohla uskutečnit svůj nápad zalisovat semínka přímo do papíru.
Soon her venture was making paper stationery items like cards, bookmarks, wedding invites, diaries, journals and coasters infused with seeds of different plants.	Její firma začala brzy vyrábět papírenské zboží jako blahopřání, záložky do knih, svatební oznámení, diáře a zápisníky plné zalisovaných semínek různých rostlin.
Happy moment! 🇮🇳 Plantable Indian Flags.	giftgreenindia přišla se skvělým nápadem.
Thank you for the appreciation. #giftgreenindia #gifts #republicday 🇮🇳	Tyto vlaječky dostali všichni v našem okolí. Na jejich zadní straně je napsáno, že se mají zasadit do květináče, protože obsahují semínka.
These items come with instructions on how to plant the gifts.	Všechny tyto předměty obsahují zároveň návod, jak tyto dárky pěstovat.
The paper's color corresponds to what plant seeds it contains; for example, red is tomato and green is basil.	Barva papíru odpovídá rostlinám, jejichž semínka obsahuje. Například červený obsahuje semínka rajčat, zelený semínka bazalky.
Plantable Coasters!	Podložky, které se dají pěstovat!
YES!	ANO!
GET READY for our upcoming collection ONLY at #indenvfest Come and meet us for more exciting gifts from 24th to 26th February in Ahmedabad !	PŘIPRAVTE SE na novou kolekci POUZE na Indickém festivalu životního prostředí. Přijďte si prohlédnout další krásné dárky od 24. do 26. února v Ahmedábádu!
People are lauding this idea as a good move for the environment.	Lidé tuto myšlenku podporují jako dobrý krok pro životní prostředí.
Rajashree Kuttisankaran‎ wrote in a Facebook post:	Rajashree Kuttisankaran‎ová na svém Facebooku napsala:
Just when I thought there couldn't be a perfect gift, Gift Green came along.	Když už jsem si myslela, že nenajdu žádný skvělý dárek, narazila jsem na Gift Green.
I hate to gift a bouquet of flowers that'll die soon, or a showpiece that is forgotten in a week.	Nerada dávám kytice, protože brzy odkvetou, nebo předměty, na které si už za týden nikdo ani nevzpomene.
On the other hand, a plant will grow and with good care, be around forever.	Ale rostlina, ta se dá vypěstovat a s dobrou péčí tu bude napořád.
Debjyoti Bhattacharyya suggested that others can replicate Shah's idea:	Debjyoti Bhattacharyya navrhl, že by se nápad Mansi Shahové mohl uplatnit i jinde:
Those who decorate the book fair with paper festoons, can't they replicate this idea?	Nemohli by nápad použít i ti, kdo vyrábějí papírové girlandy pro knižní veletrh?
Publishers like Ananda, Potrvarati, Dev Sahitya Kutir, Dey's, Mitra and Ghosh sell books in thin paper packets which end up in the road or dustbins.	Nakladatelství jako Ananda, Potrvarati, Dev Sahitya Kutir, Dey's, Mitra a Ghosh prodávají knihy zabalené v tenkém papíru, který končí na chodníku nebo v odpadkovém koši.
If you could infuse a few seeds into those packets will that be so hard?	Bylo by tak těžké zalisovat do toho papíru pár semínek?
Just think about it, the packets that end up on a street corner or in a dump grow into a plant.	Představte si to. Z papíru, který se válí na ulici nebo v odpadcích, vyroste rostlina.
Shah's organization is also undertaking some motivational and skill building initiatives like composting and gardening workshops.	Děkuji Gift Green India. Firma Mansi Shahové pořádá rovněž různé motivační programy a aktivity pro rozvoj dovedností jako například workshopy zaměřené na kompostování a zahradničení.
They want to make available more personalized environment friendly items which will further their mission.	Snaží se dále rozvíjet svou hlavní myšlenku a nabízet více personalizovaných předmětů příznivých pro životní prostředí.
Seventy-Two Years Later, Japan Remembers the End of a Devastating War · Global Voices	72 let poté – Japonsko vzpomíná na konec zničující války
"Reflecting on our past and bearing in mind the feelings of deep remorse (I earnestly hope that the ravages of war will never be repeated)." Japanese Emperor Akihito, with Empress Michiko, addresses Memorial Ceremony for the War Dead on August 15, 2017.	„Když přemítám o naší minulosti a zatěžujícím pocitu hlubokých výčitek, vroucně doufám, že se hrůzy války již nikdy nebudou opakovat,“ pronesl japonský císař Akihito s císařovnou Mičiko po svém boku 15. srpna během vzpomínkového obřadu k uctění památky padlých ve druhé světové válce.
Screencap from ANN official YouTube channel.	Snímek obrazovky videa z oficiálního YouTube kanálu ANN.
August 15 marked the 72nd anniversary of the end of the Second World War.	15. srpna proběhlo 72. výročí konce druhé světové války.
On the occasion, Japan remembered the 2.3 million Japanese military personnel and military employees and 800,000 Japanese civilians who died between the start of the Second Sino-Japanese War in 1937 and the end of World War II in 1945.	Při této příležitosti si Japonsko vzpomnělo na 2,3 milionu japonských vojáků a vojenských pracovníků a 800 000 japonských civilistů, kteří zemřeli v období mezi začátkem druhé čínsko-japonské války v roce 1937 a koncem druhé světové války v roce 1945.
Japan's annual commemoration of the end of the war shows that, seven decades on, there is no clear political consensus in Japan about how to remember the war.	Japonský výroční obřad ukazuje, že ani po sedmi desetiletích neexistuje v Japonsku jasný politický konsenzus o tom, jak si válku připomínat.
Some remember the 3.1 million dead while seeming to avoid the context of the war in which they died, while others are committed to preserving the memory of how destructive war can be, and the need for Japan to continue to embrace pacifism.	Zatímco někteří se při vzpomínce na 3,1 milionu mrtvých vyhýbají širším okolnostem druhé světové války, jiní se snaží zachovat vzpomínku na to, jak zničující dopady válka může mít, a zasazují se za zachování japonského pacifismu.
More than 6,200 people attended a memorial service at the Nippon Budokan sports arena in Tokyo, which featured remarks by Prime Minister Abe Shinzo and Japanese Emperor Akihito.	Více než 6200 lidí navštívilo pamětní obřad ve sportovní aréně Nippon Budokan v Tokiu, kde vystoupili předseda vlády Šinzó Abe a japonský císař Akihito.
Abe's words were notable in that he did not express Japan's guilt for starting the war, while the emperor expressed feelings of "deep remorse" for the war, for the third year in a row.	Je pozoruhodné, že Abe ve svém projevu nepoukázal na japonskou vinu za rozpoutání války, zatímco císař stejně jako minulý a předminulý rok hovořil o pocitu „hlubokých výčitek“.
Neither made direct reference to the war dead in other countries.	Abe navíc ani nezmínil oběti války z jiných zemích.
Full remarks made by the Emperor at the Memorial Ceremony for the War Dead: http://www.kunaicho.go.jp/page/okotoba/detailEn/14#92	Plné znění císařova proslovu pro vzpomínkový obřad k uctění památky padlých ve válce: http://www.kunaicho.go.jp/page/okotoba/detailEn/14#92
Meanwhile, thousands of people traveled to Yasukuni Shrine and neighboring Chidorigafuchi National Cemetery in Tokyo to pay their respects to the war dead.	Ve stejný den přicestovaly tisíce lidí do tokijské svatyně Jasukuni a sousedícího Národního hřbitova Čidorigafuči, aby uctily památku mrtvých ve válce.
Yasukuni Shrine is controversial for many people across East Asia since the shrine memorializes, among others, convicted Japanese war criminals.	Svatyně Jasukuni představuje pro mnoho obyvatel východní Asie velmi kontroverzní místo, protože upomíná kromě běžných vojáků i na odsouzené válečné zločince.
As well, swords forged at Yasukuni were used in the battlefields across Asia between 1933 and 1945.	Rovněž meče ukované v Jasukuni byly mezi léty 1933 a 1945 používané na bojištích v celé Asii.
BuzzFeed Japan reporter Kota Hatachi reported from the scene:	Reportér japonské verze informačního portálu BuzzFeed Kota Hatači hlásil přímo z místa:
The 72nd anniversary of the end of the war.	72. výročí konce války.
On assignment, I traveled to Yasukuni Shrine and Chidorigafuchi National Cemetery.	Dostal jsem za úkol vycestovat do svatyně Jasukuni a Národního hřbitova Čidorigafuči.
As a light rain fell, a long line of visitors stretched through the muggy precincts of Yasukuni Shrine.	V padajícím dešti se mlhavým areálem svatyně táhla dlouhá fronta návštěvníků.
Meanwhile, protesters and other groups congregated outside of Yasukuni.	Mezitím se před chrámem shromažďovali odpůrci svatyně spolu s dalšími skupinami demonstrantů.
According to Sankei Shimbun newspaper, the groups were demonstrating against attempts to revise Japan's "peace Constitution" as well raising awareness about a variety of issues, such as Taiwanese independence.	Podle deníku Sankei Shimbun se jednalo o skupiny lidí protestujících proti pokusům o změnu japonské „mírové ústavy“ a za zvýšení povědomí o různých otázkách, jako například nezávislost Taiwanu.
Due to the crush of Yasukuni visitors and the sheer number of protesters and other groups nearby, Tokyo police erected barricades to control the crowds.	Kvůli střetu návštěvníků chrámu s těmito skupinami postavila tokijská policie barikády, aby mohla davy lidí kontrolovat.
End-of-War Memorial Day: Many groups assembled around Yasukuni Shrine.	Den konce války – velké množství protestujících skupin se shromáždilo okolo chrámu Jasukuni.
Tokyo Metropolitan Police issued warnings	Tokijská městská policie vydala varování za účelem udržení pořádku.
Sankei Shimbun also reported that right-wing and conservative counter-demonstrators appeared in response to Yasukuni demonstrators, prompting police to separate the two groups.	Deník Sankei Shimbun taktéž uvedl, že se na místě začaly objevovat rovněž skupiny pravicových a konzervativních demonstrantů vymezujících se proti prvně příchozím, což podnítilo policii k oddělení obou táborů.
Elsewhere in Tokyo, other groups marked the day by coming out in support of Article 9 of Japan's Constitution, in which Japan renounces war and which the Abe government is seeking to revise or even abolish.	Rovněž v dalších částech Tokia vyšly v tento den do ulic skupiny vyjadřující podporu devátému článku japonské ústavy, ve kterém Japonsko odmítá válku a který se Abeho vláda snaží změnit či dokonce odstranit.
August 15, #EndOfTheWarDay At 5 p.m. we will met at Zōshiki Station to reaffirm our vow .	15. srpna, #Denkonceválky V 17:00 se setkáme na stanici Zošiki, abychom opět dostáli našemu závazku !
A main theme of the day was that memories of the hardship of war appear to be disappearing as the wartime generation ages:	Hlavním tématem dne byla myšlenka, že vzpomínka na těžké válečné časy se vytrácí spolu s tím, jak stárne generace, která válku zažila:
The average age of surviving spouses of soldiers killed in the war has now increased to 94.	Průměrný věk žijících manželek vojáků zabitých ve 2. světové válce se nyní zvýšil na 94 let.
Passing on the memory from generation to generation is becoming more difficult.	Předávání vzpomínky z generace na generaci je stále obtížnější.
At person who was 8 years old at the end of the war is now 80.	Lidem, kterým bylo na konci války 8 let, je nyní 80.
A young man who was eligible for conscription then is now 92.	Mužům, kteří v té době měli jít k odvodu, je dnes 92 let.
There are just a few people left who know the experience of living through war.	Zbývá jen pár lidí, kteří ví, co znamená přežít válku.
Today's politicians and business people and students know nothing of war.	Dnešní politici, podnikatelé a studenti o ní nevědí vůbec nic.
We must preserve the desire to study the experiences and awareness of those who lived the history of war.	Musíme zachovat touhu studovat zkušenosti a vědomosti těch, kteří ji sami prožili.
Article: "Japan's Pattern of Defeat"—According to historian Isoda Michifumi, it's important for Japanese people to "think deeply."	Článek: „Japonský vzorec porážky“ – Podle historika Isody Mičifumiho je třeba, aby Japonci „mysleli do hloubky“.
The significance of the day wasn't lost on this Japanese Twitter user, however:	Význam tohoto dne ovšem neupadl v zapomnění přinejmenším na tomto japonském twitterovém účtu:
To continue to live in peace.	Moci žít nadále v míru.
Russia Might Ditch Its Failed ‘Bloggers' Registry’ · Global Voices	Rusko může zrušit zákon o registraci bloggerů
Russian lawmakers in the State Duma have introduced legislation that would abolish the so-called “Bloggers’ Registry” created in 2014, which saddles popular bloggers with special regulations.	Poslanci Státní dumy předložili návrh zákona, v případě jehož přijetí může být zrušen tzv. „registr bloggerů“, který byl zaveden v roce 2014 a který populární bloggery omezuje zvláštními předpisy.
According to the draft law’s explanatory note, the rules designed three years ago for bloggers have “proved to be ineffective.”	V objasňující zprávě k návrhu zákona je uvedeno, že pravidla, která byla vypracována před třemi lety, „nejsou účinná“.
In 2014, the Russian federal government enacted a law adding any blogger with a daily audience greater than 3,000 people to a registry managed by Roskomnadzor, the government censor.	Vláda Ruské federace v roce 2014 schválila zákon, který každému bloggerovi s denní návštěvností více jak 3 000 osob ukládá povinnost zaregistrovat se u Federální služby pro dozor v oblasti telekomunikací, informačních technologií a masmédií.

And yet,

A přesto:

I feel that in part there is also an obsessive behavior.

Mám pocit, že částečně jde také o vášeň.

The idea we want to communicate is stronger.

Myšlenka, že chceme komunikovat, je silnější.

There is a need to communicate that is stronger than you, than the reluctance and even the crisis.

Potřeba vyjádřit se je silnější než vy sám, než neochota, a dokonce než krize sama.

Despite marches and crises, my struggle has continued to motivate the group of actors and nourish our vocation.

Stále bojuji, abych motivovala hereckou skupinu a naplnila naše poslání i přes protesty a krize.

For Ana Melo, "theater has to do with the Venezuelan specificity, rather than with a political position", and for this reason it feeds on each of the things that happen around it, all the stories that, after all, define it:

Pro Anu Melo má divadlo ve Venezuele co do činění se „specifičností spíše než s politickým postojem“ a jeho náplní je tak to, co se děje kolem, koneckonců právě příběhy ho definují:

They are like two opposing forces that coexist and are difficult to control: on the one hand, there is a disappointment, a sense of what am I doing this for.

Je to v podstatě tak, že jsou ve mně dvě rozdílné síly, které je obtížné řídit. Na jednu stranu je to zklamání, pocit, proč tohle vlastně dělám.

On the other hand, there is a kind of stubbornness, which is almost like an automatic thing: I have done this all my life.

A na druhou stranu je to jakási tvrdohlavost, která je skoro automatická. Celý život to takhle dělám.

If there is a performance, I will go and that's it.

Když je představení, tak prostě jdu a hotovo.

The reward

Odměna

But, in all this crisis about the value of artistic activity in the national context, what is the motivation for these brave people who decide to continue their theatrical performance in Venezuela?

Jaká je ale motivace těchto statečných lidí, kteří se rozhodli ve svém divadelním umění pokračovat i v době krize?

Ana Melo says that the reward is in that short moment after the presentation of a play, where someone tells you that the story that has been told and performed has left him thinking.

Ana Melo říká, že odměna je v té krátké chvíli po skončení hry, kdy vám někdo řekne, že ten příběh ho přinutil se zamyslet.

Thus, the reward is knowing that the message was received, that it will remain in one or several minds, and that somehow a restlessness, which, for a time, was kept by an individual, leaves, occupies and changes those who have seen it materialize, have lived it and have appropriated it.

A to, že sdělení bylo vyslyšeno a že si jej někdo zapamatuje, je právě ta odměna. A že úzkost, kterou v sobě člověk dosud měl, poleví, protože jí čelí společně s ostatními, uvidí ji projevit se, společně ji prožijí a ovládnou.

process entails pain.

s sebou nese bolest.

Something that hurts you a lot.

Něco, co vás hrozně bolí.

Things that are generated from pain.

Věci, které vznikají z bolesti.

In that sense, this process is a little tortuous, but delectable, too.

V tomto smyslu je to tedy proces komplikovaný, ale zároveň krásný.

And when someone says that he has seen the play and it left him thinking, it means that the play resonates somehow.

A když vám někdo řekne, že hru viděl a že ho přiměla přemýšlet, pak to znamená, že hra nějakým způsobem rezonuje.

That, for me, is a reward.

A to je pro mě odměna.

The theater can become a titanic work and it is painful once it ends. Once a work reaches the stage it hurts to let it go.

Divadlo může být nadlidským výkonem a je velmi bolestivé, když skončí.

However, there are always things to be said, so it all starts again ...

Přesto je pořád o čem mluvit, a tak to začne zase znovu.

Almost like a punishment in a Greek tragedy.

Skoro jako trest v řecké tragédii.

Theater is the way you can take everything that is happening, filter it, and assimilate it from another point of view.

Divadlo je způsob, jak na věci nahlížet z jiné perspektivy.

It connects you emotionally, helps you understand through emotion, it asks you questions.

Emocionálně propojuje, pomáhá porozumět skrze emoce a klade otázky.

For Melo the reward also comes in the very resistance of an art that from its beginnings has been linked to the political realities and that will exist and resist whenever there are groups and social dynamics developing.

Pro Anu Melo je odměnou i sama odolnost umění, které je od svých počátků spjato s politickým děním a které bude existovat a vzdorovat, dokud se bude vyvíjet společenská a skupinová dynamika.

Miniature Indian paper flags.

Miniaturní papírové vlajky Indie.

Image from Flickr by Daniel Incandela.

Zdroj: Daniel Incandela, Flickr.

CC BY-NC 2.0

During national day festivities and other occasions, you might see crowds of people waving hundreds or thousands of little flags in celebration.

Při oslavách státních svátků nebo podobných příležitostech můžete vidět stovky i tisíce lidí mávajících malými vlaječkami.

But when the fun is over, those flags are often discarded, littering the ground.

Když jsou ale oslavy u konce, skončí většina těchto vlaječek na zemi jako odpadky.

But what if they didn't become trash?

Co když se z nich ale nestanou odpadky?

What if they contained seeds that with a little care grew into a plant?

Co když obsahovaly semínka, ze kterých jen s minimální péčí vyrostou živé rostliny?

That's the creative idea of one Indian nature lover with a master's degree in forensic biotechnology — infusing seeds into disposable gifts.

Toto je kreativní nápad jedné indické ženy, milovnice přírody s vysokoškolským titulem v oblasti forenzní biotechnologie – zalisovat semínka do jednorázových dárků.

Mansi Shah launched her venture Gift Green a year ago, quitting her day job with a vision to do something good for the environment.

Před rokem dala Mansi Shahová výpověď ve svém dosavadním zaměstnání a s myšlenkou udělat něco užitečného pro životní prostředí založila společnost Gift Green.

She started with creating soil and seeds molded in the form of modaks, or sweet dumplings for the Ganesh festival.

Začala tím, že pro slavnosti k poctě Ganéši vyrobila ze zeminy a semínek malé modaky, původně tradiční sladké knedlíčky.

Then she created seed-infused rangoli, which are clay art forms used during Diwali festivals.

Poté zapracovala semínka do rangoli, malých hliněných ozdob používaných v období slavnosti Diwali.

This prompted her to go forward with new ideas.

To ji povzbudilo, aby vymýšlela nové nápady.

Shah told the Times of India in an interview that she was inspired by a Japanese custom where seeds are attached at a corner of the daily newspaper and readers are informed about how to plant them.

V rozhovoru pro deník Times of India Shahová uvedla, že ji inspiroval japonský zvyk, kdy se do rohu novin přidávají semínka a čtenáři jsou informováni o tom, jak je pěstovat.

Her father had a printing press and she took his help to implement the idea of placing seeds inside the paper.

S pomocí svého otce, který vlastní tiskařský lis, mohla uskutečnit svůj nápad zalisovat semínka přímo do papíru.

Soon her venture was making paper stationery items like cards, bookmarks, wedding invites, diaries, journals and coasters infused with seeds of different plants.

Její firma začala brzy vyrábět papírenské zboží jako blahopřání, záložky do knih, svatební oznámení, diáře a zápisníky plné zalisovaných semínek různých rostlin.

Happy moment! 🇮🇳 Plantable Indian Flags.

giftgreenindia přišla se skvělým nápadem.

Thank you for the appreciation. #giftgreenindia #gifts #republicday 🇮🇳

Tyto vlaječky dostali všichni v našem okolí. Na jejich zadní straně je napsáno, že se mají zasadit do květináče, protože obsahují semínka.

These items come with instructions on how to plant the gifts.

Všechny tyto předměty obsahují zároveň návod, jak tyto dárky pěstovat.

The paper's color corresponds to what plant seeds it contains; for example, red is tomato and green is basil.

Barva papíru odpovídá rostlinám, jejichž semínka obsahuje. Například červený obsahuje semínka rajčat, zelený semínka bazalky.

Plantable Coasters!

Podložky, které se dají pěstovat!

YES!

ANO!

GET READY for our upcoming collection ONLY at #indenvfest Come and meet us for more exciting gifts from 24th to 26th February in Ahmedabad !

PŘIPRAVTE SE na novou kolekci POUZE na Indickém festivalu životního prostředí. Přijďte si prohlédnout další krásné dárky od 24. do 26. února v Ahmedábádu!

People are lauding this idea as a good move for the environment.

Lidé tuto myšlenku podporují jako dobrý krok pro životní prostředí.

Rajashree Kuttisankaran‎ wrote in a Facebook post:

Rajashree Kuttisankaran‎ová na svém Facebooku napsala:

Just when I thought there couldn't be a perfect gift, Gift Green came along.

Když už jsem si myslela, že nenajdu žádný skvělý dárek, narazila jsem na Gift Green.

I hate to gift a bouquet of flowers that'll die soon, or a showpiece that is forgotten in a week.

Nerada dávám kytice, protože brzy odkvetou, nebo předměty, na které si už za týden nikdo ani nevzpomene.

On the other hand, a plant will grow and with good care, be around forever.

Ale rostlina, ta se dá vypěstovat a s dobrou péčí tu bude napořád.

Debjyoti Bhattacharyya suggested that others can replicate Shah's idea:

Debjyoti Bhattacharyya navrhl, že by se nápad Mansi Shahové mohl uplatnit i jinde:

Those who decorate the book fair with paper festoons, can't they replicate this idea?

Nemohli by nápad použít i ti, kdo vyrábějí papírové girlandy pro knižní veletrh?

Publishers like Ananda, Potrvarati, Dev Sahitya Kutir, Dey's, Mitra and Ghosh sell books in thin paper packets which end up in the road or dustbins.

Nakladatelství jako Ananda, Potrvarati, Dev Sahitya Kutir, Dey's, Mitra a Ghosh prodávají knihy zabalené v tenkém papíru, který končí na chodníku nebo v odpadkovém koši.

If you could infuse a few seeds into those packets will that be so hard?

Bylo by tak těžké zalisovat do toho papíru pár semínek?

Just think about it, the packets that end up on a street corner or in a dump grow into a plant.

Představte si to. Z papíru, který se válí na ulici nebo v odpadcích, vyroste rostlina.

Shah's organization is also undertaking some motivational and skill building initiatives like composting and gardening workshops.

Děkuji Gift Green India. Firma Mansi Shahové pořádá rovněž různé motivační programy a aktivity pro rozvoj dovedností jako například workshopy zaměřené na kompostování a zahradničení.

They want to make available more personalized environment friendly items which will further their mission.

Snaží se dále rozvíjet svou hlavní myšlenku a nabízet více personalizovaných předmětů příznivých pro životní prostředí.

Seventy-Two Years Later, Japan Remembers the End of a Devastating War · Global Voices

72 let poté – Japonsko vzpomíná na konec zničující války

"Reflecting on our past and bearing in mind the feelings of deep remorse (I earnestly hope that the ravages of war will never be repeated)." Japanese Emperor Akihito, with Empress Michiko, addresses Memorial Ceremony for the War Dead on August 15, 2017.

„Když přemítám o naší minulosti a zatěžujícím pocitu hlubokých výčitek, vroucně doufám, že se hrůzy války již nikdy nebudou opakovat,“ pronesl japonský císař Akihito s císařovnou Mičiko po svém boku 15. srpna během vzpomínkového obřadu k uctění památky padlých ve druhé světové válce.

Screencap from ANN official YouTube channel.

Snímek obrazovky videa z oficiálního YouTube kanálu ANN.

August 15 marked the 72nd anniversary of the end of the Second World War.

15. srpna proběhlo 72. výročí konce druhé světové války.

On the occasion, Japan remembered the 2.3 million Japanese military personnel and military employees and 800,000 Japanese civilians who died between the start of the Second Sino-Japanese War in 1937 and the end of World War II in 1945.

Při této příležitosti si Japonsko vzpomnělo na 2,3 milionu japonských vojáků a vojenských pracovníků a 800 000 japonských civilistů, kteří zemřeli v období mezi začátkem druhé čínsko-japonské války v roce 1937 a koncem druhé světové války v roce 1945.

Japan's annual commemoration of the end of the war shows that, seven decades on, there is no clear political consensus in Japan about how to remember the war.

Japonský výroční obřad ukazuje, že ani po sedmi desetiletích neexistuje v Japonsku jasný politický konsenzus o tom, jak si válku připomínat.

Some remember the 3.1 million dead while seeming to avoid the context of the war in which they died, while others are committed to preserving the memory of how destructive war can be, and the need for Japan to continue to embrace pacifism.

Zatímco někteří se při vzpomínce na 3,1 milionu mrtvých vyhýbají širším okolnostem druhé světové války, jiní se snaží zachovat vzpomínku na to, jak zničující dopady válka může mít, a zasazují se za zachování japonského pacifismu.

More than 6,200 people attended a memorial service at the Nippon Budokan sports arena in Tokyo, which featured remarks by Prime Minister Abe Shinzo and Japanese Emperor Akihito.

Více než 6200 lidí navštívilo pamětní obřad ve sportovní aréně Nippon Budokan v Tokiu, kde vystoupili předseda vlády Šinzó Abe a japonský císař Akihito.

Abe's words were notable in that he did not express Japan's guilt for starting the war, while the emperor expressed feelings of "deep remorse" for the war, for the third year in a row.

Je pozoruhodné, že Abe ve svém projevu nepoukázal na japonskou vinu za rozpoutání války, zatímco císař stejně jako minulý a předminulý rok hovořil o pocitu „hlubokých výčitek“.

Neither made direct reference to the war dead in other countries.

Abe navíc ani nezmínil oběti války z jiných zemích.

Full remarks made by the Emperor at the Memorial Ceremony for the War Dead: http://www.kunaicho.go.jp/page/okotoba/detailEn/14#92

Plné znění císařova proslovu pro vzpomínkový obřad k uctění památky padlých ve válce: http://www.kunaicho.go.jp/page/okotoba/detailEn/14#92

Meanwhile, thousands of people traveled to Yasukuni Shrine and neighboring Chidorigafuchi National Cemetery in Tokyo to pay their respects to the war dead.

Ve stejný den přicestovaly tisíce lidí do tokijské svatyně Jasukuni a sousedícího Národního hřbitova Čidorigafuči, aby uctily památku mrtvých ve válce.

Yasukuni Shrine is controversial for many people across East Asia since the shrine memorializes, among others, convicted Japanese war criminals.

Svatyně Jasukuni představuje pro mnoho obyvatel východní Asie velmi kontroverzní místo, protože upomíná kromě běžných vojáků i na odsouzené válečné zločince.

As well, swords forged at Yasukuni were used in the battlefields across Asia between 1933 and 1945.

Rovněž meče ukované v Jasukuni byly mezi léty 1933 a 1945 používané na bojištích v celé Asii.

BuzzFeed Japan reporter Kota Hatachi reported from the scene:

Reportér japonské verze informačního portálu BuzzFeed Kota Hatači hlásil přímo z místa:

The 72nd anniversary of the end of the war.

72. výročí konce války.

On assignment, I traveled to Yasukuni Shrine and Chidorigafuchi National Cemetery.

Dostal jsem za úkol vycestovat do svatyně Jasukuni a Národního hřbitova Čidorigafuči.

As a light rain fell, a long line of visitors stretched through the muggy precincts of Yasukuni Shrine.

V padajícím dešti se mlhavým areálem svatyně táhla dlouhá fronta návštěvníků.

Meanwhile, protesters and other groups congregated outside of Yasukuni.

Mezitím se před chrámem shromažďovali odpůrci svatyně spolu s dalšími skupinami demonstrantů.

According to Sankei Shimbun newspaper, the groups were demonstrating against attempts to revise Japan's "peace Constitution" as well raising awareness about a variety of issues, such as Taiwanese independence.

Podle deníku Sankei Shimbun se jednalo o skupiny lidí protestujících proti pokusům o změnu japonské „mírové ústavy“ a za zvýšení povědomí o různých otázkách, jako například nezávislost Taiwanu.

Due to the crush of Yasukuni visitors and the sheer number of protesters and other groups nearby, Tokyo police erected barricades to control the crowds.

Kvůli střetu návštěvníků chrámu s těmito skupinami postavila tokijská policie barikády, aby mohla davy lidí kontrolovat.

End-of-War Memorial Day: Many groups assembled around Yasukuni Shrine.

Den konce války – velké množství protestujících skupin se shromáždilo okolo chrámu Jasukuni.

Tokyo Metropolitan Police issued warnings

Tokijská městská policie vydala varování za účelem udržení pořádku.

Sankei Shimbun also reported that right-wing and conservative counter-demonstrators appeared in response to Yasukuni demonstrators, prompting police to separate the two groups.

Deník Sankei Shimbun taktéž uvedl, že se na místě začaly objevovat rovněž skupiny pravicových a konzervativních demonstrantů vymezujících se proti prvně příchozím, což podnítilo policii k oddělení obou táborů.

Elsewhere in Tokyo, other groups marked the day by coming out in support of Article 9 of Japan's Constitution, in which Japan renounces war and which the Abe government is seeking to revise or even abolish.

Rovněž v dalších částech Tokia vyšly v tento den do ulic skupiny vyjadřující podporu devátému článku japonské ústavy, ve kterém Japonsko odmítá válku a který se Abeho vláda snaží změnit či dokonce odstranit.

August 15, #EndOfTheWarDay At 5 p.m. we will met at Zōshiki Station to reaffirm our vow .

15. srpna, #Denkonceválky V 17:00 se setkáme na stanici Zošiki, abychom opět dostáli našemu závazku !

A main theme of the day was that memories of the hardship of war appear to be disappearing as the wartime generation ages:

Hlavním tématem dne byla myšlenka, že vzpomínka na těžké válečné časy se vytrácí spolu s tím, jak stárne generace, která válku zažila:

The average age of surviving spouses of soldiers killed in the war has now increased to 94.

Průměrný věk žijících manželek vojáků zabitých ve 2. světové válce se nyní zvýšil na 94 let.

Passing on the memory from generation to generation is becoming more difficult.

Předávání vzpomínky z generace na generaci je stále obtížnější.

At person who was 8 years old at the end of the war is now 80.

Lidem, kterým bylo na konci války 8 let, je nyní 80.

A young man who was eligible for conscription then is now 92.

Mužům, kteří v té době měli jít k odvodu, je dnes 92 let.

There are just a few people left who know the experience of living through war.

Zbývá jen pár lidí, kteří ví, co znamená přežít válku.

Today's politicians and business people and students know nothing of war.

Dnešní politici, podnikatelé a studenti o ní nevědí vůbec nic.

We must preserve the desire to study the experiences and awareness of those who lived the history of war.

Musíme zachovat touhu studovat zkušenosti a vědomosti těch, kteří ji sami prožili.

Article: "Japan's Pattern of Defeat"—According to historian Isoda Michifumi, it's important for Japanese people to "think deeply."

Článek: „Japonský vzorec porážky“ – Podle historika Isody Mičifumiho je třeba, aby Japonci „mysleli do hloubky“.

The significance of the day wasn't lost on this Japanese Twitter user, however:

Význam tohoto dne ovšem neupadl v zapomnění přinejmenším na tomto japonském twitterovém účtu:

To continue to live in peace.

Moci žít nadále v míru.

Russia Might Ditch Its Failed ‘Bloggers' Registry’ · Global Voices

Rusko může zrušit zákon o registraci bloggerů

Russian lawmakers in the State Duma have introduced legislation that would abolish the so-called “Bloggers’ Registry” created in 2014, which saddles popular bloggers with special regulations.

Poslanci Státní dumy předložili návrh zákona, v případě jehož přijetí může být zrušen tzv. „registr bloggerů“, který byl zaveden v roce 2014 a který populární bloggery omezuje zvláštními předpisy.

According to the draft law’s explanatory note, the rules designed three years ago for bloggers have “proved to be ineffective.”

V objasňující zprávě k návrhu zákona je uvedeno, že pravidla, která byla vypracována před třemi lety, „nejsou účinná“.

In 2014, the Russian federal government enacted a law adding any blogger with a daily audience greater than 3,000 people to a registry managed by Roskomnadzor, the government censor.

Vláda Ruské federace v roce 2014 schválila zákon, který každému bloggerovi s denní návštěvností více jak 3 000 osob ukládá povinnost zaregistrovat se u Federální služby pro dozor v oblasti telekomunikací, informačních technologií a masmédií.